7 C 153/2022-71

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jany Mráčkové a přísedících Miroslava Havlíka a Romany Peterkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalované datované dne 8.4.2022 je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 036Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 7.6.2022 se žalobkyně domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 8.4.2022 s tím, že u žalované byla zaměstnána na pozici učitelka ZŠ a SŠ na základě pracovní smlouvy ze dne 9.6.2021. Dne 12.4.2022 převzala dopis datovaný 8.4.2022 označený jako Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem z důvodu neomluvené absence, kterým jí bylo oznámeno okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) ZP, neboť porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když neomluveně absentovala v práci v období 4.4.2022 až 8.4.2022. Dne 15.3.2022 byla žalobkyně z důvodu krvácení odvezena záchranou služnou do nemocnice a po zákroku propuštěna do domácí ošetřování. Dne 16.3.2022 ji ošetřil MUDr. [jméno] [příjmení] a vystavil neschopenku od 16.3.2022 PN [číslo]. Následně měla být žalobkyně léčena v oboru hematologie a nikoli ORL, a proto se dohodla s MUDr. [anonymizováno] a svou praktickou lékařkou, že její pracovní neschopnost bude ke dni 4.4.2022 převedena od MUDr. [jméno] k MUDr. [jméno] [příjmení]. Administrativním pochybením na straně praktické lékařsky došlo formálně k přetržení pracovní neschopnosti v systému eNeschopenek – z čehož žalovaná dovozuje neomluvenou absenci žalobkyně. Ve skutečnosti žalobkyně byla v pracovní neschopnosti nepřetržitě od 16.3.2022, přičemž o pochybení v době obdržení okamžité zrušení nevěděla, neboť na rozdíl od zaměstnavatele, lékaře a ČSSZ nemá do systému eNeschopenky jako pacient přístup. Žalobkyně tak žádnou svoji povinnost neporušila, její nepřítomnost na pracovišti nebyla neomluvená, když v rozhodném období byla práce neschopná. Dopisem ze dne 29.4.2022 oznámila trvání na dalším zaměstnávání.

2. Žalovaná neuznala zažalovaný nárok zcela a navrhla žalobu zamítnout s tím, že dočasná pracovní neschopnost žalobkyně vystavená MUDr. [příjmení] trvala od 16.3.2022 do 3.4.2022. Přesto se dne 4.4.2022 žalobkyně nedostavila do zaměstnání. Dne 5.4.2022 byla emailovou zprávou vyzvána k doložení důvodu nepřítomnosti. Tento zůstal bez odezvy. Rovněž telefonický kontakt se nezdařil. Emailovou zprávou ze dne 7.4.2022 byla žalobkyně upozorněna na porušování povinnosti a možné negativní následky, přičemž byla vyzvána k okamžitému nástupu do zaměstnání. Na uvedenou zprávu reagovala až dne 10.4.2022. Vytýkací dopis byl žalobkyni doručen dne 8.4.2022, přesto žalobkyně bezodkladně nereagovala a neomluvila svoji nepřítomnost na pracovišti. Žalovaná měla předchozí zkušenost, kdy časté absence byly dodatečně omlouvány. Žalovaná má za to, že postupovala v souladu s pracovněprávními předpisy, když pasivita žalované a její neomluvená absence je zvlášť hrubým porušením povinností zaměstnance, které odůvodňují okamžité zrušení pracovního poměru. Pokud jde o následně předkládané pracovní neschopnosti, tyto nebyly ze strany ČSSZ povolovány. Žádost o další zaměstnávání považuje pouze za formální, když žalobkyně je dle vlastního sdělení stále v pracovní neschopnosti a ani jednou se do školského zařízení nedostavila.

3. Při jednání strany setrvaly na svých stanoviscích, s tím že strana žalující dodala, že z posledního vyjádření ČSSZ vyplývá, že pracovní neschopnost žalobkyně trvala od 16.3. 7.4. a 8.4., tedy nepřetržitě a že nemoc zaměstnance je překážkou v práci na jeho straně a že nemůže být ze strany zaměstnavatele za nemoc sankcionována. Žalovaná doplnila, že soud se má při zkoumání intenzity porušení zabývat všemi okolnostmi případu, včetně vztahu žalobkyně k vykonávané práci, který byl velmi laxní, když tato pro nemoci často chyběla, důvody sdělovala opakovaně dodatečně, nezadávala studentům úkoly v průběhu nemocenské a celkově způsobovala žalované problémy se zajištěním náhradních vyučujících, množili se stížnosti rodičů na neodučené učivo. Absence v dubnu je navíc obzvláště problematická vzhledem k probíhajícím přípravám na maturitní zkoušku.

4. Mezi stranami bylo ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř., že pracovní poměr žalobkyně byl u žalované založen pracovní smlouvou ze dne 9.6.2021, že v 4.4.2022 až 8.4.2022 žalobkyně nenastoupila do práce a že dne 12.4.2022 převzala dopis s okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem z důvodu neomluvené absence datovaný dne 8.4.2022.

5. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato skutková zjištění.

6. Pracovní poměr žalobkyně vznikl dne 1.8.2021 na základě pracovní smlouvy ze dne 9.6.2021. Práci vykonávala na pozici učitelka ZŠ a SŠ. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31.7.2022 (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne 9.6.2021, ze shodných tvrzení účastníků).

7. Dne 15.3.2022 byla žalobkyně pro masivní krvácení z nosu ošetřena na ORL a interně [anonymizováno]. Dne 16.3.2022 byla ošetřena MUDr. [jméno] [příjmení], který ji vystavil pracovní neschopenku č.: [číslo] od 16.3.2022 (zjištěno z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] vystavené dne 16.3.2022 12:22 hodin).

8. Dne 12.4.2022 žalobkyně převzala Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem z důvodu neomluvené absence datované 8.4.2022, ve kterém ji žalovaná oznámila, že v souladu s § 55 odst. 1 písm. b) ZP s žalobkyní okamžitě ruší pracovní poměr pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobkyni vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když se žalobkyně od 4.4.2022 do 8.4.2022 nedostavila na pracoviště, a svou nepřítomnost ani přes výzvu nezdůvodnila (zjištěno z dopisu okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem z důvodu neomluvené absence datovaného 8.4.2022, shodných tvrzení účastníků).

9. Žalobkyně oznámila žalované, že dle jejího nárazu nebyly splněny podmínky pro udělení okamžitého zrušení pracovního poměru, když přerušení pracovní neschopnosti v období od 4.4.2022 do 8.4.2022 je ryze formální, způsobené pochybením při administraci neschopenky od jednoho z ošetřujících lékařů, kdy ze zdravotního hlediska trvala neschopnost nepřerušeně, a že trvá na dalším zaměstnávání (zjištěno z dopisu ve věci neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 8.4.2022 a oznámení zaměstnavateli o trvání na dalším zaměstnávání datovaného 29.4.2022).

10. Žalovaná na okamžitém zrušení pracovního poměru trvala, když dle sdělení žalobkyně se tato mohla dostavit do zaměstnání v době, kdy nebyla práce schopná a že zpětně po uplynutí doby, na kterou neměla omluvu, informovala svého zaměstnavatele, že žádá o souhlas s dovolenou na zotavenou, do zaměstnání však nedorazila, a to ani po absenci údajně způsobené nemocí. Přičemž následně vystavené neschopenky byly stornovány. Proto má žalovaná za to, že se žalobkyně mohla dostavit do zaměstnání a vykonávat práci (zjištěno z dopisu ze dne 9.5.2022 ve věci reakce na dopis ze dne 29.5.2022 – oznámení zaměstnavateli o trvání na dalším zaměstnávání).

11. Žalovaná emailem vyzvala žalobkyni, aby s ohledem na ukončenou pracovní neschopnost ke dni 3.4.2022 nastoupila do zaměstnání a doložila důvod své nepřítomnosti na pracovišti (zjištěno z emailu [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul] odeslaného dne 5.4.2022 na adresu [email]).

12. Žalovaná opakovaně emailem vyzvala žalobkyni k nástupu do zaměstnání a omluvě absence, když její pracovní neschopnost skončila ke dni 3.4. s tím, že má ve vztahu k svému zaměstnavateli informační povinnost, jejíž porušení představuje porušení povinností odůvodňující rozvázání pracovního poměru výpovědí. Zároveň, že absenci k dnešnímu dni považuje za zvlášť závažné porušení, pro které je možno rozvázat pracovní poměr okamžitě (zjištěno z emailu [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul] odeslaného dne 7.4.2022 na adresu [email]).

13. Dne 10.4.2022 žalobkyně reagovala rovněž emailem, ve kterém sdělila, že se v pátek z doporučeného dopisu dozvěděla, že je nějaký problém s její neschopenkou a že od hospitalizace neotevřela email. Dále uvedla, že od 16.3. měla neschopenku vedenou na ORL, kde se domluvila, že až bude jisté, že ORL problém je vyřešen, převezme si neschopenku praktická lékařka na dořešení hematologie. Dne 31.3 setra u praktické doktorky toto řešení potvrdila a že od 4.4.2022 neschopenku převezmou. Žalobně se chtěla přesvědčit, ale 4.4. ani 4.5. se nedovolala a spolehla se na domluvené. Teprve dne 8.4. se dovolala a sestra jí sdělila ať dojde až v pondělí v 15.00 a že doufá, že se tam vše dořeší (zjištěno z emailu od [celé jméno žalobkyně] odeslané dne 10.4.2022 v 22.13 řediteli žalované [titul] [jméno] [příjmení]).

14. Dne 11.4.2022 žalobkyně informovala žalovanou, že při avizované návštěvě lékařky zjistila, kde nastal problém, že v covidové době bylo možné vystavovat a přebírat neschopenky elektronickou cestou po telefonické domluvě. Toto skončilo ke dni 31.3 a proto ke dni 4.4. nedošlo k přebrání neschopenky v souladu s dohodou. S ohledem na trvání špatného zdravotního stavu vystavila doktorka neschopenku novou od 8.4. a proto by žalobkyně ráda vyřešila dny, 4. až 7.4., kdy by ráda dodatečně čerpala dovolenou. Žalovaná reagovala sdělením, že se ji snažila opakovaně kontaktovat, že si převzala vytýkací dopis 8.4. a reagovala až 10.4, a že v předmětných dnech považují absenci za neomluvenou (zjištěno ze mailu ze dne 11. 4. 2022 od [celé jméno žalobkyně] a z reakce [jméno] [příjmení] ze dne 12. 4. 2022).

15. Žalovaná obdržela informaci ze systému ČSSZ, že došlo k ukončení dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně číslo rozhodnutí [číslo] ke dni 3.4.2022 (zjištěno informace o ukončení o dočasné pracovní neschopnosti platnost údajů k 5.4.2022, 15:30:53).

16. Žalovaná obdržela informaci ze systému ČSSZ o vzniku dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně číslo rozhodnutí [číslo] s tím, že tato vznikla 8.4.2022, a vycházky nebyly stanoveny. Dne 11.4.2022 žalobkyně obdržela průkaz práce neschopného pojištěnce s počátkem 8.4.2022 (zjištěno informace o vzniku dočasné pracovní neschopnosti platnost údajů k 11.4.2022, 20:02:16, z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti [číslo]).

17. Žalovaná obdržela informaci ze systému ČSSZ o vzniku dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně číslo rozhodnutí [číslo] s tím, že tato vznikla 8.4.2022, a vycházky nebyly stanoveny (zjištěno informace o vzniku dočasné pracovní neschopnosti platnost údajů k 12.4.2022, 10:52:50).

18. Žalovaná obdržela informaci ze systému ČSSZ, že došlo ke stornu dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně číslo rozhodnutí [číslo] (zjištěno informace o stornu dočasné pracovní neschopnosti platnost údajů k 25.4.2022, 15:14:50).

19. Žalovaná obdržela informaci ze systému ČSSZ, že došlo ke stornu dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně číslo rozhodnutí [číslo] (zjištěno informace o stornu dočasné pracovní neschopnosti platnost údajů k 27.4.2022, 18:47:32).

20. Žalovaná obdržela informaci ze systému ČSSZ, že došlo k ukončení dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně číslo rozhodnutí [číslo] ke dni 8.4.2022 s tím, že tato byla ukončena rozhodnutím orgánu nemocenského pojištění (zjištěno informace o ukončení o dočasné pracovní neschopnosti platnost údajů k 31.5.2022, 19:25:16).

21. Žalovaná obdržela informaci ze systému ČSSZ o trvání dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně číslo rozhodnutí [číslo] s tím, že trvání bylo potvrzeno ke dni 30.5.2022 (zjištěno informace o trvání dočasné pracovní neschopnosti platnost údajů k 31.5.2022, 19:32:13).

22. Žalovaná obdržela informaci ze systému ČSSZ o změně dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně číslo rozhodnutí [číslo] s tím, že došlo ke změně údaje o ukončení – nyní bez datumu (zjištěno informace o změně dočasné pracovní neschopnosti platnost údajů k 1.6.2022, 18:40:02).

23. Dne 28.4.2022 zaměstnankyně České zprávy sociálního zabezpečení informovala žalovanou, že PSSZ eviduje u žalobkyně dvě DPN [číslo] [číslo] s datem vzniku 11.4.2022, což odpovídá § 61 ZNP (zjištěno z emailu ze dne 28. 4. 2022 od [jméno] [příjmení] z České správy sociálního zabezpečení).

24. Ke dni 8.2.2023 ČSSZ resp. PSSZ eviduje u žalobkyně v rozhodném období 15.3.2022 až 7.6.2022 dočasnou pracovní neschopnost od 16.3.2022 do 7.4.2022 a od 8.4.2022 do 1.8.2022 (zjištěno ze sdělení České správy sociálního zabezpečení dne 8. 2. 2023 jako na č. l. 57 spisu).

25. Z žádosti o sdělení informace ze dne 6.4.2022 adresované České správě sociálního zabezpečení, odpovědi PSSZ ze dne 20.4.2022 soud nezjistil skutečnosti důležité pro toto řízení.

26. Soud neprovedl důkaz lékařskými zprávami žalované ze dne 25.3.2022, lékařskou zprávou od [anonymizována čtyři slova] [obec] č. pojištěnce [číslo], lékařskou zprávou ze dne 15. 3. 2022 od [příjmení] [jméno] a [příjmení] [jméno] se pro nadbytečnost, neboť průběh léčení a jednotlivé kontroly nejsou skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci samé. Po poučení podle §119a o.s.ř. zamítl rovněž pro nadbytečnost provést důkaz dopisem ze dne 7. 4. 2022, zprávou od OSSZ ve věcech všech pracovních neschopností žalobkyně a výslechem [titul] [jméno] [příjmení], když soud nezjišťuje skutečný stav věci, ale skutkový, přičemž pro rozhodnutí není důležité, zda žalovaná věděla o ukončení neschopnosti dne 3.4., 4.

4. či 5.4., ani způsob oznamování jiných dočasných pracovních neschopností žalobkyně.

27. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu a považoval je za věrohodné. Pokud jde o obsah a pravost listinných důkazů, pak soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala, přičemž odpovídaly skutkovému průběhu tvrzenému oběma stranami.

28. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

29. Žalobkyně pracovala u žalované na pozici učitelka MŠ/SŠ od 1.8.2021. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31.7.2022. Dne 15.3.2022 byla žalobkyně pro masivní krvácení z nosu ošetřena na ORL a interně [anonymizováno]. Dne 16.3.2022 byla ošetřena MUDr. [jméno] [příjmení], který ji vystavil pracovní neschopenku č.: [číslo] od 16.3.2022. Žalovaná obdržela dne 5.4.2022 ze systému eNeschopenek zprávu, že dočasná pracovní neschopnost žalobkyně byla ukončena ke dni 3.4.2022. Žalobkyně přesto dne 4.. nenastoupila do práce, proto byla žalovanou emailem dne 5.4. vyzvána, ať tak neprodleně učiní a svoji absenci řádně zdůvodní. Žalovaná neměla písemný souhlas s doručováním na emailovou adresu. Znovu tak učinila opět emailem 7.

4. Teprve dne 8.4.2022 byl žalobkyni doručen vytýkací dopis poštou. Ta se snažila kontaktovat svoji lékařku, že je nějaký problém s evidencí neschopnosti a tato ji objednala na pondělí 11.4 odpoledne, o čemž žalovanou emailem ze dne 10.5.2022 vyrozuměla. Od lékařky zjistila, že domluvený postup o přechodu neschopnosti od 4.4.2022 bylo možno realizovat jen do 31.3.2022, ale nově již na dálku přechod učinit nejde, a proto k němu nedošlo. S ohledem na trvající zdravotní obtíže vystavila lékařka neschopenku novou číslo rozhodnutí [číslo], a to dne 11.4.2022 se vznikem dočasné pracovní neschopnosti od 8.4.2022. Tato byla následně stornována, dvakrát změněna příslušným orgánem, tak že nebyl udán konec dočasné pracovní neschopnosti. Praktická lékařka vystavila téhož dne další rozhodnutí [číslo] kterým vznikla dočasná pracovní neschopnost žalobkyně a tato byla následně rovněž stornována a následně rovněž změněna, že její trvání bylo žalované potvrzeno ke dni 30.5.2022. Na dotaz žalovaní PSSZ sdělila, že ke dni 28.4.2022 evidují v rozhodném období dvě výše uvedené neschopnosti o nichž bylo rozhodnuto 11.4.2022 a vznik nastal 8.4.2022, tedy v souladu s ust. § 61ZNP. Dne 12.4.2022 žalobkyně převzala Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem z důvodu neomluvené absence datované 8.4.2022, ve kterém ji žalovaná oznámila, že v souladu s § 55 odst. 1 písm. b) ZP s žalobkyní okamžitě ruší pracovní poměr pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobkyni vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když se žalobkyně od 4.4.2022 do 8.4.2022 nedostavila na pracoviště, a svou nepřítomnost ani přes výzvu nezdůvodnila. Žalobkyně v rámci procesu řešení navrhla, překlenout 4 dny od 4.4. 7.4. dovolenou, což nebylo ze strany žalované akceptováno. Následně v rámci řešení, došlo k vysvětlení a dočasná pracovní neschopnost vystavená [titul] [anonymizováno] byla prodloužena do 7.4. a na ni pak navázala pracovní neschopnost od 8.4.2022, jak je v současné době zřejmé z údajů Pražské správy sociálního zabezpečení. Žalovaná namítla dopisem ze dne 29.4.2022 neplatnost okamžité zrušení pracovního poměru a sdělila, že trvá na dalším zaměstnávání.

30. Po právní stránce posoudil soud následovně:

31. Dle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v rozhodném znění (dále jen ZP), neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

32. Dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

33. Dle § 58 odst. 1 ZP pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

34. Dle § 60 ZP v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

35. Dle § 38 odst. 1 písm. b) ZP od vzniku pracovního poměru je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

36. Podle § 191 ZP zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti podle zvláštních právních předpisů, po dobu karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu, po dobu mateřské, otcovské nebo rodičovské dovolené, po dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiné fyzické osoby v případech podle § 39 zákona o nemocenském pojištění a po dobu péče o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených v § 39 zákona o nemocenském pojištění nebo z důvodu, kdy se fyzická osoba, která o dítě jinak pečuje, podrobila vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance, a proto nemůže o dítě pečovat.

37. Okamžité zrušení pracovního poměru splňuje formální náležitosti stanovené v § 60 ZP, právní úkon byl učiněn písemně, důvody byly vymezeny dostatečně určitě. Lhůta mezi vytčeným chováním a dáním okamžitého zrušení pracovního poměru (§ 58 odst. 1 ZP) byla zachována, když absence žalobce byla vymezena od 4.4.2022 do 8.4.2022 a okamžité zrušení bylo doručeno 12.4.2022.

38. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení hypotézy právní normy zde závisí na konkrétních okolnostech případu. Většinou bude třeba přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti, k míře jeho zavinění, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. Přitom je třeba mít na zřeteli, že je to pouze soud, který v případném řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru relativně neurčitou (abstraktní) hypotézu vymezí tak, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní vztah zaměstnance k němu nadále pokračoval (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu NS 21 Cdo 379/2000).

39. Porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci je nepochybně porušení povinnosti konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní době neboli neomluvené zameškání práce, přičemž neomluvné zmeškání práce v trvání pěti a více dnů zpravidla představuje samo o sobě porušení povinnosti vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením (k tomu např. 21 Cdo 4150/2019).

40. V daném případě, jak bylo uvedeno ve skutkových závěrech, není pochyb, že žalobkyně se ani přes emailové výzvy zaměstnavatele na pracoviště nedostavila pět dnů, ačkoliv dle systému eNeschopenek, do kterého má žalovaná, lékař a příslušný orgán přístup, byla dočasná pracovní neschopnost ke dni odeslání okamžitého zrušení pracovního poměru evidována jako ukončená a další evidována nebyla. Přístup do systému však nemá pacient v daném případě žalobkyně, která měla domluveno, že s ohledem na přetrvávající špatný zdravotní stav bude neschopnost ke dni 4.4. přebrána praktickou lékařkou. K tomuto však nedošlo a žalobkyni o tom nikdo relevantním způsobem neinformoval. Bez ohledu na zavedenou praxi mezi stranami, že žalobkyně s žalovanou komunikují v rámci výkonu práce na dálku prostřednictvím pracovního emailu, žalobkyně, která se domnívala že má řádně vystavené rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti neměla žádnou povinnost otvírat pracovní email a seznámit se tak se zaslanými zprávami. O problematické situaci se dozvěděla až z doručeného vytýkacího dopisu v pátek 8.4.2022. Situaci řešila, dostala u praktické lékařky termín 11.4.2022 v 15:00, o čemž žalovanou informovala 10.4.2022. Následně došlo k vystavení dvou rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti s počátkem 8.4.2022, tedy již v tento moment žalovaná mohla vědět, že žalobkyně skutečně nemocná je i nadále. Skutečnost, že se žalobkyně pokusila řešit nastalou prodlevu mezi neschopnostmi žádostí o dovolenou, není řešením optimálním, žalovaná na něj rovněž nepřistoupila, ale pochopitelným, když žalobkyně, která reálně byla v rozhodné době dočasně práce neschopná, toto viděla jako snadné rychlé řešení. Nakonec však s lékaři a orgány sociálního zabezpečení situaci vyřešili tak, že došlo k prodloužení trvání rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavené MUDr. [příjmení], tak že tato skončila 7.4.2022 a na ni dne 8.4.2022 navázalo rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavené praktickou lékařkou. Jednoznačně tedy v období od 4.4. do 8.4. žalobkyně splňovala předpoklady, aby bylo o trvání dočasné pracovní neschopnosti rozhodnuto, a bez jejího zavinění se tato skutečnost nedostala do systému eNeschopenek, do kterého nemá jako zaměstnanec přístup. Absenci v těchto dnech tak nelze považovat za neomluvenou, když dle § 191 ZP má zaměstnavatel takovou absenci povinnost omluvit. Žalobkyně se tak zvlášť závažného porušení pracovních povinností v podobě neomluvené absence v délce čtyř dnů nedopustila, když 8.4. bylo vždy pokryto rozhodnutím vystaveným dne 11.4.2022. Důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru nebyl naplněn, a proto soud rozhodl, jak je ve výroku I uvedeno.

41. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že v rozhodný okamžik odeslání okamžitého zrušení pracovního poměru se žalovaná pro případné pochybení jiných subjektů ze systému neschopenek nemohla o trvání dočasné pracovní neschopnosti v období 4.4.-7.4 dozvědět a že jednala v přesvědčení, že se o neomluvenou absenci jedná. Podstatný je reálný stav.

42. Nad rámec soud uvádí, že i pokud by se v rámci komunikace žalobkyně s žalovanou nějakého porušení pracovní povinnosti dopustila, rozhodně v řízení nelze přihlížet k tomu, jak často byla po dobu trvání pracovního poměru nemocná, že při svých dočasných pracovních neschopnostech nevykonávala práci jako jiní její kolegové tím, že nezadávala studentům práci, a již vůbec z uvedených důvodu nelze uzavřít, že její přístup k vykonávané práci je laxní. Dočasná pracovní neschopnost je objektivní stav nedostatku zdravotní způsobilosti zaměstnance k výkonu práce, o které rozhoduje lékař na základ skutečného stavu a nikoli na přání zaměstnance. Bez ohledu na nepochybné komplikace, které žalované v případě zdravotní neschopnosti jejích zaměstnanců vznikají, ostatně jako všem ostatním zaměstnavatelům, kteří musí zajistit výkon práce jinou osobou, a nezpochybnitelné důležitosti činnosti žalované, která připravuje a vzdělává mladé generace, nelze pro dočasnou pracovní neschopnost se zaměstnancem ukončit okamžitě pracovní poměr.

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce16 036 Kč Náklady žalované jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, náklady na první setkání s mediátorem ve výši 484 Kč včetně DPH, odměnou právního zástupce za 4 úkonů právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč, sestávající z částky 2 500 Kč za každý z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí, žaloba, zamřené setkání s mediátorem a účast na jednání dne 10.5.2023), včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % odměny a náhrad ve výši 2 352 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobkyně v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

44. Vyjádření ze dne 22.12.2022 nepovažuje soud za úkon účtovatelný podle advokátního tarifu, neboť nejde o vyjádření k věci samé, ale k procesnímu postupu, a proto za tento úkon soud odměnu nepřiznal.

Poučení