7 C 160/2024 - 68

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno] s.r.o., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] se sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 46 280,22 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně, co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zastavuje

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] ([částka] – 2 400) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [právnická osoba]. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] ([částka] – 2 400) za dobu od [datum] do zaplacení a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně za dobu od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně za dobu od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně za dobu od [datum] do [právnická osoba]. 2024, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 0,25 % ročně za dobu od [datum] do [právnická osoba]. 2024, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně za dobu od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 0,25 % ročně za dobu od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně za dobu od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 0,25 % ročně za dobu od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 0,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a smluvní pokutou ve výši [částka], se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně, [právnická osoba]., IČ: [IČO], uzavřel dne [datum] s žalovanou Smlouvu o úvěru č. [hodnota] dále jen "Smlouva", na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši [částka] (půjčka ve výši [částka], souhrnný poplatek ve výši [částka], spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskyttnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, a to formou 17ti měsíčních splátek á [částka]. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uplynutím lhůty došlo k zesplatnění pohledávky. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedl na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky. Žalovaná na svůj dluh do postoupení pohledávky uhradila [částka]. Žalovaná na svůj dluh od postoupení pohledávky uhradila dne [datum] částku [částka], [právnická osoba]. 2024 částku [částka], [datum] částku [částka] a [datum] částku [částka], celkem [částka], dlužná jistina tak ke dni podání žaloby činila 40 524, [částka]. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky [částka] na dlužné jistině, [částka] na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, [částka] na poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, [částka] na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, [částka] na poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, [částka] na postoupeném smluvním úroku za poskytnuté finančních prostředků za dobu od [datum] do [datum], [částka] na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení od [datum] do [datum], a [částka] na smluvní pokutě. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku [částka] je tvořena součtem nesplaceného úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků. Vedle tohoto žalobkyně na žalované požaduje zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. Přípisem, soudu doručeným dne [datum], vzala žalobkyně žalobu částečně, co do požadavku na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s tím, že žalovaná po podání žaloby na žalovanou částku žalobkyni uhradila dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].

3. Podle § 96 odst. 1,2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

4. S ohledem na to, že žalobkyně vzala žalobu co do požadavku na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zpět dříve, než začalo jednání, soud řízení podle § 96 odst. 1,2 o. s. ř. co do této částky zastavil. [právnická osoba] jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalobkyně, její právní zástupce a žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně předvolání, svou neúčast omluvili a požádali soud, aby jednal v jejich nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

6. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud ověřil, že předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu, na jejím základě předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši [částka] v hotovosti, souhrnný poplatek činil částku [částka] (kapitalizovaný úrok [částka], poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště [částka]), a žalovaná se celkovou částku [částka] zavázala splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 17ti měsíčními splátkami po [částka]. Součástí obsahu smlouvy byly učiněny obchodní podmínky předchůdce žalobkyně. Citované podmínky podrobněji upravují další obsah vztahu mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou, resp. věřitelem a dlužníkem, včetně stanovení povinnosti platit věřiteli úroky, poplatky a ostatní náklady a platby dle sazebníku věřitele. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] soud ověřil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Z výpisu z poštovního podacího archu ze dne [datum] soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o provedení transakce, soud ověřil, že předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] oznámil předchůdce žalobkyně žalované postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Z výpisu z poštovního podacího archu ze dne [datum] soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka. Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně.

7. V listině nazvané výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky žalobkyně zapsala cestu pověřeného terénního pracovníka dne [datum].

8. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaná v této žádosti uvedla, že je zaměstnaná, uvedla název zaměstnavatele, s tím, že zde dosahuje příjmu 22 08* Kč měsíčně, výdaje na bydlení a energie má [částka] měsíčně a na dopravu, jídlo a osobní náklady vydá [částka] měsíčně, bydlí v nájmu, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, je středního vzdělání. Z žádosti se podává, že svůj příjem doložila pracovní smlouvou a výplatními páskami.

9. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobkyně, jako věřitel, s žalovanou, jako dlužníkem, uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl půjčku v dohodnuté výši ([částka]), kterou se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení o celkový poplatek ve výši [částka] (kapitalizovaný úrok [částka], poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště [částka]) Kč na částku [částka], předchůdci žalobkyně zaplatit v 17ti měsíčními splátkami po [částka]. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas, uhradila pouze část a to částku [částka], dostala se do prodlení s placením splátek, předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou postoupil na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. PO postoupení pohledávek uhradila žalovaná na svůj dluh dne [datum] částku [částka], [právnická osoba]. 2024 částku [částka], [datum] částku [částka] a [datum] částku [částka], celkem [částka], dlužná jistina tak ke dni podání žaloby činila [Anonymizováno] [Anonymizováno], [částka]. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení částky [částka] na dlužné jistině, [částka] na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, [částka] na poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, [částka] na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, [částka] na poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, [částka] na postoupeném smluvním úroku za poskytnuté finančních prostředků za dobu od [datum] do [datum], [částka] na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení od [datum] do [datum], a [částka] na smluvní pokutě.

10. Aktivní legitimaci žalobkyně prokázala oznámením o postoupení pohledávky a smlouvou o postoupení pohledávek s přílohou.

11. Podle § 1841 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 1 odst. 2 in fine o. z. jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o .z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží.

17. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

22. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou o úvěru se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. (Dále též viz rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK).

23. V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že poskytovatel půjčky, předchůdce žalobkyně, s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnuté finanční prostředky ve výši [částka] a souhrnného poplatku v celkové výši [částka] (kapitalizovaný úrok [částka], poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště [částka]), tedy celkem částku [částka], když úroková sazby byla sjednána ve výši 8 % ročně, RPSN 270,48 %, a dlužná částka včetně sjednaného navýšení měla být žalovanou – spotřebitelem uhrazena ve lhůtě 17ti měsíčních splátek po [částka]. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly ověřovány majetkové poměry žalované, její příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byla vedena v registru dlužníků bank apod.

24. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaná v této žádosti uvedla, že je zaměstnaná, uvedla název zaměstnavatele, s tím, že zde dosahuje příjmu 22 08* Kč měsíčně, výdaje na bydlení a energie má [částka] měsíčně a na dopravu, jídlo a osobní náklady vydá [částka] měsíčně, bydlí v nájmu, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, je středního vzdělání. Z žádosti se podává, že svůj příjem doložila pracovní smlouvou a výplatními páskami. K ověření totožnosti žalovaná předložila právnímu předchůdci žalobkyně občanský průkaz.

25. Předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

26. Ustanovení § 86 odst.1 zák.č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

27. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní. § 86 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum]. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

28. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

29. A navíc, jak plyne z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2000, ve věci C-2020-167 (řízení o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, týkající se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

30. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě předchůdce žalobkyně sice zkoumal úvěruschopnost žalované, nikoliv však řádně s odbornou péčí. Po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že jí zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru. K tomuto závěru však nemohl dospět, pokud by si řádně ověřil tvrzené výdaje žalované (výdaje na bydlení a energie [částka], na dopravu, jídlo a osobní náklady [částka], když žalobkyně byla svobodná, bydlela v nájmu a měla jednu vyživovací povinnost). Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval. Předtištěné prohlášení spotřebitele ve smlouvě o úvěru o tom, že se mu dostalo informací a vysvětlení, na jejichž základě je schopen posoudit, zda je pro něj půjčka vhodná nemůže zastoupit splnění povinnosti věřitele přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), když částka [částka] měsíčně na bydlení a energie se jeví nepřiměřeně nízká, jakož i částka na ostatní náklady žalované, při tvrzeném příjmu [částka] (který však nebyl doložen) by právní předchůdce žalobkyně nemohl dospět k závěru, že žalované zbývá dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru částkou [částka] měsíčně. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalované bylo pouze formální a právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti.

31. Po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěl k závěru, že jí zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. K tomuto závěru však nemohl dospět, pokud by uvažoval v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sám zjistil. Výdaje na osobu žalované nemají žádný vypovídací charakter. Stejně by mohla žalovaná uvést jinou částku výdajů, avšak není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalované. Co konkrétně představuje částka 3 000 uvedená u nákladů na bydlení (bydlení, energie) není zřejmé, ani toto nebylo jakkoli ověřováno, s ohledem na to, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, jeví se částka [částka] měsíčně na nájemné a ostatní náklady spojené s bydlením (energie, voda, teplo apod.) nepřiměřeně nízká. Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením žalovanou uváděných příjmů a výdajů, nekoresponduje s tím, jak žalovaná ve skutečnosti s těmito prostředky nakládala. Výpis z účtu od žalované nevyžádal, neprováděl lustrum žalované v bankovním a nebankovním registru dlužníků SOLUS a NRKI. Předchůdce žalobkyně zcela rezignoval na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalované. Vycházel pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovanou, aniž by si jejich skutečnou výši prověřoval. Rozhodující zde přitom jsou konkrétní výše nájemného v bytě, kde žadatel o úvěr bydlí, konkrétní obvyklá spotřeba plynu a elektřiny v tomto bytě, konkrétní náklady na vytápění tohoto bytu, konkrétní náklady na léky, konkrétní výše pravidelných splátek dluhů apod. Pokud předchůdce žalobkyně využil údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že by provedl lustraci žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohl předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaná schopna úvěr splácet.

32. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout ji poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

33. S ohledem na shora uvedené závěry, jež mají oporu i v právním názoru Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24. 8. 2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] předchůdcem žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor se zákonem a zjevným narušením veřejného pořádku. Obdobně také srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu nezbylo soudu než žalobu zamítnout ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně všech poplatků, smluvních pokut a úroků.

34. Dle 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována vyplývá, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku [částka]. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaná předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku [částka] a [částka] (4 x [částka] + [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum]), byť úhrada mohla být částečně mylně započtena na neexistující příslušenství či smluvní nároky, když smlouva ze dne [datum] je neplatná). Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaná ve výši [částka] ([částka] – [částka] – [částka] – [částka]) na úkor právního předchůdce žalobkyně (žalobkyně) bezdůvodně obohatila. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum], k zaplacení ve lhůtě 10 dnů po obdržení dopisu. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum], nejpozději do [datum], měla žalovaná plnit, a od [datum] je tak žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

35. Protože smlouvu o úvěru má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (sjednané poplatky a úroky, úrok jdoucí před výzvou) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán. (výrok II.)

36. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

37. Soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.

38. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a žalované, která byla převážně úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

39. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení