7 C 164/2022 - 373

Rubrum

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] částku ve výši 48 878 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 46 859,10 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala na žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je pozůstalou sestrou zemřelého [jméno FO], narozeného dne [datum], zemřelého dne [datum] (dále též jen „bratr“). Uvedla, že její bratr byl přijat dne [datum] na [Anonymizováno]-[Anonymizováno] oddělení [právnická osoba]. poté, co se pokusil o sebevraždu oběšením. Žalobkyně tvrdila, že bratra našla doma v bezvědomí. Následně byl rychlou záchrannou službou převezen k hospitalizaci do nemocnice. Zde dne [datum] proběhlo konziliární vyšetření bratra. Žalobkyně se svou matkou žádaly lékařku psychiatrie [jméno FO]. [jméno FO], aby bratr zůstal hospitalizován (nebyl propuštěn do ambulantního léčení), neboť si byly jisté, že není zdravotně v pořádku a byly přesvědčené o tom, že sebevražedný pokus bude opakovat. Přesto však [jméno FO]. [jméno FO] uzavřela, že čin bratra byl pouze demonstrativním pokusem o sebevraždu s tím, že riziko opakovaného pokusu neshledala. Proto byl bratr následně dne [datum] v ranních hodinách z nemocnice propuštěn do ambulantního léčení. Žalobkyně podotkla, že hospitalizace byla ukončena po pouhých 43 hodinách poté, co byl do nemocnice přivezen. Žalobkyně dále sdělila, že týden po propuštění však bratr pokus o sebevraždu zopakoval, tentokrát již úspěšně. V jednání [jméno FO]. [jméno FO], která si nepovšimla sebevražedných pokusů pacienta, přestože věděla, že bratr trpí poruchou přizpůsobení a je úzkostný a nevyzvedl si léky, žalobkyně spatřuje zcela zásadní pochybení lékaře. Žalobkyně doplnila, že bezprostředně před druhým pokusem o sebevraždu bratr telefonicky kontaktoval ambulanci psychiatrie a žádal o urgentní setkání s [jméno FO]. [jméno FO]. Bylo mu však sděleno, že volný termín pro něj bude mít paní doktorka až za týden. Podotkla, že bratrovi nebylo dáno číslo na ambulanci psychiatrického oddělení, které má na starosti pohotovost pro řešení akutních případů. Několik hodin poté, co mu žalovaná odmítla poskytnout neodkladnou lékařskou péči, spáchal bratr sebevraždu. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že [jméno FO]. [jméno FO] uvedla, že se bratr doposud o sebevraždu nepokusil, avšak z propouštění zprávy je zřejmé, že žalovaná disponovala informací o tom, že jeden pokus o sebevraždu v minulosti již proběhl. Žalobkyně shrnula, že vzhledem k tomu, že lékařka zvolila nesprávný způsob léčby a zároveň bezprostředně před úmrtím bratra mu odmítla poskytnout akutní ambulantní pomoc, je přesvědčena o tom, že k úmrtí bratra došlo v příčinné souvislosti s pochybením personálu žalované a s porušením povinností lékaře při péči o pacienta. Žalobkyně doplnila, že dané události na ní měly mimořádně tíživý dopad. Se svým bratrem měla hluboký citový vztah. Současně byla vystavena aroganci [jméno FO]. [jméno FO] a musela snášet pocit bezmoci z postupu lékařů. Po propuštění bratra pak čelila intenzivním obavám o bratrův život. Pokoušela se bratra zachránit, snažila se ho přesvědčit, aby od svých sebevražedných myšlenek upustil. Byla přítomna při nalezení zemřelého bratra dne [datum], kde se přímo na místě psychicky zhroutila. V důsledku shora uvedených psychických útrap byla/je žalobkyně v péči psychiatra [jméno FO]. [Anonymizováno], navštěvuje psychologickou poradnu [právnická osoba], bere/brala antidepresiva, léky na spaní a je/byla v pracovní neschopnosti. Závěrem žalobkyně doplnila, že vzhledem k tomu, že žalovaná s její rodinou nekomunikuje, podala na postup [podezřelý výraz] stížnost. Ani na tento oficiální podnět však žalobkyně neobdržela adekvátní reakci, když ji žalovaná pouze stručným popisem informovala o tom, že ze strany zdravotnického personálu nedošlo k porušení uznávaných medicínských postupů a pravidel vědy. Za této situace se domáhá na žalované zaplacení částky ve výši 2 000 000 Kč, která představuje náhradu za duševní útrapy dle ust. § 2959 občanského zákoníku.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Skutečnost, že [jméno FO] byl u ní hospitalizován po pokusu o sebevraždu, nezpochybňovala. Bránila se však tím, že ze strany jejích zaměstnanců (ze strany žádného zdravotnického pracovníka), tedy ani ze strany [jméno FO]. [jméno FO] nedošlo k porušení uznávaných medicinských postupů a pravidel vědy. Žalovaná doplnila, že bratr žalobkyně měl k dispozici telefonní číslo do psychiatrické ambulance ([tel. číslo]), které bylo uvedeno na razítku [jméno FO]. [jméno FO] na návštěvní kartičce. Připustila, že [jméno FO]. [jméno FO] vedla s panem [jméno FO] jeden hovor, a to dne [datum] (kdy jí volal z čísla[tel. číslo] na číslo[tel. číslo]). Dne [datum] hovor nebyl spojen. Do psychiatrické ambulance je dále telefonní číslo[tel. číslo] (na sestru). Žalovaná podotkla, že provozuje pouze psychiatrickou ambulanci (v níž v ordinačních hodinách pracuje pouze jedna lékařka) a nikoli oddělení s provozem 24 hodin denně s tím, že pohotovost pro akutní případy je na ambulanci psychiatrického oddělení [právnická osoba]. Žalovaná sdělila, že proběhlo konziliární vyšetření bratra, při němž byla diskutována možnost hospitalizace ústavní formou v [právnická osoba], kterou však bratr striktně odmítal. [jméno FO]. [jméno FO] dovodila, že stav pacienta umožňuje ambulantní formu léčení, s čímž pacient souhlasil, a proto byl v doprovodu rodiny propuštěn do domácí péče. Podotkla, že léčebný postup zcela odpovídal zdravotnímu stavu pacienta, neboť v danou dobu nejevil žádné tendence k suicidálnímu jednání a projevoval reálnou snahu se léčit ambulantně. Dne [datum] pak fakticky proběhla plánovaná kontrola, při níž byl pacientovi předán recept na léky v listinné podobě. Uzavřela, že si není vědoma žádného pochybení, které by mělo být v příčinné souvislosti s daným následkem. [právnická osoba] poskytnutá [jméno FO] nikterak nevybočila z požadavku jednání lege artis.

3. Po provedeném dokazování má soud z Úmrtního listu vystaveného Obecním úřadem ve [adresa] dne [datum] za prokázané, že [jméno FO], narozený dne [datum], zemřel dne [datum]. Skutečnost, že [jméno FO] byl bratr žalobkyně, byla mezi účastníky nesporná. Účastníci dále nesporovali ani tu skutečnost, že [jméno FO] spáchal sebevraždu.

4. Z Předběžné propouštěcí zprávy vyhotovené [jméno FO]. [jméno FO] soud zjistil, že [jméno FO] byl hospitalizován na interním oddělení [právnická osoba]. v období od [datum] do [datum]. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Do nemocnice byl přivezen rychlou záchrannou službou na anesteziologicko-resuscitační oddělení, odkud byl následně přeložen na interní JIP. Byl přivezen po pokusu o sebevraždu oběšením. Pacient přiznal, že vypil polovinu lahve whisky, užil polovinu plata Lexaurinu, čtyři Zolpidemy a jeden Ibalgin. V této zprávě je dále uvedeno, že se [jméno FO] již jednou v mládí o sebevraždu pokusil. Součástí je i zpráva o psychiatrickém konziliárním vyšetření, které bylo provedeno [jméno FO]. [jméno FO] dne [datum], z níž vyplynulo, že [jméno FO] uvádí pokus jako demonstrativní, nikdy předtím žádné pokusy neměl, chtěl by zůstat u matky. Ze zprávy [jméno FO]. [jméno FO] se dále podává, že by jeho hospitalizace byla na místě, avšak pacient ji striktně odmítá, souhlasí s léčbou ambulantní. Z Předběžné propouštěcí zprávy dále vyplynulo, že stav pacienta (další postup) byl konzultován s psychiatrem, dle něhož je dimise možná, a proto byl na základě doporučení psychiatra propuštěn do ambulantní péče v doprovodu rodiny. [jméno FO] byla mj. doporučena psychiatrická dispenzarizace cestou psychiatrické ambulance [jméno FO]. [jméno FO] s tím, že byl objednán na kontrolu [datum] v [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] hod. Shora uvedené skutečnosti jsou zaznamenány rovněž i ve zprávě podepsané primářem oddělení [jméno FO]. [Anonymizováno] [jméno FO]. Skutečnost, že [jméno FO] hospitalizaci, která by byla na místě, striktně odmítá s tím, že souhlasí s ambulantní psychiatrickou a psychologickou léčbou, kterou zajistí nemocnice, vyplývá z lékařské zprávy označené jako „Konziliární vyšetření“ ze dne [datum]. Dále je zde uvedeno, že oběšení na schodišti [jméno FO] uvádí jako pokus demonstrativní s tím, že nikdy předtím žádné pokusy neměl. Z této zprávy soud dále zjistil, že dle názoru [jméno FO]. [jméno FO] byla jeho dimise dne [datum] v doprovodu rodiny možná. Byl objednán na kontrolu do psychiatrické ambulance na den [datum] v [Anonymizováno],[Anonymizováno] hod. Ze Zprávy o návštěvě ambulance/ordinace psychiatrie dne [datum] se podává, že [jméno FO] se dostavil na plánovanou kontrolu s tím, že je stále úzkostný, avšak aktuálně je bez suicidálního chování a bez přítomnosti psychotických symptomů. Je zde konstatováno, že léky nebyly vyzvednuty. Byl objednán na kontrolu za 14 dní.

5. Soud prvního stupně dále provedl důkaz spisem Policie ČR, Krajské ředitelství policie [Anonymizováno] [Anonymizováno], územní odbor [adresa], oddělní obecné kriminality, sp. zn. [Anonymizováno]-[adresa]/[Anonymizováno] -[Anonymizováno]-[Anonymizováno]. Z Úředního záznamu ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno FO] vypověděl, že poslední dobou měl spory s přítelkyní. Dne [datum] s ním odmítla jet domů, byl smutný, a proto popíjel Tullamorku. Chtěl se oběsit, použil k tomu lano a schodiště do patra domu. Uvedl, že to bylo jeho okamžité rozhodnutí, nikdo ho k tomu nenutil, ani o tom nikomu neřekl. Nejednalo se o demonstrativní sebevraždu, chtěl ji skutečně spáchat. Nepředpokládal, že jej sestra zachrání. Poté byl převezen záchrankou do nemocnice, kde měl pohovor s psychiatričkou, se kterou si dobrovolně domluvil další návštěvy. Téhož dne na policii vypovídala i žalobkyně, která sdělila, že za bratrem jela na žádost matky. Bratr na ní nemluvil, popíjel whisky. Před domem stálo nastartované auto, z něhož vyndala klíčky, aby nemohl nikam jet. Když se vrátila zpět, viděla bratra zavěšeného pod schodištěm. Protože dveře do domu byly zamčené, pokoušela se rozbít okno dřevěnou násadou. Následně přiběhl soused [jméno FO], který kamenem rozbil prosklené dveře. Bratr měl kolem krku provaz se smyčkou. Žalobkyně ho nadzvedla a pan [jméno FO] odřízl. Žalobkyně poskytla bratrovi první pomoc, soused volal záchranku, která následně bratra odvezla do nemocnice. Na policii byl vyslechnut dne [datum] rovněž i [jméno FO], který totožně (jako žalobkyně) popsal záchranu [jméno FO]. Z Úředního záznamu ze dne [datum] vyplynulo, že po příjezdu policie na místo události dne [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod. zde byla přítomna osádka zdravotnických vozů, která v obývacím pokoji pod schody oživovala muže, a dále žalobkyně s přítelem a matkou. Faktický stav na místě události soud zjistil z fotografií, jež jsou obsahem uvedeného policejního spisu. Z Úředního záznamu Policie ČR, Krajské ředitelství policie [Anonymizováno] [Anonymizováno], územní odbor [adresa], oddělní obecné kriminality, sp. zn. [Anonymizováno]-[adresa]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], ze dne [datum], vyplynulo, že žalobkyně byla o postupu policie vyrozuměna dodatečně telefonicky, neboť na místě byla ve špatném psychickém stavu, a ještě před provedením všech úkonů na místě si ji odvezl přivolaný partner. Skutečnost, že vzhledem k rozrušení žalobkyně pro ni přijel na místo události přítel, se podává i z dalšího Úředního záznamu Policie ČR, Krajské ředitelství policie [Anonymizováno] [Anonymizováno], územní odbor [adresa], oddělní obecné kriminality, sp. zn. [Anonymizováno]-[adresa]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], ze dne [datum] a ze sdělení Policie ČR, Krajské ředitelství policie [Anonymizováno] [Anonymizováno], územní odbor [adresa], oddělní obecné kriminality, sp. zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], ze dne [datum]

6. Ze sdělení společnosti [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. ze dne [datum] soud zjistil, že telefonní číslo +[tel. číslo] bylo v době od [datum] do [datum] registrováno na [jméno FO]. Skutečnost, že toto číslo užíval bratr žalobkyně, byla mezi účastníky nesporná. Z výpisu z dodavatele telefonní ústředny žalovaného vyplynulo, že ze shora uvedeného telefonního čísla bylo dne [datum] voláno na číslo psychiatrické ambulance[tel. číslo] s tím, že hovor trval 53 vteřin, a dále dne [datum], kdy se spojení neuskutečnilo (doba hovoru je evidovaná 00:00:00 hod.).

7. Ze sdělení Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne [datum] soud zjistil, jaká data jsou evidována k eReceptům pro [jméno FO] vydaným v období od [datum] do [datum]. Z výpisu eReceptů vyplynulo, že mu byl dne [datum] vystaven [jméno FO]. [jméno FO] eRecept na lék Prestarium Neo s tím, že tento je ve stavu: předepsaný. Poté dne [datum] mu [jméno FO]. [jméno FO] vystavila dva eRecepty na léky Lexaurin a Mirtazapin Sandoz s tím, že oba jsou ve stavu: plně vydaný.

8. Z Odborného vyjádření [jméno FO]. [jméno FO] ze dne [datum] se podává, že riziko suicidia zvyšuje suicidální pokus v anamnéze. U pacientů hospitalizovaných po suicidálním pokusu, při rozhodování o jejich propuštění, dimisi nebo další hospitalizaci, by mělo být i vyhodnocení rizika pokračujícího suicidálního jednání a souhlasu či nesouhlasu s léčbou s tím, že každému by měla být nabídnuta možnost psychiatrické hospitalizace. Při propuštění by měla být každému doporučena následná psychiatrická kontrola a event. léčba. V případě, že by pacient s psychiatrickou hospitalizací nesouhlasil a lékaři by usoudili, že suicidální tendence trvají, je na zvážení, zda nevyužít institut nedobrovolné hospitalizace v psychiatrickém zařízení. Varujícím by měl být případ, kdy se jednalo o předem připravený, promyšlený pokus. Uzavřel, že hospitalizace umožní významně snížit akutní suicidální chování, ale nelze tvrdit, že z psychiatrického hlediska by měla mít dlouhodobý efekt. Obecně nelze tvrdit, že předchozí pokus by měl být automaticky důvodem pro nedobrovolnou hospitalizaci. U pacienta je třeba zkoumat, zda netrvají suicidální tendence.

9. Z Odborného posudku oborové komise pro psychiatrii vědecké rady České lékařské komory č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že postup [jméno FO]. [jméno FO] byl lege artis. Došlo však k pochybení při vedení dokumentace, neboť zde chybí záznam o telefonické konzultaci.

10. Z lékařské zprávy [jméno FO]. [jméno FO], praktické lékařky pro dospělé, ze dne [datum] se podává, že [jméno FO] byl předepsán Lexaurin, neboť udával nespavost, nervozitu, stres v práci a hádavost. Ze zprávy [jméno FO]. [jméno FO] ze dne [datum] vyplynulo, že v průběhu hospitalizace byla [jméno FO] změněna terapie arteriální hypertenze (AH – zvýšení krevního tlaku) na Prestarium Neo, avšak tyto léky si z lékárny nevyzvedl.

11. Skutečnost, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení peněžité náhrady za duševní útrapy prožité v souvislosti s úmrtím bratra, se podává z listiny označené jako „Stížnost, výzva k náhradě nemajetkové újmy“ datované dne [datum]. Tento požadavek byl žalovanou jako neoprávněný (neboť nedošlo ze strany žádné zdravotnického pracovníka k porušení uznávaných medicínských postupů a pravidel vědy) odmítnut, což vyplynulo z přípisu ze dne [datum].

12. V dané věci soud provedl i další důkazy, a to výslechy svědků [jméno FO]. [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a účastnická výpověď žalobkyně.

13. Svědkyně [jméno FO]. [jméno FO], lékařka psychiatrie žalované, vypověděla, že [jméno FO] vyšetřovala v rámci konzilia dne [datum]. V tu dobu byl třetí den hospitalizován na interně po pokusu o sebevraždu. Vyšetřila jej u ní v ordinaci, kde byli sami. Vysvětlila mu důvody, pro které navrhuje pokračovat v hospitalizaci na psychiatrii, což však odmítl. Následně hovořila o samotě i s matkou a sestrou pana [jméno FO]. K danému hovoru chtěla přizvat i pana [jméno FO], čehož se však žalobkyně účastnit odmítla, a proto vedla dále hovor pouze s matkou a panem [jméno FO]. Žalobkyně byla z celé situace smutná, byla trochu rozrušená. Matka jej přesvědčovala, aby hospitalizace proběhla, avšak toto odmítal (reagoval podrážděně). Rodina se domnívala, že by se pokus mohl opakovat. Svědkyně chtěla zachovat kontakt s pacientem, proto mu navrhla ambulantní formu léčení, se kterou souhlasil. Doporučila mu užívat antidepresivum (Mirtazapin) a anxiolytikum (Lexaurin). Léky mu předepsala při kontrole dne [datum], vystavila mu listinný recept (neboť jí sdělil, že léky předepsané z nemocnice nevyzvedl, protože neměl k dispozici recept). Vzhledem k tomu, že účinek antidepresiv nastupuje až po nějaké době užívání (2-3 týdny), tak žádná prodleva tím, že je doposud nezačal užívat, nevznikla. Domluvili si termín návštěvy na den [datum], která se uskutečnila a zároveň si dohodli termín další návštěvy (zhruba za týden), ta se již z důvodu úmrtí pana [jméno FO] nerealizovala. Následně (jeden nebo dva dny po kontrole) pan [jméno FO] telefonoval do ordinace s tím, že by chtěl přijít na návštěvu. Ona mu vysvětlila, že ten den má ordinaci hodně vytíženou a zeptala se jej, zda by mohli nechat termín původní, proti čemuž nic nenamítal. V rámci telefonátu žádné podrobnosti neuváděl, pouze řekl, že by si chtěl se svědkyní promluvit. Svědkyně doplnila, že pana [jméno FO] viděla pouze dvakrát (při vyšetření v průběhu hospitalizace a poté při následné kontrole). Uvedla, že při prvním pohovoru byl klidný, nepůsobil psychoticky, byl přemýšlivý, chvílemi netrpělivý (chtěl mít vše za sebou a chtěl domů). Sdělil jí, že přišel přítelkyni na nevěru, chtěl se jí pomstít či potrestat, a proto učinil daný pokus, který sám označil jako demonstrativní (připravoval ho na okamžik, kdy měla přítelkyně přijít domů). Vnímal to tak, proto mu věřila. Pokus vnímala jako závažný, proto mu navrhla hospitalizaci, kterou odmítl. Svědkyně vypověděla, že měla k dispozici zdravotní dokumentaci, z níž vyplývalo, že se [jméno FO] již jednou v minulosti dopustil pokusu o sebevraždu. Na tuto skutečnost se jej zeptala, on jí řekl, že žádný pokus neproběhl. I přesto vnímala vyšší míru rizika recidivy, a proto se podle toho snažila zařídit. Nemohla u něho zvolit nedobrovolnou hospitalizaci, neboť byl zcela při vědomí, orientovaný, neprokazoval žádné agresivní sklony, neproklamoval žádné suicidální nápady a myšlenky, byl klidný. Svědkyně vypověděla, že panu [jméno FO] předala telefonní kontakt na její ambulanci a zároveň jej informovala o tom, že v případě akutní potřeby může vyhledat psychiatrickou pohotovost v [právnická osoba]. Věrohodnost této svědkyně soud posuzoval s vědomím toho, že se jedná o zaměstnankyni žalované, a navíc že žalobkyně podala žalobu právě v důsledku jejího tvrzeného pochybení, proto její výpověď mohla být motivována snahou o vyvinění, nicméně její výpověď byla celkově v souladu s obsahem zdravotní dokumentace a s výpovědí svědka [jméno FO]. [jméno FO]. Dílčí rozpory spočívající v její výpovědi ohledně pohovoru s rodinou [jméno FO] a ohledně obsahu telefonátu s ním nemají na věrohodnost této svědkyně vliv, neboť tyto skutečnosti nemají na skutkový stav věci zásadní dopad.

14. Z výpovědi svědka [jméno FO]. [jméno FO] soud zjistil, že v předmětné době působil jako lékař interního oddělení v nemocnici ve [Anonymizováno]. Vybavil si, že [jméno FO] byl přivezen po pokusu o sebevraždu. Byl na interní JIPce k observaci po interní stránce, která byla v pořádku. Jeho úkolem bylo ohlídat pacienta (zamezit dalšímu případnému pokusu) do doby, než bude k dispozici vyjádření psychiatra. Psychiatrické konzilium realizovala [jméno FO]. [jméno FO], z jejíž písemné zprávy o tom, že z psychiatrického hlediska je propuštění z hospitalizace možné, následně svědek vycházel. Domníval se, že psychiatr doporučil užívat antidepresivum. Svědek si již nevybavil, jak na něho pacient po psychické stránce působil. Pokud jsou pacientovi doporučeny nějaké léky, tak standardně při propuštění z hospitalizace odchází s receptem (nejprve se musí technicky propustit – v počítači, protože jinak nejde ambulantně předepsat lék, k němuž nemá propouštějící lékař odbornost – specializaci). Jestli i pan [jméno FO] při propuštění z nemocnice byl vybaven předpisem na léky, si však svědek již nepamatoval. Po nahlédnutí do propouštění zprávy uvedl, že jako terapie při propuštění byly uvedeny léky: Prestarium Neo (na tlak), Milurit, Sorvasta (na cholesterol), které jsou v interní kompetenci, a dále Lexaurin (na úzkost), který rovněž může předepsat internista, Mirtazapin (antidepresivum), u něhož si svědek není jistý, zda je omezený preskripcí či nikoli. Svědek si rovněž nevybavil, zda panu [jméno FO] byla nabízena psychiatrická hospitalizace, ale domníval se, že ano s tím, že si pamatoval, že si dohodl s [jméno FO]. [jméno FO] péči ambulantní a rovněž si domluvili termín kontroly. Ve vztahu k lékařským zprávám svědek uvedl, že vždy v úvodu je uvedeno to, co pacient sdělí lékaři a poté následuje objektivní nález. Skutečnost, že se již v minulosti [jméno FO] jednou pokusil o sebevraždu, která je uvedena na začátku propouštěcí zprávy, tak svědkovi sdělil pan [jméno FO]. Svědek nijak nezkoumal rozpor v tomto jeho sdělení se záznamem [jméno FO]. [jméno FO], z něhož naopak vyplynulo, že žádného pokusu se dříve nedopustil. Podotkl, že [jméno FO]. [jméno FO] měla k dispozici celý chorobopis pacienta a rovněž měla přístup do systému, kde je celá anamnéza. Závěrem svědek vysvětlil, že pacientovi se při propuštění dává předběžná předkládací zpráva, která je následně kontrolovaná primářem oddělení, který ji může upravit, a zkontrolovaná propouštěcí zpráva se poté zakládá do dokumentace. Ve vztahu k tomuto svědkovi soud podotýká, že nemá důvod pochybovat o jeho věrohodnosti, neboť se jedná o lékaře, který nemá vztah ani k jednomu z účastníků, resp. před danou událostí nikoho z účastníků neznal. Navíc si ani v rámci výslechu všechny skutečnosti nevybavil. Soud nemá důvod mu nevěřit, neboť z titulu své pracovní pozice se svědek setkává s řadou pacientů a událostí, a proto nelze reálně uvažovat o tom, že by si každý jednotlivý případ pamatoval.

15. Z výpovědi svědkyně [jméno FO]. [jméno FO] vyplynulo, že byla ošetřující praktickou lékařkou [jméno FO] od roku [Anonymizováno]. Vyšetřila jej v rámci vstupní prohlídky a léčila kvůli vysokému krevnímu tlaku. Realizovala u něho pár běžných prohlídek, na nic si nestěžoval. Svědkyně uvedla, že ze zdravotní dokumentace je zjevné, že dne [datum] pan [jméno FO] navštívil její ambulanci a uvedl nespavost, nervozitu a stres v práci s tím, že je poté hádavý, a proto mu svědkyně předepsala Lexaurin a Stilnox na spaní. Poté byl pan [jméno FO] u svědkyně na kontrole po propuštění z hospitalizace dne [datum]. Následně žádal o ukončení léčby, k čemuž došlo dne [datum] (ukončení pracovní neschopnosti). Dne [datum] neshledala, že by na tom byl psychicky nějak špatně. Neuváděl, že by měl nějaké problémy, naopak říkal, že se cítí v pořádku, proto žádal ukončit neschopenku. Informace o tom, že by se [jméno FO] v minulosti pokusil o sebevraždu, nemá. Jednalo se o spolupracujícího pacienta, na kontroly se dostavoval, léky si nechával předepisovat. I výpověď této svědkyně soud považuje za věrohodnou, a to pro její celkovou shodu s výpovědí žalobkyně ([jméno FO] žádal lékařku o ukončení pracovní neschopnosti) a s listinnými důkazy (zdravotní dokumentací [jméno FO]).

16. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že byl sousedem [jméno FO], se kterým se navštěvoval. Znal jej od roku 2019, rodinné vztahy spolu neřešili. Tehdy (dva až tři měsíce před danou událostí) mu přišel smutný a hodně pil. Nastínil mu, že má problémy s paní [Anonymizováno]. Nikdy nenaznačoval, že chce skončit se životem. Pouze uváděl, že se od paní [jméno FO] odstěhuje, že odejde na [adresa]. Viděl jej denně, od rána do večera pracoval. V den pokusu o sebevraždu slyšel žalobkyni, jak křičí o pomoc, proto rozbil kamenem okno a vlezli společně dovnitř. Zde již bratr visel na schodech na laně, byl modrý, proto ho odřízli, žalobkyně jej začala oživovat a on běžel zavolat záchranku. Sanitka ho odvezla do nemocnice, zhruba za týden se vrátil domů. On poté přestal pít. K přítelkyni se chtěl stále vrátit. O tom, že by chtěl daný čin zopakovat, se nezmiňoval. Měl dobře placenou práci, připadal mu spokojený. Následně však pokus zopakoval a svůj čin dokončil. Když šel svědek na [adresa] do dílny, tak mu utekl pes, který [jméno FO] znal a našli jej oběšeného v době, když tam již byla policie. Ve vztahu k tomuto svědkovi soud uvádí, že jeho výpověď je v celkové shodě s listinnými důkazy (shoda jeho výpovědi před soudem se skutečnostmi, jež uvedl před Policií ČR) a rovněž i v souladu s výpovědí žalobkyně, a proto soud považuje jeho výpověď za věrohodnou.

17. Svědkyně [jméno FO], matka žalobkyně, uvedla, že si není vědoma toho, že by [jméno FO] (dále též jen „syn“) měl nějaké psychické problémy. Byl velice veselý, zábavný a hodně pracovitý. Bydlel s přítelkyní, kilometr a půl od svědkyně, byli v neustálém kontaktu (navštěvoval ji a několikrát denně si telefonovali). V poslední době (zhruba půl roku před událostí) měl partnerské problémy, přesto na něm nic nezaznamenala. Nikdy v minulosti se o sebevraždu nepokusil. V průběhu hospitalizace syna hovořila s [jméno FO]. [jméno FO] u ní v ordinaci. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve špatném psychickém stavu, tak ta odešla a svědkyně zůstala s lékařkou. [jméno FO]. [jméno FO] jí řekla, že syna pošlou do [právnická osoba], kde by pobyl dva až tři dny, aby ho zdiagnostikovali. S tímto svědkyně souhlasila. Žádala, aby hlavně syna z hospitalizace nepropustili. Poté lékařka zavolala do ordinace syna. Protože syn neměl telefon, tak se dohodli, že paní doktorka pošle eRecept na její telefon, k čemuž jí poskytla číslo, avšak žádný recept nepřišel. Za její přítomnosti paní doktorka se synem neřešila jeho další hospitalizaci. Pouze se jí lékařka zeptala, jestli si syna vezme domů. Na podmínky, ve kterých žije, a jak je doma či zda chodí do práce, se jí neptala. Vyjádření syna, zda s hospitalizací souhlasí či nikoli, přítomna nebyla. Svědkyně podotkla, že při propuštění z nemocnice syn neměl k dispozici žádné léky. Zda obdržel nějaké léky při následné kontrole, svědkyně nevěděla. Následně (po kontrole u [jméno FO]. [jméno FO]) se synův stav rapidně zhoršil, situaci nezvládal. Chtěl to sám řešit, proto volal paní doktorce, neboť potřeboval pomoct. Paní doktorka mu dala termín kontroly za týden. U telefonátu nikdo přítomný nebyl, ale ptala se jej na něj žalobkyně. Poté kontaktoval lékařku ještě jednou, protože si neuměl sám poradit, avšak přepojen nebyl. Přestal jíst a pít, pouze hodně kouřil. Byl zamlklý, o nic neměl zájem. Rodina se jej snažila upoutat, nabízeli mu pomoc. Na nic se nesoustředil. Následně večer (před danou událostí) začal být i agresivní. Svědkyně si s ním neuměla poradit, proto mu chtěla zavolat rychlou pomoc, ale on jí zahodil telefon a odešel. Věrohodnost této svědkyně soud posuzoval s vědomím toho, že se jedná o matku žalobkyně. Soud jí neuvěřil, neboť se mu nejeví příliš reálné, aby naprosto přesně věděla, že syn [jméno FO] v rámci telefonního hovoru (jemuž ona ani nikdo jiný nebyl přítomen) lékařku žádal o akutní pomoc, avšak informaci o tom, zda obdržel léky, neměla. Soudu přijde zarážející, že za situace, kdy lékařce poskytla svoje telefonní číslo pro účely zaslání eReceptu, tak pokud dle jejího tvrzení žádný recept neobdržela, by se syna na to, zda má léky k dispozici, nezeptala. Soudu rovněž přijde minimálně zvláštní, že pokud by se svědkyně domnívala, že synův stav je natolik nepříznivý, aby se nepostarala o to, aby vyhledal akutní lékařskou pomoc. Závěrem soud pro úplnost dodává, že svědkyně nevypovídala o skutečnostech, které bezprostředně svými smysly vnímala, nicméně jen většinou subjektivně reprodukovala zprostředkované skutečnosti od žalobkyně.

18. Z výpovědi [jméno FO], druhého bratra žalobkyně a [jméno FO], soud zjistil, že přestože ví, že se bratr v minulosti na Slovensku dopustil otravy léky, tak nečekal, že jeho jednání aktuálně dosáhne takové intenzity. O spolykání léků věděla žalobkyně, jejich matka nikoli. Nikdy mu neřekl, že by se chtěl oběsit. Věděl o tom, že bratr má problémy s partnerkou, ale bližší informace neměl. Řekl mu, že by měl navštívit nějakého psychologa, kterého však bratr nevyužil s tím, že to bude dobré. Po propuštění z nemocnice mu bratr volal. Poté mu však nevzal telefon, proto za ním se ženou jel k matce, kde ho našel v divném stavu. Bavil se s ním, bratr mu nejprve řekl, že přestože přišel o všechno, co vybudoval, že bude vše v pořádku (najde si novou přítelkyni, koupí si nové auto), avšak následně uvedl, že to stejně udělá. Jeho nálada se měnila každých pět minut, byl jako rozdvojená osobnost (chvíli byl vysmátý s tím, že život půjde dál a záhy brečel, byl na dně). S bratrem zůstal u matky přes noc do rána, protože měl strach, aby po jeho odjezdu daný čin znovu nespáchal. Bratr byl střízlivý, žádný alkohol v domě nebyl. O proběhlé noci informoval žalobkyni i matku. Ví o tom, že bratr volal [jméno FO]. [jméno FO], protože byl úplně na dně, nemohl dál. Bratr mu sdělil, že jej úplně odpálila, že telefonát trval pouze několik vteřin. [jméno FO] měl lékařce sdělit, že situaci absolutně nezvládá, že potřebuje pomoct, ona však neměla zájem se s ním bavit, natož mu pomoci. O tom, zda bratr užíval nějaké léky, případně zda mu byla nabídnuta psychiatrická hospitalizace, svědek žádné informace nemá (a to ani od bratra ani od někoho jiného z rodiny). Věrohodnost tohoto svědka soud posuzoval s vědomím, že se jedná o bratra žalobkyně. Soudu přijde zvláštní, že pokud by měl od bratra informaci o tom, že má v plánu daný čin dokonat, že by se aktivně nesnažil bratrovi nějak pomoci. Taktéž se soudu nejeví věrohodné jeho tvrzení o tom, co bylo obsahem daného telefonátu (o němž měl informace pouze zprostředkovaně), neboť jiné informace o zdravotním stavu bratra (zda užívá léky či zda mu byla nabídnuta psychiatrická pomoc) neměl. Soud mu proto neuvěřil a z jeho výpovědi tak nevycházel.

19. Z účastnické výpovědi žalobkyně vyplynulo, že několik týdnů před prvním pokusem se jí bratr svěřil, že se necítí dobře, že nespí, je roztěkaný, unavený, jako by sám sebe neměl pod kontrolou. Proto šel k [jméno FO]. [jméno FO], která mu předepsala léky na uklidnění a na spaní. Jak na něho léky působily, zda mu pomohly, neví. Ví však, že vztahové problémy bratra s jeho přítelkyní se nelepšily. Žalobkyně uvedla, že v době, kdy žil bratr na Slovensku, tak si jednou po rozchodu s bývalou partnerkou vzal léky a zamknul se v bytě (zhruba před 5-6 lety). Neví, zda následně vyhledal nějakou odbornou pomoc či nikoli. Tuto skutečnost v rodině netajili, domnívá se, že i matka o tom věděla. S bratrem se vídali často, potkávali se zejména u matky, rovněž mu pomáhali se stavbou. Po daném pokusu o sebevraždu s bratrem byla v denním kontaktu. Byl stále roztěkaný, byl nesvůj. Dokonce jí řekl, že ho neměla zachraňovat. Jejímu druhému bratrovi [jméno FO], který s ním v den propuštění z nemocnice, strávil u matky noc, sdělil, že čin stejně dokoná. Byl jako na houpačce, opakoval že to bude dobré, avšak následně sdělil, že to zase udělá, že se oběsí a na to opět otočil, že to zvládne. Že se oběsí poté sdělil ještě i její matce dne [datum] k večeru. Od matky ví, že na ni byl agresivní, že jí řekl, že pokud se jej pokusí zadržet, tak že vykopne dveře a zahodil jí mobil. Poté odešel. Myslely si, že šel k nějakému kamarádovi s tím, že až se zklidní, tak se vrátí. Vzhledem k tomu, že nepřišel, tak jej ráno jela hledat a našla ho cestou v zatáčce, jak visí na stromě. Věděla, že dne [datum] bratr absolvoval kontrolu u [jméno FO]. [jméno FO]. Co bylo jejím obsahem však nevěděla. Následující den po kontrole u [jméno FO]. [jméno FO] ale žalobkyně na bratrovi viděla, že mu není dobře, bolelo ho celé tělo, proto mu řekla, že se musí k paní doktorce vrátit. Slíbil jí, že lékařce zavolá a domluví se. Následně jí sdělil, že paní doktorka na něho nemá čas. Potřeboval změnit prostředí, jít mezi lidi, chtěl se vrátit do práce, těšil se tam, proto požádal obvodní lékařku o ukončení pracovní neschopnosti ke dni [datum]. K návštěvě ambulance [jméno FO]. [jméno FO] žalobkyně uvedla, že jí dne [datum] [jméno FO]. [jméno FO] sdělila, že její bratr umí být velmi přesvědčivý. Její přístup byl velmi chladný až [Anonymizováno]. Žalobkyně lékařce řekla, že existuje obrovské riziko, že bratr pokus zopakuje, neboť se domnívala, že se nejednalo o pouhý pokus, ale že svůj čin myslel naprosto vážně. S lékařkou byla v ambulanci velmi krátce. Následně byla zavolaná její matka a bratr. Vzhledem k tomu, že s bratrem nezvládla být v jedné místnosti (pohled na něho ji stresoval), odešla do čekárny. Pak jí matka řekla, že bratra propouštějí domů. [Anonymizováno]. Za zásadní[Anonymizováno]důkaz v dané věci soud považuje Ústavní znalecký posudek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vypracovaný dne [datum] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [adresa], ústavem kvalifikovaným pro znaleckou činnost pro znalecký obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie (dále též jen „znalecký posudek“). Ze znaleckého posudku vyplynulo, že způsob realizace aktu [jméno FO] odpovídal pokusu demonstrativnímu. Znalecký ústav uvedl, že lékař stanovuje léčebný postup na základě diagnostiky duševní choroby či poruchy, která vedla k danému jednání, a nikoliv na základě samotného aktu. Ze znaleckého posudku se dále podává, že ze zdravotnické dokumentace je zřejmé, že [jméno FO]. [jméno FO] hodnotila suicidální pokus. Znalecký ústav podotkl, že pro diagnostiku pacienta je forma poruchového jednání pouze jedním z mnoha faktorů s tím, že lékař hodnotí motivace, vstupní podmínky, osobnost pacienta, situační ráz, spouštěče jednání, afektivitu, emotivitu, forii, případný psychoticismus a vztah k realitě, obsah, kvalitu a výkon myšlení, pudové složky, vědomí, vůli, hromaděnou tenzi, schopnosti sebekorekce, vliv alkoholu, sedativ a řadu dalších aspektů s tím, že tyto další faktory jsou pro diagnózu a prognózu mnohem důležitější, nežli jen zhodnocení formy pokusu o sebevraždu. Představa, že diagnostikující lékař vychází pouze z charakteru proběhlého aktu, je výrazně laicky naivní. Ze znaleckého posudku soud dále zjistil, že žalovaný přizpůsobil způsob léčby zjištěné míře závažnosti suicidálního jednání pacienta ze dne [datum], resp. že léčebný postup byl lege artis a plně adekvátní. Ze znaleckého posudku taktéž vyplynulo, že psychiatr při diagnostice a volbě terapie hodnotí řadu aspektů – vychází zejména z objektivního psychopatologického nálezu, z výpovědi pacienta, rodiny, ze zdravotní dokumentace apod. s tím, že je běžné, že řada informací je v rozporu. Výsledný verdikt je vždy aproximací. Znalecký ústav zdůraznil, že v diagnostice je klíčový objektivní psychopatologický nález. [jméno FO] netrpěl žádnou duševní chorobou, trpěl však poruchou přizpůsobení, což je onemocnění neurotické. Jedná se o onemocnění „obtíže úzkostného rázu nasedající na situační zátěž“. Pravděpodobně bylo přítomno i škodlivé užívání alkoholu. Znalecký ústav uvedl, že na délku observace má vliv řada faktorů. V řadě případů dokonce observace ani nutná není. Pokud pacient odmítne hospitalizaci, je léčba možná pouze v případě, že riziko autoagrese je bezprostřední, což v daném případě nebylo. Znalecký ústav zdůraznil, že vyloučit riziko poruchového jednání vyloučit nelze nikdy. Riziko opakování dalšího sebevražedného jednání je u pacientů vždy. Žádná medikace ani žádný psychoterapeutický postup nemůže vyloučit jiný suicidální pokus. Terapie pomáhá toto riziko pouze snížit. Ze znaleckého posudku se rovněž podává, že observace pacienta byla vhodná s tím, že byla indikována a navrhována. V daném případě pak po odeznění akutní suicidality nebyly již přítomny zákonné důvody pro hospitalizaci pacienta proti jeho vůli. Při propuštění z hospitalizace byla panu [jméno FO] předepsána adekvátní medikace. V případě náhlého zhoršení stavu má pacient možnost navštívit centra krizové intervence, příjmové akutní ambulance psychiatrických nemocnic, i svého lékaře bez objednání nebo si přivolat záchrannou službu či si zajít na lékařskou pohotovostní službu. Znalecký ústav opakovaně setrval na svých závěrech, že léčebný postup byl lege artis a plně adekvátní. Rovněž určení diagnózy bylo lege artis. [jméno FO]. [jméno FO] postupovala v souladu se stanovenými a obvyklými odbornými postupy, neporušila při výkonu povolání lékaře žádnou z povinností uloženou jí právními předpisy ani stanovenou řády komory. Z výpovědi znaleckého ústavu soud zjistil, že postup lege artis znamená postup odpovídající lékařskému umění, resp. postup, který je odbornou společností uznáván za standardní, nevybočuje z odborných poznatků a zaručuje nevyšší pravděpodobnost úspěchu v léčebné péči. Znalecký ústav podotkl, že lékař neodpovídá za akutní stav pacienta s tím, že za něj odpovídá sám pacient, příp. jeho blízcí. Zdůraznil, že rozhodnutí lékaře mj. vychází z informací, které má od pacienta s tím, že záleží na míře (kvalitě a kvantitě) informací. Lékař vyhodnocuje sdělení pacienta, naléhavost a závažnost problémů, přičemž vychází z informací, které má k dispozici. Znalecký ústav zdůraznil, že klíčový pro rozhodování lékaře je tzv. objektivní psychopatologický nález, který si vyhodnotí na základě jednotlivých informací, které má k dispozici (ze spisové dokumentace, z výpovědi pacienta a svědků). Lékaři jsou zvyklí na to, že jim pacienti ne vždy uvádějí pravdu. Informace o tom, že pacient se již v minulosti pokusil o sebevraždu, je významná, avšak nikoli zásadní. Důležitý není samotný obsah sdělení pacienta, ale v jakém kontextu a jakou formou byla informace od pacienta sdělena, klíčová je dále motivace (proč čin spáchal). Závažnost suicidálního aktu je pro lékaře významným vodítkem, avšak v rozhodování je klíčová řada dalších faktorů. [jméno FO] svůj čin dohodnotil jako demonstrativní nezávažný akt. Nebyly na něm přítomny žádné známky duševní choroby ve vlastním slova smyslu. V daném případě [jméno FO] nespáchal sebevraždu bezprostředně po rozhovoru s [jméno FO]. [jméno FO], ale až s časovým odstupem. Daný časový odstup byl dostatečný pro to, aby se dalo hovořit o vyloučení bezprostředního nebezpečí. Během této doby u něho došlo k intoxikaci alkoholem, příp. se mohl dozvědět nějaké nové informace, které jej dekompenzovaly. Znalecký ústav uzavřel, že v době, kdy daný telefonický hovor probíhal, neměla lékařka žádné informace o tom, že by u pana [jméno FO] byly akutní a závažné suicidální tendence. Vyjádření pacienta, že to nezvládne, nepovažuje za forenzně podstatné (tuto větu říká téměř každý psychiatrický pacient). Poučení pacienta, kam se může v akutním případě obrátit, bývá standardním postupem při dimisi pacienta z nemocnice. Jaké konkrétní poučení se [jméno FO] dostalo, není možné zjistit, neboť přesné znění doporučení se do lékařských zpráv nikdy nepíše. Ve zdravotní dokumentaci je uvedeno, že pacient byl o svém zdravotním stavu poučen, navíc pak s pacientem a jeho rodinou byla uzavřena dohoda, že bude pod dohledem matky, z čehož je zjevné, že poučení se mu dostalo. Vzhledem k tomu, že [jméno FO] nesplňoval detenční kritéria, lékařka jej propustit musela, jinou možnost neměla. [jméno FO]. [jméno FO] diagnostikovala u [jméno FO] poruchu přizpůsobení F432 (reakci na stresovou zátěž), což je správná diagnóza. Znalecký ústav zjistil, že [jméno FO] měl diagnózy dvě, a to právě poruchu přizpůsobení a dále škodlivé užívání alkoholu. Danou diagnózu znalecký ústav stanovil na základě podkladů uvedených ve zdravotnické dokumentaci. Ve vztahu k medikaci znalecký ústav vypověděl, že standardně se pacientovi při propuštění vydávají léky na 3 dny a pak navštíví ambulantního lékaře. Rovněž mu může být vystaven recept na delší dobu. Medikace vč. dávky byla zvolena adekvátně. Lékař poskytuje pacientovi servis, zda pomoc pacient využije, je na něm samotném. Lékař není od toho, aby pacienta k něčemu nutil. Znalecký ústav rovněž uvedl, že není vyloučeno, že užívání alespoň jednoho z předepsaných léků (Mirtazapin, Lexaurin) by mohlo vést ke zvýšení pocitu pohody pacienta a tím snížit pravděpodobnost opakování suicidality. Vyloučit dané jednání však ovlivnit nelze. Doplnil, že Mirtazapin je antidepresivum, jehož účinek začíná zhruba za 3 týdny od nasazení a Lexaurin je běžné sedativum, které působí rychle (několikahodinově). Znalecký ústav dále sdělil, že lékař nemá povinnost zkoumat sociální zázemí, do něhož je pacient z hospitalizace propouštěn. Je to však běžnou praxí. Kontakt [jméno FO]. [jméno FO] s rodinou hodnotí pozitivně už jenom kvůli tomu, že se realizoval, navíc pak byl uzavřen kontrakt s rodinou, že si pacienta převezme do péče. Závěrem podotkl, že soudem předložená dokumentace byla dostačující k tomu, aby provedli analýzu a rozbor daného případu. Uzavřel, že [jméno FO]. [jméno FO] se v daném případě chovala standardním způsobem, nevybočila z toho, jak by se chovali jiní lékaři. Po celou dobu setrval na svých závěrech spočívajících v tom, že [jméno FO]. [jméno FO] při péči o [jméno FO] postupovala lege artis s tím, že neporušila žádné povinnosti stanovené jí právními předpisy.

21. Soud zdůrazňuje, že shora uvedený znalecký posudek [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [adresa] i jeho následné ústní doplnění jsou pro soud přesvědčivými důkazy, které vyvrátily výše uvedená tvrzení žalobkyně. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že písemné vyhotovení ústavního znaleckého posudku a jeho doplnění nevykazuje žádné vady, které by svědčily o formálních či věcných nedostatcích s tím, že znalecký ústav při ústní obhajobě znaleckého posudku reagoval bez nesrovnalostí na vznesené námitky účastníků, resp. dotazy soudu, znalecký posudek řádně obhájil a doplnil. Za této situace soud neměl důvod pochybovat o správnosti shora uvedeného vypracovaného ústavního znaleckého posudku vč. jeho doplňku. Soud je toho názoru, že se znalecký ústav řádně zabýval všemi relevantními okolnostmi daného případu. Za této situace soud z daného posudku vycházel.

22. Pro úplnost ve vztahu k námitce žalobkyně, která shledává rozpory v přístupu znaleckého ústavu, což dle jejího názoru svědčí o tom, že se znalci snaží žalovanou vyvinit, soud uvádí, že v jejím vyjádření ke znalci spatřuje rozporný přístup, neboť tato uvádí, že znalecký ústav není zcela nezaujat na výsledku daného řízení a vzápětí sděluje, že panu doktorovi věří. Žalobkyně tak napadá část výpovědi znalce, z níž lze vyvodit závěry příznivé pro žalovanou, naopak k části výpovědi, která přispívá jejímu názoru, se připojuje. Soud uzavírá, že tento přístup žalobkyně se nevymyká standardní obraně účastníka. Soud si daný důkaz (znalecký posudek) zhodnotil v kontextu s ostatními provedenými důkazy a vyvodil z něj shora uvedené závěry.

23. Ve vztahu k dokazování soud pro úplnost uvádí, že v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy (kompletní zdravotní dokumentace [jméno FO] u [jméno FO]. [jméno FO], Odborné vyjádření ze dne [datum], Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně) neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam s tím, že další navržené důkazy (seznam telefonních čísel užívaných zaměstnanci žalované, kompletní zdravotní dokumentace žalovaného, znalecký posudek z oboru zdravotnictví ke stanovení výše nemateriální újmy, potvrzení [právnická osoba]., výslech psychoterapeutky [tituly před jménem] [jméno FO], zpráva [jméno FO]. [Anonymizováno] vč. kompletní zdravotní dokumentace žalobkyně u [jméno FO]. [Anonymizováno], potvrzení o pracovní neschopnosti žalobkyně) soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť rozhodné skutečnosti ve věci vyplynuly z tvrzení účastníků a z již provedeného dokazování, nebo účastníci na nich již nadále netrvali (výslech prim. [jméno FO]. [jméno FO], výslech všech osob podílejících se na textu lékařských zpráv [jméno FO], výslech všech lékařů a personálu, kteří o pana [jméno FO] pečovali v době hospitalizace, výslech přítelkyně [jméno FO]).

24. Podle § 2959 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

25. Dle § 22 odst. 1 o. z. je osoba blízká příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

26. Předně soud uvádí, že aktivní legitimace k uplatnění nároku ve smyslu ust. § 2959 o. z. náleží všem osobám blízkým, bez ohledu na to, zda byly svědky újmy oběti a neštěstí prožívaly bezprostředně, nebo se jejich duševní útrapy rozvinuly teprve později v důsledku zprávy o újmě blízkého člověka. Předpokladem je, že duševní útrapy vznikly v důsledku smrti nebo zvlášť závažného ublížení na zdraví blízké osoby. Osoby, které mohou požadovat náhradu, sice vymezuje přímo zákon, avšak neznamená to, že by jim náhrada náležela automaticky. Občanský zákoník nestanoví, jak vysoké zadostiučinění má být za duševní útrapy poskytnuto. Nemajetková újma je vždy subjektivní a její náhrada vychází z různých objektivizačních kritérií. Vždy je třeba zkoumat intenzitu citového pouta. Při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, stupeň příbuzenství, věk oběti a osoby blízké, existenční závislost, existence společné domácnosti, přítomnost na místě nehody. Je třeba přihlížet též k zadostiučinění, kterého se poškozenému již dostalo (omluva, aktivně projevená snaha odčinit zásah, projev lítosti). Postoj škůdce však může projevit i opačně (popírá-li svojí vinu, chová-li se nevhodně k pozůstalým) [srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1717-1723 s. a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018–R 85/2019 civ.]. Za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče a děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018). Výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením sourozence může v případě intenzivnějších vztahů pozůstalého se zemřelým dosáhnout úrovně základu pro nejbližší osoby blízké (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 2. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3463/2018).

27. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou: 1) protiprávní úkon, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi protiprávním jednání a vznikem újmy, to vše při presumovaném zavinění. K prokázání příčinné souvislosti mezi postupem poskytovatele zdravotní péče a úmrtím pacienta stačí vysoká míra pravděpodobnosti či převažující příčina nebo pravděpodobnostní závěry znalců (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 25 Cdo 164/2018). V oblasti poskytování zdravotní péče jsou zdravotnická zařízení povinna postupovat v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, tedy jednat lege artis. Jednat na náležité odborné úrovni ukládá lékaři § 28 odst. 2 ve spojení s § 4 odst. 5 z. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Nedodržení těchto pravidel je protiprávním jednáním. Zvažuje se, zda zdravotnické zařízení (lékař) zvolilo postup adekvátní charakteru nemoci a šetrný k pacientovi a zda způsob provedení byl bez vad. Vše je třeba posuzovat na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodnutí (ex ante) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2793/2017]. Odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za újmu na zdraví (životě) způsobenou pacientovi nastupuje, pokud chybný postup či opomenutí při poskytování zdravotní péče byly vyvolávajícím činitelem (příčinou) poškození zdraví pacienta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4536/2018).

28. Soud podotýká, že prvek protiprávnosti při poskytování zdravotní péče se odvíjí od základní povinnosti poskytovatele vykonávat svou činnost řádně, tzv. postupem lege artis. Porušení povinnosti postupovat při poskytování zdravotní péče lege artis má zpravidla za následek vznik povinnosti poskytovatele k náhradě tím způsobené újmy. Otázku, zda zdravotnické zařízení postupovalo lege artis, je nutno posuzovat za pomoci znalců. Závěr, zda poskytovatel zdravotní péče postupoval lege artis, přesto přísluší soudu, a nikoli znalci. Právní závěr v tomto směru však musí být podložen znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví a právní úvaha soudu o nedodržení současných dostupných poznatků lékařské vědy nemůže být s nimi v logicky zjevném rozporu (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2071/20).

29. Ve skutkové rovině soud vychází z toho, že bratr žalobkyně [jméno FO] se pokusil dne [datum] o sebevraždu oběšením. Dokonání činu zabránila žalobkyně, která bratra viděla viset pod schody v obýváků na laně. Za pomoci souseda [jméno FO] bratra zachránila. Přivolaná rychlá záchranná pomoc následně bratra odvezla do [právnická osoba]., kde byl až do [datum] hospitalizován. Z hlediska skutkového stavu soud v dané věci zjistil, že před propuštěním z hospitalizace ohledně [jméno FO] proběhlo psychiatrické konzilium – vyšetřila jej [jméno FO]. [jméno FO]. Psychiatrička navrhovala další hospitalizaci na psychiatrickém oddělení nemocnice v [právnická osoba], což však pan [jméno FO] odmítl. Domluvili se proto na léčbě ambulantní. Žalobkyně společně se svou matkou měly obavy z dalšího jeho jednání, a proto žádaly, aby probíhala psychiatrická ústavní léčba, přesto matka žalobkyně souhlasila s tím, že po propuštění z hospitalizace může syn [jméno FO] být u ní. [jméno FO] byly předepsány léky na úzkost, a to Lexaurin a Mirtazapin. Skutkově má soud dále za to, že v daném okamžiku nebyly podmínky pro nedobrovolnou hospitalizaci [ve smyslu ust. § 38 odst. 1 písm. b) z. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách]. Na sjednaný termín návštěvy psychiatrické ambulance [jméno FO]. [jméno FO] dne [datum] se bratr žalobkyně fakticky dostavil. Zároveň byl objednán na další termín návštěvy. V řízení dále vyšlo najevo, že následující den ([datum]) pan [jméno FO]. [jméno FO] telefonicky kontaktoval se žádostí o dřívější termín vyšetření. Vzhledem k tomu, že v psychiatrické ambulanci nebyl jiný volný termín, domluvil se pan [jméno FO] s lékařkou, že se dostaví v termínu, na němž se dohodli při setkání dne [datum]. Následně se bratr pokusil telefonicky kontaktovat psychiatrickou ambulanci [jméno FO]. [jméno FO] ještě jednou, a to dne [datum], avšak neúspěšně. V řízení pak nevyšlo najevo, že by bratr využil jinou odbornou pomoc. Ve skutkové rovině soud dále zjistil, že [jméno FO] svůj čin zopakoval, napodruhé již úspěšně, když se oběsil na stromě. Při nalezení zemřelého bratra na místě činu (dne [datum]) byla žalobkyně přítomna.

30. V dané věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda žalovaná (zdravotnické zařízení) postupovala při léčbě [jméno FO] v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Za zásadní důkaz v tomto směru soud považuje ústavní znalecký posudek, který vyvrátil tvrzení žalobkyně. Znalecký ústav ve svém posudku dospěl k jednoznačnému závěru, že léčebný postup v dané věci byl plně adekvátní a lege artis. Po provedeném dokazování tedy soud dospěl k závěru, že žalovaná (ani nikdo z jejích zaměstnanců) neporušila žádnou ze svých právních povinností, resp. že při léčbě [jméno FO] postupovala lege artis. Soud je toho názoru, že žalovaná nemohla předejít tomu, aby [jméno FO] svůj čin (při němž došlo k tak fatální újmě) znovu zopakoval, resp. dokonal, neboť v době hospitalizace ani v okamžiku daného telefonátu neměla konkrétní příznaky, pro něž by mohla a měla učinit potřebná – právně i fakticky uskutečnitelná – opatření. Soud (s odkazem na závěry znaleckého posudku) uzavírá, že lékařský postup v souzené věci byl lege artis, lékařka [jméno FO]. [jméno FO] nijak nepochybila. Za této situace žalovanou nestíhá povinnost hradit žalobkyni nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 2959 o. z. Neboť soud dovodil, že žalovaná neporušila žádné povinnosti, tak se již dále nezabýval výší škody a ani příčinnou souvislostí, neboť nárok na náhradu škody poškozenému vzniká pouze tehdy, jsou-li kumulativně splněny všechny podmínky odpovědnosti za škodu (viz odůvodnění pod bodem 27. tohoto rozsudku). Absentuje-li byť jen jedna z těchto podmínek, žaloba nemůže být úspěšná. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou (zcela) zamítl.

31. Ve vztahu k námitce žalobkyně, která v průběhu řízení opakovaně poukazovala na skutečnost, že bratr neměl k dispozici předepsané léky (Mirtazapin a Lexaurin), soud odkazuje na sdělení znaleckého ústavu, který v rámci své obhajoby znaleckého posudku uvedl, že užívání alespoň jednoho ze shora uvedených předepsaných léků by mohlo zvýšit pohodu pacienta, a tak snížit pravděpodobnost opakování daného činu. Znalecký ústav uvedl, že oba léky snižují úzkost, avšak bol nad ztrátou člověka žádnými léky ovlivnit nelze. Účinek užívání Lexaurinu nastupuje rychle (do několika hodin), Mirtazapin působí až zhruba za tři týdny od nasazení. Z vyjádření znaleckého ústavu tak jednoznačně vyplynulo, že užívání daných léků by k vyloučení dalšího poruchového jednání (opakování pokusu o sebevraždu) nevedlo. Z výpisu eReceptů vyplynulo, že tyto oba [jméno FO] dne [datum] [jméno FO]. [jméno FO] předepsané léky, si vyzvedl. V řízení pak navíc vyšlo najevo, že Lexaurin měl [jméno FO] k dispozici již z dřívější doby, neboť mu jej obvodní lékařka předepsala již při návštěvě její ambulance dne [datum]. Je tak zjevné, že minimálně Lexaurin [jméno FO] k dispozici měl již delší dobu před daným telefonátem a předmětným činem. Vzhledem k tomu, že účinky Mirtazapinu (který si rovněž vyzvedl) nastupují až s odstupem několika týdnů, jeho krátkodobé užívání (od propuštění z hospitalizace do daného činu) by s největší pravděpodobností nemělo žádný vliv. Skutečnost, že předepsané léky případně neužíval, nemůže jít k tíži lékaře. Za této situace soud neshledal námitku důvodnou.

32. Žalobkyně dále podotkla, že bratrův hovor s [jméno FO]. [jméno FO] trval pouhých 53 s (a z délky hovoru je tak zřejmé, že bratr nebyl informován o tom, co má do další návštěvy dělat) a v této souvislosti poukázala na ust. § 49 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách, které presumuje postup zdravotnického pracovníka (poskytovat neprodleně odbornou první pomoc každému, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo zdraví a není-li pomoc včas dosažitelná obvyklým způsobem, a zajistit mu podle potřeby poskytnutí zdravotních služeb). Za situace, kdy bratrovi neporadila další postup, domnívá se, že lékařka porušila zákonnou povinnost. K této námitce soud uvádí, že povinnost poskytnout potřebnou pomoc je dána zákonem každému občanovi, nejen zdravotníkovi. Na rozdíl od laika je zdravotnický pracovník povinen nejen přivolat první pomoc, příp. ji jinak zajistit, ale je povinen podle svých možností a schopností a podle dané situace osobně první pomoc také poskytnout. Je-li pomoc včas dosažitelná, měl by se zdravotník ujistit, že není třeba jeho osobního zásahu do doby poskytnutí zdravotnické služby obvyklým způsobem (srov. Zákon o zdravotních službách. Praktický komentář. Autoři: Mach J., Buriánek J., Záleská D., Steinlauf B. a Stieranková A. Wolters Kluwer. Praha: 2023. Komentář k ust. § 48). S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že dané ustanovení ukládá povinnost zdravotníkům poskytnout odbornou první pomoc v případě, kdy jsou ohroženy vitální funkce člověka či se nachází v jiném vážném akutním stavu, což nebyla situace [jméno FO]. Navíc pak soud odkazuje na závěry ústavního znaleckého posudku, z něhož jednoznačně vyplynulo, že [jméno FO]. [jméno FO] neporušila žádnou povinnost (uloženou jí zákonem či jiným právním předpisem).

33. Ani poslední námitku žalobkyně spočívající v tom, že [jméno FO]. [jméno FO] porušila povinnost zakotvenou v ust. § 48 odst. 3 zákona o zdravotních službách, soud neshledal důvodnou. Toto ustanovení vychází z principu, že každý poskytovatel zdravotních služeb má přijmout pacienta do své péče, pokud o to pacient požádá. Zakotvená povinnost stanoví, že poskytovatel nesmí odmítnout přijmout pacienta do své ambulantní lékařské péče či nesmí ukončit péči o pacienta. Jedná se tak o situaci, kdy poskytovatel zdravotní služby vyřadí ze své péče pacienta, který vyžadoval neodkladnou péči z poskytování zdravotních služeb či neposkytne zdravotní služby pacientovi ve stavu, který bezprostředně ohrožuje jeho život či zdraví. [jméno FO]. [jméno FO] však byla připravena [jméno FO] specializovanou ambulantní péči nadále poskytovat (měli dohodnutý termín návštěvy), tedy ze své péče jej nevyřadila. Jeho stav pak v okamžiku daného telefonátu nevyžadoval neodkladnou péči. V této souvislosti soud opět odkazuje na vyjádření znaleckého ústavu, dle něhož [jméno FO]. [jméno FO] neporušila žádnou povinnost s tím, že v době propuštění z hospitalizace i v době daného telefonátu žádné známky suicidality pan [jméno FO] nevykazoval.

34. Závěrem soud pro úplnost znovu odkazuje na závěry ústavního znaleckého posudku, z něhož mj. vyplynulo, že pokud se rodina [jméno FO] domnívala, že je ve stavu, který vyžaduje akutní neodkladnou péči, bylo i na ní, aby mu pomohla (přivolala mu rychlou lékařskou pomoc či jej odvezla na pohotovost). Z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že věděla o tom, že se chce bratr vrátit zpět do práce a že požádal obvodní lékařku o ukončení pracovní neschopnosti. Přesto však nezakročila. Je tedy zjevné, že ani rodina, která byla s [jméno FO] v bezprostředním kontaktu a dobře jej znala, nepoznala, že se aktuálně schyluje ke spáchání daného činu znovu a v jeho realizaci mu nezabránila. Za této situace nelze přesouvat veškerou odpovědnost na lékařku, která nemohla vzhledem k informacím, které měla (v době vyšetření a telefonátu) o [jméno FO] k dispozici, předvídat, že daný čin dokoná a jejíž postup byl ex ante zhodnocen jako lege artis.

35. Soud uzavírá, že se žalobkyní se lze ztotožnit v tvrzení, že nedodržení pravidel lege artis je protiprávním jednáním. Co se týče vymezení tohoto pojmu, je nutno odkázat na § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 2253/13), který jej definuje prostřednictvím požadavku náležité odborné úrovně, jíž se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Postup lékaře a jeho soulad se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a praxe (tzv. lege artis) však není možné posuzovat optikou ex post, nicméně je nutné ji vždy hodnotit tzv. ex ante, tj. na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodování. Toto hodnocení musí brát v úvahu veškeré časové souvislosti a podmínky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2221/2011), když pro splnění postupu lege artis dle obsahu jeho definice v sobě zahrnuje dodržování veškerých pravidel lékařské vědy a uznávaných medicínských postupů. Je to tedy široký pojem, které v sobě obsahuje i povinnost poskytovatele neodmítnout pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči ve smyslu § 48 odst. 3 zákona o zdravotních službách, stejně jako povinnost zdravotnického pracovníka poskytnout neprodleně odbornou první pomoc každému, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo jeho zdraví ve smyslu § 49 odst. 1 písm. b) citovaného zákona. V této souvislosti je nutné shrnout, že soudní znalci ex ante provedli zhodnocení postupu [jméno FO]. [jméno FO], vzali v potaz veškeré relevantní skutečnosti a dospěli k závěru, že její celkový postup byl lege artis, respektive nebyl protiprávním jednáním, a proto nebyl v rozporu ani s § 48 odst. 3 a § 49 odst. 1 písm. b) zákona o poskytování zdravotních služeb.

36. Závěrem soud pro úplnost dodává, že nepochybuje o tom, že daná událost žalobkyni velmi citelně zasáhla, avšak ani z této skutečnosti (z jejích projevů) nelze dovozovat oprávněnost daného nároku, neboť nejsou splněny zákonem stanovené podmínky pro přiznání náhrady její nemajetkové újmy, a proto je subjektivní vnímání celé události pro posouzení základu nároku irelevantní.

37. O náhradě nákladů řízení účastníků soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť v důsledku zamítnutí žaloby byla žalovaná ve věci plně úspěšná. Ve vztahu k návrhu žalobkyně, aby soud v dané věci aplikoval § 150 o.s.ř., což žalovaná striktně odmítla (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 3161/08), soud dodává, že moderační právo má korigovat pouze ty případy, kdy se objeví okolnosti, které zákon nemůže výslovně předvídat, avšak za jejich existence by nebylo spravedlivé žádat po účastníkovi plnou náhradu nákladů řízení. Jedná se však o postup zcela výjimečný. Vždy je nutné na řízení nahlížet optikou úspěšného účastníka (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. III. ÚS 292/07). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlédl k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, které jsou na obou stranách standardní, nikterak výjimečné. Vzal na zřetel nejen poměry žalobkyně, pro kterou nebyl problém uhradit soudní poplatek ve výši 20 000 Kč, ale i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení. S ohledem na tuto skutečnost soud v dané věci nenalezl žádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup pro aplikaci § 150 o.s.ř. Náklady řízení v této věci představují odměnu za zastoupení žalované ve výši 34 100 Kč, která byla stanovena dle § § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), dále se jedná o 11 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tedy ve výši 3 300 Kč. V této souvislosti soud konstatuje, že zástupce žalované učinil 11 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu [převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání soudu dne [datum] ([Anonymizováno]:[Anonymizováno]-[Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod.), písemné vyjádření ze dne [datum], porada s klientem dne [datum] přesahující jednu hodinu (8:00 – 9:05 hod.), 3 úkony za účast u jednání soudu dne [datum] ([Anonymizováno]:[Anonymizováno] – [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod.), účast u jednání soudu dne [datum] ([Anonymizováno]:[Anonymizováno]-[Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod.), 2 úkony za účast u jednání soudu dne [datum] ([Anonymizováno]:[Anonymizováno]-[Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod.) a účast u jednání soudu dne [datum] ([Anonymizováno]:[Anonymizováno]-[Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod.)]. Ve vztahu k sazbě odměny za zastoupení žalované soud dodává, že při jejím určení vycházel z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, neboť ve věcech peněžité náhrady za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený usmrcením osoby blízké podle § 2959 o. z. (tj. do osobnostního práva) nelze při stanovení odměny advokáta postupovat, jak navrhoval zástupce žalované, tedy podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Tato ustanovení nereflektují povahu řízení o peněžitých náhradách za újmu na přirozených právech člověka, neboť v době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, jestliže určení výše náhrady závisí na posouzení soudu podle mnoha kritérií (intenzita vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční či hmotná závislost na zemřelém, případné poskytnutí jiné satisfakce, postoj škůdce, dopad události do jeho duševní sféry, majetkové poměry škůdce, míra zavinění, resp. míra spoluzpůsobení smrti poškozeným, je třeba vzít v potaz i okolnosti vyjmenované v § 2957 o. z.). Na tyto případy je, obdobně jako v případech řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, nebo ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1791/2015) nutné aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, jež na věci osobnostních práv, v nichž je navrhována náhrada nemajetkové újmy, dopadá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2515/2021 či ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 – R 12/2022 civ.). Soud žalované nepřiznal odměnu za poradu s klientem realizovanou dne [datum] a [datum], neboť žalované byla přiznána odměna za úkon realizovaný dne [datum], který podle jejího zástupce zahrnoval přípravu, převzetí a první poradu s klientem. Tři porady s klientem realizované ve čtyřech po sobě následujících pracovních dnech nejsou potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (srov. § 142 odst. 1 o.s.ř.), nejedná se o účelně vynaložené výdaje. Taktéž žalované nebyla přiznána odměna za úkon nazvaný jako „Příprava k ústnímu jednání“, neboť advokátní tarif takový úkon mezi úkony právní služby nezahrnuje, přípravu k jednání může účtovat pouze ten účastník, který není zastoupen advokátem [podle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb.]. Ze stejného důvodu nebyla žalované přiznána odměna ani za studium revizního posudku ze dne [datum]. Žalované dále nebyla přiznána odměna za písemné vyjádření ze dne [datum], které zástupce žalované učinil z vlastní iniciativy, bez výslovně výzvy soudu, neobsahuje žádný procesní úkon, pouze shrnuje dosavadní neměnný postoj žalované. Taktéž odměna za přípravu závěrečného návrhu a jeho sepis ze dne [datum] nebyla žalované přiznána, neboť závěrečný návrh byl zástupcem žalované ústně přednesen při jednání konaném dne [datum], za které jí byla přiznána odměna. V souvislosti s účastí na jednáních před soudem konaných dne [datum], [datum] a [datum] absolvoval zástupce žalované celkem tři cesty [adresa] a zpět, které byly vždy vykonány osobním automobilem Mercedes-Benz reg. zn. [SPZ]. Cestovné za každou jednotlivou cestu činí při kombinované spotřebě vozidla 6,6 l/100 km (dle metodiky 136/2014W), počtu ujetých kilometrů 52 km a vyhláškové ceně za 1 litr motorové nafty [částka], částku ve výši [částka] [(6,6/100 x 52 x 47,10) + (4,7 x 52)]. Celkem za tři vykonané cesty v roce [Anonymizováno] náleží žalované částka 1 218 Kč a též náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 600 Kč [3 * (100*2)]. V souvislosti s účastí na jednáních před soudem konaných v roce [Anonymizováno] (dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. a [datum]) absolvoval zástupce žalované týmž vozidlem celkem dvě cesty [adresa] a zpět. Cestovné za každou jednotlivou cestu činí při kombinované spotřebě vozidla 6,6 l/100 km (dle metodiky 136/2014W), počtu ujetých kilometrů 52 km a vyhláškové ceně za 1 litr motorové nafty 34,40 Kč, částku ve výši 388,50 Kč [(6,6/100 x 52 x 34,40) + (5,2 x 52)]. Celkem za dvě vykonané cesty v roce 2023 náleží žalovanému částka [částka] a též náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 400 Kč [2 * (100*2)]. Náklady řízení představují součet všech shora uvedených částek (34 100 + 3 300 + 1 218 + 600 + 777 + 400) zvýšený o náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalované v souladu s § 14a odst. 1 advokátního tarifu prokázal, že je jejím plátcem. Celkové účelně vynaložené náklady žalované činí částku ve výši 48 878 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalované k rukám jejího zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

38. Na závěr pak soud s odkazem na § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil žalobkyni povinnost k náhradě účelně vynaložených nákladů řízení státu. Jedná se o svědečné vyplacené svědkyni [jméno FO]. [jméno FO] v částce 1 561,58 Kč (dle usnesení ze [datum], č. j. [spisová značka]) a svědkovi [jméno FO]. [jméno FO] ve výši 3 310,50 Kč (z usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). K nákladům řízení státu patří též znalečné vyplacené [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [adresa] v částce 37 147 Kč (usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) a konečně v částce 4 840 Kč (usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Celkové náklady státu tedy činí souhrn uvedených částek ve výši 46 859,10 Kč. Žalobkyni bylo uloženo, aby zaplatila České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích tuto částku na účet Okresního soudu ve Strakonicích do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

39. Konečně pak soud pro úplnost uvádí, že o zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v dané věci nerozhodoval. Žalobkyně je v daném případě jakožto navrhovatelka od soudního poplatku osvobozena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4429/2015). Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jednou z podmínek přechodu poplatkové povinnosti v řízení, v němž je žalobce od poplatku osvobozen je, že soud návrhu (alespoň zčásti) vyhoví. Přechod nepřichází v úvahu, byla-li žaloba zcela zamítnuta, odmítnuta, anebo bylo řízení zastaveno. S ohledem na skutečnost, že žaloba byla v dané věci v plném rozsahu zamítnuta, k přechodu poplatkové povinnosti nedošlo.