7 C 165/2020
č. j. 7 C 165/2020-197
V PLATNOSTIObvodní soud pro Prahu 8 odmítl žalobu o náhradu škody způsobené postupem non lege artis a o ochranu osobnosti, protože žalobce nevyčíslil jednotlivé nároky a nevyplnil skutkové podklady. Soud se opřel o § 43 odst. 2 o. s. ř., podle něhož nelze v řízení pokračovat, pokud žaloba není řádně doplněna. Žalobce byl výzvou poučen o následcích nevyhovění, avšak nezareagoval, což vedlo k odmítnutí podání. Soud uložil žalobci povinnost nahradit náklady řízení žalovanému, vedlejšímu účastníkovi a státu ve výši 250 712 Kč, 250 712 Kč a 15 591 Kč.
Plný text
Obvodní soud pro adresa rozhodl samosoudkyní tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 tituly před jménem Filipem Šutrym Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: podezřelý výraz adresa, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 za účasti vedlejšího účastníka Jméno zainteresované společnosti 1/0, IČO IČO zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0 o náhradu škody způsobenou postupem non lege artis a na ochranu osobnosti
I. Podání ve věci samé ze dne 20. 7. 2020 (označené jako žaloba na náhradu škody způsobenou postupem non lege artis a na ochranu osobnosti) se odmítá podle § 43 odst. o. s. ř.
II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci usnesení nahradit žalované náklady řízení ve výši 250 712 Kč, k rukám právního zástupce žalované.
III. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci usnesení nahradit vedlejšímu účastníku na straně žalované náklady řízení ve výši 250 712 Kč, k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované.
IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci usnesení nahradit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši 15 591 Kč.
1. Podanou žalobou se žalobce na žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy, a to jednak náhrady škody na zdraví způsobené žalobci tím, že v důsledku jednání žalované v období od července 2017 do října 2017 nedošlo k očekávanému zlepšení zdravotního stavu žalobce, jeho léčba nebyla zahájena včas, protáhla se, tumor se zvětšil a bylo potřeba náročnější operace, dále odškodnění vytrpěné bolesti, ztížení společenského uplatnění a náhrady nemajetkové újmy za způsobené duševní útrapy a rovněž přiměřeného zadostiučinění v penězích, a to z titulu náhrady škody způsobené postupem non lege artis a rovněž jako škody způsobené zásahem do osobnostních práv žalobce. Celkovou náhradu za uvedené nároky vyčíslil žalobce částkou 18 000 000 Kč.
2. Usnesením ze dne 26. 1. 2024, č.j. 7 C 165/2020-187, soud žalobce dle § 43 o.s.ř. vyzval, aby podání (žalobu) ve lhůtě 20 dnů doplnil mj. tak, že přesně specifikuje, jakých konkrétních nároků se domáhá a v jaké konkrétní výši každý jednotlivý nárok požaduje, a současně doplní svá skutková tvrzení o skutečnosti, která výši jednotlivých nároků odůvodňují. Žalobce byl současně poučen, že 7 C 165/2020 nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně opraveno, soud podání odmítne, čímž bude řízení skončeno.
3. Shora uvedené usnesení bylo žalobci doručeno dne 7. 2. 2024, žalobce v soudem určené lhůtě, která uplynula dne 27. 2. 2024, ani později žalobu nedoplnil.
4. Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).
5. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2596/2018, konstatoval, že: „Vzhledem k tomu, že ustanovení § 2958 o. z. zakládá tři relativně samostatné nároky, byť vycházejí z téže škodné události, je nutné je přesně vyčíslit a každý nárok v žalobě podložit konkrétními skutečnostmi. Dovolací soud si je vědom obtížnosti vylíčit tyto skutečnosti ve sporech s poskytovatelem zdravotní péče pro žalobce, který obvykle není odborníkem v daném oboru. Proto na žalobce nelze klást přehnané požadavky ohledně podrobnosti a odborné kvality vymezení důvodů odpovědnosti žalovaného. I přesto ale je nutné trvat na tom, aby z hlediska skutkového vylíčení nároku žaloba obsahovala (byť laickým popisem) specifikaci postupů, od nichž poškozený dovozuje vznik škodní události (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3584/2012, publikované pod C 14698 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck), a popis negativních projevů, s nimiž spojuje své obtíže, které požaduje odčinit. Právě proto, že soud je při rozhodování o těchto nárocích vázán žalobním návrhem, který nesmí překročit, je na žalobci, aby v návrhu na zahájení řízení vedle konkrétních skutečností rovněž uvedl, v jaké výši jednotlivé nároky požaduje. Výše uplatňovaného nároku musí být stanovena alespoň minimální částkou, tedy nestačí například pouze uvést, že poškozený požaduje náhradu újmy ve výši, jaká bude zjištěna v průběhu řízení před soudem (rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 5. 1967, sp. zn. 5 Tz 13/67, uveřejněné pod č. 7/1968 Sbírky, trestní část, a rozhodnutí téhož soudu ze dne 15. 11. 1966, sp. zn. 4 Tz 75/66, č. 11/1968 Sbírky, trestní část). Jestliže nemá k dispozici podklady pro přesné vyčíslení (u nemajetkové újmy to bude spíše pravidlem, neboť ani znalecký posudek podle dovolatelem zmiňované Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví neurčuje definitivní výši náhrady), musí žalobce v žalobě uvést alespoň minimální výši částky, které se domáhá pro každý jednotlivý nárok. Stanovit výši nároku, o kterém se řízení vede, přitom přísluší pouze žalobci, protože vymezit předmět sporu v civilním sporném řízení náleží jen jeho účastníkům. Ani soud tak nemůže určit, jaká část z celkově žalované částky připadá na každý z nároků. Jestliže žalobce v návrhu na zahájení řízení jednotlivé nároky dostatečně nespecifikoval, a to konkrétně jejich výši, trpí jeho podání vadou spočívající v neurčitosti, pro kterou nelze v řízení pokračovat a kterou je třeba odstranit postupem podle § 43 o. s. ř.“ 6. Ze shora citované judikatury se podává, že zakládá-li jedna škodní událost samostatné nároky odčinění dopadů do sféry poškozeného, je nutné tyto nároky přesně vyčíslit a každý nárok v žalobě podložit konkrétními skutečnosti, zároveň je v žalobě nutné uvést alespoň minimální výši částky, které se strana žalující domáhá pro každý jednotlivý nárok, o kterém se řízení vede. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení peněžité částky ve výši 18 000 000 Kč z titulu náhrady škody způsobené postupem non lege artis a rovněž jako škody způsobené zásahem do osobnostních práv, a to konkrétně nároku na náhradu škody na zdraví, odškodnění vytrpěné bolesti, ztížení společenského uplatnění a náhrady nemajetkové újmy za způsobené duševní útrapy a rovněž přiměřeného zadostiučinění, aniž by jednotlivé nároky přesně vyčíslil a aniž by každý nárok v žalobě podložil konkrétními skutečnosti. Žalobce byl soudem proto vyzván k doplnění žaloby, přičemž byl v souladu s § 43 odst. 2 o. s. ř. poučen o následcích nevyhovění výzvy. Vzhledem k tomu, že žalobce na výzvu soudu nereagoval, nezbylo soudu než uzavřít, že podání žalobce je neurčité, 7 C 165/2020 přičemž pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat. Soudu proto žalobu podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
7. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou a mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované rozhodl soud podle § 146 odst. 3 o. s. ř., podle nějž odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady. Náklady řízení žalované sestávají z odměny za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 7. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty předmětu sporu ve výši 18 000 000 Kč [neboť řízení se po většinu doby vedlo právě o tuto částku, k tomu srov. KOVÁŘOVÁ, Daniela, HAVLÍČEK, Karel, ed. Odměna advokáta: komentář: podle stavu k 1. 2. 2019. (Komentář k § 8) Vydání druhé. Praha: Wolters Kluwer, 2019. Komentáře Wolters Kluwer] sestávající z částky 51 500 Kč za každý z 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. vyjádření k žalobě ze dne 19. 8. 2020, 2. a 3. účast na jednání dne 12. 4. 2022 trvající déle než dvě hodiny, 4. účast na jednání dne 23. 1. 2024; soud nepřiznal žalované odměnu za vyjádření ze dne 13 4. 2022, neboť žalovaná v něm toliko specifikovala tvrzení uvedená ve vyjádření 19. 8. 2020 a soud tak má za to, že tento úkon by neměl být honorován, neboť by tím docházelo k duplikaci v podstatě stejného úkonu, za který byla žalované náhrada přiznána; soud rovněž nepřiznal žalované odměnu za vyjádření ze dne 26. 7. 2023, neboť šlo toliko o jednoduché vyjádření k procesnímu stanovisku žalované v projednávané věci). Žalované dále náleží paušální náhrada nákladů řízení po 300 Kč za každý úkon dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 43 512 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
8. Náklady řízení vedlejšího účastníka na straně žalované sestávají rovněž z odměny za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za každý z 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. vyjádření k žalobě ze dne 5. 10. 2020, 2. a 3. účast na jednání dne 12. 4. 2022 trvající déle než dvě hodiny, 4. účast na jednání dne 23. 1. 2024; soud nepřiznal vedlejšímu účastníku na straně žalované odměnu za vyjádření ze dne 14. 8. 2023, neboť šlo toliko o jednoduché vyjádření k procesnímu stanovisku). Vedlejšímu účastníku na straně žalované dále náleží paušální náhrada nákladů řízení po 300 Kč za každý úkon dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 43 512 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi vedlejšího účastníka na straně žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
9. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a státem rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle nějž má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v řízení vynaložil náklady v celkové výši 15 591 Kč spojené s provedením důkazu znaleckým posudkem (č. l. 127, č. l. 151 a č. l. 193). Ze spisu se přitom nepodává, že by žalobce splňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o. s. ř., proto soud uložil žalobci povinnost nahradit České republice – Obvodnímu soudu pro adresa náklady řízení ve výši 15 591 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Nesplní-li žalobce povinnost uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.