7 C 167/2017

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Malým v právní věci žalobců: A/ [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] B/ [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem [adresa žalované] zastoupeného advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobci tuto smlouvu o převodu pozemků: [Název žalované] [anonymizováno] [název žalované] [IČO] se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ převodce“) a [celé jméno žalobce] [datum narození], [rodné číslo] bytem [adresa žalobce] [celé jméno žalobce] [datum narození], [rodné číslo] bytem [adresa žalobce] (dále společně jen„ nabyvatelé“) uzavírají podle ust. §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“), tuto: Smlouvu o převodu pozemků: I. [Název žalované] [anonymizováno] [název žalované] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen„ pozemek“): - parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro [územní celek].

II. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě, který byl oceněn [název žalované] [anonymizována čtyři slova].

III. Na částečné uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů pozemek uvedený v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a nabyvatelé je přijímají do svého spoluvlastnictví, a to [celé jméno žalobce] v podílu o velikosti id. 1/2 a [celé jméno žalobce] v podílu o velikosti id. 1/2.

IV. Převáděný pozemek – parc. [číslo] o výměře [výměra] [anonymizováno] m, je oceněn na částku [částka]. Převodce: [Název žalované] [anonymizováno] [název žalované] Nabyvatelé: [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobce]

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobcům náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalovaná je povinna zaplatit na nákladech státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 částku ve výši 4 584,45 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se svou žalobou proti žalované domáhali a domáhají nahrazení projevu vůle žalované, směřujícího k uzavření smluv o bezúplatném převodu pozemku s žalobci.

2. Pokud jde o okruh účastníků, pak v řízení na straně žalované vystupoval jako vedlejší účastník [název vedlejšího účastníka], [IČO] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul], tento vedlejší účastník pak po poslední změně žaloby spočívající v jejím částečném zpětvzetí dle podání žalobců ze dne 27. 1. 2021 uvedl, že pozbyl svého právního zájmu na věci, konkrétně na rozhodnutí o žalobcích požadovaném pozemku parc. [číslo] v kat. území [část obce], respektive jeho části a soudu sdělil podáním ze dne 5. 2. 2021, že z řízení vystupuje.

3. Svůj žalobní nárok pak žalobci odůvodňují tím, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě a náleží jim jako oprávněným osobám náhrada podle § 11 a 11a cit. zákona. Zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovému úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se žalovaná stala právním nástupcem zrušeného Pozemkového fondu ČR příslušného k výkonu jeho práv a povinností. Vzhledem k tomu je třeba všechny skutečnosti a závěry judikatury vztahující se k Pozemkovému fondu uplatnit i ve vztahu k žalované. Protože právní předchůdce žalované postupoval při uspokojování restitučního nároku žalobců svévolně a liknavě tak, že ani po více jak 24 letech (v době podání žaloby!) nebyl restituční nárok žalobců plně vypořádán, domáhají se tito jeho vypořádání soudní cestou a žádají vydání náhradních pozemků specifikovaných v žalobním petitu.

4. Rozhodnutím Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo stanoveno, že žalobci jsou oprávněnými osobami, nejsou však vlastníky pozemku parc. [číslo] – role o výměře [výměra] [anonymizováno] m v kat. území [část obce]. Citovaný pozemek byl ke dni účinnosti zákona o půdě sloučen do dalších parcel s právem hospodaření pro [název] [příjmení] a po zrušení konkursu na tento podnik je zapsán jako majetek jiného vlastníka. Navíc po přechodu do vlastnictví státu byl jednak zastavěn průmyslovými objekty a dalšími budovami, ostatní manipulační plochou, parkovištěm a komunikacemi a s těmito zastavěnými pozemky tvoří jeden funkční a provozní celek nezbytně nutný k provozu staveb. Vydání pozemku by bylo v rozporu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, nicméně oprávněným osobám přísluší náhrada podle § 11 odst. 2 a § 17 zákona, případně podle § 16 citovaného zákona. Rozhodnutí stanoví, že za nevydané pozemky bude poskytnut jiný pozemek, případně finanční náhrada. Vedle tohoto rozhodnutí pak žalobci dále disponují nárokem po jejich matce [jméno] [příjmení], narozené [datum] a zemřelé dne [datum], jak vyplývá i z rozhodnutí OS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], nicméně do data podání žaloby (21. 4. 2017 pozn. soudu) žalovaná nárok žalobců adekvátně nenavýšila. I tak byl restituční nárok plynoucí z citovaného rozhodnutí vyčíslen a ke dni podání žaloby evidován pro každého z žalobců ve výši [částka]. Jakkoli žalobci disponují i dalšími restitučními nároky vyplývajícími z dalších rozhodnutí Pozemkového úřadu, snaží se žalobou docílit vypořádání svých nároků vyplývajících z citovaného rozhodnutí [číslo jednací] [číslo].

5. Při uspokojování restitučního nároku žalobců pak žalovaná postupovala naprosto liknavě a v době podání žaloby nebyl jejich restituční nárok ani po více jak 24 letech po jeho uplatnění vypořádán. Jedná se o zjevně nepřiměřeně dlouhou dobu, která sama o sobě svědčí o liknavosti žalované bez dalšího. I když zákon o půdě nestanoví lhůtu, ve které má stát svou povinnost splnit, je třeba konstatovat, že se tak má stát s ohledem na princip právní jistoty bez zbytečného odkladu. Sama žalovaná ve svém sdělení Odboru [anonymizována dvě slova] sp. zn. [spisová značka] [číslo], [číslo] [rok] [anonymizováno] ze dne [datum] uvádí, že průměrná délka období od uplatnění restitučního nároku oprávněnou osobou podle zákona o půdě do úplného vypořádání jejího nároku činí 120,14 měsíců, tedy více jak 10 let. V případě žalobců více jak čtvrt století.

6. Notorietou je u žalované též nedostatečná kvalita veřejných nabídek, byť je žalobci sledovali a řady nabídek se též zúčastnili, v naprosté většině případů nebyly zařazovány takové pozemky, jež by odpovídaly vlastnostem pozemků nevydaných. Za celý rok 2013 tak byla zveřejněna pouze jedna veřejná nabídka podle zákona o půdě, ve dvou následujících letech se jednalo o pouhé 4 veřejné nabídky, v roce 2016 jen o tři veřejné nabídky podle zákona o půdě. Nikdy nebyl žalobcům nabídnut náhradní pozemek odpovídající pozemkům nevydaným a žalovaný žádné takové vhodné pozemky dosud ani neoznačil. Žalobce se snažili dosáhnout vypořádání svého nároku zejména tím, že se pravidelně účastnili veřejných nabídek žalované, a to v letech 2005 až 2017 se neúspěšně zúčastnili 18ti veřejných nabídek, po podání žaloby nejméně sedmi takových nabídek, pozemky jsou však v míře zcela nedostatečné. Zúčastnili se tedy veřejných nabídek pozemků v kat. území [obec], [obec], [obec], [část obce], [obec], [část obce], [část obce], [část obce], [část obce], [část obce] i [část obce] Ani přes jejich aktivní snahu nedošlo o vypořádání z rozhodnutí [číslo jednací] [číslo].

7. Pokud jde o ocenění nároku, pak jejich restituční nárok byl oceněn žalovanou, žalobci však měli důvodné pochybnosti o správnosti takového ocenění. Dne [datum] požádali o nové správné ocenění rozhodnutí a až k jejich žádosti žalovaná jen částečně provedla nové ocenění nároků, kdy část nevydaných pozemků ocenila jako pozemky stavební. Žádným způsobem se žalovaná nepodílela na vyhledávání příslušných dokladů a žádným jiným způsobem ani nepřispěla ke správnému ocenění nároku žalobců. Takový přístup je zcela v rozporu s jejími povinnostmi jak konečně konstatovalo i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009. Vzhledem k tomu, že restituční nárok nebyl plně vypořádán, žalovaná postupuje svévolně a liknavě, domáhají se žalobci vypořádání svého nároku soudní cestou, což je jednoznačně i v souladu s bohatou judikaturou takovou situaci upravující (například rozhodnutí 31 Cdo 3767/2009-204, č.j. I US 3169/07, III US 495/05, sp.zn. 28 Cdo 4265/2007, 28 Cdo 1781/2003, 28 Cdo 2281/2012 a řada dalších).

8. Pokud jde o požadované pozemky k vydání, jejich okruh v průběhu řízení doznal podstatných změn, naposledy pak soud rozhodoval o pozemku jediném, který je identifikován ve výroku tohoto rozhodnutí. V žalobě se tedy žalobci původně domáhali pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro kat. území [část obce] a [územní celek], dále pak pozemku parc. [číslo] zapsaného na témže LV pro kat. území [část obce] a pozemku parc. [číslo] zapsaného též na [list vlastnictví] pro kat. území [část obce]. Měli za to, že tyto pozemky jsou převoditelné na jejich osobu, jsou schopni zajistit i jejich znalecké ocenění.

9. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Podle jejího názoru se nedopustila žádné liknavosti a ani svévole, při rozhodování o přidělování pozemků postupovala zcela v souladu se zákonem a žádného účastníka veřejných nabídek neupřednostňovala. Navíc nesmí ani uspokojovat nároky oprávněných osob jiným způsobem, než vyhlašováním veřejných nabídek. Žalobci žalované neposkytli ani potřebnou součinnost, aby jejich nároky mohla uspokojit, sami nebyli dostatečně aktivní a nezúčastnili se v dostatečné míře veřejných nabídek. Zúčastnili se pouze dvou nabídek v roce 2005, pak až v roce 2012, kdy však poskytli chybnou kauci u osmi pozemků z celkových jedenácti, jedné veřejné nabídky v roce 2013, v roce 2015 a 2017. Od roku 2001 do roku 2018 bylo podle zákona o půdě vyhlášeno celkem 76 nabídek zahrnujících přes 160 000 pozemků o výměře 481 000 005 002 m. I tvrzení žalobců o způsobu ocenění je v rozporu se zákonem, žalovaná má za to, že vydávané pozemky mají být oceněny ke dni vydání a nikoli k datu [datum] (jak tvrdí žalobci). Při oceňování pozemků je nutné vycházet z aktuálně platného územního plánu, tuto otázku rozebíralo i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. US 1782/16.

10. Podáním ze dne 23. 1. 2018 pak žalobci uvedli, že žalovaná zohlednila přechod nároku na žalobce po paní [jméno] [příjmení] a nárok pro každého z nich činí nyní částku [částka] (celkově souhrnný nárok obou žalobců plynoucí z rozhodnutí [číslo jednací] [číslo] činí [částka]).

11. Podáním ze dne 4. 6.2018 pak sdělili žalobci, že jejich nároky byly částečně uspokojeny v řízeních před [název soudu] (sp. zn. [spisová značka] a rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]) a u [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Jejich nároky pak byly vypořádány částečně a žalobci změnili žalobu v tom smyslu, že kromě rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha č. [číslo jednací] [číslo] uplatnili i další restituční nárok vyplývající pro ně z rozhodnutí téhož úřadu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], a to ve výši [částka] pro žalobce [celé jméno žalobce] a ve výši [částka] pro žalobce [celé jméno žalobce]. Pokud jde o pozemky požadované k vypořádání, ty zůstaly nezměněny.

12. Pokud jde o tvrzenou liknavost žalované, pak žalobci prokazují historickým přehledem o vydaných restitučních nárocích, že první rozhodnutí o restitučních nárocích byla vydána až 10 let poté, co byla podána restituční žádost žalobců. Šlo o rozhodnutí [číslo jednací] [číslo] a [číslo jednací] [číslo], stejně tak se museli náročným způsobem domáhat přecenění svého restitučního nároku. Od roku 2001 žalovaná uznávala nárok pro žalobce a [jméno] [příjmení] z rozhodnutí [číslo jednací] [číslo] pouze nárok ve výši [částka], což znamená, že kdyby se žalobci ve veřejných nabídkách od roku 2001 ucházeli o pozemky oceněné na větší částku, byli by z veřejné nabídky vyřazeni pro nedostatečnost nároku. Skutečná výše nároku vyplývající z tohoto rozhodnutí ale měla být od počátku správně [částka], což žalovaný uznal až [datum]. Jestliže tuto skutečnost zpětně do svých evidencí zanesl, není pravdivé jeho tvrzení, že již v době vydání prvého rozhodnutí měl být nárok žalobců [částka] a takto mohl být žalobci prezentován. V průběhu let 2001 až 2018 byla vydávána rozhodnutí o restitučních nárocích žalobců a není zřejmé, proč Pozemkový úřad nevydal o celé žádosti jedno rozhodnutí a proč vydával několika rozhodnutí po dobu 17ti let, jednalo se o 21 dílčích rozhodnutí. Pozemkový úřad tak vydal vždy jedno či více rozhodnutí v intervalech dvou až tří let přes jednoznačnou aktivitu žalobců a spolupráci s Pozemkovým úřadem. Žalobci se i za situace, kdy stále ještě běželo správní řízení o jejich nárocích, aktivně snažili vypořádat nárok, vyřizovali své žádosti o převod pozemků všude možně po České republice, objížděli pak veřejné soutěže o nejvyšší nabídky a podobně, a to vše na své náklady a ve svém volném čase. Do toho museli ve stále probíhajících správních řízeních řešit vydávání dalších rozhodnutí o jejich nárocích, komunikovali s Pozemkovým úřadem, urgovali jej, dohledávali doklady k přechodům pozemků na stát a jiné důkazy. Až v průběhu let 2010 – 2014 se začala formovat judikatura, která určila způsob, jakým mají být restituční nároky oceněny. Žalovaná měla sama dbát o správné ocenění restitučních nároků, i když by mělo jít o ocenění vyšší, než dosud sama uznává. Této své povinnosti se měl zhostit tím spíše, že byl účastníkem všech soudních řízení, ve kterých Nejvyšší soud ČR formoval svou judikaturu k oceňování nároků oprávněných osob a dával tak žalované jasné vodítko, jak má k oceňování těchto nároků přistupovat.

13. Při jednání dne 8. 1. 2019 pak za souhlasu všech účastníků vzali žalobci žalobu částečně zpět, a to sice pokud jde o pozemek parc. [číslo] zapsaný pro kat. území [část obce]. Podáním žalobců ze dne 23. 5. 2019 vzali žalobu zpět, pokud jde o pozemky parc. [číslo] v kat. území [část obce] a [číslo] v kat. územní [část obce] a soud současně připustil změnu žalobního nároku tomuto odpovídající. O částečném zpětvzetí pak bylo rozhodnuto usnesením ze dne 27. 9. 2019 při ú.j. téhož dne a tohoto dne též nabylo právní moci.

14. V dalším řízení se pak strany sporu vyjadřovaly k možnosti převoditelnosti pozemků, k otázce dělení pozemků geometrickým plánem a dalším procesním otázkám s odkazem na aktuální judikaturu. Podáním ze dne 22. 10. 2019 pak žalobci upravili žalobní návrh s tím, že požadovali celkem 22 pozemků v tomto podání specifikovaných a v tomto podání se také poprvé objevuje pozemek parc. [číslo] zapsaný pro kat. území [část obce] a [územní celek] úřadu pro [územní celek] a [stát. instituce], o kterém soud v závěru jako o jediném pozemku rozhodoval. Usnesením ze dne 27.10.2020 č.j. 7 C 167/2017-290 však soud tuto změnu již nepřipustil a bylo rozhodnuto, že řízení bude dále probíhat o pozemcích parc. [číslo] části pozemku [číslo] ležících v kat. území [část obce]. Podáním ze dne 4.11.2020 vzali žalobci žalobu zpět ohledně pozemku parc. [číslo] navrhli rozšíření žaloby o pozemek parc. [číslo] zapsaný v kat. území [část obce], změna byla připuštěna při ú.j. 5.1.2021. Podáním ze dne 27.1.2021 vzali žalobci žalobu zpět ohledně pozemku parc. [číslo] v kat. území [část obce] (resp. jeho části vymezené geom. plánem), změna byla připuštěna usnesením ze dne 18.2.2021, č.j. 7 C 167/2017-345, které nabylo právní moci dne 23.2.2021 a 11.3.2021. Předmětem řízení tak zůstal pozemek jediný a to parc. [číslo] zapsaný pro kat. území [část obce]. V reakci na procesní změny pak z řízení vystoupil i vedlejší účastník, neboť pominul jeho právní zájem na určení nepřevoditelnosti některých pozemků, jak shora uvedeno.

15. K ocenění předmětného pozemku byl pak žalobci předložen znalecký posudek [celé jméno znalce] 24. 3. 2020 [číslo jednací] ([anonymizována dvě slova] [rok] s tím, že celková hodnota pozemku činí částku [částka]. Podle posudku i předloženého výpisu z katastru nemovitostí se jedná o charakter pozemku„ orná půda“, kdy nejsou přípustné stavby na těchto pozemcích, není zde plánovaná veřejně prospěšná stavba, vyhlášena stavební uzávěra a pozemek není zahrnut do ploch ochrany ÚSES. Nenachází se ani v záplavovém území. Přes pozemek vede přenos informací a kolektory – radioreléová trasa s ochranným pásmem. Nejsou evidována ani žádná omezení vlastnického práva.

1. K předmětnému pozemku se pak vyjádřil žalovaná, která uvedla, že pozemek je pronajat, a to nájemní smlouvou [číslo] [spisová značka] a jeho vydání by tak bylo v rozporu s ustálenou soudní judikaturou, neboť by došlo do zásahu práv třetích osob. K tomu navrhoval závěry učiněné v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011 sp. zn. 28 Cdo 1568/2011. Přes pozemek navíc vede cesta a jeho vydání je opět zapovězeno, jak se k tomu vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 7. 2011 sp. zn. 28 Cdo 1568/2011 nebo v usnesení ze dne 18. 9. 2014 sp. zn. 28 Cdo 2462/2014. Ocenění znalcem pak žalovaná neakceptuje, neboť znalec nesprávně ocenil plochy uvedené v územním plánu jako využití„ LR“, neboť zde je přípustné zastavění. Znalec tyto plochy nesprávně ocenil podle § 14 odst. 3 oceňovací vyhlášky, správně by však mělo být oceněno podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky. Tento pozemek se podle názoru žalované navíc zásadně nehodí k tomu, aby byl vydán jako pozemek náhradní a žalovaná navrhla, aby bylo následné ocenění provedeno eventuálně až po dokazování ohledně možné převoditelnosti.

17. K nájmu pozemku pak uvedli žalobci, že argumentace žalované o nepřevoditelnosti z titulu jeho pronájmu je zcela účelová. Zcela běžně takové pozemky nabízí i žalovaná sama ve veřejné nabídce. Navíc v uváděné žalovanou pachtovní smlouvě je v článku VII. výslovně stanoveno, že pachtýř bere na vědomí, že předmět pachtu může být převeden na třetí osobu. I kdyby takové ustanovení ve smlouvě nebylo, je možnost změny vlastnictví propachtované věci výslovně upravena zákonem, a to sice v § 2221 ve spojení s § 2341 o.z., který počítá s přechodem práv a povinností vyplývajících z nájmu na nového vlastníka pronajaté věci. Nemůže tak dojít k nepředpokládanému zásahu do práv třetích osob, když jsou třetí osoby s takovou eventualitou výslovně srozuměny. Jestliže na pozemku je cesta, pak se nejedná o komunikaci ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích v účinném znění a odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014 č.j. 28 Cdo 2462/2014 se tak neuplatní. Nejedná se o žádnou překážku převoditelnosti.

18. Při výslechu před soudem pak znalec uvedl, že vycházel z podkladů [název instituce] [anonymizována dvě slova] [obec], jehož součástí jsou mapy zastavitelného území, mapy využití území, mapy veřejně prospěšných staveb, mapy ochrany zeleně, mapy stavebních uzávěr, mapy zaplavovaných území. Rozhodující pro ocenění pozemku není podle znalce ani to, zda se nachází či nenachází v zastavitelném území. Zjištění provedl znalec z mapy, která stanoví využití území a zde je pozemek jednoznačně veden jako orná půda s výhledovým možným využitím lesního porostu. Takové využití se nachází i v textové části územního plánu [územní celek] a jedná se o hlavní či podmínečné přípustné využití pozemku. Možné využití do budoucna může být třeba za 20 či 30 let, musí k tomu proběhnout nové schvalování územního plánu [územní celek] a jedná se o možný výhled využití. Stav pozemků byl oceňován zcela v souladu s vyhl. 316/1990 Sb. Cenu pozemku znalcem stanovenou (orná půda) má soud za správnou a dostatečným způsobem zdůvodněnou, mimo jiné i zápisem v katastru nemovitostí.

19. Z rozhodnutí [název instituce] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] soud zjistil, že bylo rozhodnuto podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona o půdě o tom, že žalobci a jejich matka [jméno] [příjmení] a osoby další zde uvedené nejsou vlastníky nemovitosti, a to parc. [číslo] role o výměře [výměra] [anonymizováno] m v kat. územní [část obce] a současně bylo potvrzeno právo žalobců na vydání náhradních pozemků podle zákona o půdě.

20. Z rozhodnutí OS v [obec] ve věci pozůstalosti po matce žalobců [jméno] [příjmení], [datum narození] a zemřelé dne [datum] má soud za prokázané, že pod sp. zn. [číslo jednací] (rozhodnutí nabylo právní moci ze dne [datum]) byla schválena dohoda žalobců jako dědiců ze zákonné dědické posloupnosti o rozdělení pozůstalosti a podle ní nabytí dědictví po zemřelé [jméno] [příjmení].

21. Z oznámení o přechodu restitučního nároku na základě rozhodnutí soudu v dědickém řízení má soud za prokázané, že tímto sdělili žalobci žalované dne [datum], že došlo k dohodě dědiců a restituentky a že požádali o zaevidování restitučního nároku v jejich prospěch. Současně požádali o zaslání aktuálního přehledu nároku a plnění nároku oprávněných osob.

22. Z přehledu nároků o plnění nároku oprávněné osoby podle ustanovení § 11 zákona o půdě, vyhotovené žalovanou, má soud za prokázané, že ke dni [datum] byl evidován nárok [celé jméno žalobce] ve výši [částka], ke dni [datum] ve výši [částka], ke dni [datum] ve výši [částka], ke dni [datum] ve výši [částka] a ke dni [datum] ve výši [částka]. Pokud jde o osobu žalobce [celé jméno žalobce] pak žalovaná evidovala ke dni [datum] jeho nárok v celkové výši [částka], ke dni [datum] ve výši [částka], ke dni [datum] ve výši [částka] a ke dni [datum] ve výši [částka]. Při jednání dne 20.4.2021 pak účastníci řízení učinili nespornou výši nevypořádaného restitučního nároku, a to ve výši [částka] ve prospěch prvého žalobce a ve výši [částka] ve prospěch žalobce druhého a soud z těchto nesporných tvrzení účastníků při rozhodnutí také vycházel.

23. Z vyjádření [název] ze dne [datum] soud zjistil, že tímto se žalovaná vyjádřila mj. k průměrné délce od doby od uplatnění restitučního nároku oprávněnou osobou dle zákona o půdě do úplného vypořádání nároku, že tato délka činí 120,14 měsíce, tedy průměrně 10 let. Průměrná délka období od právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu do úplného vypořádání nároku oprávněné osoby pak činí necelých 6 let.

24. Z přihlášek oprávněné osoby k veřejné nabídce pozemků určených k převodu má soud za prokázané, že takto se žalobci přihlásili k nabídce ohledně pozemků v [obec] v okrese [obec], [obec] [obec], v okrese [okres], v [obec], v okrese [okres], dále požádali o převod pozemku ve [obec], [obec], [část obce] v [obec a číslo], v [obec] - [část obce], [obec], v [část obce], [část obce], v [část obce] v [obec] městu, předložili i protokoly z vyhodnocení výzev pokud jde o pozemky v [obec] [anonymizována dvě slova], [obec] i [obec]. Dále z žádostí oprávněné osoby, tj. některého z žalobců o úplatný převod zemědělského majetku podle zák. č. 95/199 Sb., ve znění pozdějších předpisů má soud za prokázané, že takto bylo některým z žalobců požádáno o převod pozemku v [obec], v [obec], [obec] u [obec], v [obec], [obec] a [část obce] v obci [obec]. Žalobci a jejich matka (jejíž nárok později žalobci získali v dědictví) se ke dni [datum] přihlásili celkem ke třem veřejným nabídkám, dne [datum] celkem k šesti veřejným nabídkám.

25. Dále soud zjistil, že dopisem ze dne [datum] žádali žalobci o správné ocenění sedmnácti rozhodnutí Pozemkového úřadu, a to s odůvodněním, jak v tomto podání dáno. Ze stanoviska SPU ze dne [datum], že celkem v devíti případech bylo toto přecenění provedeno.

26. Ze zprávy o kontrolní činnosti NKU za rok 2003 předložené žalobcem, kdy cílem kontroly bylo prověřit zejména převody nemovitostí ve vlastnictví státu a správě Pozemkového fondu ČR má pak soud za prokázané ze závěru této zprávy, že„ restituční proces není ani po 12ti letech ukončen, zejména v případě nároků oprávněných osob - původních vlastníků na bezúplatný převod jiného pozemku podle § 11 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb. K 31. 12. 2002 zbývalo vypořádat 44,9 % restitučních nároků, o nichž bylo pravomocně rozhodnuto. Přitom ze zákona č. 253/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 229/1991 Sb. a některé další zákony, vyplývá, že pokud rozhodnutí Pozemkového úřadu nabylo právní moci před 6. 8. 2003, lhůta pro převod pozemku končí dnem 31. 12. 2005. Je také upravena restituční tečka. Při uplatnění práva na bezúplatný převod jiného pozemku je restituent odkázán pouze na nabídku PF ČR, která je v souvislosti s prodejem státní půdy značně omezena. Navíc PF CŘ při aplikaci zák č. 229/1991 Sb. porušuje povinnosti správce nemovitostí ve vlastnictví státu, když překročil při nakládání se svěřeným majetkem oprávnění vymezené zákonem tím, že převáděl s odvoláním na ustanovení § 11 odst. 2 bezúplatně jiné pozemky na osoby, které nemají podle zák. č. 229/1991 Sb. status oprávněné osoby. Převody byly realizovány i v obcích, kde nejsou dosud vypořádány všechny uplatněné restituční nároky oprávněných osob, a to i mimo tzv. veřejnou nabídku, kterou upravují vnitřní předpisy Pozemkového fondu ČR. Z hlediska výše neuspokojených nároků 107,7 milionů Kč je zvláště kritická situace na území hl. m. Prahy, kde mezi nabyvateli pozemků byly mj. jiné i právnické osoby, jejichž předmětem podnikání je realitní činnost. Dále PF ČR porušil povinnosti správce nemovitostí ve vlastnictví státu, když překročil při nakládání se svěřeným majetkem oprávnění vymezené zákonem tím, že převzal nad rámec zákonného zmocnění závazky povinných osob, které nebyly v likvidaci nebo privatizaci a poskytoval za ně plnění převodem majetku ve vlastnictví státu. PF upřednostnil prodej státní půdy před vypořádáním nároků oprávněných osob v rámci restitucí.“ 27. Liknavý přístup lze dle žalobce dovodit přinejmenším z 18ti žádostí žalobců (přihlášek do veřejných nabídek v období od 6. 10. 2015 do 26. 9. 2017, přičemž z navazujících dopisů žalobcům od žalované je zřejmé, že tyto žádosti byly zamítnuty s tím, že nárok žalobců je nedostatečný pro tyto pozemky. Právě dlouhotrvající záležitost ohledně ocenění restitučního nároku bylo důvodem dlouhodobého neuspokojení žalobců jako restituentů a tedy je zřejmé, že tento skutečně dlouhodobý stav je výsledkem liknavého přístupu k nároku žalobců.

28. Z rozhodnutí [pozemkový úřad] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] má soud za prokázané, že žalobci jsou vlastníky nemovitostí, a to parcely uvedené ve výroku pod bodem I a současně, že nejsou vlastníky zbytku parcely [číslo] – louky o výměře [výměra] m a zbytku parcely [číslo] role o výměře [výměra] [anonymizováno] m v kat. území [část obce] a současně bylo potvrzeno právo žalobců na vydání náhradních pozemků podle zákona o půdě. Z rozhodnutí SPU ze dne [datum] značka [číslo jednací] [číslo] [rok] soud zjistil, že žalobci nejsou vlastníky v rozhodnutí specifikovaných nemovitostí a opět jim přísluší právo na vydání náhradních pozemků podle zákona o půdě, obdobně je tomu i podle rozhodnutí SPU ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] v případě pozemku specifikovaných v tomto rozhodnutí pro [katastrální uzemí] a opět byl potvrzen jejich nárok na vydání pozemků náhradních podle zákona o půdě.

29. Z dopisu žalobců žalované ze dne [datum], že tímto byla žalovaná žalobci vyzvána ke zrušení blokace nároku žalobců, neboť blokace jsou evidovány neoprávněně, neboť měly být buď zrušeny, když k čerpání nároku vůbec nedošlo, nebo měly být změněny tak, aby bylo zřejmé, že k čerpání nároku skutečně došlo, na základě jaké převodní smlouvy a v jaké výši. Žalovaná byla upozorněna, že vytčené nesprávnosti znemožňují žalobcům disponovat s nároky, které jsou takto neoprávněně blokovány a účastnice s těmito nároky veřejných nabídek. Z vyjádření SPU a další korespondence má soud za prokázané, že tímto skutečně v některých případech ke zrušení blokace pozemků došlo.

30. Ze sdělení žalované ze dne [datum] soud zjistil, že v období let 2006 až 2015 byl počet nabízených pozemků celkem 159 a převedeno oprávněné osobě z toho bylo 95 pozemků.

31. Ohledně žalobci nakonec označeného pozemku bylo zjištěno, že ten není dotčen církevní restitucí dle zák. č. 428/2012 Sb., není dotčen ani návrhem veřejně prospěšné stavby, charakterem se jedná o zemědělský půdní fond, jak bylo zjištěno z Katastru nemovitostí i znaleckého posudku, konečně pozemek je žalovaným pronajat k zemědělské činnosti.

32. Po právní stránce soud spor posoudil podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému pozemku (zákona o půdě), s přihlédnutím k ustálené judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu ČR.

33. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak.

34. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě je stanoveno, že oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který podle tohoto zákona se nevydává a za který nebyl poskytnut jiný pozemek. Podle § 16 odst. 1 zákona o půdě, za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout oprávněné osobě jiné pozemky, poskytne stát finanční náhradu podle zvláštních předpisů (vyhláška č. 182/1988 Sb.).

35. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

36. V § 6 zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o SPÚ“) jsou pod písm. a) – g) stanoveny pozemky, jež podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět.

37. Předně soud uvádí, že při posuzování žaloby byl veden premisou, že smyslem a účelem restitučních zákonů je snaha alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd, přičemž ke splnění účelu a cíle restitucí je zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji; jak opakovaně připomněl Ústavní soud (např. Nález sp. zn. I. ÚS 1088/12 nebo Nález sp. zn. I. ÚS 755/06).

38. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu se žalobce může domáhat vydání či převodu konkrétních náhradních pozemků, které si sám vybere, a to i když tyto pozemky neprošly veřejnou nabídkou žalované, jen tehdy, pokud bude prokázáno, že žalovaná se chovala vůči nároku žalobce liknavě a s libovůlí. Pokud by liknavost a libovůle na straně žalované prokázány nebyly, musí být zjištěno, zda takové pozemky lze zařadit do veřejné nabídky, které by se žalobce zúčastnil, případně zda by souhlasil s převodem jiného náhradního pozemku (k tomu viz zejm. rozsudek Velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 nebo např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 808/2008).

39. Pro úspěch žaloby v takových případech je tedy nezbytné: a) aby žalobci byli oprávněnými osobami podle § 11 zákona o půdě – v projednávané věci je mezi účastníky v řízení nesporným, že oba žalobci jsou osobami oprávněnými k vydání náhradních pozemků ve smyslu citovaného § 11 zákona o půdě; b) aby ve vztahu, k nim byl postup žalované shledán liknavým či svévolným. V řízení bylo prokázáno, že správní řízení v dané věci trvalo velmi dlouho, nárok byl uplatněn již v roce 1992, tedy před takřka 30ti lety. Nicméně i poté, co byla správní řízení ukončena, se žalobcům nepodařilo domoci se vypořádání jejich restitučního nároku, byť se účastnili každý řady veřejných nabídek pozemků. Jen tyto skutečnosti by samy o sobě soud považoval za velmi závažné, k tomu však dále přistupuje i to, že žalovaný stále trvá na nesouhlasu s cenou náhradního pozemku, jakož i s tím, že vůbec nejsou podmínky pro jeho vydání. Soud tedy dospěl k závěru, že přístup žalované k uspokojování restitučního nároku žalobců lze ve svém souhrnu označit za liknavý, přičemž ani v obraně žalované v tomto řízení ani v jeho faktickém přístupu soud neshledal důvod, proč dospět k závěru odlišnému než, ke kterému dospěly ostatní soudy v České republice (například rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 5. 2018 Č.J. 11 C 87/2017-55, rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 9. 2019 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. 9. 2019 č.j. 7 C 192/2018-764 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 13. 11. 2019 č.j. 7 C 192/2018-775, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2020 č.j. 103 Co 34/2019-929 či rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 4. 2018 č.j. 12 C 21/2017-451 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2018 č.j. 70 Co 249/2018-498); c) aby náhradní pozemky dosud nezařazené ve veřejné nabídce byly způsobilé k vydání - podle Nejvyššího soudu je podmínkou pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek to, aby šlo o pozemek k převodu„ vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR – do veřejné nabídky takto zařaditelný); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007 nebo usnesení z 28. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015. Soud sám žádnou překážku převoditelnosti zřejmou z katastru nemovitostí neshledal (spočívající zejm. v právu třetích osob k pozemkům).

40. Pozemek požadovaný k vydání je v katastru nemovitostí označen jako druh pozemku„ orná půda“, způsob ochrany„ zemědělský půdní fond“ není zde žádná poznámka o omezení vlastnického práva. Podle sdělení [název instituce] [anonymizována čtyři slova] [obec] pozemek a ani jeho část není vyloučen z převodu, není dotčen předkupním právem obce nebo uplatnění vlastnického práva obce podle zák. č. 172/1991 Sb., nenachází se v zastavitelném území obce ani zastavitelné ploše, není určen k zastavění stavbou a není ani určen k realizaci zeleně.

41. Podle sdělení [název] [obec a číslo] odboru výstavby a územního rozvoje ze dne 6. 4. 2020 pozemek není určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou dopravní infrastruktury, resp. není ani již takto zastavěn. K pozemku pak byla uzavřena žalovaným a [jméno] [příjmení] pachtovní smlouva [číslo] [spisová značka] dne [datum rozhodnutí], a to k provozování drobné zemědělské činnosti. V článku VII pachtýř bere na vědomí a je srozuměn s tím, že pozemky, které jsou předmětem pachtu dle této smlouvy mohou být propachtovatelem převedeny na třetí osobu v souladu s jeho dispozičním oprávněním a v takovém případě změny vlastnictví platí ustanovení § 2221 a § 2222 občanského zákoníku.

42. Konečně pokud jde o cenu pozemku, ta byla stanovena znaleckým posudkem znalce [celé jméno znalce] ze dne 24. 3. 2020 [číslo jednací] ([anonymizována dvě slova] [rok] na celkovou částku [částka].

43. Předmětný náhradní pozemek je ve vlastnictví žalované, není dotčen žádnou veřejně prospěšnou stavbou a není shledána žádná překážka pro jeho vydání. Protože byly splněny všechny podmínky pro nahrazení souhlasu žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků ve smyslu § 11 zákona o půdě, soud žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci byli ve věci plně úspěšní a přísluší jim náhrada nákladů řízení. Při určení této výše vyšel soud z ustanovení z ustanovení § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), protože ve věci je žalováno na nahrazení projevu vůle a hodnota plnění je přímým předmětem sporu mezi účastníky (obdobně postupoval též Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 28 Cdo 4200/2016). Tarifní hodnota stanovená podle § 7 bod 5. AT činí [částka] a mimosmluvní odměna činí částku [částka] za jeden úkon právní služby při zastupování 2 osob podle § 12 odst. 4 AT. Ve věci bylo učiněno 24 úkonů právní služby podle § 11 cit. vyhl.: 1. převzetí věci a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků ze dne 20. 4. 2017, 3. písemné podání žalobců ze dne 23. 1. 2018, 4. účast na jednání dne 4. 5. 2018, 5. písemné podání žalobců ze dne 4. 6. 2018, 6. písemné podání žalobců ze dne 14. 8. 2018, 7. účast na jednání dne 28. 8. 2018, 8. písemné podání žalobců ze dne 11. 10. 2018, 9. účast na jednání dne 2. 11. 2018, 10. písemné podání žalobců ze dne 30. 11. 2018, 11. účast na jednání dne 8. 1. 2019, 12. písemné podání žalobců ze dne 28. 1. 2019, 13. písemné podání žalobců ze dne 23. 5. 2019, 14. účast na jednání dne 27. 9. 2019, 15. účast na jednání dne 10. 12. 2019, 16. písemné podání žalobců ze dne 20. 12. 2019, 17. písemné podání žalobců ze dne 17. 1. 2020, 18. písemné podání žalobců ze dne 18. 5. 2020, 19. písemné podání žalobců ze dne 8. 6. 2020, 20. písemné podání žalobců ze dne 25. 8. 2020, 21. účast na jednání dne 27. 10. 2020, 22. účast na jednání dne 5. 1. 2021, 23. písemné podání žalobců ze dne 27. 1. 2021, 24. účast na jednání dne 20. 4. 2021, soud dále přiznal žalobců úkonu právní služby za účast na jednání dne 12. 6. 2018, kdy jednání bylo odročeno bez projednání se souhlasem účastníků (§ 14 odst. 2 část věty před středníkem AT). Dále mají žalobci nárok na paušální náhradu hotových výdajů za 25 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT Celkem tedy žalobcům náleží odměna za zastupování ve výši [částka] a náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % z výše uvedených částek podle § 137 odst. 3 písm. b) o.s.ř. ve výši [částka], tj. celkem částka [částka]. Pro úplnost soud dodává, že žalobcům nepřiznal odměnu za účast na jednání dne 19. 4. 2018, které se nekonalo, za písemné podání žalobců ze dne 25. 4. 2018, které neshledal za účelné (žádné nové relevantní skutečnosti, pouze popis výsledku jiného řízení (rozsah čistého textu 1 A4), za písemné podání žalobců ze dne 22. 10. 2019 - nepřipuštěná změna žaloby (č. l. 288), za písemné podání žalobců ze dne 28. 2. 2020 (doplnění na výzvu soudu, mohlo být uvedeno již dříve), za písemné podání žalobců ze dne 9. 4. 2020 (pouze zaslání vlastního znaleckého posudku a jeho stručné shrnutí), za písemné podání žalobců ze dne 4. 11. 2020 (polemika s rozhodnutím o nepřipuštění změny žaloby (odvolání nebylo přípustné), za písemné podání žalobců ze dne 9. 3. 2021 (vyjádření k nákladům řízení vedlejšího účastník a za písemné podání žalobců ze dne 16. 4. 2021 (pouze vyjádření k otázkám žalované na znalce), celkem za 8 úkonů právní služby, jež nebyly soudem shledány jako účelně vynaložené.

51. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalované uložena povinnost uhradit náhradu nákladů řízení žalobců k rukám jejich zástupce, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1, věta před středníkem o.s.ř.

Poučení