7 C 173/2020 - 351

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A]. sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 568 012 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 638 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 638 Kč za období od 1.7.2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 533 374 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 533 374 Kč za období od 1.7.2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 95 195,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 č. 19–22526011/0710, variabilní symbol 0711017320 náklady řízení státu v částce 3 253,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 č. 19–22526011/0710, variabilní symbol 0711017320 náklady řízení státu v částce 207,69 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 7. 8. 2020 domáhala po žalobci úhrady částky 568 012 Kč s příslušenstvím, kterou odůvodnila tak, že je vlastníkem pozemku [adresa], zapsaných Katastrálním úřadem pro [adresa], na LV č. [hodnota] (dále jen „pozemky“). Žalobkyně zjistila, že pozemky užívá žalovaný a dopisem ze dne 24.4.2020 se na něj proto obrátila se žádostí o doložení právního důvodu, který by žalovaného k užívání pozemků opravňoval. Žalovaný na tuto žádost odpověděl e-mailem ze dne 5.5.2020, v němž potvrdil, že pozemky skutečně dlouhodobě užívá, avšak právní titul nedoložil. Žalobkyně odpověděla dopisem ze dne 25.5.2020, že žalovaný se užíváním pozemku bez právního důvodu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, přičemž k doložení výše bezdůvodného obohacení žalobkyně žalovanému zaslala znalecký posudek č. 273/14/2020 ze dne 14.5.2020 vyhotovený Znaleckým ústavem [právnická osoba]., současně žalobkyně žalovanému nabídla možnost dalšího užívání pozemků a vyzvala jej ke smírnému jednání o celé záležitosti na osobním jednání. Žalovaný měl však výhrady k vyčíslení výše bezdůvodného obohacení a avizoval, že žalobkyni dodá odborné vyjádření znalce týkající se bezdůvodného obohacení do konce června 2020, což se však nestalo. Žalovaný následně pozemky vyklidil, aniž by o tomto kroku žalobkyni jakkoliv informoval. Následně žalobkyně dopisem ze dne 19.6.2020 vyzvala žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání pozemků v celkové výši 751 007,83 Kč, a to ve lhůtě do 30.6.2020, když dopis byl osobně doručen právnímu zástupci žalovaného dne 22.6.2020. Žalovaný však požadovanou částku neuhradil a od 1.7.2020 je proto v prodlení s úhradou svého dluhu.

2. Skutkový stav věci žalobkyně vylíčila tak, že je vlastníkem pozemků ode dne 1.8.2016, přičemž žalovaný tyto pozemky bez souhlasu žalobkyně dlouhodobě užíval. Tuto skutečnost považuje žalobkyně za nespornou a konstatuje, že žalovaný užíval pozemky bez právního důvodu, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“). Žalobkyně si proto nechala vypracovat znalecký posudek za účelem stanovení obvyklé ceny nájemného pozemků za období roku 2016 až 2020 (tedy za období, kdy jsou pozemky ve vlastnictví žalobkyně), neboť výše bezdůvodného obohacení by dle žalobkyně měla odpovídat obvyklé ceně nájemného pozemků za dobu, po kterou žalovaný pozemky užíval. Dle znaleckého posudku č. 273/14/2020 ze dne 14.5.2020 vyhotoveného Znaleckým ústavem [právnická osoba] je obvyklá cena nájemného pozemků za rok 2016: 167 960 Kč za rok, za rok 2017: 179 205 Kč za rok, za rok 2018: 188 903 Kč za rok, za rok 2019: 204 530 Kč za rok, a za rok 2020: 216 773 Kč za rok. Žalobkyně nejprve u žalovaného uplatnila nárok na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 751 007,83 Kč odpovídající výši obvyklého nájemného stanoveného dle znaleckého posudku za období od 1.8.2016 do 30.6.2020, nicméně touto žalobou se domáhá úhrady bezdůvodného obohacení ve výši 568 012 Kč spočívajícího v neoprávněném užívání pozemků za období od 1.8.2017 do 16.6.2020 včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení z dlužné částky ode dne 1.7.2020 do zaplacení, neboť dle předžalobní výzvy k úhradě byl žalovaný povinen uhradit dluh do 30.6.2020, což neučinil a od 1.7.2020 je tudíž v prodlení.

3. Na základě podané žaloby a po opravě petitu stran správné výše zákonného úroku z prodlení vydal zdejší soud dne 13. listopadu 2020 platební rozkaz č.j. 7 C 173/2020-37, proti kterému podal žalovaný dne 30. listopadu 2020 odpor. Dne 26. ledna 2021 vyhlásil zdejší soud rozsudek pro uznání č.j. 7 C 173/2020 – 48, proti kterému podal žalovaný dne 9. února 2021 odvolání a který byl následně změněn rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 21 Co 123/2021 – 109 ze dne 28. dubna 2021 tak, že rozsudek pro uznání se nevydává. Dne 19. června 2023 zdejší soud usnesením č.j. 7 C 173/2020-217 ze dne 19. června 2023 zastavil řízení co do části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroků z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 568 012 Kč od 1. 7. 2020, a to z důvodu částečného zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně před zahájením jednání, podáním ze dne 11. 11. 2020, když původně žalobkyně v žalobně žádala přiznat vyšší než zákonný úrok z prodlení ve výši rozdílu právě 0,25 % ročně z částky 568 012 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení.

4. Žalovaný ve svém odvolání ze dne 9. února 2021 proti rozsudku pro uznání ze dne 26. ledna 2021 a stejně tak ve vyjádření k žalobě ze dne 9. února 2021 nárok žalobkyně v plném rozsahu popřel. Žalovaný uvedl, že tvrzení žalobkyně nejsou pravdivá. Žalovaný užíval část pozemků na základě písemných a později ústních nájemních smluv s bývalým vlastníkem pozemků. V původní nájemní smlouvě s paní [jméno FO] činil v letech 2005 a 2010 nájem 2 000 Kč, později 10 000 Kč ročně. Po skončení této smlouvy žalovaný část pozemků dále užíval na základě ústní smlouvy s bývalým vlastníkem, panem [jméno FO]. Mezi bývalým vlastníkem, [jméno FO] a žalovaným tak jednoznačně existoval nájemní vztah. Na základě této ústní nájemní smlouvy bylo dohodnuto hrazení nájemného jiným způsobem než peněžitým plněním. Namísto hrazení nájemného prostřednictvím peněžitého plnění žalovaný udržoval pozemky v dobrém stavu bez náletových rostlin a keřů, a to na své náklady. Peněžité nájemné tedy bylo nahrazeno poskytováním služeb na náklady žalovaného, přičemž této úpravě nájemného nic nebrání, a mezi žalovaným a původním vlastníkem pozemků tak existoval závazkový vztah se vzájemným plněním. Žalobkyně pak podle názoru žalovaného nijak netvrdila ani neprokázala ukončení ústních nájemních smluv ani neprokázala, že by ona či bývalý vlastník pozemků žalovaného vyzýval k jakémukoliv plnění či vyklizení pozemků. Žalobkyně nabyl pozemky do svého vlastnictví dne 1. 8. 2016, nicméně o této skutečnosti však žalovaného neinformoval. Podle názoru žalovaného tedy dřívější nájemní vztah trval za podmínek dříve sjednaných. Vzhledem k tomu, že žalovanému nebyla změna pronajímatele. resp. vlastníka předmětných pozemků oznámena, nadále žalovaný pokračoval v užívání pozemků tak, jak byl povinen podle nájemní smlouvy uzavřené s původním vlastníkem pozemků. Žalovaný dále nesouhlasil s tím, že užíval celé pozemky uvedené v žalobě. Žalovaný užíval jen část pozemků ohraničenou mobilním ohradníkem, a nikoliv oba celé pozemky, a to na základě ústní nájemní smlouvy. Rodina žalovaného obhospodařuje tuto část pozemků pro soukromé účely již více jak 15 let s tím, že v poslední době tak bylo činěno na základě ústní nájemní smlouvy se [jméno FO]. Žalovaný užíval část pozemků oplocenou mobilním ohradníkem pouze jako pastvinu pro jeho osobní, nezávodní, starší koně, neboť tato nebyla v žádném případě vhodná pro pastevní ustájení komerčně ustájených koní. Pozemek nebyl opatřen bezpečným ohradníkem, nebyl zde vyřešen systém napájení koní ani nebyl pro tyto účely terénně upravený. Hrozilo by tak zranění komerčně ustájených závodních koní. Pro vyvádění komerčně ustájených koní využíval a využívá žalovaný jiné, vhodnější pozemky, které mají pevné ohrady, terénní úpravy, kontrolovanou skladbu nášlapné vrstvy a osvětlení.

5. Podle názoru žalovaného tedy z výše uvedeného jednání nemohlo dojít k jakémukoliv bezdůvodnému obohacení žalovaného. Žalovaný jednal v dobré víře, kdy svým jednáním pomáhal udržovat část pozemků v dobrém stavu a pokračoval svým jednáním v běžné praxi zavedené mezi stranami. Žalobkyně byla s tímto stavem bezesporu při koupi pozemků srozuměna a také po více než 3 roky toto akceptovala, aniž by žalovaného kdykoliv kontaktovala či požadovala ukončení této ústní dohody a činnosti žalovaného. Předmětné pozemky jsou louka, zapsaná v katastru nemovitostí jako trvalý travní porost a ostatní plocha. Z užívání pozemků neměl žalovaný žádný finanční prospěch a svým jednáním pozemky naopak udržoval v dobrém stavu bez náletových rostlin a keřů. Na straně žalobkyně nedošlo k újmě na jejím majetku. Žalobkyně po dobu tří let konkludentně souhlasila s užíváním části pozemků žalovaným a nic proti tomuto nenamítala. Také není prokázáno, že kdyby žalovaný část pozemků neužíval, žalobkyně by tuto část pronajímala za nájemné stanovené znaleckým posudkem. O tomto svědčí také fakt, že žalobkyně se zbývajícími cca 50 % pozemků, které žalovaný neužíval, po celou dobu nijak nenakládala ani nečinila žádné kroky k jejich pronajmutí třetím osobám. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nijak neprokázala, že by bylo možné pozemky s ohledem na jejich faktický stav pronajmout, nelze po žalovaném požadovat vydání bezdůvodného obohacení, natož ve výši údajného nájemného.

6. Soud vyšel ze shodných tvrzení stran ohledně těch skutečností, které mezi nimi byly nesporné, zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Mezi stranami bylo nesporné, že vlastníkem pozemků je od 1. 8. 2016 žalobkyně, že žalovaný pozemky užíval do dubna roku 2020, že žalovaný pozemky užíval pro pastvu koní a obhospodařoval je, že pozemky byly opatřeny mobilními ohradníky, že žalovaný žalobkyni za užívání pozemků nehradil žádné finanční plnění. Dále bylo nesporné, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 24. dubna 2020 k doložení užívacího titulu, který žalovaný nedoložil a že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 19. června 2020 k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 751 007,83 Kč za užívání pozemků v období od 1. 8. 2016 do 16. 6. 2020. Nesporné dále bylo, že předmětné pozemky jsou v katastru nemovitostí vedeny jako trvalý travní porost (pozemek [adresa]) a jako ostatní plocha se způsobem využití jiná plocha (pozemek [adresa])

8. Ostatní skutečnosti byly mezi stranami sporné. Sporné bylo, v jakém rozsahu žalovaný pozemky užíval a obhospodařoval a zdali tak činil na základě smluvního nájemního/pachtovního vztahu s předchozími vlastníky ([jméno FO]), do kterého žalobkyně vstoupila stran práv a povinností pronajímatele či bez právního důvodu. V případě užívání bez právního důvodu byla sporná výše obvyklého nájemného v místě a čase za užívání pozemků pro účely stanovení výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

9. Soud provedl dokazování předloženými listinami, výslechy svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], znaleckými posudky zpracovanými Znaleckým ústavem [právnická osoba]. (včetně výslechu znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], zpracovatelky znaleckého posudku), [právnická osoba]., [tituly před jménem] [jméno FO] a revizním znaleckým posudkem zpracovaným [tituly před jménem] [jméno FO] včetně jeho výslechu. Po provedeném dokazování soud zjistil následující pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:

10. K otázce výše obvyklého nájemného pozemků pro žalované období od 1. 8. 2017 do 16. 6. 2020 byly v řízení provedeny celkem 3 znalecké posudky, z toho jeden revizní a jedno odborné vyjádření. Současně byly vyslechnuti dva znalci, [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]: a) znalecký posudek č. 273/14/2020 ze dne 14.5.202, zpracovaný Znaleckým ústavem [právnická osoba]. znaleckým ústavem pro obor [Anonymizováno], na základě zadání žalobkyně, který byl podkladem pro podání žaloby (znalecký posudek obsahuje doložku dle § 127a) o.s.ř.): - úkolem znaleckého posudku bylo určit obvyklou cenu nájemného nemovitých věcí /pozemků v k.ú. [adresa]/ pro potřeby určení náhrady za užívání pozemků v období od 1. 8. 2016 do roku 2020. - znalecký ústav dospěl (ve znaleckém posudku na str. 23 uvedeno že při použití metody srovnávací, nicméně z obsahu znaleckého posudku a taktéž z výpovědi znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] na ústním jednání dne 9. 4. 2024 vyplynulo, že při použité metody odvození obvyklé ceny nájemného z obvyklé ceny pozemků, tj. tzv. metodou simulovaného nájemného) k závěru, že obvyklá cena nájemného činí za rok 2016 – 167 960 Kč, za rok 2017 – 179 205 Kč, za rok 2018 – 188 903 Kč, za rok 2019 – 204 530 Kč a za rok 2020 2020 – 216 773 Kč. - za účelem stvrzení znaleckého posudku byla k důkaznímu návrhu strany žalobkyně vyslechnuta zpracovatelka znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], z jejíž výpovědi na ústním jednání dne 9. 4. 2024 vyplynuly následující závěry: - znalecký posudek byl zpracován na základě metody simulovaného nájemného z obecných cen pozemků. Výpočet je výsledkem porovnání obvyklé ceny pozemků s nabídkou inzerce, když v rozhodné době nemohla být ještě stanovena obvyklá nebo tržní hodnota, jenom tržní hodnota z nabídkových cen. Simulované nájemné je stanoveno z prodejní ceny pozemků určitým procentem, v tomto případě to byly 2 %. Znalkyně uvedla, že stran informací o pronájmu nebyly nalezeny vhodné reprezentanty, chyběly vhodné obdobné pozemky, nájemní smlouvy není možné nikde dohledat, nicméně kupní smlouvy je možné dohledat v katastru nemovitostí a tam je možné zjistit i cenu pozemků. Znalkyně uvedla, že pokud by měla správné vzorky, pak by použila metodu porovnávací, nicméně ona je neměla a neměl je podle jejího názoru ani [právnická osoba], a proto si vypomohla pomocí nabídkových scén a použila metodu podpůrnou, nicméně ceny nájemného byly odvozeny z reálných transakcí. Z výpovědi znalkyně dále vyplynulo, že ve znaleckém posudku nebyla žádným způsobem zohledněna prodejní cena konkrétní předmětných pozemků, které jsou předmětem sporu (transakce, na základě které žalobkyně získala pozemky do svého vlastnictví). K tomu znalkyně uvedla, že nemohla použít cenu za konkrétní pozemek, protože nebyla porovnatelná, byla nižší, přičemž neví, z jakého důvodu byla nižší. Předmětné pozemky znalkyně hodnotila jako nikoliv typicky zemědělské pozemky, neboť se jedná o pozemky na kraji města a jejich cena roste stejně jako u stavebních pozemků. - znalecký posudek zpracovaný znalcem [tituly před jménem][jméno FO] (zpracovaný na rozdíl od znaleckého posudku [právnická osoba] porovnávací metodou za použití vzorků nájmů) považuje znalkyně za chybný a nepřezkoumatelný, když podle jejího názoru použil [tituly před jménem] [jméno FO] vzorky nájmů, které nejsou porovnatelné. Ve stejném duchu hovoří taktéž vyjádření Znaleckého ústavu [právnická osoba] ke znaleckému posudku č. 2339-3/23 ze dne 24. 1. 2023, který vypracoval [tituly před jménem] [jméno FO]. b) odborné vyjádření ze dne 15. 12. 2020, zpracované [právnická osoba] se sídlem [adresa], IČ: [IČO], základě zadání žalovaného: - úkolem znaleckého ústavu bylo stanovení obvyklého pachtovného pozemků [adresa], datum posouzení 30. 6. 2020. - znalecký ústav dospěl při použití metody porovnávací (vzhledem k tomu, že se pozemky obdobného charakteru jako posuzované pozemky na nemovitostním trhu běžně propachtovávají) k závěru, že obvyklé pachtovné k datu ocenění činí 17 678 Kč/rok. Obvyklé pachtovné pro období od 1. července 2017 do 30. června 2020 (3 roky) činí 53 034 Kč. c) revizní znalecký posudek č. 2339 – 3/23 ze dne 24. 1. 2023, zpracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem z oboru [Anonymizováno], jehož úkolem bylo zodpovědět otázky soudu a provést revizi závěrů posudků [právnická osoba]. ze dne 14. 5. 2020 a vyjádřit se k odbornému vyjádření [právnická osoba] ze dne 30. 6. 2020, stanovit obvyklé nájemné/pachtovné sporných pozemků v období od 1. 8. 2017 do 16. 6. 2020 a odpovědět na otázky soudu, komplexně zhodnotit zpracování předmětu znaleckého posudku ve srovnání s odborným vyjádřením a uvést, zda je postup výpočtu obvyklého nájemného/pachtovného v těchto dokumentech z odborného hlediska správné či nikoliv, v případě vadného postupu specifikovat, v čem vadnost postupu znalec shledává a jakým způsobem se promítá do závěru znaleckého posudku či odborného vyjádření, taktéž uvést, do jaké míry ovlivňuje obvyklou výši nájemného/pachtovného u zemědělského pozemku jeho lokalita. - revizní znalec dospěl k závěru, že za použití porovnávací metody a metody odvození obvyklého nájemného v závislosti na obvyklou cenu pozemků činí obvyklé nájemné/pachtovné za období od 1. 8. 2017 do 16. 6. 2020 při použití porovnávací metody částku 103 914 Kč a při použití metody odvození obvyklého nájemného od ceny pozemků 105 025 Kč. Za správnou metodu znalec považuje metodu porovnávací, a tedy finální závěr stran výše obvyklého nájemného/pachtovného za pozemky v období od 1. 8. 2017 do 16. 6. 2020 činí 103 914 Kč. K odbornému vyjádření [právnická osoba] revizní znalec uvedl, že za odborného hlediska při výpočtu obvyklého pachtovného bylo postupováno správně, bylo vycházeno ze skutečně realizovaných pachtovních/nájemních smluv. Při vyčíslení vlastní výše pachtovného z odborného hlediska nebylo postupováno správně, srovnáváno bylo s pozemky v odlišné lokalitě, závěry nejsou přezkoumatelné. Pokud se týká znaleckého posudku zpracovaného [právnická osoba] pak podle názoru revizního znalce není znalecký posudek z odborného hlediska správný, nadhodnocuje výsledné obvyklé nájemné. Zcela opomíjí ustanovení zákona o oceňování majetku č. 151/1997 Sb., který ve svém § 2 uvádí způsoby oceňování majetku, resp. uvádí že obvyklá cena se určí porovnáním. Revizní znalec nesouhlasí s tvrzením, že [právnická osoba]. neměl k dispozici dostatečně rozsáhlý statistický vzorek relevantních realizovaných nájemních smluv, a proto není vhodné použít klasickou komparativní metodu. Při porovnávací metodě je v oceňovací praxi zpravidla považováno za dostatečné použití alespoň 3 porovnávacích transakcí. Pro vyhledání alespoň tří porovnatelný transakcí/nájemních smluv by měl mít znalec dostatečné množství informací ať už z vlastní praxe či placeným přístupem do veřejných databází. Znalecký ústav [právnická osoba]. tedy použil metodu, která je pouze podpůrná a která spočívá v odvození nájemného z obvyklé ceny předmětných pozemků. I s použitím této metody lze dojít ke spolehlivé indikaci obvyklého nájemného, ale pouze za předpokladu, že při ocenění bude použito skutečně srovnatelných pozemků, k čemuž ve znaleckém posudku [právnická osoba]. nedošlo. Zejména srovnávací pozemky č. 1 až č. 3 jsou s předmětnými pozemky jen obtížně porovnatelné. Srovnávací pozemek č. 1 se užívá spolu s rekreační chatou a srovnávací pozemky č. 2 a č. 3 jsou pozemky v těsné blízkosti rezidenční zástavby, v blízkosti pozemku vedou veškeré inženýrské sítě. V jiné části znaleckého posudku jsou pak předmětné pozemky dokonce porovnávány s pozemkem, na kterém stojí rekreační chata nebo s pozemky, které se k pronájmu pouze nabízely. Srovnávací pozemky navíc nejsou dotčené žádným ochranným pásmem, neplánuje se v jejich blízkosti stavba dálnice. Zmíněné vady posudku vedou k nadhodnocení výsledného obvyklého nájemného. Revizní znalec tedy dospěl k závěru, že znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba]. je chybný, jak co do zvoleného metodického postupu, tak co do jeho závěru. - za účelem stvrzení znaleckého posudku byl k důkaznímu návrhu strany žalovaného i žalobkyně revizní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vyslechnut na ústním jednání dne 9. 1. 2024, přičemž z jeho výpovědi vyplynuly následující závěry: - znalecký posudek [právnická osoba]. neřeší stanovení obvyklého nájemného, jak ukládá zákon o oceňování, podle kterého se obvyklá cena určí ze sjednaných cen porovnáním. Komentář Ministerstva financí umožňuje, že pokud nelze stanovit cenu porovnáním, stanovit cenu nájemného pomocí simulovaného nájemného. Tento postup použil Znalecký ústav [právnická osoba]., když ovšem rezignoval na to, aby stanovil obvyklou cenu porovnám. Napsali, že není dostatek porovnatelných transakcí, aby mohla být použita porovnávací metoda, nicméně v případě metody simulovaného nájemného se jedná pouze o podpůrnou metodu. Text zákona o oceňování tento způsob nepřipouští, připouští jej pouze komentář Ministerstva financí, který se však týká pouze věcných břemen, to je první důvod velké odlišnosti závěrů znaleckého posudku [právnická osoba] a revizního znaleckého posudku. Druhý důvod je ten, že touto metodou sice lze dospět ke správnému výsledku, ale musí se použít ke srovnání správné pozemky, což Znalecký ústav [právnická osoba]. neudělal. Znalecký posudek [právnická osoba] dále předpokládá, že automaticky platí, že čím blíže je pozemek k zastavěnému území, tím má vyšší hodnotu. To však není pravda, tato spekulace je odůvodněná pouze v případě, pokud se v dohledné době, tedy nikoliv v řádu 20 nebo 30 let, z pozemku stane pozemek stavební. Pokud se týká předmětných pozemků, pak znalec nikde nenašel ani zmínku o tom, že by se zde mělo výhledově stavět. Jedná se stále o zemědělský pozemek, který v nejbližší době nepřipouští jiné využití a z toho je nutné vycházet. d) znalecký posudek č. 4738-58/2017 ze dne 31. 3. 2017, zpracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem z oboru [Anonymizováno], jehož úkolem bylo dle zadání žalovaného stanovit obvyklou cenu, ocenění stávajícího stavu pozemků. - znalec dospěl k závěru, že obvyklá cena pozemků [adresa], činí 1 400 000 Kč, tj. odhadem 45,67 Kč/m2 pro tyto a okolní pozemky včetně pozemků [adresa].

11. Z výše provedených znaleckých posudků vzal soud za svá zjištění revizního znaleckého posudku zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], který byl současně zcela logicky a srozumitelně stvrzen výpovědí revizního znalce, když znalec odpověděl na všechny položené dotazy zcela odborně, srozumitelně, logicky a bez jakýchkoliv zaváhání. Revizní znalec měl k dispozici jako podklady pro zpracování revizního znaleckého posudku dříve zpracovaný znalecký posudek Znaleckého ústavu [právnická osoba]. i odborné vyjádření NSG Morison znalecký ústav, s.r.o. Měl tedy zcela nejširší podklady včetně obou dřívějších výstupů znalců, které mohl porovnat s vlastními zjištěními a také mezi sebou navzájem. Závěry znaleckého posudku zpracovaného Znaleckým ústavem [právnická osoba].ve světle výše uvedeného a zejména po výslechu znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], zpracovatelky posudku, soud vyhodnotil jako nepřesvědčivé, a tedy z nich žádná skutková zjištění nevyvodil. Znalkyně v rámci svého výslechu nedokázala přesvědčivě vysvětlit zvolený postup, zejména, z jakého důvodu Znalecký ústav [právnická osoba]. při využití metody simulovaného nájemného nepoužil cenu předmětných pozemků z prodejní transakce při nabytí vlastnictví žalobkyně. K tomu soud podotýká, že není přiléhavější ceny pro odvození simulovaného nájemného, než ceny konkrétního předmětného pozemku. Stejně tak znalkyně nedokázala vysvětlit, z jakého důvodu je u zemědělských pozemků aplikován HB index, který se týká stavebních pozemků, když tento postup odůvodnila pouze tvrzením, že pozemky se nachází blízko zástavby. Jak však uvedl revizní znalec, Znalecký ústav [právnická osoba]. se již více do hloubky nezajímal o to, jestli předmětné pozemky skutečně budou v blízké budoucnosti relevantní pro jejich přeměnu na stavební (poznámka soudu: je notorietou, že v dané lokalitě je mj. plánována výstavba obchvatu) a spokojil se pouze s obecnou informací, že jsou blízko výstavby. Konečně pak znalkyně na ústním jednání nedokázala přesvědčivě vysvětlil, z jakých důvodů Znalecký ústav [právnická osoba]. nenalezl potřebný počet porovnávacích vzorků, když znalkyně taktéž jako revizní znalec uvedla, že metoda simulovaného nájemného je metodou podpůrnou, která se uplatní až v případě, kdy není možné postupovat metodou komparativní. Z výše uvedených důvodů se soud jednoznačně přiklonil k závěrům revizního znalce [tituly před jménem] [jméno FO] stran výše obvyklého pachtovného pozemků a důkazní návrh strany žalobkyně na konfrontační výslech znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] (potažmo [tituly před jménem] [jméno FO] za Znalecký ústav [právnická osoba].) jako nadbytečný zamítl.

12. Ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že žalovaný neužíval pozemky v celém jejich rozsahu, resp. svědkyně [jméno FO] vypověděla, že žalovaný pozemek užíval ani ne z poloviny, maximálně z jedné třetiny a na ústním jednání provedla odpovídající nákres do katastrální mapy. Svědkyně [jméno FO] dále vypověděla, že podél pozemků chodí s koněm po cestě ven do terénu třikrát až čtyřikrát do týdne. Podle názoru soudu je tedy zřejmé, že svědkyně zná danou lokalitu a situaci velmi dobře, neboť jí vnímala takřka každodenně. Svědek [jméno FO] vypověděl, že pozemek byl ohrazen zhruba z 90 % celého pozemku a taktéž provedl na ústním jednání nákres do katastrální mapy. Svědek [jméno FO] vypověděl, že na místo chodil se psem zhruba jednou za 2 měsíce (vše zjištěno ze svědecké výpovědi [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 9. 4. 2024). Na ústním jednání dne 9. 4. 2024 proběhla také svědecká výpověď svědka [jméno FO], který vypověděl, že na žádost pana [jméno FO] zprostředkoval osobní schůzku, které se účastnil pan [jméno FO] a [jméno FO] a [Jméno žalovaného]. Na schůzce se bavili o tom pozemku, o té pastvině a závěr byl takový, že pan [jméno FO] řekl, že [jméno FO] můžou pastvinu obhospodařovat dál, že se o ní můžou starat. Svědek si myslí že se dohodli na bezplatném užívání, ale po tolika letech je těžké něco říkat, jestli byla dohoda nakonec naplněna či nebyla (zjištěno ze svědecké výpovědi [jméno FO] ze dne 9. 4. 2024). K tomu soud uvádí, že taktéž svědka [jméno FO] hodnotil jako zcela věrohodného a jeho svědeckou výpověď jako autentickou, nicméně z této výpovědi nelze dovodit skutkový závěr o existenci dohody o bezplatném užívání pozemků žalovaným, resp. jejich obhospodařování pozemků bez finančního plnění. Jednak, sám svědek si s ohledem na uplynulý čas od schůzky nebyl jistý, že mezi panem [jméno FO] a [jméno FO] a [jméno FO] skutečně došlo k dohodě o bezplatném užívání pozemků a jestli tato dohoda byla či nebyla naplněna. [právnická osoba], pan [jméno FO] nebyl podle úplného výpisu z obchodního rejstříku nikdy osobou oprávněnou jednat za žalobkyni a v řízení ani žalovaným nebyl předložen žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo oprávnění pana [jméno FO] jednat za žalobkyni. Sám žalovaný uvedl, že se domnívá, že pan [jméno FO] je skutečným majitelem žalobkyně, nicméně tuto skutečnost nemá jak prokázat, když žalobkyně nemá zápis skutečného vlastníka v evidenci skutečných majitelů. S ohledem na výše uvedené soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovanému nebyl udělen souhlas s bezplatným užíváním pozemků (takový závěr totiž nevyplývá z provedených důkazů, žádné další důkazy nebyly žalovaným za účelem prokázání této skutečnosti navrhovány a žalovaným bylo uvedeno, že pan [jméno FO] je podle názoru žalovaného skutečným majitelem žalobkyně, avšak to nemá žalovaný, jak prokázat) a žalovaný tedy pozemky užíval bez právního důvodu, když z provedeného dokazování nevyplynulo, že by byla uzavřena jakákoliv smlouva s žalobkyní či předchozím majitelem pozemků.

13. Z provedených listinných důkazů vyplynulo, že ohradníky nebyly v rozhodném období rozmístěny v rozsahu celých pozemků (zjištěno z fotodokumentace – leteckých snímků na č.l. 291 až č. l. 326 a z fotodokumentace na č. l. 326 až č.l. 331 verte), že ještě ke dni 14. 5. 2020 byly ohrádky a výběhy koní v rozsahu části pozemků umístěny (zjištěno z fotografie ze dne 14. 5. 2020, kde jsou viditelné ohrádky a výběhy koní) a že min. ještě dne 5. května 2020 a po další přiměřenou dobu pro vyklizení (s pravděpodobností hraničící s jistotou ještě ke dni 16. 6. 2020) žalovaný pozemky užíval (zjištěno z e-mailu žalovaného žalobci ze dne 5. května 2020, kde žalovaný uvádí, že pokud vyplyne, že pozemky užívá bez souhlasu vlastníka, pak je připraven užívání pozemků ukončit a v přiměřené době je vyklidit a z e-mailu ze dne 16. 6. 2020 [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ve kterém uvádí, nechť žalovaný do 30. června 2020 sdělí, zdali bude mít zájem na dalším užívání pozemků a že nebude-li mít žalovaný zájem na dalším užívání pozemků, nechť sdělí, do jakého data je vyklidí), že pozemek parc. č. 1294/5 byl v minulosti pronajat [jméno FO] paní [jméno FO] za účelem pasení koní a sekání trávy za roční nájemné 2 000 Kč + daň z nemovitosti ve výši 1 317 Kč na dobu pěti let, tj. do 15. 4. 2010 (zjištěno z nájemní smlouvy ze dne 15. dubna 2005), že pozemek [adresa] byl v minulosti pronajat paní [jméno FO] [jméno FO] [Jméno žalovaného] za účelem zemědělské činnosti a tréninku a pastvě koní za roční nájemné 6 000 Kč na dobu dvou let, tj. do 1. 4. 2010 (zjištěno z nájemní smlouvy ze dne 1. dubna 2008), že pozemek č. 1294/5 byl v minulosti pronajat [Jméno žalovaného] panem [jméno FO] za účelem za účelem zemědělské činnosti a tréninku a pastvě koní za roční nájemné 10 000 Kč na dobu jednoho roku, tj. do 31. 3. 2011 (zjištěno z nájemní smlouvy ze dne 1. dubna 2010), že [Jméno žalovaného] (žalovaný) měl v minulosti propachtované také pozemky parc. č. [adresa] a [adresa] za pachtovné 5 000 včetně daně z nemovitosti, a to na dobu neurčitou (zjištěno ze smlouvy o zemědělském pachtu ze dne 31. 10. 2014), že [Jméno žalovaného] (žalovaný) měl v minulosti propachtované také pozemky parc. č. [adresa] a parc. č. [adresa] v k. ú. [adresa] [jméno FO] a [jméno FO] za pachtovné ve výši 4 300 včetně daně z nemovitosti, a to na dobu neurčitou (zjištěno ze smlouvy o zemědělském pachtu ze dne 31. 10. 2014), přičemž pachtovné se následně na základě dodatku ke smlouvě o zemědělském pachtu ze dne 7. 10. 2018 zvýšilo na 10 000 Kč + daň z nemovitosti ve výši 1 300 Kč (zjištěno z dodatku ke smlouvě o zemědělském pachtu ze dne 7. 10. 2018).

14. Z výše provedených svědeckých výpovědí vzal soud za svá zjištění, že žalovaný pozemky užíval max. z jedné třetiny, když tuto informaci vypověděla svědkyně [jméno FO], která zná místo velmi dobře, chodila podél pozemků po cestě pravidelně třikrát až čtyřikrát do týdne s koňmi. Právě s ohledem na takřka každodenní znalost situace a poměrů, jakož i s ohledem na zcela autentickou a přesvědčivou výpověď svědkyně po poučení soudem o trestněprávních následcích křivé svědecké výpovědi, soud tuto informaci vyhodnotil jako nejpřiléhavější, když neměl žádný důvod svědkyni neuvěřit. Ostatně s její svědeckou výpovědí není v rozporu ani svědecká výpověď [jméno FO], který sice do katastrální mapy zakreslil daleko větší rozsah než svědky [jméno FO] [jméno FO], avšak tento nákres učinil na dotaz právního zástupce žalobkyně, jaká část pozemků byla ohraničená, zatímco svědkyně odpovídala na dotaz, jaká část pozemků byla užívaná žalovaným. I kdyby však oba svědci vnímali dotaze jako tentýž, soud by považoval za přiléhavější odpověď svědkyně [jméno FO], a to právě s ohledem na její takřka každodenní vnímání místních poměrů. I když soud hodnotí taktéž svědka [jméno FO] jako naprosto věrohodného, je nutné míti na paměti, že v místě se nevyskytoval tak často jako svědkyně a tím může být jeho vnímání, navíc o několik let zpětně, více zkresleno. Pokud se týká rozsahu užívání pozemků žalovaným, soud vyšel z výpovědi svědkyně [jméno FO] [jméno FO], která jednoznačně a bez zaváhání vypověděla, že žalovaný pozemky užíval max. z jedné třetiny. Soud si je vědom původního tvrzení žalovaného, který ve svých původních vyjádřeních k žalobě uváděl, že pozemky užíval v rozsahu cca 50 %, nicméně později toto tvrzení upravil, když v závěrečném návrhu uvedl, že užíval pouze část jednoho pozemku, kde byly předmětné ohrádky. Současně [jméno FO] vypověděl, že ohrádky byly v rozsahu 90 % pozemku. Soud tedy nemohl považovat za mezi stranami nesporné užívání v rozsahu 50 % pozemků, když navíc původní tvrzení žalovaného znělo na cca 50 % pozemků (tedy nikoliv přesně 50 %) a tedy vyšel ze zcela spontánní a přesvědčivé výpovědi svědkyně [jméno FO] [jméno FO], když současně má za to, že v daném rozsahu bylo užívání pozemků spolehlivě prokázáno, neboť na tomto rozsahu užívání se kryjí jak tvrzení žalobkyně a žalovaného, tak svědecké výpovědi svědkyně [jméno FO]. Soud musí mít skutková zjištění postavena zcela na jisto, a to zcela přesně a nemůže se spokojit s vymezením typu cca, apod. Z dalších provedených důkazů pak vyplývá, že žalovaný nemohl pozemky užívat v jejich celém rozsahu, když zejména z fotodokumentace je zřejmé, že ohradníky jsou rozprostřeny pouze co do části pozemků. Pokud se týká doby ukončení užívání pozemků žalovaným, pak v této otázce soud žalobci uvěřil, že žalovaný pozemky užíval jistě do 16. 6. 2020, neboť tento závěr vyplývá z dokazování provedeného listinami, když ještě ke dni 14. 5. 2020 byly ohrádky a výběhy koní v rozsahu části pozemků umístěny (zjištěno z fotografie ze dne 14. 5. 2020, kde jsou viditelné ohrádky a výběhy koní) a když dne 5. května 2020 žalovaný e-mailem napsal žalobkyni, že pokud vyplyne, že pozemky užívá bez souhlasu vlastníka, pak je připraven užívání pozemků ukončit a v přiměřené době je vyklidit (zjištěno z e-mailu žalovaného žalobci ze dne 5. května 2020) a když současně v e-mailu ze dne 16. 6. 2020 [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] uvádí, nechť žalovaný do 30. června 2020 sdělí, zdali bude mít zájem na dalším užívání pozemků a že nebude-li mít žalovaný zájem na dalším užívání pozemků, nechť sdělí, do jakého data je vyklidí (zjištěno z e-mailové korespondence na č.l. 8 až č.l. 9 spisu).

15. Z dalších provedených důkazů soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. Soud zamítl důkazní návrh strany žalobkyně na konfrontační výslech znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] (potažmo [tituly před jménem] [jméno FO] za Znalecký ústav [právnická osoba].) pro nadbytečnost, když přesvědčivost znaleckých závěrů jednotlivých posudků jednoznačně vyplynula z výslechů znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO].

16. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že vlastníkem sporných pozemků parc. č. [adresa] a [adresa]7 se od 1. 8. 2016 stala žalobkyně. Žalovaný tyto pozemky v rozhodném období užíval do 16. 6. 2020 (ještě z fotografie ze 14. 5. 2020 viditelné ohrádky a výběhy koní a dále z e-mailové korespondence mezi žalovaným a žalobkyní vyplývá, že žalovaný v e-mailu ze dne 5. května 2020 konstatuje, že pokud neužívá pozemky v souladu s vůlí vlastníka je připraven je v přiměřené lhůtě vyklidit a dále e-mailem ze dne 16. 6. 2020 žalobkyně vyzývá žalovaného, aby sdělil, zdali bude pozemky nadále využívat nebo nechť sdělí, do jakého data je vyklidí) pro pastvu koní a obhospodařoval je (pozemky byly opatřeny mobilními ohradníky), a to s jistotou min. v rozsahu jedné třetiny rozlohy obou pozemků, bez právního důvodu, když žádná písemná smlouva pro dotčené období neexistovala a nebyla prokázána ani existence jakékoliv ústní smlouvy s žalobkyní či předchozím majitelem. Žalovaný žalobkyni za užívání pozemků nehradil žádné finanční plnění. Předmětné pozemky jsou v katastru nemovitostí vedeny jako trvalý travní porost (pozemek parc. č. 1294/5) a jako ostatní plocha se způsobem využití jiná plocha (pozemek [adresa]). Obvyklé pachtovné pozemků za dotčené období od 1. 8. 2017 do 16. 6. 2020 činí 103 914 Kč pro celou rozlohu obou pozemků.

17. Právní posouzení: Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Soud aplikoval ustanovení občanského zákoníku dopadající na otázku bezdůvodného obohacení, konkrétně ustanovení § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 dále platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud se také zabýval judikaturou, na kterou se v rámci procesní obrany odkázal žalovaný, tj. rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 4184/2018, ze dne 27. 2. 2019, ve kterém NS ČR uvedl, že: „Za bezdůvodné obohacení není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (ochuzený) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. S ohledem na specifické okolnosti konkrétní věci není vyloučen ani úsudek, že (nemovitou) věc nebylo vůbec možné v relevantním období pronajmout, a užívací právo k ní tudíž mělo nulovou hodnotu, pročež by ani nemohlo být usuzováno na vznik obohacení subjektu, který ji užíval a dále usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. 28 Cdo 1315/2015, ve kterém NS ČR uvedl, že: Pokud jde o samotný postup při zjišťování výše obvyklého nájemného, lze v obecné rovině uvést, že pro vyčíslení bezdůvodného obohacení je v zásadě určující prospěch nabytý obohaceným, nikoli újma ochuzeného (viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 17/2014), a rozsah bezdůvodného obohacení, jehož se žalovaným na úkor žalobce užíváním jeho pozemků bez právního důvodu dostalo, tedy odpovídá částce, již by za obvyklého běhu okolností museli vynaložit na zajištění práva srovnatelné nemovitosti užívat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2412/2014). Vzhledem k tomu, že se za daných okolností prospěch obohaceného poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2914/2011, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 443/2014) coby objektivní hodnotou determinovanou vztahem nabídky a poptávky v daném místě a čase (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1748/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3888/2009), je bez významu, že konkrétně žalobce své pozemky nepronajímá a pronajímat nehodlá. Dále s přihlédnutím k ustanovení § 2332 o.z., dle kterého se pachtovní smlouvou propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci, tj. pachtovní smlouva je svojí podstatou smlouva úplatná, má soud jednoznačně za to, že užíval-li žalovaný pozemky bez právního důvodu, pak na jeho straně vznikl majetkový prospěch spočívající v užíváním pozemků žalobkyně bez finančního protiplnění – hrazení pachtovného, který odpovídá částce, již by za obvyklého běhu okolností žalovaný musel za užívání obdobných nemovitostí vynaložit, tedy ve výši obvyklého pachtovného, které za užívání a požívání pozemků žalobkyni nehradil, ačkoliv žádná dohoda, že tak mohl činit v souladu s vůlí žalobkyně, mezi stranami neexistovala. Povinnost pachtýře pečovat o propachtovanou věc jako řádný hospodář pak vyplývá přímo z ustanovení § 2336 o.z.

18. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Nejpodstatnějšími spornými skutkovými otázkami mezi účastníky bylo, zdali existovala dohoda o užívání pozemků žalovaným bez finančního protiplnění, resp. oproti jejich běžné údržbě (spásání, sekání, udržování v dobrém stavu, apod.), v jakém rozsahu žalovaný pozemky užíval, do kdy žalovaný pozemky užíval a jaká je výše obvyklého pachtovného za rozhodné období. Pokud se týká právních otázek, bylo mezi účastníky sporné, zdali má žalobkyně za daných okolností právo na vydání bezdůvodného obohacení představující obvyklé pachtovné za rozhodné období.

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný předmětné pozemky v rozhodném období od 1. 8. 2017 do 16. 6. 2020 užíval bez právního důvodu, a to s jistotou v rozsahu jedné třetiny pozemků, přičemž obvyklá výše pachtovného za rozhodné období činila činí 103 914 Kč pro celou rozlohu obou pozemků, tj. za jednu třetinu činila 103 914 Kč : 3, tj. 34 638 Kč. Tuto částku soud považuje za oprávněný nárok žalobkyně odpovídající obvyklému pachtovnému za rozhodné období. Pokud se týká sporné právní otázky, zdali má žalobkyně v daném případě vůbec nějaký nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když žalovaný se dle svého tvrzení neobohatil a bezdůvodné obohacení má s odkazem žalovaného na výše citovanou judikaturu odpovídat tomu, oč se žalovaný obohatil, pak k tomu soud uvádí, že má za to, že nárok žalobkyně ve výše uvedeném rozsahu je po právu. Úplatnost pachtovní smlouvy za současné povinnosti pachtýře pečovat o propachtovanou věc jako řádný hospodář jednak vyplývá přímo ze zákona, a dále sám žalovaný, jak v řízení dokládal, v minulosti uzavíral obdobné pachtovní či nájemní smlouvy, a to za úplatu, tedy žalovanému je zcela jistě známa obvyklá praxe, které odpovídá úplatnost obdobných smluv. To potvrdila také dřívější právní zástupkyně žalovaného v e-mailové korespondenci ze dne 18. 6. 2020, kde směrem k žalobkyni uvedla, že žalovaný si je vědom své povinnosti k úhradě bezdůvodného obohacení, vedlo-li užívání pozemků k jeho vzniku. Soud má za to, že žalovaný nemohl legitimně očekávat, že užívání pozemků bude bezplatné, pakliže k tomu nedisponoval žádným relevantním právním titulem. Spolu s částkou 34 638 Kč soud přiznal taktéž zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 638 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, neboť žalovaný byl žalobkyní dopisem ze dne 19.6.2020 vyzván k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání pozemků ve lhůtě do 30.6.2020. Žalovaný však neuhradil ničeho, ani jakoukoliv nespornou část.

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle poměru procesního úspěchu a neúspěchu ve věci a přiznal žalovanému, jenž byl v konečném výsledku v řízení úspěšný v rozsahu 88 % (procesní úspěch žalovaného v rozsahu 94 % po odečtení procesního úspěchu žalobkyně v rozsahu 6 %), a žalovanému přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 95 195,76 Kč (výrok č. III.) Tyto náklady sestávají: - z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši nikoliv 568 012 Kč, nýbrž ve výši 103 914,- Kč (částka obvyklého pachtovného stanovená revizním znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], ze kterého soud při svém rozhodnutí vyšel – tarifní hodnota byla soudem stanovena analogicky dle § 142 odst. 3 o.s.ř. a rozhodnutí NS 25 Cdo 3974/2015, když žalobkyně při stanovení žalované částky vycházela ze znaleckého posudku a taktéž přisouzená částka závisela mj. na znaleckém posouzení) sestávající z částky 5 260 Kč za každý ze 10 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., tj. - převzetí a příprava právního zastoupení, - odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 30. 11. 2020 – neodůvodněný – soud uznal v rozsahu úkonu (neobsahuje základní skutkový ani právní rozbor věci), - odvolání proti rozsudku pro uznání + sepis podání ve věci samé/vyjádření ze dne 9. 2. 2021 - sepis podání ve věci samé/vyjádření ze dne 6. 10. 2021 ve spojení s doplněním vyjádření žalovaného ze dne 3. 11. 2021, - písemné podání žalovaného ze dne 12. 4. 2022 - – soud uznal v rozsahu úkonu (neobsahuje základní skutkový ani právní rozbor věci), - písemné vyjádření žalovaného ze dne 29. 4. 2024, - účast na ústních jednáních dne 8. 3. 2022, dne 9. 1. 2024, dne 9. 4. 2024 (přesahujícím 2 hod., tj. 2 ÚPS) a dne 23. 7. 2024, tj. celkem 52 600 Kč; včetně 10 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 3 000 Kč; daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 55 600 Kč ve výši 11 676 Kč; Tj. celkem se jedná o náklady ve výši 67 276 Kč, přičemž 88 % z této částky vyjadřující konečný procesní úspěch žalovaného ve věci činí částku 59 202,88 Kč. Dále: - uhrazený soudní poplatek za odvolání proti rozsudku ve výši 28 401 Kč a uhrazená záloha na znalecký posudek ve výši 12 500 Kč (soud neuznal uloženou zálohu na provedení svědeckých výpovědí ve výši 4 000 Kč, neboť z obsahu spisu se podává, že tato nebyla žalovaným nikdy fakticky uhrazena); tj. celkem 40 901 Kč, resp. 94 % z těchto částek vyjadřující procesní úspěch žalovaného, tj. 38 446,94 Kč. Tj. celkem se jedná o náklady ve výši 97 649,82 Kč. Od této částky je ještě nutné odečíst 6 % procesní neúspěch žalovaného ze soudního poplatku za žalobu uhrazeného žalobkyní ve výši 28 401 Kč a z uhrazené zálohy žalobkyní na znalecký posudek ve výši 12 500 Kč, tj. 28 401 Kč + 12 500 Kč = 40 901 Kč, přičemž 6 % z této částky činí 2 454,06 Kč. Celkové náklady řízení, které je žalobkyně povinna uhradit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku tedy činí 97 649,82 Kč - 2 454,06 Kč = 95 195,76 Kč.

21. O nákladech řízení státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že oběma stranám uložil povinnost uhradit náklady, které byly v řízení vynaloženy ze strany státu, a to podle poměru procesního úspěchu a neúspěchu ve věci. Soud tedy uložil žalobkyni, která byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 6 %, uhradit státu náklady řízení státu v rozsahu zbývajících 94 %, tj. v rozsahu neúspěchu žalobkyně ve věci. Žalovanému, který byl naopak v řízení úspěšný v rozsahu 94 %, uložil soud uhradit státu náklady řízení státu v rozsahu zbývajících 6 %, tedy v rozsahu neúspěchu žalovaného ve věci. Náklady státu jsou tvořeny rozdílem mezi vyplaceným znalečným a složenými zálohami na provedení důkazu ve výši 3 461,5 Kč. Za řízení byly soudem vybrány tyto zálohy na náklady provedení důkazu v celkové výši 25 000 Kč: Na základě usnesení ze dne 11. 3. 2022, č. j. 7 C 173/2020-162, uhradila žalobkyně zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 12 500 Kč, a to dne 28. 3. 2022. Na základě usnesení ze dne 11. 3. 2022, č. j. 7 C 173/2020-162, uhradil žalovaný zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 12 500 Kč, a to dne 11. 3. 2022. Za řízení bylo na nákladech provedení důkazu, resp. na znalečném vyplaceno celkem 28 461,5 Kč: Na základě usnesení ze dne 31. 1. 2023, č. j. 7 C 173/2020-204 bylo přiznáno znalečné [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 18 857 Kč, které bylo vyplaceno dne 5. 5. 2023. Na základě usnesení ze dne 20. 3. 2024, č. j. 7 C 173/2020-265 bylo přiznáno znalečné [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 5 471 Kč, které bylo vyplaceno dne 9. 5. 2024. Na základě usnesení ze dne 24. 4. 2024, č. j. 7 C 173/2020-280 bylo přiznáno znalečné [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 4 133,5 Kč, které bylo vyplaceno dne 6. 6. 2024. Náklady státu činí rozdíl mezi vyplaceným znalečným a složenými zálohami, tj. 28 461,5 Kč – 25 000 Kč = 3 461,5 Kč. Tyto náklady státu soud rozdělil mezi účastníky podle poměru jejich procesního úspěchu a neúspěchu ve věci a ve výroku č. IV. rozsudku uložil žalobkyni uhradit ve lhůtě 3 dnů po právní moci rozsudku na nákladech státu 94 % uvedených nákladů, tj. částku 3 253,81 Kč. Žalovanému soud uložil ve výroku č. V. rozsudku uhradit ve lhůtě 3 dnů po právní moci rozsudku na nákladech státu 6 % uvedených nákladů, tj. částku 207, 69 Kč.

Poučení