7 C 18/2021 - 540

Rubrum

Okresní soud ve [obec] rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Rychtářové a přísedících [přísedící] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 1 148 383 Kč a 7 700 Kč s příslušenstvím a pravidelnou měsíční rentu takto:

Výrok

I. Změna žaloby učiněná žalobcem při jednání soudu dne [datum] spočívající v rozšíření žaloby o zaplacení částky 59 432 Kč se připouští.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku za období od [datum] do [datum] částku ve výši 1 200 115 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 568 848 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 307 608 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 271 927 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku od [datum] rentu ve výši 31 279 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 10. následujícího měsíce.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě škody částku ve výši 7 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám jeho zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] částku ve výši 285 192,30 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve [obec] soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 154 613 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu ve [obec] na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 122 877,10 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a dále náhradu nákladů, jež vynaložil za znalecký posudek. Žalobu odůvodnil tím, že byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici dělník ve výrobě – svářeč. Žalobce dále tvrdil, že dne [datum] utrpěl u žalobce pracovní úraz. Ve vztahu k pracovnímu úrazu žalobce uvedl, že manipulant v sousedním boxu při neopatrné manipulaci s vysokozdvižným vozíkem narazil do svařovaného materiálu, jenž se na něj při práci v jeho svářečském boxu sesunul a způsobil mu zranění pravé nohy. K úrazu žalobce doplnil, že k němu došlo kolem 13. hodiny. V ten den pracoval na sváření velkých kovových dílů o hmotnosti cca 100 kg (tzv. [příjmení] disků). Po dokončení výrobku jej odepnul z upínacího zařízení a pomocí jeřábu umístněného na traverze pod stropem svařovacího boxu přemístil hotový výrobek na kovovou bednu, jež byla za jeho zády, a následně pokračoval ve svařování dalšího [příjmení] disku. Úrazu nebyl kromě něj a řidiče vysokozdvižného vozíku nikdo jiný přítomen. Uvedl, že těsně před vjetím vysokozdvižného vozíku do jeho boxu svářel opracovávaný výrobek a byl plně soustředěn na práci. Žalobce byl otočen zády k přední stěně svařovacího boxu, stál předkloněný, zapřený levou stranou těla o upínací zařízení, na sobě měl svářecí oblek (kalhoty a bundu ze silné kůže), na hlavě měl svářečskou kuklu a v uších pěnové špunty. Za této situace bylo jeho smyslové vnímání vůči různým podnětům z okolí omezeno. Uslyšel ránu a rachot za zády, pak tlak na tělo z pravé strany, kdy jej něco přimáčklo zprava směrem doleva. Žalobce se velmi lekl, měl přimáčknutou pravou ruku mezi upínacím zařízením s opracovávaným výrobkem a hotovými výrobky, které se následkem pohybu kovové bedny pohnuly a sesunuly se tak, že se opřely o zařízení s upnutým právě opracovávaným výrobkem. Žalobce nemohl pohnout pravou nohou a dále cítil tlak na hlavu vpravo. Jeho svářecí přilba byla zaklíněná mezi svařovaným výrobkem a sesunutými hotovými výrobky. Z helmy se musel vyvléknout spodem pohybem těla směrem dolů. Pravou ruku uvolnil pomocí levé ruky, kterou se natáhl pro kovovou tyč a následně vyprostil pravou nohu, která byla přimáčknutá hotovými výrobky. Poté, co se žalobce zklidnil, sundal si ochranný svářečský oblek a postupně zjišťoval zranění. Nejvíce ho bolela pravá noha, kyčel a koleno (to měl zarudlé). Žalobce jízdu vysokozdvižného vozíku neviděl, avšak tento narazil do kovové bedny s opracovávanými výrobky. [příjmení] překročit hranici svařovacího boxu žalobce. Řidič z místa události odjel, vrátil se až po několika minutách, kdy se pak žalobce zeptal, zda se mu něco nestalo. Bezprostředně po nárazu s ním nemluvil, nehovořil ani se svářečem z protějšího boxu. Do konce směny zbýval již krátký čas, proto zůstal na pracovišti, avšak už nesvářel, neboť toho nebyl schopen. Ten den večer žalobce začal trpět velkými bolestmi zraněné pravé nohy, proto ho bratr odvezl na pohotovost do nemocnice v [obec]. V následujících dnech ([anonymizováno] a [datum]) se žalobce na pracoviště dostavil, avšak nebyl schopen svářet. Na pravé noze měl ortézu a poraněné koleno na doporučení lékaře mazal mastí. Vzhledem k tomu, že se žalobcův zdravotní stav nelepšil, čerpal dne [datum] náhradní volno za přesčasy. Dne [datum] se dostavil do zaměstnání, kde informoval nadřízené o tom, že není schopen práci vykonávat s tím, že musí vyhledat lékaře. Žalobce tvrdil, že při pracovním úrazu došlo k těžké kontuzi pravého kolene a pravého stehna, k natržení předního zkříženého vazu pravého kolene a k natažení personálního nervu pravého bérce. V důsledku tohoto zranění byl žalobce v opakovaných pracovních neschopnostech, a to od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Jeho nepříznivý zdravotní stav poté vyvrcholil přiznáním invalidního důchodu, a to postupně nejprve dne [datum] byl žalobce uznán invalidním I. stupně (s dnem vzniku invalidity dne [datum]), následně mu byl dne [datum] přiznán invalidní důchod II. stupně (se dnem změny invalidity [datum]) a poté mu byl dne [datum] změněn stupeň invalidity na stupeň III. (s datem změny [datum]). Žalobce dále uvedl, že rozhodnutím [obec] správy sociálního zabezpečení (dále jen„ ČSSZ“) ze dne [datum] mu byl počínaje dnem [datum] přiznán invalidní důchod I. stupně ve výši 7 207 Kč. Rozhodnutím ČSSZ ze dne [datum] mu poté byl od [datum] přiznán invalidní důchod pro invaliditu II. stupně ve výši 9 858 Kč. Invalidní důchod III. stupně pak činí od [datum] částku ve výši 17 828 Kč. Poživatelem invalidního důchodu III. stupně je žalobce doposud, a to v důsledku následků na psychickém zdraví. Žalobce dále tvrdil, že pracovní poměr u žalovaného byl ukončen ke dni [datum] výpovědí zaměstnavatele dle ust. § 52 písm. d) zákoníku práce, neboť dle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb pro následky pracovního úrazu pozbyl zdravotní způsobilost k vykonávané práci u žalovaného. Žalobce uvedl, že následně (po skončení pracovní neschopnosti) byl od [datum] veden na úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání. Do zaměstnání nastoupil ke [právnická osoba] s. r. o., kde začal pracovat na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako údržbář na zkrácený úvazek v rozsahu 20 hodin týdne. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, avšak skončil dohodou ke dni [datum]. Žalobce dále tvrdil, že po pracovním úrazu trpí silnými poúrazovými bolestmi (komplexním regionálním bolestivým syndromem), pro které se léčí od [datum] v centru pro léčbu bolesti v [obec] u [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (užívá silné opioidy), dále poruchami spánku spojenými s nočními můrami. Tělesné postižení výrazně omezilo jeho pracovní schopnost, měl existenční obavy. Po úrazu se u žalobce rozvinula úzkost v uzavřených prostorech a výškách, nezvládl pracovat s hlavou krytou ochrannými pomůckami, má strach i ve výtahu. Žalobce dodal, že od úrazu má sníženou citlivost v pravé polovině těla, zraněnou pravou ruku a nohu s jistotou neovládá, neboť v nich nečekaně ztrácí cit a nemá jistotu při pohybu. V ruce má omezenou motoriku. Trpí chronickými bolestmi pravého kolene a stehenní kosti, které gradovaly až do pravého kyčelního kloubu. Jedná se o bolesti klidové, jež se zhoršují po námaze. Spí pouze 4–5 hodin denně, kulhá, chodí o francouzské holi. Žalobce sdělil, že se cítí nemohoucí a neschopný s tím, že trpí úzkostmi, které se promítají i do jeho schopnosti vyjadřovat se (zadrhává v řeči). Žalobce uvedl, že po úrazu došlo i k rozpadu jeho manželství, jež bylo nefunkční již krátce před úrazem, avšak nyní už má nový funkční vztah, z něhož se mu narodila dne [datum] dcera. Uzavřel, že v důsledku pracovního úrazu trpí depresivně-úzkostnou poruchou v rámci posttraumatické stresové poruchy s tím, že se jedná o poruchu dlouhodobého rázu a je pravděpodobné, že zcela nevymizí. Žalobce je přesvědčen, že k depresivnímu ladění u něho došlo právě v důsledku shora uvedených chronických bolestí. Po úrazu se dlouhodobě léčí u psychiatra [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Pomoc psychiatra žalobce vyhledal poprvé dne [datum], kdy navštívil psychiatrickou ambulanci v [nemocnice], a. s. ([anonymizováno] [příjmení]), podruhé byl u [anonymizováno] [příjmení] dne [datum] poté, co se doma psychicky zhroutil. Poté byl dne [datum] vyšetřen MUDr. [příjmení]. V období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] byl žalobce hospitalizován v [anonymizováno] nemocnici [obec]. Po odchodu [anonymizováno] [příjmení] na mateřskou dovolenou převzal žalobce do ambulantní péče [anonymizováno] [příjmení]. Ve vztahu k námitce žalovaného, že psychické potíže žalobce se nerozvinuly v důsledku pracovního úrazu, nýbrž kvůli zátěži v osobním životě, žalobce uvedl, že připouští, že v určitém období existovala i jiná příčina, a to vztahové problémy v manželství, avšak tato nebyla příčinou podstatnou. Podotkl, že za situace, kdy po rozvodu navázal nový vztah, z něhož se mu narodila dcera, neexistuje žádný rozumný důvod pro to tvrdit, že by nebyl schopen se vypořádat s rozpadem svého předchozího manželství, a že by právě to vedlo v jeho nepříznivý psychický stav. Vztahy manželů se zhoršily po pracovním úrazu žalobce, kdy poklesl jeho příjem, neboť byl hlavním živitelem rodiny. [příjmení] [jméno] 2015 se pak dohodli na ukončení manželství. Manželka mu přiznala vztah s jiným mužem s tím, že i žalobce se v té době začal častěji vídat s kamarádkou z mládí. Žalobce dále sdělil, že před podáním žaloby průběžně u žalovaného uplatňoval nároky na odškodnění předmětného pracovního úrazu s tím, že žalovaný mu prostřednictvím vedlejšího účastníka hradil náhradu za ztrátu na výdělku až do [datum]. Počínaje dnem [datum] [právnická osoba] odmítla náhradu za ztrátu na výdělku při invaliditě platit s odůvodněním, že jeho duševní porucha nevznikla jen následkem pracovního úrazu, resp. že pracovní úraz nerozvinul posttraumatickou stresovou poruchu. Žalobce doplnil, že žalovaný mu zaplatil rovněž i bolestné a ztížení společenského uplatnění. Žalobce uzavřel, že nelze opomenout, že žalovaný pracovní poměr se žalobcem ukončil právě pro následky pracovního úrazu. Závěrem taktéž podotkl, že nepopírá, že v určitém období jeho života se objevily další stresující situace, které mohly mít vliv na jeho psychickou pohodu, nicméně jednalo se o faktory, jejichž působení bylo pouze krátkodobé a odezněly. Má tak za to, že ze strany žalovaného a vedlejšího účastníka jsou tyto další činitele, které by mohly působit jako určité stresory, resp. jejich význam a dopad na život žalobce, přeceňovány. Ve vztahu k vyčíslení nároku žalobce doplnil, že náhradu na ztrátu na výdělku požaduje počínaje dnem [datum], kdy [anonymizováno] pojišťovna, x [právnická osoba] přestala plnit, a to za listopad 2018 ve výši 14 534 Kč (průměrný měsíční výdělek ve výši 39 992 Kč – invalidní důchod (snížený o 220 Kč) ve výši 17 608 Kč – výdělek po úrazu ve výši 7 850 Kč), prosinec 2018 ve výši 14 890 Kč (průměrný měsíční výdělek ve výši 39 992 Kč – invalidní důchod (snížený o 220 Kč) ve výši 17 608 Kč – výdělek po úrazu ve výši 7 494 Kč), leden 2019 ve výši 13 901 Kč (průměrný měsíční výdělek po valorizaci dle nařízení vlády č. 321/2018 Sb. ve výši 41 352 Kč – invalidní důchod III. stupně po valorizaci dle nařízení vlády č. 213/2018 sb. (snížený o 220 Kč) výši 18 693 Kč – výdělek po úrazu ve výši 8 758 Kč), únor 2019 ve výši 14 875 Kč (průměrný měsíční výdělek po valorizaci dle nařízení vlády č. 321/2018 Sb. ve výši 41 352 Kč – invalidní důchod III. stupně po valorizaci dle nařízení vlády č. 213/2018 sb. (snížený o 220 Kč) výši 18 693 Kč – výdělek po úrazu ve výši 7 784 Kč), březen 2019 ve výši 14 485 Kč (průměrný měsíční výdělek po valorizaci dle nařízení vlády č. 321/2018 Sb. ve výši 41 352 Kč – invalidní důchod III. stupně po valorizaci dle nařízení vlády č. 213/2018 Sb. (snížený o 220 Kč) výši 18 693 Kč – výdělek po úrazu ve výši 8 174 Kč) a duben 2019 ve výši 20 156 Kč (1. 4. – 2. 4.: poměrná část průměrného měsíčního výdělku po valorizaci dle nařízení vlády č. 321/2018 Sb. ve výši 3 760 Kč (41 352: 22 = 1 880 x 2) – poměrná část invalidního důchodu III. stupně po valorizaci dle nařízení vlády č. 213/2018 sb. (snížený o 220 Kč) výši 1 246 Kč (18 693: 30 = 623 x 2) – výdělek po úrazu ve výši 779 Kč = 1 735 Kč; 3. 4. – 30. 4.: poměrná část průměrného měsíčního výdělku po valorizaci dle nařízení vlády č. 321/2018 Sb. ve výši 37 600 Kč (41 352: 22 = 1 880 x 20) – poměrná část invalidního důchodu III. stupně po valorizaci dle nařízení vlády č. 213/2018 Sb. (snížený o 220 Kč) výši 17 444 Kč (18 693 : 30 = 623 x 28) = 20 156 Kč). Za období od 1. 5. do [datum] se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 181 272 Kč (průměrný měsíční výdělek po valorizaci dle nařízení vlády č. 321/2018 Sb. ve výši 41 352 Kč – invalidní důchod III. stupně po valorizaci dle nařízení vlády č. 213/2018 sb. (snížený o 220 Kč) výši 18 693 Kč = 22 659 x 8 měsíců = 181 272 Kč). Za období od 1. 1. do [datum] požaduje zaplatit částku v celkové výši 285 300 Kč (průměrný měsíční výdělek po valorizaci dle nařízení vlády č. 321/2019 Sb. ve výši 43 653 Kč – invalidní důchod III. stupně po valorizaci dle nařízení vlády č. 260/2019 Sb. (snížený o 220 Kč) výši 19 878 Kč = 23 775 x 12 = 285 300 Kč). Za dobu od [datum] se pak jedná o částku ve výši 25 634 Kč měsíčně (průměrný měsíční výdělek po valorizaci dle nařízení vlády č. 517/2020 Sb. ve výši 46 752 Kč – invalidní důchod III. stupně po valorizaci dle nařízení vlády č. 381/2020 Sb. (snížený o 220 Kč) výši 21 118 Kč = 25 634 Kč). Žalobce uzavřel, že náhrada za ztrátu na výdělku za období od [datum] do [datum] tak představuje částku ve výši 561 148 Kč a od [datum] částku ve výši 25 634 Kč měsíčně. V dalším průběhu řízení žalobce doplnil, že za období [datum] – [datum] činí ztráta na výdělku částku v celkové výši 307 608 Kč (25 634 Kč x 12 měsíců). Počínaje dnem [datum] pak žalobce po žalovaném požaduje zaplatit částku 25 660 Kč měsíčně. Ve vztahu k této částce doplnil, že průměrný měsíční výdělek po valorizaci dle nařízení vlády č. 508/2021 Sb. je 46 752 Kč s tím, že po odečtení invalidního důchodu III. stupně po valorizaci dle nařízení vlády č. 356/2021 Sb. (snížený o 220 Kč) ve výši 22 000 Kč se jedná o částku 25 660 Kč. V dalším průběhu řízení žalobce upřesnil, že náhrada za ztrátu na výdělku za období od [datum] do [datum] představuje částku ve výši 128 300 Kč (průměrný měsíční výdělek po valorizaci dle nařízení vlády č. 508/2021 Sb. ve výši 47 660 Kč – invalidní důchod III. stupně po valorizaci dle nařízení vlády č. 356/2021 Sb (snížený o 220 Kč) ve výši 22 000 Kč = 25 660 Kč x 5 měsíců = 128 300 Kč), za období od [datum] do [datum] se jedná o částku ve výši 84 195 Kč (průměrný měsíční výdělek po valorizaci dle nařízení vlády č. 138/2022 Sb. ve výši 51 568 Kč – invalidní důchod III. stupně po valorizaci dle nařízení vlády č. 35/2022 Sb. (snížený o 220 Kč) ve výši 23 503 Kč = 28 065 Kč x 3 měsíce = 84 195 Kč) a za období od [datum] do [datum] pak požaduje zaplatit částku ve výši 59 432 Kč (průměrný měsíční výdělek po valorizaci dle nařízení vlády č. 256/2022 Sb. ve výši 54 250 Kč – invalidní důchod III. stupně po valorizaci dle nařízení vlády č. 136/2022 Sb (snížený o 220 Kč) ve výši 24 534 Kč = 29 716 Kč x 2 měsíce = 59 432 Kč). Žalobce shrnul, že náhrada za ztrátu na výdělku za období od [datum] do [datum] tak činí částku v celkové výši 1 140 683 Kč s tím, že počínaje dnem [datum] požaduje po žalovaném hradit částku ve výši 29 716 Kč měsíčně, a to vždy do každého 10. dne následujícího měsíce. Rovněž žádá zaplatit zákonný úrok z prodlení. Dále žalobce požaduje zaplatit částku ve výši 7 700 Kč, kterou vynaložil za znalecký posudek [anonymizováno] [jméno]. Při jednání soudu dne [datum] žalobce sdělil, že v mezidobí nastala splatnost dalších splátek renty, a to za listopad a prosinec 2023, a proto žalobu opětovně rozšířil, a to o částku v celkové výši 59 432 Kč (2 x 29 716 Kč). Podotkl, že na základě nařízení vlády č. 413/2022 Sb. došlo ke zvýšení průměrného výdělku o 5,1 %, a proto vychází z částky ve výši 57 017 Kč a od toho průměrného měsíčního výdělku odečítá částku ve výši 25 738 Kč, což je valorizovaný invalidní důchod k [datum] ponížený o částku 220 Kč. K odečtu částky 220 Kč žalobce doplnil, že takto postupoval v souladu s ust. § 14 odst. 2 zákona č. 183/1994 Sb.

2. Žalovaný nárok uplatněný v žalobě zcela neuznal. Skutečnost, že žalobce u něho dne [datum] utrpěl pracovní úraz, nezpochybňoval. Žalovaný zdůraznil, že jednotlivé dílčí nároky vyplývajícího z daného úrazu byly žalobci v součinnosti s vedlejším účastníkem řádně uspokojovány s tím, že od [datum] tyto přestaly být vypláceny, a to v důsledku absence příčinné souvislosti. V dalším průběhu řízení žalovaný setrval na své obraně spočívající v tom, že příčinná souvislost mezi daným pracovním úrazem a ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti není dána. Ve vztahu k ústavnímu znaleckému posudku žalovaný podotkl, že tento trpí nedostatky, a proto jej v řízení nelze použít. Jeho zpracovatelka [anonymizováno] [příjmení] se ve své praxi věnuje zejm. dětské psychiatrii s tím, že se jedná o její pouze třetí posudek, navíc u vyšetření žalobce nebyl jiný lékař. Poukázal na výpověď [anonymizováno] [příjmení], která k příčině duševní poruchy uvedla, že je velice těžké ji stanovit s tím, že žalobce sám své duševní potíže datuje k události úrazu. Podotkl, že [anonymizováno] [příjmení] uvedla, že zásadní význam pro vypracování znaleckého posudku pro ni bylo zásadní vyšetření žalobce a jeho sdělení, avšak v průběhu svého výslechu připustila, že vnímání příčin se může u žalobce časem měnit. V rámci zpracování posudku nezjišťovala vliv rozvodu na psychiku žalobce, když právě matrimoniální problémy měly dle názoru žalovaného zásadní podíl na vzniku [anonymizováno] onemocnění žalobce. Z tohoto žalovaný dovozuje, že závěr znaleckého posudku nemusí být správný. Závěrem žalovaný zdůraznil, že [anonymizováno] [příjmení] sdělila, že žalobce je i přes jeho [anonymizováno] onemocnění schopen výkonu práce (vyjma pozice na původním pracovišti) s tím, že by zvládl práci i v pravidelných denních osmihodinových směnách. Z tohoto závěru znalkyně žalovaný dovozuje, že za situace, kdy žalobce své zaměstnání u [právnická osoba] s. r. o. ukončil dohodou bez uvedení důvodu, tak se bezdůvodně připravil o vhodné zaměstnání a z něj plynoucí výdělek. Je tedy zřejmé, že i vyčíslení nároků žalobce není správné, neboť od žalovaných nároků je nutné odečíst částku, jež si žalobce opomenul vydělat. 3. [ulice] účastník na straně žalovaného skutečnost, že žalobce utrpěl pracovní úraz, nezpochybňoval, avšak podotkl, že veškeré důvodné dílčí nároky již byly žalobci vyplaceny. Uvedl, že počínaje dnem [datum] žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti již nevyplácí, neboť tato škoda nevznikla v souvislosti s předmětným pracovním úrazem. [ulice] účastník podotkl, že žalobce trpí středně těžkou depresivní fází, poruchou přizpůsobení a dalšími zdravotními omezeními, která nevyplývají z daného úrazu. Sdělil, že vzhledem k charakteru úrazu a poúrazovému stavu, kdy se následně postupně začal zhoršovat psychický stav žalobce, požádal vedlejší účastník o posouzení psychického stavu žalobce, ke stanovení jednotlivých příčin a souvislosti s pracovním úrazem MUDr. [jméno] [příjmení], znalkyni z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Ze závěrů jejího posudku vyplynulo, že žalobce se hůře adaptuje na nové životní podmínky, které nastaly po úrazu a které v delším časovém horizontu akcelerovaly i další psychosociální zátěží. Soudní znalkyně uzavřela, že pracovní úraz žalobce sice hendikepoval jeho pracovní výkonnost, avšak nevznikla u něho posttraumatická stresová porucha ani jiná závažná duševní porucha. U žalobce však nastala porucha přizpůsobení pod obrazem úzkostně depresivní symptomatologie, kterou lze uspokojivě korigovat farmakologicky. Tyto symptomy však zrychlily nejenom v důsledku zátěže po úraze, ale v souvislosti s další osobní psychosociální zátěží, jež nastala v životě žalobce, a to manželskou krizí, navazujícím rozvodovým řízením a řešením bytové otázky (splácení hypotéky a prodej domu). Dle závěrů soudní znalkyně bylo u žalobce přítomno několik exogenních faktorů, které se spolupodílely na porušení přizpůsobení. Nelze stanovit, který důvod byl dominantní. Psychiatrická komorbidita tak u žalobce vznikla v souběhu více faktorů, a nikoli pouze působením pracovního úrazu. Pracovní úraz nebyl hlavní ani podstatnou příčinou vzniku psychického onemocnění žalobce. [ulice] účastník uzavřel, že s ohledem na shora uvedené neexistuje mezi předmětným pracovním úrazem a tvrzenou škodou příčinná souvislosti. Na této obraně vedlejší účastník setrval v průběhu celého řízení s tím, že dále sporoval i diagnózu stanovenou v posudku o invaliditě žalobce. [ulice] účastník dále zpochybnil žalobcem tvrzený průběh pracovního úrazu, když tvrdil, že žalobce nebyl ničím zasypán, zavalen, na hlavu mu nic nenarazilo ani nespadlo, nebyl nabodnut vidlemi, nebyl ani uvězněn, zaklíněn či omezen na pohybu, neboť bezprostředně po nárazu vysokozdvižného vozíku do palety sám vyšel ze svařovacího boxu a bez problémů hovořil jak s řidičem vozíku [jméno] [příjmení], tak se svářečem z protějšího boxu [jméno] [příjmení], nebyl v šoku ani psychicky otřesen. Vzhledem ke shora uvedenému s přihlédnutím k tomu, že v den úrazu ([datum]) žalobce standardně dokončil pracovní směnu a v následujících dnech (17. 6. a [datum]) běžně odpracoval další dvě směny s tím, že dne [datum] čerpal náhradní volno a do pracovní neschopnosti nastoupil až dne [datum], je zřejmé, že se nejednalo o život ohrožující událost či jinak výjimečně nebezpečnou situaci, a proto daný úraz nemohl být pro žalobce traumatizující natolik, že by měl za následek vznik posttraumatické stresové poruchy. [ulice] účastník podotkl, že žalobce popsal okolnosti pracovního úrazu, úrazový děj a rozsah zranění [anonymizováno] [příjmení] zcela v rozporu s realitou, což může mít vliv na jím stanovenou diagnózu, kterou vedlejší účastník považuje za nesprávnou. Tyto diagnostické závěry pak zcela nesprávně převzal i [anonymizováno] [jméno]. V této souvislosti podotkl, že příznaky posttraumatické stresové poruchy nebyly nalezeny ani ve zdravotnické dokumentaci žalobce. [ulice] účastník má za to, že za situace, kdy soudní znalec [příjmení] [jméno] vycházel ze žalobcem děsivým způsobem popsané události, tedy z chybných předpokladů pro jeho znalecký posudek, nelze jeho závěry akceptovat a jím vypracovaný znalecký posudek považuje za nepoužitelný. Stejně tak vedlejší účastník zpochybnil i závěry znaleckého posudku vypracovaného [anonymizováno 6 slov] [právnická osoba] [ulice] účastník se domnívá, že i znalecký ústav nekriticky převzal subjektivní tvrzení žalobce, jejichž důvěryhodnost a pravdivost však dostatečně nepřezkoumal. Přestože nepovažoval ústavní znalecký posudek za řádně obhájený a navrhl udělat jeho revizi, odkázal na závěr ústavní posudek podávající znalkyně spočívající v tom, že žalobce je práce schopen s tím, že pracovní zařazení by dokonce bylo pro jeho psychický stav lepší jako forma terapie. V souhrnu všech shora uvedených okolností se vedlejší účastník domnívá, že žalobci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku počínaje dnem [datum] nevznikl, a proto navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

4. Dle § 366 odst. 1 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2014 (dále též jen„ zákoník práce“) zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

5. Dle § 380 zákoníku práce je pracovním úrazem poškození zdraví zaměstnance, došlo-li k němu nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

6. Podle § 371 odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.

7. Dle § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

8. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší náhrada mzdy (odst. 2).

9. Dle § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

10. Podle § 360 zákoníku práce bude-li to pro zaměstnance výhodnější, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok.

11. Dle § 356 odst. 1 zákoníku práce se průměrný výdělek zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

12. Podle § 356 odst. 2 zákoníku práce má-li být uplatněn hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíců podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

13. Dle § 271e zákoníku práce zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu za věcnou škodu.

14. Dle § 1 nařízení vlády ČR č. 351/2015 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se zvyšuje o 40 Kč.

15. Podle § 1 nařízení vlády ČR č. 433/2016 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se zvyšuje o 2,2 %.

16. Dle § 1 nařízení vlády ČR č. 406/2017 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se zvyšuje o 3, 5 %.

17. Podle § 1 nařízení vlády ČR č. 321/2018 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se zvyšuje o 3, 4 %.

18. Dle § 1 nařízení vlády ČR č. 321/2019 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se zvyšuje o 5,2 % a o 151 Kč.

19. Podle § 1 nařízení vlády ČR č. 517/2020 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se zvyšuje o 7,1 %.

20. Dle § 1 nařízení vlády ČR č. 508/2021 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se od [datum] zvyšuje o 1,3 % a 300 Kč.

21. Podle § 1 nařízení vlády ČR č. 138/2022 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se od [datum] zvyšuje o 8,2 %.

22. Dle § 1 nařízení vlády ČR č. 256/2022 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se od [datum] zvyšuje o 5,2 %.

23. Podle § 1 nařízení vlády ČR č. 413/2022 Sb. se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, se od [datum] zvyšuje o 5,1 %.

24. Po provedeném dokazování má soud ze Záznamu o úrazu za prokázané, že žalobce dne [datum] utrpěl u žalovaného na svařovně v hale 2 ve 13:00 hod. úraz. Ze shora uvedeného záznamu se podává, že žalobce měl pohmožděné koleno pravé nohy s tím, že následkem tohoto úrazu nastoupil od [datum] do pracovní neschopnosti. Z popisu úrazu zaznamenaného v tomto záznamu soud zjistil, že k úrazu došlo v důsledku neopatrnosti manipulanta, který neoprávněně vjel do přípravku v boxu, čímž přimáčkl svářeči nohu. Skutečnost, že dne [datum] žalobce utrpěl u žalovaného pracovní úraz, byla mezi účastníky nesporná. Účastníci rovněž nesporovali ani tu skutečnost, že následkem daného úrazu žalobce utrpěl těžkou kontuzi pravého kolene a stehna, natržení předního zkříženého vazu pravého kolene a natažení peroneálního nervu pravého bérce.

25. Z Výpovědi z pracovního poměru vyplynulo, že dne [datum] žalovaný žalobci oznámil, že vzhledem k tomu, že z důvodu pracovního úrazu ze dne [datum] dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k u něj vykonávané práci na pozici svářeče, tak mu dává výpověď dle § 52 písm. d) zákoníku práce. Z Potvrzení při změně zaměstnání – Zápočtového listu vystaveného žalovaným dne [datum] se podává, že žalobce u žalovaného pracoval od [datum] do [datum] na pozici dělník ve výrobě – svářeč s tím, že v době od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] byl v pracovní neschopnosti. Ze Zápočtového listu pak vyplynul rovněž i pravděpodobný čistý měsíční výdělek ve výši 27 109 Kč. Shora uvedené skutečnosti, a to že žalobce byl u žalovaného zaměstnán jako svářeč od [datum] s tím, že pracovní poměr byl ukončen na základě výpovědi žalovaného ze dne [datum], byly mezi účastníky zároveň nesporné.

26. Z Potvrzení Úřadu práce České republiky – [anonymizováno] [pobočka] [anonymizováno], kontaktní pracoviště [obec] ze dne [datum] má soud za prokázané, že v době od [datum] do [datum] byl žalobce veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce ve [obec] s tím, že podpora v nezaměstnanosti mu poskytována nebyla. Z Pracovní smlouvy ze dne [datum] vyplynulo, že žalobce dne [datum] nastoupil do zaměstnání u [právnická osoba] s. r. o., a to na pozici údržbář, v rozsahu 20 hodin týdně. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Tento pracovní poměr žalobce skončil na základě dohody dle § 49 zákoníku práce (bez uvedení důvodu) ke dni [datum], což se podává z Dohody o ukončení pracovního poměru ze dne [datum].

27. Z Vyrozumívacího dopisu poškozenému k pracovnímu úrazu / nemoci z povolání ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] vedlejší účastník vyrozuměl žalobce o tom, že ztráta na výdělku při rozvázání pracovního poměru a přiznání invalidního důchodu I. a II. stupně od [datum] do [datum] činí 41 725 Kč s tím, že po zdanění bude žalobce ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto dopisu žalobci vyplacena částka ve výši 35 455 Kč. Z Vyrozumívacího dopisu poškozenému k pracovnímu úrazu / nemoci z povolání ze dne [datum] se podává, že dne [datum] vedlejší účastník dále vyrozuměl žalobce o tom, že ztráta na výdělku při rozvázání pracovního poměru a přiznání invalidního důchodu I. a II. stupně od [datum] do [datum] činí 20 437 Kč s tím, že po zdanění bude ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto dopisu žalobci vyplacena částka ve výši 17 362 Kč. Ztrátu na výdělku při rozvázání pracovního poměru a přiznání invalidního důchodu I. a II. stupně za dobu od [datum] do [datum] vedlejší účastník stanovil částkou ve výši 84 971 Kč s tím, že po zdanění mu vyplatí částku ve výši 72 221 Kč, což vyplývá z Vyrozumívacího dopisu poškozenému k pracovnímu úrazu / nemoci z povolání ze dne [datum] ze dne [datum]. Z Vyrozumívacího dopisu poškozenému k pracovnímu úrazu / nemoci z povolání ze dne [datum] vyhotoveného dne [datum] soud zjistil, že za období [datum] – [datum] pak ztráta na výdělku žalobce byla vedlejším účastníkem vypočtena ve výši 18 675 Kč s tím, že po zdanění se jednalo o částku ve výši 15 870 Kč. Z Vyrozumívacího dopisu poškozenému k pracovnímu úrazu / nemoci z povolání ze dne [datum] se podává, že dne [datum] vedlejší účastník dále vyrozuměl žalobce o tom, že ztráta na výdělku při rozvázání pracovního poměru a přiznání invalidního důchodu I. a II. stupně od [datum] do [datum] činí 53 245 Kč s tím, že po zdanění bude ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto dopisu žalobci vyplacena částka ve výši 45 250 Kč [ulice] účastník stanovil ztrátu na výdělku žalobce i za období 1. 8. – [datum], a to ve výši 21 741 Kč (po zdanění 18 486 Kč), dále za období 1. 9. – [datum] ve výši 22 435 Kč (po zdanění 19 060 Kč) a rovněž i za období 1. 10. – [datum] ve výši 21 741 (po zdanění 18 471 Kč), což vyplývá z Vyrozumívacích dopisů poškozenému k pracovnímu úrazu / nemoci z povolání ze dne [datum] vyhotovených vedlejším účastníkem dne [datum], [datum] a [datum]. Z listiny označené jako„ Oznámení o ukončení výplaty náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dle ustanovení zákoníku práce – poškozený [celé jméno žalobce], číslo pojistné události [číslo]“ má soud za prokázané, že vedlejší účastník počínaje dnem [datum] přestal žalobci hradit ztrátu na výdělku, neboť poté, co si nechal vypracovat znalecký posudek (se závěrem že duševní porucha žalobce nevznikla jen pracovním úrazem, když tato vznikla v souvislosti s další osobní psychosociální zátěží, jež žalobce čelil v osobním životě po úraze), dospěl k závěru, že tento nárok zanikl. Skutečnost, že s tímto závěrem žalovaného žalobce nesouhlasil, neboť ukončení renty s ohledem na odborné závěry jeho ošetřujícího psychiatra [anonymizováno] [příjmení] a ošetřující psycholožky [anonymizováno] [příjmení], dle nichž jsou přetrvávající depresivní stavy žalobce v přímé souvislosti s velmi omezenou motorikou pravé strany těla a silnými chronickými bolestmi žalobce, soud zjistil z listiny ze dne [datum] označené jako„ Žádost o obnovení výplaty náhrady za ztrátu na výdělku po skončení PN. Předžalobní výzva ve smyslu ust. § 142a o. s. ř.“. Na tuto výzvu žalovaný reagoval dne [datum], když žalovanému sdělil, že ji předala k posouzení vedlejšímu účastníkovi, což vyplynulo z listiny označené jako„ Potvrzení o doručení předžalobní výzvy ze dne [datum]“ Následně dne [datum] žalovaný prostřednictvím své zástupkyně žalobci sdělil, že vedlejší účastník zadal znalci požadavek na vypracování dodatku ke znaleckému posudku s tím, že jej však doposud neobdržel, avšak po telefonické urgenci znalec přislíbil znalecký posudek zpracovat nejpozději do [datum], a proto žalobce žádá, aby s uplatněním svých nároků u soudu vyčkal do vypracování dodatku znaleckého posudku. Tyto skutečnosti vyplývají z listiny označené jako„ Věc: [anonymizováno 5 slov] / [celé jméno žalobce] – informace o právním zastoupení, sdělení k nároků z pracovního úrazu“ ze dne [datum]. Dne [datum] vedlejší účastník žalobci sdělil, že s ohledem na závěry dodatku znaleckého posudku setrvává na svém původním stanovisku, že náhrada za ztrátu na výdělku žalobci nenáleží, což vyplynulo z dopisu Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dle ustanovení zákoníku práce – poškozený [celé jméno žalobce], r [číslo] číslo pojistné události [číslo]. Skutečnost, že žalovaný prostřednictvím vedlejšího účastníka uhradil žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti až do [datum], byla mezi účastníky nesporná.

28. Z Posudku o invaliditě vypracovaného [stát. instituce] (dále též jen„ OSSZ“) ze dne [datum] má soud za prokázané, že od [datum] byla u žalobce shledána invalidita prvního stupně s tím, že z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 45 %. Za limitující faktor poklesu pracovních schopností žalobce [příjmení] považuje ortopedické onemocnění – str. contusionem genus I. dx. – [datum], postkontusní komplexní regionální bolestivý syndrom pravé dolní končetiny (dále jen„ PDK“) s tím, že pro další diagnózu, a to psychické onemocnění – depresivní porucha, porucha přizpůsobení, poruchy spánku – byla přiznána horní hranice s navýšením o 10 %. V rámci dalšího zhodnocení zdravotního stavu žalobce [příjmení] u žalobce zjistila od [datum] změnu stupně invalidity, a to invaliditu II. stupně, neboť u žalobce v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní neschopnost o 55 %, což se podává z Posudku o invaliditě ze dne [datum]. Za limitující faktor poklesu pracovní schopnosti žalobce [příjmení] považuje psychické onemocnění – depresivní porucha, reakce na těžký stres, poruchy přizpůsobení, poruchy spánku s nutností psychiatrické hospitalizace a plánovanou rehospitalizací. Pro ostatní diagnózy, a to především pro postkontusní komplexní regionální bolestivý syndrom PDK pak byla žalobci přiznána horní hranice rozmezí s navýšením o 10 %. Zdravotní stav žalobce byl OSSZ opětovně posouzen v září 2018, kdy OSSZ uzavřela, že dne [datum] došlo u žalobce ke změně invalidity na III. stupeň s tím, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobce poklesla jeho pracovní schopnost o 70 %. Za limitující faktor poklesu pracovní schopnosti žalobce [příjmení] považuje psychické onemocnění – středně těžká depresivní fáze, posttraumatická stresová porucha, poruchy přizpůsobení, poruchy spánku s nutností psychiatrické opakované hospitalizace a eventuálně plánovanou rehospitalizací. Pro ostatní diagnózy, a to především pro postkontusní komplexní regionální bolestivý syndrom PDK pak byla žalobci přiznána horní hranice rozmezí s navýšením o 10 %. Vzhledem k nestabilizovanému stavu žalobce byla další kontrola stanovena za 1 rok. Shora uvedené skutečnosti má soud za prokázané z Posudku o invaliditě vypracovaného OSSZ dne [datum]. Z Posudku o invaliditě ze dne [datum] vyplynulo, že invalidita III. stupně u žalobce trvá nadále. U žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, neboť psychiatrické onemocnění v kombinaci s postižením pohybového aparátu má dopad na jeho pracovní schopnost, která poklesla o 70 %.

29. Ze Zprávy o průběhu psychoterapie [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] se podává, že žalobcovy psychické potíže propukly po vážném pracovním úrazu s tím, že jeho stav se nedaří stabilizovat a jeho potíže se stávají chronickými. Z [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce se dostavil do ortopedické ambulance k vyšetření s posttraumatickými bolestmi kolena. Ze závěru lékařské zprávy vyplývá těžké kontusní poranění lat. kondylu femoru s rozvojem regionálního bolestivého syndromu v oblasti pravého kolenního kloubu a dolní části pravého stehna a s komplikacemi typu pseudoischialgií PDK, chronickými lumbalgiemi při rozvoji sekundární skoliózy dolní části páteře při porušeném stereotypu chůze a psychosomatické onemocnění [anonymizováno] [příjmení] uzavřel, že možnosti kausální ortopedické léčby byly vyčerpány s tím, že bolesti doporučil řešit ve specializované ambulanci centra bolesti. Z Lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vyplynulo, že přetrvávající depresivní stavy žalobce jsou mj. v příčinné souvislosti s velmi citelně omezenou motorikou pravé strany těla žalobce; chronickými silnými bolestmi, které jsou zároveň důvodem nekvalitního spánku a snadné unavitelnosti žalobce; silně omezenou schopností se vyjadřovat pro výraznou poruchu řeči a se silně omezenou možností se v důsledku úrazu zapojit do pracovního procesu a společnosti s tím, že depresivní stavy žalobce nejsou spojeny s rozpadem jeho manželství. Ze shora uvedené zprávy se dále podává, že přetrvávající anxieta až panického charakteru je v přímé souvislosti se vznikem úrazu v uzavřeném prostoru, razantností a destruktivitou úrazu a návalovými stavy vzniklými po úrazu.

30. Ze Znaleckého posudku [číslo] [rok] vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] vyplynulo, že v důsledku úrazu dne [datum] žalobce utrpěl zhmoždění pravého kolene a stehna, natržení předního zkříženého vazu pravého kolene a natažení peroneálního nervu pravého bérce s tím, že bodové ohodnocení dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. bylo pro bolestné stanoveno 130 body a ztížení společenského uplatnění žalobce bylo ohodnoceno na 2 400 bodů.

31. Z rozsudku Okresního soudu ve [obec] č. j. [číslo jednací] má soud za prokázané, že ohledně nezl. dětí žalobce a [jméno] [příjmení], a to [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] byla soudem dne [datum] [anonymizováno] dohoda, na jejímž základě byly oba nezl. synové na dobu před rozvodem a po rozvodu manželství svěřeni do střídavé péče rodičů. Z rozsudku Okresního soudu ve [obec] č. j. 8 C 46/2016–9 má soud dále za prokázané, že manželství žalobce uzavřené s [jméno] [příjmení] dne [datum] před [stát. instituce], bylo dne [datum] rozvedeno (rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]). Z rodného listu [jméno] [příjmení] se podává, že se narodila dne [datum] jako dcera žalobce a [jméno] [příjmení].

32. Situace na místě úrazu se podává jednak z ručně kresleného a narýsovaného plánku svařovacího boxu vč. části haly a dále z fotografie. Z evidence docházky žalobce vyplynulo, že žalobce byl v den úrazu ([datum]) na pracovišti u žalovaného od 5:54 hod. do 14:33 hod., dne [datum] v době od 3:46 hod. do 14:30 hod., dne [datum] od 4:51 hod. do 13:09 hod., dne [datum] nepracoval a dne [datum] se do zaměstnání dostavil ve 3:49 hod. a opustil jej v 8:55 hod.

33. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že on způsobil jako manipulant vysokozdvižného vozíku předmětnou nehodu. Uvedl, že pomalu vyvážel přípravek z protilehlého boxu a když z něj vycouvával, tak naproti před boxem žalobce ležela paleta (na níž asi něco leželo), do níž naboural. Z boxu slyšel zasténání ve smyslu„ au“, a proto ihned zastavil, vystoupil a šel se žalobce zeptat. Se žalobcem se setkal mezi plentami, kde žalobce stál a stěžoval si na koleno, do něhož ho něco bouchlo, avšak řekl, že je vše v pořádku. Svědek si již nevybavil, jak byl žalobce při tomto rozhovoru oblečen, zda měl svářečský oblek či zda byl svlečený. Svědek uvedl, že žalobce měl asi na hlavě svářečskou helmu, ale jistý si nebyl. Po tomto krátkém rozhovoru odešel. Po události se žalobcem mluvil zhruba za 14 dnů, kdy mu sdělil, že má v koleni vodu. Ve vztahu k tomuto svědkovi soud uvádí, že si je vědom té skutečnosti, že se jedná o zaměstnance žalovaného, avšak tato skutečnost jeho věrohodnost nesnížila, a to s ohledem na skutečnost, že daný čin nepopíral, a rovněž i s ohledem na shodu jeho výpovědi s výpovědí svědka [jméno] [příjmení].

34. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v den úrazu žalobce v práci byl, avšak nebyl přítomen u dané události, nic nezvyklého neslyšel (žádný náraz, sesuv materiálu či něco obdobného). Pracoval ve svářecím boxu, jež se nachází naproti boxu žalobce. Bezprostředně po dané události viděl žalobce, jak stojí před svým boxem, oděn do svářečského (měl koženou blůzu, rukavice a na hlavě kuklu). Žalobce mu sdělil, že svařoval a řidič ťuknul do bedny, která popojela a přirazila mu nohu k přípravku. Na dotaz svědka, zda se žalobci něco stalo či zda jej něco bolí, žalobce reagoval negativně. Následně se jej žalobce přišel zeptat, zda má danou událost hlásit jako pracovní úraz. Nekulhal. Znovu uvedl, že jej sice nic nebolí, ale co kdyby náhodou. Žalobce na něj působil normálně, nezaregistroval, že by byl rozrušený či v šoku. O této skutečnosti poté svědek informoval pana [příjmení], který sám předmětnou událost nahlásil jako pracovní úraz I u tohoto svědka soud posuzoval jeho výpověď s přihlédnutím ke skutečnosti, že se jedná o dlouholetého zaměstnance žalovaného, avšak tato skutečnost jeho věrohodnost nesnížila, a to rovněž vzhledem ke shodě jeho výpovědi s výpovědí svědka [jméno] [příjmení]. Ve vztahu k výpovědi obou shora uvedených svědků soud pro úplnost dodává, že si je vědom té skutečnosti, že danou událost popsali v rozporu se žalobcem, který líčil její průběh dramaticky, avšak ze závěrů obou ústavních znaleckých posudků jednoznačně vyplynulo, že žalobce události vnímá zkresleně horší než jsou, zveličuje až fabuluje.

35. Ze Znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze dne [datum] soud zjistil, že duševní porucha žalobce nevznikla jen pracovním úrazem, neboť netrpí posttraumatickou stresovou poruchou jako následnou poruchou po předmětném úrazu. Tento pracovní úraz žalobce sice hendikepoval v pracovní výkonnosti, ale nerozvinul u něho duševní poruchu (posttraumatickou stresovou poruchu). U žalobce diagnostikovaná duševní porucha vznikla v souvislosti s další osobní psychosociální zátěží, které musel čelit v osobním životě v následném časovém horizontu po úrazu, a která u něho vedla k opakované hospitalizaci v [anonymizováno] léčebně. Porucha přizpůsobení žalobce je poruchou adaptace na nové životní podmínky. Procentuální podíl výměry (vícero onemocnění) [anonymizováno] stanovit nelze, avšak míra poklesu pracovní schopnosti pro diagnostikované onemocnění žalobce je hodnoceno jako postižení lehké. Soudní znalkyně uzavřela, že porucha přizpůsobení pod obrazem úzkostně depresivním je poruchou, kterou lze psychofarmakologicky uspokojivě korigovat po dobu, než dojde k adaptaci organismu na nové podmínky. Z [anonymizováno] hlediska nejsou důvody k tomu, že by žalobce v době adaptace nemohl vykonávat zařazení dělníka v kovovýrobě – svářeče. Ze Znaleckého [anonymizováno] posudku – doplněk ze dne [datum] vyplynulo, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dle vyžádané kompletní zdravotní dokumentace žalobce zjistila několik exogenních faktorů, které se spolupodílely na poruše přizpůsobení s tím, že obecné určení podílu (%) a kvalifikovat tak působení jednotlivých exogenních faktorů nelze. Soudní znalkyně uzavřela, že psychiatrická komordita žalobce vznikla v souběhu několika faktorů, nikoliv jen působením pracovního úrazu. Nástroje, jež by umožnily stanovit, do jaké míry se pracovní úraz podílel na spuštění, rozvoji či progresi, v psychiatrii k dispozici nejsou. Ze znaleckého psychiatrického posudku – dodatku k posudku vypracovaného dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se podává, že po seznámení se s kompletní dokumentací [anonymizováno] [příjmení], kompletní dokumentací vedenou na [anonymizováno] oddělení [nemocnice] a rovněž i po prostudování doplněné zprávy [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizována tři slova] [příjmení], znalkyně setrvala na závěrech svého znaleckého posudku. V rámci výpovědi soudní znalkyně zdůraznila, že znalecký posudek vypracovala po prostudování kompletní zdravotnické dokumentace žalobce vedené u [anonymizováno] [příjmení] a na [anonymizováno] oddělení [nemocnice] a rovněž po klinickém vyšetření žalobce s tím, že zásadní pro ní byla dokumentace, jež se vztahovala k předmětnému traumatu. Soudní znalkyně setrvala na svém stanovisku, že u žalobce je přítomna porucha přizpůsobení pod obrazem úzkostně depresivní symptomatologie s tím, že tato duševní porucha nevznikla jen pracovním úrazem ze dne [datum], ale v souvislosti s další osobní psychosociální zátěží, které musel žalobce následně čelit v osobním životě. U žalobce jako psychosociální zátěž shledala rozvod. Uvedla, že psychosociálním faktorem mohou být i protahované konflikty v zaměstnání, nevyřešené sourozenecké konflikty, konflikty mezi rodiči a dětmi, resp. to, co člověk považuje pro sebe za nepřekonatelnou překážku, která pro něj není jednoduše vyřešena. Poruchu přizpůsobením může jednoznačně rozvinout ztráta zaměstnání či invalidizace, neboť to jsou velké stresory. Soudní znalkyně vyloučila, že by žalobce trpěl posttraumatickou stresovou poruchou. K rozvoji příznaků u této diagnózy dochází typicky do jednoho měsíce s tím, že se mohou rozvinout i do půl roku. V rámci vyšetření pak pro tuto poruchu ani nebyla splněna kritéria, nebyly tam flashbacky, nejednalo se o událost, která by bezprostředně souvisela s ohrožením života. Podotkla, že žalobce začal mít psychické problémy, resp. odbornou pomoc však vyhledal až 19 měsíců po úrazu s tím, že důvodů, pro které vyhledal [anonymizováno], bylo více. V dokumentaci z této doby jsou zaznamenány problémy, na které si žalobce stěžoval, a to problémy v oblasti matrimonia (měl problémy s manželkou, s adoptivními dětmi, rozváděl se) a rovněž uváděl problémy v jeho pracovním prostředí s nadřízenými, avšak není zde zachyceno, které problémy dominovaly, a proto nelze určit, který problém byl největší zátěží, resp. nelze stanovit procentuální podíl jednotlivých problém. Ve vztahu k době trvání poruch soudní znalkyně uvedla, že u posttraumatické poruchy je zásadní, zda je léčena či nikoli s tím, že v případě léčby může odeznít, avšak při její absenci může přetrvávat celý život. Porucha přizpůsobení pak odezní po adaptaci na nové životní podmínky, maximálně do dvou let.

36. Ze Znaleckého posudku vypracovaného dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno], soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví [anonymizováno] a [anonymizováno], soud zjistil, že žalobce trpí depresivně-úzkostnou poruchou v rámci posttraumatické stresové poruchy s tím, že se jedná o poruchu dlouhodobou, která pravděpodobně nevymizí. Ke dni vyhotovení znaleckého posudku byl zdravotní stav žalobce ustálený, avšak vývoj poruchy do budoucna nelze odhadnout. [ulice] příčinou vzniku psychické poruchy žalobce byl dle znalce pracovní úraz ze dne [datum], jenž byl silně traumatizující událostí. Hlavním stresorem a dominantní příčinou podílející se na vzniku duševní poruchy žalobce byl právě daný úraz a jeho následky s tím, že ztráta zaměstnání, omezená hybnost a ztráta koníčků jsou rovněž stresory, avšak jsou následkem úrazu a na psychiku žalobce měly menší vliv než samotný úraz. Dle sdělení žalobce problémy v manželství žádnou roli nehrály, rozchod i následná péče o děti proběhly v klidu. Rovněž i [anonymizováno] [jméno], [anonymizováno] v rámci své výpovědi setrval na závěru svého znaleckého posudku. Podotkl, že daný pracovní úraz byl silně traumatizující událostí, která je hlavní příčinou vzniku psychické poruchy žalobce. Sdělil, že delší časový odstup od úrazu, kdy žalobce vyhledal odbornou pomoc, není nic neobvyklého, neboť často si lidé nedokáží přiznat, že mají problém s tím, že i žalobce v rámci vyšetření uvedl, že se několikrát rozhodoval, zda psychiatra navštívit. Soudní znalec uvedl, že ohledně průběhu rozchodu s manželkou vycházel ze sdělení žalobce, že se rozcházeli v klidu s tím, že v době rozchodu měl každý již nového partnera. Dále sdělil, že pro závěry znaleckého posudku je důležitá jak zdravotní dokumentace z první návštěvy psychiatrie, tak i vyšetření pro účely znaleckého posouzení. Rovněž vycházel ze zpráv ošetřujícího psychiatra žalobce. Zásadní však je, že úraz se stal v roce 2014 a v roce 2020, přesto že jeho soukromý, partnerský život je v pořádku, má stále psychické problémy. Soudní znalec dále podotkl, že daný úraz byl traumatizující, neboť pokud je někdo 30 minut zavalen pod těžkou hromadou materiálu, tak má obavy o svůj život. Uvedl, že porucha přizpůsobení většinou odezní do půl roku, možná do dvou let, avšak určitě by netrvala šest nebo sedm [anonymizováno] [jméno], [anonymizováno] uzavřel, že úraz byl traumatizující, a proto za hlavní příčinu obtíží žalobce považuje právě daný pracovní úraz a jeho následky, jež má doposud.

37. Náklady na vyhotovení shora uvedeného znaleckého posudku činily částku ve výši 7 700 Kč, což se podává z Vyúčtování vystaveného [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno] dne [datum]. Skutečnost, že žalobce předmětnou částku za znalecký posudek fakticky zaplatil, se podává z výpisů z účtu [číslo] ze dne [datum] (z něhož je zřejmé, že právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] tuto částku uhradila dne [datum]) a č. [bankovní účet] (z něhož vyplynulo, že žalobce poukázal dne [datum] své právní zástupkyni částku ve výši 7 700 Kč).

38. Ze Znaleckého posudku [číslo] 2021 vypracovaného [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] s. r. o. (dále též jen„ znalecký ústav“) dne [datum] (dále jen„ ústavní znalecký posudek“) jednoznačně vyplynulo, že hlavní příčinou vzniku psychické poruchy žalobce byl pracovní úraz ze dne [datum]. Znalecký ústav se dále vyjádřil ke znaleckým posudkům ve věci již dříve vyhotovených. Ve vztahu ke znaleckému posudku [anonymizováno] [příjmení] uvedl, že tato správně uvádí, že u žalobce nejsou naplněna diagnostická kritéria pro diagnózu posttraumatické stresové poruchy s tím, že symptomatika odpovídá diagnóze porucha přizpůsobení, avšak nesprávně hodnotí váhu jednotlivých stresorů, jejich časové a příčinné seřazení a vliv na vznik stavu žalobce. Vzhledem k tomu, že před úrazem nebyla zaznamenána žádná psychiatrická problematika, je zřejmé, že počátkem obtíží žalobce byl daný úraz. Pracovní úraz je tedy nutné hodnotit jako primární s tím, že další zátěž byla v časové i příčinné souvislosti sekundární. Ve vztahu ke znaleckému posudku [anonymizováno] [jméno], CSc. znalecký ústav sdělil, že i jeho závěry byly v zásadě správné – žalobce byl do úrazu psychicky v pořádku, jeho problémy nastaly po úraze s tím, že trpí depresivně-úzkostnou poruchou. Znalecký ústav však nesouhlasí s jím stanovenou diagnózou žalobce, když dle názoru znaleckého ústavu žalobce trpí poruchou přizpůsobení. Znalecký ústav podotkl, že pracovní úraz hendikepoval pracovní výkonnost žalobce a vedl ke změně jeho životní situace, na kterou neurotizoval. Uzavřel, že diagnostikovaná duševní porucha (porucha přizpůsobení) u žalobce vznikla v souvislosti s primárním úrazem s tím, že jeho důsledky vedly k dalším zátěžím. Poruchou přizpůsobení žalobce trpí od daného úrazu a trvá doposud. V průběhu času může kolísat v intenzitě i projevech, a to dle aktuální zátěže a zevních podmínek. Znalecký ústav tedy vyloučil, že by žalobce trpěl posttraumatickou stresovou poruchou. Podotkl, že žalobcova diagnóza (porucha přizpůsobení) však má shodný posudkový dopad jako posttraumatická stresová porucha. Daný úraz tedy zapříčinil u žalobce poruchu přizpůsobení s nutností psychiatrické léčby (ambulantní i ústavní), emoční nepohody, narušeného pracovního, ekonomického i sociálního výkonu. Znalecký ústav dále sdělil, že obtíže posuzovaného mají komponentu ortopedickou a psychiatrickou. Za významnou příčinu poklesu pracovní schopnosti žalobce pak znalecký ústav považuje složku psychiatrickou, když dle jeho názoru porucha přizpůsobení u žalobce vznikla v souvislosti s jeho pracovním úrazem. Toto onemocnění významně snižuje možnost pracovního zařazení žalobce na pozici dělníka v kovovýrobě – svářeče. Vzhledem k tomu, že porucha přizpůsobení vznikla u žalobce jako pracovní úraz, tak místo, kde se úraz stal, a daný charakter práce jsou zátěžovým stresovým faktorem zhoršující projevy či průběh onemocnění, resp. může spustit vzpomínky, a proto expozice shodným charakterem práce není doporučována. Toto onemocnění nevylučuje zařazení žalobce na pozici údržbáře, avšak snižuje jeho výkonost na této pozici. Z psychiatrického hlediska dané onemocnění narušuje soustředění, výkonnost, přesnost, zvyšuje chybovost, úlekové reakce, unavitelnost. Znalecký ústav uzavřel, že hlavní příčinou snížení pracovní schopnosti žalobce pro invaliditu třetího stupně je předmětný pracovní úraz. Ve vztahu k tomu, že žalobce rozlišně líčil lékařům okolnosti rozvodu jeho manželství a průběhu pracovního úrazu, znalecký ústav uvedl, že míra a charakter (kvantita a kvalita) příznaků se mohou v čase lišit s tím, že stejně tak se liší i zevní sociální výstup (jak pacienti o nemoci referují). Hodnocení poruchy je pak založeno na celkovém obrazu onemocnění. K podání ústavního znaleckého posudku byla znaleckým ústavem pověřena MUDr. [jméno] [příjmení]. Na úvod sdělila, že své závěry učinili na základě studia spisu, zdravotní dokumentace žalobce a jeho vyšetření, hodnotili fungování žalobce před úrazem, jeho klinický obraz nyní a to, co on sám sdělil a to, co je uvedeno v dokumentaci. Uvedla, že si je vědoma té skutečnosti, že řada věcí se neshoduje (zejm. líčení rozpadu manželství a popis úrazového děje) s tím, že toto v rámci vyšetření se žalobcem probírala. U depresivního člověka je běžné, že pod tlakem depresivních příznaků se může někdy zdát více pozitivní a jindy naopak pod tlakem toho, že se mu nedaří, uvádět něco jiného s tím, že v čase se to může měnit, významně to kolísá. [příjmení] věcí běžně nemusí souhlasit tím, že depresivní člověk události vnímá zkresleně, zhoršuje to s tím, že se to může zhoršit i několik let poté. U žalobce jednoznačně shledala, že vše vnímá horší, než ve skutečnosti bylo, avšak to může být v rámci toho, že je depresivní a celou událost vnímá jako větší trauma, což je však u daného onemocnění normální. Běžné je i to, že pokud od události, kterou člověk vnímá v rámci deprese horší, uběhne více let a nikdo není na jeho straně, takto může ještě více zveličit. Za této situace nebylo nutné posuzovat a ověřovat věrohodnost tvrzení žalobce, neboť na závěry ústavního znaleckého posudku to nemá vliv. Je i běžnou reakcí to, že v šoku po úrazu lidé událost vnímají zkresleně jinak, nevnímají ji tolik traumatizující, naopak mohou mluvit o jiném jediném zatěžujícím faktoru. Naopak zvláštní je, pokud někdo stále všude říká to samé, neboť lidská psychika se mění a mění se tak i výpověď a pokud někdo neustále vypovídá stejně, je zřejmé, že to má naučené a jedná se o účelové jednání. V praxi se setkala s pacienty, jež něco účelově simulovali, žalobce však tak na ni nepůsobil, naopak na ni působil věrohodně. Domnívá se, že kdyby žalobce na ni něco hrál, tak by v průběhu poměrně dlouhého vyšetření vypadl alespoň na chvíli z role. Podotkla, že žalobce před úrazem vedl kvalitní plnohodnotný život s tím, že po úraze to v sobě nezpracoval, cítil se zlomený a neschopný. Žalobce na ni působil jako smutný člověk v depresi s poklesem energie. Domnívá se, že žalobce je ztraumatizovaný hlavně tím, jak žalovaný na úraz zareagoval, že se z daného úrazu snažil udělat nevinnou událost. Skutečnost, že žalobce psychiatrickou pomoc vyhledal až zhruba rok a půl po úrazu, nepovažuje za zvláštní, neboť naopak je běžné, že lidé se stydí vyhledat pomoc, případně se k tomu odhodlají až v okamžiku, kdy je nemoc funkčně naruší v životě. Znalecký ústav připustil, že komplikovaný rozvod obecně může být příčinou dané poruchy. Partnerskou krizi s bývalou manželkou však již má žalobce dle názoru znaleckého ústavu zpracovanou, nyní žije ve šťastném vztahu. Za této situace nepovažuje za reálné, aby u něho přetrvávaly stezky ze sporů prožitých v původním manželství, neboť aby k tomu došlo, tak by se v novém svazku muselo dít něco, co by mu to připomínalo. Na posouzení dané věci skutečnost, že jeho manželský vztah nefungoval již před úrazem, nemá vliv, neboť člověk může dlouhodobě žít v nefunkčním svazku a pak se stane něco, co to zhorší a manželství rozpadne, resp. žije-li člověk v nešťastném manželství, může hůř zareagovat na nějakou událost, která se mu stala. Rovněž poukázala na to, že dle sdělení ortopeda žalobcem vnímané bolesti pravé nohy neodpovídají klinickému nálezu s tím, že jsou spíše v jeho hlavě, avšak u depresivního člověka to tak může být. V rámci své výpovědi [anonymizováno] [příjmení] opakovaně uvedla, že pozici údržbáře, na níž byl žalobce následně pracovně zařazen, vykonávat může. Jeho zdravotní stav žalobci nebrání pracovat na této či obdobné pozici, avšak je nutné, aby byl zařazen na pravidelné denní směně (nikoli aby pracoval na dvanáctihodinové či střídavé – ranní / noční směně, víkendy nebo tam, kde je tlak na výkon), není ani nutné, aby pracoval na zkrácený úvazek. Na svém jednoznačném závěru spočívající v tom, že hlavní příčinou vzniku poruchy přizpůsobení žalobce je daný úraz, znalecký ústav setrval i při ústní obhajobě posudku. Jedná se o psychickou poruchu přechodnou (měla by odeznít, až žalobce uvěří, že to zvládne), avšak chronickou. Domnívá se, že kdyby žalobce podstoupil kvalitní intenzivní léčbu (psychoterapii), že by došlo k jeho vyléčení. Rovněž trval i na tom, že žalobcův zdravotní stav (z psychiatrického hlediska) mu umožňuje být zařazen na pozici údržbáře či obdobné pozici, při níž by byl zařazen v pravidelných denních směnách (vyjma té, na níž utrpěl úraz). Neznamená, že pokud je někdo depresivní a pobírá pro to invalidní důchod III. stupně, že není schopen práce. Zdůraznila, že chodit do práce by žalobci naopak velice pomohlo.

39. K vyhotovení shora uvedeného revizního znaleckého posudku soud přistoupil vzhledem k tomu, že v dané věci existovaly dva znalecké posudky, jejichž závěry byly rozporné a které se nepodařily odstranit ani po výslechu soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a soudního znalce [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno] (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1141/2015, či ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015; R 45/1984). Přestože písemné vyhotovení revizního znaleckého posudku nevykazovalo žádné vady, které by svědčily o jeho formálních či věcných nedostatcích, obhajující znalkyně před soudem přesvědčivě nereagovala na vznesené dotazy (zejm. výhrady žalovaného) a odborné otázky řádně neobjasnila (závěry dostatečně logicky argumentačně nepodložila a se zadanou problematikou se nevypořádala v celé šíři skutkových zjištění). Za této situace revizní znalecký posudek nepřinesl potřebná vysvětlení vzniklých pochybností o správnosti závěrů znalců, a proto soud přistoupil k přezkoumání odborných závěrů prezentovaných při jednání soudu jiným znaleckým ústavem, resp. k tzv. superrevizi.

40. Za zásadní důkaz v dané věci soud považuje revizní znalecký posudek [anonymizováno] nemocnice [obec], ústavu kvalifikovaného pro znaleckou činnost pro znalecký obor zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a psychiatrie, [číslo] [rok] ze dne [datum] (dále jen„ revizní ústavní znalecký posudek“), z něhož vyplynulo, že hlavní příčinou psychických problémů žalobce byl jeho pracovní úraz ze dne [datum] a následky s ním spojené (průběh úrazu, chronické poúrazové bolesti, omezená hybnost, ztráta zaměstnání, existenční obavy, zhoršení finanční situace a tím také manželského vztahu, ztráta koníčků a neochota pojišťovny poskytnou finanční náhrady). Znalecký ústav připustil, že manželská krize, která byla u žalobce přítomna již v roce 2012, a také další faktory spojené s manželstvím a jeho rozpadem, zhoršovaly psychický stav žalobce, avšak vedoucí příčinou problémů žalobce byl daný pracovní úraz a jeho dlouhodobé následky. Znalecký ústav vyslovil souhlas s diagnostickým závěrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Podotkl, že v době zpracování znaleckého posudku na rozdíl od dnešní doby nebyl ještě význam pracovního úrazu a jeho následků pro psychický stav žalobce tak markantní. Ve vztahu ke znaleckému posudku [anonymizováno] [jméno] [jméno], CSc. znalecký ústav uvedl, že souhlasí s tím, že u žalobce je přítomna depresivně úzkostná symptomatika, avšak nesouhlasí s diagnózou posttraumatické stresové poruchy. Znalecký ústav rovněž vyslovil souhlas se závěrem soudního znalce [příjmení] [jméno] [jméno], CSc. Spočívající v tom, že jako hlavní příčinu duševních potíží žalobce vidí pracovní úraz z roku 2014 a jeho následky. Znalecký ústav dále souhlasil i se závěry revizního posudku [anonymizováno] ústavu pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii ze dne [datum]. Ze znaleckého posudku Fakultní nemocnice [obec] soud dále zjistil, že žalobce v současné době trpí poruchou přizpůsobení s depresivně úzkostnou symptomatikou a fobickými prvky s tím, že hlavní a převažující příčinou této duševní poruchy je pracovní úraz ze dne [datum] a jeho dlouhodobé následky. V současné době se u žalobce jedná již o psychickou poruchu trvalou. Zejména vzhledem k výrazným fobickým obtížím žalobce odpovídá snížení jeho pracovních schopností invaliditě třetího stupně. Duševní porucha žalobce jej vyřazuje z jeho původního zařazení dělníka v kovovýrobě – svářeče a dále i z jeho dalšího zařazení na pozici údržbáře. Ve vztahu k invaliditě žalobce znalecký ústav doplnil, že rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum] byl uznán invalidní ve III. stupni s tím, že rozhodujícím faktorem pro pokles pracovní schopnosti bylo dle posouzení [stát. instituce] psychické onemocnění – středně těžká depresivní fáze, posttraumatická stresová porucha, porucha přizpůsobení, poruchy spánku, s nutností opakované psychiatrické hospitalizace, plánovanou hospitalizací. Středně těžkou depresivní fázi ani posttraumatickou stresovou poruchu znalecký ústav u žalobce neprokázal, avšak porucha přizpůsobení s nutností opakované psychiatrické hospitalizace přítomna byla. Tato porucha přizpůsobení žalobce je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobce ze dne [datum] a důvod snížení pracovní schopnosti žalobce je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne [datum]. Pracovní úraz a zejm. jeho dlouhodobé následky jsou pak hlavní a převažující příčinou snížení pracovní schopnosti žalobce pro invaliditu třetího stupně. Závěrem znalecký ústav připustil, že myšlenkové pochody žalobce jsou ovlivněny negativními emocemi žalobce, zveličuje až fabuluje. V rámci své výpovědi znalecký ústav podotkl, že měli tři podklady, jednak spisovou dokumentaci, kde jsou svědecké výpovědi, jednak originální zdravotnickou dokumentaci, kterou měli kompletní, a jednak vycházeli z vlastního vyšetření. Tyto tři zdroje informací byly pro vypracování revizního ústavního znaleckého posudku rovnocenné. Znalecký ústav uvedl, že nelze popřít, že manželská krize u žalobce byla přítomna již před úrazem v roce 2012 (příp. 2013), stejně jako další faktory spojené s manželstvím a jeho rozpadem, a připustili, že souhrn těch okolností působil, nicméně pracovní úraz ze dne [datum] a jeho dlouhodobé následky jsou příčinou vedoucí. Na úraz se pak nabalovaly další faktory. Psychosomatické faktory a psychická nástavba pak byla vyvolána daným úrazem. Zdůraznil, že další příčiny v době po úrazu skutečně byly způsobeny rozpadem manželství žalobce, nutností prodávat dům a stěhovat se, tyto příčiny zejména v současné době už by nebyly rozhodně dostatečné způsobit takovou duševní poruchu a v takovém rozsahu jako pan žalobce má. Znalecký ústav dále sdělil, že do té doby nemáme informace, že by byl žalobce nějak duševně nemocen ani ve spise ani ve zdravotnické dokumentaci, nikde se nic takového neobjevilo. Rovněž potíže jsou vázané k té vyvolávající situaci. Pokud má úzkost nasadit si svářečskou kuklu a být v malém uzavřeném prostoru a při tom úrazu byla taková situace, tak je logické, že to vyplývá z daného úrazu. Znalecký ústav taktéž vysvětlil, že vyvolávající příčina vyplývá i ze současných příznaků, neboť pokud by hlavní příčinou byly problémy v oblasti matrimonia (v únoru 2016 vytáčela pana [příjmení]), tak proč by měl v roce 2022 problém si nasadit svářečskou kuklu. Názor žalovaného tedy nemá logiku ve vztahu k následujícím příznakům, neboť proč by na základě hádky s manželkou žalobce prožíval fyzickou bolest, kde by se ta fyzická bolest vzala, při úrazu evidentně bolest prožíval, ať už ten úraz byl jakkoliv významný, opakovaně jej uváděl, a proč by měl prožívat bolest na základě manželských konfliktů před deseti lety teď. Než došlo k danému úrazu, tak žalobce normálně fungoval, byl zaměstnaný, osvojil si děti. Taktéž poukázal na skutečnost, že lidé před adopcí procházejí zásadním vyšetřením a kdy byla jeho premorbidní struktura osobnosti nevyhovující, tak by mu zřejmě osvojit děti, o které si i nadále stará, umožněno nebylo. Zdůraznil, že bolesti žalobce jsou dokumentovány, měli k dispozici lékařské zprávy od řady odborníků, nevycházeli pouze ze sdělení žalobce. Uzavřel, že nezachytili jiný vyvolávající moment. Znalecký ústav při své výpovědi rovněž setrval na svém stanovisku, že pracovní úraz a zejména jeho dlouhodobé následky je hlavní a převažující příčinnou snížení pracovní schopnosti žalobce pro invaliditu 3. stupně. Z výpovědi znaleckého ústavu dále vyplynulo, že kdyby žalobce daný pracovní úraz neutrpěl, tak by mohl práci i nadále vykonávat ve stejném rozsahu jako v roce 2014, před úrazem. Podotkl, že pravidelné pracovní zařazení by žalobci v současné době rozhodně nepomohlo. Mohl by však zkusit pracovat ve velmi malém úvazku denně, kde by neměl by pocit, že je ohrožován, že na něho může něco spadnout či najet, že je omezeno jeho zrakové pole a jednalo by se o klidnou a nestresující práci.

41. Soud zdůrazňuje, že shora uvedený super/revizní ústavní znalecký posudek i jeho následné ústní doplnění jsou pro soud přesvědčivými důkazy, které vyvrátily výše uvedená tvrzení žalovaného (a vedlejšího účastníka). V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že písemné vyhotovení znaleckého posudku a jeho doplnění nevykazuje žádné vady, které by svědčily o formálních či věcných nedostatcích s tím, že znalecký ústav při ústní obhajobě znaleckého posudku reagoval bez nesrovnalostí na vznesené námitky účastníků, resp. dotazy soudu, resp. znalecký posudek řádně obhájil a doplnil. Za této situace soud neměl důvod pochybovat o správnosti shora uvedeného vypracovaného znaleckého posudku vč. jeho doplňku. Soud je toho názoru, že se znalecký ústav řádně zabýval všemi relevantními okolnostmi daného případu.

42. Z Rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení (dále jen„ ČSSZ“) č. j. R-31.10.2018-424/740 814 [číslo] ze dne 31. 10. 2018 soud zjistil, že od [datum] byl žalobci zvýšen invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně s tím, že invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně činí částku ve výši 17 828 Kč měsíčně. Z Oznámení [anonymizováno] [číslo jednací] [rok] – [číslo] [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] se podává, že od lednové splátky 2019 bude žalobci zvýšen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na částku ve výši 18 913 Kč měsíčně. Z Oznámení ČSSZ [číslo jednací] [rok] – [číslo] [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] se podává, že od lednové splátky 2020 bude činit invalidní důchod žalobce pro invaliditu třetího stupně částku ve výši 20 098 Kč měsíčně. Z Oznámení [anonymizováno] [číslo jednací] [rok] – [číslo] [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že od lednové splátky 2021 bude navýšen invalidní důchod žalobce pro invaliditu třetího stupně částku ve výši 21 338 Kč měsíčně. Z Oznámení ČSSZ [číslo jednací] [rok] – [číslo] [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] se podává, že od lednové splátky 2022 bude navýšen invalidní důchod žalobce pro invaliditu třetího stupně částku ve výši 22 220 Kč měsíčně. Z Oznámení [anonymizováno] [číslo jednací] [rok] – [číslo] 814 [číslo] ze dne [datum] vyplynulo, že od červnové splátky 2022 bude navýšen invalidní důchod žalobce pro invaliditu třetího stupně částku ve výši 23 723 Kč měsíčně. Z Oznámení ČSSZ [číslo jednací] [rok] – [číslo] [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že od zářijové splátky 2022 bude činit invalidní důchod žalobce pro invaliditu třetího stupně částku ve výši 24 754 Kč měsíčně. Z Oznámení ČSSZ [číslo jednací] [rok] – [číslo] 814 [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že od ledna 2023 činí žalobcův invalidní důchod třetího stupně částku ve výši 25 958 Kč měsíčně.

43. Ze Mzdového listu žalobce za období roku 2018 soud zjistil, že od [datum] byl žalobce zaměstnán u [právnická osoba] s. r. o. na úvazek 4 hodiny denně. V listopadu 2019 u této společnosti žalobce odpracoval 88 hodin (22 dní), za které mu náležela mzda ve výši 7 850 Kč. Toto byl jeho veškerý hrubý příjem. V prosinci pak žalobce vykonal 72 hodin (18 dní) práce, kterým odpovídá mzda ve výši 6 423 Kč. V prosinci 2018 byla žalobci dále zaplacena náhrada za 12 hodin (3 dny) placených svátků ve výši 1 071 Kč a jeho hrubý příjem tak činil částku v celkové výši 7 494 Kč. V listopadu ani v prosinci 2018 žalobce nečerpal žádnou dovolenou, ani nebyl v pracovní neschopnosti.

44. Ze Mzdového listu žalobce za období roku 2019 soud zjistil, že žalobce byl do [datum] zaměstnán u [právnická osoba] s. r. o. na úvazek 4 hodiny denně. Z tohoto mzdového listu vyplynulo, že v lednu 2019 žalobce u shora uvedené společnosti odpracoval 68 hodin (17 dní). Za leden 2019 žalobce obdržel za odpracovanou práci mzdu ve výši 6 617 Kč a dále mu byly zaplaceny 4 hodiny (1 den) placeného svátku ve výši 357 Kč. V lednu 2019 žalobce čerpal 20 hodin (5 dnů) dovolené, za kterou obdržel náhradu ve výši 1 784 Kč. Hrubá mzda žalobce v lednu 2019 představovala částku v celkové výši 8 758 Kč. Žalobcův hrubý příjem za únor 2019 představoval částku ve výši 7 784 Kč, kterou žalobce obdržel za 80 odpracovaných hodin (20 dnů). V březnu 2019 pak žalobce odpracoval 84 hodin (21 dnů), za které činila hrubá mzda částku ve výši 8 174 Kč Částku ve výši 779 Kč představovala hrubá mzda žalobce za 8 odpracovaných hodin (2 dny) v dubnu 2019. V únoru ani březnu a dubnu 2019 žalobce nečerpal žádnou dovolenou, ani nebyl v pracovní neschopnosti.

45. Ve skutkové rovině soud vychází z toho, že žalobce u žalovaného pracoval na pozici dělníka ve výrobě – svářeče od [datum] do [datum]. Dne [anonymizováno] [rok] žalobce utrpěl pracovní úraz. Ve vztahu k úrazovému ději soud učinil skutkové zjištění, že úraz byl způsoben manipulantem s vysokozdvižným vozíkem, který narazil do materiálu, jenž se při práci žalobce ve svářečském boxu na něho sesunul a způsobil mu zranění pravé nohy. V důsledku daného úrazu byl žalobce následně opakovaně v pracovní neschopnosti (od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum]). Pracovní poměr u žalovaného sjednaný na dobu neurčitou byl ukončen výpovědí zaměstnavatele ke dni [datum], a to podle § 52 písm. d) zákoníku práce, neboť dle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně – [anonymizováno] služeb pro následky pracovního úrazu pozbyl zdravotní způsobilost k vykonávané práci u žalovaného. Po ukončení pracovní neschopnosti byl žalobce od [datum] veden na úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání. Na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] poté nastoupil do zaměstnání ke [právnická osoba] s. r. o., to na pozici údržbáře na zkrácený úvazek v rozsahu 20 hodin týdně. Přestože byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou, byl ukončen dohodou ke dni [datum]. V důsledku nepříznivého zdravotního stavu byl žalobci dne [datum] přiznán invalidní důchod I. stupně (s datem vzniku invalidity dne [datum]), dne [datum] byl uznán invalidním II. stupně (s datem změny invalidity dne [datum]) a dne [datum] mu byla změněna invalidita na III. stupeň. Z hlediska skutkového stavu soud dále zjistil, že za dobu, po kterou žalobce požaduje náhradu za ztrátu na výdělku mu byla vyplacena mzda v celkové výši 40 839 Kč a dále invalidní důchod v celkové výši 1 041 129 Kč, resp. dosáhl příjem v celkové výši 1 081 968 Kč. Aktuálně žalobce pobírá invalidní důchod ve výši 25 958 Kč. Skutkově má soud dále za to, že následkem daného pracovního úrazu je žalobce omezen v pracovním uplatnění, resp. je z pracovního zařazení téměř vyloučen.

46. Nejprve soud postupoval v souladu s ust. § 95 o. s. ř., neboť výsledky dosavadního soudního řízení mohly být podkladem i pro rozhodnutí o změněném návrhu, a proto změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o zaplacení splatné renty za období [anonymizováno] [rok], připustil.

47. Předně soud uvádí, že odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech byla upravena jako objektivní odpovědnost za výsledek – za poškození zdraví, které zaměstnanec utrpěl za stanovených podmínek při plnění pracovních úkolů. Předpokladem vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem je současné splnění tří podmínek: 1) pracovní úraz, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem újmy.

48. V dané věci soud musel nejprve posoudit, zda je žalobcův nárok dán, resp. zda jsou naplněny všechny tři základní znaky odpovědnosti zaměstnavatele za škodu, tedy existence pracovního úrazu, ztráta na výdělku a příčinná souvislost, či nikoli.

49. Na úvod se tedy soud zabýval otázkou, zda poškození zdraví, které utrpěl žalobce, nastalo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, a zda jsou tedy dány podmínky pro posouzení úrazu žalobce jako úrazu pracovního, což je jeden z předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná, a proto z ní soud vycházel. Soud má tedy za to, že úraz, který utrpěl žalobce u žalovaného dne [datum], je úrazem pracovním.

50. Soud dále musel zkoumat, zda v dané věci existuje příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Soud zjistil, že žalobce kromě následků pracovního úrazu trpěl i další osobní psychosociální zátěží (v oblasti matrimonia). Pro posouzení příčinné souvislosti tedy bylo nezbytné zabývat se otázkou, zda zdravotní stav žalobce je následkem pracovního úrazu či zda se na jeho nepříznivém psychickém stavu podílely převážně jiné faktory Z revizního ústavního znaleckého posudku ze dne [datum] má soud za prokázané, že vedoucí příčinou psychických problémů žalobce byl daný pracovní úraz ze dne [datum] a dlouhodobé následky s ním spojené. Porucha přizpůsobení s depresivně úzkostnou symptomatikou a fobickými prvky, jíž žalobce trpí, odpovídá invaliditě třetího stupně a jednoznačně souvisí s předmětným úrazem. Z revizního ústavního znaleckého posudku dále vyplynulo, že tato duševní porucha žalobce vyřazuje z původního pracovního zařazení na pozici svářeče a rovněž i z jeho dalšího zařazení na pozici údržbáře. Pracovní činnost by pak byl žalobce schopen vykonávat pouze za zcela mimořádných podmínek (ve smyslu ust. § 6 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity). Soud tedy vychází z toho, že porucha přizpůsobení žalobce je hlavní a převažující příčinnou nepříznivého zdravotního stavu žalobce a je tak v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne [datum]. Následně byl žalobce opakovaně v pracovní neschopnosti. Pracovní úraz pak měl rovněž za následek ztrátu způsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce a prakticky jej vyřadil z dalšího pracovního zařazení, neboť pracovní schopnost žalobce byla důsledkem pracovního úrazu snížena o 70 %. Soud má tedy za prokázané (z revizního ústavního znaleckého posudku), že hlavní (dominantní) příčinou nepříznivého zdravotního stavu žalobce je právě předmětný pracovní úraz. V důsledku něj žalobce není schopen vykonávat práci u žalovaného na původní pozici svářeče, ani na následující pozici údržbáře a ani na jiných obdobných pozicích za běžných podmínek, a proto není schopen dosahovat stejný výdělek jako před poškozením zdraví. Pokud by daný úraz neutrpěl, byl by s největší pravděpodobností práci na těchto (původních) pozicích schopen vykonávat. U žalobce tedy došlo k majetkové újmě spočívající ve ztrátě na výdělku. V dané věci je zřejmé, že škoda nastala následkem pracovního úrazu, neboť bez pracovního úrazu by škoda nevznikla, tak jak nastala. Za situace, kdy soud dovodil, že poškození zdraví žalobce je v příčinné souvislosti s úrazovým dějem, je tak u žalobce založen nárok na náhradu škody ve smyslu ust. § 371 zákoníku práce, resp. že žalobce má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za období od [datum] a násl., které učinil předmětem řízení.

51. V právní rovině soud konstatuje, že žalobce utrpěl u žalovaného pracovní úraz ve smyslu ust. § 380 zákoníku práce. Za této situace žalobce žalovanému odpovídá za vzniklou škodu dle ust. § 366 zákoníku práce a má nárok na náhradu shora uvedených škod, a to majetkové újmy ve smyslu ust. § 369 odst. 1 zákoníku práce.

52. Poté soud musel posoudit výši uplatněného nároku, resp. v jaké výši má žalobce nárok na náhradu škody.

53. Při posouzení výše uplatněného nároku na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se soud nejprve zabýval výší průměrného výdělku žalobce. Účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se stanoví ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody na straně jedné a výdělkem po pracovním úrazu s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu na straně druhé. Průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek, nestanoví-li právní předpis jinak (§ 356 zákoníku práce). Průměrný výdělek se zjišťuje z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období (§ 354, resp. 382) a z doby odpracované v rozhodném období (srov. [jméno], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno]: Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015 [číslo] s.). Základem pro výpočet průměrného výdělku je tedy mzda, která byla zúčtována v kalendářním čtvrtletí předcházejícím skutečnosti, pro kterou je průměrný výdělek zjišťován. Rozhodným obdobím pro výpočet průměrného výdělku je obecně předchozí kalendářní čtvrtletí. Ve vztahu k této zásadě je pak ust. § 382 odst. 1 ustanovením speciálním a rozhodné období v délce jednoho roku se uplatní, je-li to pro zaměstnance výhodnější. Při zjišťování průměrného výdělku je tedy zpravidla třeba vypočítat průměrné výdělky vycházející z obou rozhodných období a jejich porovnáním zjistit průměrný výdělek výhodnější (srov. [jméno], M., [příjmení], L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015 [číslo] s. a [číslo] s.). Průměrný hodinový výdělek se pak stanoví vydělením hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci v rozhodném období k výplatě počtem skutečně odpracovaných hodin, vč. přesčasových. Vzhledem k tomu, že u odškodňování pracovních úrazů zákoník práce nestanoví, že má být uplatněn hrubý denní, příp. měsíční výdělek, tak se soud dále zabýval zjištěním výše průměrného hodinového výdělku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 21 Cdo 210/2019 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4553/2018). Žalobce sice učinil předmětem řízení náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] a následující, avšak vzhledem k tomu, že žalobce utrpěl pracovní úraz dne [datum] a že ke ztrátě na výdělku žalobce (resp. škodě) poprvé došlo v době, kdy nastoupil pracovní neschopnost, tedy dne [datum], tak se soud zabýval výší průměrného výdělku za období prvního čtvrtletí roku 2014, tedy od [datum] do [datum] a zároveň za období předchozího kalendářního roku, tedy od [datum] do [datum].

54. Ze Mzdového listu žalobce za období roku 2013 vyplynulo, že u žalovaného pracoval na plný úvazek (37,5 hodiny týdně – 5 pracovních dnů po 7,5 hodinách). Za celý rok 2013 žalobce u žalovaného dosáhl mzdy ve výši 483 322 Kč (hodinová mzda ve výši 186 528 Kč, náhrada za dovolenou 42 540 Kč, příspěvek na dopravu ve výši 1 513 Kč, příplatek za plný fond ve výši 11 000 Kč, odměny a prémie ve výši 54 326 Kč, 65 635 Kč, 5 750 Kč a 30 500 Kč, příplatek za víkend ve výši 2 850 Kč, příplatek za noční ve výši 5 577 Kč, náhrada za svátek ve výši 13 619 Kč, práce ve svátek ve výši 242 Kč, příplatek za práci ve svátek ve výši 1 241 Kč, základní mzda za práci přesčas ve výši 40 982 Kč, příplatek za práci přesčas ve výši 18 755 Kč a příplatek ve výši 564 Kč) s tím, že za tuto dobu odpracoval 1 839 hodin. Za započitatelný příjem pro účely stanovení průměrného výdělku pak soud považuje částku ve výši 425 650 Kč (186 528 + 11 000 + 1 700 + 54 326 + 65 635 + 5 750 + 30 500 + 2 850+5 577 + 242 + 1 241 + 40 982 +18 755 + 564). Z těchto údajů soud dovodil, že průměrná hrubá mzda žalobce za dobu od [datum] do [datum] představovala částku ve výši 231, 4573 Kč za hodinu (425 650 Kč: 1 839 hod. = 231, [číslo] Kč/hod).

55. Ze Mzdového listu žalobce za rok 2014 soud zjistil, že hrubý příjem žalobce v lednu 2014 činil částku ve výši 36 181 Kč (hodinová mzda ve výši 17 243 Kč, plný fond ve výši 1 000 Kč, odměny ve výši 5 000 Kč a 5 744 Kč, příplatek za víkend ve výši 358 Kč, příplatek za noční ve výši 94 Kč) s tím, že za toto období odpracoval 142,5 hodin. V únoru 2014 pak žalobce dosáhl hrubé mzdy ve výši 30 185 Kč (hodinová mzda ve výši 18 150 Kč, plný fond ve výši 1 000 Kč, odměny ve výši 5 000 Kč a 5 368 Kč, příplatek za víkend ve výši 215 Kč, příplatek za noční ve výši 160 Kč, základní mzda za práci přesčas ve výši 91 Kč a příplatek za práci přesčas ve výši 41 Kč) s tím, že v únoru odpracoval celkem 150,75 hodin. Hrubá mzda za březen 2014 představovala částku v celkové výši 36 201 Kč (hodinová mzda ve výši 18 150 Kč, plný fond ve výši 1 000 Kč, odměny ve výši 5 000 Kč a 5 796 Kč, příplatek za víkend ve výši 363 Kč, příplatek za noční ve výši 275 Kč, základní mzda za práci přesčas ve výši 2 632 Kč a příplatek za práci přesčas ve výši 1 197 Kč) s tím, že v únoru odpracoval celkem 156,75 hodin. Za započitatelný příjem pro účely stanovení průměrného výdělku pak soud považuje za leden 2014 částku ve výši 29 439 Kč (17 243 + 1 000 + 5 000 + 5 744 + 358 + 94), za únor 2014 částku ve výši 30 025 Kč (18 150 + 1 000 + 5 000 + 5 368 + 215 + 160 + 91 + 41) a za březen 2014 částku ve výši 34 413 Kč (18 150 + 1 000 + 5 000 + 5 796 + 363 + 275 + 2 632 + 1 197). Z těchto údajů soud dovodil, že průměrná hrubá mzda žalobce za dobu od [datum] do [datum] představovala částku ve výši 208, 61555 Kč za hodinu (93 877 Kč (29 [číslo] + 30 025 + 34 413): 450 hod. (142,5 + 150,75 + 156,75) = 208, [číslo] Kč/hod)).

56. Ve vztahu k tomu, které složky mzdy soud považuje za započitatelný příjem soud pro úplnost dodává, že vedle základní mzdy je za mzdu nutno považovat i její ostatní složky (např. příplatky, odměny, prémie …), byly-li zaměstnanci poskytnuty za práci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2671/2003). Naopak ostatní složky mzdy, které nebyly poskytnuty za vykonanou práci (např. náhrada mzdy za dovolenou, náhrada mzdy v době pracovní neschopnosti, vyplacená ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náhrada mzdy za placené překážky v práci...) nelze při výpočtu průměrné mzdy zohlednit.

57. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že pro žalobce je výhodnější rozhodné období předchozího kalendářního roku a nikoli předchozího kalendářního čtvrtletí. Za této situace soud postupoval dle § 360 zákoníku práce, když vycházel z průměrného hrubého výdělku žalobce ve výši 231, [číslo] Kč/hodinu. Soud dále postupem dle ust. § 356 odst. 2 zákoníku práce dovodil, že průměrný hrubý měsíční výdělek žalobce představuje částku ve výši 37 739, 112 Kč (231, 4573 Kč x 37,5 hod. x 4,348). Následně soud provedl v souladu se shora uvedenými nařízeními vlády (viz bod [číslo] – 23. odůvodnění tohoto rozsudku) jeho zvýšení. Valorizace Úraz [datum]; Průměrný výdělek: 231, [číslo] Kč/hod, resp. 37 739,11 Kč/měs. 2015; 37 739,11 * 1,6 % = 603, [číslo] + 37 890,07 = 38 342, 937 Kč 2016; 38 342,94 + 40 Kč = 38 382, 937 Kč 2017; 38 382,94 * 2,2 % = 844, [číslo] 38 382,94 = 39 227, 361 Kč 2018; 39 227,36 * 3,5 % = 1 372, [číslo] + 39 227,36 = 40 600, 318 Kč 2019; 40 600,32 * 3,4 % = 1 380, [číslo] 400 600,32 = 41 980, 728 Kč 2020; 41 980,73 * 5,2 % = 2 182, [číslo] + 151 Kč = 44 314, 725 Kč 2021; 44 314,73 * 7,1 % = 3 146, [číslo] + 44 314,73 = 47 461,07 Kč 2022 (1-5); 47 461,08 * 1,3 % = 616, [číslo] + 300 Kč = 48 378, 063 Kč 2022 (6-8); 48 378,07 * 8,2 % = 3 967, [číslo] + 48 378,07 = 52 345, 064 Kč 2022 ([číslo]); 52 345,07 * 5,2 % = 2 721, [číslo] + 52 345,07 = 55 067, 007 Kč 2023; 55 067,01 * 5,1 % = 2 808, 41 + 55 067,01= 57 875, 424 Kč 58. Ve vztahu ke shora uvedené valorizaci soud pro úplnost dodává, že o příslušnou procentní sazbu dle nařízení o úpravě náhrady se zvyšuje průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, resp. předepsaným procentem valorizace se nenavyšuje přímo náhrada, ale původní průměrný měsíční výdělek (srov. [jméno] [příjmení] a kol.: Zákoník práce. Praktický komentář. [obec]: Wolters Kluwer, 2017 § 271u).

59. Po provedeném dokazování soud zjistil, že za období od [datum] do [datum] žalobce měl příjem v celkové výši 51 000 Kč, když se jednalo o vyplacenou mzdu od [právnická osoba] x [právnická osoba] ve výši 15 344 Kč (7 850 + 7 494) a invalidní důchod ve výši 35 656 Kč (2 měsíce x 17 828 Kč). Soud dále dovodil, že pokud by žalobce pracoval za původních podmínek, dosáhl by mzdy nejméně ve výši 81 200, 636 Kč (2 měsíce x 40 600, 318 Kč). Ztráta na výdělku tak v tomto období představuje nejméně částku ve výši 30 200, 636 Kč (81 200,636 - 51 000).

60. Při hodnocení nároku za období od [datum] do [datum] soud vycházel z toho, že v tomto období by žalobci při práci na původní pozici náležela mzda ve výši 503 768,73 Kč (12 měsíců x 41 980, 728 Kč). V tomto období však žalobce fakticky dosáhl celkového příjmu ve výši 252 451 Kč (mzda ve výši 25 495 Kč (8 758 + 7 784 + 8 174 + 779) a invalidní důchod ve výši 226 956 Kč (12 měsíců x 18 913 Kč)). Vzhledem k této skutečnosti soud dále dovodil, že za období od [datum] do [datum] ztráta na výdělku žalobce činí částku ve výši 251 317,70 Kč (503 768,73 - 252 451).

61. Dále soud musel posoudit uplatněný nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku za období od [datum] do [datum]. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v tomto období žalobce pobíral pouze invalidní důchod, když se jednalo o jeho veškerý příjem, a to ve výši 241 176 Kč (12 x 20 098 Kč). Pokud by pracoval za původních podmínek, tak by jeho mzda za toto období představovala nejméně částku ve výši 531 776,70 Kč (12 měsíců x 44 314, 725 Kč). Ztráta na výdělku žalobce za období od [datum] do [datum] tak představuje částku ve výši 290 600,70 Kč (531 776,70 - 241 176).

62. Při posouzení nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku za období od [datum] do [datum] soud vycházel z toho, že při práci na původní pozici by žalobcův výdělek představoval částku nejméně ve výši 569 532,84 Kč (12 měsíců x 47 461,07 Kč), avšak fakticky v tomto období pobíral pouze invalidní důchod ve výši 21 338 Kč měsíčně, tedy jeho celkový příjem v roce 2021 činil částku ve výši 256 056 Kč (12 měsíců x 21 338 Kč). Ztráta na výdělku žalobce tedy v období od [datum] do [datum] dosahuje částky ve výši 313 476,84 Kč (569 532,84 – 256 056).

63. Nakonec se soud zabýval uplatněným nárokem za poslední kapitalizované období, a to náhradou za ztrátu na výdělku za období od [datum] do [datum]. V průběhu této doby opakovaně došlo ke zvýšení průměrného výdělku (viz bod [číslo] a 60. odůvodnění). Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že za shora uvedené období žalobce obdržel invalidní důchod ve výši 281 285 Kč ( (5 měsíců x 22 220 Kč) + (3 měsíce x 23 723 Kč) + (4 měsíce x 24 754 Kč)), což byl veškerý jeho příjem. Pokud by pracoval za původních podmínek, tak by jeho mzda za toto období představovala nejméně částku ve výši 619 193,51 Kč ( (5 měsíců x 48 378, 063 Kč) + (3 měsíce x 52 345, 064 Kč) + (4 měsíce x 55 067, 007 Kč)). Za této situace soud dovodil, že ztráta na výdělku žalobce v období [datum] – [datum] je nejméně ve výši 337 908,51 Kč (619 193,51 - 281 285).

64. S účinností od [datum] opět došlo na základě nařízení vlády (viz bod 23. odůvodnění tohoto rozsudku) k valorizaci, resp. navýšení průměrného výdělku, a to na částku 57 875, 424 Kč měsíčně. Od ledna 2023 žalobce pobírá invalidní důchod ve výši 25 958 Kč. Jeho ztráta na výdělku tak počínaje dnem [datum] představuje částku ve výši 31 917, 424 Kč (57 875,424 - 25 958).

65. Ve vztahu k výši částek, které soud zohlednil při shora uvedených výpočtech jako příjem žalobce, soud pro úplnost dodává, že si je vědom té skutečnosti, že žalobce uplatnil odečet z invalidního důchodu ve výši 220 Kč měsíčně. Soud však tuto částku odpovídající státnímu vyrovnávacímu příspěvku od invalidního důchodu žalobce neodečítal, neboť je toho názoru, že ust. § 14 z. č. 183/1994 Sb., o zvýšení vyplacených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1994 a v roce 1995, vzhledem k datu, od kdy žalobce pobírá invalidní důchod (invalidita prvního stupně byla u žalobce shledána od [datum]) v dané věci nelze aplikovat. Podle právní úpravy účinné do 31. 5. 1994 se pro účely výpočtu ztráty na výdělku vycházelo z upraveného průměrného výdělku poškozeného zaměstnance a jeho invalidního důchodu (uvažovaného bez zvýšení podle právních předpisů o sociálním zabezpečení). Při určení náhrady za ztrátu na výdělku od [datum] se pak používá zaměstnancův invalidní důchod s přihlédnutím k jeho zvýšení podle právních předpisů o sociálním zabezpečení. [příjmení] se tedy nyní upravuje při valorizacích průměrných výdělků dle příslušných nařízení vlády a způsob výpočtu renty rovněž ovlivní i valorizace důchodů. Z důvodové zprávy k zákonu č. 183/1994 Sb. se podává, že bylo navrženo přistoupit ke zvýšení důchodů při současném zrušení státního vyrovnávacího příspěvku náležejícího poživatelům důchodů podle stávající právní úpravy ve výši 220 Kč měsíčně (státní vyrovnávací příspěvek náležel k důchodům upraveným na hranici jediného zdroje příjmu od července 1990 do listopadu 1994) s tím, že toto zákonodárce považoval za nezbytné proto, aby se nesnižovala diferenciace vyplacených důchodů a netvořily se rozdíly mezi nynějšími důchody a důchody, které budou přiznávány podle nového zákona o důchodovém pojištění (pozn. z. [číslo] 1995 účinný od 1. 1. 1996). Státní vyrovnávací příspěvek tak náležel od července 1990 do listopadu 1994 poživatelům důchodů vedle důchodů (tedy nebyl jejich součástí) a při zvýšení důchodů zákonem č. 183/1994 Sb. byl tento státní vyrovnávací příspěvek zrušen (neboť ke zvýšení důchodů došlo jak o procentní, tak o pevnou částku). [příjmení] se nezhoršilo postavení osob pobírajících náhradu za ztrátu na výdělku, začala se podle § 14 tohoto zákona od invalidního nebo částečného invalidního důchodu, k němuž původně náležel státní vyrovnávací příspěvek, pro účely výpočtu náhrady ztráty na výdělku odečítat částka ve výši 220 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce je poživatelem invalidního důchodu až od roku 2016 (kdy k němu již nenáležel státní vyrovnávací příspěvek), soud při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za uvedené období nepřihlížel k tzv. státnímu vyrovnávacímu příspěvku, o který nebyl původní invalidní důchod žalobce zvýšen, resp. částku 220 Kč od invalidního důchodu žalobce neodečítal. Shora uvedené je patrné i z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR, který pro účely náhrady ztráty na výdělku částku 220 Kč odečítá od invalidních důchodů přiznaných, resp. pobíraných v devadesátých letech dvacátého století, resp. od těch, ke kterým náležel státní vyrovnávací příspěvek v této výši (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3258/2010 a ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3009/2016 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1776/2021).

66. Žalobce učinil předmětem řízení náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] a vyčíslil ji částkou ve výši 1 200 115 Kč. S ohledem na shora uvedené (viz bod 57. – 63. odůvodnění tohoto rozsudku) soud dospěl k závěru, že v tomto období ztráta na výdělku žalobce dosáhla částky v celkové výši 1 223 504,30 Kč (30 200,636 + 251 317,70 + 290 600,7 + 313 476,84 + 337 908,51). Soud proto žalobu považuje v plném rozsahu za důvodnou, a proto jí zcela vyhověl, a to včetně příslušenství tak, jak je specifikováno ve výroku II. tohoto rozsudku. Za situace, kdy žalovaný odmítl předmětnou částku zaplatit, ocitl se ode dne následujícího po seznámení se s nárokem žalobce (resp. kdy se dozvěděl o jednotlivých nárocích žalobce, o něž žalobu postupně rozšiřoval) v prodlení a je tak povinen žalobci hradit žalobci i úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z., když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Dále pak soud přiznal žalobci počínaje dnem [datum] pravidelnou měsíční rentu ve výši 31 279 Kč.

67. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval po žalovaném zaplatit za období od [datum] do [datum] částku ve výši 1 200 115 Kč (tedy částku o 23 389,30 Kč nižší, než která mu za dané období na ztrátě na výdělku fakticky náleží) a dále uplatnil od [datum] rentu ve výši 31 279 Kč měsíčně, soud uložil žalovanému zaplatit žalobci jím požadovanou částku a rovněž povinnost hradit žalobci do budoucna tuto částku, neboť soud nemůže překročit předmět řízení (a proto byla žalobci i na rentě přisouzena částka o 638,24 Kč nižší, než na jakou by měl dle názoru soudu nárok). V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že přisouzení v budoucnu splatných dávek náhrady za ztrátu na výdělku nebrání skutečnost, že v jednotlivých obdobích dosud splatné náhrady představovala ztráta na výdělku různé (odlišné) částky. V takovém případě soud určí v budoucnu splatné dávky náhrady za ztrátu na výdělku v takové výši, jaká odpovídá stavu v době vyhlášení jeho rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3107/2007). Uložení povinnosti platit náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti pak nebrání ani to, že se v budoucnu mohou změnit poměry, které byly rozhodující pro výši a další trvání v budoucnu splatných dávek. Změní-li se totiž následně podstatně okolnosti, významné pro určení výši nebo pro další trvání renty, mohou se oba účastníci domáhat změny soudního rozhodnutí, a to vždy s účinností ode dne, kdy došlo ke změně poměrů (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 2019, sp. zn. 14 Co 208/2018). [příjmení] může být přiznána poškozenému zaměstnanci do budoucna, nastala-li před vyhlášením rozhodnutí soudu splatnost alespoň jedná dávky a nebyl-li nárok (všechny dosud splatné dávky) do vyhlášení rozhodnutí zcela uspokojen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3107/2007). Ve vztahu k jednotlivým splátkám soud určil splatnost v souladu s návrhem žalobce vždy do každého 10. následujícího měsíce, neboť ve smyslu § 160 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), odsoudil-li soud k opětujícímu se plnění v budoucnu splatných dávek, je třeba je plnit, jakmile se podle rozsudku stanou splatnými s tím, že u takových dávek musí soud vždy určit jejich výši, období plnění dávek (měsíčně, čtvrtletně apod.) a dobu (den) splatnosti.

68. Ve vztahu k námitce žalovaného, že by žalobce byl i přes duševní onemocnění schopen výkonu jiné práce (zvládl by práci i v pravidelných denních osmihodinových směnách), z čehož dovozuje, že od žalovaných nároků je nutné odečíst částku, kterou si žalobce opomněl vydělat, resp. o kterou se připravil, když ukončil pracovní poměr u [právnická osoba] s. r. o., soud odkazuje na závěry revizního ústavního znaleckého posudku, z něhož vyplynulo, že žalobce je s ohledem na svůj zdravotní stav, jež je následkem daného úrazu, schopen vykonávat pracovní činnost pouze za zcela mimořádných podmínek ve smyslu ust. § 6 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (zásadní úprava pracovních podmínek, pořízení a využívání zvláštního vybavení pracoviště, zvláštní úprava stávajících strojů a nástrojů, používání zvláštních pracovních pomůcek nebo každodenní podpora a pomoc na pracovišti). Z výpovědi znaleckého ústavu [anonymizováno] nemocnice v [obec] vyplynulo, že by žalobce mohl zkusit pracovat 2 hodiny denně, avšak muselo by se jednat o klidnou a nestresující práci, kde by neměl pocit, že je čímkoli ohrožován. Soud je toho názoru, že takové pracovní uplatnění by žalobce nalezl jen stěží, když ani není jisté, že by pracovat v tomto rozsahu byl fakticky schopen. Práci na poloviční úvazek u shora uvedené společnosti nezvládal. V rámci svého výslechu tedy znalecký stav přesvědčivě vyvrátil závěry ústavního znaleckého posudku o tom, že žalobce by byl schopen vykonávat práci údržbáře s tím, že mu nic nebrání v tom, aby byl zařazen na obdobné pozici na pravidelné denní směně. Za této situace soud považuje danou námitku za nedůvodnou.

69. Soud neshledal důvodnou ani další námitku žalovaného spočívající v tom, že na [anonymizováno] stavu žalobce se převážně podílely jeho partnerské problémy. I zde soud odkazuje na závěry revizního ústavního znaleckého posudku Fakultní nemocnice [obec], z něhož má soud za prokázané, že hlavní příčinou nepříznivého zdravotního (psychického) stavu žalobce je předmětný pracovní úraz. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že ke stejnému závěru při svém znaleckém zkoumání dospěl i [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno] a rovněž i Znalecký institut pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii s. r. o. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že následek, o jehož odškodnění jde, může mít vícero příčin, nicméně podstatné je, že pracovní úraz je příčinou důležitou, podstatnou a značnou (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Cpj 37 R 11/1976 civ., rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 1961, sp. zn. 4 Co 172/61, případně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1235/2011).

70. Dále se pak soud zabýval dalším žalobcem uplatněným nárokem. Žalobce dále požadoval po žalovaném zaplacení částky 7 700 Kč, kterou vynaložil na znalecký posudek [anonymizováno] [jméno], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie ze dne [datum], v němž znalec dospěl k závěru, že žalobce trpí depresivně-úzkostnou poruchou v rámci posttraumatické stresové poruchy, jejíž hlavní příčinou je jeho pracovní úraz. Tento nárok byl žalobci přiznán na základě § 271e zákoníku práce, který ukládá zaměstnavateli povinnost poskytnout zaměstnanci, jenž utrpěl pracovní úraz, náhradu za věcnou škodu. Pod pojem„ věcné škody“ ve smyslu citovaného ustanovení je třeba zahrnout veškerou škodu, kterou nelze podřadit pod některý z dílčích nároků uvedených v § 271a, 271b, 271c, 271d zákoníku práce (srov. Ze zhodnocení rozhodování soudů [obec] socialistické republiky o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, projednaného a schváleného občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu [anonymizováno] [datum], [anonymizováno] [číslo]).

71. S ohledem na skutečnost, že žalobce byl ve věci plně úspěšný, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal mu plnou náhradu nákladů řízení. Ta je tvořena zejména jeho výdaji na zastoupení. Při určení tarifní hodnoty soud vycházel pro úkony od zahájení řízení do dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení č. j. 7 C 18/2021-497, jímž soud připustil rozšíření žaloby, z částky 2 106 888 Kč, která je tvořena součtem žalované částky 568 848 Kč a opětujícího plnění ve výši 1 538 040 Kč (25 634 * 5 * 12), a proto odměna za jeden úkony právní služby činí 16 740 Kč. Co se týče odměny za účast u jednání konaného dne [datum], soud vycházel již z tarifní hodnoty ve výši 2 931 343 Kč, která je dána součtem žalované částky 1 148 383 Kč a opětujícím se plněním (29 716 * 5 * 12), a proto odměna za tento úkon právní služby činí 20 060 Kč Náklady řízení v této věci představují odměnu za zastoupení žalobce ve výši 224 260 Kč ( (11 * 16 740) + (2 * 20 060)), neboť zástupkyně žalobce učinila celkem 13 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva s právním i skutkovým rozborem věci ze dne [datum], žaloba ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], podání ze dne [datum], kterým žalobce disponoval předmětem řízení, podání ze dne [datum] a konečně účast u jednání soudu, a to dva úkony právní služby za jednání přesahující dvě hodiny dne [datum] (9:00 – 12:10), jednání ze dne [datum] (8:40 – 10:24), jednání ze dne [datum] (10:00 – 11:35) a konečně dva úkony právní služby za jednání přesahující dvě hodiny dne [datum] (10: [číslo])). Dále se skládají z 13 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, v celkové výši 3 600 Kč. V souvislosti s účastí na proběhnuvších jednáních absolvovala zástupkyně žalobce celkem 4 cesty [obec] – [obec] a zpět. V roce 2021 absolvovala zástupkyně žalobce 3 cesty z [obec] do [obec] a zpět. Dle aplikace [webová adresa] je sídlo zástupkyně žalobce od Okresního soudu ve [obec] vzdáleno 109 km. V souvislosti s cestami realizovanými dne [datum], [datum] a [datum] činí cestovné při celkovém počtu ujetých kilometrů 654 km (3* (109*2)) a vyhláškové ceně za 1 litr motorové nafty (589/2020 Sb.) 27,20 Kč, částku ve výši 3 802,60 Kč ( (5, [číslo] x 654 x 27,20) + (4,4 x 654)). Pro úplnost soud uvádí, že vycházel ze spotřeby 5,2 dle metodiky 136/ 2014 uvedené v technickém průkaze použitého vozidla (reg. zn. [anonymizováno]). V roce 2023 absolvovala zástupkyně žalobce jednu cestu dne [datum]. Cestovné činí při celkovém počtu ujetých kilometrů 218 km a vyhláškové ceně za 1 litr motorové nafty 44,10 Kč (dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.), částku ve výši 1 633,50 Kč ( (5, [číslo] x 218 x 44,10) + (5,2 x 218)). Žalobci byla přiznána též náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 24 půlhodin (4 x 6 půlhodin v rámci 4 cest u soudu), tedy v částce 2 400 Kč Náklady řízení představují součet všech shora uvedených částek (224 260 + 3 600 + 3 802,60 + 1 633,50 + 2 400) ve výši 285 192,30 Kč. Pro úplnost soud s odkazem na § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 14a advokátního tarifu uvádí, že výsledná částka je dále navýšena o daň z přidané hodnoty, a právě proto byla žalovanému se solidárně zavázaným vedlejším účastníkem uložena povinnost uhradit žalobci k rukám jeho zástupkyně částku 285 192,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Pro úplnost soud dodává, že v rozhodnutí o věci samé soud nemůže vedlejšímu účastníkovi přiznat práva či uložit povinnosti s výjimkou hrazení nákladů řízení solidárně s hlavním účastníkem (srov. SVOBODA, [jméno] a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. [obec]: C. H. Beck, 2021, s. 475).

72. Závěrem soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V daném případě je navrhovatel v řízení osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. e) uvedeného zákona, a proto na žalovaného přechází poplatková povinnost v rozsahu toho, co bylo žalobci rozhodnutím soudu přiznáno. Řízení se týká tří jednotlivých nároků, jejichž součet představuje 3 092 255 Kč, kterému podle položky 1 bod 1 sazebníku poplatků, který je přílohou shora uvedeného zákona, odpovídá soudní poplatek ve výši 154 613. Tento vyměřený soudní poplatek má žalovaný povinnost uhradit na účet Okresního soudu ve [obec] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 7 odst. 1 citovaného zákona).

73. Závěrem soud s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil procesně neúspěšnému žalovanému povinnost k náhradě účelně vynaložených nákladů řízení státu, které se skládají ze znalečného vyplaceného MUDr. [jméno] [příjmení] ve výši 2 498,47 Kč (na základě usnesení ze dne 14. 5. 2021, č. j. 7 C 18/2021-202), znalečného vyplaceného [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno], ve výši 2 739,85 Kč (usnesením ze dne 14. 5. 2021, č. j. 7 C 18/2021-203), svědečným vyplaceným svědku [jméno] [příjmení] ve výši 794,80 Kč (usnesením ze dne 19. 7. 2021, č. j. [číslo jednací]), svědečným vyplaceným svědku [jméno] [příjmení] ve výši 2 151,50 Kč a 338,80 Kč (usnesením ze dne 23. 7. 2021, č. j. [číslo jednací]), znalečným vyplaceným znaleckému ústavu Znaleckému institutu pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii x [právnická osoba] ve výši 48 109,60 Kč (na základě usnesení ze dne 16. 11. 2021, č. j. [číslo jednací]) a ve výši 4 473,60 Kč (dle usnesení ze dne 15. 12. 2021, č. j. [číslo jednací]), znalečným uhrazeným soudnímu ústavu Fakultní nemocnici [obec] ve výši 59 048 Kč (usnesením ze dne 18. 11. 2022, č. j. [číslo jednací]) a znalečným přiznaným znaleckému ústavu v usnesení ze dne 8. 2. 2023 č. j. [číslo jednací] ve výši 2 722,50 Kč. Součet uvedených částek ve výši 122 877,10 Kč je žalovaný se solidárně zavázaným vedlejším účastníkem (viz závěr bodu 71. odůvodnění tohoto rozsudku) povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve [obec] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když ohledně splatnosti této částky i náhrady nákladů řízení soud neměl důvod odchylovat se od obecné zákonné třídenní lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení