7 C 182/2019 - 721

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [datum] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zrušení společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Společné jmění manželů – žalobkyně [Jméno žalobkyně], rozené [rodné přijmení] a žalovaného [Jméno žalovaného] se z r u š u j e .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 60 628 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně dne 5. 9. 2019 podala u zdejšího soudu žalobu na zrušení společného jmění manželů (dále jen SJM) s odůvodněním, že manželství účastníci uzavřeli 1. 12. 1995, když žalobkyně má za to, že jsou splněny podmínky pro zrušení SJM za trvání manželství dle § 724 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“).

2. Žalovaný navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta s odůvodněním, že žaloba neobsahuje žádný ze zákonných důvodů, pro které může být SJM zrušeno soudem.

3. Nalézací soud prvého stupně již ve věci dvakrát rozhodl. Prvně rozsudkem č. j. 7 C 182/2019-337 z 30. března 2021, kterým soud žalobě vyhověl. Soud prvého stupně ve věci rozhodl prvně po provedení rozsáhlého dokazování listinami – viz. odst. 3 rozsudku č. j. 7 C 182/2019-337 z 30. března 2021, když ustanovení § 724 odst. 1 a 2 o.z. vyložil tak, že neobsahuje taxativní ustanovení o možnosti zrušit SJM za trvání manželství, nicméně se jedná pouze o příkladné možnosti, tzv. demonstrativní výčet, když soud prvého stupně dospěl k závěru, že vztahy mezi účastníky jsou do té míry narušeny, že žádný z účastníků nemá absolutně žádný vliv na hospodaření druhého účastníka, nemá žádný vliv na to, jaké přijímal nebo bude přijímat závazky, které mohou postihnout majetek, který je součástí SJM, když zkonstatoval, že důkazy sice nebyly přímo prokázány důvody uvedené v § 724 obč. zák., ale byl prokázán stav, který je roven uvedenému ustanovení a který vylučuje normální fungování SJM, když vztahy jsou do té míry narušeny, že oba druhého považují za marnotratného, za této situace soud konstatoval, že stav vztahů mezi účastníky je blízký důvodům uvedeným v § 724 o. z., a proto přes nesouhlas žalovaného návrhu vyhověl.

4. Proti uvedenému rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, který navrhoval, aby rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen a vrácen k dalšímu řízení, případně byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Žalobkyně ve vyjádření k rozhodnutí soudu prvého stupně konstatovala, že má za to, že rozhodnutí soudu prvého stupně je správné jak z pohledu hmotně právního, tak procesního, navrhla, aby rozsudek soudu prvého stupně byl potvrzen s tím, že odkazovala stručně na svůj náhled na skutková zjištění s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu.

5. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvého stupně zrušil a vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že soud prvého stupně provedl dokazování listinami, neučinil z nich však skutkové závěry, které by svědčily pro závažné důvody, pro něž je na místě SJM zrušit. Rozhodnutí soudu prvého stupně nebylo správné, protože soud neměl dostatečné podklady, rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, když odvolací soud měl za to, že nebylo provedeno dostatečné dokazování, doplnění by přesahovalo meze odvolacího řízení, proto byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen a vrácen k dalšímu řízení. Odvolací soud pro soud prvého stupně závazně stanovil povinnost soudu prvého stupně opětovně posoudit nárok žalobkyně s tím, že soud prvého stupně řádně poučí žalobkyni, aby k prokázání svých skutkových tvrzení navrhla důkazy, když žalobkyně musí prokázat, že ze strany žalovaného je s majetkem nakládáno tak, že jsou naplněny zákonné důvody uvedené v § 724 odst. 2 o. z., když z dosavadního dokazování naplnění důvodů dle § 724 o.z. včetně otázky nakládání se společným nemovitým majetkem nevyplývá. Dále odvolací soud zkonstatoval, že výčet důvodů, pro zrušení SJM je pouze demonstrativní, proto se má soud zaměřit i na oblast, která se jeví pro žalobkyni významnou, a to získávání informací od žalobce o společném majetku, posouzení společného hospodaření a naplňování dohod o společném majetku, když na soudu prvého stupně, aby navržené důkazy provedl a zhodnotil na základě skutkových závěrů o žalobě znovu rozhodl.

6. Soud prvého stupně v souladu se závazným pokynem Městského soudu v Praze vrátil žalobu žalobkyni k odstranění vad. Žalobkyně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 373/2015 setrvala na svém návrhu s tím, že výčet důvodů pro zrušení SJM v § 724 odst. 2 o. z. je pouze demonstrativní s tím, že kromě odděleného soužití musí existovat ještě další skutečnost, která je svou intenzitou způsobilá ovlivnit majetkové manželské společenství, jak co do rozsahu, tak i co do hodnoty předmětu společného majetku, když jednání manžela způsobuje, že oproti obvyklému běhu věcí lze očekávat, že majetek nebude dále rozmnožován, když zde musí existovat neshoda, která podstatným způsobem využití či nakládání se společnými věcmi či právy ztěžuje do té míry, že je způsobilá přivodit vznik závažné či těžko nahraditelné újmy na věci či právech jednoho z manželů, případně na společném majetku jako celku. Žalobkyně zdůraznila, že účastníci spolu dlouhodobě nežijí, tedy od roku 2015 ve společné domácnosti, že hradí náklady na svou domácnost samostatně a že mají každý zcela rozdílný názor na nakládání s majetkem SJM. Pokud jde o rizikovost podnikání žalovaného, žalobkyně odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze pod č. j. 77 Cm 3/2020-51 ze dne 10. 11. 2020, kterým bylo vyhověno návrhu žalobkyně a byla zrušena její účast ve společnosti s tím, že jedním z důvodu pro vyhovění návrhu bylo neposkytování smluv, kterými byla společnost vázána a nekonání valných hromad. Dále žalobkyně uvedla, že z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že notářským zápisem [Anonymizováno] z 10. 3. 2021 došlo k prodeji uvolněného podílu společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO], kde je žalovaný nadále jednatelem, na společnost [právnická osoba], ve které figuruje žalovaný současně jako jednatel a podílník a jakožto svěřenský správce vlastníka – svěřenského fondu [právnická osoba] kupní cena na tento třetinový obchodní podíl byla stanovena na 1 450 000 Kč. Dále uvedla, že z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že notářským zápisem [Anonymizováno] z 9. 4. 2021 došlo k převodu zbylého obchodního podílu společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] za kupní cenu 1 900 000 Kč, když žalobkyně má za to, že hodnota obchodního podílu musí být násobně vyšší, a to v řádech stovek milionů Kč, možná i miliardy Kč, protože [právnická osoba] zaměstnává 70 zaměstnanců a jen za rok 2015 vykázala dle účetní závěrky zisk 33 504 000 Kč, kdy jejich nerozdělený zisk minulých let činil 39 525 000 Kč, když poslední závěrky žalobkyně nezná, protože jsou zveřejněny ve sbírce listin špatně čitelné. Z výše uvedeného dle žalobkyně vyplývá, že v kupní ceny musely být buď velmi podhodnoceny, nebo muselo dojít v posledních pěti letech k drastickému poklesu hodnoty obchodní společnosti. Dle žalobkyně žalovaný z pozice statutárního orgánu hrubě porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře i v případě prodeje uvolněného podílu společnosti ze svěřenského fondu, jehož je pravděpodobným beneficientem. Tato skutečnost měla významně ohrozit majetek manželů. Žalobkyně má za to, že žalovaný převádí své ekonomické aktivity do svěřenského fondu [právnická osoba], který byl založen v době trvání manželství, když není zřejmé, odkud tento fond bere zdroje na nákup prostřednictvím společnosti [právnická osoba] Žalobkyně má za to, že s ohledem na právní povahu majetku ve svěřenských fondech, tedy majetku, který není předmětem dědictví a pravděpodobně ho nelze zahrnout do SJM je vyváděním majetku ze SJM do svěřenských fondů jednáním srovnatelným, ne-li závažnějším než plýtvání společným majetkem. Dále žalobkyně zkonstatovala, že žalovaný ovládá podstatnou část SJM, správu veškerých příjmů ze společného majetku, správu nemovitostí náležejících do SJM, když žalobkyně nezná způsob, jakým je nakládáno s nemovitostmi, když žalobkyně trpí informačním deficitem ohledně majetku v SJM. V souvislosti se svými tvrzeními žalobkyně žádala soud, aby od žalovaného vyžádal aktuální platné nájemní smlouvy k prostorám v domech [adresa], nájemní smlouvy ke garážím náležícím do SJM v [adresa], sdělení žalovaného, jakým způsobem je nakládáno s nemovitostmi náležejícími do SJM a jak je nakládáno s příjmy plynoucími z nájmu těchto nemovitostí a výpisy z účtů žalovaného, na které je nájemné placeno a přehled příjmů a nákladů z nemovitostí v SJM. Dále žalobkyně navrhovala, aby si soud vyžádal od žalovaného účetní závěrky [právnická osoba] z let 2018 až 2020, [právnická osoba] z let 2019 až 2020 a sdělení žalovaného, z jakých prostředků byly hrazeny prodeje obchodního podílu [právnická osoba]

7. Žalovaný po výše uvedeném doplnění navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta s odůvodněním, že žalobkyně od podání žaloby mění, případně doplňuje skutková tvrzení podle názoru soudu prvního stupně nebo soudu odvolacího, když nepředložila žádný důkaz, který by odůvodnil vyhovění žalobě, když, pokud se týká absence společného bydlení, došlo k tomu, že v zimě 2021, kdy onemocněl žalovaný covidem, nechtěl nakazit zbytek rodiny, proto se dočasně přemístil do jiného bytu, po uzdravení však již nebyl do společného bytu vpuštěn. Žalovaný zdůraznil, že nemá žádné dluhy, exekuce, není v insolvenčním řízení a nehrozí, že by taková situace mohla nastat stejně tak žalovaný nepodstupuje nepřiměřená rizika, která by mohla jakkoliv ohrozit SJM účastníků, žalovaný tvrdil, že již nepodniká ani není v zaměstnaneckém poměru, a to z důvodu zdravotních, je ve starobním důchodu, pouze vykonává funkci jednatele v omezeném rozsahu cca dvě hodiny denně. Pokud se týká hospodaření se společným majetkem, žalobkyni průběžně informuje a ta zná stav společného majetku, jakož i výnosy z něj. Pokud jde o společnost [právnická osoba], tato společnost, respektive podíly v ní nebyly nikdy součástí SJM.

8. Soud prvého stupně provedl další listinné důkazy, jejichž podrobný výčet je uveden v odst. 8 rozsudku č. j. 7 C 182/2019-447 z 15. prosince 2022 a po provedeném dokazování uzavřel, že žaloba není podána po právu, a tedy ji zamítl s odůvodněním, že pokud žalobkyně za předmět sporu činí dispozice s majetkem ve [právnická osoba], pak tato společnost vznikla před tím, než manželé uzavřeli dne 1. 12. 1995 manželství a dispozice s tímto majetkem, respektive výnosy nelze požadovat za dispozice s majetkem v SJM, které by jakkoliv ovlivňovaly společný majetek účastníků - SJM. Pokud žalobkyně namítala, že nemá informace o nájmu společných nemovitostí, pak nic z toho, co žalobkyně tvrdila, neosvědčilo, že by zde byly tak závažné problémy, které by byly mohly být podkladem pro označení žalovaného za marnotratného, že podstupuje nepřiměřená rizika, taktéž nebylo prokázáno, že by začal podnikat v průběhu manželství respektive, že by se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby. Soud uzavřel, že informace o společném majetku, respektive nájmech a užití může samotná žalobkyně získat od nájemců, protože má k majetku stejná práva jako žalovaný. Žádný z důkazů podle názoru soudu prvého stupně nesvědčil pro závěr, který by odůvodnil zrušení SJM za trvání manželství. Podle názoru soudu prvého stupně nebylo prokázáno, že by zde byly důvody, které byly obdobné těm, které jsou uváděny v § 724 o.z. O nákladech řízení soud prvého stupně rozhodl dle ustanovení § 23 zákona o zvláštní řízení soudních a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

9. Proti uvedenému rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně, která nesouhlasila s tím, že by předmětem sporu měla být dispozice s výlučným majetkem žalovaného, když podle § 709 odst. 2 o. z. je součástí SJM zisk z výlučného majetku. Pokud žalovaný přesouvá ekonomické aktivity do svěřeneckého fondu, obchází tak účelově svoji povinnost zařazovat případné zisky do SJM. Žalobkyně poukázala na to, že manželé mají naprosto rozdílné názory na správu SJM, manžel ji neposkytuje informace o výši příjmů do SJM, ani jak s příjmem nakládá. Pro žalobkyni je prakticky nemožné, aby si zmíněné informace sama opatřila, typicky v případě realizovaných pronájmů, zejména pokud je nájemcem společnost [právnická osoba], jejímž je žalovaný jednatelem. Žalobkyně nesouhlasila s názorem soudu prvního stupně, že nelze účastníka nutit, aby předložil důkazy, které by mohly svědčit v jeho neprospěch. Tento názor soudu popírá institut vysvětlovací povinnosti žalovaného v případě informačního deficitu žalobkyně. Žalovaného tíží vysvětlovací povinnost, která v případě jejího nesplnění může vést k jeho procesnímu neúspěchu ve věci. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jej změnil tak, že společné jmění manželů zruší.

10. Žalovaný v reakci na odvolání žalobkyně uvedl, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné a poukázal na to, že žalobkyně soustavně opakuje to, na čem vystavěla žalobu. Jde o společnost [právnická osoba], která nikdy v SJM účastníků nebyla a kde byla žalobkyně jednatelem a společníkem a o své vůli jimi dobrovolně přestala být. Žalobkyně nedokládá žádné hrozby regresních náhrad, její úvahy, že žalovaný nejedná s péčí řádného hospodáře, nejsou ničím podložené. Tvrzení žalobkyně o výnosech z výlučného majetku žalovaného i absence informací o dispozicích se ziskem z pronájmů jsou novými tvrzeními žalobkyně, která nejsou ani ničím prokazována. Žalovaný prokázal, že informace o nájmech jsou v rámci manželském komunikace žalobkyni sdělovány. Žalobkyně sama nájemní smlouvy uzavírala, má je u sebe. Žalobkyně z těchto nájmů hradí daně. Tvrzení o rozdílných názorech na správu SJM, o neinformování o příjmech plynoucích do SJM, nakládání s nimi, jsou postavena na obecných tvrzeních. Žalovaný má za to, že žalobkyně má veškeré informace k dispozici. Žalovaný se neztotožňuje s právním názorem žalobkyně stran aktivace institutu vysvětlovací povinnosti žalovaného, když ve sporném řízení je věcí žalující strany, aby tvrdila a prokazovala potřebné skutečnosti. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek č.j. 7 C 182/2019 – 447 ze dne 15. prosince 2022 včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a odvolání žalobkyně shledal důvodným, když uvedl, že soud prvního stupně své rozhodnutí založil na tom, že důvody, pro které má být společné jmění zrušeno a které žalobkyně uváděla, nejsou dostatečné pro navržené zrušení SJM. Je pravdou, že žalobkyně svá skutková tvrzení neustále mění či doplňuje, přičemž aktuálně setrvává na tvrzení, že se jí nedostává informací o společném jmění, zejména jak je nakládáno se ziskem, který společné jmění generuje, nejsou jí známy ani příjmy náležející do SJM, ať je to příjem žalovaného či příjmy z nájmů, není informována o dispozicích s majetkem a není ji umožněno se společným majetkem nakládat.

12. Odvolací soud poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, který ve svém rozsudku ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3575/2020 mimo jiné shrnul, „že samotné oddělené soužití manželů a nezájem o další zachování manželství, jenž je navenek demonstrován probíhajícím rozvodovým řízením, nejsou skutečnostmi, které by samy o sobě představovaly vážný důvod pro zúžení či zrušení SJM. Přistoupí-li k nim však skutečnost další, která je způsobilá negativně ovlivnit manželské majetkové společenství, může se jednat o závažný důvod ve smyslu § 724 o. z. ke zúžení SJM“. Poznamenal, „že takovým závažným důvodem může být neshoda, která podstatným způsobem ztěžuje využití či nakládání se společnými věcmi či právy do té míry, že je způsobilá přivodit vznik závažné či těžko nahraditelné újmy na věci či právu, na právech jednoho z manželů, popřípadě i na společném majetku jako celku“, resp. v dané souvislosti dokonce výslovně konstatoval, že za „situace, kdy jeden z manželů znemožní druhému nakládat se společnými finančními prostředky, spolurozhodovat o jejich nakládání a mít o jejich výši a využití přehled, je právě tou skutečností, která společně s neshodami na podstatných záležitostech hospodaření se společnými věcmi, nezájmem o obnovu manželského soužití a odděleným hospodařením již postačí k závěru o existenci závažného důvodu k zúžení SJM ve smyslu § 724 odst. 1 o. z.“ 13. Podle závazného právního názoru odvolacího soudu je nutné na věc nahlížet optikou této judikatury Nejvyššího soudu. Žalobkyně totiž tvrdí skutečnosti podřaditelné pod shora definovaný vážný důvod ospravedlňující soudní zásah do stávajícího režimu společného jmění účastníků tohoto řízení. Obecně sice platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, avšak to neplatí tam, kde strana zatížená důkazním břemenem objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, pakliže protistrana má tyto informace k dispozici. Pro tyto případy ustálená judikatura dovodila, že postačí, aby strana zatížená důkazním břemenem přednesla alespoň „opěrné body“ skutkového stavu a zvýšila tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, v důsledku čehož nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany a nesplnění této povinnosti bude (může) mít za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila. Pokud tedy žalobkyně v řízení prokazatelně popsala okolnosti, které by jí v případě jejich prokázání mohly přinést, byť částečný úspěch ve věci, bylo na soudu prvního stupně, aby při srozumitelně vyložené důkazní nouzi žalobkyně na uvedené reagoval zmíněnou aktivací vysvětlovací povinnosti žalovaného s upozorněním na procesní následky, které jsou s tím spojené, což se nestalo. Odvolací soud se uvedené procesní pochybení soudu prvního stupně pokusil napravit a žalovaného podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučil, aby s odkazem na jej stíhající vysvětlovací povinnost tvrdil a prokázal, že žalobkyni umožňuje nakládat majetkem v jejich SJM, že ji umožňuje spolurozhodovat o nakládání s ním, a že ji informuje o výši společných finančních prostředků a využití dalšího majetku v SJM tak, aby o jeho výši a využití mohla mít přehled, a to zejména pokud se týká pronájmu prostor nacházejících se v domech [adresa][Anonymizováno]nacházejících se na adrese [adresa] a pronájmu garáží, které rovněž náleží do jejich SJM. Žalovanému se zároveň dostalo poučení, že z důvodu splnění této povinnosti může být v řízení procesně neúspěšný. Podle zmíněného procesního ustanovení byla stejně tak i žalobkyně poučena o povinnosti blíže konkretizovat informace, které se jí od žalovaného v souvislosti s majetkem náležejícím do SJM nedostávají, a neshody, které jí podstatným způsobem ztěžují využití a nakládání se společnými právy a věcmi. Protože obě procesní strany na poskytnuté poučení reagovaly rozsáhlým doplněním rozhodných skutečností a návrhy na doplnění dokazování, k němuž však odvolací soud pro jeho rozsáhlost jako instance v zásadě přezkumná není oprávněn, byl napadený rozsudek s odkazem odvolacím soudem zrušen a věc vrácena zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Soud prvého stupně vycházejíc ze závazného právního názoru soudu odvolacího provedl v dalším řízení dokazování v rozsahu doplněných rozhodných tvrzení a důkazních návrhů obou stran v návaznosti na poučení odvolacího soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., a to dokazování listinami a svědeckými výpověďmi [jméno FO] (dcery účastníků řízení), [jméno FO] (zetě účastníků řízení), [Jméno žalovaného] ml. (syna účastníků řízení) a [jméno FO] (snachy účastníků řízení).

15. Z listinných důkazů soud provedl dokazování následujícími listinami: - rozsudkem Městského soudu v Praze o zrušení účasti společníka ve společnosti, č.j. 77 Cm 3/2020-51 na č.l. 475, - rozsáhlou e-mailovou korespondencí mezi účastníky řízení, případně jejich právními zástupci (na č.l. 478 až č.l. 498, na č.l. 508 a na č.l. 510), - oznámením o zahájení společného řízení ze dne 5. 8. 2020, č.j. NCP 8215989/20 Odboru územního rozvoje a výstavby Úřadu Městské části [adresa] - screenshot SMS komunikací mezi účastníky řízení na č.l. 507, - přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2019, 2020, 2021 a 2022 poplatníka [Jméno žalovaného] na č.l. 511, 513, 515, 517, - rozhodnutím ČSSZ ze dne 30. 7. 2021, dle kterého činí starobní důchod [Jméno žalovaného] 16 214 Kč měsíčně, na č.l. 520, - oznámením ČSSZ ze dne 27. 12. 2021, že starobní důchod náležející [Jméno žalovaného] činí od lednové splátky 2022 - 17 029 Kč měsíčně, na č.l. 521, - oznámením ČSSZ, že starobní důchod přiznaný [Jméno žalovaného] činí od červnové splátky 2022 - 18 106 Kč měsíčně, na č.l. 522, - oznámením ČSSZ ze dne 22. 5. 2023, že starobní důchod náležející [Jméno žalovaného] od červnové splátky 2023 činí 20 510 Kč měsíčně, na č.l. 523, - výpisem ze společného bankovního účtu účastníků řízení v [právnická osoba]. za období od 1. 1. 2023 do 4. 3. 2024, ze kterého vyplývají platby nájemného, které žalobkyně obdržela na tento účet - na výpisu je uvedeno celkem 6 plateb po 50 000 Kč – mezi účastníky nesporné, že se jedná o společný účet, kam má být zasíláno nájemné určené pro žalobkyni z pronájmu společné nemovitosti v [adresa], - žádostí o vydání společného povolení ve společném řízení ze dne 30. 3. 2020, adresováno Úřadu Městské části [adresa], podací razítko 13. 3. 2020, na č.l. 541, - žádostí podepsanou [právnická osoba]. - příloha k žádosti plná moc ze dne 5. 11. 2019 zmocnitel [Jméno žalobkyně] zplnomocňuje [právnická osoba], na č.l. 545, - rozhodnutím Odboru územního rozvoje a výstavby Městské části [adresa] ze dne 3. 9. 2020, kterým se schvaluje stavební záměr, přestavba a stavební úpravy rodinného domu [adresa] s tím, že žádost o vydání společného povolení podali [Jméno žalobkyně] a [Jméno žalovaného] [tituly za jménem], na č.l. 546 - plnou mocí ze dne 5. 11. 2019, kterou [Jméno žalovaného] [tituly za jménem] zmocňuje [právnická osoba], na č.l. 549, - přípisem Odboru územního rozvoje a výstavby Úřadu Městské části [adresa] ze dne 13. 12. 2023, věc přístavba a stavební úpravy rodinného domu [adresa]“ - znaleckým posudkem č. 3466/15/2022, zpracovaný [jméno FO] za účelem ocenění nemovitostí – pro dokazování jsou podstatné fotografie předmětných nemovitostí, ze kterých je patrný stav těchto nemovitostí, na č.l. 543, - znaleckým posudkem č. 3471/20/2022 zpracovaný [jméno FO] k zadání zdejšího soudu za účelem stanovení obvyklé ceny nemovitostí zapsaných na LV číslo [hodnota] v katastrálním území [adresa], na č.l. 604.

16. Soud vyšel ze shodných tvrzení stran ohledně těch skutečností, které mezi nimi byly nesporné, zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

17. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobkyně a žalovaný spolu nebydlí, že v jejich nemovitosti v [adresa] bydlí jejich dcera [jméno FO] s manželem [jméno FO] a jejich synem, že v jednom z bytů domu [adresa] bydlí jejich syn [Jméno žalovaného] ml. s manželkou [jméno FO], že žalovaný ve dnech 8.5.2024 a 9.5.2024 odeslal ze společného účtu účastníků řízení č. [č. účtu], vedeného u [právnická osoba]. žalobkyni částku 1 387 000 Kč na úhradu dlužného výživného pro dvě nezletilé dcery účastníků, když tato povinnost mu byla uložena opatrovnickým soudem, přičemž prostředky na tomto účtu, ze kterého žalovaný platbu provedl, jsou tvořeny trojím druhem plateb, tj. starobním důchodem žalovaného, nájemným za nemovitost [adresa] určeným žalobkyni a výživným pro nezletilé dcery, které na tento účet žalovaný zaslal v minulosti za dřívější období. Z části bylo dlužné výživné uhrazeno dřívějším výživným pro nezletilé děti.

18. Ostatní skutečnosti byly mezi stranami sporné. Sporné bylo především to, zdali je objektivně dán některý z důvodů pro zrušení společného jmění manželů, jak je vymezeno ustanovením § 724 o.z., zejména zdali žalovaný umožňuje žalobkyni spolurozhodovat o společném majetku v SJM, zdali žalovaný žalobkyni dostatečně informuje o nakládání se společným majetkem v SJM, jestli má žalobkyně možnost podílet se na výnosech ze SJM, zdali má žalobkyně přehled o majetku v SJM včetně pronájmu prostor na adrese [adresa] a včetně garáží, jestli žalobkyně a žalovaný mají či nemají neshody stran nakládání s majetkem v SJM, rozhodování o majetku v SJM a čerpání výnosů ze SJM, jestli v otázkách ohledně společného majetku řádně spolupracují.

19. Po provedeném dokazování soud zjistil následující pro rozhodnutí podstatné skutečnosti: Ze svědecké výpovědi [jméno FO], dcery účastníků řízení vyplynulo, že této je známo, že žalobkyně chce rozdělit majetek, protože žalovaný s ním nakládá všelijakým způsobem a ona s tím nesouhlasí, například koupil dům v [adresa], který ona koupit nechtěla, nicméně žalobce ho přesto koupil a napsal ho na sebe. Dále vyměnil klíče u domu [adresa], žalobkyně se tam potom nemohla dostat. Také v domě sídlí jeho firma, která neplatí nájemné, vždy je jí nějakým způsobem odpuštěno. Svědkyně dále vypověděla, že ví, že žalovaný zakládal nějaké svěřenské fondy a snažil se tam vyvést majetek. Svědkyně uvedla, že žalovaný má pocit, že s majetkem nakládá nejlépe, jak může, nicméně o tom odmítá s kýmkoliv komunikovat. Dále svědkyně uvedla, že nejprve byla snaha řešit věc mediací, to se však nepovedlo a žalobkyně podala návrh na rozvod manželství. K tomu svědkyně doplnila, že všechny informace, které uvedla, nabyla na základě rozhovorů s oběma rodiči, tedy jak s žalobkyní, tak s žalovaným (zjištěno ze svědecké výpovědi [jméno FO] ze dne 1.8.2024). Dále ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že dcera účastníků [jméno FO] se svým manželem [jméno FO] a jejich synem bydlí v nemovitosti, ve vlastnictví žalobkyně a žalovaného [adresa], tuto nemovitost rekonstruovali, a to se souhlasem žalobkyně i žalovaného. Žalobkyně souhlasila s rekonstrukcí, nicméně na vlastní náklady dcery a zetě s tím, že na tyto náklady nebude přispíváno ze SJM žalobkyně a žalovaného, neboť žalobkyně živí ještě dvě nezletilé dcery. Žalovaný přispěl své dceři a zeťovi na fasádu a okna. Žalovaný požadoval, aby faktury byly psány na firmu (svědkyně uvedla na firmu [právnická osoba], přesný název nevěděla). Dodavatelé fakturovali přímo této firmě, někdy se však svědkyni a jejímu manželovi nepodařilo otce dohnat včas, v tomto případě některé práce platili přímo sami a žalovaný pouze doplatil další faktury a následně své dceři [jméno FO] zaslal na účet částku 200 000 Kč, což však bylo ze společného účtu rodičů. Maminka (žalobkyně) s tím nesouhlasila, tudíž tyto peníze vrátili a následně jí otec předal částku 200 000 Kč v hotovosti. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že celkově za rekonstrukci domu v [adresa] byla vynaložena částka 1 890 000 Kč, z toho 1 428 000 Kč představoval materiál. Z celkové částky otec pokryl částku 842 000 Kč, která představuje jednak uhrazené faktury dodavatelům a jednak částku v hotovosti ve výši 200 000 Kč. [jméno FO] vypověděl, že panem [jméno FO] byly proplaceny stavební práce přibližně v částce 470 000 Kč, když mu není známo, na koho přesně byly stavební práce fakturovány, jestli na pana [jméno FO] jako na fyzickou osobu nebo na firmu, faktury neviděl. Pokud se týká nájemní smlouvy na bydlení v nemovitosti v [adresa] dcera účastníků [jméno FO] a její manžel [jméno FO] chtěli nájemní smlouvu uzavřít, dokonce připravili návrh, žalobkyně tedy nájemní smlouvu podepsala, nicméně žalovaný ji nakonec nepodepsal, protože uvedl, že přece žádnou nájemní smlouvu mezi sebou nepotřebují (zjištěno ze svědecké výpovědi [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 1. 8. 2024). Ze svědecké výpovědi syna účastníků řízení [Jméno žalovaného] a jeho manželky [jméno FO] dále vyplynulo, že tito dva svědci bydlí v činžovním domě, který je v SJM žalobkyně a žalovaného na adrese [adresa], a to v bytě, který byl rekonstruován, o čemž věděli oba rodiče, i žalobkyně, neboť tato se stěhovala do bytu po nich. S žalobkyní byly ohledně rekonstrukce vedeny pouze designové konzultace. Za bydlení v bytě na adrese [adresa] svědci neplatí žádné platby, ani na nájemném ani za vodu či další služby spojené s užíváním bytu. Rekonstrukci bytu financoval žalovaný, nicméně svědci nevěděli, odkud peníze oficiálně šly (zjištěno zejména z výpovědi [Jméno žalovaného]. ze dne 7. 5. 2024 a dále ze svědecké výpovědi [jméno FO] ze dne 7.5.2024). Ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že ačkoliv žalobkyně nesouhlasila s financováním rekonstrukce domu v [adresa] za finanční prostředky ze SJM z důvodu, že živí ještě dvě nezletilé děti a domnívá se, že zletilé děti by si měly rekonstrukci hradit ze svého, žalovaný vynaložil na tuto rekonstrukci nemalé finanční prostředky, ohledně kterých není zřejmé, jestli byly poskytnuty ze SJM nebo z prostředků firmy ve výlučném majetku žalovaného, když ani žalovaný konkrétně nevysvětlil, z jakých finančních prostředků byla nakonec uhrazena platba 200 000 Kč v hotovosti manželům [jméno FO], pouze uvedl, že se vůbec nemuselo jednat o prostředky ze SJM. Původní, bezhotovostní platba, která byla vrácena na účet účastníků, byla ze SJM zcela jistě. Ze svědecké výpovědi [jméno FO], dcery obou účastníků řízení, taktéž vyplynulo, že mezi účastníky jsou neshody ohledně nakládání s majetkem a že žalobkyně nesouhlasí se způsobem nakládání s majetkem v SJM způsobem, jak činí žalovaný.

20. Z provedených listinných důkazů vyplynulo, že Městský soud v Praze ve věci č.j. 77 Cm 3/2020 žalobkyně [Jméno žalobkyně] proti žalované [právnická osoba] dospěl k závěru, že žalobkyně využila právně dostupných možností, aby získala informace o podnikání žalované, což jí po několik let nebylo umožněno, když jednatel žalované její požadavky ignoruje. Žalobkyně prokázala, že druhý společník ([Jméno žalovaného], [tituly za jménem], tedy žalovaný) měl snahu vyvést podstatný majetek žalované do svěřenského fondu, ke kterému žalobkyně nemá žádné dispozice a který zcela ovládá druhý společník žalované [Jméno žalovaného], [tituly za jménem] a který byl zřízen v jeho prospěch. Z uvedeného soud dovodil, že žalobkyně prokázala nepřijatelné chování žalované k ní jako společnici. Na druhou stranu soud neshledal žádný důvod, pro který by žalovaná měla být tím, že účast žalobkyně jako společníka bude soudem zrušena, poškozena, když žalovaná bez účasti žalobkyně podniká v podstatě již několik let, nesvolává ani valné hromady a žalobkyni neinformuje o svých podnikatelských záměrech (zjištěno z odst. 16 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2020, č.j. 77 Cm 3/2020). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala žalobce, aby se podílel na nákladech spojených s chodem domácnosti a na výdaje společných děti, aby jí zasílal polovinu nájemného za pronájem domů [adresa], když jím zasílané částky nestačí na pokrytí měsíčních výdajů rodiny (zjištěno z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 2. 2018 žalovanému.) Žalobkyně vytýkala žalovanému, že není ochoten řešit, že žalobkyně nemá přístup k společnému majetku, že neví a nemůže ovlivnit, jak se společným majetkem žalovaný hospodaří (zjištěno z e-mailu žalobkyně žalovanému ze dne 6. prosince 2019). Na e-mail právního zástupce žalobkyně, zdali má žalovaný zájem vyřešit věc dohodou, odpověděl právní zástupce žalovaného“ „Proč by měl mít ?“ (zjištěno z e-mailové komunikace právních zástupců žalobkyně a žalovaného ze dne 15. 10. 2019). Z e-mailové korespondence a sms komunikace mezi žalobkyní a žalovaným vyplývá neschopnost obou účastníků dosáhnout shody v otázkách stěhování, vyklízení nemovitostí, stejně tak nesouhlas žalobkyně se zasláním částky 200 000 Kč z finančních prostředků výživného na nezletilé dcery manželům [jméno FO], dále sdělení žalobkyně, že zjistila, že žalovaný převádí téměř veškerý majetek firmy [právnická osoba]. do svěřenského fondu, o kterém nevěděla, že existuje, žádost žalobkyně, aby jí žalovaný sdělil, jaké mají další účty v bankách a v zahraničí (zjištěno z e-mailové a sms korespondence mezi účastníky, příp. právními zástupci na č.l. 483 až č.l. 499). Žalobkyně a žalovaný podali dne 13. 3. 2020 žádost o vydání společného povolení na stavbu „Přístavba a stavební úpravy rodinného domu, [adresa] (zjištěno z oznámení zahájení společného řízení Odboru územního rozvoje a výstavby Úřadu městské části [adresa] ze dne 5. 8. 2020, z žádosti o vydání společného povolení ze dne 13. 3. 2020 a plných mocí ze dne 5. 11. 2019 udělených účastníky [právnická osoba]). Výsledky podnikání žalovaného ze samostatné výdělečné činnosti činily: v roce 2019 ztrátu ve výši – 494 Kč, v roce 2020 činil dílčí základ daně 69 333 Kč, v roce 2021 činil dílčí základ daně 6 850 Kč, v roce 2022 činil dílčí základ daně 0 Kč (zjištěno z daňových přiznání žalovaného za roky 2019 až 2022). Starobní důchod žalovaného činil od 28. 6. 2021 částku 16 214 Kč, následně od 1. 1. 2022 částku 17 029 Kč, od července 2022 částku 18 106 Kč, od června 2023 částku 20 510 Kč (zjištěno z rozhodnutí ČSSZ ze dne 30. 7. 2021, z oznámení ČSSZ ze dne 27. 12. 2021, ze dne 11. 3. 2022 a ze dne 22. 5. 2023). Ze znaleckého posudku č. 3466/15/2022 ze dne 9. 5. 2022, zpracovaného znalcem [jméno FO] pro obor Ekonomika pro ceny a odhady se zvláštní specializací nemovitosti soud zjistil, že obvyklá cena nemovitostí v SJM účastníků zapsaných na LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa], který je součástí pozemku parc. č. [hodnota], dále pozemky parc. č[adresa] garáže postavení na pozemcích jiného vlastníka) podle stavu ke dni 12. 4. 2022 činí 26 300 000 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku č. 3466/15/2022 ze dne 9. 5. 2022). Ze znaleckého posudku č. 3471/20/2022 ze dne 16. 8. 2022, zpracovaného znalcem [jméno FO] pro obor Ekonomika pro ceny a odhady se zvláštní specializací nemovitosti soud zjistil, že obvyklá cena nemovitostí v SJM účastníků zapsaných na LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa] (budova [hodnota], která je součástí pozemku parc. č. [hodnota], hala situovaná na nádvoří budovy č.p[hodnota] a budova č.p. [hodnota], která je součástí pozemku parc. č. [hodnota]) podle stavu ke dni 21. 6. 2022 činí 105 500 000 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku č. 3471/20/2022 ze dne 16. 8. 2022). Znalecké posudky obsahují fotografie se zachyceným stavem nemovitých věcí. Z výpisu z účtu mBank č. [č. účtu] za období od 1. 1. 2023 do 1. 8. 2024 – seznam operací (mezi stranami je nesporné, že se jedná o společný účet, kam má být mj. zasíláno nájemné určené pro žalobkyni z pronájmu společných nemovitostí ve výši 50 000 Kč, kam je dále vyplácen starobní důchod žalovaného a platby na výživné na nezletilé děti) vyplynulo, že za rok 2024 na tento účet přišlo nájemné určené pro žalobkyni pouze dvakrát v částce 50 000 Kč, přičemž za dřívější období jsou platby měsíční částky nájemného určeného pro žalobkyni nepravidelné a nejsou uhrazeny za všechny měsíce (za rok 2023 uhrazeno pouze 5 plateb), dále že žalovaný ve dnech 8.5.2024 a 9.5.2024 odeslal z tohoto společného účtu účastníků částku 1 387 000,-Kč na úhradu dlužného výživného pro dvě nezletilé dcery účastníků (zjištěno z výpisu operací [právnická osoba]. z účtu č. [č. účtu] za období od 1. 1. 2023 do 1. 8. 2024 a současně mezi stranami nesporné – viz. protokol z ústního jednání ze dne 1. 8. 2024).

21. Soud provedl všechny důkazy navržené oběma účastníky. Z dalších provedených důkazů nad rámec důkazů výše citovaných soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

22. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že žalobkyně se nachází z hlediska správy a nakládání s majetkem v SJM ve velmi právně i finančně nejistém postavení, když žalovaný s majetkem v SJM nakládá převážně podle svého vlastního uvážení (sice pravděpodobně v přesvědčení, že tak činí nejlépe, jak může, nicméně přes nesouhlas či bez souhlasu žalobkyně), aniž by žalobkyni umožňoval se na správě a nakládání se společným majetkem plnohodnotně a rovnoprávně podílet či spolurozhodovat. Žalovaný současně žalobkyni informuje o výši společných finančních prostředků nedostatečně a omezeně, nikoliv jako rovnocenného partnera. Žalobkyně se tak nachází v nepřehledné a netransparentní situaci stran kontroly a přehledu o společném majetku, a to i z hlediska toho, jaké konkrétní příjmy do SJM přicházejí (nájemné od společnosti [právnická osoba]., jejímž jednatelem je žalovaný, které přicházejí na společný účet pouze co do části určené dle dohody účastníků pro žalobkyni, a to pouze sporadicky, nikoliv pravidelně), jaké konkrétní výdaje jsou ze SJM vynakládány, jakož i v možnostech jak tyto příchozí či odchozí transakce reálně ovlivnit. Jelikož žalovaný kromě SJM disponuje také svým výlučným majetkem a jelikož současně žalobkyni dostatečně neinformuje o nakládání se společným majetkem v SJM a rozhoduje o něm především podle své vlastní vůle a žalobkyni sděluje pouze takové informace, které sám uzná za vhodné, je žalobkyně postavena do situace, kdy absolutně nemá kontrolu nad hospodařením se SJM, nedokáže odlišit ani kontrolovat, jaké transakce se týkají SJM a jaké nikoliv. Z úřední činnosti je dále soudu známo, že žalobkyně a žalovaný mezi sebou vedli či vedou u zdejšího soudu několikero sporných i nesporných řízení (např. o výživné manželky – sp. zn. 7 C 237/2016, o určení, že nemovitost je součástí SJM – sp. zn. 33 C 71/2021) a je tedy evidentní, že se (nejenom) ohledně společného majetku dohodnout nedokážou.

23. Právní posouzení: Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Soud aplikoval ustanovení § 724 odst. 1 a odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), dle kterého platí, že je-li pro to závažný důvod, soud na návrh manžela společné jmění zruší nebo zúží jeho stávající rozsah. Závažným důvodem je vždy skutečnost, že manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželu, že manžela lze považovat za marnotratného, jakož i to, že manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Jako závažný důvod může být shledáno také to, že manžel začal podnikat nebo že se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby. Jak dříve uvedl odvolací soud a shodně i soud prvého stupně, důvody uvedené v ustanovení § 724 odst. 2 o.z. jsou výčtem demonstrativním, a tedy je možné aplikovat i důvody jiné, pokud dosáhnout potřebné intenzity a závažnosti pro zrušení či zúžení SJM. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1344/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2211/2004 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 373/2015).

24. Soud dále aplikoval přiléhavou judikaturu, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3575/2020 ze dne 28. 1. 2021, ze kterého ve svých závěrech vyšel také odvolací soud, a dále přiměřeně také rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2211/2004 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 373/2015. Podle zmíněné judikatury pro zrušení či zúžení SJM nestačí samotná skutečnost, že manželé žijí odděleně a schyluje se k rozvodu. V daném případě je prokázáno, že k rozvodu se schyluje, neboť mezi účastníky bylo nesporné, že již bylo pravomocně rozhodnuto o úpravě poměrů nezletilých dětí, byla stanovena vyživovací povinnost žalovaného včetně dlužného výživného, a to k návrhu žalobkyně a taktéž je mezi účastníky vedeno (a v době vyhlášení rozsudku bylo přerušeno) řízení o rozvod manželství. Ve světle výše citované judikatury však ke schylujícímu se rozvodu manželství musí přibýt i další důvody, jako např. existence neshod o nakládání s majetkem. K důvodům pro zúžení společného jmění manželů soudem se v poměrech nové právní úpravy Nejvyšší soud ČR vyjádřil již v usnesení ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 373/2015, v němž nejprve odkázal na starší judikaturu, která shledala skutečnosti pro zúžení společného jmění manželů v dlouhodobém nevedení společné domácnosti, neshodě na podstatných záležitostech hospodaření se společnými věcmi a probíhajícím řízení o rozvod manželství s tím, že účastníci řízení si při hospodaření se společným majetkem neposkytovali potřebné informace a nespolupracovali (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2221/2001). V daném případě má soud prvého stupně jednoznačně za to, že mezi účastníky nelze hovořit o jakékoliv spolupráci, když mezi nimi je zcela zjevná výrazná animozita, vedou mezi sebou několik soudních řízení a neshodnou se prakticky na ničem včetně otázky výživného na společné nezletilé děti, na kterém vznikl žalovanému enormní dluh. Soud prvého stupně má pak za to, že výše uvedená judikatura je plně využitelná taktéž pro otázku zrušení SJM, nikoliv pouze jeho zúžení.

25. Soudu je tedy známo, že podle citované judikatury samotné oddělené soužití manželů a nezájem o další zachování manželství, jenž je navenek demonstrován probíhajícím rozvodovým řízením, nejsou skutečnostmi, které by samy o sobě představovaly vážný důvod pro zúžení či zrušení SJM. Přistoupí-li k nim však skutečnost další, která je způsobilá negativně ovlivnit manželské majetkové společenství, může se jednat o závažný důvod ve smyslu § 724 o. z. ke zúžení SJM (a podle názoru soudu taktéž ke zrušení SJM). Takovým závažným důvodem pak může být neshoda, která podstatným způsobem ztěžuje využití či nakládání se společnými věcmi či právy (v daném případě viz. např. neshody mezi manžely, zdali prodat garáže či do nich zainvestovat, aby mohly být pronajímány, otázka výživného na nezletilé dcery, neshody o otázkách, zdali je konkrétní majetek předmětem SJM či nikoliv – viz. např. garáž) do té míry, že je způsobilá přivodit vznik závažné či těžko nahraditelné újmy na věci či právu, na právech jednoho z manželů, popř. i na společném majetku jako celku. K existenci závažných důvodů pro zúžení SJM se vyslovila i nejnovější komentářová literatura; ta (inspirována polskou doktrínou) spatřuje závažné důvody ve vzniku takové situace, která v konkrétních faktických okolnostech způsobuje, že další trvání společného majetku může znamenat narušení či vážné ohrožení majetkových zájmů jednoho z manželů, jakož i zájmů rodiny (Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník. Velký komentář. Svazek IV, díl I § 655–793. Praha: Leges, 2016, str. 474).

26. Po provedeném dokazování a právním posouzením věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a po právu, neboť mezi žalobkyní a žalovaným nefunguje žádná spolupráce ohledně nakládání se společným majetkem, žalovaný žalobkyni neinformuje o výši společných finančních prostředků a jejich vynakládání, ze spolurozhodování o nakládání se společným majetkem žalovaný žalobkyni vynechává, finanční záležitosti s ní nekonzultuje, rozhoduje sám a podle své vlastní vůle, a to i přes opakované naléhání žalobkyně (viz. e-maily žalobkyně). Žalobkyně je ve finančních a majetkových otázkách za současného stavu odkázána především na vůli žalovaného. V důsledku nepřehlednosti majetkové situace, komplikovanému odlišování, jaké transakce žalovaný činí ze svého výlučného majetku a jaké činí ze SJM, jakož i v důsledku neochoty žalovaného řešit finanční záležitosti s žalobkyní jako s rovnocenným partnerem nemá žalobkyně reálnou kontrolu nad majetkem v SJM v takovém rozsahu, který by ji zaručoval zákonem předpokládané stejné postavení jako má žalovaný. Majetek v SJM je tudíž převážně pod kontrolou žalovaného, který je tak fakticky zvýhodněn, v důsledku čehož je žalobkyně na svých právech poškozována. Tuto netransparentní situaci pak umocňuje jednání žalovaného, kdy sám není ve svých tvrzeních ohledně majetku konzistentní. Zcela vypovídajícím příkladem je výše zmiňovaná úhrada dlužného výživného žalovaným ze společnému bankovního účtu účastníků, vedeného u [právnická osoba]., a to částečně z prostředků již uhrazeného výživného, které bylo na tomto účtu naakumulováno (což je mezi stranami nesporné). Takové jednání žalovaného je nejenom zcela neakceptovatelné, když se jedná o úhradu výživného nezletilým dětem z jejich vlastních finančních prostředků (bankovní účet rodiče je pouze platebním místem), ale svědčí také o tom, že současná nepřehledná situace ohledně SJM žalovanému vyhovuje, když (jak padlo v závěrečném návrhu) na jedné straně tvrdil, že ohledně dlužného výživného neměl žalovaný jinou možnost, než jej uhradit ze společného účtu, neboť jiné finanční prostředky nemá, má pouze majetek v SJM, aby záhy uvedl, že sporná garáž není v SJM, ale je výlučným majetkem žalovaného a taktéž ohledně částky 200 000 Kč, kterou žalovaný věnoval manželům [jméno FO] v hotovosti, tvrdil, že není zřejmé, že by se jednalo o finanční prostředky ze SJM a tedy se mohlo jednat o výlučný majetek žalovaného. Jinými slovy, žalovaný na druhou stranu výslovně připouští, že výlučný majetek má. K tomu soud dále poznamenává, že jak ze svědecké výpovědi [jméno FO], tak z čtených listinných důkazů (rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 77 Cm 3/2020-21 ze dne 10. 11. 2020) vyplynulo, že ani argumenty žalobkyně ohledně založení svěřenského fondu nejsou zcela liché. K tomu soud poznamenává, že i pokud je obchodní společnost ve výlučném majetku jednoho z manželů, pak výnosy z této účasti jednoho z manželů na obchodní společnosti jsou v souladu s § 709 odst. 2 o.z. příjmem SJM, což ovšem neplatí, pokud je obchodní společnost převedena do svěřenského fondu, kde není majetkem nikoho. Pokud se týká pronájmu prostor v domech č.p. [hodnota] na adrese [adresa], včetně plateb za nájemné, pak v této otázce je situace obdobná. Dům je co do nebytových prostor pronajímán společnosti [právnická osoba]., jejímž jediným jednatelem je žalovaný a která je součástí svěřenského fondu. Platby za nájemné určené žalobkyni, tedy 50 000 Kč měsíčně jsou žalobkyni zasílány nepravidelně a nedostatečně (za rok 2024 do doby vyhlášení rozsudku ve věci samé pouze 2 platby, za rok 2023 pouze 5 plateb), přičemž žalobkyně má výrazně nižší možnosti než žalovaný, jak ovlivnit, kdy a jestli jí bude její část nájemného vyplacena.

27. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že prokázané neshody mezi účastníky řízení stran společného hospodaření, nespolupráce mezi účastníky v této otázce, stejně jako nedostatečné informování žalobkyně žalovaným ohledně transakcí v SJM a stejně jako vynechávání žalobkyně ze spolurozhodování ohledně nakládání se společným majetkem dosahuje závažnosti a intenzity popsané ve výše citované judikatuře vztahující se k § 724 o.z.. V kontextu uvedeného není podle názoru soudu v daném případě pochyb o tom, že situace, kdy jeden z manželů znemožní druhému nakládat se společnými finančními prostředky, spolurozhodovat o jejich nakládání a mít o jejich výši a využití přehled, je právě tou skutečností, která společně s neshodami na podstatných záležitostech hospodaření se společnými věcmi, nezájmem o obnovu manželského soužití a odděleným hospodařením již postačí k závěru o existenci závažného důvodu ke zúžení (a podle názoru soudu taktéž ke zrušení) SJM ve smyslu § 724 odst. 1 o.z. Je zde totiž taková neshoda ohledně hospodaření s majetkem náležejícím do SJM, která je způsobilá přivodit vznik závažné či těžko nahraditelné újmy na právech žalobkyně. Je-li žalobkyně odkázána na vůli žalovaného při správě majetku náležejícího do SJM, přičemž žalovaný nakládání s tímto majetkem žalobkyni náležitě neumožňuje, již tím je bezpochyby založeno riziko závažné újmy na právech žalobkyně a není již dále podstatné, že nebyla prokázána tvrzení ohledně marnotratnosti žalovaného či jeho výlučných podnikatelských aktivit. V dané věci bylo nepochybně zjištěno, že účastníci spolu dlouhodobě nevedou společnou domácnost, že se na podstatných záležitostech hospodaření se společnými věcmi nemohou dohodnout a že probíhá řízení o rozvod jejich manželství. Tato zjištění nezpochybňuje ani jeden z účastníků. Tyto skutečnosti jsou podle názoru soudu postačující pro zrušení společného jmění manželů podle § 724 o.z. Z uvedených důvodu má soud za to, že jsou splněny podmínky § 724 o.z. pro zrušení SJM a tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl.

28. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 628 Kč. Tyto náklady sestávají: - ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 x 2 000 Kč (za žalobu a za odvolání), tj. 4 000 Kč; - z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 4. a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč (nikoliv ve výši 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) a.t., neboť se nejedná o určovací žalobu) sestávající z částky 1 500 Kč za každý z 26 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., tj. - převzetí a příprava právního zastoupení, - sepis žaloby, - účast na mediaci 2 x (11. 3. 2020, 8. 6. 2020), - doplnění žaloby ze dne 14. 11. 2021, - vyjádření k odvolání žalovaného, - odvolání ze dne 1. 2. 2023, - písemná vyjádření v řízení 6 x (ze dne 23. 10. 2019, 1. 12. 2020, 31. 12. 2020, 27. 2. 2021, 14. 11. 2021, 22. 8. 2023) - účast na ústních jednáních 13 x – tj. dne 3. 12. 2020, dne 9. 2. 2021, 4. 3. 2021, 30. 3. 2021 (pouze vyhlášení rozsudku – úkonu), 21. 9. 2021, 2. 8. 2022, 11. 8. 2022, 20. 10. 2022, 15. 12. 2022 (pouze vyhlášení rozsudku – úkonu), 25. 7. 2023, dne 7. 3. 2024, dne 7. 5. 2024, dne 1. 8. 2024 (2 ÚPS – jednání přesahující 2 hod.), tj. 39 000 Kč včetně 26 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 7 800 Kč; - daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 46 800 Kč ve výši 9 828 Kč;