7 C 190/2022 - 312

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [Jméno žalobce A]., IČO [Anonymizováno], se sídlem [Adresa žalobce A], zastoupeného [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem [Anonymizováno], proti žalovanému [Jméno žalovaného], IČO [Anonymizováno], se sídlem [Adresa žalovaného], o zaplacení 715.605,-Kč s přísl., takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 715.605,- Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení p.a. od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 243.420,- Kč k rukám právního zástupce žalobci [tituly před jménem][jméno FO], advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] došlou soudu dne [datum] domáhá na žalovaném zaplacení částky 712.605,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení p. a. od [datum] do zaplacení.

2. V žalobě uvádí, že mezi žalobcem a [jméno FO].[jméno FO], nar. [datum], bytem č.p. [Anonymizováno], [adresa], byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva. Následně dne [datum] byla mezi nimi uzavřena smlouva o výkonu funkce v návaznosti na skutečnost, že jmenovaný byl členem představenstva žalobce. Následně dne [datum] byla pracovní smlouva ze dne [datum] ve znění pozdějších dodatků schválena rozhodnutím jediného akcionáře jakožto dodatek ke smlouvě o výkonu funkce ze dne [datum] proto, aby právní vztah mezi žalobcem a [jméno FO].[jméno FO] byl rovněž podřízen režimu zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce. Žalobce je v souladu s § 1 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb., pojištěn u žalovaného, neboť dne [datum] podal přihlášku ve smyslu § 12 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., jelikož žalobci vznikla povinnost platit pojistné ve smyslu odkazované vyhlášky a hradí tak pojistné i za [jméno FO].[jméno FO] od II. čtvrtletí roku 2005 nepřetržitě až doposud.

3. Dne [datum] ve 13:00 hodin došlo ve výrobní hale žalobce na adrese [adresa] [adresa] [adresa], v rámci pracovní činnosti, kterou nelze podřadit pod výkon činnosti člena statutárního orgánu, k pracovnímu úrazu [jméno FO].[jméno FO], kdy svědkem události byl pan [jméno FO]. [jméno FO].[jméno FO] utrpěl úraz při manipulaci s plechovými výrobky (žalobce podniká v oboru obráběčství), které zvedal, a při této činnosti došlo k natažení a prudké bolesti zad – krční páteře. V důsledku popsané události byl [jméno FO].[jméno FO] v dočasné pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] a do pracovního procesu se opětovně zapojil až dne [datum], takže zameškal celkem [hodnota] pracovních dní.

4. Žalobce uplatnil v intencích § 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb. dne [datum] u žalovaného nárok, aby za něj žalovaný nahradil škodu, která vznikla [jméno FO].[jméno FO] při pracovním úrazu v rozsahu, v jakém za ni žalobce odpovídá podle zákoníku práce, konkrétně žalobce vyčíslil nárok vůči žalovanému na vyplacení pojistného plnění v celkové výši 712.605,- Kč, když [jméno FO].[jméno FO] utrpěl pracovní úraz při činnosti, kterou nelze podřadit pod obvyklou činnost člena statutárního orgánu, přičemž v důsledku tohoto úrazu byl v dočasné pracovní neschopnosti po dobu téměř 6 měsíců. Podle žalobce pojišťovna není oprávněna prověřovat příčiny vzniku pracovního úrazu, mimo jiné proto, že kontrola příčin a okolností pracovního úrazu náleží orgánům inspekce bezpečnosti práce. Pojišťovna má sice oprávnění podle § 14 vyhlášky č. 125/1993 Sb. ověřit si údaje týkající se pojistného a údaje nezbytné pro vyřizování pojistné události, uvedené ustanovení však nedopadá na samotné posouzení, zda se jedná o pracovní úraz nebo jeho jednotlivé okolnosti či nikoliv, neboť pojišťovna není oprávněna vyšetřovat nebo hodnotit, zda byly nebo nebyly splněny základní podmínky pro vznik pracovního úrazu. Žalovaný však dopisem ze dne [datum] sdělil, že žalobci nevznikl nárok na pojistné plnění, neboť „v posuzovaném případě je uvedeno jako druh práce „ředitel“ dle našeho posouzení a v souladu s judikaturou je uvedený druh práce totožný s výkonem funkce statutárního orgánu, což lze vyhodnotit jako souběh zákonem zakázaný. Z tohoto důvodu tyto osoby nejsou kryty v případě úrazu zákonným pojištěním zaměstnavatele.“ 5. Žalobce polemizoval s názorem žalovaného zejména s odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 13.9.2016 sp.zn. I. ÚS 190/15 a ze dne 21.8.2018 č.j. III. ÚS 669/17-1, rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.4.2018 sp.zn. 31 Cdo 4831/2017 či ze dne 22.8.2017 sp.zn. 21 Cdo 1876/2017, z něhož dovozuje, že souběh funkce statutárního orgánu a pracovněprávního vztahu není obsahem obecně závazné právní úpravy. Žalovaný však na svém názoru setrval i po předžalobní upomínce ze dne [datum]. Žalobce pak na podané žalobě trvá, neboť podle § 269 odst. 1 zákoníku práce je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, přičemž podle § 2 odst. 1, odst. 2 vyhl.č. 125/1993 Sb. má zaměstnavatel právo, aby za něj škodu nahradila pojišťovna, a to ve lhůtě podle § 6 vyhl.č. 125/1993 Sb., přičemž podle § 59 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., platí, že „smlouva o výkonu funkce se v kapitálové společnosti sjednává písemně a schvaluje ji, včetně jejích změn, nejvyšší orgán společnosti; bez tohoto schválení nenabude smlouva účinnosti. Nerozhodl-li nejvyšší orgán společnosti jinak, je schválená smlouva účinná ode dne jejího uzavření, nebo ode dne vzniku funkce, podle toho, který z těchto dnů nastal později.“ 6. Žalovaný se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Žalovaný učinil nesporné, že žalobce se žalobou domáhá pojistného plnění ve výši 712.605,-Kč ze zákonného pojištění dle vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání s tím, že [jméno FO].[jméno FO] je jeho zaměstnancem na základě platně uzavřené pracovní smlouvy. Poškozený měl dle tvrzení žalobce dne [datum] utrpět pracovní úraz, za který by žalobce měl odpovídat dle § 265 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a být povinen k náhradě újmy způsobené zaměstnanci. Žalobce proto uplatňuje pojistné plnění ze zákonného pojištění zaměstnavatele dle vyhlášky 125/1993 Sb. Žalovaný odmítl vyplatit pojistné plnění z důvodu, že mezi žalobcem a poškozeným nevznikl platný pracovněprávní vztah, a proto není dána povinnost žalovaného k výplatě pojistného plnění dle vyhlášky 125/1993 Sb.

7. Žalobce odkazuje na pracovní smlouvu ze dne [datum] mezi žalobcem a poškozeným, kde totožná osoba vystupuje na obou stranách pracovní smlouvy, tedy jako zástupce zaměstnavatele a v pozici zaměstnance. Rozhodnutím jediného akcionáře ze dne [datum] se pracovní smlouva ze dne [datum] schvaluje jakožto dodatek ke smlouvě o výkonu funkce a seznam akcionářů ke dni [datum]. Z předložené pracovní smlouvy je patrné, že poškozený vystupuje na jedné straně jako jediný akcionář žalobce, tedy jako osoba, která řídí, organizuje, kontroluje práci a rozhoduje o mzdovém ohodnocení osoby, která je druhou stranou pracovní smlouvy – zaměstnancem. Pracovní smlouva je dvoustranný právní úkon, který je výsledkem jednání, do něhož obě strany (zaměstnavatel a zaměstnanec) zpravidla vstupují s rozdílnými představami o jejich obsahu a výsledku. Protichůdnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance je dána již tím, že jejich cílem je sjednat smlouvu pro sebe co nejvýhodnější. Za situace, kdy je poškozený (zaměstnanec) také jediným akcionářem a jediným členem statutárního orgánu druhé smluvní strany, lze o protichůdnosti zájmů důvodně pochybovat. Taková situace bez dalšího vytváří podmínky pro střet zájmů, který nemusí být zřejmý při samotném uzavření pracovní smlouvy, ale může nastat v průběhu pracovního poměru jako např. v případě pracovního úrazu. Jestliže vedení společnosti a zaměstnanec jsou fakticky totožná osoba, je zde vyloučen základní kontrolní mechanismus a nepochybně tak dochází ke střetu zájmů (§ 22 odst. 2 zák. č. 40/1964, občanského zákoníku, podle něhož „zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.“ 8. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 21.12.2010 sp. zn. 21 Cdo 3053/2010 (a dalších - např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 21 Cdo 3014/2007; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 21 Cdo 11/98; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 21 Cdo 538/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 21 Cdo 1634/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 21 Cdo 538/2012 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 21 Cdo 2999/2016) vyjádřil k popsané situaci následující právní názor „rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance při uzavření smlouvy (dohody), která směřuje ke vzniku pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, k jejich změně nebo zániku, vylučuje, aby jménem zaměstnavatele učinila takový právní úkon stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem smlouvy (dohody) jako zaměstnanec, neboť nemůže odpovídajícím způsobem \současně\ hájit své zájmy jako zaměstnance a zájmy společnosti jako zaměstnavatele.“ Nejvyšší soud ČR zastává názor, že pokud pracovní smlouvu podepsala za obě strany jedna a tatáž osoba, je taková pracovní smlouva neplatná s odkazem na § 22 odst. 2 zák. č. 40/1964 občanského zákoníku. Rozpor se zákonem pak shledal v rozdílnosti zájmů zaměstnavatele a zaměstnance, s nimiž každá strana do pracovního poměru vstupuje. Pracovní poměr je specifickým zvláštním postavením zaměstnance jako smluvní strany, přičemž obě strany se při vstupu do smluvního vztahu snaží sjednat smlouvu pro sebe co nejvýhodnější. Skutečné zájmy obou stran pracovního poměru jsou ovšem natolik odlišné, že je nemůže dostatečně hájit jedna a tatáž osoba. Je to mimo jiné i odpovědnost za způsobenou škodu, kterou zákoník práce konstruuje jak zaměstnanci, tak zaměstnavateli. Oběma subjektům stanoví práva a povinnosti v oblasti náhrady škody a s tím související nároky. Každá ze stran pracovní smlouvy vstupuje do tohoto smluvního vztahu s určitou elementární představou o svých právech a povinnostech vůči svému zaměstnanci, resp. zaměstnavateli. Zaměstnavatel odpovídá za újmu zaměstnance v režimu objektivní odpovědnosti s omezenou možností liberace. Tento koncept vychází ze závislosti zaměstnance na pokynech a řízení jeho pracovní činnosti ze strany nadřízených osob v personální hierarchii zaměstnavatele. V případě, kdy je zaměstnavatel zastoupen osobou, která fakticky odpovídá za výkon pracovních činností zaměstnanců, avšak jeden z nich je „on sám“, ocitáme se v situaci, kdy v případě škodní události má na jedné straně tato osoba hájit své zájmy proti odpovědnostnímu subjektu a tatáž osoba má tento subjekt zastupovat v řešení dané situace a hájit na druhé straně jeho zájmy, například zjišťovat, zda se pracovní úraz skutečně stal, případně, jestli zde nejsou předpoklady pro liberaci dle § 270 zákoníku práce.

9. Ve věci lze zřejmý střet zájmů vysledovat také v té skutečnosti, že za poškozeného podává žalobu jeho zaměstnavatel proti svému pojistiteli. Žalobce tedy fakticky sám sebe žene ke zodpovědnosti za újmu na zdraví jiné osoby. Vzniká tedy paradoxní situace, kdy žalobce musí ve sporu tvrdit a prokazovat skutečnosti, které jdou k jeho tíži, tedy že za pracovní úraz odpovídá. Na druhé straně sporu vystupuje zákonný pojistitel, který by měl zaměstnavatele za normálních okolností podporovat. V případě, že by byl zaměstnavatel žalován svým zaměstnancem, v řízení by zákonný pojistitel mohl vystupovat jako vedlejší účastník na straně žalované. To se však v projednávané věci zcela logicky neděje, protože poškozený „zaměstnanec“ a vedení společnosti jsou jedna a tatáž osoba. Střet zájmů je zde zcela evidentní. Posuzovaná pracovní smlouva a z toho plynoucí pracovněprávní vztah je taktéž v rozporu s § 2 odst. 1 zákoníku práce, dle kterého je „závislou prací práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.“ Pracovní smlouva byla sjednána na druh práce „ředitel“, tedy na manažerskou pozici, která se fakticky překrývá s výkonem funkce člena statutárního orgánu společnosti. Dle údajů v obchodním rejstříku byl jediným členem představenstva a jediným akcionářem žalobce sám poškozený. Jediným nadřízeným poškozeného tedy měla být totožná osoba, tedy on sám v pozici jediného člena statutárního orgánu společnosti. Jestliže neexistuje rozdíl mezi osobou, která zastupuje zaměstnavatele v pozici člena statutárního orgánu a vedoucím pracovníkem v pozici ředitele, jedná se o tzv. pravý souběh funkcí. Obě funkce jsou úzce provázané a nejen, že na sebe navazují, ale zcela logicky se obě činnosti prolínají, čímž je popřena nutná diferenciace funkce jednatele společnosti a podřízeného zaměstnance. Prvek nadřízenosti a podřízenosti, jako esenciální složky pracovně právního vztahu, je zde zcela vyloučen. Tento nedostatek nelze zhojit pouhým konstatováním, že poškozený danou činnost v určitý moment vykonával v pozici zaměstnance, nikoliv jednatele společnosti.

10. Žalovaný odkázal na rozsudky Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] č.j. 26 C 181/2021-33 a ze dne [datum] č.j. 16 C 187/2022-82 v obdobné věci a na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 4831/2017 a ze dne [datum] č.j. 21 Cdo 2124/2018, ve kterém je mimo jiné popsán vznik tzv. faktického pracovního poměru, na jehož základě nevzniká zákonnému pojistiteli povinnost dle vyhlášky 125/1993 Sb. Podle něj „je vyloučeno, aby jiného zastupoval ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného (§ 22 odst. 2 obč. zák.), a že vzhledem k tomu je třeba dovodit, že ani statutární orgán nemůže jednat jménem obchodní společnosti, jsou-li jeho zájmy v rozporu se zájmy obchodní společnosti; uvedené samozřejmě platí rovněž při uzavření pracovní smlouvy. […] Vykonává-li jednatel společnosti s ručením omezeným pro tuto společnost na základě neplatné pracovní smlouvy práci, jejíž náplní není výkon funkce statutárního orgánu (srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] sp. zn. 6 Cdo 108/92, který byl uveřejněn pod č. [hodnota] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995, podle něhož právní předpisy ani povaha společnosti s ručením omezeným nebrání tomu, aby jiné činnosti než činnost statutárního orgánu pro tuto obchodní společnost vykonávaly fyzické osoby na základě pracovněprávních vztahů), vznikají ohledně této práce vztahy z tzv. faktického pracovního poměru. Utrpí-li při takto fakticky vykonávané práci škodu úrazem, vzniká mu právo na náhradu škody; úraz utrpěný v rámci faktického pracovního poměru se posuzuje jako pracovní úraz. Ze samotné okolnosti, že faktický pracovní poměr je pracovněprávní institut, však nelze usuzovat to, že plnění, které poškozený zaměstnanec po právu od zaměstnavatele obdržel, musí zaměstnavateli nahradit příslušná pojišťovna podle ustanovení § 5 odst. 2 vyhlášky. Podmínkou vzniku zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (§ 365 odst. 1 zák. práce) není, aby poškozený u něj vykonával jakoukoli činnost. Zákonné pojištění jako vztah mezi zaměstnavatelem a příslušnou pojišťovnou vzniká teprve dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele (srov. § 1 odst. 3 vyhlášky). Tímto pracovněprávním vztahem je třeba rozumět právní vztah vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem [srov. § 1 písm. a) zák. práce], tedy základní pracovněprávní vztah ve smyslu ustanovení § 3 zák. práce (pracovní poměr a vztahy založené dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr). Tzv. faktický pracovní poměr, i když se jedná o pracovněprávní institut, za takový pracovněprávní vztah – jak vyplývá z výše uvedeného – považovat nelze; jedná se jen o faktický vztah, na jehož základě zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání nevzniká.“ 11. Na základě pracovní smlouvy mezi žalobcem a poškozeným nevznikl platný pracovněprávní vztah na jehož základě by mohlo dojít k pojistnému plnění ze zákonného pojištění dle vyhlášky 125/1993 Sb., ale mohl vzniknout tzv. faktický pracovní poměr, který nevylučuje odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci. Tento typ pracovního poměru sice není krytý pojištěním dle vyhlášky 125/1993 Sb., ale zaměstnanci (poškozenému) nic nebrání uplatnit svůj nárok vůči zaměstnavateli. Dále žalovaný uvedl, že žalobce dostatečně neprokázal svoji odpovědnost za úraz, který měl poškozený utrpět dne [datum], když ze žalobních tvrzení a předložených důkazů není prokázáno, zda a v jakém rozsahu došlo k pracovnímu úrazu. Žalovaný nemá k dispozici žádný věrohodný důkaz, ze kterého by prokazatelně plynulo, že úraz se poškozenému stal v souvislosti s plněním pracovních úkolů (§ 271k zákoníku práce). Zaměstnavatel je v případě pracovního úrazu povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku úrazu za účasti zaměstnance (pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje), za účasti svědků, případně dalších subjektů, které však nejsou pro tento případ relevantní (§ 105 zákoníku práce). Zaměstnavatel má dále povinnost vést knihu úrazů a daný úraz by v ní měl být zaevidován. Žalovaný nemá informaci o tom, jakým způsobem byly objasněny příčiny a okolnosti pracovního úrazu, zda poškozený neporušil svým zaviněním právní nebo jiné předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen. Také není známo, zda bylo bezprostředně po úrazu u poškozeného provedeno testování na alkohol, případně jiné návykové látky. Žalobce nepředkládá informaci, jaký nadřízený zaměstnanec poškozeného incident šetřil a zda bylo postupováno v souladu BOZP.

12. Žalobce dále poukazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] sp.zn. 10 Ads 284/2017 a podáním ze dne [datum] (č.l. 59) doplnil svá tvrzení tak, že k pracovnímu úrazu [jméno FO].[jméno FO] došlo dne [datum] v 13:00 hodin ve výrobní hale žalobce na adrese [adresa] [adresa] [adresa] v rámci pracovní činnosti při manipulaci s materiálem, který je předmětem výroby žalobce, tj. plechovými výrobky. Konkrétně [jméno FO].[jméno FO] zvedal plechový výrobek uložený na paletě. U tohoto výrobku byla při zběžném pohledu dána pochybnost o dodržení požadované kvality. [jméno FO].[jméno FO] přistoupil k manipulaci s výrobkem, protože pouze tímto způsobem mohl detailně prozkoumat kvalitu řezu, případnou deformaci výrobku a poškrábání výrobku ze spodní strany, a též předmětný výrobek ukázat vedoucímu výrobního úseku panu [adresa]. V souvislosti s předmětnou škodní událostí bylo dne [datum] v čase 13:10 hod. provedeno orientační vyšetření (tj. orientační dechová zkouška) [jméno FO].[jméno FO] v souladu s organizační směrnicí žalobce „Zákaz používání alkoholu a jiných návykových látek, M-03-27, ze dne [datum]. Výsledek testu byl negativní. Podle čl. 5.5 odkazované směrnice zaměstnavatel orientační vyšetření zaměstnance provádí mj. právě při vzniku pracovního úrazu, za podmínky, že to zdravotní stav zaměstnance dovoluje. [jméno FO]. [jméno FO] byl proveden na základě pokynu pana [adresa] (jakožto oprávněné osoby) detekční trubičkou AL-[jméno FO]. V souladu se směrnicí byla testu přítomna paní [jméno FO], zaměstnankyně žalobce.

13. Dále žalobce doplnil, že podle dodatku ze dne [datum] k pracovní smlouvě [jméno FO].[jméno FO] ze dne [datum] byl sjednán druh práce „ředitel společnosti“. Uvedenou pozici lze přitom charakterizovat ve smyslu § 11 zákoníku práce, tj. pozice vedoucího zaměstnance, jak vyplývá z dodatku ze dne [datum] k pracovní smlouvě ze dne [datum]. Přílohou k dodatku ze dne [datum] k pracovní smlouvě ze dne [datum] byl dokument nazvaný „Pracovní náplň funkce ředitele“. [jméno FO].[jméno FO] v rámci výkonu práce na základě pracovní smlouvy z roku 2004 ve spojení s obsahem dokumentu „Pracovní náplň funkce ředitele“ vykonával následující činnosti – „namátková kontrola kvality výroby u významných zákazníků, významných zakázek nebo u vzorkové výroby a namátková kontrola dodržování technologických parametrů“. Shora uvedená náplň práce je obvykle prováděna spolu s vedoucím výrobního úseku jakožto rutinní kontrola dodržování technologických parametrů a dodržování kvality výroby. Tato činnost je vykonávána namátkově cca 2x týdně, kdy se u významných zákazníků, významných zakázek nebo vzorkové výroby provádí např. kontrola kvality řezu (technologické parametry), poškrábání povrchu (kvalita výroby), případné deformace po tepelném zpracování (kvalita výroby), dodržování pravých úhlů po ohybu (kvalita výroby), kvalita housenek sváru (technologické parametry) apod. Pro zdůraznění rozdílu mezi činností ředitele podle smlouvy o výkonu funkce a pracovní náplní ředitele podle pracovní smlouvy (tak, jak jsou jednotlivé druhy činností vyjmenovány obsahem příslušných dokumentů), je významný systém vnitřní organizace žalobce, který je zpracován na základě normy ISO9001:2015. Pro činnost osoby na pozici „ředitel“ podle smlouvy o výkonu funkce je charakteristická kontrola činnosti podřízených zaměstnanců spočívající: v kontrole dokumentů, které směřují od vedoucích divizí k řediteli, v kontrole dodržování metodiky HCA ([právnická osoba]) vedoucími divizí, v kontrole toku dokumentů uvnitř divizí, v kontrole dodržování vedení porad vedoucími divizí se svými podřízenými, ve vyhodnocování podnětů a námětů zaměstnanců podaných vedoucím divizí, v kontrole, zda vedoucí divizí pravidelně hodnotí své podřízené pracovníky a v kontrole činností, které směřují k dodržování vysoké organizovanosti firmy. Naproti tomu pracovní činnost osoby na pracovní pozici „ředitel“ (podle pracovní smlouvy) je zaměřena na praktickou konkrétní činnost, kdy charakteristickými prvky jsou namátkové kontroly kvality výroby u významných zákazníků, významných zakázek nebo u vzorkové výroby nebo namátkové kontroly dodržování technologických parametrů. Osoba na uvedené pozici tyto činnosti vykonává především dvěma základními způsoby – přímo u stroje, protože jsou známy technologické parametry pro konkrétní materiály a tloušťky a ředitel přímo nahlédne do řídicího systému stroje, zda jsou parametry nastaveny správně. Tyto parametry jsou totiž v určitých případech upravovány tak, aby stroj např. pracoval pomaleji, nebo v důsledku neznalosti mohou být parametry nastaveny špatně. Druhým způsobem (při jehož realizaci došlo k pracovnímu úrazu [jméno FO].[jméno FO]) je přímá kontrola výrobků, kdy na základě vzhledu, hlavně řezné hrany, odborně zdatný ředitel okamžitě vidí, zda byly použity správné technologické parametry. Například hrubší hrana značí špatně nastavenou rychlost nebo špatně nastavený tlak řezných plynů, otřep na spodní části dílů pak značí špatně nastavený tlak řezných plynů, spálené okraje značí příliš mnoho řezného plynu, příliš šikmé stopy paprsku značí příliš vysokou nastavenou rychlost stroje, nedoříznuté části dílu značí příliš nízký tlak plynu nebo příliš vysokou rychlost stroje atd. Zejména tímto postupem lze efektivně ověřovat, zda byly dodrženy správné technologické parametry. Součástí kontroly je pak i kontrola kvality povrchu dílu jak z vrchní části dílu, tak ze spodní části dílu. Zde již nejde o nastavování technologických parametrů, ale o to, jak kvalitně pracuje daný člověk a jak citlivě zachází s vyrobenými díly. I kvalita povrchu pak rozhoduje o tom, zda výrobek jde do prodeje či nikoliv. Jde tedy o naprosto konkrétní činnost na hmatatelné hmotě výrobků. Jde o rutinní činnost, která se provádí cca 2-3x týdně a má vysoce kladný vliv na kvalitu výroby žalobce.

14. Podáním ze dne [datum] (č.l. 134) žalobce rozšířil žalobu na částku 715.605,- Kč. Změnu žaloby soud připustil při jednání dne [datum].

15. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: účastnický výslech člena představenstva žalobce a poškozeného [jméno FO].[jméno FO], výslech svědka [adresa] a dále listinné důkazy pracovní smlouva mezi žalobcem a [jméno FO].[jméno FO] z [datum], dohoda o změně sjednaných pracovních podmínek mezi žalobcem a [jméno FO].[jméno FO] z [datum], dodatek č.[hodnota] k pracovní smlouvě ze [datum], smlouva o výkonu funkce mezi žalobcem a [jméno FO].[jméno FO] z [datum] včetně přílohy č. [hodnota], dohoda o změně sjednaných pracovních podmínek z [datum], pracovní smlouva dodatek č. 1/[Anonymizováno] z [datum], výpis ze seznamu akcionářů společnosti [právnická osoba]. z [datum], rozhodnutí jediného akcionáře z [datum], přihláška žalobce žalovanému k zákonnému pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání z [datum], formulář náhrady ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ze [datum] [jméno FO].[jméno FO], dopis žalovaného žalobci z [datum], záznam o evidenci pracovního úrazu, přehled zaplaceného pojistného za [jméno FO].[jméno FO], dopis právního zástupce žalovanému z [datum], dopis žalovaného právnímu zástupci žalobce z [datum], předžalobní upomínka právního zástupce žalobce žalovanému ze [datum], dopis žalovaného právnímu zástupci žalobce z [datum], rozsudek zdejšího soudu z [datum] č. j. 26 C 181/2021-33, pracovní smlouva mezi žalobcem a [adresa] z [datum], dohoda o změně sjednaných pracovních podmínek mezi žalobcem a [adresa] z [datum], pracovní smlouva dodatek č. 1/2012 z [datum], dohoda o změně sjednaných pracovních podmínek mezi žalobcem a [adresa] z [datum], osnova školení z bezpečnosti a ochrany zdraví při práci včetně ověření znalostí z [datum], prezenční listina přítomných vedoucích pracovníků školení BOZP z [datum], osnova záznamu školení požární ochrany včetně prezenční listiny, pověření č. [hodnota] z [datum], záznam o provedení dechové zkoušky na přítomnost alkoholu z [datum], test BOZP a PO pro vedoucí pracovníky, organizační směrnice č. M-03-27 o zákazu požívání alkoholu a jiných návykových látek z [datum], pracovní náplň funkce ředitele, úplný výpis žalobce z obchodního rejstříku k [datum], fotografie, rozsudek zdejšího soudu z [datum] č. j. 16 C 187/2022-82, pracovní smlouva dodatek č. 1/2018 z [datum] mezi žalobcem a [jméno FO]. [jméno FO], orgboard-organizační řád z [datum], za prosinec 2021, sdělení společnosti [právnická osoba]. soudu z [datum], mzdové listy [jméno FO]. [jméno FO] od žalobce za roky 2022-2019, sdělení OSSZ [adresa] z [datum] spolu s přehledem výplat dávek nemocenského pojištění [jméno FO].[jméno FO], potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění u [jméno FO] z [datum].

16. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [Jméno žalobce A]., IČO [IČO], soud zjistil, že [jméno FO].[jméno FO] je od [datum] jediným členem představenstva žalobce a jménem společnosti jedná samostatně, jinak od [datum] vykonával funkci předsedy představenstva. Do [datum] měla společnost formu společnosti s ručením omezeným, od [datum] se transformovala na akciovou společnost. Jednatelem společnosti byl [datum] do [datum] pan [jméno FO], od [datum] do [datum] působil na pozici předsedy představenstva. [jméno FO].[jméno FO] dne [datum] uzavřel se žalobcem (zastoupeným [jméno FO]) pracovní smlouvu na dobu neurčitou se dnem nástupu do práce od [datum] na pozici vedoucího útvaru zásobování, nákupu. (pracovní smlouva ze dne [datum]) Dne [datum] uzavřel žalobce zastoupený opět [jméno FO] jako předsedou představenstva s [jméno FO].[jméno FO] o změně sjednaných pracovních podmínek podle § 40 odst. 1 zákoníku práce, na základě níž byl změněn druh práce na výkon ředitele společnosti. ([jméno FO] o změně sjednaných pracovních podmínek podle § 40 odst. 1 zákoníku práce) Dne [datum] pak uzavřel žalobce zastoupený místopředsedou představenstva [jméno FO] s [jméno FO].[jméno FO] o změně sjednaných pracovních podmínek podle § 40 odst. 1 zákoníku práce, na základě níž bylo změněno místo výkonu práce. ([jméno FO] o změně sjednaných pracovních podmínek podle § 40 odst. 1 zákoníku práce ze dne [datum]) Dne [datum] uzavřel žalobce zastoupený předsedou představenstva [jméno FO].[jméno FO] s [jméno FO].[jméno FO] jako zaměstnancem dodatek č.1/2012 pracovní smlouvy účinný k [datum], kterým se stanoví, že [jméno FO].[jméno FO] působí na pozici vedoucího zaměstnance. (dodatek č.1/2012 pracovní smlouvy ze dne [datum]) Dne [datum] pak uzavřel žalobce zastoupený místopředsedou představenstva [jméno FO] s [jméno FO].[jméno FO] smlouvu o výkonu funkce na výkon funkce člena představenstva společnosti, jejíž součástí je Příloha č.[hodnota] – Pracovní náplň. (Smlouva o výkonu funkce včetně Přílohy č.[hodnota]) Z výpisu ze Seznamu akcionářů ze dne [datum] a z Rozhodnutí jediného akcionáře obchodní společnosti [Jméno žalobce A]. ze dne [datum] vyplývá, že [jméno FO].[jméno FO] je jediným akcionářem společnosti [Jméno žalobce A]., takže vykonává působnost valné hromady společnosti ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. 29 Cdo 282/2010. Jako jediný akcionář proto schválil podle § 59 odst. 2 zákona o obchodních korporacích pracovní smlouvu ředitele [jméno FO].[jméno FO] ze dne [datum] jakožto dodatek ke smlouvě o výkonu funkce ze dne [datum], neboť [jméno FO].[jméno FO] je současně členem představenstva společnosti.

17. Ze záznamu o evidenci pracovního úrazu, jakož i z účastnického výslechu člena představenstva žalobce [jméno FO].[jméno FO] a výslechu svědka [adresa] považuje soud za bezpečně prokázané, že [jméno FO].[jméno FO] dne [datum] kolem 13.00 hod. ve výrobní hale při manipulaci s plechovými výrobky vyhřezla ploténka krční páteře.

18. Z výslechu člena představenstva žalobce [jméno FO].[jméno FO] soud zjistil, že u žalující společnosti působí v několika pozicích, a to jako člen představenstva, jako ředitel a jako výkonný ředitel. Je jediným členem představenstva a také jediným akcionářem společnosti. V představenstvu je od okamžiku transformace původního s. r. o. na akciovou společnost. Na pozici člena představenstva kromě plnění zákonných povinností zejména určuje strategie, kam se má společnost ubírat, zejména tedy určování výrobního programu, zda bude společnost rozšiřovat škálu výrobků nebo použité technologie, jaké trhy se pokusí obsadit. Co konkrétně se bude vyrábět už patří do kompetence ředitele. Společnost se řídí podle [Anonymizováno], to je [právnická osoba], podle kterého se struktura společnosti dělí na sedm divizí po třech odděleních, sedmá divize zahrnující výkonného ředitele je nadřízená všem předchozím šesti divizím, takže přímo výkonnému řediteli podléhají vedoucí těch jednotlivých šesti divizí. Do náplně práce výkonného ředitele tedy náleží celá škála činností, mezi nimi i kontrolní povinnost. Podepisování smluv dělá statutární orgán, všechny smlouvy podepisuje statutární orgán, tj. člen představenstva. Statutární orgán by neměl zasahovat do běžného chodu společnosti, to je naopak starostí toho výkonného ředitele. Kdykoliv se jedná o podepisování úředních dokumentů a smluv, pak to činí jako statutární orgán. Jako výkonný ředitel se cítí naopak vždy, když je na výrobní hale a kontroluje kvalitu. Na kontrolu kvality existují kvalitáři, ale ti zkoumají jiné parametry, např. kontrolují rozměry výrobku, zda odpovídají té výrobní dokumentaci. On kontroluje něco trochu jiného - zkoumá, jestli ten výrobek vypadá tak, jak vypadat má, např. se dívá na způsob sesazení těch dílů. Vadný výrobek se dá opravit, zmetek je neopravitelný, ten se musí vyhodit. Zhruba tedy dva až třikrát týdně vyráží na prohlídku výrobní haly s panem [jméno FO] nebo s panem [jméno FO], což je jeho zástupce, popř. s vedoucím kontroly. [jméno FO] je vedoucí divize čtyři, což je výroba, dále pak je vedoucím tří úseků v té divizi čtyři (úsek přípravy výroby, vlastní výroba a expedice). Prohlídka nemá žádný pevný rámec. Výrobní prostory mají 2 500 m, dá se to projít za půl, tři čtvrtě hodiny. Průměrný pracovní den začíná zpravidla tím, že tak jednu až dvě hodiny kontroluje e-maily z předchozího dne a odpovídá na ně. Zpravidla z e-mailů také vzejde něco, co je potřeba vyřešit. Zavolá si tedy příslušné vedoucí buď odborů anebo přímo divizí, kterým tento úkol předá. Toto dělá z pozice výkonného ředitele. Průměrně mívá za den tak dvě pracovní schůzky, většinou s nějakými zákazníky, dodavateli nebo to jsou technické schůzky, např. komunikace s firmou, která se stará o hardware a software, neboť část programů používaných ve společnosti vytvořil přímo on. S touto firmou tedy komunikuje téměř výhradně on, aby zajistil, že všechno bude fungovat tak, jak má. Část schůzek se také odehrává u zákazníků. Také se snaží stále doplňovat dokumentaci ISO 9001/2015. Když narazí na nějakou situaci, která v té dokumentaci není řešená nebo není řešená dobře, tak se snaží tu dokumentaci doplnit anebo opravit. V součinnosti s vedoucím divize tři finance tak 20 minut až půl hodiny denně se věnují platbám, řeší společně, co jim přišlo, kdy a co budou platit a v jakém rozsahu. Pokud jde o otázky personální, když měl ten úraz, tak přijali paní na pozici personalistky, která to řeší ve vlastní režii a provede předvýběr z těch zájemců, kteří se přihlásí. Obvykle rozhodne vedoucí divize a on to pak schválí, zejména pak rozhodne o výši mzdy zaměstnance. Zastává asi 20 pozic ve společnosti. Celkem je pozic ([Anonymizováno]) asi 160, přičemž firma má 46 zaměstnanců, tak je zřejmé, že většina lidí musí mít těch pozic ([Anonymizováno]) vícero. On například zastává všechny pozice z divize dva, což je obchod, tj. vedoucí té divize a vedoucí těch tří úseků té divize, a kromě toho mám ještě dvě pozice v rámci divize marketingu, což je druhá divize. Pak má pozice z divize šest, což je divize, kterou lze nazvat „public relation“. Tam má pět pozic, takže v obchodu má šest pozic. Pak má na sobě ještě pozice z divize jedna, což jsou lidské zdroje, kde měl na sobě všechny klobouky až do příchodu té paní, která nyní dělá personalistiku. Jak se ta firma rozrůstá, tak dochází k předávání těch jednotlivých pozic ([Anonymizováno]) novým zaměstnancům. Každý klobouk obsahuje popis své náplně, popis činností, které má dotyčná osoba na té pozici vykonávat, odpovědnosti, způsob komunikace, kdo je nadřízený, kdo je podřízený, jaké informační toky jsou na té pozici klobouku a jaké vnitřní předpisy se vztahují k té konkrétní pozici. Ty ostatní činnosti tedy nedělá z pozice výkonného ředitele, ale z titulu té konkrétní pozice, kterou vedle funkce výkonného ředitele zastává. U technickohospodářských pracovníků neboli těch, co nejsou ve výrobě, ale v kancelářích, je odměňování stanoveno hodinovou mzdou s 20% prémiovou složkou. U lidí ve výrobě je odměňování dvojí. Část pracuje na úkolové mzdě, tedy čistě podle toho, kolik úkolů vykonají, podle toho mají stanovenou mzdu. Část pak pracuje částečně na hodinovou odměnu a částečně na úkolovou mzdu. Za 19 let a 9 měsíců si z pozice statutárního orgánu nevyplatil ani korunu, jeho jedinou odměnou za veškerou činnost je plat, který pobírá na základě výkonu funkce výkonného ředitele, má základní hodinovou mzdu a k tomu je 20% prémie. Minimálně 10 let si žádné mimořádné odměny nevyplatil a nevzpomíná si vůbec, že by si někdy vyplatil nějaké mimořádné odměny. Neproplácí si ani přesčasy. Hodinovou mzda má asi 500 – 600,- Kč na hodinu, měsíčně tedy spolu s 20% odměnou to dělá přibližně 120.000,- až 130.000,- Kč. To je jeho veškerá odměna za práci pro společnost. Za 19 let a několik měsíců si nevyplatil ani jedinou korunu podílu na zisku, vše se investuje zpátky do společnosti. K úrazu došlo [datum] při kontrole dodávky pro jednu holandskou firmu, která je výrobcem strojů pro výrobu polotovarů pneumatik. Jsou mimořádně nároční na kvalitu dodávek, jako reklamaci berou i špatné vyplnění dodacích listů. Kvalitu dodávek pro ně tedy kontrolují obzvlášť pečlivě a věnují jim zvýšenou pozornost. [adresa] se stal právě při kontrole výrobků pro tuto společnost. Spolu s panem [jméno FO] kontroloval nerezové výpalky na laseru, které byly položené na paletě. Z tohoto důvodu se sehnul k prvnímu výrobku, který byl na paletě s těmi ostatními výrobky, jeden výrobek má tak maximálně 10, 15 kg. Sehnul se k němu a jak ho zdvíhal, tak ucítil v oblasti krční páteře lupnutí. Začala se mu točit hlava, udělalo se mu nevolno, tak si sednul na sousední paletu. Nechal si donést sklenici vody, která mu trochu pomohla, ale bolest neustupovala. Vzhledem k tomu, že sám schválil směrnici pro hlášení pracovních úrazů, dokonce ji sám vymyslel, tak pan [adresa] prohlásil, že asi to bude potřeba řešit jako pracovní úraz. Na základě toho tedy volal paní [jméno FO], která je v komisi pro hlášení pracovních úrazů a v alkoholové komisi, a dali mu fouknout do trubičky. Po určité době pak pan [adresa] zavolal jeho manželce, ať si pro něj přijede a odveze ho domů. Jeden den zůstal doma, další den pak vyrazil k lékaři, protože se stav nelepšil. Ten zkusil zlepšit stav infuzemi, které ale příliš nepomohly, takže se pak objednala magnetická rezonance. Z ní lékaři zjistili, že má vyhřezlou plotýnku, což bylo možné léčit buď konzervativně anebo operací, která je ale problematická, protože se k páteři dostává zepředu přes krk. Z tohoto důvodu zvolili konzervativní léčbu, respektive lékař doporučil konzervativní léčbu, takže dostal takový límec a ještě chodil na infuze. Bohužel od jehly v žíle dostal ještě zánět žil, takže se mu to zkomplikovalo. Kromě toho musel dodržovat klidový režim. Pracovní neschopnost mu trvala zhruba sedm měsíců. Po tuto dobu dostával nemocenskou. Po dobu pracovní neschopnosti do práce nejezdil a několik měsíců neřešil ani žádné pracovní záležitosti, protože nešlo řešit ani e-maily. Byla to taková bolest, já si nemohl ani sednout k počítači, první tři, čtyři měsíce vůbec. Ani po sedmi měsících nebyl krk úplně v pořádku, ale už požádal o uschopnění. O svém platovém zařazení jako výkonného ředitele rozhoduje on sám jako statutární orgán. Jako výkonný ředitel mám nad sebou ještě ředitele akciové společnosti, což je další klobouk, který je obsazený zase jím samým, takže nad ním je asi pak už jenom statutární orgán, což je zase on.

19. Z výslechu svědka [adresa] soud zjistil, že svědek je zaměstnancem společnosti [Jméno žalobce A]. na pozici vedoucího výroby. Má na starosti veškeré výroby ve společnosti od spuštění zakázky až po expedici k zákazníkovi. Provádí i namátkové kontroly jak na pracovišti u laseru, tak i u ohraňovacího lisu, prostě celou výrobou až do expedice. Jsou to namátkové kontroly, kde je zrovna potřeba. Když mají nového operátora, tak provádí častější kontroly třeba například na laseru. Mají stanovené postupy, když je pracovní úraz. Zapíše se do knihy úrazů a udělá se dechová zkouška. Když je to větší úraz, zaveze se k ošetření. Byl přítomen úrazu [jméno FO].[jméno FO] při kontrole výrobků dne [datum]. [adresa] [jméno FO].[jméno FO] se stal, když kontrolovali ve firmě v [adresa] č. p. 93 u Boskovic výrobky někdy po obědě. [jméno FO].[jméno FO] kontroloval ve výrobní hale výrobky u laseru, stál proti svědkovi u laseru, vzal do ruky výrobek, který chtěl zkontrolovat, chtěl ho pozvednout, když mu asi nějak křuplo v zádech a zůstal strnulý v poloze shrbené. Zbělal, takže mu svědek akorát pomohl sednout si na paletu, donesl mu sklenici vody. Pak zavolali jeho manželku, která byla přítomna v kanceláři. Zavolali také paní [jméno FO], která přinesla trubičky, a svědek dal panu [jméno FO].[jméno FO] dýchnout do trubičky. [jméno FO] pak zapsala úraz do knihy úrazů. [jméno FO].[jméno FO] nebyl v práci určitě dny, možná týdny, možná měsíce. Nosil krunýř. Svědkovi splývá, kdy pan [jméno FO].[jméno FO] působí v pozici statutárního orgánu a kdy působí v pozici výkonného ředitele, prostě je pro něj ředitelem a majitelem firmy. [jméno FO].[jméno FO] má samozřejmě spoustu starostí jako majitel firmy, to znamená veškeré projekty, nákupy strojů, starost o zákazníky zahraniční, peníze. Všechno to souvisí s během firmy. Kromě toho zastupuje všechny z nich, když nejsou přítomni. V minulosti ještě v Kanicích, když firma začínala, pracoval [jméno FO].[jméno FO] třeba na strojích, v [adresa] už to svědek nezažil. [jméno FO].[jméno FO] má na starosti veškerý běh firmy, všechno, co patří k běhu firmy včetně přijímání, propouštění zaměstnanců, prostě všechno.

20. Ze sdělení žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno FO].[jméno FO] nebyly v letech 2019 – 2022 vyplaceny žádné odměny za výkon funkce člena představenstva. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení vyplývá, že [jméno FO].[jméno FO] byla vyplácena nemocenská od [datum] do [datum], když od [datum] byl v pracovní neschopnosti.

21. Ze smlouvy o výkonu funkce (č.l. 10) vyplývá, že žalobce jednající [jméno FO] jako místopředsedou představenstva uzavřel s [jméno FO].[jméno FO] jako statutárem smlouvu o výkonu funkce. V článku 1.1 se konstatuje čárka, že valná hromada společnosti jmenovala dne [datum] statutára členem představenstva společnosti a tuto smlouvu schválila dne [datum]. Předmětem této smlouvy je dle článku 1.2 závazek statutára k výkonu funkce člena představenstva společnosti a závazek společnosti platit za to statutárovi sjednanou odměnu. Podle článku 2.3 statutár rozhoduje v součinnosti s dalšími členy představenstva společnosti o všech záležitostech společnosti, pokud nejsou zákonem nebo stanovami vyhrazeny k rozhodování či souhlasu valné hromadě. Statutár v rámci představenstva zastává funkci ředitele společnosti. Jeho působnost je vymezena také přílohou číslo jedna této smlouvy. Přílohou smlouvy je příloha číslo jedna pracovní náplň. Z této náplně práce člena představenstva pak vyplývá čárka, že C) ředitel mimo jiné kontroluje činnost podřízených zaměstnanců, dodržování předpisů pro ochranu zdraví a bezpečnost při práci všemi zaměstnanci, naplňování finančních plánů obchodní společnosti atd. Podle části B) písm. a) řídí činnost podřízených zaměstnanců. Soud podotýká, že v době uzavření smlouvy působil [jméno FO].[jméno FO] (od [datum]) ve funkci předsedy představenstva.

22. Z pracovní náplně funkce ředitele (č.l. 180) z [datum] soud zjistil, že mimo jiné to jsou kontrolní pochůzky po výrobní hale a kancelářích (pochvaly pracovníkům, vytýkání zpozorovaných nedostatků vedoucím úseků, udělování sankcí při nedodržování směrnic a nařízení).

23. Z dodatku číslo 1/2018 z [datum] soud zjistil, žalobce zastoupen předsedou představenstva [jméno FO].[jméno FO] uzavíral s [jméno FO].[jméno FO] jako zaměstnancem dohodu o změně obsahu pracovního poměru vzniklého dne [datum] na základě pracovní smlouvy uzavřené [datum] tak, že se strany dohodly na změně pracovních podmínek od [datum] tak, že se doplňuje bod jedna pracovní smlouvy o následující druhy práce: vedoucí divize, vedení společnosti, výkonný ředitel, vedoucí divize lidských zdrojů, vedoucí úseku, – personální, komunikace a kontrola, vedoucí divize obchodu, vedoucí úseku marketing, podpora prodeje a prodej, vedoucí divize kontroly a kvality, vedoucí úseku - korekce a vzdělání, vedoucí divize veřejnosti, vedoucí úseku - potenciál, public relations a pole.

24. Z orgboardu - organizačního řádu (č.l. 99 a následující) pak soud zjistil, že ve verzi vydané [datum] je jako statutární orgán společnosti uveden [jméno FO].[jméno FO], člen představenstva. V organizačním řádu je popsána pozice výkonného ředitele tak, že jeho úkolem je řídit každodenní chod obchodní společnosti tak, aby byly splněny plány a cíle obchodní společnosti a byla zajištěna její expanze. Reprezentuje firmu a spoluvytváří první dojem, jak pracovně, tak lidsky. Jako výkonný ředitel je uveden [jméno FO].

25. Rozsudkem ze dne [datum] č.j. 7 C 190/2022 – 193 soud žalobu žalobce zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 2.100,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

26. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum] č.j. 54 Co 212/2024-230 rozsudek soudu I.stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu I.stupně je nepřezkoumatelný, neboť soud I.stupně uzavřel, že se jedná o tzv. pravý souběh funkcí (tedy že [jméno FO]. [jméno FO] měl uzavřenou pracovní smlouvu přímo na výkon funkce statutárního orgánu) a i kdyby se jednalo o tzv. nepravý souběh funkcí (tedy že by byla pracovní smlouva uzavřena na jinou činnost než řízení společnosti), byla tato činnost vykonávána na základě neplatné pracovní smlouvy. Odvolací soud uložil proto soudu I.stupně zkoumat, zda [jméno FO]. [jméno FO] vykonával činnost, při které došlo k úrazu, na základě platné pracovní smlouvy jako výkonný ředitel společnosti, zabývat se podrobně obsahem listin, vymezujících činnost statutárního orgánu a výkonného ředitele společnosti a porovnáním výčtu činností zjistit, zda se skutečně zcela překrývají či nikoliv (s tím, že bude-li výčet činností výkonného ředitele širší, nemůže se jednat o tzv. pravý souběh funkcí). Dále odvolací soud souhlasil, že pracovní smlouva mezi žalobcem a [jméno FO].[jméno FO] dne [datum] byla uzavřena platně, ale neztotožnil se se závěrem, že platnosti pozbyla okamžikem, když se [jméno FO].[jméno FO] stal členem statutárního orgánu žalobce, neboť odvolacímu soudu není zřejmé, z jakého důvodu by se tímto okamžikem měla stát pracovní smlouva neplatnou.

27. Vzhledem k tomu, že po zrušení rozsudku soudu I.stupně odvolacím soudem účastníci řízení vyslovili souhlas s rozhodnutím bez jednání, soud I.stupně ve věci dne [datum] vyhlásil rozsudek (neboť se jedná ryze o otázku právního posouzení již provedených důkazů) č. j. 7 C 190/2022 – 245, kterým žalobu žalobce zamítl a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Soud uvedl, že předmětem sporu je posouzení otázky tzv. souběhu funkcí, tedy situace, kdy statutární orgán společnosti má uzavřenu se svou společností pracovní smlouvu, a to buď přímo na výkon funkce statutárního orgánu (tzv. pravý souběh funkcí), anebo na jinou činnost vykonávanou pro společnost než řízení společnosti (tzv. nepravý souběh funkcí). Mezi účastníky není sporu, že [jméno FO].[jméno FO] byl totiž v době úrazu jediným statutárním orgánem žalobce, když vykonával funkci jediného člena představenstva. Soud I.stupně proto s odkazem na ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí zdejšího soudu ve věcech sp.zn. 24 C 126/2022, 12 C 344/2023, 27 C 330/2023 a na něj navazující rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 30 Co 72/2024, rozsudek zdejšího soudu č.j. 22 C 189/2016-188, na něj navazující rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 30 Co 362/2017-145, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 21 Cdo 2124/2018-194 a usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 747/20; dále např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia NS z [datum] č.j. 31 ICdo 36/2020-103, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 2124/2018 z [datum], 21 Cdo 2193/2017, 31 Cdo 4831/2017, z [datum] sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, nález Ústavního soudu ČR z [datum] sp. zn. I. ÚS 190/15 z [datum] a sp. zn. III. ÚS 669/17) dovodil, že žalobce nemá nárok na pojistné plnění, a to bez ohledu na to, zda se jednalo o pravý či nepravý souběh funkcí, když pracovní smlouvu, uzavřenou mezi žalobcem a [jméno FO].[jméno FO] dne [datum] ve znění jejích dodatků, kterou nejprve [jméno FO].[jméno FO] vykonával funkci vedoucího útvaru zásobování a nákupu a posléze funkci ředitele společnosti, považoval za platnou (neboť ji za žalobce uzavírala jiná osoba než [jméno FO].[jméno FO]) až do dne [datum], kdy se stal [jméno FO].[jméno FO] členem statutárního orgánu žalobce; od té doby se vztahy mezi žalobcem a [jméno FO].[jméno FO] řídily mandátní smlouvou a občanským zákoníkem, neboť se nejednalo o závislou práci, neboť ve vztahu mezi žalobcem a poškozeným ([jméno FO].[jméno FO]) nebyl vztah podřízenosti a nadřízenosti, který je nezbytný pro závislou práci tak, jak je definována v ustanoveních § 2 a § 3 zákoníku práce. Byl to totiž právě [jméno FO].[jméno FO], kdo rozhodoval o tom, co bude dělat, kam pojede pracovat, sám si určoval práci, sám sebe kontroloval, respektive nad sebou již žádnou další kontrolující osobou neměl. Podmínkou výkonu závislé práce podle zákoníku práce je povinnost osobně konat práci podle pokynů zaměstnavatele; zde však již nebyl nikdo, kdo by mohl [jméno FO].[jméno FO] dávat jakékoli pokyny jménem žalující společnosti. Byl to také sám poškozený – člen statutárního orgánu žalobce, kdo si určoval odměnu za práci (mzdu), vydával organizační řád společnosti, apod. Ve vztahu mezi žalobcem a poškozeným absentovaly základní atributy závislé práce, jak je zákoník práce stanoví a jak také Ústavní a Nejvyšší soud opakovaně judikovaly, nejednalo se tedy o pracovněprávní vztah. Výkon funkce statutárního orgánu není závislou prací a podřízení smlouvy režimu zákoníku práce nečiní ze vztahu statutárního orgánu a obchodní korporace vztah pracovněprávní – statutární orgán tedy nemůže být považován za zaměstnance (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. 21 Cdo 3613/2015). Jednalo se tak o pravý souběh funkcí, neboť [jméno FO].[jméno FO] vykonával funkci ředitele společnosti, která mj. obsahuje řízení celé společnosti. Do této náplně patří i kontrola výkonu závislé činnosti svých podřízených, jak to vyplývá ze smlouvy o výkonu funkce z [datum] včetně přílohy č. [hodnota]. Je zcela nepodstatné, jak si organizační řád vydávaný statutárním orgánem jednotlivé náplně vymezí; podstatná je faktická náplň činnosti a zda se jedná či nejedná o závislou práci. Pokud se tedy [jméno FO].[jméno FO] stal dne [datum] úraz při kontrole kvality výrobků, jednalo se o úraz při výkonu funkce statutárního orgánu, když kontroloval činnost podřízených, což lze podřadit pod řízení společnosti. Dále soud uvedl, že ani v případě, že by se jednalo o tzv. nepravý souběh funkcí, tedy že by výkon práce [jméno FO].[jméno FO] pro žalobce nepředstavoval činnosti statutárního orgánu, jeho úraz by nebyl krytý zákonným pojištěním zaměstnavatele, neboť tuto otázku řešily soudy ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 22 C 189/2016, kdy rozhodoval Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] a následně Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne [datum] č.j. 21 Cdo 2124/2018-194, přičemž ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. III. ÚS 747/20. Nejvyšší soud ČR se v rozsudku ze dne [datum] č.j. 21 Cdo 2124/2018-194 zabýval otázkou, zda při výkonu práce jediného společníka a jednatele společnosti s ručením omezeným pro tuto společnost, jejíž náplní nebyl výkon funkce statutárního orgánu, vykonávané na základě neplatné pracovní smlouvy, vznikají vztahy z tzv. faktického pracovního poměru a zda na škodu vzniklou úrazem, k němuž došlo při výkonu této práce, se vztahuje zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, přičemž dospěl k závěru, že na škodu vzniklou úrazem, který zaměstnanec utrpěl při výkonu práce konané pro zaměstnavatele v tzv. faktickém pracovním poměru, se nevztahuje zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (podrobněji viz 21 Cdo 2124/2018) a že členům statutárních orgánů právnických osob vykonávajících pro právnickou osobu i jinou činnost než výkon funkce statutárního orgánu (např. práci lékaře, uklízečky, apod.) nemůže platně vzniknout pracovní poměr, který jediný je krytý zákonným pojištěním zaměstnavatelů, nýbrž jim vzniká faktický pracovní poměr, v rámci něhož mají vůči společnosti stejné nároky jako zaměstnanci včetně nároku na náhradu škody z pracovního úrazu, avšak nevzniká nárok na zaplacení pojistného plnění z povinného pojištění zaměstnanců, resp. právnické osobě nevzniká vůči pojišťovně nárok na náhradu toho, co z pracovního úrazu vyplatila. Při výkonu práce statutárního orgánu společnosti, jejíž náplní nebyl výkon funkce statutárního orgánu, vykonávané na základě neplatné pracovní smlouvy, vznikají vztahy z tzv. faktického pracovního poměru, na jehož základě zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání nevzniká a zaměstnavatel tedy nemá právo, aby za něj pojišťovna podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 125/1993 nahradila škodu, která zaměstnanci vznikla pracovním úrazem. Soud prvního stupně dále uvedl, že je mu známa novější judikatura, podle níž je přípustné, aby statutární orgán a obchodní korporace pro svůj vztah ujednali režim zákoníku práce, ani taková skutečnost však pracovněprávní vztah krytý zákonným pojištěním založit nemůže. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobce platil pojistné z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele i z vyměřovacího základu [jméno FO].[jméno FO].

28. Proti tomuto rozsudku žalobce podal odvolání, kterému vyhověl Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum] č.j. 54 Co 212/2024-230, jímž rozsudek soudu I.stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem I.stupně dovodil, že pracovní smlouva mezi žalobcem a [jméno FO].[jméno FO] dne [datum] byla uzavřena platně. Dále dospěl k závěru, že je podstatné, zda se se jedná o tzv. pravý či nepravý souběh funkcí, a proto provedl porovnání činností, které měl [jméno FO].[jméno FO] vykonávat jako ředitel (výkonný ředitel) společnosti a které měl vykonávat jako člen statutárního orgánu žalobce. Dovodil, že výčet činností se překrývá pouze částečně. Obě pracovní náplně shodně obsahovaly například spolupráci s bankovním poradcem, firemním právníkem, daňovým poradcem, auditorem, pojišťovacím poradcem, zápisy do knihy jízd, překládání zpráv ze služebních cest, vypracování návrhů na změnu a doplnění mzdového systému, sledování legislativních změn v oblasti podnikání. Náplň práce ředitele (výkonného ředitele) společnosti na rozdíl od náplně práce člena statutárního orgánu zahrnovala: zpracování ročního plánu velkých oprav, větších oprav mimo roční plán, schvalování menších oprav strojů, zařízení a staveb, předkládání návrhů na mimořádné investice vedení společnosti, zpracování ročních plánů kontrolních činností, čerpání energií, na školení zaměstnanců a jejich předložení vedení společnosti, pravidelné měsíční hodnocení podřízených pracovníků, kontroly stavu dopravních prostředků, vedení týdenních porad, řešení denní operativy, kontrolní pochůzky po výrobní hale a kancelářích, zajištění všech revizí nutných pro bezpečný chod společnosti, zadávání a vyhodnocování nabídek na podřízení drobného majetku a jeho předložení vedení společnosti, jednání s většími dodavateli a odběrateli o nejlepší dodací podmínky, podepisování dohod o utajení, revizí, namátkové kontroly stavu skladu materiálu a dílů, namátkové kontroly dodržování technologických parametrů a kvality výroby u významných zákazníků, významných zakázek nebo u vzorkové výroby, účast při vývoji firemního SW, účast na zákaznických auditech, na inventurách majetku, zajištění dodávek energií, zajištění vývozu a zpracování kovového i dalšího odpadu, zajištění úklidu všech prostor společnosti, údržby a provozu HW a SW, internetového připojení, mobilního operátora, majetku společnosti, zajištění pracovně-lékařských služeb a povinných školení v oblasti BOZP a PO (podle pracovní náplně funkce ředitele společnosti z [datum]), resp. dále zpracování ročního plánu výroby, ročních cílů, ročního plánu investic, ročních plánů kontrolních činností, ročního plánu čerpání energií, úprava stávajících nebo doplnění nových statistik, vedení ročních pohovorů se všemi zaměstnanci, udržování elektronického podpisu, hodnocení podřízených pracovníků a stanovení a vyhodnocení jejich cílů a úkolů, kontrola stavu dopravních prostředků, vedení pravidelných shromáždění na výrobní hale, kontrola dodržování metodiky HCA v praxi, vedení týdenních porad, kontrola cash/bills statistiky, vyhodnocení týdenních statistik, řešení denní operativy, kontrolní pochůzky po výrobní hale a kancelářích, zajištění všech revizí nutných pro bezpečný chod společnosti, zpracování podnikatelských záměrů pro žádosti o úvěry, zpracování podkladů pro financování společnosti, zadávání a vyhodnocování nabídek na pořízení drobného hmotného majetku, jednání s pojišťovnami, zpracování návrhů úprav cenové politiky společnosti, podepisování dohod o utajení, podepisování revizí, schvalování účetních dokladů, zavádění metodiky HCA do praxe, účast na úpravě vnitřních předpisů, vedení etických pohovorů se zaměstnanci, namátkové kontroly skladu materiálů a dílů, namátkové kontroly dodržování technologických parametrů, účast na zdokonalování výrobků společnosti a zpracování průvodní dokumentace k nim, účast na zdokonalování ISO norem, účast na dozorových, recertifikačních, zákaznických a dodavatelských auditech, účast na výběrových řízeních vedoucích divizí a úseků, účast na inventurách, zřízení elektronického podpisu, zajištění vývozu a zpracování odpadů, zajištění úklidu prostor společnosti, zajištění internetového připojení a mobilního operátora, údržby a oprav majetku (Orgboard, datum vydání [datum], výkonný ředitel). Podle odvolacího soudu se tak jednalo o tzv. pravý souběh funkcí pouze v rozsahu činností, které se kryly u obou funkcí, pročež došlo automaticky k tomu, že pracovní poměr založený pracovní smlouvou zanikl okamžikem jmenování do funkce člena voleného orgánu. Pokud však jde o činnosti, které [jméno FO].[jméno FO] vykonával pouze z titulu funkce ředitele společnosti, zabýval se odvolací soud tím, zda se jednalo o tzv. obchodní vedení společnosti, které přísluší statutárnímu orgánu společnosti, či zda se jednalo o činnost jinou. Podle judikatury Nejvyššího soudu (31 Cdo 1993/2019) je obchodním vedením akciové společnosti organizování a řízení její běžné podnikatelské činnosti, zejména rozhodování o provozu podniku (závodu) společnosti a s tím souvisejících vnitřních záležitostech společnosti, a to bez ohledu na to, zda je vykonává samo představenstvo společnosti či samostatně představenstvem pověřený člen představenstva anebo třetí osoba. Je-li výkonem určité činnosti, spadající do působnosti představenstva, pověřena třetí osoba, nemění ničeho na tom, že jde o činnost spadající do působnosti představenstva. Jinými slovy, jsou-li činnosti, které měl toliko z titulu své funkce ředitele společnosti vykonávat [jméno FO].[jméno FO], obchodním vedením společnosti, i v takovém případě by došlo k automatickému zániku pracovní smlouvy v rozsahu takových činností. Naopak, v rozsahu těch činností, které měl [jméno FO].[jméno FO] vykonávat z titulu své funkce ředitele společnosti a které nejsou obchodním vedením společnosti, by zůstala pracovní smlouva platná, neboť by nenastala žádná zákonem (ani judikaturou) předvídaná skutečnost, která by vedla k ukončení pracovní smlouvy vedla. Odvolací soud tedy posuzoval činnosti, které měl [jméno FO].[jméno FO] vykonávat jako ředitel společnosti (a které se zároveň nekryly s činnostmi, které vykonával z titulu statutára) z toho pohledu, zda se jednalo o obchodní vedení společnosti či nikoliv. Z judikatury Nejvyššího soudu (31 Cdo 1993/2019) se podává, že pod obchodní vedení společnosti spadá např. rozhodování: o provozních záležitostech společnosti, např. o zásobování, odbytu či reklamě, zda a jaký majetek společnost nabude, či naopak převede na třetí osobu, zda (a jak) společnost bude vymáhat pohledávky za svými dlužníky, zda společnost uhradí svůj závazek, o přemístění provozovny společnosti do nových prostor, neboť stávající prostory jsou nevyhovující, o řízení zaměstnanců, jakým způsobem bude financován provoz společnosti, zda společnost jako investor uzavře smlouvu o spolupráci na realizaci projektu a zda za tímto účelem poskytne dodavateli půjčku (úvěr). Odvolací soud je toho názoru, že některé z činností, které [jméno FO].[jméno FO] vykonával na základě pracovní smlouvy (a nefigurují ve výčtu činností statutára), se týkají obchodního vedení společnosti (jako např. zpracování ročního plánu velkých oprav, předkládání návrhů na mimořádné investice vedení společnosti, zpracování ročních plánů kontrolních činností, čerpání energií, pravidelné měsíční hodnocení podřízených pracovníků, jednání s většími dodavateli a odběrateli o nejlepší dodací podmínky, zajištění dodávek energií, zajištění vývozu a zpracování odpadu) a takové činnosti byl [jméno FO].[jméno FO] povinen vykonávat z titulu funkce člena představenstva; i v tomto rozsahu proto pracovní smlouva zanikla (jednalo se i v tomto případě o tzv. pravý souběh funkcí). Některé z uvedených činností však pod obchodní vedení společnosti podřadit nelze (kontrola stavu dopravních prostředků, řešení denní operativy, kontrolní pochůzky po výrobní hale a kancelářích, namátkové kontroly stavu skladu materiálu a dílů, namátkové kontroly dodržování technologických parametrů a kvality výrobků u významných zákazníků, významných zakázek nebo u vzorkové výroby, účast při vývoji firemních SW, účast na zákaznických auditech, na inventurách majetku); ohledně těchto činností jde o tzv. nepravý souběh funkcí a v tomto rozsahu zůstala pracovní smlouva uzavřená dne [datum] mezi [jméno FO].[jméno FO] a žalobcem platnou a nezanikla. Podle odvolacího soudu na pouhé absenci vztahu nadřízenosti a podřízenosti nelze neplatnost pracovní smlouvy, resp. její zánik postavit (byla-li jako v projednávané věci uzavřena platně), neboť judikatura soudů připouští, aby mezi společností a jejím statutárním orgánem (členem jejího statutárního orgánu) vznikl platně pracovní poměr (na činnost odlišnou od činnosti statutárního orgánu), přičemž v takových situacích by vždy chyběl onen vztah nadřízenosti a podřízenosti. Odvolací soud proto uzavřel, že pracovní smlouva uzavřená mezi žalobcem a [jméno FO].[jméno FO] dne [datum] v omezeném rozsahu nezanikla, byla dále platná a nadále tedy, i poté, co se stal [jméno FO].[jméno FO] členem statutárního orgánu žalobce, existoval mezi nimi pracovně právní vztah. Pokud se tedy [jméno FO].[jméno FO] stal úraz při kontrole kvality výrobků, stalo se tak při výkonu pracovní činnosti na základě platné a trvající pracovní smlouvy. Nemůže se tedy jednat, podle odvolacího soudu, o faktický pracovní poměr, neboť ten vzniká pouze tehdy, byla-li pracovní smlouva uzavřena neplatně, k čemuž však v projednávané věci nedošlo. Odvolací soud pak uložil soudu I.stupně zabývat se dalšími předpoklady pro vznik nároku na pojistné plnění a výší plnění.

29. Při jednání dne [datum] soud doplnil dokazování o sdělení Územní správy sociálního zabezpečení pro [právnická osoba], [Anonymizováno] kraj a [Anonymizováno] kraj z [datum], kopii zdravotní dokumentace [jméno FO].[jméno FO], respektive její části od [právnická osoba], lékařské vyjádření diagnostického a léčebného centra [právnická osoba] z [datum] a fotografie [jméno FO].[jméno FO]. Z těchto důkazů soud zjistil, že [jméno FO].[jméno FO] byl v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], tj. 243 dnů, přičemž mu OSSZ byly vypláceny dávky nemocenského pojištění od [datum] do [datum] v celkové výši 309.832,- Kč. Celá délka pracovní neschopnosti souvisela s blokádou krční páteře dne [datum]. Ze mzdového listu [jméno FO].Zapletala (č.l. 166) u žalobce za rok 2020 pak vyplývá, že v lednu 2020 „zaměstnanec“ odpracoval celkem [hodnota] hodin, v únoru 2020 160 hodin a v březnu 2020 155,25 hodin, za což obdržel časovou mzdu v lednu 69.600,- Kč, v únoru 96.000,- Kč a v březnu 93.150,- Kč a k tomu prémie a odměny 15.920,- Kč, 21.200,- Kč a 20.630,- Kč, takže jeho průměrný hodinový výdělek za první čtvrtletí 2020 činí 733,91 Kč. V květnu 2020 mu dále bylo poskytnuto „placené volno“, v červnu 2020 odpracoval dva dny, celkem [hodnota] hodin, jinak byl 28 dnů v omluvené absenci, která trvala i v následujících měsících, takže celkem do [datum] zameškal 173 pracovních dnů. V červnu mu byla vyplacena náhrada za nemoc ve výši 16.099,- Kč, jinak mu v dalších měsících až do ledna 2021 včetně nebylo vyplaceno ničeho.

30. Při jednání dne [datum] dále žalovaný učinil nesporné, že pokud by žalobce měl nárok na pojistné plnění, pak by výše pojistného plnění činila 715.605,- Kč. Podle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů. Podle § 271c odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2. Podle odst. 2 vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku, včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti. Podle § 365 odst. 1 z.č. 262/2006 zákoníku práce ve znění účinném do [datum] novely provedené zákonem č.366/2019 Sb. ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců se řídí odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání § 272 až 274 a ustanoveními této hlavy, § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 74/1994 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb., a vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č. 98/1996 Sb., vyhlášky č. 74/2000 Sb. a vyhlášky č. 487/2001 Sb. a zákona č.365/2011 Sb. a zákonem č.182/2014 Sb. Podle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění účinném do [datum] novely provedené z.č. 366/2019 Sb. (dále jen „zákoník práce“) je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů. Podle § 271k odst. 1 z.č. 262/2006 zákoníku práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274). Podle odst. 2 jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Podle odst.3 pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět. Podle odst. 4 nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu. Podle § 271a odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského. Podle odst. 2 náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při jeho další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Průměrným výdělkem před vznikem škody podle věty první je průměrný výdělek zaměstnance před vznikem této další škody. Jestliže před vznikem této další škody příslušela zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 se zaměstnanci poskytne do výše částky, do které by mu příslušela náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kdyby nebyl neschopen práce. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje náhrada mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a nemocenské. Podle § 205d odst. 1 z.č.65/1965 Sb. zákoníku práce zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance jsou pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěni (dále jen "zákonné pojištění") u [právnická osoba], akciová společnost, pokud s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992. Ostatní zaměstnavatelé jsou pojištěni u Kooperativy, československé družstevní pojišťovny, akciová společnost, případně jejího právního nástupce v České republice (dále jen "pojišťovny"). To se nevztahuje na organizační složky státu. Podle odst. 2 vznikne-li pojišťovnám provozováním zákonného pojištění majetková újma, mají právo na úhradu této újmy ze státního rozpočtu. Přebytek vzniklý z tohoto pojištění odvedou pojišťovny do státního rozpočtu. Podle odst. 7 bližší podmínky a sazby pojistného stanoví vyhláškou Ministerstvo financí. Podle odst. 8 pokud při zániku zaměstnavatele nepřejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu na jiného zaměstnavatele, má poškozený (pozůstalý) právo přímo vůči pojišťovně, aby mu škodu nahradila v témže rozsahu, v jakém by mu ji byl povinen nahradit sám pojištěný zaměstnavatel. Podle § 2 odst. 1 z.č. 262/2006 zákoníku práce závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Podle odst. 2 závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Podle § 3 z.č. 262/2006 zákoníku práce závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Podle § 33 odst. 1 z.č. 262/2006 zákoníku práce pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Podle § 34 odst. 1 zákoníku práce pracovní smlouva musí obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce. Podle odst. 4 pracovní smlouva musí být uzavřena písemně; totéž platí o změně pracovní smlouvy a o odstoupení od ní. Podle § 36 zákoníku práce pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Podle § 437 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět. Dle odst. 2 jednal-li zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupeného, s třetí osobou a věděla-li tato osoba o této okolnosti nebo musela-li o ní vědět, může se toho zastoupený dovolat. Má se za to, že tu je rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, pokud zástupce jedná i za tuto třetí osobu nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen vyhláška č.125/1993 Sb.) zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen "zákonné pojištění") jsou pojištěny a) u [právnická osoba], [Anonymizováno], ti zaměstnavatelé 1), kteří s ní měli sjednáno toto pojištění k 31.prosinci 1992; takto pojištěny jsou i zaměstnavatelé, na které přejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu při vzniku právního nástupce těchto zaměstnavatelů, b) u [Anonymizováno] ostatní zaměstnavatelé. Podle odst. 2 není-li právního nástupce zaměstnavatele, který zanikl a) před 1. lednem 1993, má poškozený právo na plnění podle § 2 za škodu poprvé ohlášenou po 31. prosinci 1992 a dosud neuhrazovanou přímo vůči [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] b) po 31. prosinci 1992, má poškozený, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání po vzniku zákonného pojištění, právo na plnění podle § 2 přímo vůči té pojišťovně, u které byl pojištěn jeho zaměstnavatel před svým zánikem. Podle odst. 3 zákonné pojištění vzniká dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele a trvá po dobu existence zaměstnavatele. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č.125/1993 Sb. zaměstnavatel má právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Nárok na náhradu škody z události, která by mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny, musí být poprvé uplatněn zaměstnavatelem u pojišťovny v době trvání zákonného pojištění, s výjimkou případů, kdy poškozený má právo na plnění přímo vůči příslušné pojišťovně. Podle odst. 2 pojistnou událostí je vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu podle odstavce 1. Rozhoduje-li o náhradě této škody soud, platí, že pojistná událost nastala dnem, kdy rozhodnutí, podle něhož má pojišťovna poskytnout plnění, nabylo právní moci. Podle § 5 odst. 2 vyhlášky č.125/1993 Sb. nahradil-li zaměstnavatel poškozenému škodu nebo její část přímo, má právo, aby jí pojišťovna po odečtení případné náhrady podle § 9 až 12 této vyhlášky vydala to, co by za ni jinak plnila poškozenému. Podle § 6 vyhlášky č.125/1993 Sb. pojišťovna je povinna plnit nejpozději do 15 dnů po skončení šetření nutného ke zjištění rozsahu její povinnosti poskytnout plnění. Šetření je skončeno, pokud byla dohodnuta výše náhrady škody nebo pokud pojišťovna obdržela pravomocné rozhodnutí o výši náhrady škody. To platí i pro případy upravené v § 5 odst.

2. Podle § 12 odst. 1 vyhlášky č.125/1993 Sb. povinnost platit pojistné vzniká zaměstnavateli, zaměstnává-li alespoň jednoho zaměstnance. Tuto skutečnost je zaměstnavatel povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit organizační jednotce pojišťovny, v jejímž obvodu má zaměstnavatel sídlo (trvalé bydliště) a uvést své identifikační číslo zaměstnavatele nebo jiné označení, které je nahrazuje. Podle odst. 2 pojistné si vypočítává zaměstnavatel ze základu stanoveného shodně s postupem pro určení vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle zvláštního zákona. Základem pro výpočet pojistného je souhrn vyměřovacích základů za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období zaměstnavatel zaměstnával. K výpočtu použije sazbu uvedenou v příloze této vyhlášky pro příslušnou kategorii určenou podle převažující základní činnosti tvořící předmět podnikání zaměstnavatele. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2796 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku nastane-li událost, se kterou ten, kdo se pokládá za oprávněnou osobu, spojuje požadavek na pojistné plnění, oznámí to pojistiteli bez zbytečného odkladu, podá mu pravdivé vysvětlení o vzniku a rozsahu následků takové události, o právech třetích osob a o jakémkoliv vícenásobném pojištění; současně předloží pojistiteli potřebné doklady a postupuje způsobem ujednaným ve smlouvě. Není-li současně pojistníkem nebo pojištěným, mají tyto povinnosti i pojistník a pojištěný. Podle § 2797 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku pojistitel zahájí bez zbytečného odkladu po oznámení podle § 2796 šetření nutné ke zjištění existence a rozsahu jeho povinnosti plnit. Šetření je skončeno sdělením jeho výsledků osobě, která uplatnila právo na pojistné plnění; na žádost této osoby jí pojistitel v písemné formě zdůvodní výši pojistného plnění, popřípadě důvod jeho zamítnutí. Obsahuje-li oznámení vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené podstatné údaje týkající se rozsahu oznámené události, anebo zamlčí-li se v něm vědomě údaje týkající se této události, má pojistitel právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na šetření skutečností, o nichž mu byly tyto údaje sděleny nebo zamlčeny. Má se za to, že pojistitel vynaložil náklady v prokázané výši účelně. Podle § 2811 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku při škodovém pojištění poskytne pojistitel pojistné plnění, které v ujednaném rozsahu vyrovnává úbytek majetku vzniklý v důsledku pojistné události. Podle § 2861 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku z pojištění odpovědnosti má pojištěný právo, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému. Podle odst. 2 poškozenému vzniká právo na plnění proti pojistiteli, jen bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak jiný zákon. Podle odst. 3 pojištění lze ujednat jen jako pojištění škodové. Podle § 2862 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku pojištěný oznámí bez zbytečného odkladu pojistiteli vznik škodné události, skutečnost, že proti němu poškozený uplatnil právo na náhradu a vyjádří se ke své povinnosti nahradit vzniklou škodu, popřípadě újmu, k požadované náhradě a k její výši. Podle odst. 2 pojištěný oznámí pojistiteli bez zbytečného odkladu i to, že proti němu bylo v souvislosti se škodnou událostí zahájeno řízení před orgánem veřejné moci nebo rozhodčí řízení; zároveň mu sdělí, kdo je jeho právním zástupcem a zpraví pojistitele o průběhu i výsledcích řízení. V řízení o náhradě postupuje pojištěný v souladu s pokyny pojistitele; náklady řízení hradí pojištěnému pojistitel. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

31. Po provedeném dokazování dospěl soud I.stupně k závěru, že ve světle závazného právního názoru odvolacího soudu je žaloba žalobce důvodná.

32. Předmětem sporu je pojistné plnění, kterého se domáhá žalobce jako zaměstnavatel na žalované pojišťovně z titulu pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci. Klíčovou otázku, zda-li úraz [jméno FO].[jméno FO] dne [datum] byl úrazem krytým tímto zákonným pojištěním či nikoli, zodpověděl odvolací soud kladně. Soud I.stupně proto řešil již pouze výši nároku, kterou učinil žalovaný nespornou. Soud proto přiznal žalobci žalovanou částku 715.605,- Kč, která představuje pojistné plnění ve výši náhrady mzdy, kterou žalobce vyplatil (či přesněji by byl povinen vyplatit, pokud by se jednalo o pracovní úraz zaměstnance) [jméno FO].[jméno FO] za dobu jeho pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], tj. po dobu 173 pracovních dnů, v příčinné souvislosti s blokádou krční páteře, kterou jmenovaný utrpěl v práci dne [datum]. OSSZ vyplatila [jméno FO].[jméno FO] dávky nemocenského pojištění od [datum] do [datum] v celkové výši 309.832,- Kč, tyto je potřeba odečíst od náhrady mzdy, jež přísluší zaměstnanci za dobu pracovní neschopnosti, která se jinak vypočte jako násobek počtu pracovních dnů včetně státních svátků x počet hodin pracovní doby zaměstnance x průměrný hodinový výdělek zaměstnance.

33. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 715.605,- Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, tento soud žalobci přiznal podle § 1970 občanského zákoníku za použití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. dle požadavku žalobce od [datum], neboť pojistné plnění je splatné do 15 dnů od ukončení pojistného šetření (srov. § 2798 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku), přičemž pojistné šetření bylo ukončeno dopisem žalovaného z [datum] (č.l.19), takže do prodlení se zaplacením se žalovaný dostal zcela jistě před [datum]. Pro úplnost však soud I.stupně podotýká, že podle formuláře náhrady za ztrátu na výdělku po dobu PN (č.l. 18) žalobce náhradu mzdy [jméno FO].[jméno FO] nevyplatil, což ostatně vyplývá i z podané žaloby a ze mzdových listů, takže žalobci nemohl vzniknout vůči žalovanému regresní nárok, neboť jeho podmínkou je ve smyslu § 5 odst. 2 vyhlášky č.125/1993 Sb. vyplacení náhrady škody zaměstnanci. V takovém případě by však nebylo důvodu, aby odvolací soud zamítavý rozsudek soudu I.stupně rušil s pokynem ke zkoumání výše plnění, neboť by žalobci nárok na plnění nevznikl a žalobu by bylo třeba zamítnout. Další problém pak představuje skutečnost, že [jméno FO].[jméno FO] je vyplácena pouze jedna odměna za práci pro společnost (viz jeho výpověď), která tedy pokrývá jak jeho práci jako statutárního orgánu žalobce, tak i práci, která nepředstavuje výkon funkce statutárního orgánu a která je dle odvolacího soudu prací vykonávanou v pracovním poměru. Je proto otázkou, zda by neměla být nějakým způsobem tato odměna krácena či ponížena o odměnu připadající na práci statutárního orgánu a popř. v jakém poměru.

34. O náhradě nákladů řízení účastníků pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalobci tak přísluší plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 35.631,- Kč za žalobu a ve výši 35.781,- Kč za odvolání. Dále náleží žalobci náhrada nákladů právního zastoupení za řízení před soudem I.stupně do vydání rozsudku dne [datum] sestávající z odměny advokáta podle § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do [datum] za 6 úkonů právní služby po 11.180,- Kč za úkon [převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum] od 16:00 do 19:00 hodin (tj. 2 úkony) a účast na jednání dne [datum]; dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu; pokud jde o různá doplnění tvrzení, soud má za to, že žaloba má být psána tak, aby nepotřebovala doplnění a opravy, a proto další vyjádření nepovažuje za účelné úkony právní služby] v celkové výši 67.080,- Kč, za půl úkon právní služby spočívající v sepisu jednoduché předžalobní výzvy dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši 5.590,- Kč; dále ze 7 režijních paušálů po 300,- Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za úkony učiněné do [datum] s navýšením o 21 % DPH částkou 19.956,- Kč.

35. Za další řízení pak náleží žalobci náhrada nákladů řízení za 4 úkony právní služby po 11.180,- Kč za úkon [sepis odvolání proti rozsudku ze dne [datum], sepis odvolání proti rozsudku ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast na jednání soudu I.stupně dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu] v celkové výši 44.720,- Kč, dále ze 2 režijních paušálů po 300,- Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za úkony učiněné do [datum] a 2 režijní paušály po 450,- Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za úkony učiněné po [datum], tj. celkem 46.220,- Kč. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 9.706,- Kč (počítáno z částky 46.220,- Kč).

36. Dále náleží žalobci cestovné z [adresa] a zpět v roce 2023 (dvě jízdy na jednání soudu [datum] a [datum] vozem [Anonymizováno] SPZ [SPZ] po 420 km) v částce 6.342,- Kč (tj. 840 km, spotřeba 5,7 l/100 km, cena benzínu 41,20 Kč/litr a sazba základní náhrady 5,20 Kč za 1 km jízdy) podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 467/2022 Sb., v roce 2024 za jednu jízda na jednání soudu dne [datum] v částce 3.268,- Kč (tj. 420 km, spotřeba 5,7 l/100 km, cena benzínu 38,20 Kč/litr a sazba základní náhrady 5,60 Kč za 1 km jízdy) podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024; cestovné z [adresa] a zpět v roce 2025 (dvě jízdy na jednání soudu dne [datum] a dne [datum] po 420 km) v částce 6.586,- Kč (tj. 840 km, spotřeba 5,7 l/100 km, cena benzínu 35,80 Kč/litr a sazba základní náhrady 5,80 Kč za 1 km jízdy) podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025 a náhrada za celkem [hodnota] x 5 hodin promeškaného času stráveného na cestách na jednání v roce 2023 a 2024 ve výši 3.000,- Kč s navýšením o 21 % DPH částkou 630,- Kč (tj. 1 půl hodina po 100,- Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu účinného do [datum]) a náhrady za 2 x 5 hodin promeškaného času stráveného na cestách na jednání v roce 2025 ve výši 3.000,- Kč s navýšením o 21 % DPH částkou 630,- Kč (tj. 1 půl hodina po 150,- Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu účinného od [datum]). Náklady právního zastoupení žalobce tak celkem činí 172.008,- Kč, celkem pak žalobci náleží náhrada nákladů řízení (vč. soudního poplatku) ve výši 243.420,- Kč.

37. Soud proto žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení včetně řízení odvolacího částku 243.420,- Kč.

Poučení