7 C 200/2021-71

Rubrum

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o: žaloba o zřízení práva nezbytné cesty takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci a) a b) domáhali povolení práva cesty – práva chůze a práva průjezdu – přes pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře 42 m2, zapsaný na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], ve prospěch pozemku parc. č. st. 51 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 455 m2, který je zapsán na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], a to v rozsahu stávající cesty, se zamítá.

II. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 23 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2021 domáhali se žalobci povolení práva cesty (práva chůze a průjezdu) přes pozemek žalované specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku, a to v rozsahu stávající cesty. Dále navrhli, aby je soud zavázal povinností zaplatit žalované za povolení práva nezbytné cesty úplatu ve výši určené soudem. Svůj návrh odůvodnili tím, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. st. 51, jehož součástí je zemědělská stavba (stodola) bez čp./če, zapsaného na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] (dále jen„ parcela [číslo]“). Uvedené nemovitosti nabyli žalobci darovací smlouvou ze dne 4. 1. 2021 od rodičů žalobkyně b). Žalovaná je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 42 m2 zapsaného na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec]. Součástí pozemku parc. [číslo] je stodola, jejíž jediný vjezd a výjezd směřuje na cestu vedoucí přes pozemek parc. [číslo] dále na pozemek ve vlastnictví obce Krahulov, kde se cesta napojuje na veřejnou komunikaci. Jedná se o jediný vjezd do stodoly, nacházející se na pozemku parc. [číslo]. Bez tohoto přístupu nemohou žalobci svůj majetek (stodolu) řádně využívat. Ke vstupu a vjezdu do stodoly žalobci i jejich právní předchůdci využívali cestu vedoucí z obecní komunikace přes výše uvedený pozemek ve vlastnictví žalované. V případě nezajištění vjezdu do stodoly motorovými vozidly, není možné stodolu v plném rozsahu využívat. Vjezd do stodoly přitom nelze zajistit jiným způsobem, vstup do stodoly je možný i přes rodinný dům, který je součástí pozemku parc. č. st. 43, který je ve společném jmění žalobců. Žalobci využívali a chtějí využívat stodolu nadále k uskladnění stavebního materiálu, palivového dřeva, k parkování přívěsného vozíku, osobních vozidel atd. Právní předchůdci žalobců vjezd do stodoly přes pozemek parc. [číslo] využívali bez problémů, žalovaná jim v tom nebránila. S bráněním vjezdu začala až poté, co byl pozemek se stodolou darován žalobcům. Žalovaná přímo před vjezd do stodoly zaparkovala vozidlo a odmítl a žalobcům vjezd do stodoly umožnit. Žalobci se pokoušeli se žalovanou na zajištění přístupu dohodnout, avšak její požadavky byly nepřijatelné. V minulosti byla stodola průjezdná z obou stran, ale předchozí majitel pan [příjmení] st. průjezd nevyužíval, a proto jej při oplocování svého pozemku zazdil. Následně však byly pozemky vráceny původním majitelům, kteří své nemovitosti poté oplotili a uzavřeli. Příjezd na parcelu [číslo] přes okolní pozemky tak přestal být možný. Při odkupu nemovitosti parc. [číslo] v roce 1998 došlo k opomenutí pozemku parc. [číslo] již nikdy nedošlo k nápravě. Ke stodole již v té době vedla zpevněná cesta a státní statek tuto cestu a pozemek parc. [číslo] využíval k vjezdu a výjezdu do stodoly. V té době byl navíc umožněn vjezd i výjezd také z boku stodoly, ale tento byl zazděn již před rokem 1998. V roce 2003 kupoval [jméno] [příjmení] mladší (bratr žalobkyně b)) od pana [příjmení] pozemek na stavbu rodinného domu. Při té příležitosti mu pan [příjmení] nabídl k prodeji i pozemek parc. [číslo] který [jméno] [příjmení] ml. odkoupil. Jakmile se dostal do finančních potíží převedl veškerý svůj nemovitý majetek na tehdejšího tchána, tj. otce žalované. Ten následně pozemek parc. [číslo] daroval žalované.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasí a tvrdí, že přes její pozemek [parcelní číslo] není možný jediný vjezd a výjezd k nemovitosti žalobců, neboť žalobci vlastní také pozemek p. č. st. 43 se stavbou dobu [adresa] v k.ú. [obec] a právě přes tento pozemek byl historicky a doposud je možný přístup k dalším nemovitostem žalovaných na pozemku [číslo]. Stejnou trasou byl až do roku cca 1985 možný i příjezd. Pozemek [parcelní číslo] sloužil v minulosti jako pastvina a nikdy nebyl veden se způsobem využití jako cesta. Žalovaná namítla, že nemůže za to, že si právní předchůdce žalobců zazdil příjezd k zemědělské stavbě na pozemku [číslo]. Potřeba příjezdu žalobců přes pozemek [parcelní číslo] do stodoly je minimální, v roce 2021 jej využili pouze jednou a jen proto, že je pro to ně pohodlnější. Žalobci podali žalobu pouze z důvodu pohodlnějšího spojení do své nemovitosti. Příjezd nepotřebují pro uskladnění hospodářských zařízení, traktorů apod., protože žádné nevlastní ani nevyužívají. Stavba již dlouhou dobu není využívána k zemědělským účelům. [příjmení] pozemek je ve vlastnictví žalované od roku 2019, přičemž žalobci o převodech tohoto pozemku věděli, avšak otec žalobkyně b) převod pozemku do svého vlastnictví odmítl, přičemž sliboval, že darem převede spornou stodolu do vlastnictví bývalého manžela žalované, [jméno] [příjmení] ml., nebo jejich dětí. Počátkem roku 2021 žalovaná zdědila osobní automobil, který neměla kde zaparkovat, a proto k tomu využila svůj pozemek [parcelní číslo]. Žalobci a) již dříve sdělila, že když bude chtít přes pozemek projet, ať jí zavolá, což však neučinil a řeší věc soudní cestou. Následně nabídla žalobcům pozemek k prodeji, což však odmítli, stejně jako možnost domluvy na jednorázovém projetí na zavolání. Žalovaná dále uvedla, že v předmětné lokalitě vlastní více pozemků, ať již jako fyzická osoba nebo její společnost [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že před penzionem chybí parkovací místa pro klienty, jejich návštěvy a zaměstnance, požádala obec Krahulov o odkup pozemku p. [číslo] části pozemku [parcelní číslo]. Na těchto pozemcích a na svém pozemku [parcelní číslo] hodlá vybudovat parkoviště. Zřízením služebnosti nezbytné cesty by tak došlo k citelnému zásahu do vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo].

3. Z darovací smlouvy ze dne 26. 3. 2019 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] jako dárce daroval pozemek parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] žalované jako obdarované. Ze smlouvy dále vyplývá, že na pozemku vázne věcné břemeno vstupu ve prospěch [právnická osoba]

4. Z kupní smlouvy ze dne 19. 7. 1993 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] prodal manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], parc. [číslo].

5. Z výpisu z katastru nemovitostí (dále jen„ KN“) k [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] bylo zjištěno, že podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. st. 43, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům) a pozemku p. č. st. 51, jehož součástí je zemědělská stavba, jsou žalobci. Na nemovitostech vázne věcné břemeno ve prospěch [právnická osoba] a.s. a dále věcné břemeno užívání ve prospěch [jméno] a [jméno] [příjmení].

6. Z výpisu z KN k [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] vyplývá, že výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] je žalovaná. K nemovitosti je zřízeno věcné břemeno ve prospěch [právnická osoba]

7. Z výpisu z KN k [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] vyplývá, že nemovitosti zde zapsané (parcela [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa] – ubytovací zařízení, parcela č. st. 234 a dále parcely [číslo]) jsou ve výlučném vlastnictví společnosti [právnická osoba] [obec].

8. Z katastrální mapy založené na čl. 26 spisu vyplývá situace na místě samém. Z katastrální mapy na čl. 27 bylo zjištěno umístění pozemků o jejichž koupi projevila žalovaná zájem a které jsou ve vlastnictví obce Krahulov.

9. Ze žádosti o koupi pozemku, resp. části pozemku vyplývá, že dne 1. 3. 2021 požádala žalovaná Obec Krahulov o prodej pozemku parc. [číslo] o výměře 22 m2 a dále o prodej části pozemku parc. [číslo] o výměře přibližně 50 m2, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] z důvodu přičlenění k vlastním nemovitostem.

10. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], narozeného 16. 5. 1971, vyplývá, že je bývalým majitelem pozemku [parcelní číslo] a současně je bratrem žalobkyně b). V roce 1978 se rodina přestěhovala do nově postaveného domu [adresa] v [obec]. Tímto domem vedl průjezd přes pozemek až k dolní stodole, která byla tehdy ve vlastnictví Státního statku [obec]. V roce 1985 jeho otec, [jméno] [příjmení], zazdil oba průjezdy této stodoly. V roce 1993 koupili jeho rodiče horní stodolu, do které si jeho otec udělal nájezd seshora přes cizí pozemek. V roce 2003 s bývalou manželkou – žalovanou koupili od pana [příjmení] pozemek na stavbu rodinného domu. Pan Dvořáček jim současně nabídl k prodeji pozemek [parcelní číslo]. Nabízel ho též jeho otci, který to však odmítl, stejně jeho nabídky na odprodej předmětného pozemku. Otec mu přislíbil, že mu horní stodolu dá, avšak na jaře 2021 ji daroval sestře a švagrovi (žalobcům). V roce 2016 proto daroval pozemek [parcelní číslo] svému tchánovi, který jej v roce 2019 daroval žalované. Ta jej potřebovala pro výstavbu parkovacích míst naproti Penzionu pro seniory, který provozuje. Tento záměr diskutovali s obcí už před 7 lety. [ulice] stodola sloužila vždy jen k uskladnění prken, starého nábytku apod. a využívala se asi 2x ročně za účelem dovozu palivového dřeva a prasat na zabíjačku.

11. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], narozeného 7. 3. 1956, bylo zjištěno, že je majitelem stodoly na pozemku p. č. st. [číslo] v obci a k.ú. [obec], která bezprostředně sousedí se stodolami na pozemku [číslo] vlastněnými žalobci. Obě stodoly na pozemku [číslo] pozemek [parcelní číslo] patřili nejdříve rodině [příjmení] a následně Státnímu statku [obec]. Mezi roky 1953 až 1998 se do obou stodol jezdilo přes pozemky p. [číslo]. Přes pozemek [parcelní číslo] se nikdy nejezdilo, daly se pouze otevřít vrata od stodoly. [ulice] příjezdová cesta, která vedla seshora k horním stodolám končila u stodoly na p. č. st. [číslo]. [příjmení] [příjmení] stodolou na [parcelní číslo] byl jen svah. V 90. letech byla vybudována nová silnice – dnešní pozemek [parcelní číslo] Ani z té však nájezd k horní stodole nevedl. Ten byl vybudován [jméno] [příjmení] st. až později. Dolní stodola byla vždy průjezdná směrem k horní stodole, byly tam jen průjezdy bez vrat. V 80. letech [jméno] [příjmení] st. průjezdy zazdil.

12. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], narozeného 30. 4. 1933 vyplývá, že je majitelem stodoly na pozemku p. č. st. [číslo] a pozemku p. [číslo] v obci a k.ú. [obec]. Pozemek [parcelní číslo] vlastnila rodina [příjmení] a v roce 1913 byly postaveny všechny horní stodoly včetně [příjmení] ([parcelní číslo]) sousedící s pozemkem [parcelní číslo]. Dolní stodola byla postavena v roce 1936 jako oboustranně průjezdná kolna bez vrat. Do horní stodoly na [parcelní číslo] se totiž jinak, než zespodu zajíždět nedalo, protože nad pozemkem [parcelní číslo] byla prudká mez. [ulice] vrata stodoly se dala pouze otevřít, avšak průjezd do kopce nahoru neumožňoval prudký svah. Dále pozemky pokračovaly v záhumenky a žádná obecní cesta tady tehdy nevedla. Jediná polní cesta končila u p. č. st. [číslo]. Všemi hospodářskými vozy se vždy do stodoly na pozemku [číslo] jezdilo z obecní komunikace na [parcelní číslo] přes pozemky p. č. st. 43 a dolní stodolu. V roce 1953 byly pozemky zabaveny a převedeny do vlastnictví Státního statku [obec]. V 80. letech [jméno] [příjmení] st. průjezdy dolní stodoly zazdil. Až do roku 1998 se do horní stodoly jezdilo vždy pouze spodními vraty.

13. Z informací o pozemku z KN bylo zjištěno, že pozemek parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec] zapsaný na [list vlastnictví] je ve vlastnictví Obce Krahulov.

14. Z ortofotomapy založené na čl. 34 spisu bylo zjištěno, že na části parcely [číslo] vede místní komunikace, na kterou před pozemkem [parcelní číslo] navazuje travnatý pás.

15. Ze sdělení k ohlášení drobné stavby ze dne 8. 1. 1998 bylo zjištěno, že komise pro výstavbu při Obecním úřadu v Krahulově nemá námitek proti zpevnění cesty ke stodole přes p. [číslo] která je ve vlastnictví obce Krahulov. Sdělení je adresováno [jméno] [příjmení], [obec a číslo].

16. Ze zprávy Obecního úřadu Krahulov ze dne 31. 1. 2022 vyplývá, že dne 9. 3. 2021 projednalo zastupitelstvo obce mj. žádost žalované o koupi části parcely [parcelní číslo] o výměře cca 50 m2 v k.ú. [obec]. Žalovaná jako jednatelka [právnická osoba] má záměr zde vybudovat parkoviště pro návštěvníky. Zastupitelstvo již v té době bylo žalobci seznámeno s tím, že vedou se žalovanou soudní spor o příjezdovou cestu k vratům do stodoly sousedící s [parcelní číslo]. Na zasedání konaném dne 11. 5. 2021 zastupitelstvo obce žádost žalované zamítlo. Část pozemku [parcelní číslo] za stodolou žalobců obec nijak nevyužívá a tato slouží jako příjezd ke stodole. Do budoucna zde chce obec zbudovat kolem místní komunikace chodník pro pěší. Ze stodol navazujících na spornou stodolu by do budoucna mohly být stavební parcely, kdy obec k nim zanechá příjezd od místní komunikace. Stodola byla v minulosti využívána k podnikání [celé jméno žalobce], který zde garážoval nákladní automobil, neboť podnikal v autodopravě. V dalším období byl příjezd do stodoly i stodola využívány k uskladnění různých věcí apod. V době, kdy zde hospodařil státní statek byla stodola využívána jako sklad sena nebo slámy a předmětný vjezd do stodoly byl za tímto účelem využíván. Zpráva je doplněna výpisem ze zasedání zastupitelstva ze dne 11. 5. 2021.

17. Z návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí vyplývá, že dne 16. 2. 2022 byl podán návrh na výmaz práva odpovídajícího věcnému břemeni váznoucímu na pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec]. Jednalo se o věcné břemeno původně zapsané ve prospěch [právnická osoba] jejímž právním nástupcem je [právnická osoba]

18. Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva obce Krahulov ze dne 11. 5. 2021 bylo zjištěno, že usnesením [číslo] 2021 bylo schváleno usnesení, kterým zastupitelstvo zamítlo prodej pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] o jehož odkoupení požádala žalovaná. Usnesením [číslo] 2021 bylo schváleno usnesení o zamítnutí prodeje pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] o jehož odkoupení požádala žalovaná, a to do doby, než bude vyřešen spor o přístupovou cestu ke stodole. Poté může být zastupitelstvem opětovně odprodej pozemku jednáno.

19. Z rozhodnutí o vlastnictví zemědělských nemovitostí ze dne 3. 11. 1994 vyplývá, že pozemkový referát Okresního úřadu v [obec] nepřiznal vlastnictví [jméno] [příjmení] k zemědělským nemovitostem p. č. st. 43 v k.ú. [obec]. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že nemovitosti přešly do vlastnictví čs. státu na základě bezplatné nabídky původních vlastníků z roku 1958. [příjmení] [jméno] [příjmení] došlo k darování nemovitostí původními vlastníky pod nátlakem a v tísni. Předmětné nemovitosti byly v roce 1974 přiděleny manželům [příjmení] do osobního užívání. Restituční nárok [jméno] [příjmení] proto není důvodný.

20. Rozhodnutím pozemkového referátu Okresního úřadu v [obec] ze dne 1. 12. 1992 byla schválena dohoda o vydání nemovitosti uzavřená mezi OSEVA sem. statek [obec] a [jméno] [příjmení]. Jednalo se mj. o pozemek [parcelní číslo], u něhož je uveden druh pozemku – pastvina.

21. Z výpisu z pozemkového katastru ze dne 13. 2. 1992 vyplývá, že pozemek parc. [číslo] je označen jako pastvina.

22. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že stodolu a pozemek na parcele [číslo] nabyl v roce 1993 od pana [příjmení] [jméno] pozemku [číslo] vůbec nevěděl, myslel si, že je to obce. Pan Dvořáček se o tomhle pozemku vůbec nezmínil. Stodolu od roku 1993 užíval, běžně jezdil přes pozemek [číslo]. Zeť (žalobce b)) v té době provozoval autodopravu, tak stodolu také užíval. Svědkův syn (bývalý manžel žalované) stodolu užívá od roku 2005 až dodnes. Má tam uskladněny nepotřebné věci a materiál. Problémy začaly vloni, kdy si žalovaná ze stodoly vystěhovala věci související s penzionem a dále si věci odstěhoval i její bratr. Druhý den už tam bylo zaparkované auto. Kdysi zde byla pastvina, bylo tam vlhko, a proto žádal obec o zpevnění cesty, protože tam jezdil traktorem. Položil tam panely, ale ne až úplně ke stodole. Před vraty to vybetonoval a používal jako příjezd. Myslel si, že je to celé obce. Obci za užívání nic neplatil. a neměl s ní uzavřenou žádnou smlouvu o užívání pozemku. V roce 1975 koupil od státního statku starý dům na parcele [číslo] který zboural a postavil nový rodinný dům [číslo]. Prostor je nyní celý zastavěný. Za domem tehdy stála jen otevřená kůlna, ne stodola. Pozemek p. [číslo] mu tehdy nepatřil. Poté, co postavil nový rodinný dům, tak už ke kůlně příjezd neměl, protože to celé zazdil. Aktuálně se do stodoly, která je za domem [číslo] lze dostat z pozemku [číslo] jen kotoučem. Stodola na parcele [číslo] má vrata v horní i spodní části. V době, kdy stavěl rodinný dům, kůlna na pozemku [číslo] byla průjezdná. Do roku 1979 byla už kůlna zazděná. Materiál na zazdění použil z„ bouračky“, nebyla to žádná investice, šlo jen o práci. Pokud by se měl zajistit přístup do horní stodoly, musel by se zbourat rodinný dům a vybourat vrata od stodoly na [číslo]. V současné době má ve stodole uskladněné dřevo a další věci. Má tam také dílnu. Svědek potvrdil, že v minulosti stodolu slíbil synovi.

23. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v době, kdy v [obec] hospodařil státní statek, tak se do sporné stodoly jezdilo traktory. Horními vraty se do stodoly vjelo, složil se náklad a spodními vraty se vyjelo. Potom koupil stodolu pan [příjmení]. Měl tam uskladněné dřevo, uhlí, stroje. Stodolu používal i pan [celé jméno žalobce], který tam parkoval Avii. Musel také jezdit horními vraty, protože jinak by se tam nedostal. Za obecní komunikací je rodinný dům, kde bydlí [celé jméno žalobce] a [příjmení], na dvoře mají skleník, pak je kůlna, která byla v době státního statku otevřená, za ní je volný prostor a následuje stodola, za kterou je asi sporný pozemek. Průjezd přes rodinný dům je možný jen osobním autem, a to přes garáž, která je součástí domu. Nad garáží se bydlí. Svědek je poslední 4 roky zastupitelem obce Krahulov. Do všech stodol v řadě se přijíždí stejným způsobem od obecní komunikace. U ostatních stodol je vždycky pruh pozemku, který patří majitelům té které stodoly. S majiteli stodol nemá obec uzavřené žádné smlouvy o zajištění průjezdu přes obecní pozemek do jejich stodol, nic za to obci neplatí.

24. Důkaz v podobě místního šetření soud neprovedl, neboť provedením tohoto důkazu by soud nahrazoval nedostatečná skutková tvrzení žalobkyně. Situaci na místě samém má soud za dostatečně zjištěnou a prokázanou důkazy v tomto řízení provedenými. Návrhy na provedení důkazy výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] mladšího má soud za nadbytečné, neboť soud mohl ve věci rozhodnout již na podkladě dosud provedeného dokazování a provedení výslechů navrhovaných svědků by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

25. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. č. st. 43, jehož součástí je stavba (rodinný dům [adresa]) a pozemku p. ř. st. 51, jehož součástí je stodola). Žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku p. [číslo] který se nachází bezprostředně za vraty stodoly na parcele p. č. st. 51 směrem k místní komunikaci. Místní komunikace je součástí pozemku p. [číslo] jehož výlučným vlastníkem je Obec Krahulov. Místní komunikace však přímo nenavazuje na pozemek [parcelní číslo], ale je od něj oddělena širším travnatým pásem, který je také součástí pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví obce. Žalobci nemají s obcí uzavřenou žádnou smlouvu o užívání části pozemku p. [číslo] nic za jeho užívání obci neplatí. Žalobci stodolu na p. č. st. 51 používají zejména k uskladnění materiálu. Z pozemku p. č. st. 43 mají zajištěn pouze průchod, nikoli průjezd do předmětné stodoly. V době, kdy stodola byla ve vlastnictví státního statku, byl průjezd do stodoly zajištěn z více stran. Stodola má vrata na obou stranách a dříve je měla i z boční strany. Poté, co byly pozemky vráceny v 90. letech původním majitelům, zůstal možný příjezd pouze přes pozemek obce p. [číslo] pozemek [parcelní číslo]. Předchozí majitel nemovitostí p. č. st. 43 a p. č. st. 51 již v 80. letech minulého století zazdil původně otevřenou kolnu na pozemku p.č. st. 43, přes kterou by byl možný průjezd do stodoly na p.č. st.

51. Taktéž zastavěl průjezd u domu [adresa], kterým byl zajištěn průjezd na pozemek p.č. st. 43 z obecní komunikace před domem. V roce 1998 Obec Krahulov sdělila právnímu předchůdci žalobkyně b), že nemá námitky proti zpevnění cesty ke stodole přes pozemek [parcelní číslo]. Problémy se zajištěním příjezdu ke stodole na p. č. st. 51 začaly poté, co tato byla darována žalobcům. [jméno] [příjmení] st., ji tak daroval své dceři, namísto svému synovi, kterému stodolu dříve slíbil. Žalovaná je přitom bývalou manželkou syna [jméno] [příjmení] st. Mezi stranami proběhla jednání o možnosti a podmínkách zajištění přístupu, avšak bez úspěchu.

26. Dle ust. § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu.

27. Dle ust. § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“) vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

28. Dle ust. § 1029 odst. 2 o.z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

29. Dle ust. § 1032 odst. 1 o.z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

30. Na základě provedeného dokazování s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dále též s ohledem na platnou judikaturu (viz níže) dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná.

31. Předně považuje soud za nutné zdůraznit, že toto řízení je řízením sporným a je proto povinností stran, aby uváděly tvrzení odůvodňující jejich nárok uplatněný žalobou nebo tvrzení podporující jejich obranu proti žalobě a aby tato svá tvrzení prokázaly. V projednávané věci však žalobci, ačkoliv byli soudem řádně poučeni o tom, jakým konkrétním způsobem mají svá tvrzení doplnit a předložit o tom důkazy, jinak mohou být se svojí žalobou neúspěšní (viz protokol o jednání ze dne 10. 1. 2022 na č.l. 37 spisu), tak v soudem poskytnuté lhůtě neučinili a neusnesli proto břemeno tvrzení. Je přitom třeba mít na paměti, že nedostatek žalobních tvrzení nelze nahrazovat obsahem provedených důkazů. Žalobci přes udělené poučení soudu pouze obecně uvedli, že by bylo potřeba bourat nebo přestavět horní stodolu a průjezd, aby mohl být zajištěn příjezd do sporné stodoly přes jejich pozemek. Soud tato tvrzení považuje za příliš obecná a dle jeho názoru nelze tato tvrzení upřesnit provedením důkazů v podobě místního šetření. Žalobci měli dle názoru soudu uvést konkrétní rozsah nutných zásahů, např. nutnost vybourání kolika otvorů, v jakých budovách a o jakých rozměrech, dále uvést, z jakých materiálů je sporná stodola postavena atp., což následně mohlo být prokázáno šetřením na místě samém. O tom, že namísto průjezdu u domu [adresa] je postavena garáž, nad kterou jsou místnosti určené k bydlení, hovořil až svědek [příjmení] [příjmení] při jednání konaném dne 23. 2. 2022. Nejednalo se tedy o žalobní tvrzení. Na obsah svědecké výpovědi reagovala právní zástupkyně žalobců až po poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř. Nutno však zdůraznit, že tato tvrzení měli žalobci uvést již v rámci lhůty, kterou jim soud poskytl po poučení udělených dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. při jednání konaném dne 10. 1. 2022, resp. v rámci lhůty stanovené soudem po poučení o koncentraci řízení uděleném účastníkům před skončením téhož jednání. Lhůta pro doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů byla přitom stanovena v trvání 2 týdnů, lhůta ve vztahu ke koncentraci řízení byla všem účastníkům stanovena v trvání 30 dnů. V žádné z těchto lhůt však žalobci svá tvrzení řádně nedoplnili. Nejednalo se přitom o žádnou z výjimek uvedených v § 118b odst. 2 o.s.ř., a soud proto k těmto opožděně uvedeným žalobním tvrzením nepřihlédl. Žalobci tedy v tomto směru neusnesli břemeno tvrzení, a proto soud nemohl žalobě vyhovět. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] navíc vyplynulo, že zazdění kůlny na pozemku p. č. st. 43 provedl z již použitých cihel a svépomocí.

32. Pokud se jedná o žalobní požadavek na zajištění průchodu přes pozemek žalované, pak tento je zcela nedůvodný, neboť průchod mají žalobci prokazatelně zajištěn přes svůj pozemek p. č. st. 43, což vyplývá jak ze samotné žaloby, tak i z výslechů svědků.

33. Žalobci byly dále poučeni o nutnosti doplnit žalobní tvrzení ohledně zajištění přístupu pro spojení s veřejnou cestou před část pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví obce Krahulov a označit též důkazy k jejich prokázání (viz protokol o jednání ze dne 10. 1. 2022 na č.l. 37 spisu). Ani v tomto směru však žalobci svá tvrzení řádně nedoplnili ani v soudem poskytnuté lhůtě, resp. neoznačili důkazy k jejich prokázání. Soud přitom již po zahájení prvního jednání ve věci účastníky seznámil s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (dále též jen„ NS“), ke které bude při svém rozhodování v této věci přihlížet. Mj. se jednalo o rozsudek NS ze dne 10. 3. 2021 sp. zn. 22 Cdo 1826/2020, jehož právní věta zní:„ Soud nepovolí nezbytnou cestu přes jeden nebo více pozemků, nemá-li postaveno najisto, zda žadatel o nezbytnou cestu má zajištěn přístup přes další pozemky, které rovněž představují překážku pro spojení s veřejnou cestou.“ Žalobci v doplnění žalobních tvrzení pouze uvedli, že přístup přes obecní pozemek zajištěn mají stejně jako majitelé ostatních stodol stojících ve stejné řadě, přičemž se nejedná o žádnou písemnou smlouvu s obcí. Pozemek obce nemá jiný účel využití než právě příjezd ke stodolám. Takto doplněná tvrzení, která sice žalobci prokázali, však považuje soud za nedostatečná ve světle citovaného rozsudku NS. Na základě doplněných tvrzení bylo sice prokázáno, že na základě jakéhosi dlouhodobého konkludentního souhlasu obce (zřejmě ve formě výprosy dle ust. § 2189 a násl. o.z.), je umožněn příjezd přes obecní pozemek do všech stodol stojích ve stejné řadě jako stodola na pozemku parc. [číslo] avšak tento souhlas může být kdykoli odvolán. Je třeba přihlédnout k tomu, že zastupitelstvo obce je volený orgán a jeho složení se v čase může měnit a po volbách se často mění, přičemž nově zvolení zastupitelé mohou mít na tuto záležitost zcela odlišný názor, než zastupitelstva předchozí. Nadto je všeobecně známo, že již letos na podzim se budou konat volby do obecních zastupitelstev. Nelze tedy v žádném případě mít za tvrzené a prokázané, že je postaveno najisto, žalobci mají zajištěn přístup přes další pozemky, které rovněž představují překážku pro spojení s veřejnou cestou. Žalobci měli možnost v mezidobí od prvního jednání ve věci, kdy byli s použitelnou judikaturou soudem seznámeni, vstoupit v jednání s Obcí [obec] za účelem řádného zajištění tohoto přístupu, což však neučinili, resp. toto netvrdili ani neprokázali. Za této situace nelze jejich žalobě o zřízení nezbytné cesty vyhovět.

34. Nadto soud podotýká, že od podání žaloby dne 22. 7. 2021 do vyhlášení rozsudku dne 9. 3., 2022 žalobci soudu nepředložili geometrický plán, dle kterého požadují nezbytnou cestu zřídit, přestože na tuto okolnost byli soudem opakovaně upozorňováni. Soud si je vědom, že tato skutečnost sama o sobě nemůže být důvodem pro zamítnutí žaloby, nicméně dokládá celkovou neaktivitu žalobců v tomto řízení.

35. Soud v průběhu řízení musel reagovat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20, který změnil dosavadní ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a nepřihlížel tak k poučení udělenému žalobcům při jednání konaném dne 10. 1. 2022, který měla být doplněna žalobní tvrzení ohledně skutečností, zda se před nabytím nemovitosti zajímali o existenci příjezdu ke sporné stodole, zda věděli o absenci příjezdu k ní z vlastních pozemků a zda se pokusili již před nabytím nemovitostí příjezd získat. Soud s touto změnou právního názoru účastníky seznámil.

36. Závěrem tedy lze konstatovat, že soud musel žalobu zamítnout zejména z důvodu, že žalobci nemají prokazatelně zajištěn přístup k veřejné cestě před další pozemek jiného vlastníka. Žalobci dále v průběhu celého řízení přesně nespecifikovali konkrétní průběh nezbytné cesty, neboť za celou dobu trvání tohoto řízení, tj. déle než 7 měsíců, nepředložili soudu geometrický plán. Předžalobní výzvu přitom žalované zaslali již v březnu 2021. Soud dále aplikoval ust. 1032 odst. 1 o.z., které stanoví podmínky, za jakých soud nezbytnou cestu nepovolí. Na základě provedeného dokazování má soud zato, že žalobci žádají o zřízení nezbytné cesty pouze za účelem pohodlnějšího spojení, neboť jejich tvrzení ohledně nutných stavebních úprav pro zajištění příjezdu přes pozemek v jejich vlastnictví jsou příliš obecná a nekonkrétní a tato nelze upřesňovat obsahem jimi navrhovaných a v některý případech též provedených důkazů. Žalobci byli soudem zcela konkrétně poučeni, jak mají svá tvrzení doplnit a soud též vyhověl jejich žádosti o poskytnutí lhůty. I přesto však žalobci uděleným poučením a své povinnosti tvrzení nedostáli. Ze všech uvedených důvodů nebylo možné jejich žalobě vyhovět a soud ji proto výrokem I. zamítl.

37. Závěrem soud podotýká, že dle jeho názoru jsou příčinou tohoto sporu špatné vztahy v širší rodině, kdy parkování vozidla žalované před vraty stodoly p.č. st. 51 považuje soud za schválnost ze strany žalované. Na rozhodnutí soudu v této věci však tato okolnost nemá a nemůže mít vliv.

38. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalované přiznal proti žalobcům právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: -) odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) ve výši 7 x 3 100 Kč za sedm poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 5. 10. 2021, účast u jednání dne 10. 1. 2022, vyjádření k doplnění žaloby ze dne 2. 2. 2022, účast u jednání dne 23. 2. 2022 delším než 2 hodiny, účast u jednání dne 9. 3. 2022), celkem 21 700 Kč, -) 7 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 2 100 Kč.

39. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalované nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.

Poučení