7 C 203/2025 - 97

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] se sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] se sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] pro zaplacení 27 535,75 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 342 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 342 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 16 193,75 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 557 Kč od 25. 6. 2024 do 26. 10. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 215 Kč za dobu od 27. 10. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 11 342 Kč za dobu od 27. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 39,98 % ročně z částky 16 955,80 Kč[Anonymizováno]od 25. 6. 2024 do 17. 7. 2024 ve výši 420,44 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 16 955,80 Kč od 18. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 6. 2024 dosáhne částky 41 558,00 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 535,75 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 6. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále také jen „smlouva“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně identifikovala žalovaného prostřednictvím ověřovacích sms zpráv, e-mailu a zadáním specifického kódu. Ke způsobu uzavírání smluv žalobkyně uvedla, že žadateli je e-mailem zaslána nepodepsaná smluvní dokumentace, po zadání do systému žalobkyně se vygeneruje jedinečný podpisový kód a platební příkaz, na bankovní účet žadatele je následně poukázána platba ve výši 1 Kč, jejímž variabilním symbolem je podpisový kód. Potvrzením další sms zprávy žadatel souhlasí s podpisem smlouvy. Žalovaný se úvěr zavázal uhradit ve 36 měsíčních splátkách po 962 Kč, s úrokem ve výši 39,98 % ročně. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 1. 6. 2023. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, žalobkyni uhradil celkem 8 658 Kč. Kvůli prodlení o délce 65 dnů byl žalovanému úvěr ke dni 23. 6. 2024 zesplatněn. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení částky ve výši 27 535,75 Kč (co do částky 6 978,75 Kč se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného od 25. 6. 2024 do vyhotovení žaloby dne 4. 7. 2025) se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 557 Kč ve výši 14,75 % ročně od 25. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 39,98 % ročně z částky 16 955,80 Kč od 25. 6. 2024 do 17. 7. 2024 ve výši 420,44 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 16 955,80 Kč od 18. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od[Anonymizováno]25. 6. 2024 dosáhne částky 41 558 Kč.

2. K procesu uzavírání smlouvy žalobkyně uvedla, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetu v podobě tzv. produktu A má všechny důkazy k dispozici pouze v elektronické podobě. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailu, do kterého měl povolen vstup výhradně žalovaný. Žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Komunikoval v této věci s poradcem, a to prostřednictvím telefonu nebo osobně, při této komunikaci byl povinen poskytovateli poskytnout požadované informace a doklady. Na telefonní číslo, které žadatel uvedl, je současně zaslána SMS zpráva s potvrzením, že na emailovou adresu byly zaslány potřebné dokumenty. Poradce, který zprostředkovává úvěr, pak zadá žádost do systému žalobkyně, tento systém vygeneruje jedinečný podpisový kód a platební příkaz, na základě kterého je odeslána na účet žadatele částka ve výši 1 Kč, jako variabilní symbol je pak uveden jedinečný podpisový kód. Pokud vše proběhne v pořádku je žadateli zaslána další SMS zpráva, kterou má, a to i za pomoci jedinečného podpisového kódu v odpovědi potvrdit, že souhlasí s parametry úvěru a s podpisem smlouvy a dalších souvisejících dokumentů. Pokud poskytovatel úvěru souhlasí s návrhem smlouvy o úvěru podepsaným ze strany žadatele, poskytovatel tento návrh smlouvy a další uvedené dokumenty akceptuje a podepíše. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak tuto žalobkyně zkoumala na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Schopnost řádně hradit úvěr byla prověřena zejména na základě podkladů výpisů z databází NRKY, SOLUS a databáze vedené společnosti Nikita ingine s. r. o., výpisy z bankovního účtu žalovaného a prohlášení žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně využívá také tzv. rozhodovací strom, tedy matematický model pro kategorizaci rizik pro konkrétního žadatele o úvěr. Vyhodnocení se děje automaticky v informačním systému a zpracovává vstupní hodnoty a informace zadané klientem a získané z externích databází. Po projetí prescoringem probíhá finální scoring a vyhodnocení vstupních hodnot. Z výpisu z účtu za období únor, březen, duben, květen 2023 byl potvrzen pravidelný měsíční příjem žalovaného a výdaje žalovaného, které zahrnují životní minimum jednotlivce a povinnou rezervu. Zároveň byly ověřeny další doložené parametry, jako je kontrola zaměstnavatele, bankovního spojení a byla provedena kontrola identity žalovaného. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně měla též k dispozici fotografii občanského průkazu žalovaného, výpis z nebankovního registru klientských informací NRKY, výpis z registru SOLUS, výpis z bankovního účtu žalovaného za období únor, březen, duben, květen 2023. Navíc žalovaný potvrzuje, že veškeré údaje, které z jeho strany budou uvedeny ve smlouvě, jakož i veškeré informace, které v souvislosti s touto smlouvou poskytl či poskytne, jsou pravdivé a úplné. V této souvislosti žalobkyně citovala z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18, rozsudek Krajského soudu v Plzni 64 Co 104/2020, 64 Co 12/2021. S poukazem na to, že uvedení pravdivých údajů žadatelem o úvěr je základem pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů, přičemž v této sféře je zcela běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, když je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěrů. Žalovaný i přes předžalobní výzvu neuhradil žalobkyni ničeho.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Z listiny označené „návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ č. [hodnota] ze dne 1. 6. 2023 včetně informací pro klienta a oznámení o schválení úvěru ze dne 1. 6. 2023, včetně splátkového kalendáře, záznamu o umístění dokumentů do klientské zóny, oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 1. 6. 2023, soud zjistil, že byla vyhotovena listina - návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva datovaná 1. 6. 2023, kde jako poskytovatelka úvěru je označena žalobkyně a jako klient žalovaný, identifikovaný jménem, příjmením, bydlištěm a doručovací adresou, rodným číslem, bankovním spojením. Na základě této smlouvy se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se měl zavázat splatit úvěr s dohodným úrokem ve výši 39,99 % ročně a RPSN ve výši 48,19 % ve sjednaných 36 měsíčních splátkách po 962 Kč. Žalovaný se tak měl zavázat k úhradě celkové částky 34 632 Kč. Podle čl. 6.5. smlouvy si měly smluvní strany ujednat, že jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Podle čl. 6.1. smlouvy si měly strany ujednat, že jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 249 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů a podle čl. 6.2. smlouvy mělo být ujednáno, že poskytovatel má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením, přičemž výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Smlouva ani další dokumenty související se smlouvou však nejsou opatřeny podpisem žalovaného, u kolonky klient je uvedeno „Jedinečný kód: [Anonymizováno], 1. 6. 2023 11:42:28“.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru se podává, že částka 20 000 Kč byla zaslána na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol] dne 1. 6. 2023. Z karty klienta se podává, že žalovaný na konto dotčené smlouvy o úvěru uhradil celkem 8 658 Kč.

6. Ze skóringu žalobkyně (NRKI) soud zjistil, že žalobkyně posuzovala skóre žalovaného. Z výpisu záznamů z registru SOLUS byl generován negativní výsledek k žalovanému. Z fotokopie občanského průkazu soud zjistil totožnost žalovaného, s tím, že žalobknyě má k dispúozici kopii občanského průkazu žalovaného. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne [datum] soud ověřil, že žalobkyně má od ČNB povolení mimo jiné k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

7. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za měsíce únor 2023, březen 2023, duben 2023 vyplynulo, že žalovaný obdržel v měsíci lednu 2023 mzdu od zaměstnavatele ve výši 32 526 Kč, splácel úvěr [tel. číslo] částkou 377,62 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 398,32 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 449,91 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 500, 21 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 587,29 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 757,17 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 845,02 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 3 457,70 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 2 520,32 Kč, splácel úvěr společnosti [právnická osoba] částkou 1 840 Kč, platil poplatek za kontokorentní úvěr; v měsíci únoru 2023 mzdu od zaměstnavatele ve výši 48 477 Kč, dne 15. 2. 2023 obdržel částku 10 100 Kč jako splacení flexikreditu, dne 15. 2. 2023 obdržel částku 99 494,50 Kč jako čerpání úvěru – Upsell 257048106, dne 21. 2. 2023 obdržel částky 4 097,24 Kč a 3 412,64 (celkem 7 509,88 Kč) od společnosti [právnická osoba], dne 20. 2. 2023 uhradil splátku kreditní karty 1 486,32 Kč. V měsíci březnu 2023 žalovaný obdržel mzdu od zaměstnavatele ve výši 35 817 Kč, dne 17. 3. 2023 uhradil splátku úvěru 11 626,19 Kč a dne 20. 3. 2023 splátku kreditní karty 1 408,27 Kč zaplatil pojištění osobních věcí 99 Kč + doplatek pojištění 40 Kč. V měsíci dubnu 2023 žalovaný obdržel mzdu od zaměstnavatele ve výši 41 607 Kč, dne 18. 4. 2023 obdržel úvěr ve výši 20 000 Kč od společnosti [právnická osoba], dne 17. 4. 2023 uhradil splátku úvěru 11 626,19 Kč a dne 20. 4. 2023 splátku kreditní karty 1 426,52 Kč, zaplatil pojištění osobních věcí 139 Kč.

8. Z čestného prohlášení [právnická osoba]. ze dne 24. 11. 2021 se podává, že [právnická osoba] poskytuje žalobkyni službu tzv. hybridní pošty neboli post servis. Z listiny nazvané důkaz o potvrzení ověřovacího emailu žalovaným se podává, žalobkyně eviduje, že ověřovací email byl odeslán dne 27. 10. 2022 ve 13:02:04 hodin, součástí tohoto emailu byl i ověřovací kód, který klient do formuláře zadal dle výpisu z logu dne [datum] v 17:21:49 hodin.

9. Z listiny nazvané důkaz o zadání kódu pro ověření mobilního telefonu dle bodu 8.A.4 se podává, že žalobkyně eviduje odeslání ověřovací SMS dne [datum] v 13:02:04 hodin, součástí SMS byl i ověřovací kód, který klient do formuláře zadal dle výpisu z logu dne 27. 10. 2022 ve 13:03:04 hodin.

10. Z emailu zasílaného z emailové adresy [e-mail] z 1. 6. 2023 se podává, že na emailovou adresu [e-mail] měly být zaslány předsmluvní formulář a smluvní formulář [Anonymizováno] a 06012023114019, s tím, že adresátovi bylo sdělováno, že pokud s jejich zněním souhlasí, nechť to potvrdí svým podpisovým kódem v rozpracované žádosti na www.[Anonymizováno].cz.

11. Z emailové zprávy zesílené z adresy [e-mail] na emailovou adresu [e-mail] dne 27. 10. 2022 se podává označení kódu pro potvrzení emailu 2437bbf172e26869e2317fcc0b1206336b46bd26 s tím, že zadáním tohoto kódu vyjádří souhlas se zpracováním osobních údajů a vytvořením přístupu do klientské zóny, v níž nadále bude žádost spravována.

12. Z listiny nazvané „zaslaná SMS dle bodu 29 (informace o vyplacení) se podává, že žalobkyně eviduje u telefonního čísla [hodnota] odeslání SMS zprávy 1. 6. 2023 v 11:44 hodin s textem „RazDvaPujcka.cz: vazeny kliente vase pujcka byla vyplacena smlouva o uveru vam bude odeslana emailem po zaúčtování platby“.

13. Z výzvy k zaplacení ze dne 19. 2. 2024, 20. 5. 2024 a 18. 6. 2024 se podává, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Z oznámení ze dne 23. 6. 2024 se podává, že žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. K těmto výzvám však nebyly předloženy doklady o jejich odeslání. Takovým dokladem o odeslání není čestné prohlášení České pošty, s.p., že poskytuje žalobknyi služby takzvané habridní pošty.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 15 dnů ode dne odeslání předžalobní výzvy. Z poštovního podacího archu ze dne 11. 10. 2024 soud ověřil, že žalovanému byla odeslána tohoto dne zásilka.

15. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 21. 7. 2025 vyplynulo, že účet č. [č. účtu] je účtem žalovaného, a na tento účet byla dne 1. 6. 2023 připsána částka 20 000 Kč prostřednictvím platební brány [jméno FO] s VS [var. symbol]. Z tohoto účtu bylo na účet žalobkyně pod stejným VS uhrazeno celkem 8 658 Kč.

16. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že dne 1. 6. 2023 žalobkyně poukázala na účet žalovaného částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 8 658 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

20. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které mimo jiné odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru:

27. Otázkou zůstává, zda byl splněn požadavek písemnosti smlouvy. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

28. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma smlouvy, tak jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. [spisová značka]).

29. Žalobkyně ani přes poučení soudu, zejména aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla soudu důkazy k jejich prokázání, že elektronické prostředí žalobkyně umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby a že v tomto elektronickém prostředí nelze text smlouvy měnit, neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaný (osoba s jeho elektronickou identitou) do systému žalobkyně přihlásil a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasil a v jakém konkrétním znění, především zda žalovaný skutečně souhlasil s úrokem ve výši 39,99 % ročně a RPSN 48,19 %, poplatky a smluvními pokutami, tedy, zda smlouva byla žalovanému skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalovaného (byla mu adresována), v e-mailu a autentizována (podepsána), a že žalovaný odsouhlasil právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko „clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým). Toto není prokázáno ani listinou označenou „Zaslaná SMS dle bodu 29(Informace o vyplacení)“ ze dne 1. 6. 2023, listinou otznačenou „Důkaz o potvrzení ověřovacího emailu žalovaným“ ze dne 27. 10. 2022, listinou nazvanou „Důkaz o zadání kódu pro ověření mobilního telefonu dle bodu 8.A.4“ ze dne 27. 10. 2022, a e-mailovou zprávou „E.mail dle bodu 21. (předsmluvní formulář, návrh smlouvy)“ ze dne 1. 6. 2023 a e-mailovou zprávou „ Ověřovací mail dle bodu 8.A.

1. Technického popisu“ ze dne 27. 10. 2022.

30. Smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o. z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že žalobkyní ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání s žalovaným, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

31. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva není opatřena řádným popisem žalovaného, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným podpisem žalovaného nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaný podepsal elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy.

32. K otázce zkoumání úvěruschopnosti:

33. Soud se z moci úřední zabýval smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

34. Žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

35. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

36. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“.

37. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání).

38. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nikoliv však řádně a s odbornou péčí. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že mu zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru. Žalobkyně si ce měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného za měsíce leden 2023, únor 2023, březen 2023, duben 2023, z těchto výpisů však nelze vyčíst pravidelné měsíční výdaje žalovaného, co se týče nákladů na bydlení, elektřinu, topení, vodné a stočné apod., s výjimkou úhrady pojistného osobních věcí, z výpisů však lze vyčíst, jakým způsobem žalovaný s finančními prostředky nakládal. Konečný zůstatek na účtu žalovaného ke konci měsíce března i dubna 2024 byl záporný, ačkoliv žalovaný obdržel vysoké částky, kdy kromě příjmu v průměrné výši 41 967 Kč měsíčně žalovaný obdržel úvěr dne 15. 2. 2023 ve výši 10 000 Kč, dne 15. 2. 2023 ve výši 99 494,50 Kč, dne 21. 2. 2023 ve výši 7 509,88 Kč, dne 18. 4. 2023 ve výši 20 000 Kč, tedy úvěry v celkové výši 137 004,38 Kč, přesto byl zůstatek na jeho účtu ke konci měsíce dubna 2023 mínus 6 526,88 Kč. Vedle toho je z výpisů z účtu seznatelné, že žalovaný musel mít ještě další závazky, když splácel každý měsíc splátky kreditní karty téměř 1 500 Kč měsíčně, v měsíci lednu 2023 splácel velké množství úvěrů (splácel úvěr [tel. číslo] částkou 377,62 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 398,32 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 449,91 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 500, 21 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 587,29 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 757,17 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 845,02 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 3 457,70 Kč, úvěr č. [tel. číslo] částkou 2 520,32 Kč, splácel úvěr společnosti [právnická osoba] částkou 1 840 Kč, platil poplatek za kontokorentní úvěr), vedle toho začal v měsíci březnu 2023 splácet úvěr částkou 11 626,19 Kč měsíčně.

39. Žalobkyně si nevyžádala žádné aktuální listiny k pravidelným měsíčním výdajům žalovaného, co se týče zejména nákladů na bydlení, energie, apod. (kromě výpisů z účtu, ze kterých toto není seznatelné). Žalobkyně tak zcela rezignovala na zjišťování pravidelných nezbytných výdajů žalovaného. Vycházela pouze z odhadovaných příjmů a výdajů klienta, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Rozhodující zde přitom je konkrétní výše aktuálních příjmů, nájemného, nákladů na spotřebu plynu a elektřiny bytě, ve kterém bydlí, náklady na vytápění tohoto bytu, konkrétní náklady na léky, stravu, ošacení apod. Pakliže žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet, aniž by alespoň základním způsobem neověřila též skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Navíc při řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného by nemohla dospět k závěru, že je žalovaný schopen splácet úvěr částkou 962 Kč měsíčně, když již jen z výpisů z účtů je zřejmé, že žalovaný bez velkých mimořádných výdajů čerpá vysoké částky velkých množství úvěrů, které též (i s odhlédnutím od již hrazených splátek úvěrů) bude muset v budoucnu splácet, a přesto na konci měsíce je v záporném zůstatku. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že smlouva, je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

40. Soud se zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. Z dokladu o vyplacení úvěru a zprávy MONETA Money Bank a.s. vyplývá, že žalobkyně dne 1. 6. 2023 odeslala ve prospěch účtu žalovaného částku 20 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil celkem 8 658 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku ve výši 11 342 Kč, neboť v tomto rozsahu se žalovaný na úkor žalobkyně dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatil a je dle § 2991 odst. 1 o. z. povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než předžalobní výzvou ze dne 11. 10. 2024, danou k poštovní přepravě též dne 11. 10. 2024 (a to ani předloženými výzvami k zaplacení, neboť k těmto nedoložila jejich odeslání (dostání se do dispozice) žalovanému). Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 16. 10. 2024, s tím že ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění do 15 dnů ode dne odeslání výzvy (výzva odeslána dne 11. 10. 2024), 26. 10. 2024 tak měl žalovaný plnit, a od 27. 10. 2024 je žalovaný v prodlení.

41. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se v prodlení s placením dluhu a je tedy povinen podle § 1970 o. z. zaplatit i úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

42. Pouze nad rámec výše uvedeného soud dodává, že dle časových řad ARAD v době poskytování úvěru žalovanému činila obvyklá úroková výše u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu 9,46 % ročně, a úvěr byl poskytován žalovanému jako fyzické osobě (s datem narození), nikoli podnikající fyzické osobě (s IČO). Tedy i kdyby soud dospěl k závěru, že dotčená úvěrová smlouvy byla sjednána řádně, měl by za v souladu s dobrými mravy obligační úrok ve výši 9,46 % ročně, nikoli 39,99 % ročně.

43. Protože smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky ve zbývajícím rozsahu po částečném zpětvzetí, plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, poplatky, smluvní pokuty a úrok z prodlení jdoucí před výzvou žalobkyně žalovanému k úhradě) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť úspěšnějšímu žalovanému, který by měl nárok na poměrnou úhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Obdobně judikoval i Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2021, č.j. 95 Co 192/2020-134.

45. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení