7 C 21/2023 - 62

Rubrum

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 597 248,53 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 586 704 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do žalobního žádání na zaplacení 9 944,53 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 963,63 Kč, úroku ve výši 5,9 % ročně z částky 596 648,53 Kč od 22. 8. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 596 648,53 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení a částky 600 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 16 837 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení: 1) částky 596 648,53 Kč, a to jako dlužné části jistiny úvěru (celkem žalobkyně žalovanému poskytla úvěr 600 000 Kč) zesplatněné ke dni 22. 8. 2022, s příslušenstvím tvořeným: a) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 963,63 Kč, b) úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 596 648,53 Kč od 22. 8. 2022 do zaplacení a c) úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 596 648,53 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení; jakož i zaplacení 600 Kč jakožto nezaplacených účelně vynaložených nákladů na vymáhání dluhu. Své nároky odůvodňuje žalobkyně tím, že [datum] uzavřela s žalovaným a v souladu s obchodními podmínkami Rámcovou smlouvou [číslo] (dále též jen„ Rámcová smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] (dále též jen„ Běžný účet“), načež účastnici uzavřely Dodatek č. 3 k Rámcové smlouvě (dále též jen„ Dodatek“), na jehož základě žalovaný požádal o úvěr 600 000 Kč, který mu byl vyplacen a schválen [datum]. Z důvodu nikoli řádného splácení zesplatnila žalobkyně dlužnou část úvěru ke dni 22. 8. 2022.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se jednání účastnila. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“). Přestože žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud ve věci jednal, neboť má za to, že v této věci – nelze pro zjevnou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a z důvodu ochrany spotřebitele (podrobněji níže) – vydat rozsudek pro zmeškání. Rozsudkem pro zmeškání by byla porušena celá řada kogentních předpisů. Nadto tvrzení žalobkyně týkající se přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného nejsou dostatečná k tomu, aby i tehdy, kdyby se pokládala za nesporná, mohlo dojít k vydání rozsudku jen na základě těchto tvrzení. Nestačí totiž tvrdit, že byla schopnost spotřebitele splácet úvěr zkoumána, nýbrž musí být tvrzeno, jak konkrétně. V této věci však absentují tvrzení ohledně přezkoumání výdajů spotřebitele, resp. není dostatečné tvrzení, že se žalobkyně spolehla na údaje uvedené spotřebitel a některé další zjištěné z bankovních a nebankovních registrů, které se však netýkaly reálných měsíčních životních nákladů (k tomu podrobněji níže). I procesněprávní předpisy je nutno dle názoru soudu vykládat a aplikovat tak, aby se co nejvíce a v úplnosti naplnila ustanovení chránící spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17, jehož závěry jsou pro soud závazné – čl. 89 odst. 2 Ústavy). O návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání soud vůbec nerozhodoval (shodně např. HRNČIŘÍK, V. Komentář k § 153b. In SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., DOLEŽÍLEK, J. a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 21).

3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil: Dne [datum] opatřili účastnici (žalovaný specifikován mj. adresou [adresa žalovaného]) podpisy (žalovaný prostřednictvím internetového bankovnictví – Obchodních podmínek žalobkyně, uloženy v systému CEPR – dále též jen„ OP“) listinu nazvanou„ Rámcová smlouva [číslo] o našich službách včetně platebních“ obsahující mj. ujednání, že žalovaný je oprávněn užívat služby související s vedením Běžného účtu, jakož i další bankovní služby i prostřednictvím internetového a telefonického bankovnictví, což se mu zavázala žalobkyně umožnit, jakož i ustanovení, že součástí smlouvy jsou ceník, obchodní podmínky a další dokumenty (zmíněná listina v systému CEPR). Dne [datum] opatřili účastníci svými podpisy (žalovaný, specifikovaný mj. adresou [adresa žalovaného], podpisem připojeným na pobočce žalobkyně v [obec]) listinu označenou jako„ Dodatek číslo 3 k rámcové smlouvě [číslo]“, jíž účastnící ujednali, že žalobkyně poskytne žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 600 000 Kč – z toho 109 234 Kč bude použito na splacení závazku u [právnická osoba], zbytek (490 766 Kč) na běžný účet žalovaného jako spotřebitelský úvěr neúčelový –, který se žalovaný zavázal vrátit se úrokem ve výši 5,9 % ročně ve 120 měsíčních splátkách po 6 647 Kč, počínaje 20. 2. 2022 (dle„ Dodatku č. 4 k rámcové smlouvě [číslo]“ opatřeným podpisem účastníků až od [datum] – systém CEPR). V„ Dodatku číslo 3 k rámcové smlouvě [číslo]“ se též uvádí, že účastníci sjednávají pojištění žalovaného splácet úvěr, jakož i ujednání, že pro případ prodlení žalovaného se splácením je žalobkyně oprávněna požadovat úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním a že je oprávněn úvěr zesplatnit – vše dosud uvedené (s výjimkou změny splatnosti první splátky) zjištěno z„ Dodatku číslo 3 k rámcové smlouvě [číslo]“, systém CEPR. Na běžný účet žalovaného bylo [datum] připsáno 600 000 Kč, a to z účtu žalobkyně s poznámkou Půjčka 1“, načež týž den byly z účtu provedeny úhrady: 109 234 Kč ve prospěch [právnická osoba] a 122 772,41 Kč ve prospěch účtu [bankovní účet] (výpis z běžného účtu za období od do [datum], systém CEPR). Žalovaný provedl na úvěr celkem 4 úhrady: 6 647 Kč dne 20. 2. 2022, 4 069 Kč dne 20. 5. 2022, 2 578 Kč dme 30. 5. 2022 a 2 Kč dne 20. 6. 2022 (listiny nazvaná Přehled plateb – systém CEPR). K 10. 1. 2022 žalovaný pracoval ve [stát] [anonymizováno] [země] na pracovní poměr jako [profese] od 8. 6. 2020, pracovní poměr („ [anonymizováno]“) byl sjednán na dobu neurčitou („ [anonymizováno]“) a žalovaný dosahoval průměrného čistého příjmu [částka] (za poslední tři měsíce), [částka] za poslední rok (potvrzení o výši příjmu – [anonymizováno] – na č. l. 37). K 6. 1. 2022 byl žalovaný veden v bankovních a nebankovních registrech jako klient s aktivními produkty, a to 3 kreditními kartami (3 ukončeny) a 1 nesplátkovým kontraktem (4 odmítnuty, 1 odvolán) a 2 splátkovými kontrakty (2 odmítnuty, 1 odvolán, 5 ukončeno). U těch kterých závazků se občasně ocital v prodlení. V roce 2021 opakovaně čerpal kreditní splátkové karty až k hranicím úvěrových rámců (20 000 Kč, 45 000 Kč, 120 000 Kč). K listopadu 2021 kromě toho dlužil 940 663 Kč bankovní instituci za úvěr 550 000 Kč čerpaný a řádně splácený od června 2021 měsíční splátkou 8 180 Kč; 126 490 Kč spotřební úvěr – leasing automobilu –, který čerpal ve výši 167 448 Kč v prosinci 2019 s jednou výjimkou (červen 2020) řádně splácel měsíční splátkou 3 614 Kč (listina označená jalo Úvěrová zpráva na č. l. 38 až 43). V červenci a srpnu 2022 vystavila žalobkyně listiny o naúčtování nákladů na vymáhání po 300 Kč z důvodu, že žalovaný nemá na účtu dostatek prostředků na zaplacení dluhu (č. l. 35 a 36). Jednotlivé položky nákladů za 20 dnů vymáhání v celkové výši nejméně 592,20 Kč žalobkyně vyúčtovala v tzv. Přehledu nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu (systém CEPR). Žalobkyně se pokoušela žalovaného opakovaně kontaktovat za účelem řádného splácení a zaplacení zesplatněného úvěru prostřednictvím SMS zpráv (č. l. 34), e-mailů (č. l. 27 až 29), internetového bankovnictví (č. l. 30 až 32) a dopisů (č. l. 33). Dne 24. 8. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. – podací arch v systému CEPR – tzv. předžalobní výzvu k zaplacení žalované částky do 31. 8. 2022, jinak podá žalobu k soudu (systém CEPR).

4. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] podepsali účastníci listinu nazvanou„ Rámcová smlouva [číslo] o našich službách včetně platebních“ a následně [datum] její Dodatek, na základě kterého poskytla žalobkyně na žádost žalovaného úvěr 600 000 Kč, z něhož 109 234 Kč bylo použito na splacení závazku u [právnická osoba] a zbytek (490 766 Kč) byl připsán na běžný účet žalovaného jako spotřebitelský úvěr neúčelový. Poskytnutých 600 000 Kč se žalovaný zavázal vrátit s úrokem ve výši 5,9 % ročně ve 120 měsíčních splátkách po 6 647 Kč, počínaje nejprve 20. 2. 2022, dle dalšího dodatku až k 20. 3. 2022. Výsledně žalovaný provedl na úvěr celkem 4 úhrady: 6 647 Kč dne 20. 2. 2022, 4 069 Kč dne 20. 5. 2022, 2 578 Kč dme 30. 5. 2022 a 2 Kč dne 20. 6. 2022 K 10. 1. 2022 žalovaný pracoval ve [stát] [anonymizováno] [země] za průměrný čistý měsíční příjmu [částka] (za poslední tři měsíce), [částka] za poslední rok K 6. 1. 2022 byl žalovaný veden v bankovních a nebankovních registrech jako klient s aktivními produkty, a to 3 kreditními kartami (3 ukončeny) a 1 nesplátkovým kontraktem (4 odmítnuty, 1 odvolán) a 2 splátkovými kontrakty (2 odmítnuty, 1 odvolán, 5 ukončeno). U těch kterých závazků se občasně ocital v prodlení. V roce 2021 opakovaně čerpal kreditní splátkové karty až k hranicím úvěrových rámců (20 000 Kč, 45 000 Kč, 120 000 Kč). K listopadu 2021 kromě toho dlužil 940 663 Kč bankovní instituci za úvěr 550 000 Kč čerpaný a řádně splácený od června 2021 měsíční splátkou 8 180 Kč; 126 490 Kč spotřební úvěr – leasing automobilu –, který čerpal ve výši 167 448 Kč v prosinci 2019, s jednou výjimkou (červen 2020) řádně splácel měsíční splátkou 3 614 Kč. Žalobkyně se pokoušela žalovaného opakovaně kontaktovat za účelem řádného splácení a zaplacení zesplatněného úvěru prostřednictvím SMS zpráv, e-mailů, internetového bankovnictví a dopisů, za což jí dle jí vystaveného vyúčtování vznikly náklady nejméně 592,20 Kč. Pro prodlení žalovaného, k němuž docházelo už od dubna 2022, žalobkyně zesplatnila dlužnou část úvěru a žalovanému zaslala na jeho adresu nejméně tzv. předžalobní výzvu.

6. Při právním posouzení věci vzal soud v potaz zejména tato ustanovení právních předpisů. Dle § 570 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění – ke dni uzavření smlouvy –, tj. ve znění ke dni 27. 4. 2021 (dále jen„ o. z.“) právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále též jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Po právní stránce posoudil soud věc takto: S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 588 věty první o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú.), kterou účastnici uzavřeli v podobě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. dne [datum], kdy účastníci podepsali listinu označenou jako Dodatek č. 3 k rámcové smlouvě [číslo] (§ 1745 o. z. ve spojení s § 570 o. z.), má žalobkyně toliko právo na vydání dlužné části jistiny dle § 87 odst. 1 věty poslední z. s. ú., resp. bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. v rozsahu dlužné části jistiny spotřebitelského úvěru, tj. ve výši 586 704 Kč (600000-13296; což je rozdíl mezi výsledně čerpanou, poskytnou a současně nevrácenou jistinou a platbami provedenými žalovaným; podrobněji níže).

8. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k jednoznačnému závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru (a to ve formě úvěru dle § 2395 a násl. o. z.). Ke vzniku závazku došlo uzavřením smlouvy ke dni jejího podpisu. Dodatek č. 4 představuje ujednání o změně splatnosti. Je zjevné, že žalobkyně úvěr poskytla při své podnikatelské (bankovní) činnosti, kdežto žalovaný úvěr čerpal mimo rámec svého případného podnikání.

9. Dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. s. ú. a směrnice 2008/48/ES a s přihlédnutím k závěrům rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Soudního dvora Evropské unie (srov. rozhodnutí ve věci sp. zn. C -679/18) se soud zabýval tím, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet (vrátit) poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se ohledně výdajů spolehla jen na údaje vyplývající z tzv. úvěrové zprávy, kterou jako jedinou doložila k prokázání přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Při jednání uvedla, že data uvedené pod čl. III schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr (č. l. 23 verte) jsou výtahem z předložených důkazů, zejména zprávy o úvěru. I kdyby soud uvěřil tomu, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni všechny údaje týkající se jeho výdajů, stejně by dospěl k tomu, že žalobkyně zanedbala svou povinnost zkoumat, zda žalovaný bude s to úvěr splácet. Platí totiž, že se poskytovatel úvěru nemůže spolehnout jen na údaje sdělené spotřebitelem. Žalobkyně se řádně zabývala příjmy žalovaného, neboť si před poskytnutím úvěru vyžádala listinu prokazující skutečné příjmy žalovaného. Ohledně výdajů (životních nákladů) však tomu tak nebylo, ohledně nich se spolehla jen na to, co jí měl uvést a měl patrně odhadnout sám žalovaný. Nadto lze mít za to, že žalobkyní tvrzené (ale nijak neověřené, resp. nedoložené) výdaje žalovaného neodpovídaly jeho skutečným výdajům. Žalovaný totiž vykonával práci ve [stát] [anonymizováno] [země], kde nemohl vystačit s výdaji kolem 18 000 Kč, resp. 3 860 Kč – dle„ expertní analýzy žalobkyně“. Kromě toho je očividné, že žalobkyně řádně nevyhodnotila údaje vyplývající z tzv. úvěrové zprávy. Z úvěrové zprávy je očividné, že žalovaný nebude s to splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť už před poskytnutím úvěru zjevně tzv. řetězil jednotlivé spotřebitelské úvěry a jeho finanční situace mu umožňovala hradit jeho běžné měsíční výdaje jen díky těmto spotřebitelským úvěrům. Finanční situace žalovaného byla, eufemisticky řečeno, špatná, neboť jeho příjmy nebyly vůbec s to pokrýt jeho výdaje, neboť v měsících bezprostředně předcházejících uzavření rámcové smlouvy a jejího dodatku musel opakovaně čerpat tzv. kreditní splátkové úvěry až do úvěrových rámců. Je nabíledni, že žalovaný řešil nedostatek příjmů (vzhledem k výdajům) nejprve řadou spotřebitelských úvěrů. Nelze odhlédnout ani od toho, že se žalovaný dostal do prodlení hned s druhou řádnou splátkou a že v plné výši uhradil jen jednu splátku. Hned první měsíc trvání úvěru dokonce požádal o změnu (fakticky odložení) splatnosti.

10. Tvrzení a argumentace žalobkyně, že výdaje žalovaného stanovila i dle své expertní analýzy, nemůže obstát. Platí, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má ověřovat skutečné a reálné příjmy a výdaje. Povinnost přezkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr nelze„ obejít“ modelem.

11. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žalobkyně nejméně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení žalovaných částek, je tak absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 odst. 1, 2 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů.

12. Výše poskytnutého úvěru ani to, že poskytovatelkou spotřebitelského úvěru je banka, nikoli nebankovní poskytovatel, nemá vliv na rozsah povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, jelikož zákon (na základě práva Evropské unie) ukládá takovou povinnost jakémukoli poskytovateli spotřebitelského úvěru bez dalšího. Poskytovatel na tuto svou povinnost nesmí rezignovat, nesmí ji ani zanedbat.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 600 000 Kč (z nichž 109 234 Kč bylo použito na splacení závazku u [právnická osoba] a zbytek, 490 766 Kč, zaslala na běžný účet žalovaného jako spotřebitelský úvěr neúčelový). Dále soud vyšel z toho, že žalovaný uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 13 296 Kč, což vyplývá z žalobkyní předloženého„ Přehledu plateb“. Ve smyslu § 87 odst. 1 věty poslední z. s. ú., resp. též § 2991 a § 2993 věty první o. z. je žalovaný povinen žalobkyni vrátit poskytnutou a dosud nevrácenou část jistiny, tj. 586 704 Kč (600000-13296).

14. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 586 704 Kč.

15. S ohledem na § 87 z. s. ú. a závěry rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení, ani úroků, ani dalších poplatků (vč. případných nákladů na vymáhání). Pro úplnost a výstižnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalovaného jako spotřebitele pokládá při nedostatku rozhodných zjištění (z důvodu absolutní nečinnosti žalovaného), aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaný má a měl dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musel vědět nejpozději od dojití žaloby do jeho dispoziční sféry, tj. ode dne 2. 12. 2022 (resp. 18. 1. 2023), kdy mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující návrh ve věci samé. Do dispoziční sféry adresáta došlý návrh ve věci samé je třeba dle ustálené rozhodovací praxe pokládat mj. za výzvu k plnění (i ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.). Jelikož zůstal žalovaný po celou dobu řízení nečinný, jeví se soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalovaného jako dlužníka a spotřebitele, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu, aby se žalovaný dostal do prodlení teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku. Je zjevné, že v jeho možnostech nebylo splácet poskytnutý úvěr v průběhu jeho trvání.

16. Shora citované závěry Nejvyššího soudu – byť v této věci zjevně nejde o případ tzv. lichvářského úvěru – a znění § 87 z. s. ú. lze při respektu k zásadě výkladu nejpříznivějšího pro spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17, jehož závěry jsou pro soud závazné – čl. 89 odst. 2 Ústavy) vyložit i tak, že povinnost spotřebitele (zde žalovaného) vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (a tomu odpovídající právo poskytovatele spotřebitelského úvěru na vrácení poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele) představuje zvláštní a samostatnou povinnost (právo) odlišnou od povinnosti vydat (práva na vydání) bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z., nejméně co se týče splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Jinak řečeno, ustanovení § 87 z. s. ú. lze pokládat za speciální ustanovení k ustanovením § 2991 a § 2993 o. z. a zejm. § 1958 odst. 2 o. z., a tak zakládajícímu zvláštní povinnost spotřebitele (právo poskytovatele spotřebitelského úvěru) odlišnou od povinnosti vydat (práva na vydání) bezdůvodné obohacení po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu plynoucí od doručení výzvy na vydání obohacení, tedy vylučující aplikaci obecných občanskoprávních předpisů o splatnosti. Ještě jinak řečeno, poskytovatel spotřebitelského úvěru nemá v případě porušení povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnosti spotřebitele (dle § 86 z. s. ú.) právo na úroky z prodlení po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu od doručení výzvy k plnění (vrácení bezdůvodného obohacení) – § 1958 odst. 2 ve spojení s 1968 a § 1970 o. z. –, jelikož je spotřebitel povinen vrátit jistinu až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta poslední z. s. ú.). V této věci je dle názoru soudu takovou dobou přiměřenou možnostem žalovaného až doba po uplynutí pariční lhůty stanovené tímto rozsudkem (důvody vyloženy v předcházejícím bodě odůvodnění).

17. I kdyby snad bylo namístě aplikovat obecná ustanovení o splatnosti bezdůvodného obohacení, dodává soud, že by žalobkyně nemohla mít právo na úroky z prodlení za celou žádanou dobu též proto, že neprokázala, že žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky. Splatnost bezdůvodného obohacení totiž nastává až na základě výzvy (§ 1958 odst. 2 o. z.), doručené do dispoziční sféry adresáta – hmotněprávní jednání má účinky až od dne dojití do dispoziční sféry adresáta, není-li stanoveno nebo ujednáno jinak (což v tomto případě není) – shodně např. HORÁK, P. Komentář k § 1958. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2107 a 2108, marg. č. 12 a 13. Ačkoli k tomu byla žalobkyně vyzvána (č. l. 19 a při jednání), neprokázala, že žalovanému byla doručena výzva k vydání bezdůvodného obohacení, tedy že se výzva dostala do jeho dispoziční sféry. Žalobkyně pouze tvrdila a prokázala, že žalovanému (na jeho adresu) odeslala výzvu k zaplacení dlužné částky. Ustanovení § 573 o. z. nelze aplikovat, jelikož domněnka doby dojití se uplatní jen tehdy, pokud je prokázáno, že zásilka skutečně došla (arg.„ došlá zásilka“ v ustanovení § 573 o. z.) do dispoziční sféry adresáta, ale neví se, kdy – shodně BERAN, V. Komentář k § 573. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 634, marg. č.

1. Výzvou k plnění, s kterou se žalovaný mohla prokazatelně seznámit, je až opis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl žalovanému doručován jako zásilka obsahující i vydaný elektronický platební rozkaz; a sice poprvé 2. 12. 2022, kdy mu byla zanechána výzva k vyzvednutí (následně pak na adrese trvalého pobytu dne 18. 1. 2023).

18. Náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky nelze přiznat též proto, že žalobkyně nedoložila jejich oprávněnost, ale ani neprokázala jejich výši. Nelze vycházet z jakýchsi paušálních a ničím nedoložených částek. V té souvislosti soud dodává, že se ve spotřebitelských věcech nelze dovolávat aplikace nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. 2. 2011. Žalobkyní citované předpisy se totiž nevztahují na poměry mezi spotřebiteli a podnikateli.

19. Pro úplnost soud poznamenává, že žalobkyni opakovaně vyzval k doplnění tvrzení a označení všech důkazů, a to jak před jednáním (výzvy na č. l. 19), tak při jednání (protokol o jednání). Při jednání žalobkyně neoznačila žádný nový důkaz.

20. Na podkladě všech shora rozvedených skutečností soud žalobě vyhověl jen co žalobního žádání na zaplacení 586 704 Kč (výrok I.), jejichž poskytnutí žalovanému a nevrácení žalobkyni bylo v řízení bez pochybností prokázáno. Ve zbylém rozsahu, tj. co do žalobního žádání úroku z prodlení ve výši 10 963,63 Kč, úroku ve výši 5,9 % ročně z částky 596 648,53 Kč od 22. 8. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 596 648,53 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení a částky 600 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II.).

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do 82 % předmětu řízení ke dni vyhlášení rozhodnutí (zaplacení 716 504,68 Kč, spočteno jako žalovaná částka s úroky a úroky z prodlení vypočtenými ke dni vyhlášení rozhodnutí). Žalobkyni tak náleží právo na náhradu 64 % (82-18) účelně vynaložených nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady žalobkyně, které žádá přiznat, sestávají z: náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 23 890 Kč (č. l. 6) a náhrady cestovného dle jí předloženého řádného vyúčtování odpovídajícího právním předpisům za cestu k jednání z [obec] do [obec] a zpět v celkové výši 2 417,87 Kč (za celkem 362 km při průměrné spotřebě dle doloženého technického průkazu ve výši 4,3 l /100 km a průměrné ceně nafty 34,4, Kč a za tzv. amortizaci vozidla 5,2 Kč/100 km dle § 7 zákona č. 119/1992 Sb. a § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 467/ 2022). Tyto náklady žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud přiznal jejich poměrnou náhradu v rozsahu rozdílu mezi jejím úspěchem a neúspěchem (64 %), tedy v celkové výši 16 837 Kč (0,64* (23890 2417)) – výrok III. Žádné další náklady žalobkyně nahradit nepožaduje, a proto soud její návrh v této věci ani nepřekročil.

22. Lhůty k zaplacení (plnění) soud stanovil dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.

Poučení