7 C 211/2021 - 695

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví pro zaplacení 10 067,75 Kč pro zaplacení bezdůvodného obohacení 128 575 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemkům [parc. č.], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 108 m2, jehož součástí je rodinný dům [č. p.] a [parc. č.], zahrada o výměře 335 m2, vše zapsáno na LV č. [hodnota], v k.ú. [adresa], obec Praha, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha, se zrušuje.

II. Pozemek [parc. č.], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 108 m2, jehož součástí je rodinný dům [č. p.] a pozemek [parc. č.], zahrada o výměře 335 m2, vše zapsáno na LV č. [hodnota], v k.ú. [adresa], obec Praha, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha, se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů částku 2 392 500 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 555,25 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 512,5 Kč.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 120 368 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Zamítá se žaloba, aby žalobkyně byla povinna žalovanému zaplatit částku 8 207 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 128 575 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení.

VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IX. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 8 do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za žalobu, který činí podle položky č. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, a to na bankovní účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].

X. Soud ukládá žalovanému, aby zaplatil České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 8 do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za žalobu, který činí podle položky č. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků 6 429 Kč, a to na bankovní účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].

XI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení státu v částce 13 101,5 Kč na číslo bankovního účtu [č. účtu], pod variabilním symbolem [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení státu v částce 23 101,5 Kč na číslo bankovního účtu [č. účtu], pod variabilním symbolem [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu vůči žalovanému domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem popsaným ve výroku ad I. tohoto rozsudku (dále jen „rodinný dům a zahrada“ nebo jen „nemovitosti“ nebo souhrnně jen „nemovitost“), jehož jsou oba účastníci spoluvlastníci, žalobkyně s podílem o velikosti id. a žalovaný s podílem o velikosti id. . Vypořádání navrhovala přikázáním nemovitostí do svého výlučného vlastnictví s vyplacením vypořádacího podílu žalovanému ve výši 1 051 205 Kč do 30ti dnů od právní moci rozsudku. Uvedla, že s žalovaným nejsou schopni se dohodnout na správě společné věci. Žalovaný neprojevoval celé roky o nemovitost zájem a žádným způsobem se nepodílel na její údržbě. Vztahy mezi účastníky jsou napjaté, žalovaný podal na žalobkyni žalobu o zaplacení částky 43 200 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení odpovídající měsíčnímu nájemnému ve výši 5 500 Kč (vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 17/2021).

2. Kromě zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se žalobkyně podanou žalobou domáhala dle ust. § 1148 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) rovněž vypořádání vzájemných pohledávek a dluhů, které jí vznikly v souvislosti se spoluvlastnictvím nemovitostí ve výši 7 041,50 Kč jakožto vypořádání jí uhrazených částek na údržbu a nezbytné opravy domu. Konkrétně uvedla, že od září 2016 vynaložila částku ve výši minimálně 28 166 Kč na zajištění nezbytné údržby domu (každoroční čištění komínu, daň z nemovitosti, roční servis kotle, oprava a výměna vodovodního řadu a další). Velkou část nutných oprav domu prováděl a provádí rovněž svépomocí manžel žalobkyně. Žalovaný se nikdy nepodílel ani na provozních či nutných nákladech na nemovitosti, spočívajících zejména v úhradě mandatorních výdajů. Podáním ze dne [datum] žalobkyně rozšířila svoji žalobu ohledně nároku na tzv. širší vypořádání dle § 1148 odst. 1 o.z. o další platby za nezbytné udržovací práce ve výši 3 026,25 Kč. Z titulu tzv. širšího vypořádání žalobkyně žádala po žalovaném celkem částku 10 067,75 Kč bez příslušenství. Změnu žaloby soud usnesením ze dne 6. února 2025, č.j. 7 C 211/2021 připustil, pročež se v rozsahu návrhu žalobkyně na tzv. širší vypořádání dle § 1148 odst. 1 o.z. stala předmětem řízení částka 10 067,75 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě původně vyjádřil tak, že s ní nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Uvedl, že s žalobkyní jsou sourozenci. Žalovaný popsal vývoj současné spoluvlastnické struktury nemovitostí. Uvedl, že žalobkyně užívá nemovitosti pro sebe, a to nejpozději od roku 1993 a to nepřetržitě a výlučně. Žalovaným byly v minulosti nemovitosti užívány pouze omezeně v roce 1997. Žalovaný žalobkyni původně žádal o umožnění užívání zahrady, vyzval žalobkyni k hrazení náhrady bezdůvodného obohacení za užívání spoluvlastnického podílu ve výši 5 500 Kč měsíčně. Žádal komplexní vyřešení podílového spoluvlastnictví, a to třemi způsoby: oddělení části parcely se zřízením věcného břemene, služebnosti průchodu a průjezdu, k části zbylého pozemku či odkoupení spoluvlastnického podílu žalovaného žalobkyní. Dříve ještě žalovaný navrhoval možnost zřízení vlastního bydlení ve druhém patře domu. V průběhu řízení žalovaný svoje procesní stanovisko změnil a ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci (jak mj. vyplývá z protokolu z ústního jednání ze dne 6. 3. 2025) souhlasil se zrušením podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, s jejich přikázáním do výlučného vlastnictví žalobkyně a s vyplacením vypořádacího podílu. Žalovaný se po celou dobu řízení s žalobkyní neshodl na výši vypořádacího podílu.

4. Podáním doručeným soudu dne [datum] uplatnil žalovaný dle ust. § 1148 odst. 1 o.z. rovněž vypořádání vzájemných pohledávek a dluhů, které mu vznikly v souvislosti se spoluvlastnictvím nemovitostí, a to z titulu bezdůvodného obohacení (či z titulu omezení vlastnického práva), a to ve výši 5 400 Kč měsíčně (jakožto z tržního nájemného ve výši 21 900 Kč, když žalobce vycházel z odborného stanoviska realitní makléřky [jméno FO]) od 16. 12. 2020 do dne rozhodnutí soudu o tomto nároku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Jelikož uplatněný nárok nebyl kapitalizován (neobsahoval přesné a konkrétní vyčíslení celkové požadované částky) a soud jej z tohoto důvodu považoval za neurčitý, byl žalovaný soudem celkem dvakrát vyzván dle § 43 odst. 2 o.s.ř., aby vadu předmětného vzájemného návrhu spočívající v jeho neurčitosti odstranil, a to včetně poučení o následcích nesplnění výzvy, a to poprvé usnesením ze dne 7. května 2024, č.j. 7 C 211/2021-462, na které žalovaný žádným způsobem nezareagoval a podruhé usnesením ze dne 13. srpna 2024, č.j. 7 C 211/2021-479. Žalovaný na druhou výzvu soudu sdělil podáním ze dne [datum], že požadovaná částka za bezdůvodné obohacení je k měsíci září 2024 ve výši 128 575 Kč. Ke svému vyjádření přiložil tabulku, ze které vyplývá, že předmětem žalobního návrhu na širší vypořádání činí částku 5 500 Kč za období září 2022 až září 2024, tedy za 25 měsíců. Tabulka obsahovala ke každé částce 5 500 Kč za každý z 25 měsíců určitou absolutní částku uvedenou jako úrok z prodlení. Na ústním jednání dne 6. 3. 2025 na výzvu soudu žalovaný doplnil, že současně žádá zákonný úrok z prodlení z žalovaného bezdůvodného obohacení od 16. 12. 2020 a na potvrzující dotaz soudu, že předmětem řízení je nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 128 575 Kč včetně příslušenství, jak žalovaný uvedl ve svém písemném podání ze dne [datum], právní zástupce žalovaného potvrdil, že tomu tak skutečně je (jak vyplývá ze zvukového záznamu z ústního jednání dne 6.3.2025 v jeho 9. až 10. min.). Po odstranění vad návrhu na širší vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení odpovídajícího obvyklému nájemnému tak žalovaný svým písemným podáním ze dne [datum] učinil předmětem řízení částku, kterou konkrétně vyčíslil na 128 575 Kč (za měsíce září 2022 až září 2024) se zákonným úrokem z prodlení od 16. 12. 2020. Z takto vymezeného předmětu řízení stran širšího vypořádání bezdůvodného obohacení soud vyšel, neboť žalovaného celkem 2 x vyzýval, aby svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení konkretizoval, tedy aby vyčíslil, jakou částku žádá, aby byl jeho vzájemný návrh perfektní a aby soud věděl, co je předmětem řízení. Vymezení návrhu je vůlí a dispozicí účastníka, který je dle § 79 odst. 1 o.s.ř. povinen uvést, čeho se domáhá a jeho návrh musí být určitý a srozumitelný. Požadované míry určitosti a srozumitelnosti návrhu žalovaného na širší vypořádání, aby mohlo být návrhu rozhodováno soudem, bylo dosaženo právě písemným podáním žalovaného ze dne [datum] (s upřesněním data, od kdy požaduje zákonný úrok z prodlení na jednání dne 6.3.2025). Jakákoliv další dispozice s návrhem je v procesní režii účastníka řízení, který je oprávněn navrhnout změnu žalobního petitu či vzít návrh zcela nebo zčásti zpět. V obou případech o dispozici s žalobou rozhoduje soud. V daném případě žalovaný změnu žalobního petitu nenavrhl, soud tedy o změně návrhu žalovaného na širší vypořádání nerozhodoval. V rámci závěrečného návrhu žalovaný navrhl úhradu bezdůvodného obohacení za delší období, než dříve učinil předmětem návrhu, konkrétně uvedl, že co se týče bezdůvodného obohacení, tak to je jiné soudní řízení, ale pokud by se soud rozhodl to řešit i v tomto řízení, žádá od 16. 12. 2020 do 6. 3. 2025, to je za 50 měsíců částku 280 500 Kč. Ani v rámci závěrečného návrhu žalovaný změnu žalobního petitu nenavrhl a soudu tedy nezbylo než vycházet z vymezení nároku na bezdůvodné obohacení, jak byl žalovaným jednoznačně konkretizován v jeho písemném podání na výzvu soudu ze dne [datum] potvrzeným opakovaně na ústním jednání dne 6. 3. 2025, když soud nemůže za účastníka řízení rozhodovat, co učiní předmětem řízení a procesní aktivita v tomto směru je procesní povinností žalovaného. Předmětem řízení tedy zůstala částka ve výši 128 575 Kč včetně příslušenství, jak bylo konkretizováno na ústním jednání dne 6.3.2025.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:

6. Na základě shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), má soud za zjištěné, že oba účastníci řízení souhlasili, resp. se shodli na zrušení a vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví k nemovitostem přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně. Rovněž bylo nesporné, že nemovitosti dlouhodobě (déle než činí rozhodné období pro posouzení nároků uplatněných v řízení) užívá výlučně žalobkyně s rodinou. Žalovaný nemovitosti neužívá a žalobkyni ničeho nepřispívá na náklady spojené s údržbou domu. Taktéž daň z nemovitých věcí hradí výlučně žalobkyně. Žalobkyně současně žalovanému nevyplácí žádnou kompenzaci za neužívání nemovitostí žalovaným. Nesporné byly velmi špatné osobní vztahy mezi účastníky navzájem. Mezi stranami bylo sporu především ohledně ocenění vypořádacího podílu žalovaného, ohledně výše bezdůvodného obohacení odpovídajícího kompenzaci za neužívání nemovitostí žalovaným a ohledně výše a důvodnosti nákladů vynaložených žalobkyní na údržbu nemovitosti.

7. Z výpisu z Katastru nemovitostí (č.l. 39) k pozemku [parc. č.], obec Praha, katastrální území [adresa], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 74 m2, jehož součástí je stavba – rodinný dům [č. p.] a k pozemku [parc. č.] – zahrada o výměře 368 m2, oba na LV č. [hodnota], bylo zjištěno, že uvedené nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně s podílem o velikosti id. 6/8, tedy id. a žalovaného s podílem o velikosti id. . Mezi stranami bylo nesporné a plyne také k veřejně přístupné evidence katastru nemovitostí, že uvedená spoluvlastnická struktura trvala ke dni vyhlášení rozhodnutí. Ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci samé soud upravil výměry obou pozemků tak, aby odpovídaly aktuálnímu zápisu v katastru nemovitostí.

8. Účastníci se shodli na zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání nemovitostí žalobkyni s vyplacením vypořádacího podílu za id. nemovitostí žalovanému. Účastníci se neshodli na výši vypořádacího podílu. Za účelem ocenění vypořádacího podílu žalovaného a stanovení obvyklé výše tržního nájemného za nemovitostí v místě a čase (za účelem určení výše náhrady za neužívání nemovitostí žalovaným) byl v řízení zpracován znalecký posudek soudem ustanoveným znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] ze dne [datum].

9. Soud pouze na okraj uvádí, že předmětem znaleckého posudku bylo dále posouzení možnosti reálného rozdělení nemovitostí, stanovení nákladů reálného rozdělení nemovitostí, pokud je možné či rozdělení rodinného domu na dvě samostatně uživatelné bytové jednotky. Jelikož se účastníci v průběhu řízení shodli, resp. žalovaný upravil své původní procesní stanovisko tak, že obě strany souhlasily s přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně a vyplacení vypořádacího podílu žalovanému v penězích, soud se těmito otázkami do podrobností již nezabýval.

10. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] ze dne [datum] (č.l. 113) bylo zjištěno, že obvyklá tržní hodnota nemovitosti činí ke dni zpracování znaleckého posudku 8 550 200 Kč, obvyklá hodnota id. nemovitostí pak činí k tomuto datu 2 137 555 Kč. Obvyklé tržní nájemné za období od 15. 4. 2020 do data zpracování posudku činí dle porovnávací metody 4 432 Kč měsíčně (viz. též sdělení znalce na č.l. 396). K těmto závěrům znalec dospěl po prostudování spisové dokumentace a osobní prohlídce a zaměření nemovitosti. Znalec byl současně vyslechnut na ústním jednání dne 16. 3. 2023. Znalec uvedl, že při stanovení obvyklé tržní ceny nemovitosti vycházel z nového zákona a použil všechny tři obvyklé způsoby stanovení ceny, a to porovnávací, výnosovou a administrativní. Výslech znalce nebyl dokončen z důvodu množství dotazů a výhrad žalovaného. Žalovanému bylo uloženo, aby své dotazy na znalce a výhrady ke znaleckému posudku zaslal písemně. K tomu žalovaný uvedl, že další výslech znalce [jméno FO] nežádá, resp. na něm netrvá. Argumentoval, že znalec dům ocenil jako bytovou jednotku a do porovnání nezahrnul podobné nemovitosti v okolí, nemovitost porovnával s odlišnými nemovitostmi. Uvedl, že v lokalitě [adresa] je málo nemovitostí na prodej, avšak tyto se prodávají za cenu 11,7 mil. až 21 mil. K důkazu přiložil inzerci nabízených domů z internetových stránek [Anonymizováno] a kupní smlouvy.

11. Z předložené inzerce (č.l. 400 až 403) bylo podle fotografií a stručného popisu nabízených nemovitostí zjištěno, že se jedná o neporovnatelné nemovitosti s předmětem vypořádání. Všechny nabízené nemovitosti jsou výrazně větší než předmět vypořádání. Většina z nich je novější či v lepším stavu.

12. Z kupních smluv na prodej nemovitostí v k.ú. [adresa] bylo zjištěno, že v lokalitě [adresa] byly prodány jiné nemovitosti za následující ceny: v roce 2022 2 x pozemek zastavěná plocha a nádvoří s rodinným domem a garáží a zahrada za částku 10 890 000 Kč (č.l. 308), v roce 2023 pozemek zastavěná plocha a nádvoří s rodinným domem a zahrada za částku 10 900 000 Kč (č.l. 404), pozemek zastavěná plocha a nádvoří s rodinným domem a zahrada za částku 11 300 000 Kč (č.l. 410), v roce 2021 pozemek zastavěná plocha a nádvoří s rodinným domem a zahrada za částku 13 500 000 (č.l. 416).

13. K námitkám žalovaného proti znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] ze dne [datum] se znalec vyjádřil písemně podáním ze dne [datum]. Uvedl, že stavbu oceňoval jako rodinný dům, který je užívaný dispozičně jako 2 + 1, p. NP – volná půda. Objekt je proveden z roku 1932 jako dvojdům odpovídající znehodnocení 90 let. Pokud se týká žalovaným tvrzeného pokoje v podkroví, tak ten neexistuje, je dána volná půda. Vedlejší objekt je součást věci hlavní.

14. Jelikož usnesením ze dne 9. května 2023, č.j. 7 C 211/2021-335 došlo k přerušení řízení dle § 110 o.s.ř. (klid řízení) za účelem mimosoudních jednání účastníků, která však nebyla v konečném důsledku úspěšná, stal se znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] ze dne [datum] neaktuálním pro ocenění nemovitostí v roce 2024. Z tohoto důvodu soud v roce 2024, poté co se nepodařilo dovést účastníky ke smírnému řešení věci, zadal zpracování aktualizovaného znaleckého posudku za účelem ocenění nemovitostí, ocenění její id. a obvyklé výše tržního nájemného [tituly před jménem] [jméno FO], a to usnesením ze dne 22. dubna 2024, č.j. 7 C 211/2021-459.

15. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] ze dne [datum] (č.l. 483) bylo zjištěno, že tržní hodnota nemovitosti činí podle ocenění znalce k roku 2024 částku 9 570 000 Kč, tržní hodnota id. nemovitostí pak činí k tomuto datu 2 392 500 Kč. Tržní nájemné činí měsíčně za celou nemovitost v letech 2020 až 2023 částku 17 730 Kč a v roce 2024 částku 21 977 Kč. K těmto závěrům znalec dospěl po prostudování spisové dokumentace a osobní prohlídce a zaměření nemovitosti, které provedl při zpracování prvního znaleckého posudku. Znalec ve znaleckém posudku reagoval na námitky žalovaného proti původnímu znaleckému posudku č. [hodnota] ze dne [datum]. Uvedl, že zpracovatel námitek se neúčastnil šetření na místě, aby si řádně ověřil stav nemovitosti, a to zejména s ohledem na argument, že znalcem neměla být zohledněna obytná plocha zkolaudovaného podkrovního pokoje. Tento pokoj ve 2. NP není proveden a není provedena ani nezbytná stavebně-technická příprava budoucího vybudování podkrovního pokoje (schodiště dle ČSN, úprava stropní konstrukce). Současně uvedl, že vedlejší stavba je součástí ocenění dle cenového předpisu, nemovitost je oceněna jako rodinný dům s volnou půdou užívaný jako 2 + 1. Jedná se o původní objekt z roku 1932, tedy stáří 92 let, přístavba z roku 1974. Znalec uvedl, že nemovitost je nutné oceňovat tržní hodnotou, neboť nejsou adekvátní podklady pro určení obvyklé ceny. Znalec ve svém posudku reagoval na žalovaným založené kupní smlouvy a nabídky a uvedl, že z těchto nelze vycházet, neboť neobsahují nezbytné informace co do stáří nemovitostí, stavebních úprav, kolaudačních rozhodnutí, vybavení, výskytu radonu, atd.

16. Žalobkyně se závěry znaleckého posudku souhlasila a nežádala znalce předvolat k výslechu. Žalovaný se zpracovaným znaleckým posudkem nesouhlasil, podáním ze dne [datum] zaslal soudu rozsáhlé písemné námitky proti zpracovanému znaleckému posudku. Výslech znalce však také nenavrhoval. Předložil jím zadaný znalecký posudek zpracovaný [jméno FO], znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí.

17. Ze znaleckého posudku [jméno FO] č. [hodnota] ze dne [datum] (č.l. 636) bylo zjištěno, že obvyklá cena nemovitosti činí podle vyčíslení znalce k 26. 8. 2024 částku 12 600 000 Kč. K tomuto závěru znalec dospěl po prostudování podkladů předaných žalovaným a veřejně přístupných údajů z katastru nemovitostí. Znalec uvedl, že provedl vizuální prohlídnu a zaměření nemovitosti. Znalec stanovil porovnávací hodnotu nemovitosti na 12 607 130 Kč, reprodukční hodnotu nemovitosti na 9 507 490 Kč a věcnou hodnotu nemovitosti na 12 201 600 Kč, z toho hodnota pozemku 5 546 360 Kč.

18. Jelikož každý ze znalců dospěl k jiným závěrům, k výrazně jinému ocenění předmětu vypořádání, bylo nutné rozpory mezi oběma znaleckými posudku odstranit. Za tímto účelem soud oba znalce předvolal na ústní jednání ke konfrontačnímu výslechu a v souladu s § 141 odst. 1 o.s.ř. uložil usnesením ze dne 13. prosince 2024, č.j. 7 C 211/2021-665 žalovanému (jakožto straně, která k vyplacení vypořádacího podílu navrhuje vyšší částku, tedy v jejíž prospěch měl být konfrontační výslech znalců za účelem odstranění rozporů mezi oběma znaleckými posudky proveden), aby zaplatil zálohu na náklady provedení důkazu – konfrontačního výslechu znalců. Žalovaný byl současně soudem poučen, že nezaplatí-li zálohu na náklady důkazu, nebude možné důkaz provést a žalovaný neprokáže svá tvrzení, jež měla být konfrontačním výslechem prokázána (tj. že správné ocenění vypořádacího podílu je dáno znaleckým posudkem [jméno FO] a nikoliv [tituly před jménem] [jméno FO]). Jelikož žalovaný uloženou zálohu na provedení důkazu ve stanovené lhůtě nezaplatil, nezbylo soudu než předvolání obou znalců na ústní jednání zrušit a k důkazu oba znalecké posudky toliko přečíst. Jelikož se však jedná o odbornou otázku, nepodařilo se rozpory mezi oběma znaleckými posudky odstranit a žalovaný jakožto strana, která k vyplacení vypořádacího podílu navrhuje vyšší částku, tedy v jejíž prospěch měl být konfrontační výslech znalců za účelem odstranění rozporů mezi oběma znaleckými posudky proveden, nenavrhl ani po poučení soudu na posledním ústním jednání dne 6. 3. 2025 dle § 118a odst. 3 o.s.ř. žádný další důkaz na podporu správnosti jím tvrzeného ocenění provedeného [jméno FO], tak neunesl důkazní břemeno, které jeho procesní stranu tížilo. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že vyšší částka na výplatu vypořádacího podílu dle znaleckého posudku [jméno FO] ve výši 3 150 000 Kč, dle závěrečného návrhu žalovaného ve výši 3 mil. Kč, nebyla jako spravedlivé ocenění vypořádacího podílu prokázána a vycházet ze znaleckého ocenění vypořádacího podílu ve výši 2 392 500 Kč dle znaleckého posudku zpracovaného soudem ustanoveným znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který měl mj. na rozdíl od znalce [jméno FO] k dispozici celý soudní spis včetně dřívějších námitek žalovaného k původnímu znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a také provedl prohlídku nemovitosti včetně vnitřních prostor, což je řádně doloženo fotodokumentací, jež je součástí znaleckého posudku. [tituly před jménem] [jméno FO] měl podle názoru soudu pro účely zpracování znaleckého posudku širší podklady než znalec [jméno FO] a jeho znalost oceňované nemovitosti s ohledem na místní šetření je podle názoru soudu podrobnější, neboť měl možnost nemovitost ohledat také z hlediska interiéru. Znalec [jméno FO] prohlídku interiéru neprováděl.

19. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] (č.l. 297) mezi [právnická osoba] na jedné straně a žalobkyní jako klientem a manželem žalobkyně [jméno FO] jako spoludlužníkem na druhé straně bylo zjištěno poskytnutí úvěru ze stavebního spoření žalobkyni a jejímu manželovi ve výši 2 800 000 Kč s předpokládaným termínem přidělení cílové částky ve 3. čtvrtletí roku 2024. Mezi stranami současně nebylo sporu o schopnosti žalobkyně vyplatit žalovanému vypořádací podíl.

20. K návrhu žalobkyně na širší vypořádání jí uhrazených částek na údržbu a nezbytné opravy nemovitostí soud z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti: žalobkyni byly v souvislosti s údržbou, opravami a užíváním nemovitostí fakturovány částky: : - za servis kotle dne [datum] částka 1 495 Kč (zjištěno z servisního výkazu, faktury – daňového dokladu na č.l. 6), - za servis kotle dne [datum] částka 1 495 Kč (zjištěno z servisního výkazu, faktury – daňového dokladu na č.l. 6 p.v.), - za servis kotle dne [datum] částka 1 495 Kč (zjištěno z servisního výkazu, faktury – daňového dokladu na č.l. 7), - za servis kotle dne [datum] částka 1 725 Kč (zjištěno z servisního výkazu, faktury – daňového dokladu na č.l. 7 p.v.), - za servis kotle dne 18. 5. 2020 částka 1 725 Kč (zjištěno z servisního výkazu, faktury – daňového dokladu na č.l. 8),- za servis kotle dne [datum] částka 1 909 Kč (zjištěno z servisního výkazu, faktury – daňového dokladu na č.l. 609), - za roční servis kotle a dopravu dne [datum] částka 1 972 Kč (zjištěno z faktury – daňového dokladu na č.l. 610 a servisního výkazu na č.l. 611), - za geometrický plán č. [hodnota], geodetické práce dne [datum] částka 5 000 Kč. Žalobkyně doložila nákupy spotřebního materiálu a zboží typu svorka, taška malá, sada nerez v prodejně [právnická osoba]. v ceně 239 Kč (zjištěno z účtenky vystavené prodejnou Bauhaus dne [datum] na č.l. 9) a spotřebního materiálu a zboží typu ht – trubka, míchadlo s kruhem, ht – koleno, htm zátka, universal. pryz., taška malá v ceně 906 Kč (zjištěno z účtenky vystavené prodejnou [právnická osoba] dne [datum] na č.l. 9). Žalobkyně dne [datum] objednala úpravu vodoměrné sestavy za smluvní cenu 5 043 Kč (zjištěno z objednávky na č.l. 10 a z předávacího protokolu na č.l. 10 p.v.). Žalobkyni byla dne [datum] po předchozím provedení vyfakturována kontrola a čištění spalinových cest (zjištěno z faktury č. [hodnota] na č.l. 11 p.v. a zprávy o provedení čištění a kontroly spalinové cesty ze dne [datum] na č.l. 12).

21. K návrhu žalobkyně na širší vypořádání jí uhrazených částek na daň z nemovitostí z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti: žalobkyní byly na daň z nemovitých věcí uhrazeny tyto částky: - dne [datum] částka 2 193 Kč (zjištěno z internetového potvrzení [právnická osoba] na č.l. 612), - dne [datum] částka 2 193 Kč (zjištěno z internetového potvrzení [právnická osoba] na č.l. 613), - dne [datum] částka 3 838 Kč (zjištěno z internetového potvrzení [právnická osoba] na č.l. 614), - dne [datum] částka 1 033 Kč, - dne [datum] částka 1 033 Kč, - dne [datum] částka 1 033 Kč, - dne [datum] částka 1 033 Kč, - dne [datum] částka 1 033 Kč a dne [datum] částka 2 033 Kč (vše zjištěno z 6 x útržků složenek na č.l. 9 p.v.).

22. K návrhu žalobkyně na širší vypořádání jí uhrazených částek na údržbu nemovitostí z provedeného dokazování zjistil tyto skutečnosti: žalobkyní byly na údržbu nemovitých věcí uhrazeny tyto částky - dne [datum] částka 5 799 Kč za provoz montáže vodoměrů (zjištěno z faktury – daňového dokladu na č.l. 11 a z ústřižku složenky – poštovní poukázky A na č.l. 11).

23. Soud provedl i jiné než shora uvedené důkazy, avšak nevyvodil z nich žádné závěry, proto je blíže neuvádí.

24. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že nemovitosti, jež jsou předmětem podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného jsou dlouhodobě užívány výlučně žalobkyní a její rodinou. Žalovaný nemovitosti od roku 1993 neužívá a také nepřispívá ničeho na jejich údržbu, nehradí daň z nemovitých věcí, kterou hradí žalobkyně. Oba účastníci řízení souhlasili, resp. se shodli na zrušení a vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví k nemovitostem přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně žalovanému nevyplácí žádnou kompenzaci za neužívání nemovitostí žalovaným. Osobní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným jsou velmi špatné. Mezi stranami bylo sporu především ohledně ocenění vypořádacího podílu žalovaného, ohledně výše bezdůvodného obohacení odpovídajícího kompenzaci za neužívání nemovitostí žalovaným a ohledně výše a důvodnosti nákladů vynaložených žalobkyní na údržbu nemovitosti.

25. Po právní stránce posoudil soud věc následovně, přičemž za rozhodné právo se považují právní předpisy účinné v době rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Podle § 492 odst. 1 o.z. hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena věci se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem. Podle § 492 odst. 2 o.z. mimořádná cena věci se stanoví, má-li se její hodnota nahradit, s přihlédnutím ke zvláštním poměrům nebo ke zvláštní oblibě vyvolané náhodnými vlastnostmi věci. Podle § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o.z., každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého spoluvlastníka soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. Podle 1148 odst. 1 o.z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Podle 1148 odst. 2 o.z. každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví. Podle 1149 odst. 2 o.z. při vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci zapsané do veřejného seznamu vznikají nová vlastnická práva zápisem do tohoto veřejného seznamu. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. V daném případě se soud v první řadě zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky soudem a dospěl k závěru, že podmínky jsou naplněny. Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, oba účastníci mají zájem na zrušení a vypořádání tohoto spoluvlastnictví a dohodu o zrušení a vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví se ke dni podání žaloby ani v průběhu řízení uzavřít nepodařilo. Soud proto podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem specifikovaným ve výroku ad I.) tohoto rozsudku zrušil.

27. Dále se soud zabýval tím, jaký ze způsobů vypořádání zaniklého podílového spoluvlastnictví zvolit. Ustanovení § 1144 o. z. preferuje rozdělení věci, a není-li to dobře možné, pak ostatní způsoby. Ustanovení § 1147 o.z. staví na druhé místo přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům na přiměřenou náhradu. Přikázání nemovitých věcí do výlučného vlastnictví žalobkyně za finanční náhradu žalovanému taktéž odpovídá shodné vůli obou účastníků. Soud pro úplnost poukazuje na skutečnost, že při rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není vázán žalobním návrhem, neboť jedná se o tzv. iudicium duplex, nicméně v daném případě vyšel ze shodné vůle obou účastníků řízení, podílové spoluvlastnictví zrušil a nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně jakožto dosavadnímu vlastníku podílu ve výši id. nemovitostí, který dlouhodobě nemovitosti užívá. Shodně s oběma účastníky má soud uvedené řešení pro uspořádání budoucích majetkových vztahů za nejvhodnější a nejefektivnější.

28. Pokud se týká výše vypořádacího podílu žalovaného, soud vyšel z aktualizovaného znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který vypořádací podíl ve výši id. nemovitostí ocenil na 2 392 500 Kč (jakožto z celkové tržní hodnoty nemovitosti, kterou stanovil na 9 570 000 Kč). Jak soud uvedl výše, v řízení byly za účelem ocenění předmětu vypořádání podílového spoluvlastnictví k důkazu provedeny celkem dva znalecké posudky, a to aktualizovaný znalecký posudek zpracovaný soudem ustanoveným znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] a znalcem [jméno FO] na základě zadání žalovaného. Jelikož každý ze znalců dospěl k jinému ohodnocení nemovitostí a jelikož žalovaný, který na vypořádací podíl navrhoval vyšší částku dle jím zadaného znaleckého posudku (a stran prokázání oprávněnosti jím navrhované částky jej tížilo důkazní břemeno), nesložil zálohu na náklady důkazu provedení konfrontačního výslechu znalců a ani po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhl žádný jiný důkaz za účelem prokázání oprávněnosti vypořádacího podílu ve výši 3 mil. Kč, soudu nezbylo než vyjít z nižší částky ohodnocené nemovitostí vyplývající ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], neboť žalovaný své důkazní břemeno neunesl. Kromě toho je podle názoru soudu znalecký posudek zpracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] objektivnější než znalecký posudek [jméno FO], neboť [jméno FO] neprovedl prohlídku interiéru rodinného domu a vycházel z informací poskytnutých žalovaným, s žalobkyní v kontaktu nebyl. Oproti tomu [tituly před jménem] [jméno FO] měl k dispozici celý spis včetně námitek žalovaného k jeho původnímu posudku, kterými se věcně zabýval a v aktualizovaném posudku odůvodnil, proč je považuje za nedůvodné. Uvedl, že žalovaným odkazované nabídky „obdobných“ nemovitostí a doložené kupní smlouvy nejsou pro účely porovnání využitelné, neboť tyto nemovitosti nejsou řádně zdokumentovány z hlediska jejich stavebně-technického provedení, stáří a dalších podstatných náležitostí, s čímž se soud zcela ztotožňuje. Znalec stanovil administrativní cenu k roku 2024, porovnávací hodnotu nemovitostí na základě porovnání s obdobnými nemovitostmi vybranými znalcem, a to dle nárůstu cen a dle nabídek trhu a na základě těchto podkladů stanovil konečnou tržní hodnotu nemovitostí. Ve znaleckém posudku soud neshledal promítnutí žádných mimořádných okolností či poměrů prodávajícího či kupujícího (II. ÚS 3588/14 ze dne 16. 6. 2015, N 114/77 SbNU 673).

29. Pokud se týká námitek žalovaného proti znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO], pak s těmi se soud neztotožňuje. Soud má za to, že znalecký posudek splňuje formální náležitosti dle zák. č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a shledává jej úplný a přezkoumatelný. Pokud se týká volby konkrétní metody ocenění, pak ta je jakožto odborná otázka věcí znalce. Znalec prováděl porovnání s obdobnými nemovitostmi, jak patrno z obsahu znaleckého posudku na str. 20 až 23. Pokud se pak týká žalovaným odkazovaného rozsudku NS 28 cdo 1568/2010 ze dne 15. 6. 2010, pak z citovaného rozhodnutí podle názoru soudu nelze dovodit nesprávnost závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO] či nesprávnost jím zvolené znalecké metody, nýbrž lze dovodit závěry přesně opačné, když z citovaného rozsudku plyne: „Je zároveň třeba připomenout, že hodnotí-li soud znalecký posudek, nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů, ale především to, zda bylo splněno uložené zadání, zda znalec dospěl k určitému a srozumitelnému závěru, který není rozporný a má oporu v podkladových materiálech, zda závěry posudku nejsou v rozporu s ostatními důkazy a zda odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5359/2007). V citovaném rozhodnutí NS nepreferoval žádnou konkrétní metodu ocenění, nýbrž naopak pro daný případ aproboval správnost zvolení metodiky tzv. simulovaného nájemného (a nikoliv porovnávací metody), z důvodu nedostatku materiálů k provedení porovnání. Z citovaného rozhodnutí plyne v obecné rovině pouze toliko, že volba konkrétní metody ocenění/stanovení obvyklé ceny (v řešeném případě ceny nájmů obdobných pozemků) je plně v kompetenci znalce, který ji zvolí s ohledem na konkrétní okolnosti zadaného znaleckého úkolu, zejména existenci dostatečného množství porovnatelných vzorků, apod.

30. Pokud se týká argumentu žalovaného vzneseného v rámci jeho závěrečného návrhu, že se v případě nemovitosti jedná o věc jeho zvláštní obliby a při oceňování výše vypořádacího podílu by mělo být postupováno podle § 492 odst. 2 o.z., pak tento argument soud považuje jednak za účelový a jednak tvrzený po koncentraci řízení. Žalovaný uvedené tvrzení neuvedl v koncentrační lhůtě a taktéž neoznačil žádné důkazy k prokázání, že nemovitost, kterou od roku 1993 (dle jeho tvrzení) neužívá, vnímá jako věc své zvláštní obliby. Tzv. mimořádná cena věci existuje (přesněji může existovat, protože většina věcí tzv. mimořádnou cenu nemá) vedle tzv. ceny obvyklé. Vystihuje jiný aspekt hodnoty věci, který není dán tím, že věc je předmětem hospodářské směny, ale skutečnost, že věc má z nějakého důvodu pro svého vlastníka (držitele) ještě další přidanou hodnotu, kterou je třeba nahradit. Takže cena věci, která má mimořádnou hodnotu, bude stanovena jako součet ceny obvyklé podle § 492 odst. 1 věta druhá a ceny mimořádné ve smyslu § 492 odst.

2. Žalovaný v průběhu celého řízení stran charakteru nemovitých věcí jako věci zvláštní obliby ničeho netvrdil ani nedokazoval.

31. Pariční lhůtu soud stanovil na 30 dnů, jak navrhovala žalobkyně, když žalovaný tuto lhůtu nesporoval a současně ji soud považuje za přiměřenou mj. i s ohledem na doložení dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] ze dne 1. 8. 2024, když současně mezi stranami nebylo sporu o schopnostech žalobkyně vypořádací podíl žalovanému vyplatit (výrok III.).

32. Pokud se týká návrhu žalobkyně na tzv. širší vypořádání nákladů vynaložených žalobkyní na údržbu a investice zhodnocující nemovitost a nezbytné opravy a na uhrazenou daň z nemovitých věcí, pak soud z celkově navrhované částky 10 067,75 Kč přiznal jako oprávněnou částku 6 555,25 Kč zahrnující čtvrtinu nákladů na uhrazenou daň z nemovitých věcí (15 422 Kč : 4 = tj. 3 855,5 Kč), neboť tento výdaj považuje za oprávněný a taktéž žalovaný s ním souhlasil. Dále soud přiznal čtvrtinu nákladů vynaložených žalobkyní na úpravu vodoměrné soustavy (5 799 Kč : 4 = tj. 1 449,75 Kč) a geodetické práce představující vypracování geometrického plánu (5 000 Kč : 4 = tj. 1 250 Kč), neboť tyto náklady považuje za oprávněné investice směřující ke zhodnocení nemovitých věcí. Celkem tedy 3 855,5 Kč + 1 449,75 Kč + 1 250 Kč = 6 555,25 Kč. S ohledem na výši částky soud neshledal důvody stanovit delší pariční lhůtu, než je stanoveno obecně v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

33. Naopak soud jako oprávněné výdaje na zhodnocení nemovitosti neuznal pravidelné servisní kontroly kotle žalobkyně v částce odpovídající čtvrtinovému podílu 2 954 Kč, kontrolu a čištění spalinových cest v částce odpovídající čtvrtinovému podílu 272,25 Kč a nákup spotřebního materiálu v [právnická osoba] v částce odpovídající čtvrtinovému podílu 286,25 Kč, neboť tyto náklady považuje za běžné provozní náklady žalobkyně. Celkem byla žaloba zamítnuta co do částky 3 512,5 Kč (výrok IV.). K tomu soud pro úplnost uvádí, že při vyhlášení rozsudku se dopustil chyby v počtech, resp. zjevné nesprávnosti, když v zamítavém výroku IV. chybně uvedl částku 3 512 Kč namísto správné částky 3 512,5 Kč. Soud tuto zjevnou nesprávnost (která je zjevná mj. z celkové žalované částky ve výši 10 067,75 Kč po matematickém odečtení přiznané částky ve výši 6 555,25 Kč, což je v rozdílu právě 3 512,5 Kč a nikoliv pouze 3 512 Kč) opravil v písemném vyhotovení rozsudku, aniž by vydával opravné usnesení dle § 164 o.s.ř., když však postupoval analogicky dle § 164 o.s.ř., dle kterého předseda senátu opraví kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. K tomu soud uvádí, že NS aproboval postup, kdy soud v písemném vyhotovení napadeného rozsudku ve výroku uvedl místo ve vyhlášeném rozsudku nesprávně uvedeného údaje údaj správný a v odůvodnění svůj postup při odstraňování zjevné nesprávnosti odůvodnil s odkazem na § 164 o.s.ř. (NS 33 Cdo 2435/2010).

34. Pokud se týká návrhu žalovaného na širší vypořádání z titulu náhrady bezdůvodného obohacení za nemožnost žalovaného nemovitosti užívat, pak soud poměrně komplikovaně řešil, co je předmětem řízení, když návrh žalovaného na širší vypořádání doručený soudu dne [datum] byl zcela neurčitý, když byl definován za období od 16. 12. 2020 do rozhodnutí soudu. Po opakované výzvě soudu (usnesením ze dne 7. května 2024, č.j. 7 C 211/2021-462 a usnesením ze dne 13. 8. 2024, č.j. 7 C 211/2021-462), aby vady návrhu spočívající v jeho neurčitosti byly odstraněny, resp. aby žalovaný uvedl konkrétní vyčíslení požadované částky, žalovaný ve svém podání požadovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení vyčíslil na 128 575 Kč, když z přílohy uvedeného podání vyplývá, že žádá částku 5 500 Kč měsíčně za 25 měsíců od září 2022 do září 2024. Z takto vymezeného předmětu řízení, který strana žalovaná potvrdila na dotaz soudu ještě na ústním jednání dne 6. 3. 2025 (viz. zvukový záznam – 9. až 10 min.) stran vypořádání bezdůvodného obohacení stranou žalovanou soud vyšel. Pokud se týká konkrétní výše výpočtu bezdůvodného obohacení, které odpovídá výši obvyklého tržního nájemného v místě a čase, soud vyšel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který na str. 26 znaleckého posudku ocenil obvyklé tržní nájemné za celou nemovitost pro období od roku 2020 až 2023 částkou 17 730 Kč měsíčně ( činí 4 432 Kč měsíčně) a pro období roku 2024 částkou 21 977 Kč měsíčně ( činí 5 494,25 Kč měsíčně). Soud tedy přiznal žalovanému bezdůvodné obohacení za 4 měsíce v roce 2022 ve výši 17 730 Kč, dále bezdůvodné obohacení za celý rok 2023 ve výši 53 190 Kč a za 9 měsíců v roce 2024 ve výši 49 448,25 Kč, celkem 120 368 Kč (výrok VI). V rozsahu zbývajících 8 207 Kč soud žalobu zamítl, neboť tato částka převyšovala obvyklé tržní nájemné vyčíslené pro stanovené období znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] (výrok VII). S ohledem na výši částky soud ani v tomto případě neshledal důvody stanovit delší pariční lhůtu, než je stanoveno obecně v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

35. Současně strana žalovaná na ústním jednání dne 6. 3. 2025 žádala zákonný úrok z prodlení z žalované částky, a to od 16. 12. 2020 do zaplacení. Jelikož se po odstranění vad žaloby stala předmětem řízení částka 128 575 Kč žádaná za období od září 2022 do září 2024, nemohl soud přiznat zákonný rok z této částky od 16. 12. 2020, neboť k tomuto datu nemohla být žalobkyně s úhradou bezdůvodného obohacení za žalovaným žádané měsíce v prodlení. Současně podle názoru soudu nelze uzavřít, že by žalobkyně byla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení ani kdykoliv později, když předmětné řízení se vede již od roku 2021 a ani jedna ze stran své závazky plynoucí ze spoluvlastnictví druhé straně nehradila. Stejně, jak žalobkyně nehradila náhradu za neužívání nemovitosti žalovanému, nehradil žalovaný náklady na daň z nemovitých věcí ani náklady na údržbu a zhodnocení nemovitosti žalobkyni (výrok VII.).

36. Pokud se týká návrhů žalobkyně i žalovaného na širší vypořádání, soud o těchto nárocích rozhodl samostatnými výroky, neboť o vzájemných platebních povinnostech účastníků nelze rozhodnout jediným výrokem a nelze provést ani započtení budoucího nároku na zaplacení vyrovnávacího podílu (srov. rozsudek NS ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2354/2016).

37. Pokud jde o náklady řízení mezi účastníky, soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a zásady iudicium duplex, když v tomto typu řízení není jednoznačné, který z účastníků měl plný úspěch ve věci a kdo plný neúspěch, když navíc oba účastníci shodně navrhovali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, dokonce stejným způsobem vypořádání, avšak za jinou výši vypořádacího podílu, přičemž soud není jejich návrhy při rozhodnutí vázán. Výrok o náhradě nákladů řízení je tedy odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., tou skutečností, že se jedná o řízení, kde mohl podat návrh na vypořádání podílového spoluvlastnictví kterýkoliv z účastníků (iudicium duplex). K návrhu žalovaného, aby soud v dané věci rozhodl o náhradě nákladů řízení v jeho prospěch a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení, soud uvádí, že v dané věci neshledal žádné významné důvody, aby se odchýlil od výše citovaného principu iudicium duplex. Zásada iudicium duplex se v řízeních o vypořádání podílového spoluvlastnictví či SJM uplatňuje obecně a pokud aplikována býti nemá, jedná o se výjimku, která musí být odůvodněna zvláštními důvody. V daném řízení soud takto mimořádné důvody neshledal (výrok VIII.).

38. Ve výrocích IX. a X. soud uložil oběma účastníkům, aby uhradili soudní poplatek z návrhů na širší vypořádání, neboť z návrhu žalobkyně na zaplacení částky 10 067,75 Kč, jakož i z návrhu žalovaného na úhradu částky 128 757 Kč s příslušenstvím nebyly až do vyhlášení rozsudku vybrány soudní poplatky. Návrh žalovaného byl navíc podán až v průběhu řízení a vady tohoto návrhu spočívající v jeho neurčitosti byly odstraněny až k samotném konci řízení. Tedy teprve k tomuto okamžiku byl vyjasněn předmět řízení co do výše požadované částky, a tedy teprve k tomuto okamžiku mohl být řádně vyměřen soudní poplatek za návrh. Žalobkyni byla stanovena povinnost uhradit soudní poplatek podle položky č. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků a žalovanému podle položky č. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, a to dle výše žalovaných částek. Soud postupoval podle ust. § 9 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a rozhodl o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí (výroky IX. a X.).

39. O nákladech řízení státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že oběma stranám uložil povinnost uhradit náklady, které byly v řízení vynaloženy ze strany státu, a to podle principu iudicium duplex, každé ze stran 50 % nákladů, přičemž zohlednil, že žalobkyně již uhradila na zálohách na náklady důkazu o 10 000 Kč více než žalovaný. Náklady státu, které nejsou kryty složenými zálohami na náklady důkazu tedy soud nejprve ponížil o 10 000 Kč, poté je rozdělil na polovinu. Žalobkyni uložil k úhradě tuto polovinu nákladů státu a žalovanému stejným způsobem vypočtenou polovinu nákladů navýšenou o 10 000 Kč. Náklady státu jsou tvořeny rozdílem mezi vyplaceným znalečným a složenými zálohami na provedení důkazu ve výši 36 202,85 Kč. Za řízení byly soudem vybrány tyto zálohy na náklady provedení důkazu v celkové výši 35 000 Kč: Na základě usnesení ze dne 31. 3. 2022, č. j. 7 C 211/2021-84, uhradil žalovaný zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 12 500 Kč, a to dne [datum]. Na základě usnesení ze dne 31. 3. 2022, č. j. 7 C 211/2021-84, uhradila žalobkyně zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 12 500 Kč, a to dne [datum]. Na základě usnesení ze dne 27. 3. 2024, č. j. 7 C 211/2021-444, uhradila žalobkyně zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 10 000 Kč, a to dne [datum]. Za řízení bylo na nákladech provedení důkazu, resp. na znalečném vyplaceno celkem 71 202,85 Kč: Na základě usnesení ze dne 13. 11. 2022, č. j. 7 C 211/2021-267 bylo přiznáno znalečné [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 31 515,32 Kč, které bylo vyplaceno dne [datum]. Na základě usnesení ze dne 15. 5. 2023, č. j. 7 C 211/2021-343 bylo přiznáno znalečné [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 3 258,53 Kč, které bylo vyplaceno dne [datum]. Na základě usnesení ze dne 12. 9. 2024, č. j. 7 C 211/2021-603 bylo přiznáno znalečné [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 36 129 Kč, které bylo vyplaceno dne [datum]. Náklady státu činí rozdíl mezi vyplaceným znalečným a složenými zálohami, tj. 71 202,85 Kč – 35 000 Kč = 36 202,85 Kč. 36 202, 85 Kč – 10 000 Kč = 26 202,85 Kč. 26 202,85 Kč : 2 = 13 101,5 Kč Soud tedy po zaokrouhlení uložil žalobkyni uhradit na náklady státu částku 13 101,5 Kč (výrok XI.) a žalovanému částku 13 101,5 Kč + 10 000 Kč, tj. částku 23 101,5 Kč (výrok XII.). K tomu soud pro úplnost uvádí, že při vyhlášení rozsudku se ve výrocích XI. a XII. dopustil chyby v počtech, resp. zjevné nesprávnosti, když v uhrazených zálohách opomněl matematicky odečíst uhrazenou zálohu ve výši 10 000 Kč a ve výroku XI. chybně uvedl částku 18 101,5 Kč namísto správné částky 13 101,5 Kč a ve výroku XII. pak chybně uvedl částku 28 101,5 Kč namísto správné částky 23 101,5 Kč. Soud tuto zjevnou nesprávnost (která je zjevná mj. z výše uvedeného přehledu účastníky složených záloh na znalečné a skutečně proplaceného znalečného) opravil v písemném vyhotovení rozsudku, aniž by vydával opravné usnesení dle § 164 o.s.ř., když však postupoval analogicky dle § 164 o.s.ř., dle kterého předseda senátu opraví kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. K tomu soud uvádí, že NS aproboval postup, kdy soud v písemném vyhotovení napadeného rozsudku ve výroku uvedl místo ve vyhlášeném rozsudku nesprávně uvedeného údaje údaj správný a v odůvodnění svůj postup při odstraňování zjevné nesprávnosti odůvodnil s odkazem na § 164 o.s.ř. (NS 33 Cdo 2435/2010).

Poučení