7 C 220/2020-125

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], [obec a číslo] - [část obce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] trvale bytem [adresa], [obec] adresa pro doručování [adresa], [PSČ], [obec] o zaplacení částky 41 375,62 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 41 375,62 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 109 047,61 Kč, s úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky 39 995,62 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 36 708,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 41 375,62 Kč od 21. 7. 2020 do 27. 8. 2020 a za dobu od 28. 8. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 19 406,70 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu dne 19.8.2020, domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu 41 375,62 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne 9.10.2006 uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě reg. [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) a Podmínky k osobním kreditním kartám (dále jen„ Podmínky“), se kterými se žalovaná seznámila a zavázala se je dodržovat. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě Smlouvy revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu v částce 40 000 Kč, čerpaného prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná čerpala poprvé prostředky kreditní karty dne 17.10.2006 částku 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že bude poskytnuté peněžní prostředky splácet pravidelnou měsíční splátkou ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru (splátka je tvořena poměrnou částí vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru, minimálně však 100 Kč). O konkrétní výši měsíční splátky byla vždy žalovaná informována prostřednictvím měsíčního periodického výpisu ke kartovému účtu. Žalovaná byla dále povinna hradit i úroky ve výši 21,9 % p.a. z čerpané a dosud nesplacené jistiny v souladu s aktuálním Oznámením banky (dále jen„ Oznámení“). Výše cen a poplatků a stanovena v příslušeném Sazebníku poplatků, který tvořil nedílnou součást Smlouvy. Žalovaná čerpala peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty, avšak nezasílala dostatečně vysoké měsíční splátky, následně došlo k úplnému výpadku splátek. Právní předchůdce žalobce proto využil svého oprávnění dle Smlouvy a Podmínek a od Smlouvy odstoupil dopisem ze dne 15.8.2008, a to ke dni 25.8.2008. Pohledávka původního věřitele byla uplatněna dle sjednané rozhodčí doložky v rozhodčím řízení, v jehož rámci byl vydán dne 19.5.2009 rozhodčí nález a následně v exekučním řízení vedeném u [exekutorský úřad] - [anonymizováno], sp.zn. 081 EX 17350/09. Exekuce na majetek dlužnice byla nařízena usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4.8.2009, č.j. 36 Nc 133342/2009-7. V době podání žaloby bylo - ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR týkající se neplatnosti rozhodčích doložek - rozhodováno o zastavení exekuce. Původní věřitel smlouvou ze dne 12.9.2016 postoupil pohledávku společnosti [právnická osoba] a tato společnost následně uzavřela dne 12. 9. 2016 s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, v jejímž rámci došlo k postoupení pohledávky, která je předmětem žalobního návrhu. Dluh žalované ve výši 41 375,62 Kč sestává ke dni 20.7.2020: ze zůstatku jistiny 39 995,62 Kč, poplatků 1 380 Kč (3 x 400 Kč za zaslání upomínky, 6 x 30 Kč za spravován úvěru), úroku z úvěru 109 047,61 Kč, zákonného úroku z prodlení 36 708,73 Kč. Žalovaná na svůj dluh přes předžalobní výzvu ničeho neplnila.

2. Žalovaná s návrhem nesouhlasila a navrhla jeho zamítnutí. Uvedla, že exekutorským úřadem bylo vymáhání žalované pohledávky odloženo do doby pravomocného skončení řízení o návrhu žalované jako povinné na zastavení exekuce, neboť rozhodčí nález je nicotný, nezpůsobilý být exekučním titulem dále vznesla námitku promlčení, především s ohledem na postoupení pohledávky v době po sjednocení judikatury k neplatnosti rozhodčích doložek. V podání ze dne 13.8.2021 doplnila, že exekuce vedené pod sp.zn. 081 Ex 17350/09 byla rozhodnutím Okresního soudu v Pardubicích zastavena. K důkazu označila usnesení č.j. 081 Ex 17350/09-395.

3. Ve vyjádření k stanovisku žalované žalobce uvedl, že žalovaná pohledávka promlčená není, neboť právní předchůdce žalobce i žalující strana přistupovala aktivně k vymožení pohledávky, když právní předchůdce žalobce učinil příslušné procesní kroky směřující k vymožení pohledávky až k následnému nařízení exekuce na majetek povinné. Při vymáhání pohledávky bylo postupováno bez zbytečného prodlení a poté, co byla pohledávka ke dni 25.8.2008 zesplatněna a původnímu věřiteli byla přiznána rozhodčím nálezem ze dne 19.5.2009, byla na základě vykonatelného rozhodčího nálezu nařízena usnesením soudu ze dne 4.8. 2009 exekuce. Původnímu věřiteli ani žalobci nelze klást k tíži, že právní názor ohledně platnosti rozhodčích doložek nebyl v době uzavření příslušné úvěrové smlouvy, potažmo v době příslušné rozhodčí doložky, jakož i v době zahájení rozhodčího řízení, natolik zřejmý, aby mohl původní věřitel pochybovat o budoucí vykonatelnosti rozhodčího nálezu, coby exekučního titulu. Odkázal i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.6.2016, sp.zn. 29 Cdo 19/2015, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.10.2017, sp.zn. 33 Cdo 5258/2016, a ze dne 30.6.2016, sp.zn. 29 ICdo 41/2014, nález Ústavního soudu ze dne 4.6.2019, sp.zn. II. ÚS 996/18, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 4.8.2014, č.j. 104 VSPH 50/2014-62, sp.zn. VSPH 464/2019. Pokud právní předchůdce žalobce zahájil na základě rozhodčího řízení exekuční, došlo ke stavení promlčecí doby, která po celou dobu rozhodčího řízení a exekučního řízení neběžela a rovněž nemohla v rámci exekučního řízení uplynout.

4. Žalovaná při jednání dne 7.12.2021 navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, s tím, že ji vadí výše úroků 21,9 % p.a., která se za tu dobu nasčítala na tak vysokou částku, dále uvedla, že na uvedený dluh bylo plněno již v rámci exekučního řízení srážkami ze mzdy, žalovaná však měla více zaměstnavatelů, nedokázala tak říci, kde a jaké srážky proběhly.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 9.10.2006 došlo mezi žalovanou a původním věřitelem [právnická osoba] k uzavření úvěrové smlouvy, revolvingový úvěr s úvěrovým limitem do výše 40 000 Kč byl žalovanou průběžné čerpán, pro řádné nesplácení úvěru žalovanou byl úvěr ke dni 25.8.2008 zesplatněn, ve věci úvěru byl vydán rozhodčí nález, na základě tohoto rozhodčího nálezu původní věřitel zahájil exekuční řízení, exekuční řízení bylo nejprve odloženo, následně usnesením ze dne 24.8.2020 zastaveno, žalobce žalobu u zdejšího soudu uplatnil dne 19.8.2020.

6. Mezi účastníky bylo sporné, zda je žalovaná pohledávky promlčena či nikoliv a výše dluhu.

7. Smlouvou o osobní kreditní kartě reg. [číslo] kterou uzavřel původní věřitel [právnická osoba] s žalovanou dne 9.10.2006, měl soud prokázáno, že smluvní strany se dohodly na vydání kreditní karty a poskytnutí úvěru ke kreditní kartě VISA Electron do výše limitu 40 000 Kč, když žalovaná se zavázala úvěr splácet s úrokem s výši úrokové sazby pro výpočet úroků z úvěru dle příslušného Oznámení, a to pravidelnou měsíční splátkou ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru (minimálně však 100 Kč, kromě případů, kdy vyčerpaná jistina úvěru je spolu se splatnými úroky nižší než výše minimální měsíční splátky), a to k 25. dni v měsíci, o výši měsíční splátky bude vždy žalovaná informována prostřednictvím měsíčního periodického výpisu ke kartovému účtu. Smluvní strany se dohodly na tom, že nedílnou součástí této smlouvy jsou VOP a Podmínky. V době uzavírání Smlouvy byla žalovaná svobodná, absolventkou SŠ, s jednou vyživovací povinností, vlastnicí domu/bytu, se zaměstnáním u firmy [právnická osoba], neměla žádné splátky půjček ani úvěrů, hradila si penzijní připojištění ve výši 100 Kč měsíčně.

8. Podle článku VIII odst. 1 VOP provádí banka doručování zásilek na adresu, kterou klient pro účely doručování uvedl v příslušné smlouvě, nebo bance předem písemně sdělil. Podle odst. 3 je možné zásilky doručovat osobně, poštou, kurýrní službou nebo jiným dohodnutým způsobem umožňujícím přepravu a prokazatelné doručení zásilek.

9. Podle sazebníku [právnická osoba] činí úroková sazba s platností od 15.8.2008 u úvěrů ke kreditním osobním kartám VISA Electron 21,9 % p.a.

10. Podle části B Podmínek čl. III odst. 1 pokud nebude klient schopen provést úhradu splatné jistiny nebo úroků způsobem stanoveným ve smlouvě, je povinen se před splatností příslušné částky s bankou dohodnout, jakým způsobem bude úhrada splatné části jistiny nebo úroků provedena. Podle článku VII odst. 1 písm. a) se za případ porušení považuje, pokud se klient dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vzniklého na základě smlouvy a dle odst. 2 písm. a) je banka oprávněna od smlouvy odstoupit.

11. Historickým výpisem z úvěrového účtu žalované ze dne 8.1.2009 měl soud prokázáno, že žalovaná čerpala prostřednictvím karty finanční prostředky, poprvé bylo čerpáno dne 17.10.2006, žalované byl účtován poplatek za správu úvěru ve výši 30 Kč měsíčně, dále poplatek za upomínání 3 x 400 Kč (v období od 25.4.2008 do 31.7.2008), zůstatek úvěru byl 39 995,62 Kč. Podle Specifikace příslušenství vztahující se k poskytnutému úvěru činí kapitalizovaný smluvní úrok z úvěru ke dni 20.7.2020 částku 109 047,61 Kč a zákonný úrok z prodlení ke stejnému dni částku 36 708,73 Kč, když dlužná částka včetně poplatků činí 39 995,62 Kč.

12. Dopisem ze dne 15. 8. 2008 původní věřitel odstoupil od Smlouvy, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého závazku z této smlouvy, a to s účinností ke dni 25.8.2008.

13. Výpisem ze dne 25.8.2008 původní věřitel žalované oznámil, že nastala úplná splatnost všech jejich závazků ze Smlouvy ve výši 44 936,77 Kč (čerpaná částka 39 995,62 Kč, úroky od předchozího výpisu 1 192,20 Kč, úroky po splatnosti 2 187,31 Kč, úroky z prodlení 181,64 Kč, správa a vedení účtu 1 380 Kč).

14. Výpisem z obchodního rejstříku na osobu žalobce, Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 12. 9. 2016, ve znění dodatku č. 1, č. 2 a č. 3, přílohy č. 1 bylo prokázáno, že [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba] a tato smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2016 ve znění dodatku č. 1, přílohy č. 1 předmětnou pohledávku postoupila na žalující společnosti, tedy na společnosti [právnická osoba]

15. Rozhodčím nálezem rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 19.5.2009, sp.zn. K/ 2009 /00535, který nabyl právní moci dne 17.7.2009, bylo žalované - k návrhu původního věřitele doručeného rozhodci dne 19.2.2009 - uloženo zaplatit společnosti [právnická osoba] částku 49 006,63 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náhradu nákladů řízení, kdy nárok vyplýval ze Smlouvy.

16. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4.8.2009, č.j. 36 Nc 13342/2009-7 byla k návrhu původního věřitele [právnická osoba] soudem nařízena exekuce na majetek žalované jako povinné podle rozhodčího nálezu rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 19.5.2009, sp.zn. K/ 2009 /00535 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 49 006,63 Kč s příslušenstvím spolu s náklady předcházejícího řízení. Provedením exekuce byl pověřen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] - východ, [anonymizováno] [adresa]. Usnesením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], sp.zn. 081EX 17350/09 ze dne 14.7.2020 byla exekuce vedená pod sp.zn. 081EX 17350/09 odložena do pravomocného ukončení řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce ze dne 10.7.2020.

17. Usnesením ze dne 24.8.2020, č.j. 081 EX 17350/09-408, soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], bylo zjištěno, že soudní exekutor pověřený provedením exekuce na základě nařízení exekuce, které vydal Okresní soud v Pardubicích ze dne 4.8.2009, č.j. 36 Nc 13342/2009-7, které nabylo právní moci dne 12.12.2009, na základě vykonatelného rozhodčího nálezu č.j. K/2009/00535 ze dne 19.5.2009, které nabylo právní moci dne 17.7.2009, byla zastavena s tím, že soudní exekutor rozhodl o zastavení exekuce podle § 52 odst. 1 a §55 odst. 3 ex. řádu, a to z důvodu uvedeného v § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. pro její nepřípustnost. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že soudnímu exekutorovi byl doručen návrh povinné na zastavení exekuce dne 10.7.2020, který povinná odůvodnil tím, že je exekuce vedena protiprávně na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Soudní exekutor vyzval žalobce jako oprávněného, aby se vyjádřil, zda s návrhem povinné souhlasí, dne 11.8.2020 byl soudnímu exekutorovi doručen souhlas oprávněného se zastavením předmětné exekuce. Soudní exekutor u oprávněného neshledal procesní zavinění, u žalované jako povinné konstatoval její procesní pasivitu, kdy žalovaná měla k dispozici vícero institutů, pomocí nichž mohla řízení zvrátit již před samotným nařízením exekuce, ať již jde o procesní aktivitu v rámci samotného rozhodčího řízení, možnost podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu, posléze i návrh na zastavení exekuce. Advokát žalované je advokátem, který sám vyhledává dlužníky, v jejichž případě je exekuce nařízena na základě neplatného exekučního titulu (tedy rozhodčího nálezu), do té doby povinná v daném řízení zcela pasivní, podala šablonovitý návrh na zastavení exekuce a návrh na odklad exekuce. Procesní pasivitu žalované lze dovodit i ze skutečnosti, kdy povinná má trvalé bydliště na městském úřadě, nepřebírá poštovní zásilky, lze se domnívat, že tak činí účelově, a to z důvodu skrývání místa pobytu s ohledem na postižení movitých věcí. V roce 2013 soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy, tedy povinná o exekučním řízení vědět mohla. K podání návrhu na zastavení exekuce došlo až dne 10.7.2020, kdy povinná kontaktovala exekutora prostřednictvím svého právního zástupce.

18. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 21.7.2020 spolu s podacím archem.

19. Účastníci při prvém jednání ve věci požádali o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a označení důkazů, která jim byla poskytnuta v délce 2 měsíců s poučením, že jejím uplynutím bude řízení koncentrováno. Konec koncentrační lhůty nastal dne 7.2.2022.

20. Dne 13.2.2022 - tedy po uplynutí koncentrační lhůty - žalovaná soudu zaslala e-mail a usnesení č.j. 081 EX 29707/13-084, bez platného elektronického podpisu, podání zůstalo ve lhůtě dle ust. § 42 odst. 2 o.s.ř. nedoplněno, nelze tak k němu přihlížet.

21. Soud předně uvádí, že s odkazem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, posuzoval věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák.), tedy podle právních předpisů platných do 31.12.2013.

22. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru.

23. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. se ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

24. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.

26. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

27. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Podle §408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

28. Podle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

29. Podle § 403 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

30. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití citovaných ustanovení dospěl soud k závěru, že návrh žalobce na zaplacení částky 41 375,62 Kč s příslušenstvím je důvodný. Soud měl za prokázané, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem smlouvu o revolvingovém úvěru do výše úvěrového limitu 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, a to k 25. dni v měsíci. Žalovaná však přestala plnit své povinnosti vyplývající se Smlouvy a pravidelné měsíční splátky nehradila. Tak se dostala do prodlení a původní věřitel v souladu se smlouvou o úvěru a VOP a Podmínkami ke dni 25.8.2008 úvěr zesplatnil a žalovanou vyzvala k okamžité úhradě ve výši 44 936,77 Kč. Uzavřenou Smlouvu jako smlouvu spotřebitelskou soud neshledal v rozporu s ust. § 55 a násl. obč. zák. Stejně tak i u sjednaného úroku za půjčení peněz soud neshledal, že by byla v rozporu s dobrými mravy a vymykala se obvyklé výši.

31. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila povinnost stanovenou v ustanovení § 497 a násl. obch. zák. a poskytnuté prostředky nevrátila, soud jí ve výroku I. tohoto rozhodnutí uložil zaplatit žalobci, jeho aktivní věcná legitimace byla prokázána výše uvedenými Smlouvami o postoupení pohledávek spolu s přílohami, částku 41 375,62 Kč, a to spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 109 047,61 Kč, s úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky 39 995,62 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 36 708,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 41 375,62 Kč od 21. 7. 2020 do 27. 8. 2020 a za dobu od 28. 8. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalobce má ve smyslu ustanovení § 369 obch. zák. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení z dlužních splátek, stejně tak i dle ust. § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků úroky z nich ve sjednané výši. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1 nař. vlády č. 142/1994 Sb., ve znění platném ke dni vzniku prodlení a odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí.

32. Smlouva o revolvingovém úvěru se bez ohledu na postavení smluvních stran se do 31.12.2013 řídila obchodním zákoníkem. Ustanovení o promlčení nejsou ustanoveními o odpovědnosti za porušení povinností ani ustanoveními směřujícími k ochraně spotřebitele, a proto je nutno ve smyslu § 262 odst. 4 obch. zák. otázku promlčení posuzovat podle příslušných ustanovení obch. zák. Na daný případ je tedy nutno aplikovat ustanovení § 397 obch. zák., podle kterého činí promlčecí doba čtyři roky, neboť úprava promlčení obsažená v obč. zák. nepatří mezi ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, na které odkazuje ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák.

33. V souzené věci nastala splatnost pohledávky dne 25.8.2008, a protože žalovaná svůj dluh neuhradila, podal původní věřitel dne 19.2.2009 rozhodčí návrh, o němž bylo rozhodnuto dne 19.5.2009, rozhodčí nález nabyl právní moci dne 17.7.2009. Žalovanou nebylo v řízení prokázáno, ale ani tvrzeno, že by byl podán návrh na zrušení tohoto rozhodčího nálezu. Na základě návrhu na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora ze dne bylo dne 4.8.2009 vydáno usnesení, kterým byla nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad]. Poté probíhalo exekuční řízení. Ačkoliv žalovaná v tomto řízení odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z května 2011 vztahující se k projednávané věci, sama podala návrh na zastavení exekuce vedené proti ní z důvodu neplatné rozhodčí smlouvy až 10.7.2020 Soudní exekutor pak usnesením ze dne 24.8.2020, exekuci vedenou na základě pověření dle usnesení ze dne 4.8.2009 zastavil - k zastavení exekuce došlo poté, co žalobce reagoval na výzvu soudního exekutora tak, že se zastavením exekuce dne 11.8.2020 souhlasil. Žalobce svůj nárok vůči žalované uplatnil u soudu žalobou, doručenou soudu dne 19.8.2020.

34. K zásadní změně judikatury, která měla vliv na zastavení probíhající exekuce i ve vztahu k účastníkům tohoto řízení a pohledávce, která je předmětem tohoto řízení došlo sjednocujícím usnesením ze dne 11. 5. 2011 sp.zn. 31Cdo 1945/2010, v němž Nejvyšší soud vyslovil závěr o neplatnosti rozhodčích smluv, které neobsahují přímé určení rozhodce ad hoc, nýbrž toliko odkaz na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. V souvislosti s tím pak Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 25. 10. 2016 sp.zn. IV. ÚS 2524/16 uvedl, že exekuce zahájená na základě neplatné rozhodčí doložky běh promlčecí lhůty nestaví. V této věci byl ale nárok ze smlouvy o úvěru uplatněn v rozhodčím řízení, které vedlo k vydání rozhodčího nálezu ze dne 19.5.2009 a k následnému bezprostřednímu vymáhání v exekučním řízení.

35. V projednávané věci má soud za to, že v době od nařízení exekuce 4.8.2009 do doby, kdy tato exekuce byla zastavena, tj. do 24.8.2020, promlčecí doba neběžela. Do té doby, dokud v rozhodnutí vydaném v rámci exekučního řízení nebylo v důvodech tohoto rozhodnutí určeno, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, protože jej rozhodoval rozhodce mimo rámec své pravomoci, je nutno promlčení nároků z takového rozhodnutí plynoucích posuzovat jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Stejně tak v době od zahájení rozhodčího řízení do právní moci rozhodčího nálezu v roce 2009 – než bylo v rámci exekučního řízení bylo konstatováno, že je třeba exekuci zastavit pro nepřípustnost dle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. - promlčecí doba neběžela. Žalobce pohledávku nabyl v r. 2016, na výzvu soudního exekutora ohledně zastavení exekuce bez prodlení reagoval souhlasem, sama žalovaná byla v průběhu jak rozhodčího, tak exekučního řízení až do července 2020 pasivní, což nelze přičítat k tíži žalobce. Z čtyřleté promlčecí doby tak uplynulo jen několik krátkých lhůt v řádech dní, a proto nárok žalobce promlčen není. Námitka promlčení uplatněná žalovanou není důvodná, neboť neuplynula celá promlčecí doba, ale i proto, že podání žaloby, kterou se zahajuje rozhodčí řízení má podle § 14 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, má tytéž účinky, jako kdyby byla podána v této věci žaloba u soudu. Pokud by byl přijat výklad, že promlčecí doba neběží pouze tehdy, bylo-li rozhodčí řízení zahájeno na základě platné rozhodčí doložky, účastníci řízení by se nacházeli v právní nejistotě. Závěr, že ke stavení běhu promlčecí doby by docházelo pouze v případě zahájení rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí smlouvy, by navíc byl v rozporu s ustanovením zákona o rozhodčím řízení, podle něhož podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.

36. Soud má za to, že v dané věci je nutno aplikovat nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019 sp.zn. I. ÚS 1091/19, podle něhož zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle §403 odst. 1 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 a §14 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Pokud žalobce, resp. jeho právní předchůdce uplatnil nárok v rozhodčím řízení a následně v řízení vykonávacím (exekučním) před 11. 5. 2011, tedy před dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 31Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, učinila tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. S takovýmto postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.

37. Pokud žalovaná sporovala výši pohledávky žalobce – tato svá tvrzení v koncentrační lhůtě nijak nekonkretizovala ani neoznačila důkazy, že by došlo byť k částečnému zániku žalované pohledávky, neunesla tak v tomto směru svou procesní povinnost tvrzení a důkazní a nemohla být úspěšná. Na okraj soud dodává, ze z usnesení 081 EX 29707/13-084 vyplývá, že zde uvedená exekuce byla proti žalované jako povinné nařízena podle vykonatelného elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Pardubicích, č.j. 107 EC 117/2010-34 ze dne 15.6.2011, který nabyl právní moci dne 19.8.2011, pro jistinu 13 831,66 Kč s příslušenstvím, kdy bylo novému plátci mzdy nařízeno provádění srážek ze mzdy, nikoliv na základě exekučního titulu spočívajícího v rozhodčím nálezu.

38. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 19 406,70 Kč Náklady řízení jsou tvořeny ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 656 Kč, dále odměny advokáta ve výši 2,5 x 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění za převzetí zastoupení, sepis návrhu, jednoduchou výzvu k plnění (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/, odst. 2 písm. h/ vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), a 3 x 100 Kč paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, 4 úkony právní služby po 2 780 Kč určenou podle § 7 bod 5., vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, a to za dvě vyjádření ve věci samé ze dne 7.12.2020 a ze dne 19.1.2022, 2 x účast při jednáních dne 7.12.2021, 10.3.2020, paušální náhradou hotových výdajů advokáta žalobce podle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. 4 x 300 Kč, náhradou promeškaného času v souvislosti s cestou ke dvěma jednáním soudu na trase Hořice – Pardubice a zpět ve výši 8 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 citované vyhlášky a dále 21% DPH ve výši 3 080,70 Kč z celkové náhrady nákladů advokáta, který je plátcem DPH. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.

Poučení