7 C 222/2025 - 71

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] se sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 19 224,57 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 107 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 107 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 12 117,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 822,42 Kč od 19. 11. 2024 do 6. 4. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 715,42 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 7 107 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky 19 224,57 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne 2. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“) distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].cz. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 9 200 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, poplatkem a dalšími poplatky za žalovanou objednané volitelné služby, a to k datu splatnosti. Nedílnou součástí smlouvy je mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, s nimiž byla žalovaná seznámena a souhlasila s nimi. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované tak, že zjistila u žalované tyto informace: Celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovanou, pravidelné měsíční výdaje, ověřené čisté měsíční příjmy apod. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaná nenachází v těchto registrech: Centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku (kontrola platnosti adresy), výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovanou i jiné informace s ním související. Žalobkyně uzavřela, že žalovaná byla a je schopna splácet své závazky. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů žalobkyni potvrdila ve Smlouvě. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalované nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasila, a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalované byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslána na jí uvedenou emailovou adresu. Úvěr v celkové výši 8 500 Kč byl žalované vyplacen dne 2. 7. 2024 ve výši 8 000 Kč a dne 8. 8. 2024 ve výši 500 Kč z bankovního účtu žalobkyně na účet č. [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně (společnosti [Jméno žalobkyně].). Žalovaná si zvolila volitelné služby: „[Anonymizováno]“ za poplatek 164,99 Kč. Úvěr byl splatný dne 18. 11. 2024, kdy žalobkyně vypověděla smlouvu. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila na jistinu celkem 6,46 Kč, a to dne 7. 8. 2024. Žalovaná má vůči žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši 19 025,68 Kč skládající se z jistiny ve výši 8 493,50 Kč, poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 163,93 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 164,99 Kč, smluvní úrok[Anonymizováno]10 203,26 Kč. V případě, že by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požádala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaná se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatila. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 31. 3. 2025. Vedle toho žalobkyně na žalované požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 198,99 Kč za prodlení s úhradou splátky splatné dne 18. 8. 2024, za dobu od 19. 8. 2024 do 17. 11. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K jednání, které se konalo dne 15. 9. 2025, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v nepřítomnosti žalobkyně. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: Z listiny označené „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru“ č. [hodnota] ze dne 2. 7. 2024, včetně informací pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, všeobecných obchodních podmínek, Údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a předpisu denních splátek, soud zjistil, že jako věřitel je označena žalobkyně a jako dlužník žalovaná s účtem č. [č. účtu]. Předmětem této smlouvy měl být závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr až do výše 9 200 Kč (schválený kreditní rámec) a závazek žalované poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni s příslušenstvím do data splatnosti 23. 12. 2025. Mezi stranami měla být ujednána úroková sazba 1,016 % denně, tj. 370,84 % ročně, RPSN ve výši 1 751,11 %, variabilní symbol: [var. symbol], poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky, služba „Presto“ – expresní vyplacení každé tranše zpoplatněna částkou 165 Kč. Smlouva však není opatřena podpisem žalované, namísto podpisu je uvedeno: „Tímto podepisuji dne 2024-07-02 Klient“. Ve smlouvě se měla žalovaná zavázat hradit veškeré platby na účet žalobkyně a platby označit variabilním symbolem [var. symbol]. Ve smlouvě má žalobkyně uvedeny účty č. [č. účtu] a [č. účtu].

5. Z výpisu BankID a autorizace ověření totožnosti se podává, že totožnost žalované měla být autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP).

6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli se podává, že žalobkyně vyplatila na účet [č. účtu] dne 2. 7. 2024 částku 8 000 Kč a dne 8. 8. 2024 částku 500 Kč .

7. Ze zprávy Air bank a.s. bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu] je žalované, a na tento účet byla dne 2. 7. 2024 přisána částka 8 000 Kč a dne 8. 8. 2024 částka 500 Kč, zasílaná z účtu žalobkyně pod variabilním symbolem [var. symbol]. Na účet č. [č. účtu] bylo z účtu žalované pod variabilním symbolem [var. symbol] zaslána za dobu od 2. 7. 2024 dosud celkem částka 1 393 Kč.

8. Z listiny označené „Identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje příjmové transakce žalované za dobu od 1. 8. 2023 do 17. 6. 2024, s tím, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činí 10 553 Kč.

9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje následující údaje o žalované: Společně hospodařící domácnost žalované má 3 členy, z čehož 2 mají příjem, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem činí 3 000 Kč, z toho 1 000 Kč na půjčky, 1 000 Kč na bydlení a 1 000 Kč činí další nezbytné výdaje, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 10 553 Kč (výše čistého měsíčního příjmu uvedená spotřebitelem 10 000 Kč) a rezerva pro výdaje ve výši 600 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 030 Kč, disponibilní příjem 2 900 Kč.

10. V listině nazvané Obecné principy posuzování a filozofie Společnost žalobkyně popisuje způsob posuzování úvěruschopnosti.

11. Z e-mailové zprávy ze dne 18. 11. 2024 se podává, že žalobkyně měla žalované oznamovat zesplatnění poskytnutého úvěru (výpověď smlouvy o půjčce).

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 31. 3. 2025 a z podacího lístku ze dne 31. 3. 2025 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně dne 31. 3. 2025 vyzval žalovanou k úhradě žalované částky do tří dnů a dále že dne 31. 3. 2025 byla žalované zaslána písemnost.

13. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

14. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

16. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

21. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl k následujícímu závěru:

25. Otázkou zůstává otázka splnění požadavku písemnosti „Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru“ č. [hodnota] ze dne 2. 7. 2024. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

26. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma úvěrové smlouvy, tak jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší, než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

27. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaná (osoba s její elektronickou identitou) do systému žalobkyně přihlásila a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasila a v jakém znění, tedy, zda „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru“ ze dne 2. 7. 2024 byla žalované skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalované (byla jí adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaná odsouhlasila právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“ (či jiným způsobem a jakým, zde zřejmě zasláním SMS zprávy, a že se jednalo právě o sobou žalované, kdo SMS zprávu zaslal).

28. U podpisu dotčené smlouvy žalovanou uvedené „Tímto podepisuji dne 2024-07-02 Klient“. neprokazuje samo o sobě, že dotčenou smlouvu uzavřela právě žalovaná, a že se text smlouvy zobrazil v uživatelském rozhraní žalované v právě předloženém znění.

29. Úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o.z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že žalobkyní ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání se žalovanou, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

30. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy včetně ujednání o poplatcích a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Úvěrová smlouva ze dne 2. 7. 2024 není opatřena řádným popisem žalované, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným podpisem žalované nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaná podepsala elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a změně některých dalších zákonů, a že soudu předložená úvěrová smlouva je právě smlouvou totožného znění, která se zobrazila v uživatelském rozhraní žalované a byla žalovanou odsouhlasena, a že parametry systému žalobkyně umožňují uchování takové odsouhlasené smlouvy ve formátu, který nelze měnit (provádění záznamů o právních jednáních systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám) Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření dotčené smlouvy.

31. Soud se z moci úřední zabýval smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

32. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoli problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

33. V projednávané věci žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet žalovanou pohledávku. Žalobkyně sice uvedla, že prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Nijak však soudu nedoložila, že skutečně výši příjmů a výdajů žalované ověřovala, soudu předložila pouhý přehled identifikovaných příjmů bez jejich doložení a identifikace. Po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěla k závěru, že jí zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru. K tomuto závěru však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. Výdaje 3 000 Kč měsíčně nemají žádný vypovídací charakter. Stejně by mohla žalovaná uvést jinou částku výdajů, avšak není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalované. Uvedená částka navíc v sobě obsahuje tvrzené splátky půjček 1 000 Kč. Uvedená částka výdajů 1 000 Kč měsíčně na bydlení a 1 000 Kč měsíčně na ostatní nezbytné výdaje se jeví krajně nepravděpodobnou, žalovaná navíc zcela jistě musela mít běžné výdaje spojené se stravou, ošacením, obuví, drogerií léky a podobně, navíc když počet členů domácnosti žalované činil 3. Žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty (např. SIPO, výpisy z účtu atd.) prokazující tvrzené nezvykle nízké výdaje žalované a prokazující čistý měsíční příjem žalované ve výši 10 553 Kč, a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením příjmů a neověřených výdajů k disponibilnímu příjmu nekoresponduje s tím, jak žalovaná ve skutečnosti s těmito prostředky nakládala. Žalobkyně tak zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalované. Vycházela pouze z odhadovaných výdajů patrně uvedených žalovanou, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Rozhodující zde přitom je konkrétní výše nákladů na bydlení, spotřebu plynu a elektřiny v domě/bytě, ve kterém bydlí, náklady na vytápění tohoto domu/bytu, konkrétní náklady na stravování, léky, ošacení apod. K řádnému posouzení úvěruschopnosti by pak nepostačovalo ani to, že by žalobkyně provedla lustraci žalované v databázích (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr bankovních a nebankovních klientských informací), jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaná schopna úvěr splácet, aniž by alespoň základním způsobem neověřila též skutečné příjmy a výdaje žalované. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

34. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

35. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: „….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

36. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatelka úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalované, a žalobkyně tak nemohla dospět k závěru, že byla žalovaná schopna splácet úvěr 8 500 Kč tak, jak bylo mezi účastníky sjednáno.

37. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka (spotřebitele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

38. Též podle rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK, Evropský soudní dvůr konstatoval, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Tedy Evropským soudním dvorem je pro případ porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 citované směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, dovozována absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

39. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně písemného uzavření dotčené smlouvy a kvalifikovaného prověření bonity žalované ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

40. Soud se zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 2. 7. 2024 a ze zprávy Air Bank a.s. vyplývá, že účet, na který dne 2. 7. 2024 byla připsána částka ve výši 8 000 Kč a dne 8. 8. 2024 ve výši 500 Kč, zaslaná z účtu žalobkyně, je vedený na žalovanou. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně částku ve výši 8 500 Kč žalované poskytla bez právního důvodu, a proto v souladu s § 2991 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. S ohledem na to, že žalovaná na jistinu 8 500 Kč uhradila (jak se podává ze zprávy Air Bank, a.s. na účet žalobkyně pod sjednaným variabilním symbolem) částku 1 393 Kč, zbývá tak uhradit 7 107 Kč. Pokud žalovaná uhradila více, bylo na žalované, aby toto tvrdila a soudu nabídla důkazy k prokázání svých tvrzení.

41. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než předžalobní výzvou ze dne 31. 3. 2025, danou k poštovní přepravě dne 31. 3. 2025. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 3. 4. 2025, 6. 4. 2025 (do tří dnů) měla žalovaná plnit a od 7. 4. 2025 je s úhradou v prodlení. Žalovaná nezaplatila dlužnou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se v prodlení s placením dluhu a je tedy povinna podle § 1970 o. z. zaplatit i úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

42. Zbývající žalobní nároky v podobě poplatků za poskytnutí úvěru, služby „Presto“, smluvní pokuty a úroků uvedené ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat (byť možná žalobkyně platby učiněná žalovanou na tyto nároky započetla), neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve věci úspěšnější žalovaná by měla vůči žalobkyni nárok na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení, jak se však podává z obsahu spisu, žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo proto vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

44. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení