7 C 242/2020-85

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem [adresa] o: žaloba o náhradu škody takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobce na zaplacení částky [částka], se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka], k rukám právního zástupce žalobce, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, u soudu podanou dne [datum], na žalované domáhá zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, z titulu náhrady škody v podobě vynaložených nákladů právního zastoupení ve věci nezákonného trestního stíhání žalobce ve výši [částka] včetně DPH, vedeného na základě nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání Policií ČR sp. zn. KRPU [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum], které bylo zrušeno usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 29. 7. 2019 [číslo jednací], a kterým byla podle § 159a odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ t. ř.“) ve spojení s ustanovením § 172 odst. 2 písm. c) t. ř. věc podezření ze spáchání zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 270 odst. 1, odst. 2 písm. a) t. z., kterého se měl dopustit podezřelý žalobce, odložena, neboť trestní stíhání je neúčelné a je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. Po zrušení usnesení policie ČR je tak nutno ve smyslu § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona č. 89/1998 Sb. mít za to, že trestní stíhání žalobce bylo nezákonné. V příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla žalobci škoda v podobě nákladů vynaložených na právní zastoupení a to za 4,5 úkonu právní služby obhájce žalobce, a to převzetí věci a první porada s žalobcem dne [datum], stížnost do usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] včetně odůvodnění stížnosti ze dne [datum] (půl úkon právní služby), porada s žalobcem dne [datum], porada s žalobcem dne [datum] a účast při výslechu žalobce dne [datum], vedle toho požaduje náhradu cestovného ze sídla advokáta z [obec] do [obec] a zpět dne [datum] a náhradu promeškaného času, včetně DPH. Žalobce svému obhájci za právní zastoupení v trestní věci zaplatil celkově [částka] včetně DPH a to na základě smlouvy o poskytování právních služeb ze dne [datum] na základě vydané faktury číslo 2019 [číslo]. Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok dne [datum] a v zákonné šestiměsíční lhůtě neobdržel žádné vyjádření.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí, potvrdila, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil žalobou požadovaný nárok. K projednání žádosti došlo dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. a žádost žalobce byla zamítnuta. Poukázala na to, že žalobce se k činu, ohledně kterého bylo vedeno řízení u Policie ČR, územní odbor [okres], druhé [anonymizována dvě slova] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] doznával, uhradil způsobenou škodu, a proto se trestní stíhání stalo nadbytečným, neboť jeho účelu bylo dosaženo. To se stalo až po sdělení obvinění, během trestního řízení, nikoliv v okamžiku, kdy bylo trestní řízení zahajováno. Nelze tedy ani na zahájení trestního řízení pohlížet jako na rozhodnutí nezákonné. Žalobci bylo sděleno obvinění usnesením Policie ČR, proti kterému žalobce podal stížnost, na základě které dne [datum] rozhodlo Okresní státní zastupitelství v Litoměřicích, že se usnesení ze dne [datum] ruší a věc se odkládá.

3. Ze spisu Policie ČR KŘP Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Územní odbor [okres], druhé oddělení OK, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2019 -040672, byla zjištěna časová souslednost úkonů učiněných v tomto řízení jak ze strany orgánů činných v trestním řízení, tak ze strany žalovaného, jaké konkrétní úkony v tomto řízení byly učiněny a s jakým výsledkem bylo trestní řízení ukončeno.

4. Z rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty ze dne [datum] bylo zjištěno, že daňový subjekt [příjmení] & [anonymizováno], advokátní kancelář, je plátcem daně z přidané hodnoty. Fotokopií velkého technického průkazu vozidla právní zástupce žalobce dokládal průměrnou spotřebu a spotřebované palivo svého vozidla [anonymizováno] 5,7 l nafty motorové na 100 km.

5. Z prohlášení žalovaného ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] proběhla schůzka s Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem, ve věci trestního stíhání žalovaného vedeného policií České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, služba kriminální policie a vyšetřování, Územní odbor [okres] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] s tím, že schůzka trvala od 17:00 hodin do 18:05 hodin.

6. Z prohlášení žalovaného ze dne [datum] vyplynulo, že dne [datum] proběhla schůzka mezi žalovaným a Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem ve věci shora citovaného trestního stíhání žalovaného u policie České republiky pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] s tím, že tato schůzka trvala od 16:00 hodin do 17:20 hodin.

7. Z faktury číslo 2019 [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že Advokátní kancelář [příjmení] & [anonymizováno] vyúčtovala žalovanému poskytnutí právních služeb ve výši [částka] s 21% DPH ve výši [částka], celkem [částka].

8. Z přípisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný prostřednictvím Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], advokáta požádal u České republiky – Ministerstva spravedlnosti o náhradu škody spočívající v náhradě nákladů advokáta, který obhajoval žalovaného v trestním řízení vedeném u Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Územní odbor [okres] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] spočívající v nákladech tohoto právního zastoupení ve výši [částka].

9. Z přípisu Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne [datum] vyplynulo, že Ministerstvu spravedlnosti bylo dne [datum] doručeno podání Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] se žádostí o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb.

10. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne [datum] bylo zjištěno, že Česká republika reagovala na žádost žalovaného ze dne [datum] vyjádřením, že stát neodpovídá za náhradu vzniklé škody žalovanému, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání žalovaným uplatněného nároku, s odůvodněním, že žalovaný se k činu doznával, uhradil způsobenou škodu, a proto se trestní stíhání stalo nadbytečným, neboť jeho účelu bylo dosaženo, to se stalo až po sdělení obvinění během trestního řízení, nikoliv v okamžiku, kdy bylo trestní řízení zahajováno. Na usnesení o zahájení trestního stíhání proto nelze pohlížet jako na rozhodnutí nezákonné.

11. Na základě provedeného dokazování po zhodnocení každého djazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 zák. č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:

12. Jak vyplynulo ze spisu Policie ČR KŘP Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Územní odbor [okres], [anonymizována dvě slova] OK, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], bylo zjištěno, že pod touto spisovou značkou (sp. zn.) byly zahájeny úkony trestního řízení vůči neznámému pachateli dne [datum] pro skutek kvalifikovaný jako přečin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1 t. z., kterého se měl dopustit tím, že dne [datum] v době od [anonymizováno] do [údaj o čase] hod. v obci [obec] úmyslně poškodil, zlomil ocelovou nosnou trubku u betonové patky, svislé dopravní značení„ P2 – hlavní pozemní komunikace“ umístěné na krajnici pozemní komunikace ul. [ulice] před křižovatkou ulic [ulice] a [ulice] ve směru do centra [obec], čímž měla být poškozené [příjmení] a údržbě silnic Ústeckého kraje, příspěvkové organizaci, [IČO], způsobena škoda [částka]. Žalovaný byl vyslechnut dne [datum], kdy se k uvedenému závadovému jednání doznal, litoval jej s tím, že je připraven uhradit vzniklou škodu. Z výpisu z účtu žalovaného i vyjádření poškozeného vyplynulo, že škodu ve výši [částka] žalovaný uhradil, částka byla odepsána z účtu žalovaného dne [datum], výše škody [částka] byla poškozenou doložena fakturou [číslo] ze dne [datum]. Dne [datum] bylo žalovanému sděleno podezření z přečinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1 trestního zákoníku pro shora citovaný skutek. Téhož dne se žalovaný ve své výpovědi k závadovému jednání doznal, svého jednání litoval s tím, že škodu ve výši [částka] poškozené [právnická osoba] a údržba silnic Ústeckého kraje již uhradil prostřednictvím bankovního převodu dne [datum] Policie ČR předložila dne [datum] spis Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] se zprávou o výsledku zkráceného přípravného řízení s tím, že žalovaný se k činu doznal, nahradil škodu, s podmíněným odložením podání návrhu na potrestání vyslovil souhlas a vzhledem k osobě podezřelého (žalovaného) s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu, lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující. Dle opisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob žalovaný neměl žádný záznam v rejstříku trestů. Z opisu z evidence přestupků ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaný neměl žádný záznam v evidenci přestupků. Ze zprávy Městského úřadu v Libochovicích ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaný od roku 2016 nebyl projednáván přestupkovou komisí města Libochovice. Z evidenční karty řidiče ohledně žalovaného vyplynulo, že neměl záznam o přestupcích. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného vyplynulo, že žalovaný u svého zaměstnavatele pracoval od [datum] na hlavní pracovní poměr, srážky ze mzdy neměl. Ze zprávy Úřadu práce České republiky vyplynulo, že žalovaný není a nebyl v evidenci úřadu práce. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec] vyplynulo, že žalovaný neprocházel registrem [obec] správy sociálního zabezpečení jako osoba samostatně výdělečně činná, příjemce nemocenských dávek či dávek důchodového pojištění, byl přihlášen k pojištění u svého zaměstnavatele, nebyl evidován jako vlastník vozidla v registru vozidel, ani jako vlastník nemovitostí v katastru nemovitostí.

13. Okresní státní zastupitelství v Litoměřicích přípisem z [datum], policii ČR doručeným dne [datum], předalo spisový materiál zpět policii ČR, neboť prostudováním předloženého spisového materiálu dospěl státní zástupce k závěru, že jednání podezřelého bylo tímto policejním orgánem nesprávně právně kvalifikováno. Správně mělo být toto jednání právně kvalifikováno jakožto zločin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 2 písm. a) t. z. a tudíž nelze s ohledem na tuto právní kvalifikaci ve věci konat zkrácené přípravné řízení s tím, že z naznačeného důvodu bude nezbytné zahájit ve věci podle § 160 odst. 1 t. ř. trestní stíhání podezřelého žalovaného pro zločin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 2 písm. a) t. z. s tím, že s ohledem na tuto právní kvalifikaci je ve věci dán důvod nutné obhajoby a usnesení dle § 160 odst. 1 t. ř. očekává ve lhůtě do [datum]. Usnesením Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, územní odbor [okres], druhé oddělení [anonymizováno], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo dle ustanovení § 160 odst. 1 t. ř. zahájeno trestní stíhání žalovaného pro zločin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, 2 písm. a) t. z. s tím, že zjištěné a odůvodněné skutečnosti nasvědčují tomu, že v době kolem 1:12 hodin dne [datum] v [obec], okres [okres], v ulice [ulice] před křižovatkou ulice [ulice] a [ulice] ve směru od obce Poplze do centra vikláním zlomil sloupek zde umístěné svislé dopravní značky upravující přednost P2 [ulice] pozemní komunikace, kterou následně povalil na zem a nechal ji tam ležet, čímž přestala plnit svůj účel, poškozené příspěvkové organizaci Správa a údržba silnic Ústeckého kraje, se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] způsobil škodu ve výši [částka]. Toto usnesení bylo do vlastních rukou žalovaného doručeno dne [datum]. Dne [datum] žalovaný udělil plnou moc k zastupování v tomto trestním řízení obhájci – advokátu Ing. [jméno] [příjmení], který jménem žalovaného dne [datum] podal stížnost do usnesení o zahájení trestního stíhání, kterou odůvodnil přípisem ze dne [datum], policii ČR doručeným dne [datum], ve které zdůraznil, že žalovaný dobrovolně napravil škodlivý následek způsobený svým skutkem a projevil tak účinnou lítost odpovídající ustanovení § 33 písm. a) t. z. a trestní odpovědnost za trestný čin jemu kladený za vinu by měla zaniknout. Poukázal na ustanovení § 12 odst. 2 t. z., zásadu subsidiarity trestní represe, s tím, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Poukázal na to, že policejní orgán zcela rezignoval na svoji povinnost v předmětném usnesení zdůvodnit, zda a v jakém rozsahu je obviněnému vytýkané jednání společensky škodlivé ve smyslu citovaného ustanovení s tím, že též neodůvodnil, v čem spatřuje, že v případě skutku spáchaného obviněným nepostačuje případně uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, kterým v daném případě je zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, zejména ustanovení § 42a odst. 1 písm. g) ve spojení s § 12 odst. 1 písm. d). Uzavřel, že je proti smyslu trestního zákoníku stíhání obviněného pomocí prostředků trestního práva, když případnou společenskou škodlivost lze uplatňovat odpovědnosti podle jiného právního předpisu v rovině správně právní, když navíc se v tomto případě jednalo o nízce frekventovanou pozemní komunikaci. Navrhl, aby usnesení o zahájení trestního stíhání policie ČR ze dne [datum] bylo zrušeno. Dne [datum] byl policií ČR v [obec] proveden výslech žalovaného, kterému byl přítomen též obhájce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaný se ke svému jednání doznával, svého jednání litoval a potvrdil, že škodu ve výši [částka] uhradil. V průběhu výslechu bylo umožněno advokátu žalovaného nahlédnout do spisu.

14. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] usnesením ze dne 29. července 2019, [číslo jednací], podle § 149 odst. 1 t. ř. ke stížnosti žalovaného usnesení policejního orgánu ze dne [datum] zrušil a podle § 149 odst. 1 písm. a) t. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že se podle ustanovení § 159a odst. 4 t. ř. ve spojení s ustanovením § 172 odst. 2 písm. c) t. ř. věc podezření ze spáchání zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, odst. 2 písm. a) t. z., kterého se měl dopustit žalovaný, odkládá, neboť trestní stíhání je neúčelné a je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. Po přezkoumání usnesení o zahájení trestního stíhání ve spojení s předloženým spisem dospěl státní zástupce k závěru, že sice není pochyb o tom, že ve věci je dáno důvodné podezření ze spáchání trestného činu a nelze tudíž aplikovat podezřelým navrhovaný materiální korektiv trestního bezpráví ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 t. z., ale zároveň nelze odhlédnout od konkrétních okolností případu v kontextu významu a míry porušení chráněného zájmu a chování podezřelého po spáchání činu ve vztahu k náhradě způsobené škody. Žalovaný se k vytýkanému jednání od počátku doznával a svého jednání opakovaně litoval, zároveň vyjádřil své odhodlání nahradit způsobenou škodu, svým proklamacím stran náhrady způsobené škody následně dostál, když dne [datum], tedy den před sdělením podezření v rámci původně vedeného zkráceného přípravného řízení, poukázal prostřednictvím internetového bankovnictví poškozené částku ve výši [částka], tedy způsobenou škodu uhradil v plné výši, úhrada způsobené škody pak byla policejním orgánem následně ověřena. V trestní rovině je žalovaný bezúhonným člověkem. Je tak možno uzavřít, že účelu trestního řízení již bylo dosaženo a ve věci není dán zájem na trestním stíhání jmenovaného. Z naznačených důvodů pak bylo i s přihlédnutím k zásadě procesní ekonomie nejprve přistoupeno ke zrušení stížnosti napadeného usnesení policejního orgánu ze dne [datum] a následně vzhledem k tomu, že účelu trestního řízení již bylo dosaženo a další vedení trestního řízení je s ohledem na důvody vypočtené v ustanovení § 172 odst. 2 písm. c) t. ř. neúčelné, byl státním zástupcem aplikován procesní korektiv ve smyslu ustanovení § 159 a odst. 4 t. ř. a bylo rozhodnuto o odložení věci.

15. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen„ OdpŠk“ či„ zákon“).

16. Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ustanovení § 14 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, tj. v daném případě u Ministerstva spravedlnosti ČR, přičemž uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle ustanovení § 15 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (odst. 3). Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu (odst. 4).

17. Podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne (datum) Cpjn 206/2010 má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

20. Pokud jde o náhradu škody požadovanou žalobcem z titulu nákladů vynaložených na obhajobu, cestovné a náhradu za ztrátu času dospěl soud k následujícím závěrům.

21. Pokud jde o podmínku existence odpovědnostního titulu, pak na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že v řízení vedeném u Policie ČR KŘP Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, územní odbor [okres], [anonymizována tři slova], bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým je ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk usnesení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 citovaného zákona je třeba považovat usnesení o zahájení trestní stíhání v případě, kdy trestní stíhání neskončí odsouzením obžalovaného, k čemuž v daném případě došlo, když státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] usnesením ze dne 29. července 2019, [číslo jednací], podle § 149 odst. 1 t. ř. ke stížnosti žalovaného usnesení policejního orgánu ze dne [datum] zrušil a podle § 149 odst. 1 písm. a) t. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že se podle ustanovení § 159a odst. 4 t. ř. ve spojení s ustanovením § 172 odst. 2 písm. c) t. ř. věc podezření ze spáchání zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, odst. 2 písm. a) t. z., kterého se měl dopustit žalovaný, odkládá.

22. Soud dodává, že i v případě, kdy státní zástupce na podkladě usnesení o zahájení trestního stíhání a obsahu vyšetřovacího spisu nemůže posoudit, zda je trestní stíhání vedeno z důvodů či způsobem, který stanoví zákon, a rozhodnutí zruší a věc vrátí policejnímu orgánu, aby dále jednal a rozhodl, je naplněn znak nezákonnosti ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk, a to právě s ohledem na podmínky kladené článkem 8 odst. 2 Listiny, který s ohledem na význam usnesení o zahájení trestního stíhání a jeho dopad do práv obviněného poskytuje obviněnému zvýšenou ústavněprávní ochranu, když požaduje, aby nikdo nebyl stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon (viz též rozsudek NS ze dne 27. 1. 2015 sp.zn. 30 Cdo 1771/2014).

23. Soudu je známa judikatura Nejvyššího soudu vycházející z toho, že právo na náhradu újmy nemá ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, anebo že trestný čin byl amnestován, a že v případech, kdy je trestní stíhání zastaveno se závěrem, že se trestně stíhaný dopustil protiprávního jednání odpovídajícího skutkové podstatě trestného činu (například v případě podmíněného zastavení se k činu doznal, v případě narovnání prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán), je náhrada škody vyloučena, neboť by byla poskytnuta v rozporu s dobrými mravy. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením trestního stíhání a zaviněním obviněného je třeba hledat nikoliv v jeho jednání, kterým měl podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž i v jiném jeho chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu, především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinil, že trestní stíhání muselo být zahájeno (nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda obviněný se dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (pokračování) trestního stíhání nedošlo (srov. též rozhodnuté NS ČR 30 Cdo 5839/2016).

24. Dle názoru soudu v daném případě není bez významu časová souslednost, a okolnost, zda podmínky pro odložení věci byly dány již v době vydání usnesení policie ČR ze dne 14. června 2019, [číslo jednací], či až později (v době vydání rozhodnutí státního zástupce, kdy bylo citované rozhodnutí policie ČR zrušeno). Podle § 159a odst. 4 tr. ř. státní zástupce může věc odložit, jestliže z výsledků prověřování vyplývá, že nastaly okolnosti uvedené v § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř., tj. jestliže vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. V návaznosti na úpravu obsaženou v § 172 odst. 2 písm. c) umožnila novela trestního řádu provedená zákonem č. 41/2009 Sb. státnímu zástupci odložit věc ze stejných důvodů i před zahájením trestního stíhání, neboť není ekonomické, aby při naplnění důvodů pro zastavení trestního stíhání pouze formálně trestní stíhání zahájil, a krátce poté jej ze stejných důvodů zastavil. Jedná se o fakultativní postup. Věc tedy mohla být odložena již před vydáním dotčeného usnesení policie ČR, když podmínky pro odložení věci, které nakonec k jejímu odložení vedly, nastaly již před vydáním tohoto usnesení. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalovaný se od počátku k činu doznával, činu litoval, byl bezúhonnou osobou a škodu uhradil ještě před vydáním dotčeného usnesení policie ČR o zahájení trestního stíhání a před předložením věci státnímu zástupci se zprávou o výsledku zkráceného přípravného řízení.

25. Je tak splněna podmínka existence odpovědnostního titulu.

26. Po právním posouzení zjištěného skutkového soud uzavřel, že předmětné usnesení o zahájení trestní stíhání je nutno považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona a žalobce proto měl v souladu s ust. § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody spočívající v nákladech zastoupení, které účelně vynaložil na svoji obhajobu (§ 31 odst. 1 a 3 zákona, vyhláška č. 177/1996 Sb.). Soud v daném případě nedospěl k závěru, že by přiznání náhrady škody bylo v rozporu s dobrými mravy a základními principy spravedlnosti, žalobce fakticky náklady za právní zastoupení (obhajobu) vynaložil, a jednalo se o účelně vynaložené náklady k hájení jeho práva spočívající ve skutečné materiální škodě, nikoli imateriální újmě. Žalobce splnil podmínky stanovené v ustanovení § 14 a § 15 zákona, kdy domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce dopisem doručeným žalované dne [datum] vyzval žalovanou k zaplacení částky [částka], přičemž žalovaná nárok žalobce neuspokojila do šesti měsíců od jeho uplatnění.

27. Pokud jde o náhradu škody, spočívající v nákladech na obhajobu v trestní řízení, pak žalobce požaduje úhradu skutečně vynaložených částek, které žalobce svému obhájci zaplatil na základě faktury č. 2019 [číslo] ze dne [datum].

28. Pokud jde o způsob náhrady majetkové škody ve formě nákladů na obhajobu je dána povinnost odškodnit tyto náklady dle § 31 OdpŠk, tedy co do definice úkonu právní služby a určení výše odměny. Náklady vynaložené na obhajobu v trestní řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk), zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž co je úkonem a výše odměny se určí právě dle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“). Ust. § 31 odst. 3 OdpŠk paušalizuje výši náhrady škody, když ji omezuje právě výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, kterým je a. t. Z hlediska výše škody není proto podstatné, jak vysokou částku poškozený na své zastoupení za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu vynaložil, a relevantní je pouze to, jak vysokou odměnu za zastoupení, případně náhradu hotových výdajů zástupce stanoví právě zvláštní předpis. Ústavní soud přitom opakovaně odmítl námitku protiústavnosti paušalizace náhrady škody daným ustanovením (viz. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 18/01) když uvedl, že je ústavně konformním i v souvislosti s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem považovat přiznání náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů, neboť účelem úpravy v § 31 odst. 3 OdpŠk je interpretace skutečné škody, spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí anebo nápravu nesprávného úředního postupu, ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně (nález Ústavního soudu publikovaný od [číslo] Sb.).

29. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, obhájce žalobce učinil v dotčeném trestním řízení tyto úkony právní pomoci, a to: převzetí věci a první poradu se žalobcem dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. a) a.t.), stížnost proti usnesení policie ČR o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] včetně odůvodnění stížnosti ze dne [datum] (1/2 úkonu právní služby dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t.), poradu se žalobcem dne [datum] (§ 11 odst.1 písm. c) a. t.), poradu se žalobcem dne [datum] (§ 11 odst.1 písm. c) a. t.) a účast při výslechu žalobce dne [datum] (§ 11 odst.1 písm. e) a. t.). Za tyto úkony právní pomoci náleží mimosmluvní odměna dle § 10 odst. 3 písm. c) a. t. § 7 bod 5. a. t. ve výši [částka] za jeden úkon právní pomoci, tj. celkem [částka], a ke každému úkonu právní pomoci [částka] náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné dle § 13 odst. 1, 4 a.t., tj. celkem [částka] ([částka] + [částka]). Obhájce žalobce se účastnil výslechu žalobce u policie ČR v [obec] dne [datum], kdy cestoval osobním vozidlem Volvo s kombinovanou spotřebou 5,7 litrů nafty motorové na 100 km, při vzdálenosti z místa kanceláře obhájce žalobce do [obec] a zpět 2 x 70 km. Pokud jde cestovní výdaje, pak nutno vyjít při učení spotřeby vozidla ze spotřeby kombinované, což je v souladu s 13 odst. 4 a. t. a § 158 odst. 4 zákoníku práce, dle nichž se pro účely stanovení náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty použije údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem EU uvedený v technickém průkazu vozidla. Náhrada cestovného osobním automobilem Volvo při průměrné spotřebě 5,7 litrů nafty motorové na 100 km, v ceně 33, [částka] za litr a sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel [částka] na kilometr dle vyhl. č. 333/2018 Sb. na trase [obec] – [okres] a zpět, celkem 140 km ( ( (5,7 x 33,60) / 100) + 4,10) x 140), tj. [částka]. V souvislosti s touto cestou též náleží náhrada za ztrátu času stráveného na cestě z místa sídla obhájce do místa konání úkonu (z [obec] do [obec] a zpět) podle ust. § 14 a. t. ve výši [částka] za každou i započatou půlhodinu, tj. [částka] za 2 x 2 půlhodiny, když cesta dle údajů na [webová adresa] z místa sídla obhájce žalobce do [obec] trvá 54- 57 minut. Jak bylo doloženo rozhodnutím o registraci k dani z přidané hodnoty, advokátní kancelář, v níž je obhájce žalobce společníkem, je od [datum] plátcem DPH. Za poskytnuté služby obhájce tak ve smyslu § 151 odst. 2 t. ř. (který se použije i tehdy, je-li obhájce společníkem právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů upravujících výkon advokacie a plátcem daně je tato právnická osoba) náleží i náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, v daném případě [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka]), tj. [částka] (srov. též rozhodnutí NS ČR 8 Tz 84/2012, R 64/2013).

30. Celkem tak výše náhrady škody činí [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka]), a proto soud žalobě jako důvodné co do této částky vyhověl. Tím, že žalovaná nárok žalobce neuspokojila do šesti měsíců od jeho uplatnění, dostala se počínaje dnem [datum] do prodlení a žalobce má podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno i co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] za dobu od [datum].

31. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. rozsudku).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 99,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 99,55 % a úspěchu žalované v rozsahu 0,45 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 142 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,43 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

33. Jak se podává z informací na internetu [webová adresa], vzdálenost od místa sídla právního zástupce žalobce k soudu činí 70,9 km, tedy při výpočtu jízdného k jednání soudu a zpět soud vyšel z ujeté vzdálenosti 142 km, a časová dotace pro cestu z místa sídla právního zástupce žalobce k soudu činí 56 minut, a proto soud při výpočtu náhrady za ztrátu času vyšel ze ztráty času stráveného právním zástupcem žalobce k jednání soudu a zpět v počtu 2 x dvou půlhodin.

34. Jako účelně vynaložený náklad právního zastoupení žalobce soud neshledal úkon právní pomoci spočívající v replice k vyjádření žalované ze dne [datum] a písemném vyjádření žalobce k závěrečnému návrhu žalované ze dne [datum]. Veškerá skutkově relevantní tvrzení měla dle názoru soudu obsahovat již žaloba, soudu doručená dne [datum]. Soud uvedené úkony po žalobci nepožadoval, a pokud žalobce následně svá skutková tvrzení doplňuje či koriguje svá tvrzení, nelze mu k tíži žalovaného přiznat odměnu za takovéto úkony. Prostor k závěrečným řečem, vyjádřením a návrhům byl účastníkům poskytnut u jednání soudu dne [datum], a proto soud za účelně vynaložený náklad právního zastoupení žalobce nepovažuje písemné vyjádření žalobce k závěrečné řeči žalované ze dne [datum].

35. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

36. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud zejména s ohledem na organizačně – technické důvody na straně žalované shledal důvod pro stanovení patnáctidenní lhůty k plnění od právní moci tohoto rozsudku, takto stanovená lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné by mohlo způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení