7 C 251/2022 - 252

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Filipa Janka a přísedících Ing. Drahomíry Drašnerové a PhDr. Martina Kučery ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] s.r.o., IČ: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z pracovního poměru daná jí žalovanou dne 28. 4. 2022 je neplatná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 42 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

III. Žalovaná je povinna zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 102 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Praha – východ.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u soudu dne 11.7.2022 se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané jí žalovanou dne 28.4.2022. Tvrdila, že mezi ní a žalovanou byl pracovní smlouvou ze dne 24.9.2017 založen pracovní poměr na pozici outdoor sales/obchodní zástupce na dobu neurčitou. Dne 28.4.2022 jí žalovaná doručila výpověď z pracovního poměru, na základě které měl pracovní poměr skončit ke dni 30.6.2022. Výpověď byla odůvodněna důvody uvedenými v ustanovení § 52 písm. g) a písm. h) zákoníku práce. Podle žalobkyně ani jeden z výpovědí uváděných důvodů nebyl naplněn a výpověď je tedy neplatná. Žalobkyně měla za to, že výpověď je důsledkem její stížnosti na postup pana [jméno FO], který jí na ročním pracovním hodnocení dne 31.3.2022 nevybíravým postupem obviňoval z porušení jakýchsi pravidel, která ani nebyl schopen definovat. Žalobkyně se proti tomu jednoznačně ohradila a jednání opustila, na chování pana [jméno FO] si několikrát stěžovala, žalovaná se ale ve sporu postavila za pana [jméno FO] a vůči žalobkyni došlo k podání nezákonné výpovědi.

2. Podle žalobkyně žalovaná ve výpovědi podle § 52 písm. h) zákoníku práce nevymezila skutkově údajné pochybení jinak než odkazem na ustanovení § 301a zákoníku práce a výpověď je proto pro rozpor s § 50 odst. 4 neplatná. Neobstojí ani důvody uváděné jako závažné porušení pracovních povinností podle § 52 písm. g) zákoníku práce.

3. Výpověď jako důvod ukončení pracovního poměru pod písmenem A) uvádí údajné závažné porušení pracovních povinností spočívající v nesprávném zaznamenávání osobních schůzek. K výpovědi byla připojena příloha, která obsahuje 18 listů z interního systému žalované o kontaktech se zákazníky. Jakékoli pochybení, žalovanou tvrzené fingované osobní schůzky, z předložené přílohy nevyplývá. Skutkové vymezení je natolik vágní, že neodpovídá ustanovení § 50 odst. 4 zák. práce. Žalobkyně nadto zcela odmítá, že by došlo k úmyslnému klamavému zaznamenávání kontaktů se zákazníky, přičemž záznamy jsou činěny zpětně a mohou tedy ze své podstaty obsahovat určité nepřesnosti. V každém případě platí, že žalobkyně s klienty řádně komunikovala a nedošlo k žádné škodě na straně žalované. O tomto tvrzeném pochybení byla žalobkyně vyrozuměna dne 11.4.2022, přičemž jí byl dán prostor k nápravě a byla upozorněna, že v případě dalších porušení povinností by mohl být dán výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zák. práce. Tedy sama žalovaná kvalifikovala uváděné porušení pracovních povinností jako méně závažné. Jelikož nedošlo k jeho opakování ani jinému méně závažnému porušení povinností, nebyl naplněn výpovědní důvod podle druhé věty § 52 písm. g) zák. práce.

4. Pod písmenem B) žalovaná uváděla údajné porušení pracovních povinností spočívající v nesprávném zadávání kontaktních adres zákazníků. Tento důvod je dle žalobkyně nepravdivý a vymyšlený. Pracovní poměr žalobkyně byl založen pro celé území České republiky a ani případná teritoriální omezení jiných zaměstnanců by se jí tak netýkala. V upozornění na možnost výpovědi ze dne 11.4.2022 nebyla o tomto údajném pochybení ani zmínka, přestože k němu mělo docházet v období od 7.1.2022 do 20.2.2022 a výkazy žalobkyně byly pravidelně kontrolovány. Od 1.4.2022 byl žalobkyni znemožněn přístup do interních záznamů žalované, žalobkyně tak nemohla zabránit a kontrolovat případné manipulace v interním systému žalované. Ani tento výpovědní důvod proto neobstojí.

5. Výpověď dále pod písmenem C) popisovala údajné nepředání služebního vozidla k instalaci GPS jednotky. K tomu žalobkyně uváděla, že problémy se služebním vozidlem vygradovaly v době, kdy byla žalobkyně v pracovní neschopnosti, přičemž ze strany žalované v té době již zjevně došlo k rozhodnutí ukončit s ní pracovní poměr a byly hledány zástupné důvody pro zdůvodnění její výpovědi. Žalobkyně odmítá, že by automobil jakkoli zadržovala, ihned po ukončení její pracovní neschopnosti byl žalované předán zpět. Dle interních směrnic měl mít automobil GPS jednotku, pakliže jí neměl, nemůže být toto pochybení přenášeno na žalobkyni a je-li to pravda, že ji neměl, je s podivem, že to žalované téměř šest měsíců nevadilo. Tvrzení, že by žalované kvůli absenci GPS jednotky hrozila výpověď leasingové smlouvy na všechna vozidla, nemá reálný základ. Ani toto tvrzené porušení povinností vytýkací dopis ze dne 11.4.2022 neobsahoval.

6. Pod písmenem D) výpověď uvádí jako důvod ukončení pracovního poměru údajné nedostavení se na pracoviště dne 25.4.2022. Z výpovědi nevyplývá, na jaké pracoviště se žalobkyně nedostavila, vymezení tohoto důvodu je tedy vágní a neodpovídá zákoníku práce. Ze strany žalované také bylo dne 25.4.2022 zasláno oznámení o překážkách v práci na straně zaměstnavatele, které bylo následně dne 27.4.2022 odvoláno, aby bylo téhož dne opětovně přijato s odůvodněním, že ze strany zaměstnavatele není možno zajistit podmínky pro výkon práce. Totožná překážka trvala po celý den 25.4.2022 a výpovědní důvod je tedy smyšlený a nezákonný.

7. Žalobkyně oznámila žalované dne 22.6.2022, že trvá na svém dalším zaměstnávání, žalovaná však trvala na podané výpovědi. Proto byla žalobkyně nucena podat žalobu na určení neplatnosti této výpovědi.

8. Při jednání dne 7.2.2023 zástupce žalobkyně doplnil, že dne 31.3. měla žalobkyně pohovor, kam se dostavil její řídící zaměstnanec, došlo ke konfliktu, který každá strana vykládá různě. Následně žalobkyně onemocněla a žalovaná začala činit kroky k tomu, aby žalobkyně nemohla dále pracovat, toto jednání považuje žalobkyně za šikanózní. Dne 11. 4. byl zaslán vytýkací dopis, kde je popsáno jedno z pochybení a je tam uváděno, že žalovaná věří, že se nedostatky podaří napravit. Dopis tedy zjevně předpokládá možnost nápravy, i kdyby to uvedené pochybení mělo být skutečné. Pak byly činěny výzvy ze strany žalované k předání auta a nadměrné kontroly žalobkyně. Po ukončení pracovní neschopnosti došlo k nějakému zmatenému předávání překážek v práci, strany se nedohodly na ukončení pracovního poměru dohodou, následně byla tedy žalobkyni doručena výpověď z pracovního poměru. K důvodu § 52 písm. h) zák. práce není ničeho tvrzeno. Pokud je uváděn jako důvod § 52 písm. g) zák. práce považuje žalobkyně ty důvody za absurdní. U důvodů uváděných pod písm. a) a b), tedy o uváděné schůzky a zadávané adresy, je na žalované, aby tvrdila, že taková povinnost existovala, a že by nesprávným zadáním žalobkyně získala nějakou výhodu, nebo žalované vznikla nějaká škoda. S žalobkyní byli zákazníci spokojeni, její přítomnost u kontraktu si vyžadovali a žalovaná neměla za to, že by nemohla vykročit z toho okruhu, který tvrdí žalovaná, a to tím spíše, že místem výkonu práce měla celou ČR. I kdyby teritorialita byla pevně dána, tak žalované nevznikla škoda, žalobkyně nepoškodila kolegy, získala pouze pro žalovanou zákazníka navíc. Napojení mzdového systému, je pouhé tvrzení a žalovaná musí prokázat, jak přesně byli zaměstnanci odměňováni. Pokud jde o bod pod písm. c), je pravdou, že vozidlo nemělo instalovanou GPS a to dlouhodobě, a bylo to v rozporu s interním předpisem žalované. Podle žalobkyně nebyl důvod v době její pracovní neschopnosti vůz přistavit a odevzdat. Po ukončení pracovní neschopnosti tak ihned učinila a vůz předala. A pokud se jedná o nedostavení se na pracoviště, není specifikováno, kam se měla vůbec žalobkyně dostavit. V té době doznívala ještě koronavirová krize, žalobkyně byla zvyklá pracovat z domu, nebylo to tak, že by se měla někam dostavovat na pracoviště a tam pracovat. Nebylo jí tedy řečeno, kam se má dostavit, a proto se nikam nedostavila a z domova pracovat nemohla, neboť jí to žalovaná zamezila. Navíc, jak je uváděno v těch překážkách v práci, neměla pro ni ani žalovaná práci a byly též domluveny na schůzce dne 26.

4. Podle žalobkyně u důvodů uváděných pod písmeny c) a d), nelze vůbec uvažovat o pochybení, u důvodů uváděných pod písmeny a) a b), rovněž nejde o pochybení a určitě už ne o pochybení závažné. Žalobkyně měla mít pět kontaktů denně se zákazníky, obsluhovala více než 100 klientů, mohlo se někdy vyskytnout špatné datum, nebo mohlo dojít k nějakému administrativnímu pochybení. Měla-li mít žalobkyně 100 schůzek měsíčně, pokud by nedošlo k 18 schůzkám za dobu 3 měsíců, pak to určitě není závažné pochybení.

9. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že výpověď daná žalobkyni z důvodu závažného poručení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci je důvodná a platná. Uvedla, že žalobkyně vykonávala pro ni práci v pracovním poměru na pozici Outdoor Sales/Obchodní zástupce a měla přidělenu oblast označenou jako [Anonymizováno]. V průběhu měsíce března 2022 při přípravě ročního hodnocení práce žalobkyně žalovaná zjistila, že žalobkyně porušuje své povinnosti předstíraným výkonem práce – předstíranými schůzkami se zákazníky a potencionálními zákazníky žalované a dále uváděním nepravdivých smyšlených adres získaných zákazníků tak, aby spadly do teritoria žalobkyně za účelem získání variabilní složky mzdy – odměny. Tato porušení byla žalobkyni vytknuta dne 31.3.2022 při ročním hodnocení její práce za účasti pana [jméno FO]. Žalobkyně si odmítla převzít a pročíst předávanou dokumentaci týkající se zjištěných pochybení a po cca 5 minutách neukončeného jednání vstala a odešla. Zřejmě v důsledku dobré vědomosti o svých pochybeních a ve snaze je přebít halo efektem důrazně nesouhlasila, ze schůzky odešla a následně telefonicky kontaktovala pana [jméno FO] (Sales Director) s tím, že s ní ze strany pana [jméno FO] zacházeno diskriminačně. Na schůzku, kam na 16 hodinu sezval pan [jméno FO] všechny zúčastněné, aby věc osobně probrali, žalobkyně nepřišla a pracoviště opustila. Věc byla tedy probrána pouze s panem [jméno FO] a nadřízenou žalobkyně paní [jméno FO], přičemž bylo zjištěno, že roční hodnocení proběhlo ze strany žalované profesionálně, standardně a poklidně, jeho hlavním námětem byla vytýkání porušení, proti kterým se žalobkyně ohrazovala. Následující den navštívila žalobkyně svého lékaře, který ji uznal dočasně práce neschopnou.

10. Žalovaná poté připravila upozornění na možnost výpovědi, které zaslala žalobkyni dne 6.4.2022. I poté pokračovala v kontrole práce žalobkyně. Při kontrole zjistila, že žalobkyně jen od počátku roku 2022 předstírala výkon práce minimálně v 18 případech, kdy v CRM záznamech uvedla schůzky se zákazníkem ( potencionálním zákazníkem ), včetně času, ale se zákazníkem v dané době, ale ani v daný den neměla ani osobní, ani online ( telefonickou ) schůzku. Zároveň bylo při důsledné kontrole adres zákazníků získaných žalobkyní zjištěno, že jen od počátku roku 2022 žalobkyně nejméně v 9 případech nepravdivě uvedla do CRM záznamů adresu zákazníka tak, aby spadala do jejího teritoria, ačkoli zákazník na dané adrese nepůsobil, neměl na ní ani sídlo, ani pobočku, a podle svého skutečného působiště by spadal do teritoria jiných obchodních zástupců. Uváděné adresy byly přitom totožné, či velmi si podobné.

11. Žalovaná tedy postupně obdržela informace o zcela záměrném systematickém a rozsáhlém porušování povinností, kterým žalobkyně pro sebe přivodila prospěch ve formě variabilní složky mzdy ( odměny ) naopak neprospěch jiným zaměstnancům žalované. S ohledem na rozsah takového jednání a jeho závažnost ztratila žalovaná veškerou důvěru v jednání žalobkyně a nemohla ji již nadále zaměstnávat. Proto dala žalobkyni výpověď.

12. Výpověď daná žalobkyni je zcela určitá, její nedílnou součástí byly 4 přílohy, které obsahovaly jednotlivé záznamy uvádějící jednotlivá smyšlená jednání a smyšlené adresy zákazníků, konkrétní porušení jí též při ročním hodnocení byla vysvětlena.

13. Skutečnost, že žalobkyně měla v pracovní smlouvě jako místo výkonu práce sjednanou Českou republiku neznamená, že by se žalobkyně mohla rozhodnout, kde bude pracovat. Žalovaná má území republiky rozděleno na jednotlivá území, která přiděluje vždy jednotlivým obchodníkům. Jde o postup a pokyn žalované, který je žalobkyně povinna plnit. Žalobkyni byla žalovanou jako teritorium přidělena oblast označovaná v CRM listech jako [Anonymizováno]. Žalobkyně tak byla povinna získávat zákazníky právě tam s ohledem na pokyny žalované. Na tuto povinnost a povinnost zadávat pravdivé informace jsou také zástupci žalovanou upozorňováni pravidelně. Jednotlivá teritoria jsou s obchodními zástupci běžně probírána, včetně hodnocení jednotlivých obchodních zástupců s ohledem na počet získaných zákazníků v přidělených teritoriích. Své teritorium mají také obchodní zástupci uvedeno ve svých CRM listech a teritoria jsou také vyznačena na mapě České republiky, která je obchodním zástupcům na schůzkách promítána. Žalobkyně jednoznačně věděla, jaké teritorium má přidělené, což je zřejmé také z toho, že do CRM záznamů zadávala smyšlené adresy tak, aby spadaly do tohoto teritoria. Pokud by o teritorialitě a nutnosti ji dodržovat nevěděla, nemělo by smysl zadávat do CRM smyšlené adresy. Navíc byla žalobkyně oceněna soutěží teritorií, vyhlášena ve firemním časopise, včetně uvedení přiděleného teritoria.

14. Pokud jde o důvod výpovědi – nepředání služebního vozidla k instalaci GPS jednotky, jde o doplňkový důvod, který žalovaná doplnila k dokreslení jednání žalobkyně, kdy žalobkyně odmítla dokonce telefonicky, či e-mailem sdělit místo, kde se služební automobil nachází, aby ho mohli zaměstnanci žalované vyzvednout. A to přesto, že v mezidobí (byť byla v pracovní neschopnosti) s žalovanou komunikovala. Toto jednání je pro žalovanou nepochopitelné a domnívá se, že po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně vůz užívala sama nebo jeho užívání umožňovala jiné osobě.

15. Podle žalované žalobkyně porušila svým jednáním povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci závažným způsobem, a to mimojiné povinnosti dané ustanovením § 301 písm. a), písm. b), písm. c) a písm. d) zákoníku práce. Žalovaná proto trvala na platném rozvázání jejího pracovního poměru.

16. Při jednání dne 7.2.2023 zástupkyně žalované doplnila, že v průběhu připravovaného hodnocení práce žalobkyně za rok 2021 v březnu 2022, začala žalovaná zjišťovat, že žalobkyně předstírá práci a že si přisvojuje práci nespadající do jejího teritoria. Dne 31.3.2022 došlo ke schůzce, kde byla žalobkyně, paní [Anonymizováno], nadřízený paní [Anonymizováno] pan [jméno FO] a paní [jméno FO] za personální oddělení. Začali sdělovat ta pochybení žalobkyni, ta se za 5 minut sebrala a odešla. Žalovaná disponuje kamerovým systémem a bylo zjištěno z kamer, že 7 minut po začátku schůzky již nastupovala do auta. Žalobkyně ještě stihla kontaktovat pana [jméno FO], který je nadřízený těm osobám, jež se účastnily schůzky s tím, že vůči ní bylo činěno diskriminační jednání, že se vůči ní chovaly hrubě. [jméno FO] žalované sdělil, nechť vyčká a dostaví se v 16 hodin ke schůzce, kde se měli všichni sejít. Tam se žalobkyně nedostavila. Následně psala žalobkyně, že pan [jméno FO] měl hulvátský monolog po dobu 30 minut, je zjevné, že žalobkyně se snažila vyvolat efekt, že se jí ubližuje a s ohledem na rozdíl mezi 5 minutami a 30 minutami je vidět, že si skutečnost přibarvila. Pokud jde o neuskutečněné schůzky, i jedna nepravdivě uváděná schůzka je narušením důvěry a lhaní vůči zaměstnavateli. Tvrzení, že nevěděla, že nemůže schůzky a adresy zadávat smyšleně, že nemůže překročit své teritorium, je nesmysl. I v popisu činnosti má žalobkyně povinnost pravdivě zaznamenávat a uvádět informace, pravdivě informovat o uskutečněných návštěvách u zákazníků CRM. Mzdový systém je nastaven tak, že reflektuje uskutečněné schůzky a získané zákazníky v dané oblasti, obchodní zástupci mají povinnost uskutečnit určitý počet schůzek, či telefonátů, na to je nastaven i ten mzdový systém žalované. Pochybení je v tom, že žalobkyně kontaktovala zákazníky mimo své teritorium, a zadávala jejich adresu tak, aby spadala do jejího teritoria. Většinou tam udávala u zákazníků stejnou adresu v Poděbradské ulici, adresu, na níž zákazníci nepůsobí, a to s cílem, aby jí z toho plynuly odměny. Nemohla tam zadat skutečnou adresu zákazníka, protože pak by se jí zákazník nepočítal. Pokud jde o nepředání vozidla, žalovaná by akceptovala, že na pracovní neschopnosti jí žalobkyně auto nepřistavila, ale žalovaná pouze chtěla, aby jí žalobkyně sdělila adresu, kde se auto nachází, aby si vozidlo žalovaná mohla vyzvednout k instalaci GPS. Neumí si vysvětlit, proč na opakované výzvy žalobkyně, to, kde je možné auto vyzvednout, nesdělila. Kontrola pracovní neschopnosti u žalované byla činěna pouze jednou, účastnili se jí tři lidé. Je to obvyklý postup v takovýchto věcech, kde ze strany zaměstnavatele kontrolu činí více lidí právě pro případ případného dosvědčení porušení režimu. Uvedla také, že v průběhu vyhodnocování došla žalovaná k závěru, že žalobkyni absolutně nedůvěřuje, že došlo k absenci loajality. Pokud se jedná o nedostavení se na pracoviště, žalobkyně měla standartní pracoviště, kam docházela, měla vědomost o tom, kam se má dostavit. Pokud jde o překážky v práci, ty první překážky nenařídila žalovaná žalobkyni, šlo o reakci, kdy žalobkyně žalované sama napsala, že s ohledem na diskriminaci je jí zjevně bráněno v tom, aby vykonávala práci a shledávala toto jako překážky na straně žalované.

17. V reakci na vyjádření a námitky žalované žalobkyně posléze doplnila, že odměňovací systém žalované byl nastaven tak, že odměny byly vypláceny podle skutečně zrealizovaných zakázek a konkrétní výše příjmů, které zákazníci získaní žalobkyní žalované zaplatili, nikoli podle počtu jednání, které žalobkyně zaznamenala, absolvovala atd. Pokud konkrétní zákazník nevstoupil do smluvního vztahu s žalovanou a neplatil žalované za poskytnuté služby, žalobkyně neměla na žádnou odměnu nárok. Práci nebylo možné předstírat, odměna byla vyplácena pouze za skutečně realizované obchody. I kdyby do záznamů psala neexistující obchodní jednání, což odmítá, neznamenalo by to pro ni žádnou výhodu a pro žalovanou žádnou újmu. Poukazovala přitom na svoji efektivitu a výkonnost, když byla opakovaně vyhlašována mezi nejlepšími obchodníky na základě skutečně získaných zákazníků a finančního objemu realizovaných obchodů. Stejně tak by tomu bylo i za rok 2021 a snaha o „ ušetření „ odměny jí náležející, je tak pravděpodobně skutečným motivem pro podání výpovědi. V doplňujícím podání zmínila též konkrétní záznam týkající se [jméno FO], kdy uvedla, že komunikovala s firmou [Anonymizováno], jako odpovědnou osobu uváděla pana [jméno FO], přičemž za firmu komunikovala jeho společnice [jméno FO], tedy tvrdí-li žalovaná, že žalobkyně nikdy nejednala s panem [jméno FO], jednala s jeho společnicí a její záznam je odpovídající. Zopakovala také, že do interního systému žalované lze libovolně vstupovat a měnit záznamy, a je tedy možné, že některé záznamy byly ze strany žalované upraveny až následně, aby zpětně odůvodňovaly její nezákonný postup.

18. Rovněž žalovaná doplnila svá tvrzení a uvedla, že za dobu předstíraných schůzek vyplácela žalobkyni mzdu, za každou vymyšlenou a neuskutečněnou schůzku tak žalobkyně získávala neoprávněnou část mzdy, za dobu, kterou žalobkyně vyznačila jako čas strávený schůzkou. Předstíraný výkon práce představuje nepřímý útok na majetek zaměstnavatele a vědomé uvádění žalované jako zaměstnavatele v omyl ohledně plnění pracovních úkolů. K pracovišti žalobkyně zmínila, že žalobkyně s ohledem na svoji pracovní pozici trávila většinu pracovní doby schůzkami se zákazníky, související administrativní práci vykonávala z domova nebo přímo na pracovišti zaměstnavatele, a to na jediném pracovišti v [Anonymizováno], kde sídlila kancelář pro tehdejší areu South a areu West. Popsala blíže okolnosti nařizování překážek v práci, kdy tvrdila, že e-mailem ze dne 25.4.2022 v 15.16 hodin rozhodla o existenci překážek v práci na straně zaměstnavatele, avšak až od 26.4.2022. V den 25.4.2022 tedy překážky v práci nenastaly ( nerozhodla o překážkách v práci pro tento den ), žalobkyně přesto v tento do práce na pracoviště nepřišla, pracovní činnost nevykázala. A ani vykázat nehodlala, jak vyplývá z jejího rozhodnutí sděleného žalované e-mailem ze dne 22.4.2022 v 18.25 hodin, že dne 25.4.2022 nepřijde do práce, neboť žalovaná nevyřešila její stížnost na diskriminační kroky vůči ní. Šlo o svévolné rozhodnutí žalobkyně, které žalovaná neschválila a nelze považovat její nepřítomnost na pracovišti dne 25.4.2022 za omluvenou. Žalovaná trvala na tom, že žalobkyně ji jako svého zaměstnavatele vědomě a opakovaně uváděla v omyl a lživě zapisovala získané zákazníky pod smyšlenými adresami, aby spadali do jejího teritoria. Namítá-li žalobkyně, že neví, jakou oblast měla přidělenu nebo že neměla přidělenu žádnou oblast a získávala zákazníky kdekoli, je její tvrzení nepravdivé, neboť označení svého teritoria používala v záznamech CRM a za získávání zákazníků ve svém teritoriu dokonce získala finanční ocenění. Smyšlené adresy tak uváděla proto, aby zákazníci do jejího teritoria spadali, pokud by měla žalobkyně za to, že může zákazníky získávat z jakéhokoli teritoria, mohla by užívat jejich skutečné adresy a nemusela by si vymýšlet jiné. Všichni obchodní zástupci u žalované mají vymezenu oblast, ve které mohou působit tak, aby v závislosti na jejich snaze a plnění pracovních povinností, resp. marže z přidělených teritorií, mohli dosáhnout měsíčních a čtvrtletních odměn jako variabilní složky mzdy. Tyto odměny jsou navázány i) na minimální počet schůzek obchodníků se zákazníky – nejméně 5 za den, ii) na zisk ze zákazníků z daného teritoria a iii) na nově získané zákazníky. Žalobkyně se tak obohatila, zejména však znemožnila získání těchto klientů obchodními zástupci, do jejichž teritoria tito zákazníci spadali a vytvořila tak situaci, kdy pracovní podmínky jednotlivých obchodních zástupců nebyly rovné. Zjevně nepravdivě a vědomě uváděla žalovanou jako svého zaměstnavatele v omyl.

19. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti:

20. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 24.9.2018 pracovní smlouvu na dobu neurčitou, podle které vykonávala druh práce: Outdoor Sales/Obchodní zástupce, místem výkonu práce byla Česká republika. Za výkon práce byla sjednána mzda, přičemž bylo dohodnuto, že zaměstnanci může být přiznána rovněž variabilní složka mzdy v závislosti na pracovním výkonu ( pracovní smlouva ze dne 24.9.2018 ).

21. Dne 31.3.2022 došlo ke schůzce mezi žalobkyní a její nadřízenou manažerkou [jméno FO], kde mělo proběhnout roční hodnocení žalobkyně a kam se dostavila také personalistka [jméno FO] a nadřízený [jméno FO]. Žalobkyni byla vytčena pochybení, přičemž na formě, jakou se tak stalo se žalobkyně a žalovaná neshodují. Žalobkyně schůzku po několika minutách opustila a ihned se obrátila na obchodního ředitele [jméno FO], zda by bylo možno si o chování pana [jméno FO] promluvit, načež [jméno FO] dohodl schůzku týž den v 16 hodin, kam se měli dostavit všichni zúčastnění. Žalobkyně se nedostavila a bylo jí proto telefonicky sděleno, že věc bude prověřena ve spolupráci s oddělením HR a právním oddělením. [jméno FO] i paní [jméno FO] shodně uvedly, že ze strany pana [jméno FO] nedošlo k žalobkyní uváděnému jednání ( bezdůvodné obviňování, řvaní apod. ) a průběh schůzky nebyl shledán nestandardní, či diskriminační. S tím žalobkyně nesouhlasila a obrátila se na Regionálního manažera [jméno FO] se stížností na diskriminační jednání a dlouhodobé pronásledování ze strany [jméno FO]. Zmiňovala přitom ( mimo schůzku ze dne 31.3.2022 ) jednání následující po této schůzce ( zablokování tankovací karty, přístupu do firemních systémů, kontrola její pracovní neschopnosti, nevyplacení odměny… ). [jméno FO] žalobkyni sdělil, že její tvrzení prověřil s kompetentními osobami z oddělení HR a byl ujištěn, že k žádnému diskriminačnímu jednání či nezákonným postupům nedošlo. Navrhl nicméně osobní setkání, jehož by se účastnila HR ředitelka žalované [jméno FO] a Obchodní a marketingový ředitel žalované [jméno FO], kde by mohla žalobkyně předložit podklady prokazující její tvrzení a kde by mohli probrat její podněty a představy o další spolupráci. S odpovědí nebyla žalobkyně spokojena, kroky, které vůči ní žalovaná podnikla, byly podle ní neoddiskutovatelným důkazem nezákonného postupu, sdělila tedy, že tyto kroky jí zcela zjevně brání, aby mohla vykonávat po skončení její pracovní neschopnosti, tedy od 25.4.2022, její práci dle pracovní smlouvy a její pracovní náplně a jsou tedy překážkami v práci na straně zaměstnavatele. Strany se shodly na tom, že navrhovaná schůzka následně proběhla, k dohodě mezi stranami však nevedla ( příloha č. [hodnota] ( č. l. 133-140 spisu ) - e-mail ze dne 11. 4. adresovaný žalobkyní panu [jméno FO], odpověď [jméno FO] ze dne 14. 4. 2022, stížnost žalobkyně v e-mailu ze dne 17. 4. 2022, odpověď [jméno FO] ze dne 22. 4. 2022, e-mail ze dne 22. 4. adresovaný žalobkyní panu [jméno FO] ).

22. Dne 1.4.2022, tedy okamžitě po zmíněné schůzce, byla žalobkyni vystavena pracovní neschopnost, která trvala do dne 22.4.2022. V jejím průběhu bylo ze strany žalované kontrolováno, zda dodržuje stanovený režim, pro tento úkol bylo vystaveno pověření i pro nadřízeného žalobkyně [jméno FO] ke kontrole dne 7.4.2022 a žalobkyni byl, což nebylo sporováno, zamezen přístup do systému žalované a rovněž bylo po ní žádáno nejprve přistavení služebního vozidla k montáži GPS, jak bylo, včetně termínu, dohodnuto již před zmiňovanou schůzkou. Následně v období pracovní neschopnosti byla žalobkyně žádána, aby sdělila alespoň místo, kde je vozidlo parkováno, aby bylo možno jej odvézt – k tomu blíže bod 35 rozsudku. Na opakované výzvy žalobkyně vůbec nereagovala, přestože ohledně řešení diskriminačního jednání s žalovanou na své e-mailové adrese kontaktní byla, jak je uvedeno výše v bodě 21 ( údaje o pracovní neschopnosti žalobkyně, pověření zaměstnavatele pro [jméno FO] ze dne 6. 4. 2022 ).

23. Dne 25.4.2022 oznámila žalovaná žalobkyni, že vzhledem k tomu, že není možné jí ze strany zaměstnavatele zajistit podmínky pro výkon práce, nebude od 26.4.2022 vykonávat práci s tím, že jí přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku dle § 208 zák. práce. Dne 27.4.2022 byla sepsána listina oznamující žalobkyni, že překážka v práci ze strany žalované byla odvolána s tím, že od 28.4.2022 bude práce žalobkyni přidělována. Téhož dne, tedy 27.4.2022 byla sepsána rovněž listina s oznámením, že žalobkyni není možné zajistit podmínky pro výkon práce a vzhledem k tomu nebude od 29.4.2022 do ukončení pracovního poměru docházet na žádné pracoviště žalované a vykonávat práci s tím, že jí náleží náhrada mzdy. Tato listina byla žalobkyni předána. Tento poněkud zmatený vývoj je zřejmě odrazem finišujících jednání mezi žalobkyní a žalovanou, kdy nebylo zjevné, zda mezi nimi nedojde ke smíření rozporných stanovisek, kterážto možnost nakonec padla. Z hlediska naplnění výpovědního důvodu, který žalovaná uvedla pod písm. D) žalobkyni dané výpovědi, tedy, že se dne 25.4.2022 po skončení pracovní neschopnosti nedostavila na pracoviště, se soud této otázce více nevěnoval, neboť pro rozhodnutí ve věci nebyla podstatná, když, jak bude níže uvedeno, má za prokázané a naplňující zákonné znění § 52 písm. 6 zák. práce výpovědní důvody uvedené pod zbylými písmeny ( listina ze dne 25. 4. 2022 - překážka v práci na straně zaměstnavatele, odvolání překážek v práci na straně zaměstnavatele ze dne 27. 4. 2022, překážka v práci na straně zaměstnavatele ze dne 27. 4. 2022 ).

24. Dne 28.4.2022 převzala žalobkyně výpověď z pracovního poměru pro závažné porušování pracovních povinností. Ve výpovědi byly popsány 4 různé porušení pracovních povinností. Pod písm. A) bylo uvedeno, že žalobkyně v době od 20.1.2022 do 28.3.2022 do karet jednotlivých zákazníku v CRM ( interní systém DPD pro správu zákazníků ) připojila záznam o průběhu osobní schůzky včetně jejich detailů, při následné kontrole ze strany žalované však bylo zjištěno, že k osobní schůzce nedošlo. Připojen byl jako příloha č. [hodnota] výpovědi seznam jednotlivých případů. Pod písm. B) žalovaná uváděla, že u žalobkyně docházelo v době od 7.1.2022 do 20.2.2022 z její strany k závažnému porušování pracovních povinností, když do karet CRM záměrně udávala nepravdivé informace o kontaktní adrese zákazníka s cílem zařadit takového zákazníka do svého teritoria a čerpat tak výhody s tím spojené. Kontrolou bylo zjištěno, že zákazníci uvedenou kontaktní adresu nevyžívají ani na uvedené adrese nemají pobočku či kontaktní místo. Tímto jednáním nejen uváděla žalobkyně žalovanou v omyl o plnění pracovních úkolů a výsledcích z nich vyplývajících, ale i neoprávněně přebírala zákazníky svým kolegům, do jejichž teritoria by zákazník jinak spadal, kdyby byla adresa do systému zavedena správně. O rozdělení na teritoria si musela být vědoma, neboť jde o základní princip rozdělení obchodního oddělení společnosti DPD a prokazatelně byla o něm informována na schůzkách ve dnech 30.6.2020 a 31.5.2021. K výpovědi byla připojena příloha č. [hodnota] a 3 se formuláři a záznamy z CRM k případům smyšlených adres a k teritoriím. Pod písmenem C) ve výpovědi žalobkyně zmínila, že mezi žalobkyní a odpovědným pracovníkem žalované byl na den 1.4.2022 dohodnut termín pro instalaci GPS u služebního vozidla užívaného žalobkyní, žalobkyně se však k instalaci bez omluvy nedostavila, čímž vznikl žalované náklad ve výši 484 Kč za výjezd externího technika. Dále byla žalobkyně dne 7.4.2022 při kontrole pracovní neschopnosti vyzvána k předání vozidla, čemuž nevyhověla a neposkytla přes výzvu ze strany žalované do 11.4.2022 informaci, kde je možné si klíče od vozidla a vozidlo převzít. Požadovanou součinnost žalobkyně neposkytla a nereagovala ani na další výzvy, přestože byla upozorněna na skutečnost, že společnost [právnická osoba]. požaduje provést prohlídku vozidla a její neprovedení může společnosti DPD způsobit značnou újmu v podobě možného ukončení smlouvy. Ve výzvě bylo uvedeno, že není třeba vozidlo na prohlídku odvézt, bylo pouze potřeba sdělit, kde se nachází, aby mohlo být žalovanou s náhradními klíči vyzvednuto. Ani na tuto výzvu nebylo dle žalované reagováno, přičemž všechny výzvy byly zasílány na e-mailovou adresu žalobkyně [e-mail], ze které v dané době žalobkyně s žalovanou komunikovala. Přílohou č. [hodnota] výpovědi byla zmiňovaná e-mailová komunikace. Jednání žalobkyně považovala žalovaná za nepřímý útok na majetek zaměstnavatele, který svou povahou, intenzitou a mírou zavinění naplňuje podmínky hrubého porušení pracovních podmínek. Zmiňovala přitom dále, že v důsledku popsaných skutečností došlo ke zcela závažnému a nenavratitelnému narušení nezbytné vzájemné důvěry a zpochybnění spolehlivosti žalobkyně ve vztahu k majetku žalované ve smyslu § 301 písm. d) zák. práce. Konečně pod písm. D) žalovaná uvedla další porušení pracovních povinností, které spočívalo v tom, že se žalobkyně dne 25.4.2022 bez omluvy nedostavila na pracoviště. Výše uvedené skutečnosti žalovaná považovala za závažná porušení povinností vyplývajících z právních předpisů dle § 52 odst. 1, písm. g) zák. práce a současně za porušení povinností stanovených v § 301a zák. práce zvlášť hrubým způsobem ( na základě § 52 odst. 1, písm. h) zák. práce ). Proto pracovní poměr podle § 52 odst. 1, písm. g) zák. práce ve spojení s § 52 odst. 1 písm. g) zák. práce vypověděla ( výpověď z pracovního poměru ze dne 28.4.2022 ).

25. Z přílohy č. [hodnota], která byla předána spolu s výpovědí, bylo zjištěno, že obsahuje listiny vztahující se k jednotlivým schůzkám a událostem a týkající se [jméno FO] - schůzka 20. 1. 2022, [jméno FO] s. r. o. - schůzka 25. 1. 2022, [právnická osoba] - schůzka 25. 1. 2022, [jméno FO] - schůzka 26. 1. 2022, [právnická osoba] - schůzka 1. 2. 2022, [Anonymizováno] - schůzka 10. 2. 2022, [právnická osoba]. - schůzka 17. 2. 2022, [jméno FO] - schůzka 21. 2. 2022, 23. 2. 2022, [právnická osoba]. - schůzka 28. 2. 2022, [jméno FO] - schůzka 28. 2. 2022, [Anonymizováno] - schůzka 17. 3. 2022, [jméno FO] - schůzka 21. 3. 2022, 22. 3. 2022 v 11-11.30 hodin, a dále tentýž den 14-15 hodin, 28. 3. 2022, Ing. [jméno FO] - schůzka 28. 3. 2022 a [jméno FO] - schůzka 28. 3. 2022 ( příloha č. [hodnota] k podané výpovědi ).

26. Ještě předtím, než byla žalobkyni dne 28.4.2022 dána výpověď, byla ze strany žalované upozorněna na možnost výpovědi pro závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů ve smyslu § 52 písm. g) zák. práce, přičemž zmiňovány byly nepravdivě vykazované osobní schůzky ve dnech 20.1.2022 až 28.3.2022 a připojen byl seznam 17 dle žalované nesprávně vykázaných schůzek. Oproti příloze č. 1 zmíněné výše neobsahoval seznam schůzku týkající se společnosti Cleveris (upozornění na možnost výpovědi pro závažné porušování povinností vyplývající z právních předpisů s připojenou přílohou )

27. S podanou výpovědí žalobkyně nesouhlasila a považovala ji za neplatnou. Oznámila tedy dne 22.6.2022 žalobkyni, že trvá na tom, aby jí zaměstnávala ( oznámení zaměstnance o tom, že trvá na dalším zaměstnávání ze dne 22. června 2022 s doručenkou datové schránky ).

28. K výpovědnímu důvodu uvedenému pod písm. A) má soud za prokázáno, že žalobkyně zapsala do CRM systému žalované schůzky ( meeting ) uvedené v bodě 25 tohoto rozsudku, přitom však, jak bylo zjištěno a doloženo nejprve čestnými prohlášeními zmíněnými v bodě 29 a 30 tohoto rozsudku a posléze potvrzeno i výslechem Ing. [jméno FO], že k uvedeným schůzkám, nejméně pokud se jedná o uváděnou schůzku se [jméno FO] s.r.o., schůzky s [jméno FO], a schůzku s Ing. [jméno FO], nedošlo.

29. Pokud jde o tvrzenou schůzku s [jméno FO] zaznamenanou v CRM systému s datem 21.2.2022 od 11 hodin do 11.30 hodin a následně též dne 23.2.2022 od 12.30 hodin do 13 hodin bylo zjištěno, že spolu s [jméno FO] je jako kontaktní osoba uváděna také [jméno FO], které dne 22.2.2022 žalobkyně formou e-mailové korespondence zasílala obchodní podmínky a návody, jak balit a popř. reklamovat zásilky. Následně jí, též formou e-mailu žádala o potvrzení, zda obdrželi přístupy do aplikace DPD, což jí bylo potvrzeno. Z těchto e-mailů nelze dovodit, že by žalobkyně vykonala, jak zaznamenala v CRM, dvě schůzky ( meeting ) s panem [jméno FO]., spíše naopak, když ke schůzce dne 23.2.2022 je uváděno, že žalobkyně posílá info, jak reklamovat a balit, což však učinila již 22.2.2022 e-mailem zaslaným [jméno FO]. [jméno FO] v čestném prohlášení uvedl, že nemá a nikdy neměl provozovnu na adrese [adresa], není to jeho kontaktní adresa, ani ji nikdy neuvedl společnosti DPD jako adresu pro svoz zásilek či jakýkoli jiný kontakt. Prohlásil rovněž, že s žalobkyní nikdy nejednal osobně nebo online. Z uživatelského formuláře se podává, že se přihlásil na webu žalované dne 20.2.2022 s požadavkem na službu. Pokud žalobkyně tvrdila, že jednala s [jméno FO], i ta v čestném prohlášení popřela, že by někdy jednala s žalobkyní osobně. Prohlásila, že společnost Sixfitness nemá ani provozovnu, kde by schůzka mohla proběhnout ( obchodní podmínky společnosti SixFitness, e-mailová komunikace ze dne 22. 2. 2022 mezi žalobkyní a [jméno FO] v 11:58 hodin, komunikace ze dne 25. 2. 2022 v 11:23 hodin a 15:13 hodin, čestné prohlášení [jméno FO] ze dne 7. 9. 2022, uživatelský formuláře z příloh č. [hodnota] odeslaný 20. 2. 2022 k osobě [jméno FO], čestné prohlášení [jméno FO] ze dne 17.5.2023 ).

30. Neexistenci žalobkyní uváděných schůzek potvrzovali čestnými prohlášeními také společnost [jméno FO] s.r.o. popírající jakýkoli osobní kontakt s žalobkyní a Ing. [jméno FO] uvádějící pouze jeden osobní kontakt z ledna 2022, tedy v jiném, než žalobkyní zaznamenaném období ( čestné prohlášení Ing. [jméno FO] ze dne 7. 9. 2022, čestného prohlášení Ing. [jméno FO] ze dne 7. 9. 2022, výslech Ing. [jméno FO] ).

31. K výpovědnímu důvodu uváděnému pod psím. B) soud zjistil, že žalobkyně byla poučena a musela si být vědoma teritoriálního rozdělení pro obchodní zástupce a jeho závaznosti. Pokud žalobkyně poukazovala na svoji efektivitu a výkonnost a zmiňovala, že byla opakovaně vyhlašována mezi nejlepšími obchodníky, lze tomu přisvědčit a podotknout k tomu, že se jednalo o soutěž teritorií, kdy například obsadila 1. místo za teritorium South 210. Rovněž své teritorium: SME-South 210 vyplňovala do kolonky teritorium v systému CRM. Model teritorií byl také prezentován na schůzce všech obchodních zástupců v červnu 2020, či na schůzkách dalších a sama žalobkyně své teritorium na schůzkách prezentovala, jak o tom vypovídal svědek Roháček. Teritorialita a předávání zákazníků se také vícekrát probírala v komunikaci mezi nadřízenými a obchodními zástupci a žalobkyně se jí účastnila. Nakonec sama žalobkyně v e-mailu ze dne 17.3.2022 ( č.l. 101 spisu ) uvádí, že „ o principu teritoriality v rámci DPD jsem zákazníka informovala „. Soud se zcela ztotožňuje s pohledem žalované, že pokud by žalobkyně o teritorialitě a její závaznosti nevěděla, nebyl by žádný důvod vyplňovat adresy zákazníků smyšleně, neboť jakýkoli zákazník získaný žalobkyní by se jí počítal do její výkonnosti. Rovněž další zaměstnanci žalované potvrzovali v čestných prohlášeních, že měli ze strany zaměstnavatele v rámci pracovních činností jednoznačně přidělené teritorium s přesně vymezenými hranicemi, v rámci kterého získávali zákazníky, jejichž adresy pravdivě vyplňovali do CRM systému. Počet nově získaných zákazníků v rámci přiděleného teritoria je pak jedním z kritérií pro přiznání variabilní složky mzdy ( print screen listiny Kampaň není sprosté slovo, uživatelské formuláře, příloha č. [hodnota] e-mail ze dne 30.6.2020, e-mail ze dne 31. 5. 2021s mapkou a tabulkou, výslech svědka [jméno FO], e-mailová komunikace na č. l. 99-101 ze dnů 16. 3. 2022, 17. 3. 2022, 18. 3. 2022, 26. 4. 2022, čestná prohlášení [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ( č. l. 113-120 spisu ), e-mailová korespondence týkající se informací o teritoriích ze dne 1.6.2020 ( č. l. 192 – 193 ), mapa teritorií a seznam poštovních směrovacích čísel ve vztahu k teritoriu 210 ).

32. Přesto žalobkyně opakovaně uváděla do uživatelského formuláře pro své teritorium adresy, které odpovídaly jejímu teritoriu, kdy jako kontaktní adresa byla uváděna adresa [adresa], případně [adresa], nebo [adresa], či jedenkrát [adresa], neodpovídaly však reálným adresám sídel, či kontaktním adresám daných zákazníků. Jediné vysvětlení takové činnosti, když s ohledem na množství takových případů a neustále se opakující jednu ulici lze vyloučit výjimečné přepsání se, či chybu, je snaha oproti zavedenému pravidlu získat zákazníka a profit z toho vyplývající pro sebe ( příloha č. [hodnota] - uživatelské formuláře s doplňujícími informacemi týkající se osob [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno] a. s., [jméno FO], Koláče production s. r. o., [právnická osoba]., [Anonymizováno].cz, [jméno FO], [Anonymizováno] s. r. o., údaje z veřejné části živnostenského rejstříku žurnalizované na č. l. 150-162 ).

33. Skutečnost, že existuje vazba mezi počtem vykonaných osobních schůzek a nárokem na variabilní složku mzdy, stejně tak jako existuje vztah mezi počtem získaných zákazníků v rámci přiděleného teritoria a výši odměny se podává z žalovanou předkládaného Incentivního systému pro IS a AM platného od 1. 7. 2021. Pakliže žalobkyně namítala, že nelze z této listiny vycházet, neboť mohla být vytvořena až pro účely jednání soudu, považuje soud za podstatné, že dané závěry nevycházejí pouze z této listiny, ale jsou též potvrzovány čestnými prohlášeními a především svědeckou výpovědí svědka [jméno FO] vypovídající pod sankcí trestní odpovědnosti. Bylo prokázáno, že zaměstnanci měli absolvovat určitý počet ( 5 ) schůzek denně, přičemž pokud by tuto povinnost v daném kvartále nenaplnili alespoň z 90 % neměli by nárok na bonusovou složku mzdy ( incentivní systém pro IS a AM platného od 1. 7. 2021( č. l. 189-191 ), čestná prohlášení [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ( č. l. 113-120 spisu ), výslech svědka [jméno FO] ).

34. Podle New Business report za měsíc leden 2022 a za měsíc únor 2022 vystaveného žalovanou získala žalobkyně jako odměnu za zákazníky nespadající do jejího teritoria částku ve výši 263,64 Kč.

35. Ke služebnímu vozidlu a skutku uváděnému ve výpovědi pod písm. C) bylo zjištěno, že dle směrnice pro služební vozidla mají být všechna vozidla pro pozice Outdoor Sales a další vybavena GPS jednotkou. Služební vozidlo předané dne 14.10.2021 žalobkyni GPS jednotkou vybaveno nebylo. Dne 25.3.2022, tedy ještě před schůzkou, na níž došlo k rozkolu mezi žalobkyní a žalovanou a po níž byla žalobkyni vystavena pracovní neschopnost, vyzval ji [jméno FO], aby mu sdělila pár termínů, kdy by mohli do jejího vozu namontovat GPS. Žalobkyně v odpovědi vysvětlila, že automobil dostala bez GPS, jednotku tedy nemá u sebe a navrhla termíny, kdy bude v Modleticích. Dne 31.3.2022 byl domluven termín na následující den, tedy na 1.4.2022 v 9 hodin. V tento den se již pro pracovní neschopnost žalobkyně do Modletic nedostavila, další komunikace probíhala formou e-mailových zpráv zasílaných žalobkyni na její adresu, s níž v dané době komunikovala s nadřízenými v rámci svých stížností. Žalobkyně tedy byla dne 7.4.2022 vyzvána k tomu, aby do 11.4.2022 sdělila informaci, v jakém termínu si lze klíče od vozidla a vozidlo převzít, případně informaci, na jaké adrese se vozidlo nachází, aby bylo možno jej vyzvednout s náhradními klíči, které má žalovaná k dispozici. Žalobkyně byla upozorněna na to, že je třeba nainstalovat GPS a vyměnit pneumatiky, k čemuž je žalovaná na základě smlouvy s vlastníkem vozidla zavázána a že je nutné převzít vozidlo do 14.4.2022. Přes urgence žalobkyně na výzvy nereagovala, a to ani tehdy ne, když jí byla v příloze zaslána výzva k prohlídce vozidla ze dne 19.4.2022 adresovaná vlastníkem vozidla společností [právnická osoba]. žalované, ve které je žalovaná upozorňována na nutnost prohlídky předmětného vozidla do tří dnů a možnost při nevyhovění výzvě od smlouvy odstoupit. Žalobkyni bylo opakovaně sděleno, že není nutné vozidlo k prohlídce odvézt, je pouze třeba znát místo, kde je zaparkováno a byla žádána o neprodlenou odpověď. Žalobkyně požadované informace nesdělila a na výzvy vůbec nereagovala ( směrnice služební vozidla z 1. 1. 2018 s přílohami, protokol o předání služebního vozu ze dne 14. 10. 2021, e-mail ze dne 25. 3. 2022, e-mail ze dne 31. 3. 2022, odpověď ze dne 25. 3. 2022, e-mail ze dne 31. 3.2022 odpověď žalobkyně ( č.l. 140 – 142 spisu ), e-mail ze dne 7. 4. 2022, e-mail ze dne 13. 4. 2022 v 14:10, e-mailu ze dne 7. 4. 2022, e-mail ze dne 20. 4. 2022 v 16:22 od [jméno FO], výzva k prohlídce vozidla ze dne 19. 4. 2022 ( č.l. 143 – 149 spisu ).

36. Soud si byl vědom, že výše uváděná čestná prohlášení mohou být pouze podpůrnými důkazy a lze-li provést důkaz výslechem svědka, nelze se s čestným prohlášením spokojit. Proto také ve věci vyslechl některé z navržených svědků čestná prohlášení podávající. Tito svědci potvrdili žalovanou tvrzené skutečnosti a jejich výpovědi odpovídají dalším čestným prohlášením, ve spojení s ostatními provedenými důkazy tak lze dle názoru soudu k čestným prohlášením přihlížet jako k věrohodným.

37. Konkrétně tak soud vyslechl jako svědka [jméno FO] ( č.l. 222 – 226 spisu ), kolegu žalobkyně zaměstnaného u žalované od roku 2018 jako Account manager, tedy na pozici obchodníka v terénu, odpovídající dřívější pozici žalobkyně. Svědek vypověděl, že po nástupu mu bylo přiděleno teritorium, aby věděl, jaké zákazníky má na starost. Ta oblast byla dělena podle PSČ. Když přišel nový zákazník, tak se prověřovalo, kde by probíhaly schůzky a podle PSČ se ověřovalo, jestli zákazník bude pod ním nebo nikoliv. Když se zákazník stěhoval, zase se prověřovalo, kdo ho bude mít na starost, v jakém teritoriu ho kdo převezme. Doplnil, že shánět se mohlo prakticky kdekoliv, stále však záleželo pro účely přidělení do teritoria na tom, kde by schůzky fyzicky probíhaly. Počet získaných zákazníků se projevoval také finančně v ocenění zaměstnance, jsou nastaveny měsíční plány, podle plnění plánů jsou také odměny. Byly i nějaké soutěže. K dotazu potvrdil, že byl dán denní počet schůzek, kolik má absolvovat obchodník. Dříve to bylo šest a později pět schůzek denně. Kvartálně muselo vycházet 90 % splnění těch aktivit, které byly dány. Pokud by nebyly splněny, pak je možnost nadřízeného obchodníkům kvartální odměny vzít či ponížit s tím, že nebyla splněna kvalifikační podmínka. Opakovaně uvedl, že vyhledat nového zákazníka bylo možné kdekoliv. Zákazník se přidělí do teritoria podle PSČ, kde by byly schůzky. Za akvizici a činnost zákazníka, plyne odměna tomu, kdo ho má v PSČ. Podmínky teritoriality jsou obecně zástupcům známy. K žalobkyni svědek vypověděl, že byla Account manager a měla přiděleno své teritorium, v rámci outdoor sales ( pozn. obchodníků v terénu ) probíhaly měsíční společné schůzky, kde každý prezentoval svoji oblast, jak se jí daří, jaké má plány. Ty plány se probíraly, hovořilo se, jaký je předpoklad jejich plnění do budoucna a prezentovali se také noví zákazníci. Schůzek se účastnila i žalobkyně, je tam povinná účast. Své teritorium tedy prezentovala ona, nebo její kolega. O svém přiděleném teritoriu žalobkyně věděla. K zapisování do CRM svědek sdělil, že se zapisuje sídlo společnosti a kontaktní adresa, podle té se přiřadí zákazník pod správné teritorium. Kontaktní adresa je ta, kde budou probíhat schůzky. Tam musí být kancelář. Schůzky pak mohou být třeba v kavárně, tak jak to vyhovuje zákazníkům. Popsal také, co je osobní schůzka a to tak, že je to „ vyloženě když se s majitelem firmy nebo s nějakou pověřenou osobou osobně jedná. Tak jako my tady spolu hovoříme, tedy musí to být fyzicky na té adrese „. Uvedl také, že přístup do systému, kam se zapisuje, mají všichni. Každý má jiné možnosti, co tam dělat. Adresy tam může měnit nadřízený, jeho kolegyně, IT a to u zákazníků, kteří jsou již vedeni v systému. [jméno FO] zná, je nadřízený jeho nadřízeného. Je to obchodní manažer, má na starosti jejich oddělení. Ke schůzkám k dotazům dále vypověděl, že během covidu byla výjimka, kdy mohli jednat po telefonu či přes videohovor. K nějakému datu to pak bylo ukončeno, bylo jim oznámeno e-mailem, že se zase vrací do standardního režimu. K teritoriálním pravidlům svědek uvedl, že jsou dané interní postupy, mapa teritoria. Tato pravidla mu byla sdělena při nástupu. Nepamatuje si, zda je o tom nějaký doklad a jestli jsou někde sepsána. Nedokázal odpovědět na otázku, zda by mohl takováto pravidla vyhledat. V den nástupu mu jeho teritorium sdělil jeho nadřízený. K dotazu, jak ví, že teritoria jsou závazná, sdělil svědek, že mu to bylo takto sděleno a vždy se to takto dodržovalo. Kdo má jaké teritorium, to je v souboru těch PSČ. Je to vidět na mapě. K tomu má každý přístup. Vypověděl také o jiných případech, o zákaznících z jiného teritoria, s tím, že kdo vyhledá zákazníka z jiného teritoria, ten by ( za něj ) neměl bonusy. Že by zákazníci byli mimo teritoria, to nebylo běžné. K telefonickým hovorům v době covidu se doplňovalo do CRM záznamu - covid call. A když se v nynější době, tedy po covidu, hovoří se zákazníkem telefonicky, tak se to zaznamenává a zapisuje jako call. Potvrdil, že do systému žalované se lze hlásit i z domova a to i po dobu nemoci.

38. Ve věci byla soudem slyšena jako svědek rovněž Ing. [jméno FO] ( č.l. 236 až 237 ), která vypověděla, že jí navštívila zástupkyně DPD a ptala se, zda měla schůzku s paní [Anonymizováno]. Ona jí říkala, že si to nepamatuje, že se musí podívat do materiálů, a že nemá čas se tomu věnovat. Zástupkyně jí poprosila, že je to důležité, ať se tomu věnuje. Hledala pak korespondenci a zjistila, že dne 28. 3. 2022 ( pozn. den uváděný žalobkyní ) schůzku neměla. Žádná schůzka dne 28. 3. 2022 s paní [Anonymizováno] nebyla. Je si tím jista, neboť si prošla korespondenci, zjistila, že schůzku měly začátkem ledna, na ní navázaly korespondenci. Psaly si 5.1.2022, řešily, jak to bude. Ona ( svědkyně ) se dlouho odmlčela, nevěděla, jestli naváže spolupráci, nebo ne. Porovnávala nabídky dopravních společností. Dne 27. 3. 2022 napsala email, že by ráda navázala spolupráci, posílala to paní [Anonymizováno] a paní [Anonymizováno] a 28. 3. 2022 dostala od paní [Anonymizováno] odpověď, že má vyplnit údaje, tím ta korespondence končila. Další korespondence byla z dubna. Nemyslí si, že mohlo dojít k tomu, že 28. 3. 2022 u ní paní [Anonymizováno] něco vyzvedávala. Je stále zákazníkem DPD a pro DPD ji získala paní [Anonymizováno]. Bylo to na základě té první schůzky, kdy jí ukázala materiály a přednesla výhody. Dne 28. 3. 2022 stačil pouze email, snaží se také, s ohledem na čas, osobním schůzkám vyhýbat. Čestné prohlášení jí přinesly dvě dámy z DPD, říkaly, že je to pro ně důležité a zda může podepsat to, co jim již předtím potvrdila v emailu, sdělila jim, že to podepsat můžu a podepsala. Pokud je v čestném prohlášení škrtnuto, nikdy, osobně, nebo online, nejednala, tak toto učinila ona sama, toto škrtnutí, neboť čestné prohlášení si vytiskla a podepsala. Doplnila tam rovněž měsíc leden roku 2022.

39. Z pracovních listu žalobkyně za leden 2022, únor a březen 2022 soud žádné závěry pro své rozhodnutí nečinil.

40. Návrhy na doplnění dokazování ( zejména výslechy dalších osob předkládajících čestná prohlášení ) byly soudem zamítnuty, jelikož z doposud provedeného dokazování bylo možno spolehlivě učinit závěr o skutkovém stavu věci, na jehož základě mohl soud o žalobě rozhodnout. Doplnění dokazování tak soud považoval za nadbytečné a nehospodárné.

41. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalobkyně v období prvního čtvrtletí roku 2022 do karet jednotlivých zákazníku v CRM ( interního systému žalované ) připojila záznam o průběhu osobní schůzky včetně jejich detailů, při následné kontrole ze strany žalované však bylo zjištěno, že k osobní schůzce nedošlo. Dále bylo prokázáno, že v době od 7.1.2022 do 20.2.2022 žalobkyně do karet CRM záměrně udávala nepravdivé informace o kontaktní adrese zákazníka s cílem zařadit takového zákazníka do svého teritoria a čerpat tak výhody s tím spojené. A konečně, že byla žalobkyně dne 7.4.2022 po provedení kontroly pracovní neschopnosti vyzvána k předání vozidla, čemuž nevyhověla a neposkytla přes opakované výzvy ze strany žalované informaci, kde je možné si klíče od vozidla a vozidlo převzít. Požadovanou součinnost žalobkyně neposkytla a nereagovala na výzvy žalované přesto, že byla upozorněna na skutečnost, že společnost [právnická osoba]. požaduje provést prohlídku vozidla a její neprovedení může vést k újmě žalované v podobě možného ukončení smlouvy. Na výzvy nebylo reagováno, ačkoli všechny byly zasílány na e-mailovou adresu žalobkyně [e-mail], ze které v dané době žalobkyně s žalovanou komunikovala a tudíž o nich nutně musela vědět. Což i sama potvrdila nejméně pro období od 14.4.2022.

42. Podle § 50 odst. 1 zák.č. 262/2006 Sb. ( dále jen zák. práce ) výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Podle odstavce 4 daného ustanovení dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

43. Podle § 51 odst. 1 zák. práce byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná.

44. Podle § 52 písm. g) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen tehdy, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi, 45. Podle § 51 písm. h) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď také tehdy, poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a.

46. Podle § 58 odst. 1 zák. práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

47. Podle § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

48. Podle § 301a zák. práce zaměstnanci jsou v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti povinni dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění107).

49. Podle § 301 zák. práce jsou zaměstnanci povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

50. V řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru je na žalobkyni, aby prokázala zejména existenci pracovního poměru, skutečnost, že žalovaná strana učinila právní jednání směřující k jeho ukončení, a že žalobu dle ustanovení § 72 zákoníku práce podala před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr podle napadeného právního jednání skončit. Na žalované pak spočívá důkazní břemeno k prokázání, že byly splněny všechny formální i věcné předpoklady k platnému skončení pracovního poměru. Tedy především, že právní jednání, jímž měl být pracovní poměr skončen, bylo učiněno v zákonem stanovené formě, bylo žalobkyni řádně doručeno (popř. v zákonné lhůtě, pokud ji zákon stanoví), a že důvod skončení pracovního poměru v něm byl náležitě skutkově vymezen tak, aby ho nebylo možno zaměnit s jiným. Zejména je pak na žalované, aby prokázala, že ke dni právního jednání směřujícího k rozvázání pracovního poměru s žalobkyní existoval uplatněný (v tomto úkonu skutkově vymezený) důvod, který lze podřadit pod některý ze zákonem upravených důvodů skončení pracovního poměru.

51. Žalobkyni byla výpověď doručena dne 28.4.2022, její pracovní poměr měl dle této výpovědi skončit uplynutím výpovědní doby dne 30.6.2022. Žaloba byla podána 11.7.2022 a tedy byla podána před uplynutím dvouměsíční lhůty dané ustanovením § 72 zák. práce.

52. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem, vznikl na základě platně uzavřené pracovní smlouvy pracovní poměr. Dne 28.4.2022 dala žalovaná žalobkyní výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zák. práce z důvodu závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci. Odkazovala přitom též na ustanovení § 52 písm. h) zák. práce, čemuž však ve výpovědi chybělo skutkové vymezení.

53. K formálním náležitostem platné výpovědi lze uvést, že z § 50 zák. práce je zřejmé, že vedle podmínky písemné podoby výpovědi, která je stejná jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele, je zaměstnavatel oproti zaměstnanci při použití tohoto způsobu skončení pracovního poměru limitován tím, že může dát výpověď zaměstnanci jen z důvodů výslovně stanovených v ustanovení zák. práce. Požadavky na konkrétnost uvedených skutečností, v nichž zaměstnavatel spatřuje naplnění důvodu výpovědi, se liší v závislosti na jednotlivých výpovědních důvodech. Ve většině případů přitom postačí zcela stručné vylíčení skutečností zakládajících naplnění zákonného důvodu k rozvázání pracovního poměru, které se prakticky shoduje se zákonným vymezením v zák. práce (to se týká především výpovědních důvodů vymezených v § 52 písm. a) až c) zák. práce). Zatímco tam, kde zákon propojuje několik výpovědních důvodů, bude uvedení uplatněného výpovědního důvodu vyžadovat bližší skutkovou konkretizaci (to se týká především výpovědních důvodů vymezených v § 52 písm. f) zák. práce), (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1967, sp. zn. 6 Cz 193/67, uveřejněné ve sbírce listin pod č. R 34/1968 civ.).

54. V daném případě žalovaná doručila dne 28.4.2022 žalobkyni písemnou výpověď nadepsanou jako výpověď z pracovního poměru pro závažné porušování pracovních povinností dle ust. § 52 písm. g) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Konkrétní závažná porušení pracovních povinností byla popsána ve 4 bodech označených písmeny dopadajících na 4 různé okruhy vytýkaného jednání žalobkyně. Daná výpověď současně obsahovala odkaz na ustanovení § 52 písm. h) a s ním § 301a zák. práce. Z výpovědi jsou zcela jednoznačně patrné výpovědní důvody pro rozvázání pracovního poměru a není možné je zaměnit za důvody jiné. Popsané důvody směřují k ustanovení § 52 písm. g) zák. práce. Výpověď z pracovního poměru splňuje formální obsahové náležitosti podle ustanovení § 50 zák. práce, když byla učiněna písemně a byl v ní vymezen důvod výpovědi tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Soud nesdílí názor žalobkyně, že vymezení důvodu pro výpověď pracovního poměru je nejednoznačné a nedostatečně určité, tak aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěla žalovaná projevit a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. To platí zcela jednoznačně ve vztahu k ustanovení § 52 písm. g) zák. práce, u zmiňovaného ustanovení § 52 písm. h) zák. práce, které bylo ve výpovědi rovněž uvedeno, lze souhlasit s žalobkyní, že zde skutkové vymezení chybí, neboť není zřejmé, v čem by mělo spočívat porušení povinnosti žalobkyně dané jí § 301a zák. práce. To však na závěru soudu nic nemění, nadbytečně uváděné ustanovení § 52 písm. h) zák. práce, které nebylo řádně zdůvodněno, není překážkou pro posouzení výpovědi jako bezvadné. Jde spíše o projev právního hodnocení žalované, že skutkově popsaný stav lze hodnotit i jako naplňující toto ustanovení. Podle NS ČR 21 Cdo 3056/2014 důvod výpovědi z pracovního poměru musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v § 52 zák. práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v čem je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl s pracovníkem rozvázán pracovní poměr, a že výpovědní důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem výpovědi, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost nebo nesrozumitelnost projevu vůle je výpověď z pracovního poměru neplatná jen tehdy, jestliže by se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byla pracovníku dána výpověď. V posuzovaném případě bylo jednání žalobkyně, které bylo důvodem pro vypovězení jejího pracovního poměru dostatečně jasně popsáno a není zaměnitelné s jiným důvodem ani jiným jednáním žalobkyně.

55. V posuzovaném případě soud považuje zjištěné jednání žalobkyně bezpochyby za závažné porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci. Vytýkaným jednáním porušila žalobkyně nepochybně povinnost stanovenou jí ustanovením § 301 písm. a) zák. práce plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, a § 301 písm. d) zák. řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

56. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 21 Cdo 2596/2011, zmiňuje povinnosti stanovené § 301 písm. d) zák. práce, které patří k základním povinnostem zaměstnanců a představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli, a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance. Uvádí, že zákon zde vedle povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance [§ 301 písm. c) zák. práce] ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 59/2005, uveřejněný pod č. 86, ročník 2006, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

57. Útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.), nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle ustanovení § 301 písm. d) zák. práce jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele…Uvedené povinnosti, které patří k základním povinnostem zaměstnanců, představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli, a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance. Zákon zde vedle povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance [§ 301 písm. c) zák. práce] ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou, nebo morální, jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 21 Cdo 3034/2016.

58. Žalovaná namítala, že nebyly doloženy žádné předchozí porušení pracovních povinností a nebyl doložen ani vznik jakékoliv škody. Odměny byly vypláceny podle skutečně zrealizovaných zakázek a konkrétní výše příjmů, které zákazníci získaní žalobkyní žalované zaplatili, nikoli podle počtu jednání, které žalobkyně zaznamenala, absolvovala atd. Namítala také, že tvrzené porušení jejích povinností bylo dokládáno listinami, které mohly být vyrobeny a vytištěny před jednáním, není o nich žádný záznam u žalované, nebyly schváleny a není doklad o tom, že by byly vůbec u žalované přijaty. Z výslechu svědka [jméno FO] vyplynulo, že tuší, že něco takového je, jako teritorialita, ale neví, kde by si to vyhledal.

59. Tyto námitky soud neshledal důvodnými. Podstatné je, že má za prokázané, že podmínkou pro získání odměn bylo splnění určitého počtu schůzek. Teprve byla-li tato podmínka naplněna, mohla být odměna poskytnuta, její výše je pak otázka jiná. Usnadnění si přístupu k odměně nesprávnou evidencí své práce lze nepochybně považovat za nepřímý útok na majetek zaměstnavatele a takové jednání považuje soud za velmi závažné, i kdyby jím žádná škoda nevznikla. Při posouzení věci, co se týče odměňování a pravidel teritoriality, také soud nevycházel pouze z listin, k nimž měla žalobkyně námitky, nýbrž z celého komplexu důkazů ( výslechů, emailové korespondence, záznamů v systému žalované… ), jejichž souhrn dává dle soudu pevnou oporu pro výše uváděný zjištěný skutkový stav.

60. K námitce žalobkyně, že do interního systému žalované lze libovolně vstupovat a záznamy měnit, a je tedy možné, že některé záznamy byly ze strany žalované upraveny až následně, aby zpětně odůvodňovaly její nezákonný postup, uvádí soud, že jí považuje za účelovou. Neshledal jediné vodítko, které by svědčilo danému pohledu a nevidí důvodu, proč by to měla žalovaná činit. Žalobkyně zmínila, že byla opakovaně vyhlašována mezi nejlepšími obchodníky na základě skutečně získaných zákazníků a finančního objemu realizovaných obchodů, což žalovaná nepopírala. Pakliže žalobkyně shledává jako motivaci pro její výpověď snahu o „ ušetření „ odměny, která by jí měla náležet za rok 2021, soud tomuto pohledu nepřisvědčuje. Považuje za absurdní, aby se žalovaná zbavovala nejlepších obchodníků, přinášející jí nejvyšší profit, s cílem šetřit na stanovených odměnách. Motivační systém by tak nemohl být nikdy naplněn.

61. Při posuzování otázky závažnosti porušení povinnosti zaměstnance je podstatné zkoumání míry intenzity porušení povinnosti. Soud při něm přihlíží k osobě zaměstnance, funkci zastávané zaměstnancem, jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovních povinností, způsobu a intenzitě porušení povinností, k míře zavinění, k důsledkům porušení povinnosti zaměstnance pro zaměstnavatele, zda došlo ke škodě a její výši apod.

62. Namítá-li žalobkyně, že žalovaná nikdy neměla výhrady k plnění pracovních povinností žalobce ani k jejím pracovním výsledkům, že žalované nevznikla žádná škoda a že tato ani teoreticky žalované vzniknout nemohla, pak přehlíží, že ke kritériím, která mohou být při posouzení intenzity porušení povinnosti zaměstnance soudem zohledněna, nelze přihlížet pouze mechanicky, neboť některá z nich mohou mít v kontextu posuzovaného případu zvýšený význam.

63. Jak je uvedeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 21 Cdo 1096/2017, okolnost, zda žalobce svým jednáním způsobil žalovanému škodu (majetkovou újmu), popřípadě zda přímo žalovanému nebo jinému subjektu od žalovaného odlišnému vznik škody (majetkové újmy) hrozil, není v projednávané věci vzhledem k povaze jednání žalobce a k intenzitě porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci rozhodující, neboť podstatně významnější než existence rizika vzniku škody (majetkové újmy) způsobené žalovanému (popřípadě třetí osobě odlišné od žalovaného) a její případná výše je v posuzovaném případě narušení nezbytné vzájemné důvěry ve vztazích mezi žalobcem a žalovaným a zpochybnění spolehlivosti žalobce, který úmyslně opakovaně porušoval povinnost nepoužívat „služební“ kreditní kartu pro soukromé účely a povinnost uhradit dluh do splatnosti. Při posuzování intenzity porušování povinností žalobcem soudy správně akcentovaly zejména vysoký počet případů použití „služební“ kreditní karty žalobcem pro soukromé účely, objem čerpaných prostředků (transakce v rozsahu převyšujícím 1 000 000 Kč), charakter žalobcem uskutečněných transakcí (např. platby za využití služby Skrill Londýn v řádu statisíců a desetitisíců korun, platby v obchodech s oblečením, platby v autocentru, na čerpacích stanicích, v restauracích, barech a „e-shopech“ apod., které nebyly nezbytné pro zajištění jeho životních potřeb) a skutečnost, že se ze strany žalobce jednalo o úmyslné (vědomé) porušování povinností zaměstnance.

64. Obdobně k úvaze o míře intenzity porušení pracovní povinnosti zmiňuje Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. 21 Cdo 3840/2014, že „ nelze opomíjet, že žalobkyně „přes opakovaná upozornění“ zcela úmyslně opětovně porušila zcela jednoznačný zákaz zaměstnavatele vydaný v souladu s právními předpisy provádět hotovostní platby nad 1.000,- Kč za hotové, a tím porušila jednu ze stěžejních povinností zaměstnance charakterizující pracovní poměr jako výkon závislé práce – plnit pokyny zaměstnavatele vydané v souladu s právními předpisy [§ 301 písm. a) zák. práce]. Je právně nerozhodné, jak sama žalobkyně hodnotila vydaný pokyn, neboť zaměstnanec je povinen plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy bez ohledu na to, jaké odborné stanovisko k nim zaujímá. Již ze skutečnosti, že žalobkyně nebrala zřetel na předchozí pokyny zaměstnavatele a přesto dále jednala proti výslovnému příkazu nadřízených, je zřejmé, i s přihlédnutím k dalším dvěma vytýkaným porušením právních povinností, že po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr žalobkyně trval až do uplynutí výpovědní doby. „ 65. Soud je přesvědčen o tom, že každé z žalobkyni prokázaných jednání, ať již to bylo vědomě nesprávné zadávání údajů o schůzkách, které neproběhly, opakované vyplňování smyšlených adres zákazníků do systému žalované vedoucí k zařazení takového zákazníka v rozporu s dodržovanými zásadami teritoriality do teritoria žalobkyně ( a v posledku i k vyšší, byť minimálně, odměně žalobkyně ), či dlouhodobě přes výzvy žalované neprojevená součinnost při předání služebního vozidla, by bylo způsobilé naplnit důvody výpovědi pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci dle § 52 písm. g) zák. práce. Jestliže k podání výpovědi nepřikročila žalovaná ihned a nejprve, při zjištění prvotních pochybení, žalobkyni pouze na možnost výpovědi upozornila, nelze jí to dávat k tíži a dovozovat z toho, že důvody pro výpověď vlastně dány nebyly. Zcela podstatné také je, že po daném upozornění byly zjištěny a brány v úvahu další skutečnosti a zejména přístup žalobkyně po jednání dne 31.3.2022, kdy prvně jí bylo negativní zjištění vytknuto. Soud neshledává nesprávným, že se žalobkyně počala bránit jednání, které považovala za diskriminační, považuje však za nutné, aby v takovém případě nebyla překrucována fakta. Nebylo tak například pravdou, jak si stěžovala žalobkyně ( a dokládala tak diskriminaci ze strany žalované ), že „ zrovna v době její první pracovní neschopnosti za tři roky je potřeba namontovat do vozidla GPS .“ Žádost o přistavení vozidla jí byla zaslána 25.3.2022, termín montáže GPS byl dohodnut 31.3.2022 dopoledne na následující den. Skutečnost, že po schůzce dne 31.3.2022 žalobkyně již do práce nepřišla a nepřivezla k dohodnuté montáži služební vozidlo, nelze klást k tíži žalované. Rovněž se příčí vztahům důvěry a zpochybňuje spolehlivost žalobkyně, že ve chvíli, kdy k jejímu podnětu byla nadřízeným svolána schůzka k probrání chování [jméno FO], žalobkyně bez vysvětlení na tuto schůzku nepřišla. Na druhou stranu třeba říci, že soud pokládá za nevhodné, aby v případě vyhrocené situace, která nastala mezi žalobkyní a jejím nadřízeným panem [jméno FO], byl právě on osobou, která by měla kontrolovat, zda žalobkyně dodržuje režim pracovní neschopnosti. Pokud však soud zmiňuje v negativním smyslu přístup žalobkyně po dané schůzce, má tím zejména na mysli zcela neodůvodnitelnou absenci reakce na výzvy žalované ke sdělení místa, na kterém je možno vyzvednout služební vozidlo. Pohled žalobkyně, že žalovaná automobil nepotřebovala a mohla s instalací GPS posečkat, až se vrátí žalobkyně z pracovní neschopnosti, je zcela protichůdný nastavení pracovněprávních vztahů, kde základním atributem závislé práce je povinnost plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy. Žalobkyně naprosto přehlíží, že ona nebyla vlastníkem služebního vozidla, vozidlo bylo v majetku žalované a zjevná dlouhodobá ignorance pokynů žalované je neakceptovatelná. Pracovní neschopnost, jež u žalobkyně nastala následující den po schůzce ze dne 31.3.2022, při níž byla schopna komunikovat v rámci podávaných stížností s žalovanou, jistě nebyla překážkou pro umožnění vyzvednutí si služebního vozidla žalovanou.

66. V projednávané věci vzhledem k povaze jednání žalobkyně a k intenzitě porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci došlo k narušení nezbytné vzájemné důvěry ve vztazích mezi žalobkyní a žalovaným a ke zpochybnění spolehlivosti žalobkyně, která úmyslně opakovaně porušovala své povinnosti. Toto porušení povinností ze strany žalobkyně považuje soud za závažné naplňující skutkovou podstatu § 52 písm. g) zák. práce. Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavřel, že výpověď byla dána zcela po právu a proto žalobu zamítl.

67. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“), a úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení tvoří náklady právního zastoupení spočívající v odměně advokáta ve výši 22 500 Kč (tj. odměně za devět úkonů právní služby po 2 500 Kč, z čehož jeden je za dvojnásobnou odměnu - převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé ze dne 20.9.2022, účast na jednání soudu dne 7.2.2023, další porada s klientem přesahující jednu hodinu, podání ve věci samé ze dne 8.3.2023, účast na jednání soudu dne 25.4.2023 přesahující dvě hodiny, účast na jednání soudu dne 20.6.2023 a účast u jednání soudu dne 22.9.2023 ) dle § 9 bod 3, § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně devíti náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 citované vyhlášky, tj. 2 700 Kč a částce ve výši 3 200 Kč jako náhradě za čas strávený cestou ke čtyřem jednáním soudu, vždy za osm půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 citované vyhlášky. Soud dále přiznal k náhradě cestovné ke čtyřem jednáním soudu z Písku do Prahy a zpět, tj. 220 km, při spotřebě benzinu 6,6 l/100 km, ceně benzinu 41,20 Kč/litr a paušálu 5,20 Kč/km, tj. 4 x 1 743 Kč, celkem 6 972 Kč. K odměně a náhradě hotových výdajů byla dále přiznána odpovídající 21% daň z přidané hodnoty podle § 14a citované vyhlášky a § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 7 428 Kč. Celkem tak byla náhrada nákladů řízení přiznána ve výši 42 800 Kč.

68. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.), platební místo pak v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

69. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je ve sporu neúspěšná žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů vynaložených státem na úhradu svědečného ve výši 1 102 Kč.