7 C 252/2020-50

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený zmocněncem [jméno] [příjmení] bytem [adresa] o zaplacení 15 273 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 343 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucím z této částky od 18. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 930 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 18. 6. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 313,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 15 273 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Tvrdila, že žalovaný je vlastníkem vozidla státní poznávací značky [anonymizováno] a toto vozidlo je v registru vozidel zapsáno jako provozované. Za období od 5. 10. 2018 do 14. 3. 2019 však nebylo k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu. Dále uvedla, že vozidlo musí být pojištěno po celou dobu, kdy je zapsané v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru zapsané jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, a že předmětné vozidlo bylo pojištěno do 4. 10. 2018 a po tomto datu již žalobkyni nebyly sděleny žádným pojistitelem jakékoliv informace o uzavřené pojistné smlouvě k vozidlu. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek dle § 4 odst. 1 zák.č. 168/1999 Sb., výzvu k jeho úhradě ve smyslu § 4 odst. 6 zák.č. 168/1999 Sb. zaslal žalovanému a dne 17.6.2019 se tak příspěvek stal splatným. Jeho výši vypočítala žalobkyně podle denní sazby 93 Kč, násobené počtem dní, kdy vozidlo nemělo v rozporu se zákonem uzavřeno pojištění odpovědnosti (161 dnů), k čemuž připočetla poplatek ve výši 300 Kč za mimosoudní uplatnění práva.

2. Žalovaný namítal, že předmětné vozidlo bylo v žalovaném období pojištěno, mimo to bylo vozidlo nepojízdné od 3. 2. 2016 a tedy nemohlo být ani provozováno. Odkazoval na judikaturu Ústavního soudu ČR a bránil se tím, že za vozidlo, které není provozováno, se pojištění platit nemusí. Neprovozované vozidlo nemůže způsobit žádnou škodu, kvůli porouchané automatické skříni nepojízdné a od roku 2017 nemá emise ani STK, jako takové ani nemůže být provozováno. Jako ještě podstatnější viděl fakt, že vozidlo bylo přijato v opravně a od 3.2.2016 je opravnou pojištěno. Změna zákona nemá být vysvětlována tak, že by měl ihned každý dávat registrační značky do depozita. Nevidí důvod, proč by měl platit za uložení registračních značek, navíc v opravně, kde vozidlo stojí, by bez registračních značek nemohlo být umístěno. Za zásadní důvod podání odporu uvedl skutečnost, že vozidlo bylo pojištěno [právnická osoba] a to dokonce ještě v období delším, než je období žalované. Konkrétně uváděl dobu od 6.10.2018 do 21.3.2019, přičemž odkazoval na soudní řízení u Okresního soudu Praha – východ a rozsudek ze dne 28. 6. 2019, č. j. 10 C 65/2019-86, kterým mu byla uložena povinnost platit pojistné. Nárok žalobkyně tedy neuznává.

3. Žalobkyně v replice k námitkám žalovaného uvedla, že po změně zákona s účinností od 1.1.2018 není námitka neprovozování vozidla pro vymáhání příspěvku relevantní. V souladu s novelizací zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zákonem č. 293/2017 Sb. musí být účinností od 1.1.2018 podle § 1 odst. 2, písm. a) nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Pro povinnost hradit příspěvek do garančního fondu je rozhodující již jen stav zapsaný v registru silničních vozidel. Odkazovala na důvodovou zprávu zákona, podle níž cílem navrhované úpravy je dosáhnout jednoznačné a přehledné právní úpravy, ze které by bylo nepochybně zřejmé, kdy musí být splněna povinnost odpovědnosti. S tím, že navrhovaná úprava výrazně zjednoduší určení, zda je či není dána povinnost odpovědnosti, čímž se předejde celé řadě sporů.

4. Soud provedeným dokazováním učinil následující skutková zjištění.

5. Z výzvy k úhradě ze dne 3. 5. 2019 s potvrzením pošty o dodání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 15 273 Kč za pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [registrační značka] za období od 5. 10. 2018 do 14. 3. 2019. Tato výzva byla žalovanému doručena dne 16. 5. 2019.

6. Z upomínky ze dne 11. 7. 2019 a ze dne 10. 10. 2019 soud zjistil., že žalovaný byl opakovaně vyzván k zaplacení, případně ke sdělení jiných okolností nezaplacení dlužné částky. Doručení upomínky ze dne 10. 10. 2019 bylo prokázáno doručenkou žalovanému s datem převzetí 11. 10. 2019 a potvrzení pošty o dodání příjemci zásilky k datu 11. 10. 2019.

7. Z informace o stavu případu ze dne 18. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně obdržela od žalovaného dokumenty, které se týkaly povinnosti uhradit pojištění, a sdělila žalovanému, že dle sdělení jednotlivých pojišťoven, není k předmětnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalovaný byl následně vyzván k doložení tvrzení, že je vozidlo pojištěno autoservisem.

8. Z informace o stavu případu ze dne 9. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému informaci, že z důvodu novely zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla již není možné uplatnit námitku neprovozování vozidla a každý vlastník či provozovatel má povinnost mít vozidlo zapsané v registru vozidel pojištěno bez ohledu na faktický stav vozidla. Reagovala tak na námitky žalovaného.

9. Z výpisu zjištěných údajů o vozidle s datem 23. 4. 2019 bylo zjištěno, že vozidlo [registrační značka], VIN: [anonymizováno] s objemem 2 685 cm3 je evidováno v registru silničních vozidel od 27.6.2011 jako„ provozované“. Vlastníkem vozidla je žalovaný.

10. Z výpisu zjištěných údajů o pojištění vozidla s datem 23. 4. 2019 bylo zjištěno, že vozidlo bylo pojištěno v období od 27. 6. 2011 do 4. 10. 2018 [anonymizována tři slova] na základě pojistné smlouvy č. 3209034338/1.

11. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 1. 2020 spolu s podacím archem a výpisem ze sledování zásilek pošty bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby.

12. Z výpisu zjištění údajů o pojištění vozidla s doplněním čísla pojistné smlouvy 510 120 82 30 a datem 4. 12. 2020 soud zjistil, že k vozidlu není dle takové smlouvy evidováno žádné pojištění.

13. Z rozsudku Okresního soudu Praha- východ ze dne 28. 6. 2019, č. j. 10 C 65/2019-86, bylo prokázáno, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 1 786 Kč spolu s úrokem z prodlení [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], z titulu neuhrazeného pojistného dle pojistné smlouvy č. 3209034338 za období od 27. 6. 2018 do 5. 10. 2018, kdy nastaly účinky zániku smlouvy. Z rozsudku se tak podává, že vozidlo žalovaného bylo pojištěno do 5.10.2018, do tohoto data bylo rozsudkem uloženo žalovanému zaplatit dlužné pojistné, které v době trvání pojistné smlouvy neplatil. Dále však již vozidlo pojištěno nebylo, neboť pro předchozí neplacení toho dne pojištění zaniklo. V rozsudku byl také žalovaný upozorněn na skutečnost, že předání vozidla do autoservisu, který má uzavřenu pojistnou smlouvu, je pro platbu pojištění bez právního významu. Zmiňuje-li výrok rozsudku období od 6.10.2018 do 21.3.2019, jde pouze o období, za které vyčísluje úrok z prodlení s platbou pojistného pro předcházející období (pojištění do 5.10.2018). Nedotýká se tedy nikterak existence pojištění po tomto datu.

14. Z pojistných podmínek pro pojištění podnikatelských rizik [anonymizována dvě slova], Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění majetku a odpovědnosti [anonymizováno] [číslo] (dvě nečíslované stránky s články I. až článek VI odst. 2 a článek XII až článek XVIII odst. 3), soud pro věc podstatné skutečnosti nezjistil, nebyly předloženy úplné a nedokládají ani, že by měl mít pro dané období zástupce žalovaného uzavřeno pojištění, které by mělo krýt plně škodu, která by mohla vzniknout provozem dotčeného vozidla.

15. Ze zvláštních pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu [anonymizováno] [číslo] (dvě stránky nečíslované s článkem I. až článkem IV. odst. 1, písm. n) a dále článkem IX a jemu předcházejícím článkem pouze s uvedením odstavce 3 až 18), soud zjistil, že pojištění se sjednává pro případ odpovědnosti pojištěného za škodu vzniklou jinému v souvislosti s činností nebo vztahem pojištěného. Pojistitel tak má povinnost uhradit v případě vzniku pojistné události škodu na zdraví nebo na životě včetně náhrady nákladů léčení nebo škodu na věci jejím poškozením, zničením nebo ztrátou. Také tato listina nedokládá plně, v jakém rozsahu by měl mít zástupce žalovaného sjednáno pojistné krytí a zda vůbec má uzavřenu pojistnou smlouvu.

16. Ze zvláštních pojistných podmínek pro pojištění věcí během silniční dopravy [anonymizováno] [číslo] (dvě nečíslované stránky s článkem I odst. 1 až 4 a s články V až VIII odst. 12), soud zjistil, že předmětem pojištění jsou mimo jiné věci movité, které pojistník nebo pojištění užívají dle dohody, nebo převzali při poskytování služby na základy smlouvy, objednávky nebo zakázkového listu. Podává se z nich, že pojištěny mají být škody vzniklé na převzatém vozidle, nikoli škody způsobené převzatým vozidlem.

17. Z pojistné smlouvy číslo 860 264 08 40 (a to strany 1, 2 a strany 7 předložených žalovaným z celkem uváděných devíti stran pojistné smlouvy), soud zjistil, že zástupce žalovaného uzavíral v roce 2008 pojistnou smlouvu s [pojišťovna], pro pojištění podnikatelských rizik – [anonymizována dvě slova], jejíž součástí jsou pojistné podmínky vedené pod číslem [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo], a [anonymizováno] [číslo]. Pojistná smlouva se týká pojištění majetku pro případ živelní události, pro případ odcizení a pro případ vandalismu. Dále si strany sjednaly pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku (článek III, bod 1.1 smlouvy) a dále dodatkové pojištění vztahující se na odpovědnost za škodu způsobenou na movité věci, kterou pojištěný převzal za účelem provedení objednané činnosti včetně motorových vozidel (článek III, bod 1.2 smlouvy). Limity pojistného plnění nepřesahují (s výjimkou pojištění budovy) částku 500 000 Kč. Jiné skutečnosti z předložené části pojistné smlouvy nevyplývají. Nevyplývá z ní ani, jestli byla smlouva skutečně uzavřena a nadále trvá (nebyla předložena celá, chybí zejména část obsahující podpisy stran).

18. Z Všeobecných pojistných podmínek zvláštní část pojištění odpovědnosti za škodu [číslo] (jedné strany, jež má být předkládána žalovaným ke smlouvě o pojištění podnikatelských rizik [anonymizována dvě slova] [číslo] s uvedením článku I. až článku IV odst. 1 písm. i) soud zjistil, že z pojištění odpovědnosti za škodu má pojištěný právo v případě pojistné události nahrazení škody vzniklé v souvislosti s činností nebo vztahem pojištěného. Také tyto pojistné podmínky nedokládají tvrzení žalovaného o tom, že má uzavřenu pojistnou smlouvu, která by kryla možnou škodu vzniklou z provozu dotčeného vozidla.

19. Na základě shora provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný v žalobou dotčeném období byl vlastníkem vozidla – osobního automobilu státní poznávací značky [anonymizováno], VIN: [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo“). V období od 5. 10. 2018 do 14. 3. 2019 nebylo k vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve smyslu zák.č. 168/1999 Sb. Pojištění na základě předcházející pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla zaniklo dne 5. 10. 2018 pro jeho neplacení (rozsudek, na nějž odkazoval žalovaný pouze rozhodl o jeho povinnosti doplatit dlužné pojistné za období, kdy smlouva - a krytí pojistných rizik - ještě trvaly, ale pojistné nebylo zaplaceno. Vozidlo bylo ve výše uvedeném období vedeno registrem silničních vozidel jako provozované. Žalobkyně proto na základě údajů od pojistitelů vyzvala žalovaného k zaplacení pojistného za období od 5. 10. 2018 do 14. 3. 2019, tedy po celkovou dobu 161 dní, ve smyslu zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Tento vyčíslila na celkovou částku 15 273 Kč a jeho splatnost nastala uplynutím 30 dnů ve vazbě na upomínku žalovaného k platbě. K námitce žalovaného, že vozidlo bylo pojištěno autoservisem, kde má být umístěno, má soud za prokázané, že tvrzená pojistná smlouva, pokud vůbec byla uzavřena a trvá její účinnost, nekryje obsahově ani výší pojistného plnění odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla ve smyslu zák.č. 168/1999 Sb.

20. Podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti) nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

21. Z výše uvedených ustanovení zákona vyplývá, že vlastník či provozovatel vozidla je povinen platit příspěvek žalobkyni za každý den porušení své povinnosti mít sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb., kdy vozidlo musí být pojištěno po dobu, kdy je zapsáno v registru silničních vozidel. Výjimkou je doba, kdy je vozidlo v registru silničních vozidel zapsané jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé a doby, kdy je vozidlo odcizené. V projednávané věci bylo prokázáno, že vozidlo bylo v období od 5. 10. 2018 do 14. 3. 2019 vedeno registrem silničních vozidel jako provozované. A dále nebylo zjištěno, že by se na vozidlo vztahovala některá z výjimek uvedených v § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti. Z uvedeného vyplývá, že žalovanému, jakožto vlastníku vozidla vznikla povinnost mít k vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

22. Nad rámec uvedeného k námitkám žalovaného soud uvádí, že povinnost platit pojistné se (s ohledem na výklad přijatý soudy) vztahovala do 31. 12. 2017 pouze k vozidlům, které byly skutečně provozovány. Dle ustálené judikatury bylo možno prokázat, že vlastník vozidlo neprovozuje a není tak povinen pojištění hradit. V rámci novely zákona č. 168/1999 Sb., došlo ke změně znění § 1 zákona tak, že zákonodárce stanoví povinnost pojistitele pojistit vozidlo po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel s výjimkami dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti. Povinnost platit pojištění se tedy vztahuje i na vlastníky vozidel neprovozovaných, ale zapsaných v registru silničních vozidel. Soud se ztotožňuje s pohledem žalobkyně, podle níž je vzhledem k úpravě zákona rozhodující pro povinnost hradit příspěvek nepojištěného vozidla do garančního fondu již jen stav zapsaný v registru silničních vozidel. Došlo tedy k rozšíření povinnosti vozidlo pojistit (jak vysvětluje důvodová zpráva) i na vozidla neprovozovaná, ale zapsaná v registru vozidel. A to v reakci na množství sporů vedených o to, zda nepojištěné vozidlo v daném případě bylo či nebylo provozováno. Judikatura Ústavního soudu ČR (př. I. ÚS 1207/15, II. ÚS 2154/14, IV. ÚS 1489/14, II. ÚS 2127/14, II. ÚS 1413/13, či IV. ÚS 2543/13) je vázána na„ neprovozování„ vozidla. Po změně zákona tak k posouzení tohoto sporu není použitelná.

23. K obdobnému pohledu dospěl rovněž ve skutkově podobné věci Soudní dvůr Evropské unie rozsudkem ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. C -383/19, Powiat Ostrowski v . Ubezpieczeniowy Fundusz Gwarancyjny, který uvedl, že pojistná povinnost platí rovněž pro vozidlo, které je v určitém státě registrováno, i když toto vozidlo není v daném okamžiku vzhledem ke svému technickému stavu způsobilé k provozu. Dle Soudního dvora EU tento výklad zaručuje, že poškození budou v každém případě odškodněni a umožňuje co nejlépe zajistit dodržování cíle spočívajícího v zaručení volného pohybu vozidel. Pojistná povinnost nemůže být dle soudu vyloučena jen z toho důvodu, že registrované vozidlo je v daném okamžiku vzhledem ke svému stavu nezpůsobilé k provozu, a není tedy případně s to způsobit škodu.

24. Soud tedy k námitce žalovaného, že vozidlo nebylo provozované, neboť není pojízdné, nemohl přihlédnout.

25. Podle ustanovení § 3 odst. 1 věta první a druhá zákona o pojištění odpovědnosti vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu újmy z pojištění odpovědnosti, způsobené provozem vozidla.

26. Podle § 3 odst. 4 písm. c) a podle § 3a odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti obsahuje pojistná smlouvy vždy limit pojistného plnění. Limit pojistného plnění musí odpovídat při újmě podle § 6 odst. 2 písm. a) nejméně 35000000 Kč na každého zraněného nebo usmrceného včetně náhrady nákladů vynaložených na péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a regresního nároku podle § 6 odst. 4 a při újmě podle § 6 odst. 2 písm. b) a c) nejméně 35000000 Kč bez ohledu na počet poškozených; převyšuje-li součet nároků uplatněných více poškozenými limit pojistného plnění uvedený v pojistné smlouvě, pojistné plnění se každému z nich snižuje v poměru tohoto limitu k součtu nároků všech poškozených.

27. K námitce žalovaného, že vozidlo bylo pojištěno pojistnou smlouvou č. 860 264 08 40 (případně č. 5101208230), soud uvádí, že nebylo doloženo, že by skutečně byla uzavřena žalovaným tvrzená smlouva, listiny, které k tomu předkládal byly neúplné a uzavření smlouvy a její trvání v žalobou dotčené době nedokládají. Ještě podstatnější je skutečnost (soud se nedomnívá, že by zástupce žalovaného a osoba, která má vozidlo v opravě, neměl ke svému podnikání uzavřenu žádnou pojistnou smlouvu), že tvrzené pojištění není možno ve věci zohlednit. Soud je přesvědčen, a směřují k tomu i listiny, které byly k tvrzení o pojištění vozidla opravnou předloženy, že se v žádném případě nejedná o pojištění, které by mohlo krýt pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb. Protože tuto námitku o pojištění vozidla opravnou nebylo možno přehlédnout, vyzýval soud zástupce žalovaného, aby pojištění (uzavřené pojistné smlouvy a pojistné podmínky doložil). Z listin, které byly doloženy však je přesvědčen, že zástupce žalovaného (potažmo opravna) nemá uzavřenu takovou pojistnou smlouvu, která by vyhověla podmínkám dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, neboť se jedná o běžné pojištění podnikatelských rizik a uvedená smlouva (či smlouvy), pokud by byly uzavřeny, by po obsahové stránce neodpovídaly zákonným podmínkám na znění takové smlouvy. Z doložených listin se podává, že pojistná smlouva by byla sjednána zejména k pojištění vztahující se k odpovědnosti za škodu způsobenou na movité věci, kterou pojištěný převzal za účelem provedení objednané činnosti. Takto sjednané pojištění nelze považovat za pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, nýbrž za pojištění škody, která by byla způsobena na vozidle. Ani další pojištění, která by se dovozovala z předkládaných pojistných podmínek, mohou krýt jiná rizika, př. škodu vzniklou z činnosti opravny (resp. zástupce žalovaného, který smlouvu měl uzavřít), nekryjí však obsahově škody způsobené z provozu vozidla. Tvrzenou pojistnou smlouvu nelze považovat za pojistnou smlouvu k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (nebo smlouvu, která by obsahově mohla takovou smlouvu nahradit) ani s ohledem na minimální náležitosti smlouvy uvedené v § 3 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti, kdy minimální limit pojistného plnění činí podle zákona 35 000 000 Kč, avšak tato hranice plnění pojistitele při jedné škodné události nebyla ve smlouvě rovněž splněna.

28. Pokud zmiňoval žalovaný, že vozidlo bylo pojištěno u [právnická osoba] a odkazoval v tomto směru na rozsudek zdejšího soudu, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit pojistné, ani tato námitka není důvodná. Z rozsudku Okresního soudu Praha- východ ze dne 28. 6. 2019, č. j. 10 C 65/2019-86, se podává, že vozidlo žalovaného bylo pojištěno pouze do 5.10.2018, do tohoto data bylo rozsudkem uloženo žalovanému zaplatit dlužné pojistné, které v době trvání pojistné smlouvy neplatil. Do 5.10.2018 tedy platil stav, že vozidlo je pojištěno (a pokud by došlo k pojistné události byla by pojišťovna povinna plnit), byla tedy kryta pojistná rizika, žalovaný měl však povinnost platit pojistné, kterou neplnil. V důsledku toho pojištění ke dni 5.10.2018 zaniklo, spolu se zánikem toho pojištění však nezanikla povinnost žalovaného zaplatit již dospělý dluh, tedy dlužné pojistné do dne 5.10.2018 O tom právě bylo vedeno řízení před soudem. Zmiňuje-li výrok rozsudku období od 6.10.2018 do 21.3.2019, jde pouze o období, za které vyčísluje zákonný úrok z prodlení s platbou pojistného pro předcházející období (tedy toho dlužného pojištění do 5.10.2018). Nedotýká se tedy nikterak existence pojištění po tomto datu, neznamená, že by ještě po 5.10.2018 bylo vozidlo pojištěno.

29. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

30. Podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

31. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. l) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ vyhláška“), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 ve výši 93 Kč.

32. Podle ustanovení § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

33. Podle ustanovení § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti povinnost musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy.

34. Podle ustanovení § 2a vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

35. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

36. V řízení bylo prokázáno, že předmětné vozidlo nebylo pojištěno podle zákona 168/1999 Sb. a nebylo zjištěno (ani to nebylo tvrzeno), že by se na vozidlo vztahovala skutečnost zakládající jednu z výjimek z placení pojištění dle tohoto zákona. Žalovaný jako vlastník vozidla porušil svou zákonnou povinnost stanovenou mu v ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na úhradu příspěvku za každý den porušení zákonné povinnosti ve výši 14 043 Kč (151 dní x 93 Kč) spolu s náklady spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, tj. celkem na částku 14 343 Kč. Žalovaný příspěvek neuhradil žalobkyni i přes její výzvu včas, a tak vznikl žalobkyni nárok taktéž na úroky z prodlení z dlužné částky, a to od 18. 6. 2019.

37. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. Soud zamítl žalobu co do částky 930 Kč spolu s úrokem z prodlení, když žalovaný dle výpočtu provedeného soudem porušil svou zákonnou povinnost v období o celkové délce 151 dní a nikoliv 161 dní, jak požadovala žalobkyně (výrok II. tohoto rozsudku)

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 313,20 Kč. Tato částka představuje 87,82 % z jejich celkové výše 7 188,80 Kč, přičemž soud k této výši dospěl vypočtením rozdílu úspěchu (93,91 %) a neúspěchu žalobkyně (6,09 %), když žalobkyni, která se domáhala celkem částky 15 273 Kč, bylo přiznáno celkem 14 343 Kč. Celkové náklady ve výši 7 188,80 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená z tarifní hodnoty ve výši 15 273 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), dále z částky 1 740 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných po podání návrhu ve věci (účast na jednání dne 20.11.2020 a dne 14.5.2021) dle § 7 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 108,80 Kč.

40. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení