7 C 263/2013-570

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa], [obec] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa], [obec] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že pozemek parcelní číslo st. [anonymizováno] o výměře 268 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), pozemek parcelní [číslo] o výměře 621 m2 (zahrada) a budova (objekt bydlení) [adresa], jež je součástí pozemku parcelního čísla st. [anonymizováno], kteréžto veškeré nemovité věci se nacházejí v obci a v kat. úz. [obec] a v části [územní celek] [anonymizováno] a jsou u [stát. instituce], [stát. instituce], zapsané na [list vlastnictví] pro obec a kat. [obec], byly ke dni 14.8.2015 ve vlastnictví [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], zemřelého dne [datum].

II. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 11 490 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení 124 200 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svojí žalobou ze dne 26.11.2013 domáhala – po připuštění změny žaloby, poté co původně žalovaný 1/ [celé jméno žalovaného] zemřel a řízení vůči jeho osobě bylo zastaveno – aby soud určil, že nemovitosti ve výroku ad I. specifikované, byly ke dni 14.8.2015 ve vlastnictví [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], zemřelého dne [datum]. Svůj žalobní návrh opřela o následující tvrzení: dne 31.10.2013 byla mezi [celé jméno žalovaného] jako dárcem a žalovanou jako obdarovanou uzavřena darovací smlouva a smlouva o zřízení práva věcného břemene bydlení a užívání nemovitosti. Na základě této smlouvy [celé jméno žalovaného] daroval žalované ve výroku ad. I. uvedené nemovitostí v k.ú. [obec]. Žalobkyně má za to, že je dána neplatnost této smlouvy ze dne 31.10.2013, neboť [celé jméno žalovaného] při uzavírání darovací smlouvy jednal v duševní poruše, která jej činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou. [celé jméno žalovaného] již několik měsíců trpěl vážnými zdravotními obtížemi, které se projevovaly výpadky paměti, dezorientací a postupnou ztrátou sebeobsluhy, následně u něj byla diagnostikována Alzheimerova nemoc, což vyplývá i z lékařské zprávy vystavené pouhý den před uzavřením předmětné smlouvy. Žalobkyně zároveň dne 30.9.2013 podala návrh na zbavení [celé jméno žalovaného] způsobilosti k právním úkonům. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva je neplatným právním úkonem, nemohlo na jejím základě dojít ke změně vlastnictví, avšak v katastru nemovitostí je vedena jako výlučná vlastnice předmětných nemovitostí žalovaná a je tak dán naléhavý právní zájem na určení výlučného vlastnictví [celé jméno žalovaného], kdy nelze přehlédnout ani hospodářský zájem samotné žalobkyně, která je v případě smrti [celé jméno žalovaného] neopominutelnou dědičkou.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu s tím, že se [celé jméno žalovaného] rozhodl předmětné nemovitosti darovat žalované, neboť na tyto nemovitosti byl velmi fixován, nepřál si, aby tyto nemovitosti nabyla jeho dcera – žalobkyně, chtěl v nich strávit zbytek svého života, proto bylo předmětnou darovací smlouvou zřízeno i věcné břemeno doživotního užívání těchto nemovitostí. [celé jméno žalovaného] předmětnou smlouvu uzavřel vážně a svobodně, na základě svého rozhodnutí a své svobodné vůle. V době uzavření smlouvy byl soběstačný, běžně komunikoval způsobem odpovídajícím jeho věku, byl schopen rozpoznat následky svého jednání. Žalobkyně nemá ani dán naléhavý právní zájem určovací žalobě.

3. Ve věci bylo rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. 7 C 263/2013-236 ze dne 9.2.2017 vyhověno, rozhodnutí soudu I. stupně bylo odvolacím soudem rozsudkem č.j. 27 Co 218/2017-304 ze dne 18.10.2017 potvrzeno, k dovolání žalobkyně byly rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18.10.2017, č.j. 27 Co 218/2017-304, jakož i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9.2.2017, č. j. 7 C 263/2013-236, zrušeny a věc vrácena Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. Dovolací soud konstatoval, že posudek v řízení ustanoveného znalce [anonymizováno] [celé jméno znalce] je zcela příkladný, neboť se neomezuje pouze na vlastní posouzení zjištěných medicínských dat týkajících se zůstavitele, nýbrž reflektuje a seznatelně též vysvětluje, proč ze strany v řízení vyslechnutých svědků mohlo vyvěrat přesvědčení, že chování a jednání zůstavitele v inkriminovaném období nevykazovalo žádné nestandardní defekty a proč zůstavitel na tyto svědky působil (mohl působit) normálním (standardním) dojmem člověka nezatíženého dušení poruchou, u něhož by měly být (zásadním způsobem) omezeny jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti. Jestliže soud prvního stupně a odvolací soud v zásadě zjištění učiněná z výslechů svědků (laiků) favorizovali před odbornými závěry soudního znalce, tedy způsobem, který je vyložen v odůvodnění písemného vyhotovení dovoláním napadeného rozsudku, pak nelze jinak, než konstatovat, že v tomto směru pochybily a že toto jejich pochybení založilo věcnou nesprávnost jeho rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedenému by v zásadě - s ohledem na znalcem konstatované tzv. možné světlé chvilky demencí stiženého zůstavitele - přicházelo takové skutkově zcela jednoznačně vyznívající zjištění (v tom směru), že v mezidobí od 30. října 2013 (vyšetření zůstavitele v již shora zmíněné geriatrické ambulanci Krajské nemocnice v [právnická osoba]) do 31. října 2013 (kdy zůstavitel uzavíral s nynější žalovanou předmětné věcné smlouvy), nastala u zůstavitele světlá chvilka, kdy jeho ovládací ani rozpoznávací schopnosti nebyly předmětnou duševní poruchou podstatně omezeny. Pro takový závěr by ovšem nemohly pochopitelně svědčit ty popisy chování či jednání zůstavitele ze strany v řízení již vyslechnutých osob (svědků), k nimž se již shora vyloženým způsobem znalec [anonymizováno] [celé jméno znalce] ve svém znaleckém posudku vyjádřil, nýbrž pouze takové, z nichž by vyplynulo, respektive z nichž by rozhodující soud vzal, též s přihlédnutím k doplňujícímu výslechu znalce [anonymizováno] [celé jméno znalce], za zjištěné (prokázané), že zůstavitel - ač byl vystaven předmětné zátěžové situaci, které byl přítomen některý z již vyslechnutých svědků či jiná osoba - (přesto) nevykazoval (z pohledu svých ovládacích a rozpoznávacích schopností) žádné defekty, které u něj byly zjištěny právě předchozího dne. I když jde v tomto směru z pohledu dovolacího soudu spíše o výjimečnou teoretickou možnost (neboť osoby, které v inkriminovaný den byly v kontaktu se zůstavitelem, patrně již poskytly soudu všechny dostupné informace o chování a jednání zůstavitele v den uzavření věcných smluv), dovolací soud zde neměl dostatečného podkladu k úvaze o případné možnosti přistoupit přímo ke změně dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Rozsudek odvolacího soudu tedy za daných okolností nemůže obstát, neboť není správný. Nejvyššímu soudu tudíž za této situace nezbylo, než rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušit. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá 4. o. s. ř.), v němž nechť soud prvního stupně nově zváží nutnost provedení dalších důkazů, které též mj. navrhovala dovolatelka. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.9.2019, č.j. 24 Cdo 873/2018-346, je závazný (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

5. Mezi účastníky bylo sporné, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení a zda žalobkyní označený právní úkon je úkonem platným či absolutně neplatným (zejména pokud jde o narušení rozpoznávacích či ovládacích schopností u zůstavitele).

6. Darovací smlouvou a smlouvou o zřízení práva věcného břemene ze dne 31.10.2013 měl soud prokázáno, že byla uzavřena mezi [celé jméno žalovaného] jako dárcem a zároveň oprávněným z věcného břemene a žalovanou jako obdarovanou a zároveň povinnou z věcného břemene, kdy touto darovací smlouvou dárce obdarované – své neteři - daroval nemovitostí uvedené ve výroku ad I. za současného zřízení věcného břemene doživotního a bezplatného bydlení a užívání darovaných nemovitostí ve prospěch [celé jméno žalovaného] Smlouva byla opatřena podpisy [celé jméno žalovaného] a žalované, které byly ověřeny co do pravosti [anonymizováno] [jméno] [příjmení], před níž účastníci tuto smlouvu podepsali. Vklad práva byl zapsán do katastru nemovitostí dne 7.11.2013, právní účinky vkladu vznikly ke dni 1.11.2013, jak vyplývá z doložky [stát. instituce], [stát. instituce] na uvedené smlouvě.

7. Z protokolu sepsaného u zdejšího soudu dne 30.9.2013 měl soud prokázáno, že žalobkyně – dcera [celé jméno žalovaného] – požádala o sepsání návrhu na zbavení způsobilosti k právním úkonům u [celé jméno žalovaného] s tím, že [celé jméno žalovaného] trpí několik měsíců zdravotními obtížemi, které se projevují výpadky paměti, dezorientací, postupnou ztrátou sebeobsluhy, nechce chodit k lékaři, aktivnější dopomoci se brání. Žalobkyně zároveň projevila obavu jeho snadné zneužitelnosti a důvěřivosti až servility vůči cizím osobám, které by mohly využít situace a [celé jméno žalovaného] poškodit, okrást či z něho podvodně vylákat majetek, nebo ho přimět k uzavírání půjček či úvěrů. [celé jméno žalovaného] je vlastníkem rodinného domu, žalobkyně tak měla obavy, že by ho mohl někomu dát, nebo formálně prodat a přijít tak o střechu nad hlavou.

8. Zprávou geriatrického centra, ambulance, [příjmení] [anonymizována tři slova], zapsané [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 30.10.2013 v 11.07 hodin ve znění dodatku z téhož dne v 11.50 hodin měl soud prokázáno, že [celé jméno žalovaného] při vyšetření uváděl, že má mít jednoho bratra se kterým se nestýká, ale na jméno si nevzpomene, sestra je také a na jméno si nevzpomíná (dle dcery sestra je [jméno], jmenovaný bratra neměl). Vyšetřovaný dále nevěděl, kdy se jeho syn narodil, uváděl, že se syn jmenuje [jméno] (skutečně [jméno]), u dcery - žalobkyně si také nevzpomínal na jméno. Žalobkyně [celé jméno žalovaného] doprovázela při vyšetření. [celé jméno žalovaného] uvedl, že sám ví, že zapomíná. Udává, že to, co není důležité, vytěsňuje, má pocit, že se o sebe postará sám. Snad se jednou před rokem ztratil, ale byl nalezen. Občas si zapomene vzít jídlo, žalobkyně měla snahu to řešit pečovatelskou službou, ale to [celé jméno žalovaného] odmítl. [celé jméno žalovaného] má předepsanou řadu léků, ale nejí je – dle žalobkyně nechce, protože mu nic není. Závěry lékaře konstatují střední kognitivní deficit – etiologie – nejspíše smíšená, v rámci [právnická osoba] testu 19 bodů – krátkodobá paměť 0, opakování také, orientace v čase 0, clock test – ciferník v pořádku, ale velká ručička špatně. Uvedený lékař uvedl jako diagnózu Alzheimerovu nemoc NS. Z přehledu výkonů vyplývá, že bylo provedeno komplexní vyšetření geriatrem a jedenkrát test mentálních funkcí v geriatrii. Dle doporučení lékaře bylo nezbytné užívání předepsané medikace, [celé jméno žalovaného] byl objednán na CT mozku, nutno se zamyslet nad možností dohledu rodinou.

9. Úředním záznamem PČR [obec], [ulice] [anonymizována dvě slova], měl soud prokázáno, že dne 15.11.2013 žalobkyně v rámci podání vysvětlení uvedla, že její otec bydlí sám v rodinném domku, k jejímu otci měla docházet sestra z nemocnice a dávat mu léky a sledovat jeho zdravotní stav, včera došlo k tomu, že sestra měla přijít k otci okolo osmé hodiny ranní, když tam přišla, otec byl vevnitř domku, byla tam přítomna i sestra otce paní [jméno] [příjmení], zdravotní sestra zkontrolovala otci léky, ty byly v pořadači přeházené, zdravotní sestra byla upozorněna paní [příjmení], že si nepřejí, aby za [celé jméno žalovaného] zdravotní péče docházela a že ani nedostanou klíče. Další den ráno, když zdravotní sestra k [celé jméno žalovaného] přišla, byla tam přítomna žalovaná, ta zdravotní sestru vpustila domů, ale ihned ji upozornila, že to je naposled a že si následnou péči již zařídí sami. Žalobkyně se proto dostavila na policii, neboť má obavy z toho, že dochází k manipulaci s majetkem a bojí se o zdraví svého otce.

10. Protokolem zdejšího soudu sp.zn. 21 Nc 926/2013 ze dne 6.2.2014 v řízení o omezení svéprávnosti [celé jméno žalovaného] soud prokázáno, že [celé jméno žalovaného] jako účastník řízení při svém výslechu uvedl, že se psychicky cítí zcela zdráv, co se týče fyzického zdraví tak úměrně svému věku. Žalobkyně na něj podala návrh ze zištných důvodů. O otce se začala zajímat asi tak před rokem, měli v ulici [ulice] kromě domu a pozemku, ve kterém [celé jméno žalovaného] v době výslechu bydlel, ještě další pozemky a nemovitosti, žalobkyně chtěla všechno získat, pořád o tom hledala nějaké informace, strašně jí vadilo, když si to [celé jméno žalovaného] udělal po svém, rozdal to lidem, o kterých věděl, že to nikomu nedají a že budou pokračovat. [celé jméno žalovaného] nechtěl, aby to dcera zpeněžila a měla z toho prospěch jen ona. Stejné záměry žalobkyně sleduje i vůči tomu domu, který ještě zbývá. [celé jméno žalovaného] se se svým synem [jméno] nestýká, vydědil ho. [celé jméno žalovaného] žalobkyni říkal, zda by nešla bydlet do domu v [obec], ona se tvářila, že co si myslí, že by snad vyměnila [obec] za [obec] [celé jméno žalovaného] potvrdil, že dům daroval neteři, prakticky se to už převedlo s tím, že tam může dožít. [celé jméno žalovaného] dům nabídl dceři, ta ho ale nechtěla, tak ho daroval neteři. [celé jméno žalovaného] dále uváděl, že neví, zda neteř bude v domě bydlet, ale nevadí mu to, ona je to taková stará rodina, nepotřebují se zařizovat, třeba tam bude bydlet někdo jiný z její rodiny. U neteře [celé jméno žalovaného] nemá strach, že by to prodala, protože nepotřebuje peníze, protože jich mají dost na normální život. Lékaři mu předepisují léky, ale [celé jméno žalovaného] bere jen některé z nich, ty si vybírá sám, protože ví, co mu udělá dobře a co ne. [celé jméno žalovaného] měl automobily, ten poslední dal paní [příjmení]. Žalovaná k [celé jméno žalovaného] chodí asi tak pět let, stavuje se u něj, někdy dvakrát do týdne, někdy jednou do měsíce, ptá se, zda [celé jméno žalovaného] něco nepotřebuje. Pokud byl [celé jméno žalovaného] tázán v rámci svého výslechu na ceny běžných potravin, byl orientován, pouze u másla nevěděl s tím, že je to složité, že je to jiné než dřív. Žalobkyně při svém výslechu jako navrhovatelky v rámci řízení o omezení způsobilosti [celé jméno žalovaného] uváděla, že [celé jméno žalovaného] pobírá důchod, ten si vybírá na poště, nebo mu jej nosí pošťačka, [celé jméno žalovaného] si hospodaří sám. Žalobkyně k němu na víkendy jezdila, navařila mu tam, ale na nákup nechodila, protože chtěla, aby [celé jméno žalovaného] zašel mezi lidi. Od prosince 2013 tam žalobkyně nejezdí, bylo jí to doporučeno [anonymizováno] [příjmení], aby otce zbytečně nerozrušovala. Žalobkyně zajistila v nemocnici službu, která by dvakrát denně nebo na požádání jezdila k [jméno] [celé jméno žalovaného] domů a dávala mu léky, tato služba byla nakonec žalovanou odmítnuta. Vztahy mezi žalovanou a [celé jméno žalovaného] nebyly v podstatě žádné, žalobkyně ji tam viděla před deseti lety, má za to, že se jedná o vliv sestry na [celé jméno žalovaného], tedy matky žalované. Žalobkyně za [celé jméno žalovaného] před prosincem 2013 jezdila aspoň dva roky, předtím tam jezdila tak jednou za čtrnáct dní.

11. Ze znaleckého posudku zpracovaného v rámci řízení o omezení svéprávnosti [celé jméno žalovaného], zpracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalkyní z odvětví psychiatrie, ze dne 20.6.2014 a protokolem z jednání soudu ze dne 4.9.2014 v řízení o omezení svéprávnosti, v rámci něhož byla jmenovaná znalkyně vyslechnuta, měl soud prokázáno, že [celé jméno žalovaného] vyšetřila po předchozím písemném pozvání v domácím prostředí dne 22.5.2014, posuzovaný byl při příchodu znalkyně ve spodním prádle částečně, na horní části těla měl svetr. Posuzovaný žije převážně v minulosti, jsou u něj zřetelné poruchy novopaměti, vyšetřovaný uváděl, že bez brýlí nevidí, s brýlemi špatně, když si teď chce něco přečíst, musí si vzít i lupu, ale nechce to nikomu říkat, stydí se za to. K převodu domu vyšetřovaný uváděl, že dům už není jeho, že to nechal přepsat, nebyl schopen uvést na koho. Posléze reagoval tak, že na toho pána, co tady před chvilkou byl. Na dotaz, zda lituje darování, vyšetřovaný uvedl, že je to takový divný, že ani nevěděl, že je to možný, ono se to tvářilo jako smlouva, posuzovaný si nemyslel, že je to tak úplně úřední a pak přišlo úřední psaní, že je převod hotovej (poznámka znalkyně: posuzovaný je trochu paranoidní, morosní), ale on s tím už nechce nic dělat, protože se mu úplně nechce říct, že to byl podvod. Žalobkyně to chtěla teď hned a hlavně za co největší peníze, což ho naštvalo. Posuzovaný byl správně orientován osobou, místem, časem nikoliv, situací částečně, jeho odpovědi byly mnohdy vyhýbavé s používáním ustálených obecných obratů. U posuzovaného je zřejmé jisté paranoidní nastavení vůči dceři, případně i jiným osobám a v kontrastu k tomu v poměrně značná nekritičnost k jiným osobám, intelektové schopnosti a paměť vykazují výrazný kognitivní deficit (lehký až středně těžký) – výrazně narušena pracovní paměť a s tím související myšlenkové procesy a schopnost rozhodování. Závěr znalkyně byl, že posuzovaný trpí lehkou až středně těžkou demencí nejspíše smíšeného původu. Stav vyšetřovaného byl bez velkých nadějí na jakékoliv zlepšení, v době kdy byla uzavřena darovací smlouva mezi vyšetřovaným a žalovanou znalkyně - s odkazem na zprávu z geriatrie ze dne 30.10.2013 - konstatovala, že zdravotní stav vyšetřovaného byl velmi podobný tomu, jak ho vyšetřovala v květnu 2014. V rámci vyšetření znalkyní posuzovaný nechtěl spolupracovat, odmítal odpovídat na otázky, choval se nedůvěřivě.

12. Zprávou kardiologického centra [právnická osoba], [obec] z 1.10.2013 bylo prokázáno, že u [celé jméno žalovaného] byla provedena kontrola kardiostimulátoru.

13. Zprávou neurologické kliniky – pohotovostní ambulance [obec] ze dne 9.4.2014 bylo prokázáno, že [celé jméno žalovaného] byl vyšetřen neurologem, v rámci lékařské zprávy je uvedeno, že je orientovaný, spolupracuje.

14. Zprávou kliniky ORL, [obec] ze dne 10.1.2014 bylo prokázáno, že [celé jméno žalovaného] byl odeslán praktickým lékařem k vyšetření sluchu se závěrem cerumen obturans, hippacusis perceptiva, bez terapie.

15. Z operačního protokolu ze dne 16.2.2015 bylo zjištěno, že se [celé jméno žalovaného] podrobil reinplataci kardiostimulátoru, dále je zde uvedeno, že způsobilost k řízení motorových vozidel není omezena.

16. Zprávou [stát. instituce] ze dne 1.9.2020 měl soud prokázáno, že u [celé jméno žalovaného] nebylo vedeno žádné správní řízení ve věci ztráty zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel.

17. Zprávou Městské policie [obec] ze dne 28.11.2014 bylo prokázáno, že policii nejsou známy žádné okolnosti, pro které by [celé jméno žalovaného] vyřadit z projektu signál v tísni, došlo pouze v jednom případě k pravděpodobně náhodnému stisknutí tlačítka a tudíž i výjezdu do místa jeho trvalého bydliště.

18. Výslechem žalobkyně (dcery [celé jméno žalovaného]) bylo prokázáno, že v roce 2013 byla se svým otcem v pravidelném styku, jezdila k němu o víkendech, výjimečně 1x za 14 dní, otci pomáhala, trochu poklidila, udělala práce kolem domu, na zahradě. Žalobkyni se zdálo, že už otec ztrácí pojem o čase, toho si všimla už asi dva roky předtím, například si otec myslel, že žalobkyně skončila školu před deseti lety, postupně si pletl i dny nebo se žalobkyně ptal proč tam tak dlouho nebyla, ač tam jezdila každý víkend. Otec žalobkyně si stěžoval i na svůj fyzický stav, konkrétně třeba na kolena, žalobkyně chtěla, aby se léčil a v této souvislosti zjistila, že už otec ke své závodní lékařce netrefí. Žalobkyně proto kontaktovala lékařku [anonymizováno] [příjmení], kam otce objednala a doprovodila ho tam. Otec žalobkyně šel k lékařce do ordinace sám, žalobkyně mu nechávala tzv. prostor. Otec žalobkyně se ale s lékařkou nedokázal domluvit, proto žalobkyni pozvali dovnitř, aby mohla vysvětlit, jaký je [anonymizováno] [příjmení] žalobkyni doporučila, aby se obrátila kvůli otci na psychiatra. Žalobkyně se obrátila na psychiatričku [anonymizováno] [příjmení], která jí však doporučila z dovodu vhodnosti geriatrii, žalobkyně proto otce objednala na podzim na vyšetření do nemocnice - problémem byly dlouhé čekací lhůty. I tam byl otec žalobkyně nejprve v ordinaci sám, lékař s ním udělal clock test, napsal mu i medikaci. Otec žalobkyně na to reagoval tak, že nevěděl, proč tam je, co má dělat, ale podařilo se, aby test udělal. Otce žalobkyně spíše vyváděly z míry otázky na rodinu, žalobkyně byla k lékaři pozvána také a uváděla věci na pravou míru. Na geriatrii v nemocnici byl otec žalobkyně předvolán, asi 3x, naposledy v prosinci 2013, byly tam proto, že [anonymizováno] [příjmení] chtěl sledovat, jak prášky u otce zabírají. Byl však problém s tím, že otec žalobkyně dávkování léků nedodržoval, pletl to, proto přímo [anonymizováno] [příjmení] objednal pro otce zdravotní sestru, která by dohlížela na dávkování léků. Otec žalobkyně s tím byl srozuměný, návštěva zdravotní sestry se měla uskutečnit už druhý den, tehdy se však už zdravotní sestra do domu nedostala, zvonila, nikdo jí nepřišel otevřít. Od prosince 2013 již žalobkyně nevěděla, co se dělo dál, protože [anonymizováno] [příjmení] jí prostřednictvím tehdejšího právního zástupce žalobkyně doporučila, aby tam už nechodila. Žalobkyně si ještě vybavila, že v polovině listopadu 2013 (13. nebo 14.) šla do lékárny pro léky, když se k otci vrátila, byla tam paní [příjmení], žalobkyně před ní s otcem hovořila o tom, že tam přijde zdravotní sestra, na což paní [příjmení] reagovala tak, že si to nepřeje, že má žalobkyně vypadnout a že barák již není otce. Žalobkyni otec vždy poznal, problémem bylo, že když někdo přišel, otec ho pustil do domu - žalobkyně zjistila, že měl například uzavřené smlouvy se dvěma dodavateli energie naráz - takovým lidem pak ukazoval staré faktury, výpisy, což normálně nedělal. Žalobkyni volala paní [příjmení], aby žalobkyně udělala pořádek se smlouvami s elektrikou, žalobkyně jí říkala, že o tom ví, neviděla důvod k tomu, aby jí paní [příjmení] úkolovala. Také se stalo, že když za otcem přišla matka žalobkyně (manželka zůstavitele), nepoznal ji, to bylo asi v roce 2012. Žalobkyně se s otcem o předmětném domě bavili, již v roce 2010 jí otec říkal, že napsal závěť, ptal se, co bude s domem dál, žalobkyně neměla žádný důvod dům prodávat, byla na něm spousta její práce, byl to také její rodný dům, plánovala, že si v důchodu naopak zahradu u domu bude užívat. Žalobkyně neměla žádnou povědomost o tom, že by otec dům chtěl prodat. Na toto téma s otcem narazili i v roce 2013, žalobkyně dům prodávat nechtěla. Žalobkyně vycházela z toho, že dům - jako v jiných rodinách -připadne jí, sám otec jí říkal, co má na domě udělat, na co si má případně dávat pozor, když chtěla například dát na zahradu něco, s čím otec nesouhlasil, říkal žalobkyni, ať si to tam dá, až to bude její. Žalobkyně tak neměla žádný důvod to blíže rozebírat. V roce 2012 se v domě dávaly nová dřevěná okna, v létě 2013 ještě okapy, opravovaly se nedostatky na střeše, vše hradila žalobkyně. Na zahradě u domu pracovala žalobkyně, sklízel tam pan [příjmení], když se žalobkyně ptala otce proč, nedokázal jí na to odpovědět. Na jaře 2013 se stala se i situace, že se otci rozbila lednice, měl jí plnou vody, ptal se žalobkyně, co s tím má dělat, přitom on sám byl technicky zdatný. Žalobkyně lednici čistila, našla tam deset let staré mléko, na dotaz, proč ho tam má, jí otec řekl, že si to tam dala babička. Vztahy žalobkyně s paní [příjmení] byly až do roku 2013 v pořádku, jmenovaná věděla, že tam žalobkyně chodí, dokonce se tam i potkávaly. Sama paní [příjmení] v červnu 2013 do telefonu žalobkyni říkala, že se otec„ pochichtává“ a tím maskuje svoji zmatenost. V současné době jsou vztahy žalobkyně a paní [příjmení] nulové. Žalobkyně se žalovanou nestýkají, žalobkyně k tomu nemá žádný důvod, překvapilo ji, že dům vlastní zrovna ona otec žalobkyně ji neměl rád, ani ona jeho. Předmětný dům otec žalobkyni nikdy jako dar nenabízel, měl dva automobily, a to starého žigulíka a téměř novou Kiu, která měla najeto asi jen 800 km, otec s tím autem již nejezdil, už se bál, oba automobily dal paní [příjmení]. Návštěvy u otce od jiných osob musely probíhat ve všední dny, nebyl skoro týden, aby žalobkyně někam netelefonovala kvůli elektřině nebo plynu, otec každého do domu pustil, mohlo se stát cokoliv, žalobkyně měla strach, proto nakonec podala žádost o omezení svéprávnosti otce. O darovací smlouvě na předmětný dům se žalobkyně dozvěděla od paní [příjmení], která jí řekla, že dům je jejich nebo náš, tak nějak to bylo, a že už žalobkyně nemá o čem rozhodovat. Žalobkyni to překvapilo, chtěla od otce hned vysvětlení, ale byl celý zmatený. Žalobkyně měla dojem, že se v přítomnosti paní [příjmení] nebo žalované otec jakoby bál i něco říct, aby to nebylo špatně. V přítomnosti žalované žalobkyni otec v prosinci 2013 z domu vyhodil. Před žalobkyní otec nikdy nemluvil o tom, že by s domem chtěl nějak disponovat, dávat ho žalované. Otec používal signál v tísni, ale k jeho zapojení došlo zpravidla neopatrnou manipulací se zařízením, řešila to i policie, kde žalobkyni říkali, že takto byli u otce už mockrát a že to takhle nemá význam.

19. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] (pozůstalá manželka po [celé jméno žalovaného] a matka žalobkyně) bylo prokázáno, že manželství svědkyně s [celé jméno žalovaného] bylo atypické, manžel začal podnikat, zdržoval se proto ve své nemovitosti na [anonymizováno] a svědkyně v bytě. Občas se spolu vídali, pokud jeden od toho druhého potřebovali s něčím pomoct, vyšli si navzájem vstříc. První zážitek, který se svědkyni vybavil ke stavu manžela, byla příhoda z prosince 2010, kdy se u svědkyně stavovala žalobkyně, které se udělalo špatně, chtěla se ale ještě stavit u svého otce, svědkyně ji proto nabídla, že se u manžela ráno zastaví ona. Svědkyně proto manželovi vysvětlovala, že žalobkyně za ním přijet nemohla, že se jí udělalo špatně, reakce manžela byla taková, že stále opakoval slova„ ty tomu rozumíš?“, bylo zřejmé, že to vůbec nemohl pochopit. Také se stávalo, že když se potkali ve městě, tak ji manžel vůbec nepoznal, svědkyně si tak uvědomila, že se něco děje, když byli spolu 43 let. Péči o manžela vzhledem k věku svědkyně převzala dcera, která mu prala, vozila jídlo. S prádlem to bylo problematické, protože manžel měl za to, že je soběstačný, pořídil si automatickou pračku, ale neuměl to s ní, špinavé prádlo potom schovával. Žalobkyně našla špinavé prádlo například na místě pro prací prostředky, dokonce špinavé slipy v ledničce. Svědkyně s manželem měli společné známé, se kterými se dříve vídali každý týden, jezdili na společné dovolené, potom se svědkyně od nich dozvěděla, že návštěvy u manžela ustaly, protože se manžel strašně změnil, jen nadával, každého kritizoval. Žalobkyně měla z manžela takový pocit, že je zvyklý na určité schéma, ale při běžném rozhovoru nebyl schopen reagovat. O předmětném domě svědkyně s manželem mluvili vícekrát, svědkyně chtěla, aby dům převedl na děti, jeho odpověď byla:„ nestarej se, je to zařízené“. Z počátku k manželovi chodila jen dcera, když došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, chodila tam i svědkyně, a to od roku 2014 denně. V roce 2013 se svědkyně u manžela stavovala asi tak 1x do měsíce, jednalo se o návštěvy, protože svědkyně věděla, že se dcera stará. Tyto návštěvy probíhaly tak, že se svědkyně někdy manželovi ohlásila předem, někdy ne, on přichystal kávu, měl to naučené, potom seděli a povídali si. Na zdi nad stolkem visela fotografie jeho sestry, manžel se svědkyně ptal, jestli zná tuhle paní, svědkyně mu odpověděla, že samozřejmě, že je to jeho sestra. Jeho reakce byla taková, že ne, že ta už dávno umřela, ale to nebyla pravda. Také se jí jednou zeptal, jakého měla manžela, svědkyně se začala smát a z legrace mu řekla, že žádného neměla, jeho reakce byla taková, že se divil, že taková hodná ženská neměla manžela. Tato událost se stala asi v roce 2014. Svědkyně se manželovi snažila pomáhat, chodila s ním na procházky, případně nakupovat, protože manžel stále tvrdil, že má hlad, ale na nákupech byl hodně zmatený, nevěděl, co si má vzít, stále nakupoval jednu věc - salám. Později už nechtěl na nákupy, ani procházky chodit, nechtěl připustit, že je nemocný. Manžel měl signální zařízení, ale vůbec ho neuměl použít, je možné, že jeho signalizaci při návštěvě mohla zmáčknout žalobkyně, po čase se tam objevil pan [příjmení] i policie, co se děje. Manžel měl problém používat i pevnou linku, to zařízení pro něj bylo úplně zbytečné, žalobkyně pak zařizovala odpojení. V předmětné nemovitosti se měnily zámky, přesto ale manžel otevřel každému, stávaly se také zvláštní věci, že něco zmizelo a pak se to objevilo zase zpět (například popelnice, oblečení, léky). Manžel si stěžoval, že mu tam chodí nějaký kluk, že chodí do dílny, že si tam vždy něco vezme a odejde, kdo to je, nevěděl. Svědkyně se manžela třeba zeptala, co dělal, odpověděl jí, že dělal na zahradě, svědkyně se tam šla podívat a zjistila, že tam ryl lžící na boty.

20. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] měl soud prokázáno, že byla bývalou kolegyní žalobkyně do roku 2000, [celé jméno žalovaného] byl také jejím spolupracovníkem, bydleli nedaleko od sebe, navštěvovali se. Návštěvy u něj byly takové, že se sešli po práci odpoledne na kafe, většinou to bylo u pana [celé jméno žalovaného], někdy přišel společně s manželkou ke svědkyni. Když začal [celé jméno žalovaného] podnikat, svědkyně mu vedla účetnictví. S [celé jméno žalovaného] se vídala asi do roku 2013, to už se jí pak přestal líbit. Svědkyně jednou žalobkyni říkala, ať na něj víc dohlížejí, že už si moc nepamatuje. Svědkyni se vybavilo, že se s panem [celé jméno žalovaného] bavili o nějaké součástce do čerpadla, svědkyně mu říkala, že prodejna je ve [anonymizováno] ulici, nechtěl jí to věřit, prodejnu hledal až na druhém konci města. Šel tam pěšky, na dotaz svědkyně, proč tam nejel trolejbusem, odpověděl že ani nevěděl, že tam trolejbus jede. Manžel svědkyně si jí stěžoval, že ho pan [celé jméno žalovaného] nepozdraví, když se potkají. Kolikrát svědkyni přišlo, že J. [celé jméno žalovaného] ani neví, kdo ona je, že tzv. loví v paměti a mluví k něčemu jinému. Proto k němu svědkyně přestala chodit, nechtěla, aby jí někdo z něčeho osočil. [celé jméno žalovaného] měl dům po rodičích, měl tam dílnu, před svědkyní říkal, že jen neví, co s tím bude žalobkyně dělat, když je v [obec]. Jinak [celé jméno žalovaného] před svědkyní o prodeji či darování domu nemluvil. Poslední návštěva u [celé jméno žalovaného] byla velmi krátká, protože svědkyně viděla, že si ji pan [celé jméno žalovaného] skoro nepamatuje, co by tam potom dělala, zbytečně by potom ztrapňovala sebe i jeho. Poslední návštěva mohla proběhnout spíše v roce 2014. V období let 2013 až 2014 mohly být intervaly návštěv u pana [celé jméno žalovaného] 1x za 6 týdnu či za 2 měsíce, od roku 2000 probíhaly 1x za 14 dní.

21. Výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] (manžela žalované) bylo prokázáno, že s panem [celé jméno žalovaného] se znal ještě z TMS, byl bratrem tchýně svědka. Svědek dělal auta - veterány, chodil do dílny v nemovitosti pana [celé jméno žalovaného] a to od 80. let spolu s tchánem, od 90. let sám. Svědek vždy na [celé jméno žalovaného] zazvonil, ten mu přišel otevřít, byli pak v dílně, do samotného domu svědek nechodil, jen třeba při nějaké příležitosti, když přivezl tchýni. Pan [celé jméno žalovaného] doma uvařil kafe, potom ho přinesl do dílny, pilo se na ponku. Když byli v dílně, byl tam svědek, syn svědka a [celé jméno žalovaného], když neměl návštěvu. Pokud přišel někdo tzv. od fochu, byli tam vždycky všichni, protože to pana [celé jméno žalovaného] zajímalo. [celé jméno žalovaného] byl neskutečný pedant, vždy muselo být vše uklizeno, dílna se musela každý den sklidit, i když se třeba další den pokračovalo. Na podzim 2014 se svědek setkal u pana [celé jméno žalovaného] se žalobkyní, pan [celé jméno žalovaného] zmáčkl tlačítko nouzového volání, žalovaná svědkovi nařídila, aby tam jel. Na místě byla žalobkyně a její matka. Když zemřel tchán, tchýně se s [celé jméno žalovaného] – svým bratrem - sblížili, tchýně vždy když přijela do [obec], bratra vždy navštívila, 1x do měsíce to bylo určitě. Žalovaná se svědkem z počátku občas na dílnu jela také, ale bylo to spíše kvůli zahradě, od poloviny roku 2013 byly ty návštěvy častější a v roce 2014 již velmi pravidelné. Svědek nedokázal objasnit, proč se tyto návštěvy v polovině roku 2013 zintenzivnily, snad to mohlo souviset s tím, že si strýc stěžoval na provoz v ulici a žalovaná mu pomáhala s úřady. Nikdy se nestalo, že by [celé jméno žalovaného] svědka či jeho syna [jméno] nepoznal, choval se vždy stejně, byl takový, jak ho svědek znal od začátku. Svědek se o domu s [celé jméno žalovaného] vůbec nebavili. Svědek od roku 2000 žádné změny na duševním stavu [celé jméno žalovaného] nepozoroval, jediná změna byla od Vánoc 2014, kdy byl částečně zbaven svéprávnosti, bál se, že ho zavřou do ústavu, že nikoho nezajímá, co říká. Svědek nejčastěji u [celé jméno žalovaného] viděl [jméno] [příjmení]. V letech 2012 až 2014 se svědek občas [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] ptal, jestli nechce něco koupit, jeho reakce byla taková, že ne, že má obchod za rohem. Žalovaná [celé jméno žalovaného] zařizovala nějaké obědy od pečovatelské služby, občas spolu šli na oběd nebo večeři do restaurace. [celé jméno žalovaného] daroval žigulíka paní [příjmení], mělo hodnotu jen nádrže, dále od něj koupila auto značky Kia. V roce 2010 [celé jméno žalovaného] auto řídil, jezdil i v roce 2013, svědek ho viděl, když nakládal nákup do auta u Kauflandu, jezdit přestal až na Vánoce 2013, kdy auto prodal. Ještě v roce 2014 svědek [celé jméno žalovaného] půjčoval své auto na projetí. [celé jméno žalovaného] chodil na rodinné oslavy, v letech 2010 až 2014 svědek neviděl, že by [celé jméno žalovaného] někoho nepoznal, jmenovaný MHD nejezdil.

22. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] měl soud prokázáno, že [celé jméno žalovaného] znal více jak dvacet let jako zákazníka, [celé jméno žalovaného] u něj kupoval spotřební elektroniku, svědek pro něj dělal nějaké věci, také jsou skoro sousedé, občas se potkávali. V průběhu let svědek k panu [celé jméno žalovaného] chodil i domů, i v roce 2013 někdy koncem léta či počátkem podzimu u něj doma byl, dělal mu čištění rádia, přeladění televize. Pan [celé jméno žalovaného] se svědkovi jevil jako normální starší člověk, žádné výpadky paměti či dezorientaci na něm svědek nepozoroval, pan [celé jméno žalovaného] věděl, kdo svědek je a jak se jmenuje. [celé jméno žalovaného] před svědkem nikdy nemluvil o nakládání s domem a pozemky v [obec]. Co se týče nákupu zboží, svědek nic výjimečného nepozoroval, televizi měl pan [celé jméno žalovaného] např. tři roky, video patnáct let, svědek se mu ho snažil udržovat v chodu. Pokud si pan [celé jméno žalovaného] u svědka něco objednával, dokázal se vyjádřit, co chce, svědkovi platil hotově.

23. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] měl soud prokázáno, že s žalovanou a [celé jméno žalovaného] jsou přátelé asi čtyřicet pět možná i padesát let, jejich rodiny se znaly, scházely, žádný příbuzenský vztah mezi nimi není. Svědkyně se s žalovanou vídá jednou za čas, s [celé jméno žalovaného] se vídala častěji, zhruba jedenkrát do týdne po dobu posledních dvaceti let, tyto návštěvy trvaly různě dlouho, někdy deset minut někdy třeba hodinu. I v druhém pololetí roku 2013 jí vše přišlo jako vždycky, normální. Dezorientace u pana [celé jméno žalovaného] určitě nebyla, výpadky paměti měl, ale takové běžné, co se děje každému např. hledal klíče. [celé jméno žalovaného] neměl nikdy žádný problém s tím, že by nevěděl kdo svědkyně je, nebo ji nepoznal. V roce 2013 se [celé jméno žalovaného] docela často zmiňoval o tom, že neví, co s domem, zmiňoval se o tom i v roce 2012, ale ne tak často. [celé jméno žalovaného] svědkyni říkal, že žalobkyni dům nabízel jako první, ta mu ale řekla, že tam bydlet nebude, a to opakovaně, a pan [celé jméno žalovaného] začal hledat někoho jiného, komu by dům v [obec] dal. Chtěl, aby v domě bydlel někdo jemu známý, a kdo dům bude užívat. Jeho představa byla vždycky taková, že by tam dožil a pak teprve by se do domu stěhoval někdo další. [celé jméno žalovaného] dům nabídl i svědkyni, kterou to překvapilo, chtěla se o tom ještě poradit s rodinou, pak však došlo k tomu, že si žalobkyně na svědkyni před domem pana [celé jméno žalovaného] počkala a udělala jí scénu, že se snaží okrádat jejího otce a chtěla na ní zavolat policii. Na to si svědkyně řekla, že to nemá zapotřebí a panu [celé jméno žalovaného] řekla, že dar nepřijme. Dle svědkyně [celé jméno žalovaného] nabízel dům své sestře, ta to také odmítla, poté nabídl dům žalované. Svědkyně to ví přímo od pana [celé jméno žalovaného]. Svědkyně s panem [celé jméno žalovaného] dál o tom spolu nemluvili, až poté jí pan [celé jméno žalovaného] řekl, že je dům převedený. Svědkyně neměla v žádném případě dojem, že by pan [celé jméno žalovaného] jednal pod nátlakem. Pan [celé jméno žalovaného] si byl vědom toho, že dům převede na někoho jiného, žádné pochybnosti o převodu domu před svědkyní nezmínil. K domu měl pan [celé jméno žalovaného] velmi silný vztah, žil tam už jeho dědeček, rodiče, nechtěl tak, aby v domě bydlel někdo cizí. Pan [celé jméno žalovaného] s manželkou nežil, syna vydědil, s žalobkyní neměli nikdy nijak dobré vztahy.

24. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] měl soud prokázáno, že pana [celé jméno žalovaného] vídal asi tak dvakrát za rok, poslední rok pana [celé jméno žalovaného], jak začal mít zdravotní problémy, neviděl. Pokud se viděli, bylo to jen takové popovídání o zahrádce, o úrodě. Před svědkem [celé jméno žalovaného] o domu nemluvil.

25. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], [anonymizováno], měl soud prokázáno, že se s [celé jméno žalovaného] jako sociální pracovnice potkala třikrát, kdy první příležitost byla návštěva svědkyně u něj doma jako u budoucího klienta pečovatelské služby. Asi po jednom týdnu od prvé návštěvy se podepisovala smlouva na sociální službu, podepisoval ji sám pan [celé jméno žalovaného]. Sociální služba mohla být v období od listopadu 2013 do března 2014. K ukončení služby pro pana [celé jméno žalovaného] došlo po ne moc dlouhé době, pan [celé jméno žalovaného] se rozhodl, že obědy chce domácí, domlouvalo se to s jeho neteří, že mu obědy bude nosit. Jeden z důvodů nespokojenosti pana [celé jméno žalovaného] bylo to, že mu nebylo příjemné, že se sociální pracovnice s donáškou střídaly. Svědkyně na orientaci [celé jméno žalovaného] prostorem, místem, časem a osobami neshledala nic zvláštního, ale přišel jí jako podivín, ne ovšem v tom smyslu, že by byl neorientovaný nebo měl potíže s pamětí. Pan [celé jméno žalovaného] si svědkyni pamatoval i to, o čem mluvili. Svědkyni připadal spíše podezřívavý a utkvělo jí v paměti, že při podpisu smlouvy o sociální službě si ji pan [celé jméno žalovaného] podrobně prostudoval a na všechno se ptal. Trvalo to asi hodinu, přičemž standardně u klientů dochází k uzavření smlouvy v rozsahu dvaceti až třiceti minut. Rozsah smlouvy o poskytování sociální služby předkládané [celé jméno žalovaného] byl pět až šest stran.

26. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] měl soud prokázáno, že [celé jméno žalovaného] vozila obědy dvakrát či třikrát týdně, ale dlouho to nevydrželo. Svědkyně panu [celé jméno žalovaného] přinesla oběd domů, tam mu ho vybalila, prohodila pár slov a odjela pryč. Svědkyni se nezdálo, že by měl pan [celé jméno žalovaného] problém s orientací prostoru, místem, časem a osobou. Normálně se spolu bavili, věděl, co je za den, mluvil o tom, co dělá a co má naplánovaného. Pan [celé jméno žalovaného] na svědkyni působil naprosto normálně. Pan [celé jméno žalovaného] před svědkyní říkal o neshodě mezi ním a jeho dcerou, o tom, že je jeho věcí komu dům dá, ale žádné další podrobnosti již svědkyně nevěděla.Jak svědkyně [příjmení]. [příjmení] tak svědkyně [příjmení]. [příjmení] se u [celé jméno žalovaného] setkaly s jeho neteří, vztahy mezi neteří a panem [celé jméno žalovaného] popisovaly jako dobré, hezky si spolu povídali. Vypadalo to, že spolu mají poměrně blízký vztah.

27. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] měl soud prokázáno, že se jedná o sestru [celé jméno žalovaného], žalobkyně je její neteří. Svědkyně byla s bratrem v pravidelném kontaktu, jezdila za ním každých čtrnáct dní, jednalo se o odpolední návštěvu na kafe, také si telefonovali. Svědkyně s bratrem o domě hovořila hodně, měl starost, co s domem bude po jeho smrti. Po smrti rodičů se svědkyně s bratrem domluvili, že dům zůstane v rodině. Bratr svědkyni říkal, že dům nabízel dceři, ta by si ho sice vzala, ale nechtěla by tam bydlet s tím, že ho prodá. Bratr z toho byl nešťastný, nejprve uvažoval o tom, že sepíše závěť a dům dá své přítelkyni [jméno] [příjmení], kterou má po rozchodu s manželkou v roce 1992, z toho ale nějak sešlo. Dům pak nabízel i svědkyni, svědkyně ho ale nechtěla, nebydlí v [obec]. Bratr potom došel k závěru, že by dům dal dceři či synovi svědkyně. Potom už [celé jméno žalovaného] jednal s dcerou svědkyně, že to nechá přepsat na ni. V roce 2013 neměl bratr problémy s orientací prostorem, místem, časem či osobami.

28. Výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] měl soud prokázáno, že co se týče darovací smlouvy z 31.10.2013 vykonávala pouze úkon ověření podpisů na smlouvě, o což jí požádala žalovaná, k ověřování podpisů došlo v domácnosti pana [celé jméno žalovaného] po 18. hodině večer, svědkyně věděla, že je pan [celé jméno žalovaného] starý pán a měla to při cestě domů. Při podpisu smlouvy [celé jméno žalovaného] svědkyni vysvětlil své důvody. [celé jméno žalovaného] se svědkyni jevil naprosto normálně, jeho fyzický stav odpovídal věku, stejně tak duševní kondice byla v pořádku. [celé jméno žalovaného] měl povídavou náladu, svědkyni děkoval, že se stavila a potom jí začal vysvětlovat, proč to dělá. [celé jméno žalovaného] jí říkal, že to chce mít hotové předtím, než půjde na reoperaci oka, že by byl velice rád, aby dům zůstal v majetku rodiny. [celé jméno žalovaného] jí vyprávěl, že dům dcera nechtěla užívat, že ho chtěla prodat. Dále říkal, že se o něj dcera poslední dobou více stará, vodí ho po různých lékařích, kde dosud nebyl, považoval to za zbytečné, měl obavu, že ho chce dát do ústavu. Tím, že by dům převedl, se domníval, že by dcera ztratila i důvod usilovat o ústav. Pan [celé jméno žalovaného] se zmínil, že z něj dcera chce udělat blázna, na to konto svědkyně zbystřila a byla ráda, že se zdržela. Znovu se pana [celé jméno žalovaného] vyptávala, zda to tak skutečně chce, zda si je vědom toho, že dům nebude v jeho vlastnictví, na to [celé jméno žalovaného] svědkyni řekl, že chce dům převést na paní [celé jméno žalované] včetně dílny a nářadím. Syn paní [celé jméno žalované] by dílnu mohl využívat. Pan [celé jméno žalovaného] měl z počátku ze svědkyně obavy jako z úřední osoby, potom zjistil, že se se svědkyní může mluvit a svěřoval se jí. Svědkyně u pana [celé jméno žalovaného] strávila asi jeden a půl hodiny.

29. Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č.j. 27Co 111/2015-189 ze dne 1.6.2015 měl soud prokázáno, že rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27.11.2014, č.j. 21 Nc 926/2013-161 byl změněn tak, že svéprávnost [celé jméno žalovaného] byla omezena v rozsahu, že není způsobilý činit právní jednání v těchto oblastech: uzavírání smluv o poskytování asistenční péče, sociální péče, rozhodování o přijetí a odmítnutí zdravotních služeb, opatrovníkem [celé jméno žalovaného] bylo jmenováno Statutární město Pardubice. Při svém rozhodování odvolací soud vycházel ze situace, že dům, který posuzovaný vlastnil, byl darovací smlouvou převeden na žalovanou, cennější movité věci – osobní automobily – posuzovaný již dříve daroval, resp. prodal, starobní důchod je zasílán na účet u peněžního ústavu, k němuž má dispoziční právo žalobkyně, tudíž [celé jméno žalovaného] žádná závažná újma ve smyslu ust. § 55 občanského zákoníku nehrozí. Odvolací soud tak neshledal potřebným [celé jméno žalovaného] omezovat i ve způsobilosti nakládání s majetkem a finančními částkami v hodnotě přesahující 1.000 Kč tak, jak učinil okresní soud.

30. Zprávou psychiatrického oddělení Příjmové UPS ambulance, [nemocnice] [územní celek], [anonymizováno], ze dne 21.2.2015 vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] měl soud prokázáno, že [celé jméno žalovaného] byl přiveden žalobkyní s tím, že dnes byl nalezen policií ve městě, dezorientovaný. U [celé jméno žalovaného] bylo konstatováno, že je dezorientovaný časem a situací, místem nepřesně, foetor urinae, jeho myšlení je obsahově chudé, místy spíše slovní vata, naznačena paranoidita, kognitivní deficit středně těžký s tím, že se jedná o dlouhodobější stav, sklony ke konfabulacím.

31. Úředními záznamy o podání vysvětlení sepsaným Policie ČR [obec], obvodní oddělení [anonymizováno] ze dne 26.2.2016, měl soud prokázáno, že se dostavil [celé jméno žalovaného] s podáním oznámení o odcizení své peněženky s tím, že asi tři neděle zpátky měl položenou peněženku na svém stole v kuchyni, přišla ta paní, co se o něj jako by stará, připravila mu léky, vzala mu peněženku a s ní odešla. V peněžence měl [celé jméno žalovaného] občanský průkaz, průkazku zdravotní pojišťovny a asi 1 600 Kč s tím, že zbytek uvede jeho dcera. Žalobkyně uvedla, že dne 22.2.2015 telefonicky oznámila krádež peněženky s doklady svého otce, k popisu paní která otci peněženku vzala tento žalobkyni uváděl, že je to paní asi 50 let, plnoštíhlá, dlouhé blond vlasy na záda, vysoká asi 160 cm, dle žalobkyně se jedná o žalovanou.

32. Znaleckým posudkem znalce z odvětví psychiatrie [anonymizováno] [celé jméno znalce], [anonymizováno], ze dne 20.11.2015 a výslechem jmenovaného znalce měl soud prokázáno, že v době sepisu darovací smlouvy [celé jméno žalovaného] trpěl demencí, která byla na úrovni lehkého až středního stupně, komplexní chápání všech konsekvencí v dané věci, jeho motivační proces, stejně tak komplexní rozhodování a tím i ovládání bylo u vyšetřovaného v době předmětné zásadně omezeno přítomnou trvalou a trvale progradující duševní chorobou. Výpovědi svědků sice nepopisují tuto poruchu, ale vcelku běžné chování a jednání [celé jméno žalovaného], když tento nebyl vystaven žádným náročným kognitivním zkouškám, žádné neobvyklé kognitivní zátěži a u takových úkonů nebyl nutný jeho proaktivní kognitivně-mnestický přístup. [celé jméno žalovaného] věděl, že se majetku zbavuje, resp. že jeho majitelem bude někdo jiný, to je však pouze záležitost věcná, která nezahrnuje veškerou patoplastičnost v daném případě. Otázkou je pak motivace vyšetřovaného, která je prezentována jako touha, aby předmět zůstal v rodině, přitom ovšem je tento nabízen vcelku nestabilně určitému okruhu selektovaných jedinců. Pevnost, jasnost a promyšlenost motivace je tudíž v daném případě chorobně změněna. Při vyšetření dne 30.10.2013 se [celé jméno žalovaného] nepodrobil žádnému psychologickému zkoumání, jednalo se o ambulantní vyšetření. Ze zápisu o vyšetření vyplývá, že se [celé jméno žalovaného] podrobil dvěma testům, a to MMSE a clock testu, které slouží k prvotní diagnostice a může je provést jak psychiatr, neurolog i geriatr. Pokud je v této zprávě uvedena diagnóza Alzheimerova nemoc, jedná se v podstatě o tu situaci, že lékař na ambulanci uvede diagnózu v podstatě nejblíže jeho závěru. Takové uvedení slouží pro zdravotní pojišťovnu. Při prvotním geriatrickém vyšetření [celé jméno žalovaného] tam pro znalce diagnóza stanovená není, je tam konstatován rozsah zjištěných poruch. Výsledek MMSE může ovlivnit případné odmítnutí spolupráce pacienta, ale může být ovlivněn i řadou jiných věcí, např. i osobu lékaře. U zdravého člověka však pro důvod pro odmítnutí vyšetření není, ten se dá spíše předpokládat u člověka, který chce maskovat nějaké deficity. Výslech [celé jméno žalovaného] před soudem znalec nepovažuje v rozporu se svým znaleckým šetřením, neboť [celé jméno žalovaného] pouze komentuje správně nastalou situaci, čehož je nemocný schopen. U duševní poruchy, kterou znalec u [celé jméno žalovaného] zjistil, se střídají tzv. světlé a temné chvilky, intervaly těchto chvilek jsou naprosto individuální. Obecně se dá říci, že je možné trvání světlé chvilky udržet i v řádu dní. Způsob, jakým se zdravotní stav, při takové poruše zhorší za období sedmi měsíců je individuální, pokud by znalec hodnotil období od vyšetření ze dne 30.10.2013 do vyšetření [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] [příjmení], pak by takový průběh zhoršení zdravotního stavu vyhodnotil jako standartní. [celé jméno žalovaného] rozhodně věděl, že činí cosi s domem a zahradou, vědomost o tom, že dům prodává či daruje, měl, ale nebyl mu plně jasný termín věcné břemeno. Pan [celé jméno žalovaného] chápal, že už dům nebude jeho, že ho předává, ale ostatní mohlo být modifikováno, čímž má znalec na mysli věcné břemeno. Znalec dále zdůraznil, že [celé jméno žalovaného] ve standartním testu den před právním úkonem dosáhl 19 bodů, zatímco norma je 30 bodů.

33. Poté co byl znalec seznámen s obsahy nově provedených výslechů [anonymizováno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a žalobkyně setrval na svých závěrech znaleckého posudku, kdy tyto výslechy popisují situaci tak, jak ji lze od laika očekávat. Ani výslech [anonymizováno] [příjmení] z toho nijak nevybočuje, protože nemocný demencí je schopen ve standartních, stereotypních a nijak nestresujících situacích v reakci na známé a očekáváné otázky, se jevit jako bezproblémový. Je potom zcela běžné, že příbuzní nemocných demencí jsou překvapeni jejich selháním. I v písemném vyhotovení znaleckého posudku na to znalec reaguje, kde bylo ze strany jiných osob uváděno zhoršení zdravotního stavu pana [celé jméno žalovaného], ale v tomto případě se jedná o záměnu následku s příčinou. Pro nemocného ztíženého demencí je návštěva lékaře stresující situací, zátěží. Proto obsah výslechu [anonymizováno] [příjmení] není nijak překvapující a v podstatě jde o tzv.„ učebnicový příklad“. I to co popisovala svědkyně [příjmení]. [příjmení] ohledně součástky byla pro pana [celé jméno žalovaného] nový úkol, zátěžová situace, dále to svědčí o neorientaci pana [celé jméno žalovaného] v prostoru. Do stejného kontextu zapadá i výpověď [anonymizováno]. [příjmení], kdy takto nemocný jedinec potřebuje žít ve svém stereotypu a to včetně stereotypu myšlenkového, pokud je jeho stereotyp narušen, dochází potom u něj k selhání. K písemnému znaleckému posudku znalec dále upřesnil, že k narušení vyšších korových funkcí, které dále vyjmenoval, tyto zahrnují například sebereflexi, paměťovou složku, exekutivu, jsou to ty nejzákladnější psychické funkce, které dělají člověka člověkem. V deteoriaci se jedná o celkový úpadek duševních schopností jedince, afázie znamená neschopnost najít vhodný termín pro označení věci, kdy nemocný není schopen k určité věci přiřadit příslušný pojem. K afázii může dojít i u psaného slova, pro což je přesnější název motorická afázie. Pokud znalec popisoval záměnu příčiny s následkem lze to vysvětlit tak, že svědci nevědí, co je to demence, že jakákoliv nová věc je pro nemocného zátěží, a po zátěži dochází k dekompenzaci – u nemocného nastupuje pozorovatelná únava, odpor, jeví se jako zhoršený. To že nemocný nepoznává osoby je jen jeden ze znaků demence. V rámci zpracování znaleckého posudku znalec pracoval s opatrovnickým spisem pana [celé jméno žalovaného], v jeho rámci měl k dispozici i znalecký posudek, který obsahoval zcela signifikantní lékařské zprávy a nebyl důvod vyžadovat kompletní celou zdravotnickou dokumentaci. Zpráva z 30.10.2013 byla jednou ze zpráv pro zpracování znaleckého posudku. K pojmu věcné břemeno znalec uvedl, že u pana [celé jméno žalovaného] byly narušeny vyšší korové funkce, kognitivní deficit znamená úpadek korových funkcí, stručně se dá říci k pojmu demence, že se jedná o progredující a nevratné zhoršení kognitivních funkcí spojené s globální deteriorací korových funkcí a osobnosti. Světlá chvilka tzv. lucidní okamžik znamená, že jedinec je orientován situací po určitou omezenou dobu, zda jedinec jednal ve stavu světlé chvilky, nemá pro demenci nijaký význam. Dementní člověk je dementní v globále, musí se hodnotit celá osobnost a ne jen světlá chvilka.

34. V návaznosti na skutečnost, že věc byla rozhodnuta poté, co 1.1.2014 nabyl účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval se soud i tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. Dle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na to, že k uzavření darovací smlouvy došlo dne 31.10.2013, tedy před nabytím účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, aplikoval soud předpis účinný k tomuto dni. Tím je zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.).

35. Dle § 34 obč. zák. je právní úkon projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

36. Dle § 38 odst. 2 obč. zák. je rovněž neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

37. V daném sporu se soud nejprve zabýval otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě. Vycházeno ze stavu, kdy v průběhu řízení došlo k úmrtí původně žalovaného 2/ [celé jméno žalovaného], je zřejmé, že po zůstaviteli [celé jméno žalovaného] probíhá řízení o pozůstalosti, kde je žalobkyně jedinou dědičkou, je tak dán její naléhavý zájem na určovací žalobě v tom znění, že předmětné nemovitosti byly ke dni úmrtí ve vlastnictví [celé jméno žalovaného], kdy lze poukázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29.10.2014, spisová značka 33 Cdo 3678/2014.

38. Soud dále v řízení dospěl k závěru, že [celé jméno žalovaného] v době sepisu darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene, tj. dne 30.10.2013 („ dále jen Smlouvy) trpěl duševní poruchou - demencí na úrovni lehkého až středního stupně, jak vyplynulo ze závěrů znalce [příjmení] [jméno]. [celé jméno znalce], zprávy o vyšetření [celé jméno žalovaného] na geriatrii dne 30.10.2013, závěrů [anonymizována dvě slova]. [příjmení], která - ač zpracovávala znalecký posudek v rámci opatrovnického řízení v červnu r. 2014 - mohla konstatovat, že zdravotní stav [anonymizováno]. [celé jméno žalovaného] byl 30.10.2013 velmi podobný tomu, jako ho vyšetřovala v květnu 2014, kdy zjistila, že posuzovaný trpí lehkou až středně těžkou demencí – výrazně byla narušena pracovní paměť a s tím související myšlenkové procesy a schopnost rozhodování. Uvedené závěry ohledně existence duševní poruchy nejsou ani v rozporu s obsahy výslechů svědků [příjmení] [jméno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizována dvě slova]. [příjmení], kteří při svém kontaktu (a to u některých i opakovaném) s [anonymizováno]. [celé jméno žalovaného] nepozorovali žádné výrazné nápadnosti, které by je vedli k pochybnostem o psychickém zdraví [anonymizováno]. [celé jméno žalovaného] - jak bylo bezezbytku vysvětleno v rámci znaleckého posudku a výslechů znalce [příjmení] [jméno]. [celé jméno znalce], [anonymizováno], kdy tito svědci sice nepopisují duševní poruchu, ale vcelku běžné chování a jednání [celé jméno žalovaného], v době kdy nebyl vystaven žádným náročným kognitivním zkouškám, žádné neobvyklé zátěži a u takových úkonů nebyl nutný jeho proaktivní kognitivně-mnestický přístup, taktéž se u nich jedná o záměnu následku s příčinou, svědci nevědí, co je to demence, že jakákoliv nová věc je pro nemocného zátěží, a po zátěži dochází k dekompenzaci – u nemocného nastupuje pozorovatelná únava, odpor, jeví se jako zhoršený. Současně svědkyně [příjmení]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení] a žalobkyně již v rámci svých výslechů uvedli, že u [anonymizováno]. [celé jméno žalovaného] již i před r. 2013 a v r. 2013 pozorovaly změny v chování, nestandartní řešení různých situací (viz. nepoznávání známých osob, špatná orientace ve městě - ve vztahu k nákupu součástky, neschopnost samostatné návštěvy lékaře, ukládání věcí na nevhodná místa), což pokračovalo, resp. gradovalo i v r. 2014, což dokonce u [anonymizováno]. [příjmení] vedlo k ukončení kontaktů s [anonymizováno]. [celé jméno žalovaného].

39. Zjištění dušení poruchy u fyzické osoby jako strany smluvního vztahu neznamená bez dalšího neplatnost právního úkonu. Nikoliv každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní úkon, vede k jeho (absolutní) neplatnosti, nýbrž (pouze) ta duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou (z důvodu, že nemůže posoudit následky svého úkonu /a/ nebo své jednání ovládnout), viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.2.2012, sp.zn. 30 Cdo 1560/2011.

40. Soud se tedy dále zabýval tím, zda je v řízení možné učinit závěr, že v době uzavření Smlouvy u [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] byly jeho ovládací (určovací) a rozpoznávací schopnosti (posoudit následky svého jednání - rozumové, rozeznávací, intelektuální schopnosti) byly podstatně sníženy, a to ovládací schopnosti ve smyslu jeho schopnosti ovládnout své jednání, a rozpoznávací schopnosti ve smyslu rozpoznání následků jeho jednání, a – při respektování dovolacím soudem označené judikatury a jeho právního závěru - dospěl ke kladnému stanovisku, neboť dle závěrů znalce [příjmení] [celé jméno znalce], [anonymizováno], znalkyně [příjmení] [jméno]. [příjmení] (ustanovené v rámci opatrovnického řízení), obsahu lékařské zprávy ze dne 30.10.2013 (tedy den předcházející uzavření předmětných Smluv) v době uzavírání Smluv byly ovládací a rozpoznávací schopnosti [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] v důsledku zjištěné duševní poruchy podstatně sníženy – u posuzovaného byla nefunkční krátkodobá paměť, výrazná porucha paměti v oblasti rodiny i orientace časem, komplexní chápání všech konsekvencí v dané konkrétní věci, jeho motivační proces, stejně tak jako komplexní rozhodování a tím i ovládání bylo u [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] zásadně omezeno přítomnou trvalou a trvale progredující duševní chorobou – jinými slovy [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] nemohl posoudit všechny důsledky svého chování ani je ovládnout, jeho vůle v té době byla na„ chorobném terénu“, pro to, aby byl schopen posoudit veškeré následky předmětného právního úkonu. Na tomto závěru nemohly ničeho změnit ani případné tzv.„ světlé“ chvilky, k nimž znalec [příjmení] [celé jméno znalce], [anonymizováno] doplnil, že lucidní okamžik znamená, že jedinec je orientován situací po určitou omezenou dobu, zda jedinec jednal ve stavu světlé chvilky, nemá pro demenci nijaký význam, dementní člověk je dementní v globále, musí se hodnotit celá osobnost a ne jen světlá chvilka.

41. Tyto závěry soudu nejsou v rozporu ani s dalšími provedenými důkazy, a to znaleckým posudkem [anonymizována dvě slova]. [příjmení], protokolem o výslechu [anonymizována dvě slova]. [příjmení], zprávou z psychiatrického oddělení [nemocnice] [územní celek], [anonymizováno] ze dne 21.2.2015, úředními záznamy Policie ČR ze dne 26.2.2016 a ze dne 15.11.2013, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č.j. 27Co 111/2015-189 ze dne 1.6.2015, neboť se jedná o důkazy, které mají vypovídací hodnotu zejména pro pozdější nepříznivou progresi zdravotního stavu [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], dále tyto důkazy byly i (mimo další) podkladem pro zpracování znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], [anonymizováno]. Ničeho na tom nemůže zvrátit ani popis vyšetření [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] na neurologické klinice ze dne 9.4.2014, na ORL ze dne 10.1.2014, operační protokol ze dne 16.2.2015 – kdy se jedná o zprávy lékařů, jejichž odborností není psychiatrie a nemohou tak zpochybnit závěry znaleckého zkoumání znalcem (resp. znalců) z příslušeného odvětví psychiatrie, stejně tak ani zjištění, že s [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] nebylo zahájeno správní řízení o způsobilost k řízení motorových vozidel (viz. bod 16 odůvodnění), případně to, že byl jmenovaný viděn jak nakládá nákup do osobního automobilu, případně mu byl zapůjčen automobil k ojedinělé vyjížďce (viz. výslech svědka [příjmení] [jméno]. [příjmení]), popřípadě četnost stisku signálu v tísni (viz. bod 17 odůvodnění, výslech svědkyně [příjmení]. [příjmení], účastnický výslech žalobkyně). Pokud žalovaná vytýkala žalobkyni přítomnost u vyšetření [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] a tím možnost zkreslení výsledků takového vyšetření, bylo prokázáno účastnickým výslechem žalobkyně, že nejprve byl [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] v ordinaci lékařů sám, následně byla přítomnost žalobkyně jednotlivými lékaři vyžádána, aby bylo možná komunikace s [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] či zjištění relevantních údajů.

42. Soud má za to, že uvedený závěr není v rozporu ani se stanoviskem Ústavního soudu v rámci jeho nálezu ze dne 20.8.2014 ve znění opravného usnesení ze dne 10.9.2014, sp.zn. I. ÚS 173/13, kde vzal v úvahu Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením, sjednanou v roce 2006 a pro Českou republiku závaznou od roku 2009. V čl. 12 odst. 1 a 2 této úmluvy státy potvrzují, že osoby se zdravotním postižením mají kdekoli právo na uznání jejich osoby jako subjektu práva, a uznávají, že osoby se zdravotním postižením mají na rovnoprávném základě s ostatními právní způsobilost ve všech oblastech života. Podle obecného komentáře Výboru pro práva osob se zdravotním postižením č. 1 ze dne 11. 4. 2014 k článku 12 Úmluvy je obecně nežádoucí upírat způsobilost k právním úkonům, resp. svéprávnost právě na základě duševního stavu. Nahrazování vůle jedince (odepření svéprávnosti a ustanovení zástupce) má naopak ustoupit ve prospěch podpory či asistence při rozhodování a jednání s právními následky, přičemž jedincům se zdravotním postižením má být umožněno, mimo jiné, brát na sebe rizika spojená s takovým rozhodováním a jednáním a nést následky jejich případných pochybení. Na tento vývoj reagoval i nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb. účinný od 1. 1. 2014) tím, že úplné zbavení svéprávnosti osob s duševním postižením již neumožňuje. Svéprávnost je možno pouze omezit v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu schopen právně jednat, a pouze tehdy, pokud mu hrozí závažná újma a nepostačí-li mírnější a méně omezující opatření (§ 55 a § 57). Nová hmotněprávní úprava též obsahuje nové instituty nápomoci při rozhodování (§ 45 a násl.) a zastoupení členem domácnosti (§ 49 a násl.). Podle Ústavního soudu je třeba respektovat, že skutkové okolnosti, které již odezněly, nelze následně prokázat s absolutní jistotou, vždy půjde o otázku určité míry pravděpodobnosti. Při úvaze o stanovení spravedlivé rovnováhy mezi protichůdnými zájmy Ústavní soud zdůraznil dostatečné zohlednění oprávněných zájmů osob vstupujících v dobré víře v právní styky s plně svéprávnými osobami, byť s duševním postižením. Tyto osoby si nemusí být vědomy duševního postižení smluvního partnera, případně jim nemusí být vůbec známo, že duševní postižení je takového stupně, že v daný moment brání smluvnímu partnerovi ve schopnosti právně jednat. V souvislosti s ústavně chráněným principem právní jistoty a ochrany práv nabytých v dobré víře Ústavní soud neopomenul ani ochranu práv třetích osob a poté dospěl k závěru, že spravedlivé rovnováhy mezi protichůdnými oprávněnými zájmy bude nejlépe dosaženo stanovením vysoké míry pravděpodobnosti k prokázání, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat. Požadovaná vysoká úroveň pravděpodobnosti je podle názoru Ústavního soudu v souladu i s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením, která ve vztahu k osobám s duševním postižením akcentuje spíše zdrženlivost než paternalistický přístup a ve svém článku 12 směřuje k zajištění platnosti právních úkonů či právního jednání postižených osob. Takto formulovaná vysoká míra pravděpodobnosti zjištění neschopnosti osoby posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout nevede k úplnému znemožnění uplatnění ustanovení § 38 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, či věty druhé § 581 zák. č. 89/2012 Sb. Kdy výše uvedený prokázaný skutkový stav umožňuje stanovení vysoké míry pravděpodobnosti k prokázání, že plně [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] jednal v duševní poruše, která ho v daný moment činila neschopnou právně jednat.

43. V řízení byly vzneseny další důkazní návrhy, a to výslechem znalkyně [příjmení] [příjmení], dopisem z 13. 2. 2014, revizním znaleckým posudkem, opakovaným výslechem svědkyně [příjmení] [jméno]. [příjmení], výpisem zdravotnické dokumentace pana [celé jméno žalovaného] k datu 30. 10. 2013, žádankou o geriatrické vyšetření, přehledem úhrad zdravotní péče pana [celé jméno žalovaného], soud pro nadbytečnost neprovedl. Jiné původně navrhované důkazy vzala žalovaná zpět (viz. čl. 216, čl. 394 spisu) či je nebylo možno provést (čl. 482 spisu). U důkazů navržených žalobkyní v podání ze dne 14.6.2016 (výslech svědků [příjmení]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], výslech znalkyně [příjmení] [jméno]. [příjmení]) soud dodává, že sice byly podány po uplynutí koncentrační lhůty, avšak koncentrace se nevztahuje na skutečnosti a důkazy, jimiž účastník hodlá zpochybnit věrohodnost provedených důkazů, dále náhled Ústavního soudu, připouští, že důkazem zpochybňujícím jiný důkaz je i důkazní prostředek, který vede k závěru, že se skutek odehrál jiným konkrétním způsobem, než bylo dosud zjištěno, což soud aplikoval na danou věc a to i s ohledem na nutnost jedinečného posuzování dané věci s ohledem na předmět a skutkový základ tohoto sporu.

44. O nákladech řízení v řízení zcela úspěšné žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud jí proti žalované přiznal právo na náhradu nákladů, představovaných zaplacenými soudními poplatky za podání žaloby ve výši 5 000 Kč, podané odvolání ve výši 5 000 Kč, podané dovolání ve výši 14 000 Kč, složenou zálohou na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč, odměnou advokáta za 28 úkonů právní služby po 3 100 Kč, určenou dle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu, a to za převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření k věci samé ze dne 14.6.2016, 13.10.2016, 8.2.2017, 31.1.2021, 21.5.2021, 26.9.2021, sepis odvolání, sepis dovolání, účast u jednání ve dnech 21.10.2014, 15.1.2015 přesahující dvě hodiny, 10.3.2015, 28.4.2015, 16.6.2016, 3.11.2016 přesahující dvě hodiny, 9.2.2017 přesahující dvě hodiny, 11.10.2017 u odvolacího soudu, 4.8.2020 přesahující dvě hodiny, 9.2.2021 přesahující dvě hodiny, 22.4.2021, 24.6.2021, 30.9.2021 dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu, tj. 28 x 3 100 Kč, dále pak paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění, 28 x po 300 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 124 200 Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokátky žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř.). Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly.

45. V souvislosti s vypracováním znaleckého posudku vzniklo dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. proti v řízení neúspěšné žalobkyni státu právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení nesl a jsou tvořeny: částkou 11 490 Kč (přiznaná odměna znalci ve výši 9 450 Kč, 2 430 Kč, 2 080 Kč a 2 530 Kč pravomocnými usnesením zdejšího soudu ze dne 1.12.2015, 21.6.2016, 7.11.2016 a 1.7.2021 mínus 5 000 Kč zálohy složené žalobkyní).

46. Lhůty k plnění byly stanoveny třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení