7 C 263/2019- 440

Rubrum

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Martincovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [země] - [název úřadu] [název úřadu] [název úřadu], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] - [část obce] 2. [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] 3. [název žalované] [země], s.p., [IČO] sídlem [adresa žalované] 4. [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] 5. [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 6. [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované] 7. [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované] 8. [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované] 9. [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované] 10. [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované a žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [ulice], [PSČ] [obec] 11. [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované] 12. [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované] 13. [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované a žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 14. [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované] 15. [název] [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované ] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 16. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované ] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 17. [název] [právnická osoba], a.s., [IČO] sídlem [adresa žalované ] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 18. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] 19. [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] pro určení vlastnictví nemovitostí takto:

Výrok

I. Návrh žalobce tak, aby soud určil, že Ing. [jméno] - [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] je vlastníkem nemovitosti v k.ú. [obec], [obec], [obec], [část obce] u [obec], [obec] u [obec], [obec] u [obec], [obec] u [obec], [obec] na [název obce], [obec] u [obec], [obec], [obec], [část obce], [obec] a [obec], zapsaných v době převzetí státem ve složce zemských desek [číslo] se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému [číslo] [země] – Státnímu [název úřadu] úřadu k rukám zástupce žalovaného 1. Mgr. [jméno] [příjmení] částku ve výši 28 581,28 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému [číslo] [země] – [název úřadu] [název úřadu] [název úřadu] státu ve [název úřadu] [název úřadu] částku ve výši 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému [číslo] [název úřadu] [země] částku ve výši 1 525 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému [číslo] [územní celek] částku ve výši 20 182,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [číslo] Mgr. [jméno] [příjmení].

VI. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému [číslo] [územní celek] částku ve výši 15 318,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [číslo] Mgr. [jméno] [příjmení].

VII. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému [číslo] [územní celek] částku ve výši 20 749 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [číslo] JUDr. [jméno] [příjmení].

VIII. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému [číslo] [ulice] [právnická osoba] částku ve výši 15 450 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [číslo] JUDr. [jméno] [příjmení].

IX. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému [číslo] [právnická osoba] částku ve výši 21 147,17 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

X. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému [číslo] [ulice] [právnická osoba] a. s . částku ve výši 14955,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [číslo] JUDr. [jméno] [příjmení].

XI. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému [číslo] [územní celek] částku ve výši 14955,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [číslo] JUDr. [jméno] [příjmení].

XII. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným [číslo] [název žalované], [číslo] [územní celek], [číslo] [územní celek], [číslo] [územní celek], [číslo] [územní celek], [číslo] [územní celek], [číslo] [územní celek], [číslo] [právnická osoba], [číslo] [název žalované] nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne [datum], se žalobce dožadoval určení, že je vlastníkem nemovitostí KÚ [obec], [obec], [obec], [část obce] u [obec], [obec] u [obec], [obec] u [obec], [obec] u [obec], [název obce] na [název], [obec] u [obec], [obec], [obec], [obec] a [obec] a zapsaných v době převzetí státem ve složce Zemských desek [číslo].

2. Žalobce tento svůj návrh odůvodnil tím, že Stání pozemkový úřad, Krajský [název úřadu] úřad pro [název] kraj dne [datum] rozhodl, že Ing. [jméno] – [jméno] [celé jméno žalobce] není vlastníkem nemovitostí v katastrálních územích [obec], [obec], [obec], [část obce] u [obec], [obec] u [obec], [obec] u [obec], [obec] u [obec], [název] na [název], [obec] u [obec], [obec], [obec], [obec], [část obce], [obec] a [obec]. Žalobce se svého nároku dožadoval po [název úřadu] úřadu rozhodnutí na základě knihovních vložek Zemských desek tak, jak jsou již výše specifikované. V případě Pozemkového úřadu, v jeho rozhodnutí tento ani nezjišťoval, o jaké pozemky a budovy konkrétně ve vztahu k panu [jméno] [celé jméno žalobce], jako konfiskované se jedná, o konkrétně pozemky a budovy je nárok uplatněn. Žalobce však argumentoval tím, že je to právě žalobce, který by měl vést kroky k potřebnému zjištění, respektive nést náklady spojené s identifikací jednotlivých pozemků tak, jak jsou žalobcem specifikovány, a to s poukazem na § 21a odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb..

3. Právní předchůdce žalobce, zemřelý [jméno] [celé jméno žalobce], uplatnil jako oprávněná osoba podle § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., zákona č. 243/1992 Sb., a zákona č. 30/1996 Sb., a to dne [datum] u Okresního pozemkového úřadu v [obec] nárok na vydání předmětných nemovitostí. Předmětné nemovitosti byly konfiskované dekretem prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., o konfiskaci, po [jméno] [celé jméno žalobce], dědovi žalobce. Tento nárok byl uplatněn podruhé, protože poprvé jako oprávněná osoba nebyl [jméno] [celé jméno žalobce] osobou trvale žijící k [datum] na území České republiky. Nález Ústavního soudu ČR a citované novely právních předpisů tento nedostatek překlenuly. Dědicem předmětného restitučního nároku se stal po smrti [jméno] [celé jméno žalobce] na základě dohody dědiců Ing. [jméno] – [jméno] [celé jméno žalobce].

4. Právní předchůdce žalobce, jeho otec pan [jméno] [celé jméno žalobce], byl ve správním řízení uznán za oprávněnou osobu a takto s ním bylo v průběhu celého řízení zacházeno. Pokud jde o uplatněný restituční nárok podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., byla Česká národní rada zmocněna k vydání speciálního zákona, který upravil restituci majetku československých občanů, kteří ztratili majetek konfiskací podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., nebo č. 108/ 1945 Sb. Tímto zákonem je zákon ČNR číslo 243/1992 Sb. V dané konkrétní věci je nesporné, že majetek původního vlastníka pana [jméno] [celé jméno žalobce] byl konfiskován podle dekretu č. 12/ 1945.

5. Žalobce poukazoval na to, že předmět žaloby je dostatečně specifikován, původní orgán, který odmítl udělat identifikaci parcel, neumožnil přesné určení jednotlivých nemovitostí a jejich vlastníky. V daném případě je tak nezbytečně nutné, aby náklady spojené s oceněním věci, identifikací parcel a vyměření pozemků hradil stát.

6. Restitučním důvodem je pak to, jak je uvedeno již shora, podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945. Předmětný restituční důvod není možno podřadit pod žádnou z majetkových křivd uvedených v zákoně č. 229/1991 Sb. Obsah restitučního nároku je specifikován ve správním spise výpisy ze zemských desek, které právní předchůdce žalobce správnímu orgánu doložil. V průběhu staletí pak předci dnešního žalobce vytvořili majetek v rozsahu, který pak konfiskací přešel na stát. Konfiskováno bylo v rozporu s tehdy platnými předpisy, neboť probíhalo řízení o zachování československého státního občanství podle úst. dekretu č. 33/ 1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské a s konfiskací se tak mělo vyčkat do rozhodnutí této otázky.

7. Žalobce vyzval všechny žalované a známé povinné osoby písemně k vydání nemovitosti. V případě pokud nebyl znám okruh povinných osob, bylo dostačující uplatnit obecně restituční nárok u příslušného pozemkového úřadu, kdy tento postup zvolil i právní předchůdce žalobce.

8. Žalobce uplatnil restituční nárok opakovaně u pozemkového úřadu, vyzval povinné osoby, aby případně s ním uzavřely dohodu o vydání věci. Konfiskováno bylo podle vyhlášek, na toto upozorňoval ve svém rozhodnutí i správní orgán.

9. Režim zákona č. 229/1991 Sb. je, pokud jde o výzvu povinným osobám, odlišný od ostatních restitučních předpisů. Vyžaduje zahájení správního řízení uplatněním nároku oprávněnou osobou u pozemkového úřadu, a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání věci. Obsahem výzvy pak bylo vydání věci na základě schválené dohody povinné a oprávněné osoby. Případný nedostatek výzvy pak prekluzi restitučního nároku podle předmětného zákona nezpůsobí. Restituční nárok je zachován podáním k pozemkovému úřadu a teprve ve správním řízení se postupně zpřesňuje okruh povinných osob. Předmětná praxe pak plně odpovídá smyslu zákona, kdy se restitučního řízení účastní na jedné straně oprávněná osoba a na druhé straně jako povinná osoba současný vlastník nebo správce majetku – stát. Žalobce ponechal soudu prostor pro to, aby bylo případně jednáno i s jinými účastníky, než kteří jsou uvedeny v žalobě a žádal soud, aby vyžádal od katastrálního úřadu uznávací identifikaci parcel a to ke dni 24. 6. 1991, kdy se jedná o den nabytí účinnosti zákona, z níž by se dalo zjistit, kdo má být podle předmětného výkladu zákona účastníkem řízení a s těmito účastníky pak soud jednal.

10. V závěru předmětného návrhu žalobce připustil, že si je vědom toho, že zásadní podmínkou úspěšnosti restituční žaloby je prokázání československého státního občanství původního vlastníka [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného [datum] [datum] a zemřelého [datum]. Řízení o zachování československého státního občanství podle dekretu prezidenta republiky č. 33/ 1945 Sb. prošlo nejrůznějšímu peripetiemi a do dnešního dne není skončeno. Žalobce podal návrh Ministerstvu vnitra ČR na vydání nového rozhodnutí o zachování československého občanství podle § 101 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb. Žalobce dále poukazoval na to, že návrh podaný u správního orgánu je stejným právním důvodem pro přerušení řízení v této věci, jako bylo dosavadní řízení o obnově řízení o zachování státního občanství [jméno] [celé jméno žalobce]. V tomto případě jde o stejně významné rozhodnutí o otázce státního občanství původního vlastníka, které je zásadní pro rozhodnutí v předmětném řízení. Žalobce je toho názoru, že nové správní řízení a nové rozhodnutí ve věci bude obsahovat všechny důkazy, které se žalobci podařilo zajistit během téměř 74 let trvajícího řízení o zachování státního občanství, je způsobilé samo o sobě obstát. Žalobce vstoupil do řízení o státním občanství svého děda po smrti svého otce, začal shromažďovat další důkazy pro předmětné řízení. Má za to, že námitka soudů, že v rámci řízení o obnově řízení, že mohl některé navrhované důkazy uplatnit dříve již on nebo jeho právní předchůdci, nejsou relevantní a jsou spíše výrazem subjektivního názoru a spekulace a přísně formálního přístupu dotčených soudů. Žalobce měl za to, že je potřeba připustit, že v restitučních věcech je navrhování důkazů vždy složité, a nastávají v něm vždy důkazně složité situace. V tomto ohledu poukazoval na judikaturu Ústavního soudu ČR, kdy obecné výkladové pravidlo restitučních předpisů by mělo vždy sledovat účel právní úpravy a ústavně souladným výkladem je tedy zpravidla výklad extenzivní, zákon a jeho jednotlivá ustanovení je nutno vykládat tak, aby jejich aplikací bylo možno dosáhnout účelu, které zákon sledoval, a to odčinit následky totalitního režimu.

11. Žalobce dále poukazoval na rozhodnutí v jiné právní věci, týkající se [příjmení] [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení].

12. Z vyjádření žalovaného č. 1 č.l. 84 soud zjistil, že předmětnou žalobu neuznal, žalovaný polemizoval nad tím, že předmětná žaloba je neurčitě vymezena, měl za to, že je nedostatečně vymezen předmět, není zřejmé o jaké konkrétní pozemky v rámci žaloby o určení vlastnického práva se má jednat. Poukazoval na to, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a navrhoval zamítnutí žaloby. Žalovaný č. 1 zcela popřel, že by správní orgán vydal rozhodnutí na základě nedostatečně zjištěné skutkového stavu a že by jeho rozhodnutí bylo předčasné. Okresní pozemkový úřad [obec], právní předchůdce Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro [příjmení] kraj přerušil rozhodnutím ze dne [datum] řízení o návrhu právního předchůdce žalobce, o vydání zemědělských nemovitostí ze dne [datum], a to do doby než bude ukončeno správní řízení o žádosti o zachování československého státního občanství původního vlastníka nemovitostí pana [jméno] [celé jméno žalobce] a současně do doby vydání pravomocného rozhodnutí ve věci dědického řízení po zemřelém žadateli panu [jméno] [celé jméno žalobce].

13. Rozhodnutím správního úřadu ze dne [datum] byla zamítnuta žádost o zachování československé státního občanství pana [jméno] [celé jméno žalobce], a to rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR pod [číslo jednací]. Návrh žalobce na rozklad proti předmětnému rozhodnutí o zachování občanství byl dne [datum] Ministrem vnitra ČR zamítnut a rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR bylo potvrzeno jako správné rozhodnutím [číslo jednací] a nabylo právní moci dne [datum]. Proti předmětnému rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR byla rozsudkem Městského soudu v Praze žaloba ze dne 11. 11. 2005 pod č.j. [číslo jednací] žaloba zamítnuta a následně pak i byla kasační stížnost proti zamítavému rozsudku Městského soudu v Praze, rozsudkem Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 25. 4. 2007 pod č.j. [číslo jednací], zamítnuta. Ústavním soudem ČR byla odmítnuta stížnost pro zjevnou neopodstatněnost a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 8. 2011 pod sp. zn. [číslo jednací] ve věci dodatečného projednání dědictví po [jméno] [celé jméno žalobce], bylo potvrzeno, že pan [příjmení] [jméno] – [jméno] [celé jméno žalobce] je jediným dědicem pro případ nabývání majetku po zůstavitelovi [jméno] [celé jméno žalobce] na území České republiky.

14. Pokud se v daném konkrétním případě, týkající se zachování československého státního občanství, ve vztahu k otázce, která je zásadní pro posouzení oprávněnosti subjektu v daném řízení, neuspěl ani se snahou o obnovu řízení. Správní rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro [název] kraj ze dne [datum] reflektovalo právní názor Ústavního soudu ČR a soudů obecných, kterými je správní orgán vázán. Tady soud jasně a srozumitelně vyhodnotil argumenty stěžovatele – žalobce, a zabýval se i stěžovatelem – žalobcem navrženými svědeckými výpověďmi osob, které měly osvědčovat naplnění podmínek pro zachování státního občanství pana [jméno] [celé jméno žalobce]. V tomto ohledu správní orgán zdůraznil, že v citovaném rozhodnutí Ústavního soudu ČR, viz výše, považuje za ústavně souladný názor správních orgánů, podle kterého stěžovatel – žalobce nemůže jako nový důkaz předkládat důkazy, které v předchozím řízení mohl a měl předložit některý z jeho právních předchůdců, neboť opačný výklad by nevyhnutelně vedl k nepřijatelnému závěru, že každý následující stěžovatelův právní nástupce by mohl úspěšně iniciovat zcela nové řízení o obnově řízení, neboť by mohl předkládat – jemu dosud neznámé důkazy, kdy by fakticky mohlo dojít k zacyklení celého správního řízení, a nikdy by řízení o této otázce nemohlo být považováno za definitivně skončené.

15. Žalovaná má za to, že existence státního občanství pana [jméno] [celé jméno žalobce] je podrobeno opakovanému přezkumu ze strany správních orgánů, ale i správních subjektů odlišných od žalovaného a taky moci soudní, včetně soudu ústavního a tvrzení žalobce o údajné předčasnosti správného rozhodnutí je nezbytně nutné odmítnout. Žalovaný č. 1 má za to, že skutkový stav byl ze strany správního orgánu dostatečně zjištěn. Ze strany správního orgánu byla dodatečně přezkoumávána výzva na vydání zemědělských nemovitostí ze dne [datum] a ze dne [datum], musela být hodnocena všechny kritéria, a to, že byla předmětná žádost žalobce podána včas, že vyhledal jednotlivé nemovitosti, požadované žalobcem, právním předchůdcem žalobce, knihovních vložkách zemských desek, ověřil způsob přechodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem a vyhledal jednotlivé konfiskační vyhlášky, na základě kterých byla v souladu s dekretem prezidenta republiky 12/ 1945 Sb. provedena konfiskace majetku právního předchůdce žalobce. Dále bylo nezbytně nutné, aby byly naplněny podmínky právního předchůdce žalobce a původního vlastníka nemovitostí pana [jméno] [celé jméno žalobce], a to že byl státním občanem ČSR, který ztratil majetek podle dekretu prezidenta republiky 12/ 1945 Sb., dále zda se neprovinil proti Československému státu, zda nabyl zpět občanství dekretem prezidenta republiky č. 33/ 1945 Sb., a zda jeho majetek přešel na základě zvláštního právního předpisu na stát.

16. Dále ve vztahu k [jméno] [celé jméno žalobce], otce žalobce, byl i prozkoumáváno, zda v případě této osoby, jsou splněny zákonné předpoklady pro získání statusu oprávněné osoby podle z.č. 243/1992 Sb., zda v době podání první výzvy k vydání nemovitosti v roce 1992 byl pan [jméno] [celé jméno žalobce] státním občanem ČSFR a měl trvalý pobyt na území ČR, zda v době podání druhé výzvy v roce 1996, byl pan [jméno] [celé jméno žalobce] občanem České republiky. V neposlední řadě se ze strany správního orgánu bylo zaobíráno otázkou, zda pan [jméno] [celé jméno žalobce], byl právním nástupcem původního vlastníka pana [jméno] [celé jméno žalobce].

17. Pan [jméno] [celé jméno žalobce] pozbyl československé státní občanství a nikdy jej znovu nenabyl. Dále bylo zjištěno, že nelze na pana [jméno] [celé jméno žalobce] nahlížet jako na osobu oprávněnou z restitučního nároku podle zákona č. 243/1992 Sb., restituční nárok panu [jméno] [celé jméno žalobce] nikdy nevznikl, když panu [jméno] [celé jméno žalobce] nebylo zachováno československé státní občanství. V tomto ohledu žalovaný č. 1 odkazoval na § 2 zákona č. 243/1992 Sb..

18. Žalovaný č. 1 připustil, že podle § 21a odst. 3 zákona o půdě, je subjektem, který by měl nést náklady související s řízením o vydání pozemků, vlastnictvím oprávněné osoby, náklady spojené s identifikací pozemků. Žalovaný č. 1 však podotkl, že v případě správního orgánu je jeho povinností, aby zhodnotil nejprve, zda jsou vůbec naplněny kumulativní podmínky pro uplatnění restitučního nároku, tedy zda byla žádost o vydání odňatých pozemků uplatněna řádně a včas, osobou oprávněnou restitučního nároku, a jsou-li tyto podmínky splněny, pak je prostor přistoupit k dalšímu kroku, a to určení restitučního nároku a k jeho identifikaci. Žalovaný [číslo] považoval identifikaci předmětných pozemků a postup, kdy žádal katastrální úřad o srovnávací identifikaci parcel ke dne [datum] za zjevně nehospodárnou.

19. Žalovaný č.1 si je vědom toho, že právní předchůdce žalobce pan [jméno] [celé jméno žalobce] byl ve správním řízení uznán za oprávněnou osobu, a takto s ním bylo v průběhu předmětného řízení zacházeno. Tato pozice v rámci řízení o restitučním nároku zakládá to, že byl pan [jméno] [celé jméno žalobce] uznán zaa osobu oprávněnou. V případě [jméno] [celé jméno žalobce] se jednalo o rozhodnutí Státního pozemkového úřadu Krajského pozemkového úřadu pro [název] kraj ze dne [datum], v rámci kterého bylo uzavřeno, že pan [jméno] [celé jméno žalobce] není osobou oprávněnou z restitučního nároku, neboť jeho právní předchůdce [jméno] [celé jméno žalobce] nenaplňuje zákonná kritéria a není ani vlastníkem předmětných nemovitosti.

20. Pro vyloučení všech pochybností bylo v předmětném dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. konstatováno, že za osobu národnosti německé je považována každá osoba, která se při kterémkoliv sčítání lidi od roku 1929 přihlásila k německé národnosti, nebo která se stala členem národních skupin nebo útvarů nebo politických stran, sdružujících osoby německé národnosti. Dále podle § 1 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. s okamžitou platností a bez náhrady, byl konfiskován pro účely pozemkové reformy, zemědělský majetek, jenž byl ve vlastnictví všech osob německé a maďarské národnosti, bez ohledu na státní příslušnost. Podle § 2 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. osoby národnosti německé nebo maďarské lze považovat osoby, které při kterémkoliv sčítání lidu od roku 1929 se přihlásily k německé nebo maďarské národnosti.

21. Bylo z historických dokumentů zjištěno, že pan [jméno] [celé jméno žalobce] uvedl do sčítacího archu při sčítání lidu, konaném dne [datum] národnost německou, státní příslušnost československou. Dne [datum] byl ze strany [jméno] [celé jméno žalobce] vyplněn dotazník k určení říšské státní příslušnosti, na jehož základě mu byl dne [datum] vystaven průkaz o německém říšském občanství a tímto pak pozbyl [jméno] [celé jméno žalobce] československé státní občanství.

22. V případě dekretu prezidenta republika č. 12 z roku 1945 jsou upravené výjimky z konfiskace majetku pro osoby německé národnosti, které se účastnily aktivně boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky, avšak tato podmínka byla aplikovatelná jen za situace, kdy o protiněmeckém konání osoby bylo vydáno potvrzující rozhodnutí okresního národního výboru. Předmětné rozhodnutí ve vztahu k [jméno] [celé jméno žalobce] tento návrh nebyl nikdy podán.

23. Podle ústavního dekretu č. 33 z roku 1945 Sb., osobě spadající pod ustanovení § 1, která prokáže, že zůstala věrna Československé republice, nikdy se neprovinila proti národu českému a slovenskému, účinně se zúčastnila boje za osvobození nebo trpěla pod nacistickým nebo fašistickým terorem, je jí zachováno československé státní občanství. Žádost o zajištění, že československé státní občanství je zachováno bylo možné podat do 6ti měsíců od počátku účinnosti předmětného dekretu u místně příslušného okresního národního výboru nebo zastupitelského úřadu v cizině. Tyto osoby až do vyřízení žádosti bylo možné považovat za Československé státní občany, vydal-li jim okresní národní výbor nebo zastupitelský úřad osvědčení o okolnostech tak, jak bylo již výše specifikováno. [jméno] [celé jméno žalobce] jako původní vlastník byl výslovně poučen o možnosti podat žádost o uplatnění výjimky ve vyvlastňovacích vyhláškách, kdy mu bylo sděleno, za jakých podmínek a v jaké lhůtě, k jakému orgánu je nárok na tuto žádost o výjimku nezbytně nutné uplatnit. Ze strany [jméno] [celé jméno žalobce] tento eventuální nárok na výjimku nikdy uplatněn nebyl.

24. Žalovaný č. 1 měl za to, že v případě žalobce tento nebyl považován za Československého státního občana v době konfiskace a ani nebyla podaná žádost, nebylo vydáno rozhodnutí, na základě kterého by bylo možné aplikovat výjimko z konfiskace majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb.

25. Z vyjádření [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaný č. 16, má za to, že není prokázán naléhavý právní zájem na určovací žalobě, má za to, že se nejedná o restituci jako náhradu takovou. Žalobce v tomto ohledu ani skutkově netvrdil.

26. Z vyjádření [právnická osoba] České republiky soud zjistil, že v případě žalobce není splněna otázka aktivní legitimace, kdy žalovaný č. 3 má za to, že žalobce není oprávněnou osobou dožadovat se předmětných pozemků.

27. Z vyjádření [právnická osoba] [právnická osoba] – žalovaného č. 15 soud zjistil, že žalovaný č. 15 má za to, že žalobce neurčitě identifikoval předmětné pozemky, kterých se dožadoval, měl za to, že jsou splněny předpoklady pro zamítnutí žaloby z důvodu i nedostatku oprávněnosti daného subjektu dožadovat se určení vlastnického práva k nemovitostem.

28. Z vyjádření žalovaného č. 13, 17 soud zjistil, že o on namítal neurčitost žalobního petitu. Nebyl spraven o tom kolikrát, kdy a jakým způsobem žalobce nebo jeho právní předchůdce domnělé restituční nároky uplatnili. Vyloučil, že by byl v minulosti v roce 1992 a 1996 vyzván k vydání konkrétních nemovitostí. Žalovaný neeviduje žádné nemovité věci, ke kterým by žalobce nebo jeho právní předchůdce uplatnili právo na jejich vydání.

29. Z vyjádření žalovaného č. 4 ze dne [datum] soud zjistil, že ani tento žalovaný nárok žalobce neuznával, odkázal plně na stanovisko žalovaného [číslo]. Necítil se být osobou povinnou, neboť nemovitosti k-ú [část obce] v KN [číslo] [název žalované] nikdy nevlastnila.

30. Z vyjádření [územní celek] ze dne [datum] soud zjistil, že se necítí být účastníkem sporu, nebyla si vědoma toho, že by spravovala pozemky, které by ji nepatřily.

31. Z vyjádření [název úřadu] [právnická osoba] [název úřadu] [název úřadu] soud zjistil, že považovala žalobu za zcela neurčitou, měla za to, že není dán naléhavý zájem na určení vlastnictví a necítila se být pasivně legitimovanou ve věci.

32. Okresní soud v Domažlicích v dané věci již jedenkrát rozhodl, kdy odmítl předmětnou žalobu s ohledem na nedostatečnou identifikace žalobního petitu. V daném případě je zřejmé s poukazem na § 21a odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., že náklady spojené s oceněním věcí a identifikací parcel a vyměření pozemku uhradí stát. K tomuto kroku však stát může přistoupit pouze a jen tehdy, pokud jedná z pozice řádného hospodáře a má postavenou najisto aktivní legitimaci žalobce, a to, že se jedná o subjekt oprávněný k podání předmětné žaloby.

33. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce – subjekt v dané právní věci je vnukem [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného [datum] [číslo] zemřelého [datum] a synem [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného [datum] a zemřelého [datum ] (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 [číslo jednací] ze dne 3. 8. 2011, [číslo jednací] ze dne 24. 6. 2010). V minulosti tak, jak soud v rámci listin, které provedl v předmětném řízení, v rámci dokazování zjistil, že [jméno] [celé jméno žalobce] požádal Okresní pozemkový úřad v o vydání, v žádosti specifikovaných nemovitostí s tím, že předmětné nemovitosti byly konfiskovány podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., podle dekretu prezidenta republiky č. 108/ 1945 Sb., případně byly zabrány z jiného titulu a to návrhem ze dne [datum]. Dále byl restituční návrh uplatněn ze strany [jméno] [celé jméno žalobce] výzvou k vydání nemovitostí ze dne [datum]. Nemovitosti byly konfiskovány dekretem prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců a Maďarů, jakožto zrádců a nepřátel Českého a Slovenského národa, panu [jméno] [celé jméno žalobce], dědovi současného žalobce. Tyto skutečnosti dokládají potvrzení o právoplatné konfiskaci ze dne [datum] v obci [obec], z vyhlášky ze dne [datum] v obci [obec], z potvrzení o konfiskaci ze dne [datum] v obci [název], z vyhlášky ze dne [datum] v obci [obec], z vyhlášky ze dne [datum] v obci [obec], z vyhlášky ze dne [datum] v obci [obec], z vyhlášky ze dne [datum] v obci [obec], z vyhlášky z [datum] v obci [obec]. Konfiskace majetku [jméno] [celé jméno žalobce] je patrná i ze zjištění z knihovních vložek a zemských desek [číslo] [obec], [číslo], [číslo] [obec], [číslo], [číslo], [číslo] [obec], [číslo], [číslo] [obec], [číslo] [obec], [číslo] [obec], [číslo] [obec], [číslo] [obec], [číslo], [číslo] [obec], [číslo] [obec], [číslo] [obec], [číslo] [obec].

34. Z odboru všeobecné správy, oddělení státního občanství ze dne [datum] soud zjistil, že ve věci zachování státního občanství [jméno] [celé jméno žalobce] podle § 2 ústavního dekretu č. 33/1945 Sb., bylo vedeno správní řízení na základě podnětu jeho právního nástupce ze dne [datum]. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne [datum] byla žádost o zachování státního občanství zamítnuta. Rozhodnutím ministra vnitra ČR ze dne [datum] byl zamítnut rozklad proti prvoinstančnímu rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR. Došlo k podání správní žaloby a Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 5. 5. 2004 pod sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodnutí Ministra vnitra ČR zrušeno. Novým rozhodnutím Ministra vnitra ČR byl dne [datum] rozklad zamítnut, opakovaně. Městský soud v Praze ze dne 11. 11. 2005 pod sp. zn. [spisová značka] zamítl správní žalobu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 25. 4. 2007 pod sp. zn. [spisová značka] zamítnul kasační stížnost v dané právní věci. Na základě ústavní stížnosti byl vydáno usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 13. 9. 2007 pod sp. zn. [spisová značka] a tato byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. Od roku 2008 bylo Ministrem vnitra ČR vedeno řízení o povolení obnovy řízení. Rozhodnutím ze dne [datum] Ministr vnitra ČR žádost o povolení obnovy řízení zamítnul, rozhodnutím ze dne [datum] zamítnul i rozklad proti prvoinstančnímu rozhodnutí ministra. Byla podána správní žaloba k Městskému soudu v Praze, rozhodnutím ze dne 20. 6. 2013 pod sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodnutí Ministra vnitra ČR zrušeno, následně byla správní žaloba zamítnuta rozhodnutím ze dne [datum]. Dne [datum] Nejvyšší správní soud ČR rozhodl rozsudkem, kterým zamítnul kasační stížnost proti výše jmenovanému rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka] Ústavní soud ze dne 18. 6. 2019 pod sp. zn. [sp.zn.] odmítl stížnost. Usnesením Ministerstva vnitra ČR ze dne [datum] bylo řízení ve věci podání [jméno] – [jméno] [celé jméno žalobce] zastaveno.

35. Z rozhodnutí ministra vnitra ČR ze dne [datum] soud zjistil, že tímto rozhodnutím byl zamítnut rozklad proti usnesení správního orgánu prvého stupně ze dne [datum]. Předmětné rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

36. Z rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve svém rozhodnutí [sp.zn.] ze dne [datum] soud zjistil, že v rámci procesu obnovy řízení ve věci zachování československého státního občanství pana [jméno] [celé jméno žalobce] tento soud zdůraznil, že za ústavně souladný považuje správními soudy zvolený výklad, podle kterého stěžovatel nemůže jako nový důkaz předkládat ty důkazy, které v předchozím řízení mohl a měl předložit některý z jeho právních předchůdců.

37. Soud vyhodnotil, že žalobní petit i když není perfektní, nemovitosti jsou označeny s odkazem na knihovní vložky číselně označených zemských desek a pozemkových knih v konkrétním katastrálním území, avšak s ohledem na příslušná ustanovení není možné na předmětný návrh hledět jako na neurčitý, nezpůsobilý k projednání. Dále podle § 21a odst. 3 zákona o půdě nezbytné náklady spojené s identifikací parcel hradí stát, je zřejmé, že je to právě stát, která je povinen zajišťovat součinnost s oprávněnou osobu, při specifikaci nemovitostí, jež jsou nárokovány v restitučním řízení a nést náklady spojené s naplněním této zákonné povinnosti.

38. Tak, jak soud zjistil ze zprávy [stát. instituce], KP [obec] ze dne [datum] katastrální úřady nemají ve svých úschovách zemské desky, pouze a jen pozemkové knihy a za účelem identifikace pozemků by bylo nepochybně nutné vyhotovit znalecký posudek. S ohledem na předpokládanou pracnost a náklady na zpracování požadované identifikace pozemků, se soudu nejevilo jako ekonomické odstraňovat vadu petitu. Základní podmínkou pro uplatnění nároků dle zákona o půdě je československé státní občanství původního vlastníka pozemků [jméno] [celé jméno žalobce]. Tato otázka byla opakovaně soudy řešena tak, že původní vlastník pozemku [jméno] [celé jméno žalobce] nebyl československým státním občanem, a ani oprávněnou osobou podle § 2 zákona č. 243/1992 Sb. Ústavní soud České republiky ve svém III ÚS 562/2018 dne [datum] vyslovil, že za ústavně souladný považuje správními soudy zvolený výklad, podle kterého stěžovatel nemůže jako nový důkaz předkládat ty důkazy, které v předchozím řízení mohl a měl předložit některý z jeho právních předchůdců. Opačný výklad by vedl k zacyklení celého správního řízení, jež by nemohlo být nikdy považováno za definitivně skončené.

39. V daném případě se soud opakovaně zabýval opakovanými návrhy žalobce na přerušení řízení, a to od počátku zahájeného řízení, podáním návrhu. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích pod č.j. 7 C 263/2019-251 ze dne 5. 10. 2021 bylo přerušeno řízení do právní moc řízení vedeného ve věci [spisová značka] u Městského soudu v Praze. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] bylo předmětné usnesení potvrzeno. Rozsudkem Městského soudu v Praze pod č.j. [číslo jednací] ze dne 10. 2. 2022 bylo rozhodnutí Ministra vnitra ze dne [datum] a rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne [datum] zrušeno a věc byla vrácena Ministerstvu vnitra ČR k novému projednání.

40. Rozhodnutím Ministra vnitra ČR pod [číslo jednací] ze dne 13. 9. 2022 byl rozklad proti usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 16. 6. 2022 pod [číslo jednací] zamítnut. Předmětné rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

41. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích pod č.j. 7 C 263/2019-345 ze dne 6. 10. 2022 soud pokračoval v řízení ve věci.

42. Okresní soud v Domažlicích usnesením pod č.j. 7 C 263/2019-365 ze dne 8. 12. 2022 zamítl návrh žalobce na další přerušení řízení, neboť vyhodnotil, že v případě fakultativního přerušení řízení, je právní praxe Nejvyššího správního soudu ČR ustálená, a to, že ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, viz normám, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle jeho uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností (usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 572/2014). Důvody pro přerušení řízení jsou v případech, kdy je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. V případě rozhodnutí soudu o přerušení řízení, se musí jednat o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud podle § 135 odst. 2 o. s. ř. nemůže vyřešit sám. Důvod pro přerušení v řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tzn. aby stejná otázka nebyla posuzovaná nadbytečně dvakrát. V daném konkrétním případy při řešení otázky pro přerušení řízení, je nezbytně nutné pojímat veškeré okolnosti případu, vyvodit, zda je možné nahradit tento postup jiným vhodným opatřením, přihlédnout k celkové délce řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží v případě opakovaného přerušení řízení ve věci. Přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. není ve smyslu § 6 o. s. ř. opatřením vhodným, hospodárným v situaci, kdy není najisto postaveno jak, kdy řízení ve věci, při které je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, skončí. Odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 4713/2016.

43. Řízení v dané právní věci bylo zahájeno žalobou, která se dostala do dispozice soudu dne [datum]. Od prvopočátku od podání žaloby se žalobce dožaduje určení a zachování československého státního občanství právního předchůdce žalobce, tzn. činí kroky, které jsou zásadní pro posouzení aktivní legitimace žalobce ve věci. Po celou dobu se žalobce snaží zvrátit pravomocné zamítavé rozhodnutí ve věci zachování československého státního občanství [jméno] [celé jméno žalobce]. Další přerušení řízení by za aktuálního stavu bylo zjevně nepřiměřené a neúnosně by zasáhlo i do práv žalovaných. V rámci předmětného řízení je zpochybňováno vlastnické právo žalovaných, nepochybně výrazně může ztížit i činnost žalovaných a nepochybně je i poškodit. Toto se může stát zejména obchodním korporacím, družstvům, které potřebují nezbytně v rámci jednání řádného hospodáře nakládat i s nemovitým majetkem. Může být zásadní i pro z jejich strany zajišťování financování prostřednictvím úvěrů zajištěných nemovitostí, či investic do nemovitostí zchátralých atpod. Nejistota ve vztahu ke sporným nemovitostem komplikuje i dlouhodobé plánování či výstavbu na těchto sporných pozemcích.

44. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022 pod č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 30. 7. 2019 pod č.j. 2 S [číslo] a rozhodnutí Ministra vnitra ČR ze dne 13. 11. 2019 pod [číslo jednací] byla rozsudkem Městského soudu v Praze zrušena a věc byla vrácena Ministerstvu vnitra ČR k novému rozhodnutí. Ministerstvu vnitra ČR bylo uloženo věcně posoudit žádost žalobce, který se domáhá nového rozhodnutí o žádosti.

45. Z rozhodnutí ministra vnitra ČR ze dne [datum] soud zjistil, že zamítl rozklad proti usnesení správního orgánu I. stupně ze dne [datum]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Orgán prvého stupně zastavil řízení zahájeného na základě žádosti o vydání nového rozhodnutí ve věci zachování československého státního občanství pana [jméno] [celé jméno žalobce] podle § 2 Ústavního dekretu č. 33/1945 Sb. Bylo uzavřeno, že není shledán důvod pro vedení dalšího dekretálního řízení v téže věci, tedy ani pro vydání nového rozhodnutí ve věci zachování československého státního občanství, a to ani po pečlivém vyhodnocení všech předložených důkazů.

46. Soud v daném případě nepochybuje o identifikaci pozemku tak, jak výše již uvedl, neboť způsob identifikace nevzbuzuje pochybnosti o tom jakého pozemku, respektive jaké části pozemku se návrh týká. Pozemek určený jen parcelním číslem podle dřívější evidence a uvedením katastrálního území, ve kterém leží, je předmětem řízení, který je určitý, pokud se v daném katastrálním území nenachází pozemková parcela shodného parcelního čísla, vedená v jiném druhu evidence. Část pozemku - dříve samostatná pozemková parcela, později sloučena s jinými pozemky – je náležitě identifikována také uvedením údaje z evidence v pozemkové knize, odkaz na rozhodnutí 2 Cdo 180/1996 NS ČR. Vzhledem k tomu, že v případě žalobce je postrádána aktivní legitimace, je zcela neúčelné a nehospodárné, aby ve věci byl vyhotoven znalecký posudek pro srovnávací identifikace parcel. Rozhodnutí o zamítnutí určovací žaloby není podkladem pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, tzn. předmětné nemovitosti v rámci petitu, nemusí být přesně specifikovány.

47. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské federativní republiky, který ztratil majetek podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel Českého a Slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/ 1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, neprovinil se proti československému státu a nabyl zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb. o státním občanství osob maďarské národnosti, zákona č. 194/1949 Sb. o nabývání a pozbývání československého státního občanství nebo zákona č. 34/1953 Sb., jímž některé osoby nabývají československého státního občanství, pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/ 1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, jehož majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem přešel na stát.

48. Na základě výše uvedeného jsou definovány čtyři hmotně právní podmínky, při jejichž splnění mohla být fyzická osoba považovaná za osobu oprávněnou, jíž se otevřela možnost postupem podle zákona č. 229/1991 Sb. uplatnit restituční nárok k majetku, jež jí byl odňat v důsledku platnosti, zvláštního použití některých právních předpisů nebo na základě jiných právních důvodů za území České republiky. U takové osoby musely být současně splněny tyto podmínky a) nabyla počínaje účinností zákona (29. 5. 1992) a kdykoliv později v průběhu lhůty, kdy mohla restituční nárok uplatnit, státní občanství České a Slovenské Federativní republiky, b) k odnětí jejího majetku a přechodu vlastnického práva na stát došlo na základě dekretu č. 12/ 1945 Sb. nebo dekretu č. 108/ 1945 Sb., c) neprovinila se proti československému státu, d) nabyla zpět občanství podle v ustanovení citovaných předpisů o nabývání a pozbývání československého státního občanství, vydaných v roce 1948 a později, pokud se tak nestalo již dříve na základě dekretu č. 33/ 1945 Sb. Pátá podmínka, upravená v původním znění ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. účinného do 8. 2. 1996, byla trvalé žití na území České republiky, ta byla zrušena nálezem pléna Ústavního soudu ČR ze dne 13. 12. 1995 pod sp. zn. Pl. ÚS 8/95.

49. Podle ustanovení § 1 odst. 1 dekretu č. 33/1945 Sb. českoslovenští státní občané národnosti německé nebo maďarské, kteří podle předpisů cizí okupační moci nabyli státní příslušnosti německé nebo maďarské, pozbyli dnem nabytí takové státní příslušnosti československého státního občanství.

50. Podle ustanovení § 1 odst. 2 dekretu č. 33/1945 Sb. ostatní českoslovenští státní občané národnosti německé nebo maďarské pozbývají československého státního občanství dnem, kdy tento dekret nabývá účinnosti.

51. Podle ustanovení § 1 odst. 3 dekretu č. 33/1945 Sb. tento dekret se nevztahuje na Němce a Maďary, kteří se v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu prezidenta republiky ze dne 19. 6. 1945 č. 16 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech – období od 21. 5. 1938 do 30. 12. 1946) vyhlásili v úředním hlášení za Čechy nebo Slováky.

52. Podle ustanovení § 1 odst. 4 dekretu č. 33/1945 Sb. Češi, Slováci a příslušníci jiných slovanských národů, kteří se v této době přihlásili za Němce nebo Maďary, jsou donuceni nátlakem nebo okolnostmi zvláštního zřetele hodnými neposuzují se podle tohoto dekretu jako Němci nebo Maďaři, schválí-li ministerstvo vnitra osvědčení o národní spolehlivosti, které vydá příslušný okresní národní výbor po přezkoumání uvedených skutečností.

53. Podle ustanovení § 2 odst. 1 dekretu č. 33/1945 Sb. osobám, spadajícím pod ustanovení § 1, které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národu českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem, zachovává se československé státní občanství.

54. Podle ustanovení § 2 odst. 2 dekretu č. 33/1945 Sb. žádost o zjištění, že československé státní občanství zachovává, lze podati do 6ti měsíců od počátku účinnosti tohoto dekretu u místně příslušného okresního národního výboru nebo jeli žadatel v cizině, u zastupitelského úřadu. Rozhoduje o ní ministerstvo vnitra na návrh zemského národního výboru, na Slovensku Slovenské národní rady. Tyto osoby jest až do doby vyřízení žádosti považovati za československé státní občany, vydá-li jim okresní národní výbor nebo zastupitelský úřad osvědčení o okolnostech uvedených v předchozím odstavci.

55. Podle ustanovení § 3 dekretu č. 33/1945 Sb. osoby, které pozbyly československého státního občanství podle § 1 mohou do 6ti měsíců ode dne, který bude určen vyhláškou ministra vnitra, otištěnou ve Sbírce zákonů a nařízení, žádosti u místně příslušného okresního národního výboru nebo zastupitelského úřadu o jeho vrácení. O takovéto žádosti rozhodne podle volné úvahy ministerstvo vnitra na návrh zemského národního výboru, na Slovensku Slovenské národní rady, nesmí ji však vyhověti, jestliže žadatel porušil povinnosti československého státního občana. Pokud vládním nařízením nebude stanoveno jinak, platí i pro tyto případy všeobecné předpisy o nabývání československého státního občanství.

56. Podle ustanovení § 5 dekretu č. 33/1945 Sb. Češi, Slováci a příslušníci jiných slovanských národů, kteří se v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu prezidenta republiky č. 16/1945 Sb.) ucházeli o udělení německé nebo maďarské státní příslušnosti, aniž by k tomu byli donuceni nátlakem, nebo zvláštními okolnostmi, pozbývají československého státního občanství dnem, kdy tento dekret nabývá účinnosti.

57. V daném konkrétním případně z rozhodnutí o zachování československého státního občanství podle § 2 odst. 2 dekretu č. 33/1945 Sb. bylo zjištěno, že původní vlastník majetku zkonfiskovaného podle dekretu č. 12/ 1945 Sb. nebo podle dekretu č. 108/ 1945 Sb. neprovinil proti československému státu, lze vyvodit pouze jen tehdy, měl-li takový akt formu správního rozhodnutí věcně příslušného správního orgánu se všemi formálními a obsahovými náležitostmi, upravenými právním předpisem (rozsudek Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 313/2020).

58. Z obsahu spisu a z podání z [datum] soud zjistil, že bylo zahájeno řízení o žádosti [jméno] [celé jméno žalobce] o zachování československého státního občanství podle § 2 odst. 1 ústavního dekretu č. 33/1945 Sb., úpravy Československého státního občanství osob národnosti Německé a Maďarské, dále jen dekret prezidenta republiky, [jméno] [celé jméno žalobce] dne [datum] zemřel, řízení o jeho žádosti nebylo ukončeno. Dne [datum] podal syn původního žadatele [jméno] [celé jméno žalobce] žádost o pokračování v uvedeném řízení u Okresního úřadu v [obec], tento úřad předmětnou žádost odložil. [jméno] [celé jméno žalobce] dal ústavní stížnost, kterou nálezem ze dne [datum] Ústavní soud ČR vyhověl a konstatoval, že [jméno] [celé jméno žalobce] má jako oprávněný dědic právo na dokončení započatého řízení o žádosti jeho otce o zachování státního občanství. Rozhodnutím ze dne [datum] tuto žádost ministr vnitra zamítl, [jméno] [celé jméno žalobce] rozhodnutí ministra vnitra napadl rozkladem. Vzhledem k tomu, že [jméno] [celé jméno žalobce] do řízení vstoupil jako procesní nástupce žalobce, řízení o žádosti [jméno] [celé jméno žalobce] o zachování Československého státního občanství bylo pravomocně ukončeno rozhodnutím Ministra vnitra ČR dne [datum], kterým bylo potvrzeno jeho zamítavé rozhodnutí ze dne [datum]. Předmětné rozhodnutí existuje a nebylo nikterak v průběhu let zrušeno ani jiným způsobem odklizeno. Z rozhodnutí Ministra vnitra ČR ze dne [datum] a ze dne [číslo] soud zjistil, že byla zamítnuta žádost žalobce o povolení obnovy v minulosti ukončeného řízení, které bylo ukončeno dne [datum]. Správní žaloba žalobce pak byla následně zamítnuta Městským soudem v Praze dne 27. 5. 2016 sp. zn. [číslo jednací], kdy na toto řízení navazovalo kasační řízení, které bylo završeno rozsudkem dne 30. 11. 2017 pod č.j. [číslo jednací], kterým byla zamítnuta kasační stížnost a ústavní stížnost, která byla vyřešena odmítnutím usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 18. 6. 2019 sp.zn. [sp.zn.]. I za situace, kdy rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022 pod č.j. [číslo jednací] bylo pro nezákonnost zrušeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 30. 7. 2019 a rozhodnutí Ministra vnitra ČR ze dne 13. 11. 2019, kdy řízení o nové žádosti žalobce bylo zastaveno, nemá vliv na to, že zde existuje pravomocné rozhodnutí ministra vnitra ze dne 17. 2. 2005 pod [číslo jednací], kterým bylo potvrzeno předchozí zamítavé rozhodnutí ze dne 31. 5. 2002 [číslo jednací].

59. Soud vycházel ze zjištěných skutkových okolností v době vyhlášení rozsudku tak, jak má namysli § 154 odst. 1 o. s. ř. Pro právní posouzení věci je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku ve věcech, v níž rozsudkem dochází ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu mezi účastníky. Po provedeném dokazování soud má za prokázané, že původní vlastník pozemků [jméno] [celé jméno žalobce] nebyl československým státním občanem (tuto skutečnost žalobce v rámci svého návrhu ani nepopíral), nebyl tak oprávněnou osobou podle § 2 z č. 243/1992 Sb. a nemohli se tak stát ani jeho dědicové. Nelze přehlédnout závěry Ústavního soudu ČR ze dne 18. 6. 2019 pod sp. zn. [sp.zn.], kdy stěžovatel nemůže jako nový důkaz předkládat ty důkazy, které v předchozím řízení mohl a měl předložit některý z jeho právních předchůdců. Opačný výklady by vedl k zacyklení celého právního řízení a nikdy by toto řízení nebylo možné považovat za definitivně skončené. Tato skutečnost byla i důvodem pro který soud pokračoval v řízení a dále ho již nepřerušoval, v zájmu hospodárnosti řízení, s přihlédnutím i na práva žalovaných, která nepochybně řízením jsou také dotčena. Žalobce není oprávněnou osobou, není osobou aktivně legitimovanou, a soud proto přistoupil k zamítnutí žaloby.

60. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tzn. je ovládáno zásadou úspěchu ve věci, která je spojena s principem zavinění. V daném případě to byli žalovaní, kdo byli zcela úspěšní, soud neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř.

61. Ve vztahu k žalovanému [číslo] představují náklady odměna za 6 úkonů právní služby podle § 9 odst. 4 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb. 6 x 3 100 Kč (příprava převzetí, vyjádření ze dne [datum], odvolání žalovaného z [datum], návrh na pokračování v řízení, účast na ústním jednání [datum] 2 h - 2 úkony právní služby) - 18 600 Kč, 6 režijních paušálů 6 x 300 Kč podle § 13 dst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., cestovné po trase [obec] – [obec] a zpět - 148 km, cena pohonné hmoty 44,50 Kč na 1, náhrada 4,7 Kč na 1 km, náhrada za promeškaný podle § 14 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. čas 10 x 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., 21 % DPH. Celkem tak byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému [číslo] na náhradě nákladů řízení částku ve výši 28.581,28 Kč, kterou je povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

62. Ve vztahu k žalovanému [číslo] [právnická osoba] Úřad pro [název úřadu] ve [právnická osoba] [název úřadu] předmětné náklady představuje odměna za 4 úkony právní služby (písemné vyjádření z [datum], příprava k jednání, účast u jednání za každé započaté hodiny-2x) tzn. celkem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. 4x 300 Kč - 1200 Kč.

63. Ve vztahu k žalovanému [číslo] [název úřadu] České republiky s.p. tento subjekt vykonává podnikatelskou činnost a vykonávají tak, aby to bylo pro něj výhodné. Není v rozporu s dobrými mravy pokud tuto činnost vykonává prostřednictvím dalšího subjektu, nelze tak spravedlivě požadovat, aby náklady řízení se přenesly na žalovaného tak, jak má na mysli ustanovení § 150 o.s.ř. Předmětné náklady představuje odměna za dva úkony právní služby 2 x 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhlášky č. 254/2015 Sb. –sepis vyjádření [datum] a účast u jednání [datum], cestovné po trase [obec] [obec] a zpět 2 x 60 Km, amortizace 4,7 Kč na 1 km [číslo], průměrné spotřebě 5,7 l na 100 km, ceně nafty 47,10 Kč na 1 l, celkem 1 525 Kč.

64. Ve vztahu k žalovanému [číslo] – [územní celek] představují náklady 2 úkony právní služby podle § 9 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb. (příprava převzetí, sepis vyjádření z [datum] x 3100 Kč, seznámení se se spisem, účast u jednání, účast u jednání a při vyhlášení rozsudku – 3,5 úkony právní služby po 2480 Kč podle § 9 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky 177/1996 Sb. snížené o 20 %, 6 režijních paušálů podle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., 21 % DPH - xanon -564 Celkem je tak žalobce povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20182,80 Kč, kterou je povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

65. Ve vztahu k žalovanému [číslo] [územní celek] představují náklady 4,5 úkonu právní služby podle § 9 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb. 4,5 x 2 480 Kč, 5 režijních paušálů podle § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb. 5x 300 Kč, 21 % DPH – 2 658,60 Kč Celkem tak byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 318,60 Kč, kterou je povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

66. Ve vztahu k žalovanému [číslo] [územní celek] předmětné náklady představuje odměna za 4 úkony právní služby, jeden přes 2 hodiny 5x 3100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. 177/1996 Sb., 4 režijní paušály 4 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb., cestovné po trase [obec] [obec] a zpět 64 km, při spotřebě 5,8 l na 100 km, cena benzinu Natural 95 - 39,90 Kč za 1 l/ 21 % DPH- 3601 Kč, celkem je tak žalobce povinen ve vztahu k žalovanému [číslo] uhradit 20 749 Kč, které je povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

67. Ve vztahu k žalovanému [číslo] [ulice] [právnická osoba] a.s. - předmětné náklady představuje odměna za 4,5 úkonu právní služby (příprava převzetí, vyjádření k žalobě, účast u jednání - 2 úkony, účast na vyhlášení rozsudku úkon) podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky 177/1996 Sb., 5 režijních paušálů 5 x 300 K podle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., celkem 15 450 Kč, které je žalobce povinen s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. uhradit k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

68. Ve vztahu k žalovanému [číslo] [právnická osoba] - předmětné náklady představuje odměna za 5 úkonů právní služby (příprava převzetí, sepis vyjádření, vyjádření k odvolání, účast u jedníní-2 úkony, podle § 9 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb. 5 x 3 100 Kč, 5 režijních paušálů podle § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb., cestovné po trase [obec] [obec] a zpět -114 km, spotřeba 5,5 l na 100 km, cena pohonné hmoty 1 l - 38,5 Kč, 21 % DPH, celkem 21.147,17 Kč, které je žalobce povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

69. Ve vztahu k žalovanému [číslo] – [územní celek] předmětné náklady představuje 4 úkony právní služby – převzetí, příprava, vyjádření k návrhu, účast u jednání 2 úkony jednání trvalo více jak dvě hodiny podle § 9 odst. 3a, odst. 4 písm. b) vyhl. 177/1996 Sb. 2 x 3100 Kč, za dva úkony – účast u jednání 4 960 Kč (zastupování dvou klientu snížení odměny o 20 %) tzn. 11.160 Kč, čtyři režijní paušály podle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. 4 x 300 Kč tzn. 1200 Kč, 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů 2 595,60 Kč Celkem tak byla žalovaným [číslo] přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 14955,60 Kč, kterou je žalobce povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

70. Ve vztahu k žalovanému [číslo] – [ulice] [právnická osoba] a.s. předmětné náklady představuje 4 úkony právní služby – převzetí, příprava, vyjádření k návrhu, účast u jednání 2 úkony jednání trvalo více jak dvě hodiny podle § 9 odst. 3a, odst. 4 písm. b) vyhl. 177/1996 Sb. 2 x 3 100 Kč, za dva úkony – účast u jednání 4 960 Kč (zastupování dvou klientu snížení odměny o 20 %) tzn. 11.160 Kč, čtyři režijní paušály podle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. 4 x 300 Kč tzn. 1 200 Kč, 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů 2 595,60 Kč Celkem tak byla žalovanému [číslo] přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 14955,60 Kč, kterou je žalobce povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

71. Ve vztahu ke zbývajícím žalovaným dle výsledku řízení by měli právo na náhradu nákladů řízení, avšak ze spisového materiálu není zřejmé, že by jim tyto procesní náklady vznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku předmětného rozsudku.

Poučení