7 C 265/2021-75

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 83 390 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 83 390 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 14 280 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 2. 9. 2021 a doplněnou podáním ze dne 6. 10. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 83 390 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 79 588 Kč, dlužných splátek pojištění ve výši 480 Kč a dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení ve výši 3 322 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že dne 24. 1. 2019 uzavřela elektronickou formou se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 471 Kč. Úroková sazba činila 10,2% ročně. Žalovaná rovněž přistoupila k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ schopnosti splácet úvěr a zavázala se hradit měsíčně pojištění ve výši 96 Kč. Sjednaný úvěr byl žalované vyplacen dne 28. 1. 2019, a to převodem na její účet. Žalovaná žalobkyni celkem na předmětný úvěr uhradila 27 897 Kč. Jelikož byla žalovaná v prodlení se splácením úvěru, žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Odstoupení od smlouvy bylo odesláno na poslední známou adresu žalované dne 4. 11. 2020 a nabylo účinnosti ke dni 14. 11. 2020. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované, když vycházela z jejího příjmu ve výši 34 000 Kč, nákladů na bydlení ve výši 7 640 Kč a nákladů splátek půjček, leasingů a úvěrů ve výši 3 863 Kč. Následně v doplnění žaloby ze dne 6. 10. 2021 žalobkyně opravila, že vycházela z příjmu žalované ve výši 48 647 Kč.

3. Podáním ze dne 19. 10. 2021 navrhla žalovaná zamítnutí žaloby v plném rozsahu z důvodu neplatnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 1. 2019, neboť byla k jednání donucena hrozbou násilí. Žalovaná dne 24. 1. 2019 žila ve společné domácnosti se svým tehdejším manželem panem [jméno] [příjmení], který byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] pravomocně odsouzen za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku.

4. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 24. 1. 2019 (čl. 9-10, shodně též čl. 31-32 spisu) soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 90 000 Kč, který se žalovaná zavázali uhradit v 96 měsíčních splátkách ve výši 1 471 Kč. Žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedla čistý měsíční příjem 34 000 Kč, výdaje na nájemném/hypotéku 7 640 Kč a výdaje na splátky úvěrů, leasingů a půjček 3 863 Kč. K dotazu soudu žalovaná při jednání potvrdila, že v dané době činil její příjem skutečně cca 34 000 Kč měsíčně, kdy byla zaměstnána ve [právnická osoba] [anonymizováno].

7. Z Print Screenu ze systému žalobkyně (čl. 43, 44 spisu) se podává, že žalovaná elektronicky odsouhlasila smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 24. 1. 2019 v 17:50:46.

8. Všeobecné pojistné podmínky žalobkyně (čl. 6, shodně též čl. 33-34 spisu), sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 4. 2016 (čl. 7, shodně též čl. 35 spisu), sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru účinný od 15. 1. 2020 na č. l. 8 (čl. 8 spisu), listina označená jako zpracování osobních údajů (čl. 28 spisu) a listina označená jako pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (čl. 30 spisu) upravují bližší úpravu práv a povinností účastníků.

9. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (čl. 29 spisu) dokládá splnění povinnosti dle ust. § 95 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ze strany žalobkyně.

10. Občanský průkaz žalované (čl. 36 spisu) a řidičský průkaz žalované (čl. 37 spisu) prokazují, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila totožnost žalované.

11. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalované (čl. 16 spisu) se podává, že žalovaná měla hradit měsíční splátku úvěru ve výši 3 830 Kč a dále jako spoludlužník hradit 1/2 měsíční splátky dluhů ve výši 7 294 Kč, 10 147 Kč, 6 234 Kč a 2 452 Kč. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 30 845 Kč a výdajů žalované ve výši 3 647 Kč (hypotéka) a 13 247 Kč (splátky úvěrů). Po provedené analýze byla žalovaná shledána úvěruschopnou. Zpráva není datována.

12. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalované (čl. 42 spisu) se podává, že žalovaná měla hradit měsíční splátku úvěru ve výši 3 830 Kč a dále jako spoludlužník hradit 1/2 měsíční splátky dluhů ve výši 7 294 Kč, 10 147 Kč, 6 234 Kč a 2 452 Kč. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 48 785 Kč a výdajů žalované ve výši 3 647 Kč (hypotéka) a 13 247 Kč (ostatní splátky). Po provedené analýze byla žalovaná shledána úvěruschopnou. Zpráva není datována.

13. Z výpisu z účtu žalované (čl. 38-39 spisu) má soud za prokázané, že výplata žalované za měsíc prosinec 2018 činila 48 785,10 Kč. K dotazu soudu žalovaná při jednání uvedla, že příjem ve výši 48 785,10 Kč byl s prémiemi a nejednalo se o její standardní příjem. Zda žalobkyni dokládala více výpisů z účtů, žalovaná nevěděla.

14. Z dokladu o provedení platby ze dne 25. 1. 2019 (čl. 27 spisu) se podává, že žalobkyně dne 25. 1. 2019 zaslala na účet žalované částku ve výši 90 000 Kč. K dotazu soudu žalovaná při jednání uvedla, že předmětný účet jí patří a k tomuto účtu byla pouze jedna karta na její jméno. Kartu měl však k dispozici trvale její manžel, který s ní následně vybíral peníze, přičemž pokud by mu kartu nedala, manžel by ji nenechal vyspat (rozsvěcení, hlasitá hudba), udeřil by ji (jednou ji udeřil tak, že neslyšela) nebo by ji chytal za krk.

15. Z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 2. 11. 2020 (čl. 13 spisu) vyplývá, že z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru odstoupila žalobkyně od smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 83 390 Kč.

16. Z poštovního podacího archu ze dne 4. 11. 2020 (čl. 14 spisu) se podává, že odstoupení od úvěrové smlouvy bylo žalované odesláno dne 4. 11. 2020 na adresu [adresa žalované] (poznámka soudu: jedná se o adresu uvedenou ve smlouvě o spotřebitelském úvěru). K dotazu soudu žalovaná při jednání uvedla, že odstoupení od smlouvy jí doručeno nebylo, jelikož se na dané adrese již nezdržovala. Změnu adresy žalobkyni nenahlásila.

17. Z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 1. 2. 2021 (čl. 11 spisu) vyplývá, že z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru odstoupila žalobkyně od smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 83 390 Kč (poznámka soudu: jedná se o odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně odstoupila již přípisem ze dne 2. 11. 2020).

18. Z poštovního podacího archu ze dne 3. 2. 2021 (čl. 12 spisu) se podává, že odstoupení od úvěrové smlouvy bylo žalované odesláno dne 4. 11. 2020 na adresu [adresa žalované] (poznámka soudu: jedná se o adresu uvedenou ve smlouvě o spotřebitelském úvěru). K dotazu soudu žalovaná při jednání uvedla, že odstoupení od smlouvy jí doručeno nebylo, jelikož se na dané adrese již nezdržovala. Změnu adresy žalobkyni nenahlásila.

19. Výpis splácení úvěru ze strany žalované (čl. 15 spisu) prokazuje, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem 27 897 Kč. Při jednání žalovaná uvedla, že jí manžel nedovoloval hradit sjednané splátky. Úhrady prováděla, když měla na splácení a musela být rychlá, aby si toho manžel nevšiml.

20. Z plánu pro případ řádného splácení (čl. 40 spisu) vyplývá, jak měla žalovaná hradit sjednané splátky úvěru, a listina označená jako reálné splácení (čl. 41 spisu), jak žalovaná splátky skutečně hradila.

21. V účastnickém výslechu žalovaná uvedla, že si předmětný úvěr vzala z donucení od bývalého manžela. Řekl jí, že jelikož potřebuje peníze, ať si najde úvěrovou společnost a zařídí si co největší úvěr. Úvěr si brala pravděpodobně z práce, protože jí manžel neustále volal, dokud jej neuzavřela. Vypnout telefon nemohla, jelikož se z práce musela vrátit domů, kde by čekal manžel a zjistil by, že nemá peníze. Říkal jí, že je blázen, a kdyby to někomu řekla, že ji zavřou do blázince. I kdyby šla na hotel, nic by se nevyřešilo, protože by si ji buď našel, nebo by se za ním musela stejně vrátit. Peníze bývalý manžel čerpal sám, a kdy chtěl.

22. Soud měl účastnický výslech žalované za věrohodný, když žalovaná vypovídala bezprostředně a její výpověď koresponduje s ostatními provedenými důkazy. Žalovaná v průběhu výslechu brečela, vypovídala velmi stručně, neochotně a nechtěla se k věci v podrobnostech vyjadřovat. Výslech byl žalované viditelně nepříjemný.

23. Rozsudek zdejšího soudu č. j. 3 T 169/2020 ze dne 3. 3. 2021, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 10 To 148/2021-323 ze dne 15. 6. 2021 prokazuje, že bývalý manžel žalované ([jméno] [anonymizováno]) byl shledán mj. vinným, že v přesně nezjištěné době, nejméně od roku 2016 do 9. 6. 2020, vyjma období od května 2019 do listopadu 2019, kdy žalovaná, v důsledku jednání obžalovaného opustila společnou domácnost sdílenou s obžalovaným, ve společně obývaných bytových jednotkách v [obec] na adrese [adresa], psychicky a fyzicky týral svoji manželku (žalovanou), tím způsobem, že jí zakazoval chodit ven, intenzivně ji kontroloval, slovně ji často a opakovaně urážel a nadával do sviní a do bláznů, napadal a opakovaně vyhrožoval zabitím, omezoval její sociální kontakty, zakazoval ji mít vlastní bankovní účet, nechával si pro sebe její výplatu, nutil ji užívat návykové látky, nutil ji k půjčkám finanční hotovosti od rodičů, sjednávat úvěry na svoji osobu, a zejména pokud obžalovanému nevyhověla, tak ji občasně fyzicky napadal, a to údery otevřenou dlaní do hlavy, až žalovaná upadla na zem, nebo ji zdvihl za krk do vzduchu, přičemž žalované přikazoval, aby o všem mlčela, a po narození syna [jméno] [příjmení], [datum narození], tohoto ohrožoval, držel ho za nohu a kýval s ním, žiletkou mu oholil hlavu, čemuž se žalovaná snažila zabránit prosbami, na to obžalovaný vystupňoval svoje výhrůžky zabitím, kdy žalovaná se z obav ze stupňujících a agresívních útoků příkazům obžalovaného podrobovala, a v důsledku takového jednání měla žalovaná modřiny a hematomy po těle, kdy zejména narůstající obavy o zdraví a život syna žalovanou přimělo opustit společnou domácnost i se svým synem dne 9. 6. 2020, tedy týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí, a takový čin páchal po delší dobu. V průběhu trestního řízení byl na žalovanou zpracován znalecký posudek oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Žalovaná dle znalkyně vykazovala syndrom týrané osoby. Znalkyně zjistila její silný, závislý vztah k obžalovanému, neschopnost vztah ukončit, kdy ještě v nedávné době byl vztah žalované k obžalovanému ambivalentní. Žalovaná měla tendenci obžalovaného omlouvat, částečně ho vyvinovat. Byly přítomny sebezničující tendence, naučená bezmoc, neschopnost situaci řešit, doufání ve změnu partnera a pokřivené vnímání reality.

24. Email právní zástupkyně žalované právnímu zástupci žalobkyně ze dne 7. 10. 2021 (čl. 71 spisu) prokazuje, že zástupkyně žalované informovala zástupce žalobkyně o obraně žalované – namítání neplatnosti právního jednání z důvodu trestné činnosti manžela žalované (nucení žalované sjednávat úvěry na sebe), a vyzvala jej k mimosoudnímu řešení věci.

25. Z emailu právního zástupce žalobkyně právní zástupkyni žalované ze dne 11. 10. 2021 (čl. 70 spisu) se podává, že zástupce žalobkyně vyzval zástupkyni žalované k prokázání skutečnosti, že žalovaná byla bývalým manželem donucena uzavřít i tento konkrétní úvěr.

26. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 20. 9. 2021 (čl. 72 spisu) má soud za to, že žalobkyně pobírá na nezletilého rodičovský příspěvek ve výši 5 000 Kč měsíčně.

27. Soud zamítl návrh žalované na provedení důkazu trestním spisem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], jelikož měl skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí za dostatečně prokázaný z ostatních v řízení provedených důkazů.

28. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

29. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 90 000 Kč, který se žalovaná zavázali uhradit v 96 měsíčních splátkách ve výši 1 471 Kč (bod [číslo] rozsudku). Na čerpané peněžní prostředky o celkovém objemu 90 000 Kč uhradila žalovaná celkem částku ve výši 27 897 Kč (bod [číslo] rozsudku).

30. Žalovaná byla k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru přinucena svým bývalým manželem hrozbou tělesného i duševního násilí (bod [číslo] rozsudku). V této souvislosti soud poukazuje i na bod [číslo] rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 10 To 148/2021-323 ze dne 15. 6. 2021, v němž Krajský soud v Praze konstatoval, že bývalý manžel žalované žalovanou kontroloval i v zaměstnání prostřednictvím telefonátů, což bylo potvrzeno i výslechy svědků, přičemž obsah svědky popisovaných telefonátů, se zjevně vymykal běžné komunikaci. Uvedené svědčilo o neustálé kontrole žalované a jejímu ponižování bývalým manželem.

31. Žalobkyně před poskytnutím úvěru neposoudila řádně úvěruschopnost žalované (bod [číslo] rozsudku), přičemž soud se velmi pozastavuje nad skutečností, že žalobkyně uvedla jedny údaje o posouzení úvěruschopnosti v žalobě (příjem žalované 34 000 Kč), jiné ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti žalované (30 845 Kč), která byla k žalobě připojena (bod [číslo] rozsudku), a následně jiné (žalobkyni více vyhovující údaje) ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti žalované (48 7985 Kč), připojené k doplnění žaloby (bod [číslo] rozsudku).

32. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

33. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

34. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 o. z). Vztah mezi účastníky posoudil jako vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.). Úvěrující (žalobkyní) byla přenechána úvěrované (žalované) věc určená podle druhu (částka 90 000 Kč), čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrované (žalované) po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu včetně úroků (96 měsíčních splátek ve výši 1 471 Kč včetně plateb pojistného).

35. Dle ust. § 587 odst. 1 o. z. kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

36. Soud má uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 24. 1. 2019 ze strany žalované za neplatné právní jednání, když žalovaná k tomuto byla přinucena svým bývalým manželem hrozbou tělesného i psychického násilí (bod č. Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. rozsudku) a žalovaná se této neplatnosti vůči žalobkyni dovolala (bod [číslo] rozsudku).

37. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

38. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

39. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

40. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

41. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

42. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

43. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li (čl. 16 spisu, bod [číslo] rozsudku) na jedné straně z příjmu žalované ve výši 30 845 Kč, což koresponduje s příjmem uvedeným žalovanou (34 000 Kč, viz čl. 9 spisu), ale v případě závazků ve výši 7 294 Kč, 10 147 Kč, 6 234 Kč a 2 452 Kč pouze z jejich jedné poloviny, a to aniž by ověřila (alespoň) příjem manžela žalované (spoludlužníka). Pokud by žalobkyně vyšla ze splátek úvěrů v plné výši, které byla žalovaná povinna hradit (29 957 Kč měsíčně), nemohla by nikdy žalované jakýkoli úvěr poskytnout.

44. Soud nemohl vycházet z příjmu žalované uvedeného v druhé (dodatečně předložené) zprávě o posouzení úvěruschopnosti (čl. 42 spisu, bod [číslo] rozsudku) ve výši 48 785 Kč, když se jednalo o mimořádný příjem žalované zahrnující bonusy a prémie. Tento příjem měla žalobkyně sice doložen bankovním výpisem žalované (bod [číslo] rozsudku), ale žalovaná sama uvedla (čl. 9 spisu, bod [číslo] rozsudku), že její průměrný příjem činí 34 000 Kč. Za této situace bylo na žalobkyni, aby si případně zajistila ověření, že žalovaná dosahuje příjmu ve výši 48 785 Kč pravidelně. I kdyby však žalovaná skutečně dosahovala takto vysokého příjmu, i tak by na výši splátek jejích již existujících závazků připadalo 60 % čistého měsíčního příjmu.

45. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše) .

46. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

47. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

48. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

49. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, byla by povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované by odpovídalo částce 62 103 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalované poskytla (90 000 Kč), a částkou, kterou žalovaná žalobkyni vrátila (27 897 Kč).

50. Dle ust. § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

51. V nálezu sp. zn. II. ÚS 1292/21 ze dne 7. 9. 2021 Ústavní soud uvedl, že mohou nastat případy, u nichž budou úvahy o použití korektivu dobrých mravů při posuzování bezdůvodného obohacení osob s omezenou svéprávností na místě. Například by mohlo jít o situace, kdy poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli ze zištných důvodů úvěr, přestože ví, že daný spotřebitel není kvůli svému psychosociálnímu postižení, či dokonce omezené svéprávnosti způsobilý uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. Pochybnosti o souladu s dobrými mravy rovněž mohou vyvstat, jestliže poskytovatel úvěru úmyslně opomene svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost, tj. schopnost plánovaný úvěr splatit (tato povinnost vyplývá z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a vyzdvihl ji také Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 (N 32/92 SbNU 334)). U spotřebitelských vztahů vzniklých v riskantním prostředí obchodování s úvěry na internetu totiž nelze přenášet veškerá rizika pouze na spotřebitele, který je oproti poskytovateli úvěrů v postavení slabší smluvní strany. To platí zvláště u tak zranitelných skupin, jako jsou lidé s psychosociálním postižením a omezenou svéprávností či jednající v duševní poruše, kteří by se v opačném případě mohli stát terčem nepoctivých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. I proto Ústavní soud zdůrazňuje, že v případě stěžovatele bylo povinností obvodního soudu se s uvedeným právním názorem Nejvyššího soudu v napadeném rozsudku vypořádat, když navíc stěžovatel na toto konkrétní rozhodnutí výslovně poukazoval. Nelze také přehlížet, že podkladem pro užití korektivu dobrých mravů nejsou jen obecné základy spravedlnosti, ale i ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku, podle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

52. Lze tedy shrnout, že pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy.

53. S ohledem na skutečnost, že žalovaná byla k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru přinucena hrozbou fyzického i psychického násilí ze strany svého bývalého manžela (bod [číslo] rozsudku) a s vyplacenými peněžními prostředky nemohla nakládat – byly vybrány a utraceny jejím bývalým manželem (bod [číslo] rozsudku), který ji k uzavření smlouvy přinutil, shledal soud v posuzovaném případě výjimečné okolnosti odůvodňující posouzení žalobou uplatněného nároku jako rozporného s dobrými mravy.

54. Při posouzení nároku jako rozporného s dobrými mravy soud rovněž velmi akcentoval skutečnost, že žalobkyně neměla žalované úvěr vůbec poskytnout. Za situace, kdy příjem žalované činil 30 845 Kč a její výdaje na splátky dřívějších úvěrů činily 29 957 Kč měsíčně (bod [číslo] rozsudku), bylo zřejmé, že žalovaná nejen nebude mít na splácení nového žalobkyní poskytnutého úvěru, ale ani nemá na zajištění nezbytných výdajů (strava, ošacení, elektřina, voda, kosmetika, ad.).

55. Jelikož, jak výše uvedeno, soud posoudil účastníky uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako rozpornou s dobrými mravy (ust. § 2 odst. 3 o. z.), žalobkyně nepřiznal ani právo na vydání bezdůvodného obohacení, na které by měla jinak z neplatně uzavřené smlouvy nárok (dle ust. § 587 odst. 1 o. z. i dle ust. § 580 odst. 1 o. z.) a žalobu zamítl v celém rozsahu (výrok I.).

56. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 26. 10. 2021 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Žalobkyně byla o obraně žalované informována v předstihu (bod [číslo] rozsudku) a nic jí nebránilo se nařízeného ústního jednání účastnit a k obraně žalované se vyjádřit.

57. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).

58. O náhradě nákladů řízení a lhůtě k plnění soud rozhodl takto:

59. Dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

60. Jelikož byla žalovaná ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 14 280 Kč (výrok II.), přičemž náklady žalované spočívají v : -) odměně advokáta dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 4 460 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 26. 10. 2021) 13 380 Kč, -) paušální úhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 26. 10. 2021) 900 Kč, 61. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalobkyně povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalované.

62. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalobkyni dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

Poučení