7 C 269/2021 - 211

Rubrum

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Korandou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalující společnost (původně pod firmou [právnická osoba].) se návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Podáním doručeným soudu dne [datum] pak žalobkyně původní návrh rozšířila o částku [částka]. V návrhu uvedla, že je dceřinou společností společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [Anonymizováno], [adresa]. Žalovaný je bývalým jednatelem žalobkyně a dále bývalým společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba], kdy k odvolání jeho osoby z funkce jednatele [právnická osoba] došlo na valné hromadě dne [datum]. Žalovaný odvolání z funkce jednatele nerespektoval a za společnost [právnická osoba] dále právně jednal. Z tohoto důvodu bylo [Anonymizováno] vydáno usnesení sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], jímž bylo žalovanému uloženo zdržet se jakéhokoli právního jednání za společnost [právnická osoba]. Toto usnesení bylo následně potvrzeno [Anonymizováno]. Žalovaný nerespektoval předběžné opatření a nadále jednal za společnost [právnická osoba], k čemuž měl využívat spřízněných osob, kdy jednotlivé úkony směřující k vyvedení majetku ze společnosti řídil. Za účelem vyvedení aktiv byla založena společnost [právnická osoba], přičemž žalovaný v rozporu s předběžným opatřením organizoval převod veškerých složek obchodního závodu společnosti [právnická osoba] do nově založené společnosti [právnická osoba]. Žalovaný měl převádět finanční prostředky z účtů dceřiných společností na svůj osobní účet, kdy takto měl vyvést [částka]. Z účtu žalobkyně žalovaný na svůj soukromý účet č. [č. účtu], vedený u [právnická osoba], provedl celkem tři platby, kdy dne [datum] převedl částku ve výši [částka], dne [datum] částku ve výši [částka] a naposledy dne [datum] převedl částku ve výši [částka]. Celkem tak z účtu žalobkyně převedl žalovaný na svůj soukromý účet částku ve výši [částka]. Za toto jednání bylo proti žalovanému vedeno trestní stíhání (v současné době je řízení vedeno [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]). Žalobkyně poukázala na skutečnost, že [Anonymizováno] byla pod sp. zn. [Anonymizováno] projednána žaloba o zaplacení částky ve výši [částka] z celkové částky [částka], přičemž rozsudkem č.j. [částka] totožné věci, tak již byl nárok žalobkyně posouzen jako důvodný a žalovaná část nároku byla žalobkyni v plném rozsahu přiznána. V tomto řízení měl žalovaný argumentovat tím, že peníze převedl na základě smlouvy o půjčce, kterou uzavřel jako jednatel za žalobkyni a zároveň i jako fyzická osoba v postavení dlužníka. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jednal v rozporu s péčí řádného hospodáře a v rozporu se zájmy koncernu [Anonymizováno] (tj. i žalobkyně), které měl naopak hájit. Žalovaný měl dle tvrzení žalobkyně zneužít svého postavení a bez vědomí a proti vůli druhého tehdejšího společníka uzavřel pro žalobkyni smlouvu, která z hospodářského hlediska postrádala pro žalobkyni jakýkoliv smysl, o čemž jasně svědčí i to, že byla uzavřena s [Anonymizováno] letou splatností a úrokovou sazbou [Anonymizováno] % [Anonymizováno] obou stupňů měly dojít k závěru, že žalovaný při uzavírání smlouvy o půjčce porušil povinnosti jednatele a že prospěch, který žalovaný svým protiprávním jednáním neoprávněně získal, je povinen žalobkyni vydat. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k vydání zbývající části dlužné částky, a to do [datum]. Na výzvu žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne [datum]. Zde uvedl, že mu bylo doručeno vyrozumění jednatele společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] o tom, že jeho vypořádací podíl coby bývalého společníka společnosti [právnická osoba] je [částka]. Zde mu mělo být vytýkáno, že převedl z účtů koncernu [částka]. Mělo být rovněž uvedeno, že jeho vypořádací podíl coby bývalého společníka činí [částka], a že od tohoto nároku žalovaného vůči společnosti [právnická osoba] odečítá část nároků společnosti vůči osobě žalovaného. Dále mu mělo být vyčítáno, že způsobil škodu převody nemovitostí ve výši [částka]. Žalovaný uvedl, že jedinou pohledávku, kterou hypoteticky mohl započíst na jeho vypořádací podíl, byly částky odpovídající platbám v této věci. Pohledávka žalovaná v této věci ve výši [částka] zanikla doručením přípisu ze dne [datum] žalovanému započtením na vypořádací podíl žalovaného vůči společnosti [právnická osoba]. Žalovaný uvedl, že posouzení otázky, zda měl pohledávku odpovídající vypořádacímu podílu závisí na řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], v němž se domáhá určení, že je společníkem společnosti [právnická osoba]. Pokud bude žalovaný coby žalobce v řízení o určení společníka neúspěšný, znamenalo by to, že měl nárok na vypořádací podíl a pak došlo k započtení. Bude-li žalovaný neúspěšný, nemohlo dojít k započtení na pohledávku, která by neexistovala. Žalovaný ve svém vyjádření dále uvedl, že uzavřel dne [datum] spornou smlouvu o půjčce coby jednatel žalobkyně v pozici věřitele a jako fyzická osoba v postavení dlužníka. Touto smlouvou měla žalobkyně půjčit žalovanému částku ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Splatnost zápůjčky byla do [datum]. Ve smlouvě byl sjednán rovněž i úrok, a to ve výši [Anonymizováno] ročně. Žalovaný rovněž ke stejnému dni, tedy [datum] podepsal jako jediný společník společnosti [právnická osoba] rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady žalované, kterým byla schválena shora popsaná smlouva o půjčce. Platby byly uskutečněny na základě příkazu finanční ředitelky společnosti [právnická osoba], která měla smlouvu o půjčce obdržet v [Anonymizováno] od žalovaného a založit ji do účetnictví. Na základě jejího příkazu pak došlo k převodu peněz, kdy dne [datum] byla na účet žalovaného převedena částka ve výši [částka], dne [datum] částka [částka] a dne [datum] došlo k poukázání částky [částka]. Žalovaný uvádí, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena až poskytnutím plateb. O smlouvě byla společnost [právnická osoba] informována tím, že byla smlouva předána finanční ředitelce společnosti. Tím byla splněna informační povinnost ve smyslu § 55 zákona o obchodních korporacích, když podle přesvědčení žalovaného nemusí být smlouva o zápůjčce schvalována mateřskou společností. Závěr odvolacího soudu (myšleno rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum]), který uvedl, že žalovaný nejednal s povinností péče řádného hospodáře a principem loajality, považuje žalovaný za překvapivý. Žalovaný dále na svoji obranu uvedl, že motivem poskytnutí půjček byl fakt, že společník [jméno FO] rovněž čerpal peněžní prostředky od žalobkyně, přičemž je nechtěl vracet a tedy hrozily spory mezi společníky. Žalovaný si tedy tvořil finanční zásobu pro případ vedení sporů. Žalovaný rovněž uvedl, že zhodnocení zápůjčky úrokem ve výši [Anonymizováno] ročně lze považovat za výhodné a proto nemohl porušit povinnost péče řádného hospodáře ani povinnost loajality. Žalovaný upřesňuje rovněž, k čemu využil část zapůjčených finančních prostředků, když uvedl, že částka ve výši [částka] byla použita na úhradu závazků společnosti [právnická osoba] při realizaci nájmu závodu společnosti [právnická osoba] společností [Anonymizováno].. Žalovaný měl dále ze svého účtu zaplatit [částka] věřitelům společnosti [právnická osoba], a to [právnická osoba], [Anonymizováno]. Společnost [Anonymizováno] měla rovněž převzít závazky společnosti [právnická osoba] z dodavatelských faktur ve výši [částka], z rámcové kupní smlouvy ve výši [částka] a za [Anonymizováno] kusů storno zakázek ve výši [částka]. Žalovaný dále argumentoval tím, že se pokoušel zajistit obchodní vedení společnosti [právnická osoba], neboť předběžné opatření, jímž mu bylo uloženo zdržet se jednání za tuto společnost, neřešilo ustanovení opatrovníka nebo jiné osoby, která by za společnost jednala. Žalovaný konečně uzavírá, že smlouva o zápůjčce ze dne [datum] byla uzavřena platně, přičemž dosud nenastala její splatnost. Naznačil rovněž, že je potřeba řešit otázku, zda pohledávka žalobkyně nezanikla započtením na vypořádací podíl žalovaného.

3. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně, když v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [Anonymizováno] bylo konstatováno, že část z nároku žalobkyně vůči žalovanému ve výši [částka] byla v rozsahu částky ve výši [částka] postoupena na třetí osobu. K tomu soud ze Smlouvy o postoupení části pohledávky ze dne [datum] zjistil, že z celkové pohledávky ve výši [částka] žalobkyně jako postupitel (tehdy ještě pod firmou [právnická osoba]) postoupila část ve výši [částka] postupníku, společnosti [právnická osoba]. Dohodou ze dne [datum] bylo mezi postupitelem a postupníkem dohodnuto zrušení uvedené smlouvy o postoupení pohledávky s účinky ke dni [datum] s tím, že vlastníkem pohledávky je žalobkyně. Aktivní legitimace k uplatnění pohledávky v tomto řízení je tak na straně žalobkyně dána.

4. Ke dni [datum] změnila žalobkyně původně pod firmou [právnická osoba] obchodní název na [Jméno žalobkyně]..

5. Mezi účastníky nebylo prakticky sporu o tom, že v projednávané věci se jedná o skutkově totožnou věc, která byla již řešena [Anonymizováno] v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno], v němž žalobkyně uplatnila část pohledávky v rozsahu [částka] z titulu částek žalovaným převedených z účtu žalobkyně na svůj osobní účet, kdy takto žalovaný převedl ve třech po sobě jdoucích platbách celkem [částka]. Zbývající část pohledávky ve výši [částka] žalobkyně uplatnila v tomto řízení.

6. Podle ust. § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

7. Podle ust. § 159a odst. 1 o. s. ř. platí, že nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odstavec 4).

8. Na základě výše uvedeného platí, že pro soud je výrok jím vydaného pravomocného rozsudku v jiných než statusových věcech (a v dalších věcech zavazujících každého) závazný jen potud, pokud posuzují právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím. Soud při posouzení právního vztahu účastníků nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, neboť i soud je ve smyslu ustanovení § l59a odst. 1, 4 o. s. ř. vázán výrokem rozhodnutí, jímž bylo pravomocně rozhodnuto o nároku na plnění. Otázku existence téhož nároku ve vztahu mezi týmiž účastníky soud nemůže v jiném řízení znovu posuzovat, a to ani jako otázku předběžnou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000).

9. Platí rovněž, že jde-li o řešení prakticky stejných právních a skutkových okolností, které byly vyřešeny v předcházejících řízeních, je soud vázán rozhodnutími soudu učiněnými v těchto řízeních a není tak třeba dalšího dokazování (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Nd 210/2007 ze dne 16. 7. 2007).

10. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že soud je vázán svým rozhodnutím (byť v jiném senátu), vydaným ve věci vedené pod č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Obě rozhodnutí nabyla právní moci dne [datum].

11. V řízení u [Anonymizováno] vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno] se soud zevrubně zabýval jednáním žalovaného ve vztahu k nakládání s finančními prostředky žalobkyně na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum]. [Anonymizováno] potom v odvolacím řízení rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil a precizoval.

12. Vzhledem ke skutečnosti, že se v projednávané věci jedná o právní vztah týchž účastníků a totožný skutek, kdy právním základem zde uplatněné pohledávky je převod částky v celkové výši [částka] žalovaným z účtu žalobkyně, je soud v projednávané věci vázán výše uvedenými rozhodnutími a nebylo proto třeba dalšího dokazování.

13. Z rozsudku [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], který nabyl ve výroku I. právní moci dne [datum] má soud za prokázané, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím. V tomto rozsudku soud učinil závěr (cit.), že i pokud by bylo zcela věrohodně prokázáno tvrzení žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] o uzavření smlouvy o (zá)půjčce ze dne [datum], byla z jeho strany porušena notifikační povinnost podle § 55 odst. 1 ZOK, v důsledku čehož žalovaný svým neloajálním jednáním porušil i povinnost jednat (vykonávat funkci člena orgánu obchodní korporace) s péčí řádného hospodáře. Zároveň pak byla jednáním žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] porušena minimálně i další povinnost, a to informační povinnost při hrozícím střetu zájmů, stanovená § 54 odst. 1 ZOK, podle něhož dozví-li se člen voleného orgánu obchodní korporace, že může při výkonu jeho funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace (k čemuž v případě nikým nekontrolovaného svévolného odčerpání či vyvedení částky v celkové výši [částka] z účtu kapitálové obchodní společnosti na soukromý účet jejího jednatele nesporně došlo), informuje o tom bez zbytečného odkladu orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. Povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, která je obecně vymezena v § 159 odst. 1 občanského zákoníku, ve spojení s § 51 odst. 1 ZOK, patří mezi základní povinnosti členů volených orgánů obchodní korporace. V kontextu posuzované věci ji lze v souladu se stávající judikaturou (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1224/2006) chápat tak, že řádný hospodář činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek, tzn. že taková péče nepochybně zahrnuje péči o majetek obchodní korporace nejen v tom smyslu, aby nevznikla škoda na majetku jeho úbytkem či znehodnocením, ale také aby byl majetek společnosti zhodnocován a rozmnožován v maximální možné míře, jaká je momentálně dosažitelná. V této souvislosti je nutné poukázat na to, že žalovaný si nechal z účtu žalobkyně na účet ve své výlučné dispozici převést celkovou částku ve výši [částka], když většina těchto prostředků, jak sám uvedl, byla následně převedena na účet nově založené konkurenční společnosti [právnická osoba] Jednalo se tak o částku [Anonymizováno] žalobkyně ([částka]), která měla být dle obsahu písemné smlouvy ze dne [datum] navíc žalobkyni vrácena nejpozději až na konci roku [Anonymizováno]. Takové jednání nelze dle názoru zdejšího soudu hodnotit jinak, než že bylo učiněno zjevně v rozporu se zájmy žalobkyně, když jiný závěr se logicky za situace, kdy žalovaný vědomě jako tehdejší jediný jednatel podstatným způsobem zmenšil majetek žalující obchodní společnosti, ani nenabízí. Pokud tedy žalovaný tímto způsobem fakticky odčerpal nikoliv nepodstatnou část prostředků žalobkyně pro své soukromé účely, nedostál své povinnosti vykonávat činnost jednatele s péčí řádného hospodáře, jelikož se nechoval odpovědně a svědomitě stejným způsobem, jako by pečoval o svůj vlastní majetek (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 222/2006 či 8 Tdo 940/2006). Žalovaný jako statutární orgán žalobkyně nebyl oprávněn v tomto ohledu postupovat zcela libovolně, nýbrž byl povinen z titulu své funkce naopak prosazovat zájmy žalobkyně, rozhodovat zásadně v její prospěch a neupřednostňovat na její úkor své finanční zájmy, případně zájmy dalších spřízněných osob, před důsledným plněním svých povinností ve prospěch žalobkyně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1143/2005). V této souvislosti se tak nabízí otázka, jaký obhajitelný zájem žalující společnosti (§ 51 odst. 1 ZOK) sledoval žalovaný tím, že na svůj soukromý účet převedl značnou část jejího základního kapitálu, která pak byla následně použita pro účely zajištění chodu nově vzniklé obchodní společnosti, v jejíž strukturách ([Anonymizováno]) se žalovaný nadále hodlá angažovat v obdobném typu podnikatelské činnosti poté, kdy se dostal do zásadního rozkolu s druhým společníkem mateřské společnosti [právnická osoba] a kdy mu byla předběžným opatřením uložena povinnost zdržet se jakéhokoliv právního jednání za tuto společnost. Dle přesvědčení soudu takové jednání žalovaného nebylo činěno poctivě v žádném oprávněném zájmu žalobkyně, která zde prakticky (a zcela v rozporu s tím, co je předmětem její podnikatelské činnosti) posloužila jen coby jakási banka, poskytující (v lepším případě návratně) bez jakéhokoliv omezení při obejití zákonných kontrolních mechanismů své značné finanční prostředky (a přijmeme-li argument žalované strany, že se vlastně jednalo o zápůjčku, i s pozoruhodně dlouhou dobou splatnosti). Ospravedlnit takové jednání přitom nelze poukazem na to, že žalovanému údajně dle jeho tvrzení mělo být ze strany [jméno FO] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] anebo tím, že obdobné půjčky od této společnosti měly být poskytovány i tomuto jejímu tehdejšímu druhému společníkovi. Žádný rozumný důvod pro jednání žalovaného, který by respektoval obhajitelný zájem žalobkyně, v řízení prezentován nebyl. Potvrdil-li i samotný žalovaný, že většina finančních prostředků převedených na jeho soukromý účet skončila na účtu zcela jiné, navíc konkurenční, obchodní korporace [právnická osoba], která nebyla se společností [právnická osoba] či se společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba]., z jejichž účtů byla odčerpána celková částka ve výši [částka], nijak organizačně ani strategicky provázána a tyto prostředky nebyly určeny a využity ve prospěch a rozvoj této mateřské obchodní korporace či jejích dceřiných společností, v nichž žalovaný nadále nehodlal nebo již ani nemohl působit, je zcela zřejmé, že jednání žalovaného bylo učiněno v neprospěch žalobkyně a v příkrém rozporu se základními povinnostmi kladenými na výkon funkce jejího statutárního orgánu. Pokud tedy zdejší soud dospěl z výše uvedených důvodů k závěru o tom, že žalovaný předmětným jednáním porušil povinnost péče řádného hospodáře, je vůči němu zcela legitimním žalobní požadavek na zaplacení žalované částky, neboť mu v souladu s ustanovením § 53 odst. 1 ZOK jakožto osobě, která porušila tuto povinnost, vznikla povinnost žalující obchodní korporaci vydat prospěch, který v souvislosti se svým jednáním na její úkor získal s tím, že v daném případě se jedná o náhradu peněžitou. Je přitom nerozhodné, že 1. žalovaný v době zahájení řízení již nebyl členem orgánu žalobkyně, když jím byl v okamžiku jednání zakládajícího porušení péče řádného hospodáře.

14. Rozhodnutí [Anonymizováno] v podstatné části potvrdil [Anonymizováno] v rozsudku č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum]. [Anonymizováno] mj. doplnil dokazování o žalovaným označené listiny a ve svém rozhodnutí uvedl (cit), že shledal žalobou uplatněný nárok ve vztahu k žalovanému [tituly před jménem] [jméno FO] za důvodný. Konstatoval, že právní závěry soudu prvního stupně promítnuté v bodech 9. a 10. odůvodnění napadeného rozsudku (viz předchozí odstavec tohoto rozsudku), s nimiž souhlasí, jsou v souladu s výše uvedeným komentářovým výkladem, který je v rozhodnutí [Anonymizováno] uvedený. Odvolací soud uvedl mimo jiné, že porušení povinnosti loajality bude nepochybně například situace, kdy člen orgánu právnické osoby v rozporu se zájmy této právnické osoby a mimo pravidla o vedení účetnictví odčerpá z majetku této právnické osoby část prostředků pro své soukromé účely. Upřednostnění vlastních finančních zájmů, resp. zájmů dalších osob před důsledným plněním svých povinností ve prospěch právnické osoby může též indikovat skutečnost, že členové voleného orgánu právnické osoby nejednali zcela v souladu s povinností loajality. Odvolací soud rovněž uvedl, že ve shodě s názorem soudu prvního stupně k otázce naplnění informační povinnosti, ať již ve smyslu § 54 odst. 1, či § 55 odst. 1 ZOK, se domnívá, že nestačí informovat jediného společníka žalobkyně, tj. společnost [Anonymizováno], prostřednictvím jejího zaměstnance, v dané věci v osobě finanční ředitelky [Anonymizováno]. Nestačí informovat pouze jediného společníka, pokud člen orgánu je tímto jediným společníkem. V dané věci se sice nejedná o situaci zcela totožnou, avšak ve svém výsledku srovnatelnou. Společníky [Anonymizováno], tj. jediného společníka žalobkyně byl právě žalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] a společník [jméno FO], jehož však žalovaný o svém záměru zápůjčky neinformoval. Dle názoru odvolacího soudu by žalovaný zákonnou notifikační povinnost naplnil pouze informováním i druhého společníka společnosti [Anonymizováno]. V kontextu všech shora nastíněných okolností provázejících jednání žalovaného a spočívajícího v převodu finanční částky ve výši [částka] z účtu žalobkyně na svůj vlastní soukromý účet, jíž použil k investici do konkurenční společnosti, nelze než uzavřít, že žalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] porušil zákonné předpoklady konání s péčí řádného hospodáře a naplnil skutkovou podstatu ust. § 53 odst. 1 ZOK, jak správně soud prvního stupně dovodil. Za porušení péče řádného hospodáře soudní praxe považuje i situaci, kdy uzavřený kontrakt za obdobných okolností sice „prvoplánovaně“ nejeví znaky konkurence, ale konkurenční charakter se projeví až později. I samotný způsob, jakým žalovaný prezentoval zajištění podkladů pro uzavření smlouvy o půjčce s žalobkyní, kdy předložil v písemné formě pouze kopii smlouvy o půjčce datovanou dnem [datum] a rozhodnutí jediného společníka ze stejného dne, přičemž k realizaci tvrzené půjčky, tj. k samotnému převodu finančních prostředků došlo až v [Anonymizováno], rovněž významně snižuje jeho věrohodnost. Nelze přehlédnout ani četnost sporů vedených žalovaným v rámci celého koncernu, jak vyplývá z usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum] sp. zn. [Anonymizováno]. Tato skutečnost také prokazuje neutěšené vzájemné vztahy nejen mezi účastníky tohoto řízení a tudíž nezakládající legitimitu konání žalovaného v pozici jednatele žalobkyně, které bylo předmětem přezkumu v tomto řízení. Naopak signalizovala obezřetnost a oproštění se od jakýchkoliv rizikových kroků, podléhajících následnému zpochybnění. Odvolací soud připomíná, že není rozhodné, zda obchodní korporaci vznikla újma, ale zdali její člen měl ze svého jednání prospěch. Ustanovení § 53 odst. 1 ZOK je ve světle ust. § 53 odst. 2 ZOK ustanovením kogentním. Argumentaci žalovaného odvolací soud tudíž nepovažuje za relevantní, stejně jako poukaz na tvrzené půjčky společníkem [jméno FO].

15. Pakliže žalovaný uplatnil v projednávané věci prakticky totožnou obrannou argumentaci, s níž se již v předchozím řízení vypořádal jak soud prvého stupně, tak především soud odvolací, nebyly soudem připuštěny důkazní návrhy žalovaného.

16. K tvrzení žalovaného, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla jejím započtením na nárok žalovaného na vyplacení vypořádacího podílu, kdy k započtení mělo dojít písemně dopisem ze dne [datum], soud nepřihlížel. V listině ze dne [datum], jíž žalovaný označuje jako započtení pohledávky, je uvedeno, že vypořádací podíl žalovaného ve společnosti [právnická osoba] činí [částka], přičemž od tohoto nároku jmenovaná společnost odečetla část nároků společnosti vůči žalovanému ve výši [částka]. Vypořádací podíl žalovaného je tedy [částka]. V této listině je společností [právnická osoba] rovněž uvedeno, že žalovaný měl z účtů koncernu [Anonymizováno] převést částku [Anonymizováno] Kč a rovněž převést nemovitosti v hodnotě minimálně [Anonymizováno] Kč, tedy za zlomek jejich skutečné ceny do vlastnictví společnosti [právnická osoba]. Žalovaný tak měl společnosti [právnická osoba] způsobit škodu nejméně [Anonymizováno] Kč.

17. Započtení pohledávky upravuje ust. § 1982 občanského zákoníku. K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odstavec 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odstavec 2).

18. Podle ust. § 1987 občanského zákoníku platí, že k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odstavec 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odstavec 2).

19. Podle ust. § 213 odst. 3 ZOK platí, že před vyplacením vypořádacího podílu si může společnost odečíst účelně vynaložené náklady související s prodejem uvolněného podílu společníka a započíst splatné pohledávky proti pohledávce bývalého společníka na vyplacení vypořádacího podílu.

20. Písemné sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], na které odkazuje žalovaný, nepovažuje soud za kvalifikované započtení pohledávky, jímž by zanikl nárok žalobkyně v projednávané věci. Soud má za to, že započtení tak, jak mělo být učiněno, je nejasné a neurčité. Z listiny není zřejmé, vůči jakým svým pohledávkám společnost [právnická osoba] vůči žalovanému započítává nárok na vyplacení vypořádacího podílu, když uvedená výše [částka] nekoresponduje s nárokem uplatněným v projednávané věci. I pokud by tomu tak bylo, je zřejmé, že v době započtení nebyla pohledávka žalobkyně, jako součásti koncernu [Anonymizováno], za žalovaným z titulu převodů z jejího účtu na účet žalovaného dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] částky [částka] a dne [datum] ve výši [částka], splatná, neboť pohledávka vznikla na základě smlouvy o půjčce, přičemž splatnost zápůjčky byla stanovena ke dni [datum]. Uzavření smlouvy o půjčce bylo jak soudem prvého stupně, tak i soudem odvolacím shledáno jako diskutabilní s ohledem na okolnosti jejího uzavření a rovněž pro skutečnost, že žalovaný nebyl schopen předložit originál listiny. Nicméně po doplněném dokazování v rámci odvolacího řízení [Anonymizováno] ve svém rozsudku č.j. [Anonymizováno] (viz bod [Anonymizováno]) připustil, že smlouva o půjčce uzavřena byla. Teprve po ingerenci soudu však bylo rozhodnuto, že tato smlouva naplňuje znaky neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy, kdy žalovaný měl při jejím uzavření jednat v rozporu s povinností konat s péčí řádného hospodáře. V době, kdy mělo dojít k započtení pohledávky žalobkyně z titulu smlouvy o půjčce vůči pohledávce žalovaného na vyplacení vypořádacího podílu, lze tedy uzavřít, že aktivně započítávaná pohledávka nebyla splatná a byla rovněž ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 občanského zákoníku sporná co do základu a tedy nejistá, neboť namísto jednoznačného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí, vyvolala spor o její existenci a výši v konečném důsledku rozsouzené rozhodnutím zdejšího soudu v řízení pod sp. zn. [Anonymizováno] a značného množství dalších soudních sporů v rámci koncernu [Anonymizováno]. S ohledem na výše citované ust. § 213 odst. 3 ZOK je pak rovněž sporné, zda lze na pohledávku dceřiné společnosti [Jméno žalobkyně]. (původně [právnická osoba].) z titulu náhrady škody způsobené jejím jednatelem započíst pohledávku společníka mateřské společnosti [právnická osoba] na vyplacení jeho vypořádacího podílu po zániku jeho účasti v této společnosti. Nicméně toto hodnocení s ohledem na ust. § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. nepřísluší okresnímu soudu, ale případně soudu krajskému, neboť se jedná o spor mezi obchodní korporací a jejím členem, když spor o zaplacení peněžitého plnění jako vypořádacího podílu po skončení členství v obchodní korporaci se váže na bývalou účast žalovaného ve společnosti [právnická osoba].

21. Závěrem tedy soud shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že právní základ nároku byl soudy již pravomocně vyřešen v předchozích řízeních a v projednávané věci se jedná o totožný skutek, mohl soud na podkladě dříve vydaného závazného rozhodnutí zdejšího soudu č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem [Anonymizováno] v rozsudku č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] bez dalšího rozhodnout a uložit žalovanému zaplatit žalobkyni rovněž i zbývající část finančního prospěchu ve výši [částka], a to včetně povinnosti k zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta běhu úroku z prodlení je určena dle předžalobní výzvy ze dne [datum] (založena ve spise [Anonymizováno]), jíž byl žalovaný [Anonymizováno] vyzván k zaplacení částky ve výši [částka] do 7 dnů od doručení výzvy.

22. O náhradě nákladů soudního řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 142a odst. 1 o. s. ř.. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a náleží jí tak právo na zaplacení nákladů spojených s projednáním věci. Ty soud určil částkou ve výši [částka] a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta za 2 úkony právní pomoci (převzetí věci, podání žaloby) při tarifní hodnotě [částka] tj. [částka] za jeden úkon právní pomoci dle § 7 advokátního tarifu, odměny advokáta za 9 úkonů právní pomoci při tarifní hodnotě [částka] tj. [částka] za jeden úkon právní pomoci dle § 7 advokátního tarifu, 11 režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas za cestu k jednáním u zdejšího soudu a zpět v celkové výši [částka] za celkem [hodnota] započatých půlhodin po [částka] a z nákladů cestovného v celkové výši [částka] za použití osobního automobilu zástupcem žalobkyně k dopravě ke dvěma jednáním u zdejšího soudu při cestě z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět o celkové délce trasy 200 km (2 x 100 km), vyhláškové ceně pohonných hmot, průměrné spotřebě dle údajů uvedených ve velkém technickém průkazu použitého motorového vozidla a základní amortizační náhradě [částka]/1 km.

23. Lhůty k zaplacení jistiny s příslušenstvím a náhrady nákladů soudního řízení byly soudem určeny dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

24. Náklady řízení je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně, [Jméno advokáta A], se sídlem [adresa].

Poučení