7 C 273/2021-78

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o zaplacení částky 94 089,59 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 94 089,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,00 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,75 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,75 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,75 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,75 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,5 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,50 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,00 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,75 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9,00 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9,00 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,25 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,25 % ročně, z částky 75 578,31 Kč od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované na nákladech řízení částku 55 324 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne 10. 8. 2021, domáhala se žalobkyně, aby soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit jí částku 94 089,59 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní (dříve pod názvem [právnická osoba]) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, byla dne [datum] uzavřena Dohoda o uznání dluhu [číslo] se splátkovým kalendářem. Na základě této dohody byla uznána pohledávka, která byla žalobkyni postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] ze smlouvy [číslo]. Postoupená pohledávka sestávala z jistiny ve výši 69 990,88 Kč, úroků ve výši 18 511,28 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 203,52 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu s odůvodněním, že nikdy nedošlo k platnému uznání dluhu tak, jak to předpokládá ustanovení 558 zákona č. 40/1964 Sb., jenž v době, kdy mělo dojít k uznání dluhu, platil. V souladu s právní teorií je uznání dluhu jednostranným právním úkonem, kterým má dlužník prohlásit, že má dluh vůči věřiteli v konkrétní výši a z konkrétního a nezaměnitelného důvodu. Podle názoru žalované tedy nejde o žádnou dohodu, ale o jednostranné prohlášení dlužníka – tedy o jednostranný právní úkon. Soudu předložená listina„ Dohoda o uznání dluhu“ je dvoustranným právním úkonem, navíc na předem předtištěném formuláři.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu, tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a na základě toho k těmto právním závěrům: 4. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], soudní exekutor, [exekutorský úřad], vydal dne 8. 7. 2021 usnesení č.j. [číslo jednací], kterým rozhodl o zastavení exekuce ve věci oprávněného: [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] proti povinnému: [celé jméno žalované], [adresa žalované] a to z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky (viz doložené usnesení).

5. Dohoda o uznání dluhu [číslo] byla uzavřena mezi věřitelem: [právnická osoba], [obec], [anonymizována tři slova], [PSČ], [IČO] a dlužníkem: [celé jméno žalované], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Jedná se o postoupenou pohledávku [právnická osoba], [anonymizováno], číslo smlouvy [číslo], výše postoupené pohledávky 98 705,68 Kč. Konečný závazek ve výši 123 382 obsahuje také smluvní pokutu ve výši 24 676,32 Kč. Konečný závazek je nižší než sjednané splátky. Nedílnou součástí této Dohody jsou smluvní ujednání. Žalobkyně tuto dohodu podepsala dne [datum] v [obec] a žalovaná tuto dohodu podepsala dne [datum] v [obec]. Není uvedena hodinu podpisu, nelze tak zjistit, kdo tuto dohodu podepsal jako první a zda žalobkyně přivezla dohodu k podpisu žalované do místa její kontaktní adresy (viz Dohoda o uznání dluhu), či jak došlo k podpisu téhož dne.

6. Z bodu [číslo] smluvních ujednání [spisová značka] [číslo] vyplývá, že smluvní strany se dohodly, že jejich právní vztahy vyplývající z této Dohody se řídí dle jejich výslovného ujednání ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění (viz smluvní ujednání). Jedná se o formulářové ujednání, psané velmi malým písmem.

7. Toto ujednání však zkracuje práva žalované, jako spotřebitelky a slabší strany, což je nepřípustné. Ačkoliv je ochrana autonomie vůle jedním z řídících soukromoprávních principů, je třeba ji v situacích tísně a výrazné nevýhodnosti, korigovat zásadou ochrany slabšího (viz Nález Ústavního soudu ČR ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16).

8. Předžalobní upomínka je datována [datum] a žalované byla zaslána téhož dne, jak dokladuje poštovní dodací arch. Žalobkyně požaduje úhradu částky 98 705,68 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 69 990,88 Kč, úroků ve výši 18 511,28 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 203,52 Kč (viz předžalobní upomínka a poštovní dodací arch).

9. Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [anonymizováno] Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum] ve [obec] mezi klientkou [celé jméno žalované] a partnerem [jméno] [příjmení], avšak dole u podpisu klienta je podepsán [jméno] [příjmení] a u podpisu partnerky je podepsaná [celé jméno žalované]. V tomto návrhu smlouvy je vyčíslen čistý měsíční příjem klienta/ky – 0 Kč a čistý měsíční příjem partnera/ky – 12 020 Kč. Dále je v návrhu smlouvy uvedeno, že klient/ka si přeje převést částku ve výši 0 Kč, číslo bankovního účtu [bankovní účet]. Ve smlouvě také není sjednán úvěrový limit, u kterého je vždy jiná výše měsíční splátky (viz předložený návrh na uzavření smlouvy).

10. Přípisem ze dne [datum] bylo [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení] sděleno [právnická osoba], že žádost byla schválena do výše úvěrového limitu 50 000 Kč (viz přípis ze dne [datum]).

11. V exekučním spise, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] je založený návrh na zastavení exekuce ze dne [datum], adresovaný [exekutorský úřad], na základě kterého byla exekuce zastavena, jak je citováno shora (viz návrh na zastavení exekuce a usnesení o zastavení exekuce).

12. Žalobkyně doložila potvrzení o trvání pracovního poměru [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ke dni [datum], který za žalobkyni Dohodu o uznání dluhu podepsal. Pracovní smlouva mezi [právnická osoba] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla uzavřena dne [datum] na pozici vedoucí sítě inkasních pracovníků. Ze smlouvy vyplývá, že místem výkonu práce jsou [obec] (viz pracovní smlouva a potvrzení o trvání pracovního poměru). 13. [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně, jako postupník, uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek. V příloze je pod [číslo] uvedena pohledávka [číslo] v částce 97.193,88 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek a příloha).

14. Úplný výpis z obchodního rejstříku, vedeného [název soudu] oddíl C, vložka [číslo] dokladuje, že žalobkyně měla do [datum] název [právnická osoba] (viz výpis o OR).

15. I když žalobkyně v písemném vyjádření uvedla, že žalovaná uhradila po uznání dluhu celkem částku 4 616 Kč, doložila, že na účet, uvedený v dohodě o uznání uhradila dne [datum] žalovaná částku 2 057 Kč, a to složením v hotovosti (viz doklad o složení).

16. Podle ustanovení § 3028 odstavec 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (účinný od 1. 1. 2014) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Na základě citovaných ustanovení a výslovného ujednání stran obsaženého ve smluvním vztahu se předmětný vztah řídí zákonem číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) a zákonem číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí úvěru). Přestože žalobce označuje právní vztah vzniklý mezi ní a žalovanou půjčkou, z doložených listin je zřejmé, že se jedná o úvěr.

17. Je nutné vycházet z toho, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelskou organizací a spotřebitelem, tedy fyzickou osobou.

18. Soud posoudil smlouvu o úvěru jako smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadají zejména ustanovení § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., Občanského zákoníku, ve znění platném v době uzavření smlouvy o úvěru. Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Smlouva o revolvingovém úvěru musí splňovat i tuto speciální náležitost stanovenou pro spotřebitelské smlouvy akcentující zákonnou vyšší ochranu spotřebitele při uzavírání smluv s poskytovateli finančních služeb. Soud v daném případě posuzoval otázku, zda smlouva nevede k nepřípustné nerovnováze v právech a povinnostech dlužníka jako spotřebitele při porušení zásady dobré víry. V daném případě je dlužník v pozici, kdy fakticky uzavírá smlouvu s předem danými smluvními podmínkami, jejichž srozumitelnost a přehlednost snižuje jejich grafická úprava (obtížná čitelnost vzhledem k malému písmu, četné odkazy na další zdroje informací, které obchodní podmínky neobsahují, chybějící náležitosti smlouvy, chybějící stanovení podmínek úročení úvěru).

19. Soud vzal za prokázané, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěrovém rámci s výší sjednaného úroku 1,74 % měsíčně, avšak bez stanovení výše celkových nákladů na splacení poskytnutého úvěru, bez srozumitelného výpočtu měsíčních splátek a jako smlouvu, jejíž obsah je sjednán odkazem na několik listin, z nichž mají podmínky úvěru následně vyplývat. Při posouzení těchto konkrétních okolností, pak soud dospěl k závěru, že v části, v níž ze smlouvy nelze přímo dovodit konkrétní práva a povinnosti tedy zejména ujednání o výši celkových nákladů na úvěr, je třeba smlouvu hodnotit jako nevyváženou v neprospěch spotřebitele a jednostranně nevýhodnou. Ze stejného důvodu pak na spotřebiteli nelze spravedlivě požadovat zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí v případě jeho porušení smluvních podmínek, které trpí uvedenou nerovností. Soud dospěl k závěru o neplatnosti části úvěrové smlouvy o smluvní pokutě a dalších sankcí, požadovaných žalobkyní v důsledku porušení smluvních podmínek ze strany žalované.

20. Uzavřená smlouva je navíc nejasná, není uvedena částka, která má být poskytnuta na účet žalované, navíc žalovaná není podepsána jako klient, ale jako partner klienta. Je zarážející, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, byl schopen, a ochoten poskytnout úvěr žalované, která měla nulový příjem, jak je uvedeno v návrhu na poskytnutí smlouvy. Poskytovatel úvěru tak využil tísně žalované, proto v zájmu ochrany slabšího je nutné pohlížet na smlouvu, jako na zcela neplatnou.

21. V rámci spotřebitelských smluv, ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis) (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013).

22. Ve spojení s poplatky plynoucími z uzavření úvěrové smlouvy a shora označenými smluvními pokutami lze pak uzavřít, že v situaci, kdy oprávněná věděla, v jak tíživé finanční situaci se povinná nachází a není v jejích reálných možnostech ve sjednaném termínu půjčené peníze vrátit, lze pak konstatovat, že ujednání oprávněné (resp. právního předchůdce), je charakterizováno jednáním lichváře ve smyslu ustálené judikatury.

23. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 je nutné považovat za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ujednání jdoucí na vrub klientům (např. formulářové smlouvy, nevýhodné jednostranné smluvní sankce atd.) je tedy nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient takového subjektu smlouvu podepsal, a to dokonce ani v situaci, kdy by ve smluvních podmínkách bylo obsaženo ujednání, že klientovi se takto stanovené smluvní podmínky nejeví nepřiměřené či odporující dobrým mravům.

24. V průběhu soudního řízení nebylo vůbec prokázáno, jaká částka byla žalované poukázána, když z návrhu na uzavření úvěrové smlouvy vyplývá, že jí má být poukázána částka 0 Kč a žalobkyně neprokázala, tedy nedoložila žádný věrohodný důkaz, který by prokazoval, že by žalované byla poukázána částka vyšší.

25. Navíc, v případě, že byl zjištěn příjem žalované 0 Kč, pak jí neměl být úvěr (pokud vůbec jaký byl), poskytnut, neboť bylo zřejmé, že povinná není objektivně schopna úvěr splnit. Navíc je nejasné, zda se jedná pouze o záměnu v podpisu, či zda úvěr nebyl skutečně poskytnut [jméno] [příjmení], který příjem prokázal a který se také jako klient na návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru, podepsal, 26. Zatímco ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky, pak smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi peníze nebo jiné druhově určené věci a dlužník se zavazuje ve sjednané době peníze nebo jiné druhově určené věci vrátit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1386/2006).

27. V daném případě se o půjčku v žádném případě nejednalo. Není zcela jasné, zda žalovaná, či [jméno] [příjmení], uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, dle které mohli čerpat finanční prostředky až do výše 50 000 Kč dle přípisu ze dne [datum], i když v návrhu na uzavření úvěrové smlouvy je uvedena částka 0 Kč. Pokud tedy bylo oprávnění, tedy možnost, nikoliv však povinnost, čerpat finanční prostředky až do výše 50 000 Kč, bylo na žalobkyni, aby doložila, že skutečně až do této výše byly finanční prostředky čerpány. Toto však, přes výzvu soudu, doložené nebylo, a navíc není vůbec doložené, z čeho žalobkyně vycházela, když uvádí., že jistina činí 69 990,88 Kč, když nebylo doloženo jakékoliv čerpání a už vůbec ne čerpání nad povolenou výši. Nebylo doloženo jakékoliv čerpání nad částku 0 Kč, která je uvedena v návrhu na uzavření smlouvy.

28. Na trhu existuje celá řada úvěrových produktů. Jedním z nich je revolvingový úvěr, který se hodí pro podnikatele nebo menší firmy, ale má svůj význam i pro soukromé osoby. Jedná se o druh krátkodobého spotřebitelského úvěru, který lze při splnění konkrétních podmínek opět začít čerpat bez nutnosti uzavírat novou smlouvu. Jaké parametry má běžný revolvingový úvěr a kdo ho nabízí.

29. Revolvingový úvěr lze vnímat jako určitou finanční rezervu. Ve chvíli, kdy to je potřeba, lze čerpat celý úvěr nebo jen jeho část. Pakliže aktuálně není potřeba finanční injekce, úvěr se nečerpá a nehradí se tím pádem ani žádné měsíční splátky. Ke splácení úvěru nejčastěji dochází v podobě pravidelných měsíčních splátek. Někteří poskytovatelé revolvingového úvěru ale umožňují také jednorázové splacení celého úvěru, a to bez jakéhokoliv poplatku nebo sankce. Pro revolvingový úvěr bývá typické stanovení minimální splátky, která se odvíjí od celkového úvěrového rámce.

30. Aby bylo možné zjistit aktuální výši nesplaceného úvěru do povolené 50 000 Kč, je nutné vycházet z přehledu čerpání a plnění, což i přes výzvu soudu, doložené nebylo. Navíc neodpovídá částka, která byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky. Tato je vyšší, než sjednaná, či správně řečeno, povolená výše úvěru.

31. Určitost uznávaného závazku podle obchodního zákoníku musí vyplývat z písemného projevu dlužníka a nelze ji dovozovat ani z toho, že účastníkům muselo být známo, jaký závazek uznává. Neplatí, že ke splnění podmínky písemného uznání určitého závazku ve smyslu § 323 odst. 1 obch. zák. postačuje, je-li pouze mezi účastníky nesporné, o jaký závazek se jedná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 987/2010).

32. I když se jednalo o spotřebitelský úvěr, v dohodě o uznání dluhu je uvedeno, že smluvní strany se dohodly, že jejich právní vztahy, vyplývající z této Dohody se řídí dle jejich výslovného ujednání ustanovením obchodního zákoníku. Soud má za to, že toto ujednání je v rozporu s dobrými mravy, neboť se jedná o ujednání formulářové, a navíc o ujednání, kdy si žalobkyně, jako strana podnikající, byla vědoma, že uznáním dluhu dle obchodního zákoníku se zakládá vyvratitelná domněnka, že závazek v době uznání trval.

33. Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich ujednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy netvoří společenský normativní systém, nýbrž jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti, poctivého jednání apod. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatně historické tendence, jsou sdíleny rozhodující části společnosti a mají povahu norem základních (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4900/2010).

34. Žalobkyně, ani její právní předchůdce nedoložili, zda žalované byla poskytnuta částka vyšší než 0 Kč, která byla uvedena v návrhu na uzavření smlouvy (viz výše uvedené), případně zda byl vůbec čerpán povolený úvěrový limit. V případě, že nebylo doloženo jakékoliv čerpání úvěru, nelze považovat smlouvu o uznání dluhu za platně uzavřenou, neboť takováto, navíc formulářová smlouva, se příčí dobrým mravům a nejméně z tohoto důvodu je absolutně neplatná.

35. Podle zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, tento zákon stanoví některé podmínky smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, v souladu s právem Evropských společenství. Dle ustanovení § 1 odst. 2 písm. e) tento zákon se nevztahuje na smlouvu, ve které je poskytován spotřebitelský úvěr na částky nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 800 000 Kč; je-li uzavřeno více smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr za stejným účelem, považuje se pro tyto účely za jediný spotřebitelský úvěr souhrn všech těchto smluv. S ohledem na uvedené se na právní vztah úvěru, vzniklý mezi věřitelem a žalovanou, vztahuje zákon č. 321/2001 Sb.

36. Dle § 2 odst. 5 písm. b) a c) b) zákona č. 321/2001 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván a věřitelem fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob.

37. Podle ustanovení § 52 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

38. Podle ustanovení § 55 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

39. Podle ustanovení § 56 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

40. Podle ustanovení § 544 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

41. Podle ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

42. Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

43. Podle ustanovení § 41 občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

44. Podle ustanovení § 451 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

45. Podle ustanovení § 457 občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

46. Vzhledem k tomu, že žalovaná, která je fyzickou osobou, vystupovala při uzavírání a plnění smlouvy o půjčce s dodavatelem mimo rámec své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti i mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, tj. jako spotřebitel, a právní předchůdce žalobkyně v rámci tohoto smluvního vztahu vystupoval v rámci své podnikatelské činnosti, kdy se mimo jiné zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru, tj. jako dodavatel, je nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana. Jelikož je předmětná smlouva o půjčce smlouvou spotřebitelskou (tedy smlouvou uzavřenou mezi spotřebitelem a dodavatelem), musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelské smlouvy nejsou nepřípustná, a to bez dalšího (§ 56 odst. 3 občanského zákoníku) či zda jsou nepřípustná pro jejich rozpor s požadavkem dobré víry znamenající k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran – jedná se tak o obsahovou kontrolu těchto ujednání (§ 56 odst. 1 občanského zákoníku). Cílem však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daného závazkového právního vztahu – úkolem soudu je odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků.

47. Žalované, ač měla měsíční příjem 0 Kč, byl poskytnut úvěr do výše 50 000 Kč s tím, že nebylo doloženo jediným důkazem, že skutečně byl úvěr v této výši čerpán, nebylo doloženo, že by byl čerpán v jakékoliv výši.

48. Vzhledem k tomu, že nebylo doloženo jakékoliv čerpání úvěru, nebylo možné přezkoumat, zda vůbec vznikl nárok na úhradu úroků a v jaké výši.

49. Návrh na úhradu smluvní pokuty ve výši 10 203,52 Kč a dále ve výši 24 676,32 Kč, soud neshledal důvodným s ohledem na odůvodnění, kdy smluvní pokuta je součástí obchodních podmínek, které nejsou výslovně podepsány žalovanou. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listina, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Obecně platí, že smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Za takové ustanovení se mimo jiné považuje i ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy, což jsou typicky právě obchodní podmínky, s nimiž se spotřebitel před podpisem smlouvy neměl možnost seznámit. Nadto je nutné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie, proto je nutno na věc pohlížet také pohledem unijního práva. Ochrana spotřebitele se promítá například do podoby vyšší informační povinnosti dodavatele, do podoby zákazu některých ujednání ve spotřebitelských smlouvách, či do podoby příkazu v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv vykládat pro spotřebitele příznivěji. Ve spotřebitelském právu je totiž dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto text spotřebitelské smlouvy, obzvláště, jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek, které nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (viz Nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013).

50. Předložená dohoda o uznání závazku je formulářová, předem vyplněná dohoda, proto má soud za neplatné ujednání, že toto uznání se řídí ustanovením obchodního zákoníku, neboť žalovaná je fyzická osoba a ustanovení obchodního zákoníku by zkracovalo její práva, jak je již uvedeno shora.

51. Uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté, co dluh vznikl. Účinky uznání, tj. vyvratitelná domněnka existence dluhu, se váží k datu, kdy k písemnému uznání došlo, nikoliv k datu, kdy bylo doručeno. Totéž platí pro počátek běhu promlčecí doby podle § 110 občanského zákoníku. Pokud je však v písemném vyhotovení projevu uvedena lhůty k plnění, promlčecí doba počíná jejím uplynutím. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony je k jeho platnosti třeba písemná forma, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2019/2010).

52. S písemným uznáním práva co do důvodu a výše je pak spojen institut přetržení promlčecí doby, který je upraven v § 110 odst. 1 občanského zákoníku. Platné uznání práva z hlediska běhu a délky promlčecí doby v důsledku jejího přetržení (přerušení). Namísto doposud uběhlé promlčecí doby počíná běžet nová desetiletá promlčecí doba ode dne, kdy dlužník právo uznal., resp. od uplynutí lhůty k plnění, je-li v uznávacím, je-li v uznávacím prohlášení uvedena. Uznání práva je jednostranný, adresovaný, hmotněprávní úkon dlužníka, která ke své platnosti kromě obecných náležitostí, předepsaných pro právní úkony, musí splňovat náležitosti předepsané v § 110 odst. 1 větě druhé, občanského zákoníku. Zároveň musí splňovat požadavky určitosti a srozumitelnosti. Určitost projevu vůle uznat právo co do důvodu a výše musí být dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; jinak řečeno, důvod a výše uznaného práva musí být i pro třetí osoby poznatelné z listiny. Vyjádření příslibu dluh zaplatit je esenciální náležitosti toliko uznání dluhu ve smyslu § 558 občanského zákoníku. Pokud písemný projev vůle dlužníka obsahuje uznání dluhu co do důvodu i výše a absentuje v něm výslovný příslib zaplacení dluhu, je důsledkem tohoto uznání pouze přetržení promlčecí doby podle § 110 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku; nevyvratitelná právní domněnka trvání dluhu ve smyslu § 558 občanského zákoníku nenastane (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3849/2010).

53. Otázka, zda žalovaná věděla o tom, že uznává promlčené právo je z pohledu ustanovení § 110 odst. 1, věty druhé občanského zákoníku bez významu. I když žalovaná uznala promlčený dluh a o promlčení přitom nevěděla, došlo v důsledku uznání co do důvodu a výše uplynutím lhůty k plnění uvedené v uznání k založení běhu nové, desetileté promlčecí doby. Okolnost, že z důvodu nevědomosti žalované o promlčení uznávaného dluhu nevznikla domněnka existence dluhu podle § 558 občanského zákoníku znamená, že žalobce stíhá důkazní břemeno vzniku dluhu a jeho trvání v době uznání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 4182/2011).

54. Z předložené dohody o uznání dluhu nevyplývá, že by žalobkyně (ve formulářové dohodě), upozornila žalovanou, že dluh, který žalobkyně vyčíslila v této dohodě, je dluhem promlčeným. Žalobkyně neprokázala, že by v době uznání dluh existoval v uvedené výši, neprokázala, že by vůbec existoval. Sjednaná smluvní pokuta, jak je uvedeno výše, je neplatné ujednání, dluh, týkající se smluvní pokuty nemohl být uznán, protože neexistoval. Žalobkyně však v předtištěné dohodě uvádí i tento dluh. Soud dospěl k závěru, že samotné uznání není řádným uznáním dluhu dle občanského zákoníku platného v době uznání dluhu, neboť se v žádném případě nejedná o jednostranný projev dlužníka vůči věřiteli, ale o formulářovou dohodu, vypracovanou věřitelem.

55. I kdyby soud posuzoval toto uznání, byť v části jakékoliv nesplacené jistiny, která však nebyla prokázána a doložena, pak ode dne uznání, tj. ode dne [datum] nová desetiletá lhůta uplynula dne [datum], avšak žaloba byla u soudu podána až dne [datum]. Soud však, s ohledem na shora podrobně rozvedené, dospěl k závěru, že nedošlo k řádnému jednostrannému uznání dluhu dlužníka vůči věřiteli.

56. Po zhodnocení předložených písemných důkazů, shora podrobně citovaných, a to jednotlivě i v jejich souvislostech dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně není důvodný. Soud má za nesporně prokázané, že dohoda o uznání dluhu není řádným jednostranným uznáním dluhu dlužníkem ve smyslu ustanovení § 558 občanského zákoníku, platného v době sepsání této dohody.

57. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo zcela jasně prokázáno, že Smlouva o uznání dluhu je neplatná.

58. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených důkazů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že návrh žalobkyně není oprávněný z důvodu neplatnosti Smlouvy o uznání dluhu. Uznání dluhu, jak je shora podrobně rozvedeno, je jednostranný právní úkon, který dlužník zasílá věřiteli. Dohoda o uznání byla podepsána [datum] v [obec] a v [obec]. Nejenže se nejedná o jednostranný právní úkon, ale není zjistitelné, zda tuto dohodu nepodepsala žalobkyně jako první, neboť tuto formulářovou dohodu sestavovala. V žádném případě se nejedná o jednostranný projev vůle dlužníka, učiněný vůči věřiteli.

59. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a přísluší jí náklady řízení proti žalobkyni, která úspěch ve věci neměla. Náklady řízení sestávají z účelně vynaložených nákladů právního zastoupení dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., z merita věci 94 089,59 Kč za 10 hlavních úkonů po 4 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, porada s klientem dne [datum], podání odůvodnění odporu, účast na jednání procesního soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], porada s klientem dne [datum] nahlédnutí do spisu dne [datum] a úkon za nahlédnutí do spisu dne [datum] /nahlíženo po dobu 5 minut/ a úkon za podání vyjádření ze dne [datum]). Rovněž bylo přiznáno 11 režijních paušálů po 300 Kč v celkové částce 3 300 Kč.

60. Požadovaná ztráta času je kryta sazbou za úkon, kdy nahlédnutí do spisu dne [datum] probíhalo v době od 9:35 hod. do 9:40 hod., jednání dne [datum] probíhalo v době od 9:30 hod. do 9:45 hod., jednání dne [datum] probíhalo v době od 13:00 hod. do 13:25 hod., jednání dne [datum] probíhalo v době od 10:00 hod. do 10:45 hod., nahlédnutí do spisu dne [datum] probíhalo v době od 8:56 hod. do 9:36 hod., a jednání dne [datum] probíhalo v době od 9:30 hod. do 10:00 hod., takže nebyla přiznána.

61. Náklady řízení advokáta činí částku 52 300 Kč.

62. Dále bylo přiznáno 6x cestovné osobním vozem [anonymizována dvě slova] [registrační značka], k jednání u procesního soudu a k nahlížení do spisu, vždy [obec] – [obec] a zpět (vždy 44 km, při průměrné spotřebě 7,7 l [číslo] km, ceně nafty dne [datum] – 33,80 Kč l a sazbě 4,40 Kč km, ceně nafty dne [datum] – 36,90 Kč l /dle doložené účtenky/ a sazbě 4,40 Kč km, ceně nafty dne [datum] - 33,50 Kč l /dle doložené účtenky/a sazbě 4,70 Kč km, ceně nafty dne [datum] - 44,90 Kč l /dle doložené účtenky/a sazbě 4,70 Kč km, ceně nafty dne [datum] - 42,90 Kč l /dle doložené účtenky/a sazbě 4,70 Kč km, a ceně nafty dne [datum] - 47,10 Kč l /dle doložené účtenky/a sazbě 4,70 Kč km). Cestovné celkem činí 3.024 Kč (308 Kč + 319 Kč + 320 Kč + 359 Kč + 352 Kč + 366 Kč).

63. Náklady advokáta činí celkem 55 324 Kč a byly přiznány k rukám zástupce.

64. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.

Poučení