7 C 286/2010-380

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení dědického práva takto:

Výrok

I. Žaloba se žádostí, aby bylo určeno, že žalobce je dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 69 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal určení, že je dědic ze zákona po své matce [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne [datum] odůvodnil s tím, že ho matka vydědila listinou ze dne [datum], kde jako důvody vydědění uvedla: 1/ že jí v rozporu s dobrými mravy neposkytl potřebnou pomoc, 2/ trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako syn projevovat měl, 3/ trvale vede nezřízený život, proto nevlastní bratr žalovaný [celé jméno žalovaného] by tak dle zákona byl jediným dědicem. Uvedl, že vyrůstal až do svých 15ti let v rodině se svou matkou, otcem [celé jméno žalovaného], který si jej v jeho 6 letech osvojil, neboť nebyl jeho biologický otec. Matka se s biologickým otcem žalobce v jeho 2 letech rozvedla. Nevlastním otcem [celé jméno žalovaného] byl nepřiměřeně pro každou maličkost fyzicky trestán tak, že byl nucen rodinu opustit a bydlel se svou babičkou, matkou zůstavitelky [jméno] [příjmení] a bydlel u ní asi půl roku. Na naléhání adoptivního otce a matky byl zcela zbytečně umístěn do diagnostického ústavu v [část obce], ač jeho babička byla rozhodnuta se o něj starat a řádně jej vychovávat, později byl přemístěn do diagnostického ústavu v [obec a číslo] - [část obce], kde byl až do svých 18 let, Po dosažení 18ti let odešel z diagnostického ústavu zpět ke své babičce, protože jeho matka a adoptivní otec se přestěhovali do [obec] a ani nechtěli, aby je častěji navštěvoval. Matka i adoptivní otec zásadně upřednostňovali jeho bratra [jméno]. Vztahy s matkou se ještě zhoršily po smrti adoptivního otce v r. [rok], kdy byl sice pominut v závěti, ale na upozornění notářky, že může požadovat polovinu podílu, který by na něj připadl ze zákona, svůj zákonný nárok uplatnil, což mu matka velice zazlívala. V roce 2007 se jeho matka odstěhovala z [obec], které přenechala jeho bratrovi [jméno], zpět do svého původního bytu v [obec a číslo] - [část obce], [anonymizováno] [ulice], o čemž se dozvěděl pouze od své babičky. Několikrát v průběhu doby až do její smrti se u matky zastavil, stalo se, že mu neotevřela. Ona sama ho navštívila pouze jednou. Tvrdil, že o svou matku zájem projevoval, ale byla to naopak matka, která o něj zájem neprojevovala a poslední roky se s ním vůbec nechtěla stýkat, a není mu není známo, že by jakýmkoliv způsobem vedl nezřízený život. Soud po provedeném řízení rozhodl rozsudkem ze dne 25. 5. 2012, č.j. 7 C 286/2010-61, a určil, že„ žalobce je dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 D 865/2010“, a současně rozhodl, že„ žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12.500 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, na účet zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]“. Dospěl k závěru, že důvody pro vydědění z hlediska dikce zákona shledány nebyly. K důvodu vydědění, spočívajícímu v trvalém vedení nezřízeného života, uvedl, že jej lze spatřovat u jedince, který je zcela závislý na alkoholu, drogách, dopouští se opakované trestné činnosti apod.,tyto skutečnosti v případě žalobce zjištěny nebyly. Z výpovědí svědků ([jméno] Morávková, [jméno] [příjmení]) vyplynulo, že zůstavitelka žalobci vyčítala, že se nevyučil, nemá stálé zaměstnání, má dluhy, prokázané dluhy žalobce však nebyly většího rozsahu, nebylo zjištěno vedení exekučního řízení a skutečnost, že si žalobce nenašel stálé zaměstnání, nelze označit za trvalé vedení nezřízeného života. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 3. 2013, č. j. 11 Co 538/2012-90, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, když dovodil, že soud prvního stupně„ v odůvodnění napadeného rozsudku neuvádí, z jakých důkazů vycházel, které skutečnosti má za prokázány a které nikoli, resp. jaké závěry učinil z v odůvodnění uvedených prokázaných skutečností“, odvolací soud zavázal soud prvního stupně právním názorem o nutnosti provedení dalšího dokazování„ o zájmu rodičů žalobce o něj a jejich vzájemných vztazích“,„ proč žalobce dlouhodobě není zapojen do pracovního procesu, z jakých prostředků je živ, jaké dluhy a z jakých důvodů má a jak se vypořádává s jejich zaplacením“, a k nové skutečnosti„ trestního stíhání žalobce pro týrání blízké osoby“. Opětovně soud rozhodl rozsudkem ze dne 7. 11. 2014, č.j. 7 C 286/2010-143, tak, že„ žaloba, aby bylo určeno, že žalobce je dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], se zamítá“, a současně rozhodl, že„ žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 34.350 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, na účet zástupkyně žalovaného Mgr. [jméno] [příjmení]“. Na základě provedeného dokazování vzal za prokázané, že„ žalobce má pouze základní vzdělání, nevyučil se (učební obor nedokončil), nemá řidičský průkaz, avšak s ohledem na věk si později mohl vzdělání doplnit, ale o to se nijak nesnažil“, že„ v určitých obdobích byl veden jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce, ale období, kdy nepracoval, je výrazně delší“, že„ vystřídal řadu zaměstnání a přijímal peníze od babičky, což ona také uvedla s tím, že mu přispívala na tabák, mobil apod., jednalo se o menší částky“, že„ během soužití s babičkou dostatečně nepřispíval na bydlení a na stravu“, že„ v roce 2005 bylo vůči němu vedeno trestní stíhání“ a že„ žalobci vznikl dluh neplacením zdravotního pojištění, který je vymáhán exekučně a dosud není splacen“. Vycházel dále z toho, že žalobce naopak neprokázal, že,„ pokud nebyl v evidenci uchazečů a nebyl v trvalém pracovním poměru, přivydělával si brigádami“ a že„ účelně vynaložil finanční prostředky získané z dědictví po nevlastním otci“. Dospěl proto k závěru, že„ důvody vydědění vyplývající z ustanovení § 469a odst. písm. d) občanského zákoníku jsou v posuzované věci dány“ a že„ jsou dány důvody vydědění i podle § 469a odst. 1 písm. a) a b) občanského zákoníku“. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 8. 2015, č. j. 11 Co 183/2015-176, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že„ zůstavitelka vydědila žalobce z důvodů uvedených v § 469a odst. 1 písm. a), b), d) obč. zák.“, že„ k důvodům uvedeným v § 469a odst. 1 písm. a) obč. zák. se soud I. stupně v napadeném rozsudku nijak nevyjádřil“, že„ k důvodu podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. uvedl pouze tolik, že žalobce neprokázal, že o zůstavitelku projevoval zájem, jaký by jako potomek projevovat měl, že ji navštěvoval a zajímal se, zda něco nepotřebuje“, že„ takto obecně formulované závěry však nemohou obstát, ve vztahu k tomuto vyděďovacímu důvodu soud I. stupně navíc nepostupoval v souladu s pokyny obsaženými v předchozím kasačním rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 27. 3. 2013, č.j. 11 Co 538/2012-90, když nikterak nehodnotil vztahy mezi žalobcem a zůstavitelkou a jejich vývoj od dětství žalobce až do doby sepsání listiny o vydědění“. Konstatoval, že„ oprávněnost důvodů pro vydědění podle § 469a odst. 1 písm. a), b) obč. zák. nelze konečným způsobem posoudit“, a„ proto má prostor pouze k posouzení důvodu vydědění podle § 469a odst. 1 písm. d) obč. zák., tedy zda žalobce vedl trvale nezřízený život, rozhodující přitom je stav v době, kdy listina o vydědění byla sepsána, tedy ke dni [datum]“. V tomto ohledu uzavřel, že„ nelze přihlížet ke zjištěním ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 16 T 39/2013, kde byl žalobce odsouzen pro fyzické a psychické napadání své babičky [jméno] [příjmení], k němuž mělo docházet v době od prosince 2011 do ledna 2013, stejně jako k dluhu žalobce u zdravotní pojišťovny, když v řízení nebylo prokázáno, že by tento dluh vznikl v době do [datum]“. Vycházel ze zjištění, že„ žalobce nepracoval po celé roky [rok], [rok] a [rok], v roce [rok] byl zaměstnán pouze ve dvou kratších časových úsecích, v letech [rok] a [rok] nebyla jeho pracovní činnost souvislá, nepracoval po celé období od [datum] do [datum], poté znovu od [datum] do [datum], a poté znovu od [datum]“, že„ s výjimkou období od [anonymizováno] do [datum] žalobce nebyl hlášen jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce“, že„ v roce [rok] žalobce získal v rámci dědictví po svém otci 430.000 Kč, s těmito prostředky nenaložil žádným smysluplným způsobem“, že„ v období, kdy tyto prostředky měl k dispozici ([datum] až [datum] - tedy více než rok), nebyl nikde zaměstnán a nebyl ani hlášen jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce“, že„ v tomto období též byla na jeho majetek nařízena exekuce pro dluh ve výši 14.257 Kč vůči společnosti [právnická osoba]“, že„ z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 2 T 76/2005, pak vyplývá, že žalobce se dne [datum] dopustil deliktního jednání, když rozbil skleněnou výplň dveří zaparkovaného osobního vozidla, čímž způsobil škodu“, a že„ věc byla postoupena k projednání přestupku s tím, že žalobce se uvedeného jednání dopustil, nebyl však prokázán úmysl ve vztahu k trestnému činu krádeže a výše způsobené škody nedosahuje částky 5.000 Kč“. Dospěl k závěru, že„ žalobce tedy dlouhodobě a kontinuálně nezískával prostředky k životu řádným způsobem, aniž by mu v tom bránilo zdravotní omezení, pokud jde o jeho kvalifikaci, lze souhlasit s námitkou žalovaného, že i osoby pouze se základním vzděláním se mohou řádně zapojit do pracovního procesu“, že„ žalobci rovněž přitěžuje i ta zmíněná skutečnost, že s jedinou výjimkou nebyl v době, kdy nevykonával žádnou výdělečnou činnost, hlášen u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a že není tedy zřejmé, z jakých zdrojů prostředky k obživě získával“, a že (v souvislosti s dědictvím po adoptivním otci)„ není rozhodné, že žalobce získal jednorázově 100.000 Kč a poté každý měsíc 5.000 Kč, podstatné je, že žalobce takto získané prostředky neúčelně promrhával a spotřebovával, byť na svou obživu, aniž by vyvíjel legální výdělečnou činnost či se o to alespoň snažil“. Nakonec shrnul, že„ všechny výše uvedené skutečnosti svědčí o tom, že žalobce dlouhodobě nezískával prostředky k obživě legální výdělečnou činností, neúčelným způsobem naložil s částkou přesahující 400.000 Kč získanou v rámci dědického řízení, neplnil řádně své závazky k mobilnímu operátorovi a dopustil se úmyslného poškození cizí věci (osobního automobilu)“, že„ zůstavitelka (matka žalobce) tímto jeho jednáním trpěla (správný poukaz soudu I. stupně na výpovědi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení])“ a že„ k vydědění žalobce přistoupila v souladu se zákonem“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém uvedl, že je přesvědčen, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odmítl závěr odvolacího soudu, podle nějž je jeho pracovní morálka hodnocena jako„ zcela neuspokojivá“ a podle nějž se použití prostředků z dědictví ke své obživě jeví jako„ nezřízený způsob života“. Podotýká, že„ není a nikdy nebyl závislý na alkoholu, drogách či hazardu, trvale se nezadlužoval apod.“ a že„ pokud ojediněle vybočil z běžného způsobu života - přestupek z roku 2005, bylo mu v té době 22 let, a proto není možné toto jednání označit za trvale nezřízený způsob života“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i předcházející rozsudek soudu prvého stupně rozsudkem z 3.6.2016, č.j. 21 Cdo 2547/2016-202 a v jeho odůvodnění konstatoval následující. Při posouzení otázky, zda v konkrétním případě je dán důvod vydědění pro trvalé vedení nezřízeného života, je třeba přihlédnout nejen k dobrým mravům, které se ve společnosti ustálily, ale zohlednit i všechny okolnosti daného případu. Mezi okolnosti případu, k nimž je třeba přihlédnout, patří i to, zda zůstavitel sám plnil své povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti vůči svému potomkovi a zda chování potomka zůstavitele, v němž je spatřováno vedení nezřízeného života, není (bezprostředním a hlavním) důsledkem disharmonického rodinného prostředí, v němž byl potomek vychováván. K podobným závěrům dospěla již dříve judikatura soudů při posuzování důvodnosti vydědění podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97 Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 1996, sp. zn. 6 Co 10/96, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 21 Cdo 688/2006). Soud proto může při posouzení důvodnosti vydědění přihlédnout k tomu, zda zůstavitel pečoval o zdraví svého potomka a jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, zda důsledně chránil zájmy svého potomka v době jeho nezletilosti, používal přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a aby nebylo jakkoli ohroženo jeho zdraví, případně jeho vývoj po stránce tělesné, citové, rozumové a mravní. Není totiž dost dobře představitelné, aby vydědění přicházelo v úvahu i tam, kde zůstavitel sám neplnil své rodičovské povinnosti, zanedbával je, případně (jen) přihlížel tomu, jak jiné osoby, například z důvodu soužití ve společné domácnosti se zůstavitelem a jeho potomkem (např. manžel či druh zůstavitele, který není rodičem dítěte), nepřiměřeným způsobem zasahují do řádné výchovy jeho potomka, a tím se bezprostředně podílel na nesprávném způsobu života svého potomka, jenž je jeho přímým a hlavním důsledkem. Dovolací soud již dříve dospěl rovněž k závěru, že vydědění ve smyslu ustanovení § 469a odst. 1 písm. d) obč. zák. přichází v úvahu jen tam, kde vedení nezřízeného života potomkem není bezprostředním a hlavním důsledkem nedostatečného uspokojení důležitých psychických či fyzických potřeb potomka v jeho dětském či mladistvém věku, případně zcela chybějícího či disharmonického rodinného zázemí, na němž se zůstavitel sám podílel (viz. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3213/2012). V posuzované věci bylo závěrečnou zprávou dětského diagnostického ústavu mimo jiné prokázáno,že žalobce (dále též jen„ nezletilý“) byl v období od [anonymizováno] do [datum] umístěn do [příjmení] diagnostického ústavu v [obec a číslo], [ulice] [číslo] (dále též jen„ DDÚ“), že rodiče mají k nezletilému odmítavý vztah, nezletilý utíká k babičce pro nadměrné fyzické tresty otce, babička však není schopna zvládnout jeho výchovu, zajistit řádnou docházku do školy, že se nezletilý stýká se„ závadovou“ partou, odmítá návrat k rodičům a ti se také k této možnosti staví negativně, že nezletilý dává najevo nedůvěru k okolí, pocity křivdy, že v popředí je rodinná problematika, konfliktní vztahy mezi rodiči a babičkou, rodiče se vše snaží řešit zákazy, které končí tím, že nezletilý hledá u babičky útočiště, že s rodiči je obtížnější spolupráce, mají sklon k zaujímání kategorických, často vyhrocených postojů, dlouho zcela odmítali jakýkoliv kontakt s nezletilým a sami v době synova útěku k babičce požádali o ústavní výchovu. Z takto provedeného dokazování však soud prvního stupně ani soud odvolací nedovodily žádné důsledky při posouzení důvodnosti vydědění žalobce podle ust. § 469a odst. 1 písm. d) obč. zák. Z výše uvedeného je zřejmé, že zůstavitelka k disharmonickému rodinnému zázemí žalobce svým chováním pravděpodobně zásadním způsobem přispěla. Avšak obsah spisu, který nezahrnuje ani závěrečnou zprávu dětského diagnostického ústavu, prozatím neumožňuje dospět k úplnému a spolehlivému zjištění o tom, zda se zůstavitelka podílela na způsobu života, který žalobce vedl v době předcházející sepsání listiny o vydědění ze dne [datum] (např. tím, že by ho v době jeho nezletilosti nedokázala ochránit před chováním ze strany svého manžela, nespravedlností v rodině a nepřiměřenými zásahy do jeho důstojnosti v podobě fyzických trestů či déletrvajícího domácího vězení, což mohlo vést k dlouhodobému neuspokojení základních psychických potřeb žalobce a následnému vzniku citové deprivace žalobce, jež mohla být příčinou způsobu života žalobce v době předcházející jeho vydědění). Nezabývaly-li se soudy touto otázkou, nemůže být správný ani závěr odvolacího soudu, že důvod vydědění podle § 469a odst. 1 písm. d) obč. zák. v posuzované věci byl - v době sepsání listiny o vydědění ze dne [datum] - dán. Je proto třeba uzavřít, že závěr odvolacího soudu o důvodnosti vydědění žalobce podle § 469a odst. 1 písm. d) obč. zák. je předčasný. V posuzované věci je nezbytné, aby byly provedeny (hodnoceny) důkazy, které směřují k objasnění okolnosti, zda se zůstavitelka na způsobu života žalobce podílela, neboť jsou navíc zásadní i pro řešení navazující otázky opodstatněnosti dalších důvodů vydědění žalobce, zvláště pak důvodu podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák., kterou je třeba se zabývat, pokud by bylo shledáno, že důvod vydědění žalobce podle § 469a odst. 1 písm. d) obč. zák. není dán. V tomto ohledu je dovolací soud toho názoru, že soud prvního stupně nesprávně zamítl žalobcem navrhovaný důkaz opatrovnickým spisem. Rovněž nebyl dostatečně zohledněn výsledek již provedeného dokazování výslechy svědků (k okolnosti komplikovaných rodinných vztahů, zejména mezi zůstavitelkou a její matkou - babičkou žalobce, nebo k užívání výchovných prostředků vůči žalobci v průběhu dětství před jeho umístěním do DDÚ), bylo třeba se zabývat stěžejním obdobím života žalobce do jeho 18 let stráveném ve výchovném ústavu v [obec a číslo], a dopadem rodinných vztahů, způsobu výchovy žalobce a jeho pobytu v obou ústavních zařízeních na pozdější styl života žalobce v době předcházející sepsání listiny o vydědění ze dne [datum]. Důvod vydědění musí být v listině o vydědění uveden (srov. § 469a odst. 3 část věty za středníkem obč. zák.) a zůstaviteli ke dni sepsání listiny o vydědění znám, pro posouzení platnosti vydědění jsou rozhodné pouze skutečnosti, k nimž došlo v době předcházející vydědění. Jelikož rozsudek odvolacího soudu není správný a protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 6) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). V dalším řízení se soud zaměřil na doplnění dokazování dle pokynů dovolacího soudu, také příslušným opatrovnickým spisem žalobce, avšak dokazování v daném směru nebylo možné doplnit, neboť uvedený spis na spisovně soudu nebyl dohledán a nedochoval se ani spis orgánu péče o dítě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]. Dále se zabýval pracovními aktivitami žalobce v rozhodném období. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba], [anonymizováno] a žalobcem soud vzal za prokázané, že pracovní poměr byl sjednán od [datum], žalobce byl přijat do funkce strážného, pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou tří měsíců, týdenní pracovní úvazek sjednán 42,5 hodin, hodinová mzda základní sjednána ve výši 22 Kč/hod a k ní výkonnostní příplatek 8 Kč/hod a další příplatky dle zákoníku práce. K okolnostem skončení pracovního poměru žalobce žádné listiny nepředložil s tím, že je nemá k dispozici a sdělil, že se jednalo o práci ve vrátnici, kterou vykonával maximálně půl roku, má za to, že pracovní poměr skončil na základě dohody, vadilo mu, že odměna za vykonanou práci byla malá. V té době mu bylo [číslo] let a hledal zaměstnání s větším výdělkem. Z pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi bezpečnostní službou [anonymizováno], [obec a číslo], [ulice a číslo] a žalobcem soud vzal za prokázané, že žalobce jako zaměstnanec byl zařazen na funkci strážný – psovod, pracovní poměr byl sjednán ode dne [datum] a uzavřen na dobu neurčitou, výše mzdy byla sjednána ve výši 15 Kč/hod + 25% paušální příplatek za soboty, neděle, přesčasy a noční služby, smlouva obsahovala i závazek zaměstnance bez předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele nevykonávat vedlejší pracovní činnost pro jinou organizaci. Žalobce uvedl, že ostrahu mohl vykonávat z důvodu, že matka v té době bydlela v [obec a číslo], ulice [ulice a číslo] a její sousedka měla psa vlčáka, s ní se domluvil, že psa mu bude půjčovat za účelem ostrahy objektu. Později se zdravotní stav sousedky zhoršil a nějaká příbuzná ji odvezla i se psem na jiné místo, vzhledem k tomu, že neměl psa, došlo k ukončení pracovního poměru, jak dlouho pracoval, si již nevybavuje. Z pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a [právnická osoba], [obec a číslo], [ulice], bylo prokázáno, že žalobce byl od [datum] přijat na práci gumaře, zkušební doba sjednána v rozsahu tří měsíců, obsahem smlouvy je také souhlas žalobce, že v případě potřeby bude pracovat ve směnném nepřetržitém provozu. Výše mzdy se neuvádí. Žalobce sdělil, že zde pracoval po dobu asi 4 měsíců a pracovní poměr rozvázal ze zdravotních důvodů, při výkonu pracovní činnosti přicházel do styku s chemikáliemi, což mu vadilo, neboť měl problémy s průduškami. Z pracovní smlouvy datované [datum] uzavřené mezi žalobcem a grafickými závody [právnická osoba], bylo prokázáno, že žalobce byl přijat do pracovního poměru na funkci dělníka v tiskárně s tím, že bude pracovat v jednom až třísměnném provozu, smlouva byla sjednána na dobu do [datum] se zkušební dobou tří měsíců. Výše mzdy stanovena dle platných mzdových předpisů, její výše konkrétně neuvedena. K tomu žalobce uvedl, že zde byl zaměstnán řádově půl roku, maximálně, důvodem ukončení pracovního poměru bylo to, že si našel práci u bezpečnostní agentury, vadilo mu, že dosahuje malého výdělku a místo výkonu práce je dále od domova ([obec a číslo], [ulice] ulice). Z pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a [právnická osoba] [příjmení] spol.s.r.o. [obec a číslo], [ulice a číslo] bylo prokázáno, že předmět pracovní činnosti vymezen na kompletní denní úklid venkovních prostor, základní měsíční plat sjednán ve výši 3.300 Kč, v němž byly zahrnuty příplatky za práci přesčas v noci, pohyblivá složka platu stanovena 4.700 Kč. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou tří měsíců. Žalobce opět neměl podklady, kdy pracovní poměr skončil, uvedl, že úklid vykonával ráno 2-3 hodiny, práci vykonával maximálně půl roku, bylo to pro něj pouze provizorní řešení situace, aby alespoň nějakou práci měl. Z pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a bezpečnostní agenturou [příjmení] [příjmení] [jméno] [anonymizováno], [obec a číslo], [ulice], bylo prokázáno, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se sjednanou zkušební dobou tří měsíců, předmětem výkonu práce byla strážní služba, hrubá hodinová mzda sjednána ve výši 27 Kč/hod, výše prémií až 100% základní hodinové mzdy. Žalobce uvedl, že u této společnosti pracoval velice krátce, důvodem odchodu byla snad ta skutečnost, že mu nebyly vyplaceny nějaké odměny. Z pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a bezpečnostní službou [anonymizováno], [obec a číslo], [ulice] ulice, bylo prokázáno, že žalobce byl přijat do funkce pracovníka ostrahy beze zbraně, pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou, se zkušební dobou v délce tří měsíců. Hodinová mzda uvedena 32 až 40 Kč/hod. Po skončení zkušební doby součástí mzdy prémie, jejichž výše stanovena podle kvality pracovního výkonu ve výši až 20%. Dle potvrzení o zaměstnání pracoval v době od [datum] do [datum]. Žalobce uvedl, že k rozvázání pracovního poměru došlo s odkazem na § 53 zák. práce s tím, že nebyl 4 dny v zaměstnání, což vysvětlil tím, že v práci nahlásil 4 dny volna, vyplnil příslušnou žádanku a předal veliteli ostrahy, ale ten jí už dál nepostoupil. Z přehledu evidencí uchazeče o zaměstnání Úřadu práce, žalobcem předloženého, bylo zjištěno, že v evidenci uchazečů o zaměstnání byl žalobce v období od [anonymizováno] do [datum], (podporu nepobíral), od [číslo] do [datum] (důvod ukončení, že si našel práci sám), od [datum] do [datum], kdy byl sankčně vyřazen a od [datum] do [datum], kdy je uvedeno, že si našel práci sám. Z evidenčních listů důchodového pojištění bylo zjištěno, že žalobce byl zaměstnán: od [datum] do [datum] u [anonymizována tři slova]; od [datum] do [datum] zaměstnán u [právnická osoba]; od [datum] do [datum] u [právnická osoba]; od [datum] do [datum] u [právnická osoba]; od [datum] do [datum] u [anonymizováno] – [jméno] [příjmení]; od [datum] do [datum] u [právnická osoba]; od [datum] do [datum] u [právnická osoba]; od [datum] do [datum] u [právnická osoba]; od [datum] do [datum] u [právnická osoba]; od [datum] do [datum] u [anonymizováno] – [jméno] [příjmení]; od [datum] do [datum] u [právnická osoba]; od [datum] do [datum] u [právnická osoba] K žádosti účastníků byl proveden jejich doplňující výslech. Žalobce ve svém doplňujícím výslechu uvedl, Je pravda, že jsem zlobil už ve školce a ve škole jsem se špatně učil, co se týče té tvrzené závadové party, tak s těma klukama jsem kamarádil už od svých 5 let. Co se týče kradení, v té době mi bylo 12 nebo 13 let., já s kamarádem jsme vykradli budku a bratr hlídal. To se pak rodiče dozvěděli a oba jsme byli potrestáni. Já jsem dostal přes zadek a bratr myslím zákaz televize, nebo něco podobného. Předtím, než jsem byl umístěn v diagnostickém ústavu, tak jsem žádné problémy s policií neměl. Do diagnostického ústavu jsem byl umístěn z důvodu, že jsem nechodil do školy a pak jsem utekl k babičce, která bydlela jenom pár domů od nás, a to z toho důvodu, že doma to houstlo, měl jsem řadu trestů, zákazů téměř všeho, ze školy jsem musel rovnou domů a tohle všechno jsem špatně snášel, a proto jsem utekl k té babičce. Pak následně za mnou tam přišla matka s nějakou paní, zřejmě kurátorkou a ta říkala, že mám nastoupit do ústavu asi na 2-3 měsíce a pak bych se mohl vrátit domů. Takhle mi to matka slíbila, že po té době se vrátím. Já jsem do toho diagnostického ústavu nemusel, myslel jsem si, že to celé vymyslel otec, ale zjistil jsem pak, že to vymyslela matka a to mé záškoláctví bylo jenom důvod, abych tam byl umístěn a vlastně na základě předběžného opatření na ty 2-3 měsíce, ale vlastně pak to bylo jako ústavní výchova, takže já jsem tam zůstal až do svých 18 let Šlo o diagnostický ústav v [část obce], přes léto zavírá a převáží pacienty do ostatních ústavů. Mě převezli do ústavu kousek za [obec] jsem byl na 2 měsíce, byly to letní měsíce, to léto jsem byl s rodiči u moře, rodiče tam pro mě přímo přijeli do toho ústavu. Vím, že v té době požádala babička o moje svěření do péče, ale matka s tím nesouhlasila s tím, že babička má na mě špatný vliv, to vím od babičky.Tvrdím, že jsem se žádného vykrádání s kamarády nebo sám neúčastnil, akorát kamarádi si ke mně schovaly kradené věci, tak jsem je měl u babičky ve sklepě, babička o tom pochopitelně nevěděla. V období, když už jsem byl po vojně, tak jsem se na to babičky ptal a ona mi odpověděla, že to moje umístění do diagnostického ústavu vymyslela matka a že to moje záškoláctví, když jsem asi 14 dní nechodil do školy, byla jenom záminka. Já jsem o tom vlastně kolikrát přemýšlel, proč jsem se v tom ústavu ocitnul a kladl jsem si otázku, proč by se matka vzdávala svého dítěte a odpověď na tu otázku jsem nepřišel. Později jsem byl umístěn na [část Prahy] jsem byl do 18 let.Vztah babičky [jméno] a matky byl děsivý. Bytostně se nesnášely. Matka, když šla po ulici a viděla babičku, tak raději přeběhla na druhý chodník. To, co jsem teď řekl, mi řekla sama matka. Mělo to hluboké pozadí, a sice, že babička měla ráda mého biologického otce a nelibě nesla, když se s ním pak matka rozvedla. Matka si pak vzala mého adoptivního otce a krátkou dobu- bratr se tam narodil, bydleli v bytě u babičky, který byl 2+kk, soužití muselo být velmi napjaté, protože vím, jaké dusno dokázala i babička udělat. O tom, že je matka vážně nemocná jsem se dozvěděl tak, že matku jsem potkal na ulici, sedli si na zábradlí a dali si cigaretu. Ona říkala, že má nějaké zdravotní potíže a čeká na výsledky, ale byla veselá, nic na ní nebylo vidět. Až potom, asi za 2-3 měsíce jsem se dozvěděl od babičky, za kterou matka zašla, anebo se potkaly, to už nevím, ale matka babičce řekla, že si nechala vyříznout nějaký benigní nádor na štítné žláze a testy nedopadly dobře, že musí začít chodit na chemoterapii. Tenkrát jsme s matkou bydleli ve stejné ulici, ona v [číslo] já v [číslo] takže jsme se potkávali, pozdravili jsme se a já jsem se snažil vyzvídat, co jí je, jaký je ten její zdravotní stav, ale nechtěla se mnou o tom mluvit. Během té doby, kdy jsem byl na [anonymizováno] v diagnostickém ústavu, byl jsem doma na jedné návštěvě, potřeboval jsem nějaké peníze, takže jsem matce volal, jestli můžu přijet a ona řekla, že ano, pozvala mě na oběd. Ta návštěva byla hrozně fajn, seděli jsme u ohýnku, opékali jsme buřty, pilo se pivo, byl tam i bratr. Později otec a bratr šli spát a já jsem u toho ohýnku s matkou seděl až do rána a povídali jsme si. Otci se to ale pochopitelně nelíbilo, takže zakázal, abych tam jezdil, a to řekl, když jsem od nich odcházel a řekl to i matce, že už tam nemám chodit. Vlastně, pak jsem tam byl ještě na jedné návštěvě později, protože jsem potřeboval někde přespat a i peníze, matka souhlasila, protože otec tehdy nebyl doma. Ona řekla, že mi nějaké peníze dá, ale zůstat tam nemůžu, dala mi asi 200- 300 Kč, víc jsem nechtěl a já jsem poté odešel. Ohledně režimu v zařízení na [anonymizováno] uvedl, že v oknech byly mříže, všude bylo zamčeno, všechno bylo na povel. Já jsem tam zpočátku chodil do školy a pak i do práce. Když jsem chtěl odejít, tak jsem o to musel požádat. Víkendy tam probíhaly standardně, že nám vychovatelé našli tzv. zábavu. Někdy jsme se bavili, jindy to byla práce. Když jsem měl o víkendu možnost jet mimo, 2krát jsem byl za rodiči, jinak jsem jezdil za babičkou. Mohl jsem opustit ústav v pátek kolem druhé a vrátit se v neděli večer. Matka a adoptivní otec mě na vánoce domů nezvali a já jsem to ani nečekal. Poslední vánoce, které jsem s matkou a adoptivním otcem strávil, byly předtím, než jsem byl vzat do ústavu na [obec a číslo]. V doplňujícím výslechu žalovaný uvedl. Do mých 12 let jsme jako rodina bydleli v [obec a číslo], ulice [ulice a číslo], pak v roce [rok] jsme se přestěhovali do [obec], kde se přestavěla chata k celoročnímu užívání, já zde bydlím dodnes a matka v roce [rok] se vrátila zpět do bytu ulice [ulice a číslo]. Mě v té době bylo 25 let a tak trošku jsme si lezli na nervy. O tom, že je vážně nemocná mi matka řekla až v roce [rok]. Matka po smrti otce v roce [rok] pracovala a od roku [rok] v nemocnici ve [část obce], kde působila až do své smrti, ke konci asi už byla na neschopence. Otec babičku [příjmení] neměl rád a ona zase jeho ne. Matka za babičkou občas zašla, ale většinou to skončilo hádkou nebo byla období, kdy třeba měsíc -dva spolu nemluvily, dá se říct, že vztahy mezi matkou a babičkou byly chladné. Docházelo mezi nimi k nesrovnalostem a hádkám, které,co vím, spočívaly v tom, že babička vyčítala matce, jak s manželem vychovávají bratra, matka zase babice vyčítala, že mu třeba ve 14 letech kupuje cigarety apod., bratr také, když byl nějaký problém, tak utíkal k babičce a ta ho omlouvala. Nebo třeba, když rodiče jako trest bratrovi třeba měsíc nedali kapesné, tak on běžel za babičkou a ta mu peníze dala a dávala mu peníze i jinak. Já i bratr jsme měli kontakt s babičkou [jméno] zakázaný, ale tajně jsme za ní oba dva chodili, je pravdou, že i ona mi dávala peníze. Co se týče prarodičů ze strany otce, tak existovala babička, která bydlela v [obec a číslo], [část obce], od roku [rok] do [rok] s ní otec nemluvil, pak se vztahy zlepšily. Já jsem jí vlastně poznal, až když mi bylo 14 let. Když bratr byl na [anonymizováno], tak jezdíval na víkendy domů nebo byl na víkend u babičky. Co se týče vánoc, tak jednou nebo dvakrát byl o vánocích doma, anebo o některých vánocích byl u babičky. V roce 1993 byl s námi na dovolené u moře, pak jednou na víkend byl u nás, tak ten víkend byl docela fajn. Kdyby vztah rodičů k bratrovi byl špatný, tak by bratrovi ani nedali byt [ulice a číslo] v roce 1997 k dispozici, aby tam mohl bydlet s přítelkyní. Pobyt bratra v tom bytě skončil z důvodu, že si na něj nájemníci stěžovali, že z bytu je hluk. Bratr se svým biologickým otcem nebyl v kontaktu, bratr se s ním naposledy viděl někdy v útlém věku, možná tak ve 4 letech, to přesně nevím, a pokud je mi známo, tak rodiče se na něj obraceli, zda by souhlasil s adopcí bratra. On zpočátku nesouhlasil, ale když se mu řeklo, že nebude muset platit výživné, tak souhlas dal. Myslím si, že ani rodiče neměli zájem, aby se bratr s biologickým otcem stýkal, já osobně jsem ho osobně vůbec neznal. Z výslechu žalobce soud vzal za prokázané, že byl.tzv.živé dítě, které se nerado učilo, rodiče reagovali tresty, zákazy, napomínáním, jinak ho k učení a změně chování nevedli, což hodnotil jako nikoli účinný a vhodný způsob výchovy. Žalobce měl citovou vazbu především k babičce a také ke kamarádům, matku nevnímal jako oporu.Umístění ve výchovném ústavu pociťoval jako nespravedlnost, v názoru ho podporovala babička. V době, kdy byl v ústavu,až na ojedinělé výjimky s rodiči nebyl v kontaktu. Vztah babičky [jméno] a matky byl problematický, setkání často byla poznamenána hádkou. Matka ho sama o svém nepříznivém zdravotním stavu neinformovala. V ústavu na [anonymizováno] byl přísnější režim. Z výslechu žalovaného vzal za prokázané, jak vnímal fungování rodiny, že rodiče měli zájem, aby vztah mezi nimi a bratrem se zlepšil, k čemuž i došlo, neboť např. dostal k dispozici byt, kde mohl být s přítelkyní. Problematický vztah mezi matkou a babičkou [jméno]. Otec se se svou matkou dlouhodobě nestýkal, jakož i s babičkou [jméno], která ho také neměla ráda. Soud poté, kdy zhodnotil dosavadní průběh řízení a důkazy v něm provedené, přičemž vycházel také z judikatury v textu rozhodnutí specifikované, tak rozhodl rozsudkem z 20.5.2020 tak, že se určuje, že žalobce je dědicem ze zákona po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum]. V odůvodnění konstatoval, že dospěl k závěru, že žádný z důvodů vydědění dle listiny zůstavitelky z [datum] naplněn nebyl a uvedený závěr v písemném vyhotovení blíže specifikoval, včetně úvahy, že sice žalobce častěji, než je obvyklé,střídal zaměstnání, což bylo zřejmě ovlivněno tím, že měl jen základní vzdělání, ale účelově se práci nevyhýbal, nebyl závislý na alkoholu ani drogách. (viz odůvodnění citovaného rozsudku). Se závěry soudu I. stupně žalovaný nesouhlasil a proti rozsudku podal včas odvolání, o kterém rozhodoval Městský soud v Praze jako soud odvolací, který rozsudkem z 16.12.2020 č.j. 11Co 338/2020-336 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění konstatoval, že soud I. stupně provedené důkazy nehodnotil způsobem uvedeným v § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a to ve vztahu ke všem třem uplatněným důvodům vydědění se zaměřením na otázku, zda vedení nezřízeného života žalobce nebylo bezprostředním a hlavním důsledkem nedostatečného uspokojení důležitých psychických či fyzických potřeb potomka v jeho dětském, či mladistvém věku, případně zcela chybějícího, či disharmonického rodinného zázemí, na němž se zůstavitelka sama podílela. Soud opětovně doplnil dokazování obsahem pracovních smluv z období let [rok] [rok], které žalobce předložil při jednání dne [datum] v originále a důkaz jimi byl proveden, avšak originály byly po jednání vráceny žalobci s tím, že založí jejich kopie, což neučinil, takže nebyly založeny ve spise pro potřeby posouzení odvolacím soudem. K návrhu účastníků opětovně provedl jejich doplňující výslech v rámci kterého žalobce uvedl Po prázdninách jsem nastoupil (po pobytu v [část obce]) na [anonymizováno] a začal jsem hned studovat [ulice] dopravní školu, bylo to bez maturity, byl to učební poměr, kde jsem se měl vyučit jako zámečník. Já jsem si tento učební obor nezvolil, o tom rozhodl můj adoptivní otec a o tom jsme se bavili a řešili to dlouho předtím, než jsem nastoupil do ústavu. Já jsem chtěl dělat u Policie, tedy studovat nějakou policejní školu, a když jsem mu to řekl, tak on řekl, že ani omylem a že se budu učit na zámečníka, protože už má pro mě místo v Řepích, kde už on předtím byl zaměstnán. Studoval jsem asi 1,5 roku a skončil jsem proto, že nebyla možnost nějaké velké přípravy, takže jsem měl špatné známky a také mě to vůbec nebavilo. Pak ústav rozhodl, že se budu učit zedníkem, teda něčemu jednoduššímu. Tím zedníkem jsem se učil rok a pak jsem skončil, opět mě to nebavilo a navíc mám astma, takže ta práce zedníka mi dělala i zdravotní problémy. Do učení chodil mimo ústav, žádné děti z ústavu tam už nebyly. Ústav chtěl pak rozhodnout, co budu studovat dál, ale to už jsem jim neumožnil a sehnal jsem si místo sanitáře na [obec]. Pak jsem přestoupil do jiné nemocnice [příjmení] [příjmení] a tam jsem pracoval do konce doby svého pobytu na [anonymizováno], v pracovním poměru. Krátce po opuštění ústavu nastoupil na vojnu na rok. Na [anonymizováno] jsme spali v pokoji, kde nás bylo různě – 2, 4, 6 – to odviselo od rozhodnutí vedení podle určitých kritérií. Měli jsme vychovatele, ti se střídali a vykonávali nad námi dohled. Nějaké špatné známky ve škole se snažili řešit domluvou, ale že by si s námi sedli a nějakou látku probrali atp., takto ne, za to nebyli placeni. V ústavu byla studovna, ale ta nebyla využívána pro svůj účel, v podstatě byla využívána pro hru ping pong. Ten dohled byl vykonáván dost zásadně. Vysvědčení, které jsem dostával, jsem ukazoval vychovateli, rodičům ne, protože ti nejevili zájem. Na [anonymizováno] jsem si řidičák udělat nemohl, ten se dělá až od 18, pak jsem byl na vojně, pak jsem si řidičák dělal, ale zrušili autoškolu, takže vlastně jsem si ho nedodělal. Po návratu z vojny v roce 1998 je pravdou, že jsem nebyl v pracovním poměru ani nepracoval na dohodu, ale pracoval jsem tzv. na černo, třeba jsem rok dělal rolbaře na zimním stadionu [anonymizováno], bylo to kvůli tomu, že jsem vlastně po návratu z vojny pořád nevěděl, jakou práci dělat chci, co chci, tak nějak jsem hledal to pravé. Když jsem byl hlášen na pracáku, tak tam mi dali seznam míst, které jsem si měl obejít, což jsem učinil – buď měli plno nebo už to místo volné nebylo anebo to byla práce, kterou bych nezvládl anebo jsem o tu práci neměl zájem. Nejdřív mi to vyhovovalo, ale do doby, než mi začaly chodit složenky od pojišťovny, pak jsem se zase obrátil na úřad. Já jsem si v té době vůbec neuvědomil, že když nebudu platit pojišťovně pojistné, tak že mi bude účtovat penále. Je pravdou, že matka se rozčilovala a vadilo jí, že jsem se nevyučil, nemám žádné stálé zaměstnání, to ano, ale že by třeba mi nabídla nějakou práci, že bych ji mohl dělat pro známého nebo mi neoznačila nějaké místo, kde bych mohl nastoupit, takto ne, ani otec. Po vojně se nesnažil realizovat svou původní představu práce u policie, přehodnotil řadu svých názorů.Chtěl jsem najít nějakou stabilní práci, kde bych si vydělal, ale takovou se mi nepodařilo najít, vždycky to byla práce buď mizerně placená nebo časově náročná. Později, když jsem uvažoval, co bych chtěl dělat, tak vlastně už jsem žádnou představu zaměstnání, které by mě bavilo a vyhovovalo mi,neměl. V doplňujícím výslechu žalovaný uvedl následující. 2 – 3 měsíce byl bratr v [část obce] a pak šel po prázdninách na [anonymizováno], ale z jakého důvodu, to nevím, rodiče se o tom přede mnou nebavili. Já se jenom domnívám, že se obávali, že když by se vrátil domů, tak že zase by s ním byly problémy výchovné, s učením atp. a že ti vychovatelé v Klíčově mají na ty děti větší vliv, že nad sebou bude mít aspoň nějakou autoritu. Je pravdou, že otec chtěl, aby se vyučil zámečníkem, protože měl pro něj místo v [anonymizováno] u [anonymizována dvě slova], jednou ho tam vzal i na exkurzi. Pokud vím, tak bratrovi se to zamlouvalo a proti tomu, aby se šel učit zámečníkem, nic neměl, že by se chtěl věnovat práci u policie, takto ani nevím. Dřív bratr utíkal z domova, rodiče nad ním neměli kontrolu, když si pro něj přišli za babičkou, aby se vrátil domů, tak nechtěl a odpovědnost za něj měli oni, ne babička. Vnímal jsem to tak, že jiná možnost nebyla, než že byl umístěn do toho ústavu. K dotazu, zda si vzpomíná, zda se rodiče zajímali o žalobce v době pobytu v ústavu, tak odpovídá, že ano, že byli v kontaktu s vychovateli, vychovatelé v případě potřeby rodiče informovali, a když o víkendu bratr přišel domů, tak mu kontrolovali žákovskou knížku, do té žákovské knížky se koukali oba rodiče. Mám za to, že tu žákovskou museli i podepisovat. Pokud matka mluvila o tom, jak si představuje budoucnost bratra, tak si přála, aby se vyučil a našel si práci, která by mu vyhovovala, a tu dělal a aby se usadil a založil si rodinu. V rámci posouzení předmětu sporu soud rovněž vycházel z důkazů v řízení dříve provedených Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 26 D 865/2010 bylo zjištěno, že matka účastníků [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřela dne [datum]. Žalovaný v dědickém řízení předložil listinu sepsanou vlastní rukou zůstavitelkou s datem [datum], ve kterém vyděďuje syna [celé jméno žalobce] z důvodů: V rozporu s dobrými mravy. Neposkytl mně a mému synovi [celé jméno žalovaného] po smrti mého manžela [celé jméno žalovaného] potřebnou pomoc. O mě trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako syn projevovat měl. Trvale vede nezřízený život. Usnesením z 26.7.2010 bylo dědické řízení přerušeno a pozůstalému synovi [celé jméno žalobce], který důvody vydědění neuznával, dána lhůta 1 měsíce od právní moci usnesení podat návrh na určení o neplatnost listiny o vydědění. Usnesení nabylo právní moci 28.7.2010, žaloba podaná u soudu [datum] byla podána včas ve stanovené lhůtě. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalovaného, bylo zjištěno, že s žalovaným se znala od roku [rok] a v roce [rok] uzavřeli sňatek. Zpočátku žalovaný bydlel spolu s matkou v [obec], ta se později, asi v roce [rok], odstěhovala do svého bytu v [část obce]. Pokud matka účastníků mluvila o žalobci, tak o tom, že ten nemá„ nic moc zaměstnání“, že většinu výdajů platí jeho babička, její matka. Z rozhovorů měla za to, že vztah [jméno] [příjmení] a její matky nebyl takový, jaký vztah mezi matku a dcerou se předpokládá. Když se jmenovaná odstěhovala do [část obce], tak svědkyni mimo jiné sdělila, že žalobce je obtížně sehnatelný po telefonu, několikrát za ním byla na návštěvě v bytě, kde bydlel s její matku, že si hezky povídali a vypadalo to, že vztah bude dobrý. Později svědkyni řekla, že žalobce jí navrhl, že by se k ní do jejího bytu přestěhoval, když ona je tam sama, s tím ale nesouhlasila a snažila se mu vysvětlit, že už chce mít svůj klid. Z výslechu svědkyně soud vzal za prokázané, že vztah mezi zůstavitelkou a její matkou byl problematický. Zůstavitelka byla nespokojená„ zaměstnáním žalobce“, bez bližší konkretizace a že ho finančně podporuje její matka, u které bydlí. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že byl kamarádem [celé jméno ] [anonymizováno], po jeho tragické smrti v důsledku havárie byl v kontaktu s [jméno] [příjmení] a jejím synem [jméno]. [jméno] [příjmení] o synovi [jméno] se zmínila jenom jednou, stěžovala si, že ho živí babička, že on nemá stálé zaměstnání a že neplatí zdravotní, sociální nebo nějaké pojištění a má dluhy. Z výslechu svědka soud vzal za prokázané, že zůstavitelka si mu stěžovala na žalobce, vadil jí způsob jeho života, jak výše uvedeno. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že byl kamarádem [celé jméno] [anonymizováno], po jeho smrti při autonehodě nabídl jeho manželce [jméno] pomoc, resp., kdyby něco potřebovala, ale ona té nabídky nevyužila. Rodinu [příjmení] vozil na chalupu v [anonymizováno] [obec] v době, kdy [jméno] [jméno] byli ještě malí, nevšiml si, že mezi chlapci pan [celé jméno žalobce] dělal nějaké rozdíly. Z výslechu svědka soud vzal za prokázané, že po úmrtí manžela nabízel zůstavitelce v případě potřeby pomoc, ale s žádnou žádostí se na něj neobrátila. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud vzal za prokázané, že je kamarád žalobce, asi před 20 lety spolu s dalšími osobami byli stíhání pro přestupek, jednalo se o to, že on sám kradl a žalobci nějakou z ukradených věcí dal, svědek v souvislosti s tím byl ve vazbě, žalobce ve vazbě nebyl. Byl s ním v kontaktu v době, kdy žalobce žil u rodičů, je mu známo, že vícekrát míval domácí vězení a nebo zametal dvůr, říkal že to má za trest. Z výslechu svědka soud vzal za prokázané, že žalobce měl u sebe věci pocházející z trestné činnosti svědka / před 20 lety/.Žalobce byl v době, kdy žil s rodiči, trestán domácím vězením nebo výkonem prací – zametání. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce se k ní nastěhoval po propuštění z ústavu, už se nechtěl vrátit domů. Dříve jí peníze na domácnost dával, v posledním roce je bez zaměstnání, takže jí peníze nedává, ona mu občas dá peníze na cigarety nebo mobil. Někdy se hádají, při hádkách na sebe křičí, pak je zase klid. Vztah mezi ní a dcerou [jméno] byl narušován už od dětství a postupně se odcizovaly. Došlo k tomu, že [jméno] jí napsala dopis, že si nepřeje, aby oba chlapci k ní chodili na návštěvy, že se jí zříká. Bylo to v souvislosti s tím, že oba chlapci jí přes zákaz matky navštěvovali, pak to zřejmě nějak řekli doma a následoval dopis od [jméno]. Když se dcera [jméno] přestěhovala zpět do [část obce], tak jí někdy navštívila, bylo to málo, ale normálně si povídali, někdy byl doma vnuk [příjmení], který s matkou také hovořil. Uvedla, že když [příjmení] byl malý, tak se stalo, že dceři vytýkala, že na něj křičí, když něčemu nerozumí. Z výslechu svědkyně soud vzal za prokázaný problematický vztah mezi ní a zůstavitelkou, má za to, že umístění žalobce do výchovného zařízení nebylo důvodné, což byla jedna z příčin narušení jejich vztahu. Žalobce když měl zaměstnání, peníze na domácnost jí dával, když neměl, občas mu přispěla třeba na cigarety. Se zaměstnáním má problém, nemá žádné vzdělání, práci si shání, ale nyní je rok bez zaměstnání / výslech [datum] Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se sestrou [jméno] se v pozdějším období nestýkali. Když byl [příjmení] malý, tak jí vyčítal, že spolu s manželem [jméno] jsou ve výchově„ přísní“. Z výslechu svědka se nabízí, že nesouhlasil s výchovnými metodami zůstavitelky a jejího manžela ve vztahu k žalobci. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], kamarádky zůstavitelky, bylo zjištěno že ta jí sdělila, že chce syna [jméno] vydědit, a to proto, že nemá stálé zaměstnání, že se tzv. poflakuje, také říkala, že dříve fetoval, už mu nevěří. Je jí známo, že v době, kdy se syn [jméno] odstěhoval k babičce, tak že za nimi [jméno] někdy zašla na návštěvu, potom se zastavila u svědkyně, protože z těch návštěv byla špatná, říkala, že její matka do ní a do syna„ rejpala“. Vztah mezi kamarádkou [jméno] a její matkou nebyl zcela v pořádku, pokud je jí známo, tak důvodem bylo také to, že po rozvodu s prvním manželem jí toto matka [jméno] vytýkala, vadilo jí,že se [jméno] s prvním mužem rozvedla. Z výslechu svědkyně soud vzal za prokázané, že již v době před sepisem listiny o vydědění o tom zůstavitelka uvažovala, byla nešťastná, že žalobce nemá stálé zaměstnání, že se„ poflakuje“ Dále existenci problematického vztahu mezi zůstavitelkou a její matkou. Ze zprávy [anonymizováno] diagnostického ústavu [obec a číslo], [ulice a číslo], a to ze závěrečné zprávy o pobytu žalobce v tomto zařízení z období od [číslo] do [datum], soud zjistil, že žalobce byl zde umístěn na základě předběžného opatření [anonymizováno] v [obec a číslo] pro útěky z domova. Je konstatováno, že rodiče mají k nezletilému odmítavý vztah, nezletilý utíká k babičce pro nadměrné fyzické tresty otce, babička však není schopna zvládnout výchovu nezletilého, zajistit řádnou docházku do školy. Nezletilý se stýká se závadovou partou, odmítá návrat k rodičům a ti se také k této možnosti staví negativně. Zpráva obsahuje rovněž údaj, že žalobce je dítě z druhého rizikového těhotenství matky, porod byl předčasný, na mladšího bratra žárlí, objevilo se u něj vypadávání vlasů. Měl odklad školní docházky, již v prvé třídě byl vyšetřen pro neklid, nesoustředěnost. Z psychologického vyšetření vyplynulo, že vyšetřený nezletilý dává najevo nedůvěru k okolí, pocity křivdy. Úroveň mentálních schopností odpovídá pásmu slabšího průměru, hodně závisí na motivaci a na kvalitě vztahu k vyučujícímu, snadno se cítí ohrožený. V popředí je rodinná problematika, konfliktní vztahy mezi rodiči a babičkou, rodiče se vše snaží řešit zákazy, které končí tím, že nezletilý hledá u babičky útočiště. Zakotvení v partě vrstevníků pro něj znamená určitý únik z těchto komplikovaných vztahů i možnost prosadit se a získat uznání. Únikovým řešením je i jeho sklon hledat uvolnění v pití alkoholu. S rodiči je obtížnější spolupráce, mají sklon k zaujímání kategorických, často vyhrocených postojů. Dlouho zcela odmítali se synem jakýkoliv kontakt, v současné době je obnovování vazeb v rodině v počátcích. Rodiče sami v době synova útěku k babičce požádali o ústavní výchovu. V řízení bylo nesporné, že zůstavitelka se s biologickým otcem žalobce rozvedla a znovu se provdala, z tohoto manželství se narodil žalovaný, který je tedy nevlastním bratrem žalobce. Ten byl v 6 letech osvojen biologickým otcem žalovaného. Dále bylo nesporné, že zůstavitelka zemřela dne [datum] a za svého života sepsala dne [datum] listinu, kterou vydědila žalobce. Účastníci dále učinili nesporným, že žalobce měl vůči [anonymizováno] dluh řádově ve výši 30 000 Kč, nebylo však zřejmé, zda dluh vznikl před nebo po smrti zůstavitelky, dluh byl vymáhán soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], sp. zn. 167 EX 6335/12. Dále bylo nesporné, že žalobce po nevlastním otci získal dědictví, resp. částku přes 400 000 Kč, když po skončení dědictví získal 100 000 Kč a následně mu bratr (žalovaný) nosil každý měsíc 5 000 Kč v hotovosti, což trvalo několik let asi 2-3 roky a pak dostal zbytek řádově 100 000 Kč v hotovosti. Žalobce tvrdil, že peníze z dědictví použil na zakoupení vybavení do bytu, kde bydlel s babičkou (pračka a další spotřebiče), dalších 100 000 Kč použil na zakoupení počítače, elektroniky, v té době byl nezaměstnaný, takže peníze spotřeboval i na běžné výdaje. Žalovaný však oponoval, že měl žalobce příležitost začít řádný život, což neučinil, ze zděděného majetku neuhradil žádný ze svých dluhů, získanou částku nevyužil k doplnění vzdělání tj. rekvalifikační kurz či získání řidičského průkazu, zůstavitelce toto bylo známo a s jednáním žalobcem v daném směru nesouhlasila a trápilo ji to. Na základě provedeného dokazování soud pak vzal za prokázané následující a zjištění hodnotil ve vztahu k jednotlivým důvodům vydědění. Důvody vydědění uvedené v ust. § 469a odst. 1 písm. a) – d) jsou vyjmenovány taxativně, tedy jiný projev vůle obsahující důvod vydědění by byl bez právních následků, což není tento případ. V řízení bylo prokázáno, že v roce [rok] – [číslo] ve věku [anonymizováno] let byl žalobce umístěn ve výchovném zařízení, kde byl do svých [anonymizováno] let. Toto umístění ve výchovném ústavu žalobce pociťoval jako křivdu způsobenou mu matkou a adoptivním otcem, v čemž byl podporován názory babičky, že toto umístění ve výchovném ústavu nebylo důvodné, což zcela logicky ovlivnilo jeho vztah k „ rodičům“ vycházející z toho, že oni ho odmítají. To se projevilo i v tom, že domácnost rodičů navštěvoval sporadicky a především inklinoval ke své babičce, s níž udržoval častější kontakty než s nimi a byla mu také osobou bližší. V řízení nebylo zjištěno, že konkrétně matka by kontakty s žalobcem vyhledávala např. častějšími návštěvami ve výchovném zařízení, nebo kontakty mimo něj, ke změně nedošlo ani po úmrtí jejího manžela v roce [rok], kdy se mezi nimi nevytvořil užší vztah, jaký lze očekávat mezi matkou a synem. Výsledky dokazování nasvědčují pro závěr, že zůstavitelka byla osobou žalobce jako syna zklamaná, což vyplývá z výpovědí svědků [anonymizována dvě slova] Žalobce sám nezpochybňoval, že již v dětském věku působil určité výchovné problémy (ve školce, ve škole, špatně se učil, stýkal se s kamarády a docházelo k problémům, kdy určitá jednání jejich“ party„ vyšetřovala policie) soud se proto přiklání k tvrzení žalovaného, že rodiče takovéto chování žalobce neschvalovali, obávali se, že bude působit další výchovné problémy i závažnějšího charakteru a dospěli k závěru, že umístění žalobce ve výchovném zařízení bude k jeho prospěchu, neboť tam bude mít tzv. tvrdší režim a bude veden k větší zodpovědnosti. Z výpovědí svědků vyplynulo, že pokud zůstavitelka se svěřovala se svými výhradami či obavami ve vztahu k žalobci, tak se jednalo především o jeho přístup ke vzdělání a zaměstnání. Skutečnost byla taková, že žalobce se během pobytu ve výchovném zařízení nevyučil, ani později, neměl stálé zaměstnání, což nepřispělo ke kladnému vývoji ve vztazích mezi zůstavitelkou a žalobcem. Žalobce ve své matce neviděl oporu ve svém životě. Z dokazování však nevyplynulo, že by se žalobce k matce – zůstavitelce choval hrubě, či jinak nepřiměřeně. Neměl důvod vyhledávat s ní bližší kontakty, intenzivně se zajímat o její život za situace, kdy důvodně nemohl očekávat zpětnou vazbu a ona pomoc z jeho strany nepožadovala, nebylo zjištěno, že o konkrétní pomoc žalobce žádala a on jí odmítl. Uvedené platí rovněž s ohledem na situaci, kdy matka měla bližší vztah a kontakty s jeho bratrem, takže mohl důvodně předpokládat, že v případě potřeby pomoci na straně matky tyto zajistí právě bratr a matka nezůstane v situaci, kdy by zůstala opuštěná. Také je třeba vzít v úvahu, že zůstavitelka jako matka neposkytovala žalobci vzor vztahu a chování mezi rodičem a potomkem. Z výpovědí svědků [jméno] [příjmení], jakož i účastníků, bylo zjištěno, že zůstavitelka svou matku navštěvovala občas a většinou se pohádali, po určité období matku nenavštěvovala vůbec. Ani adoptivní otec žalobci neposkytl v daném směru vzor, se svou matkou v letech 1984 1996 nebyl vůbec v kontaktu, ač bydlela v [obec] (viz výpověď žalovaného z [datum]). Soud dále vzal za prokázané, že žalobce ve výchovném zařízení měl možnost se vyučit, ale nevyučil se, ač k vyučení měl podmínky, nejdříve nastoupil do učení jako zámečník, což bylo rozhodnutí adoptivního otce, které nedokončil s tím, že měl špatné známky a také ho to nebavilo. Pak na základě rozhodnutí ústavu se začal učit zedníkem, asi po roce učení ukončil s tím, že ho to nebavilo a také práce zedníka mu dělala zdravotní problémy, měl astma. Měl možnost nastoupit ještě nějaký jiný učební obor, ale o to již zájem neměl a opatřil si zaměstnání sanitáře, které vykonával až do konce svého pobytu v ústavu na [anonymizováno]. Jeho špatné známky v učení řešili vychovatelé domluvou. Uvedené skutečnosti vyplývají z jeho výpovědí ze dne [datum], kdy rovněž uvedl, že matce vadilo, že se nevyučil a nemá žádné stálé zaměstnání a proto se také rozčilovala a vytýkala mu to. Ani později o možnost vyučení neusiloval. Žalobce si musel být vědom toho, že důsledkem jeho nezájmu, aby se vyučil, je,že později nemohl sehnat lukrativnější zaměstnání, kterému by odpovídal vyšší příjem. Skutečnost, že zůstavitelka byla nespokojená, že žalobce se nevyučil, že nemá stálé zaměstnání bylo zjištěno z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], jakož i účastníků. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že zůstavitelka s ohledem na uvedené skutečnosti o vydědění syna [jméno] uvažovala ještě před sepisem této listiny, říkala, že se s někým chce poradit. K sepisu listiny o vydědění zůstavitelka přistoupila v době, kdy žalobci bylo [anonymizováno] let, kdy víceméně bylo zřejmě, že už se nevyučí, jakož i jeho přístup k práci a k životu, že se nezmění. Tuto skutečnost soud pokládá za hlavní důvod rozhodnutí zůstavitelky sepsat listinu o vydědění žalobce. Z pracovních smluv a přehledu o zaměstnání žalobce v období od roku [rok], kdy přišel z vojny, do roku [rok], což je z období, než byla sepsána zůstavitelkou listina o vydědění, vyplývá, že během té doby žalobce často střídal zaměstnání, která trvala vždy jen krátkodobě, nebo si prostředky k obživě opatřoval brigádami, které také neměly dlouhodobý charakter, byla období, kdy byl bez zaměstnání a finančně mu přispívala babička (viz výpověď [jméno] [příjmení]). V daném směru neměl vzor ve své matce ani adoptivním otci, kteří oba byli zaměstnáni a výdělek ze zaměstnání byl pro ně zdrojem příjmu. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce měl u telefonního operátora dluh ve výši 15.000 Kč, který byl exekučně vymáhán v roce [rok] a v roce [rok] byl řešen pro přestupek spočívající ve vloupání do zaparkovaného osobního vozidla a způsobení škody ve výši 3.750 Kč, uvedené vyplývá ze spisu zdejšího soudu 38Nc 6467/2004 a usnesení zdejšího soudu z 21.12.2005 sp.zn. 2T 76/2005. V řízení bylo nesporné, že v roce 2003 po úmrtí adoptivního otce žalobce získal v dědickém řízení částku přesahující 400.000 Kč, kdy zpočátku mu byla vyplácena částka 5.000 Kč a později zbytek, v té době byl žalobce bez zaměstnání, finanční prostředky použil na běžné výdaje pro svoji potřebu a zakoupení vybavení do bytu, kde bydlel s babičkou (počítače, elektronika). Jeho matka – zůstavitelka nepochybně uvedené vnímala negativně, tj. že finanční prostředky nepoužil na doplnění vzdělání, získání řidičského průkazu, což si nepochybně přála a on o tom také věděl. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud s odkazem na ust. § 3062 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1.1.2014, že při dědění se použije právo platné v den úmrtí zůstavitele, tj. k datu [datum], aplikoval příslušná ustanovení zák. [číslo] to ust. § 469a odst. l cit. zákona, kde jsou taxativně uváděny důvody vydědění. Dle názoru soudu důvod vydědění dle § 469a odst. l písm. a) o. z. (neposkytnutí potřebné pomoci v nemoci, ve stáří, nebo v jiných závažných případech) nebyl naplněn. V řízení nebylo prokázáno, že zůstavitelka se ocitla v situaci (v období před rokem 2006, kdy byla sepsána listina o vydědění), kdy pro zdravotní potíže, nebo s ohledem na vyšší věk či potíže způsobené jinými okolnostmi se dostala do situace, která by vyžadovala pomoc ze strany žalobce a nebyla schopna si sama obstarat své základní životní potřeby. V řízení nebylo zjištěno, že zůstavitelka žádala od žalobce konkrétní pomoc, kterou by odmítl poskytnout. K důvodu vydědění dle § 469a odst. 1 písm. b) o. z. (trvale neprojevování opravdového zájmu, který by jako potomek projevovat měl), soud uvádí, že ani tento důvod vydědění naplněn nebyl, za situace a s přihlédnutím k okolnostem, kdy vztah mezi zůstavitelkou a žalobcem, jako matkou a synem,nebyl v běžné rovině takovýchto vztahů. Již od dětství žalobce ve své matce neviděl oporu, když adoptivní otec vůči němu uplatňoval tzv. přísnou výchovu, se kterou matka souhlasila, nebo akceptovala. Jako velké příkoří bral žalobce umístění ve 14 letech v ústavní výchově, kde byl až do svých 18 let a tento pobyt v ústavu posuzoval jako nespravedlivý, nedůvodný, v čemž ho svými názory podporovala také babička [jméno] [příjmení] Ani v následném období, až na drobné výjimky, se mezi nimi nevytvořil vřelý vztah souznění a kontaktovali pouze občas či náhodně, když se potkali v době, kdy zůstavitelka již bydlela poblíž bydliště žalobce a své matky. Tedy lze konstatovat, že vztah mezi žalobcem a zůstavitelkou v době jejího života odpovídal narušení tohoto vztahu, ke kterému došlo již v dětství žalobce, a nedoznal změny. K důvodu vydědění dle § 469a odst. l písm. d) tj. vedení nezřízeného života. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 21Cdo 190/2010, se za vedení nezřízeného života ve smyslu citovaného zákonného ustanovení lze označit takové chování, které evidentně vybočuje z rámce obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy. Trvalé vedení nezřízeného života pak půjde v takových případech, kdy chování vyděděného bude vykazovat známky kontinuálnosti, tedy nikoliv jen nahodilosti či ojedinělosti, a dlouhodobosti, kdy již zpravidla nebude možné očekávat návrat k běžnému způsobu života tak, jak je vnímán většinou společností. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 21Cdo 3213/2012 vydědění potomka pro trvalé vedení nezřízeného života přechází v úvahu jen tam, kde vedení nezřízeného života potomkem není bezprostředním a hlavním důsledkem nedostatečného uspokojení důležitých psychických, či fyzických potřeb potomka v jeho dětském či mladistvém věku, popřípadě zcela chybějícího disharmonického rodinného zázemí, na němž se zůstavitel sám podílel. Soud dospěl k závěru, že tento důvod vydědění naplněn byl, přičemž vychází z prokázaného skutkového stavu, že žalobce v době pobytu ve výchovném ústavu [anonymizováno] měl reálnou možnost se vyučit, dva učební obory započal studovat, ale řadově po roce neukončil s odůvodněním, že ho studium nebavilo, o jiný učební obor také neměl zájem. Takovýto přístup svědčí o jeho neodpovědném postoji s představou, že bez jakéhokoliv vzdělání bude vykonávat lukrativní zaměstnání, které by ho bavilo a uspokojovalo. Přitom jak vychovatelé v ústavu ho na potřebnost vyučení upozorňovali, jakož i jeho matka – zůstavitelka a jeho adoptivní otec. Byl si vědom toho, že matku skutečnost, že není vyučen velmi trápí, později, že nemá stálé zaměstnání. Argumentace žalobce, že nemohl sehnat vyhovující zaměstnání, neboť není vyučen, je účelová a takovýto stav si sám způsobil svým neodpovědným přístupem. V pozdějším období svého života vykonával zaměstnání buď krátkodobě, nebo brigádně, nebo bylo období, kdy nepracoval vůbec a jedná se o stav dlouhodobý, v podstatě od jeho věku [anonymizováno] let do [anonymizováno] let, kdy byla zůstavitelkou sepsána listina o vydědění./ následné období již pro posouzení není relevantní/. Jak vyplývá z citované judikatury podmínkou vedení nezřízeného života je kontinuálnost a dlouhodobost, což v posuzovaném případě tato podmínka byla splněna. I když v řízení nebylo prokázáno chování žalobce v tom směru, že by nadměrně užíval alkoholické nápoje, nebo užíval omamné látky, tak takovéto vedení života není v souladu s běžným způsobem života, jak je vnímán většinou společnosti. Soud má za to, že na tomto stavu se matka žalobce nepodílela, neboť právě její obavy o další život žalobce, aby se vyučil, žil řádným životem a neměl problémy se zákonem,vyústily v to, že byl umístěn ve výchovném zařízení, což se však minulo výsledkem, který však zůstavitelka nemohla důvodně předpokládat. Ve výchovném ústavu se naopak žalobce vymanil z dosavadního prostředí,které pociťoval jako nevyhovující tj.přísná výchova zejména ze strany adoptivního otce, který ho i fyzicky trestal, upřednostňování bratra apod. a měl možnost usilovat o své další vzdělání pro život, kdy byl ve věku, kdy si potřebu dalšího vzdělání sám musel uvědomovat, ale neměl zájem. Období, kdy žalobce nebyl trvale zaměstnán od návratu z vojny trvalo dlouhodobě a nedoznalo změn, takovýto způsob života není společností pozitivně přijímán a hodnocen. Také soud poukazuje na období, které trvalo více než rok, kdy žalobce získal finanční prostředky z dědictví po adoptivním otci a nepracoval. Kdyby v tom období měl trvalý příjem ze zaměstnání, mohl je využít účelněji, než užitím pro běžné životní potřeby, což zůstavitelka vnímala a neschvalovala. Náklady řízení byly žalovanému přiznány dle § 142 odst. l o.s.ř., což odůvodňuje úspěch žalovaného ve věci, kterému vznikly náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., které sestávají: odměna advokátky za 23 úkonů právní služby po 2 500 Kč / § 9 odst.3 písm.a ve spojení s § 7, 2 krát poloviční úkon po 1250 Kč, 25 krát paušální odměna po 300 Kč / § 13 odst.1,3 /-/převzetí zastoupení a příprava, písemné vyjádření k žalobě z [datum], účast při soudním jednání dne [datum], účast při soudním jednání dne [datum], dne [datum], závěrečný návrh žalovaného písemný z [datum], odvolání do rozsudku z [datum], soudní poplatek za odvolání 2.000 Kč, jednání u odvolacího soudu dne [datum], účast při jednání dne [datum], účast při jednání dne [datum], písemný závěrečný návrh ve věci, vyjádření k odvolání žalobce do rozsudku ze dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum], písemné podání s označením důkazních návrhů z [datum], účast při jednání soudu dne [datum], účast na jednání dne [datum], doplnění skutkových tvrzení dle výzvy soudu z [datum], jednání u soudu dne [datum], písemný závěrečný návrh žalovaného, účast při vyhlášení rozsudku dne [datum] – půl úkon, odvolání do rozsudku z [datum] žalovaným, jednání před odvolacím soudem dne [datum], jednání u soudu I. stupně dne [datum], jednání u soudu dne [datum], písemný závěrečný návrh žalovaného z [datum], účast na jednání, kdy byl vyhlášen rozsudek [datum] Celkem 69 500 Kč.

Poučení