7 C 29/2024 - 29

Rubrum

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 98 853,57 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 524 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do žalobního žádání na zaplacení: částky 81 329,57 Kč, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 123 868,94 Kč od 29. 3. 2023 do 18. 8. 2023, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 113 868,94 Kč od 19. 8. 2023 do 22. 9. 2023, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 103 868,94 Kč od 23. 9. 2023 do 25. 10. 2023, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 93 868,94 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 128 853,57 Kč od 30. 3. 2023 do 18. 8. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 118 853,57 Kč od 19. 8. 2023 do 22. 9. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 108 853,57 Kč od 22. 9. 2023 do 25. 10. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 98 853,57 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení: 1) částky 93 868,94 Kč, a to jako dlužné části jistiny úvěru (celkem žalobkyně žalovanému poskytla úvěr 245 000 Kč) a 2) spolu s ní i dlužných smluvních pokut za opožděné platby v celkové výši 1 500 Kč; a toho všeho s příslušenstvím: a) úrok ve výši 8,49 % ročně z částky 123 868,94 Kč od 29. 3. 2023 do 18. 8. 2023, b) úrok ve výši 8,49 % ročně z částky 113 868,94 Kč od 19. 8. 2023 do 22. 9. 2023, c) úrok ve výši 8,49 % ročně z částky 103 868,94 Kč od 23. 9. 2023 do 25. 10. 2023, d) úrok ve výši 8,49 % ročně z částky 93 868,94 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení, e) úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 128 853,57 Kč od 30. 3. 2023 do 18. 8. 2023, f) úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 118 853,57 Kč od 19. 8. 2023 do 22. 9. 2023, g) úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 108 853,57 Kč od 22. 9. 2023 do 25. 10. 2023 a h) úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 98 853,57 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení. Své nároky odůvodňuje žalobkyně tím, že [datum] uzavřela s žalovaným a v souladu s obchodními podmínkami Rámcovou smlouvou č. [hodnota] (dále též jen „Rámcová smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [č. účtu] (dále též jen „Běžný účet“), načež účastnici uzavřely Dodatek č. [hodnota] k Rámcové smlouvě (dále též jen „Dodatek“), na jehož základě žalovaný požádal o úvěr 600 000 Kč, který mu byl vyplacen a schválen [datum]. Z důvodu nikoli řádného splácení zesplatnila žalobkyně dlužnou část úvěru ke dni 22. 8. 2022.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se jednání účastnila. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“). Přestože žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud ve věci jednal, neboť má za to, že v této věci – nelze pro zjevnou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a z důvodu ochrany spotřebitele (podrobněji níže) – vydat rozsudek pro zmeškání. Rozsudkem pro zmeškání by byla porušena celá řada kogentních předpisů. I procesněprávní předpisy je nutno dle názoru soudu vykládat a aplikovat tak, aby se co nejvíce a v úplnosti naplnila ustanovení chránící spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17, jehož závěry jsou pro soud závazné – čl. 89 odst. 2 Ústavy). O návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání soud vůbec nerozhodoval (shodně např. HRNČIŘÍK, V. Komentář k § 153b. In SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., DOLEŽÍLEK, J. a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 21).

3. Z listin předložených žalobkyní a vyžádaných soudem dle § 120 odst. 2 o. s. ř. soud zjistil: a. Dne [datum] opatřili žalovaný (označený rodným číslem, bydlištěm a korespondenční adresou a číslem účtu) a [právnická osoba]. (označená v listině jako [právnická osoba] a identifikačním číslem osoby), právní předchůdkyně žalobkyně (dle výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně – uložen v systému CEPR – došlo k fúzi sloučením žalobkyně [právnická osoba]. a žalobkyně při zániku [právnická osoba]., jejíž jmění přešlo na žalobkyně) – dále místo [právnická osoba]. též žalobkyně – podpisy (žalovaný prostřednictvím SMS kódu – k tomu listina nazvaná „Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy č. [hodnota]“, uložena v systému CEPR) listinu nazvanou „Smlouva o hotovostním úvěru“ obsahující mj. ujednání, že [právnická osoba]. poskytne žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 250 000 Kč na jím uvedené číslo účtu, který se žalovaný zavázal vrátit (zápočtem oproti poskytnutému úvěru) s úplatou 5 000 Kč, úrokem ve výši 8,49 % ročně, při pojištění schopnosti splácet úvěr za pojistné 6,9 % (měsíčně 274 Kč), při RPSN 9,51 %, v 84 měsíčních splátkách po 4 251 Kč, počínaje 23. 2. 2019, na v listině uvedené číslo účtu a pod variabilním symbolem [var. symbol] (daná listina v systému CEPR). b. Na účet žalovaného vedený u [právnická osoba]. bylo [datum] připsáno 245 000 Kč z účtu [právnická osoba] pod variabilním symbolem [var. symbol] (sdělení [právnická osoba]. na č. l. 16). c. Dle žalobkyní nepodepsaných listin jsoucích patrně záznamy z interního systému [právnická osoba]. byl žalovaný k [datum] svobodný, měl jedno dítě, z podnikání mu plynulo příjem [částka] měsíčně (což [právnická osoba]. „ověřila“ výpisem z účtu), bydlel ve vlastním domě/bytě, měl telefonní číslo [tel. číslo] e-mailovou adresu (listina označená v systému CEPR jako „MV“; potvrzení o ověření úvěruschopnosti na č. l. 20), celkové měsíční výdaje domácnosti činily 2 000 Kč, z toho 1 000 Kč výdaje na bydlení (listina označená v systému CEPR jako „Příjmy a výdaje“; potvrzení o ověření úvěruschopnosti na č. l. 20), měsíčně splácel na úvěry 20 051 Kč a na kreditky a revolvingy částkou 4 643 Kč (listina označená v systému CEPR jako „UW 1“). K [datum] byly k jeho osobě evidovány 1) tři úvěry: a) ze dne 3. 5. 2018 na částku 500 000 Kč, z toho zbývalo splatit 476 789 Kč, a sice 89 měsíčními splátkami po 7 097 Kč; b) ze dne 10. 1. 2018 na částku 150 000 Kč, z toho zbývalo splatit 29 splátek po 4 374 Kč, tedy 115 114 Kč; c) ze dne 7. 11. 2016 na částku 300 000 Kč, z toho zbývalo splatit 11 splátek po 8 580 Kč; 2) dvě kreditní karty: a) ze dne 26. 2. 2015 na 70 000 Kč, z toho zbývalo splatit 59 044 Kč (splátka po 3 271 Kč) a b) ze dne 18. 9. 2013 na částku 110 000 Kč, z níž zbývalo splatit 90 055 Kč (splátka po 4 503 Kč) a 3) kontokorent (nepovolený debet na běžném účtu) ze dne [datum] na částku 20 000 Kč, z nějž nebylo ničeho vyčerpáno ((listina označená v systému CEPR jako „UW 2“, potvrzení o ověření úvěruschopnosti na č. l. 20). d. V listině nazvané „Představení společnosti [právnická osoba].“ (v systému CEPR) [právnická osoba]. uvádí, že žadatelé v rámci úvěrové žádosti, mimo jiné, deklarují výši čistého měsíčního příjmu, výši pravidelných měsíčních výdajů, rodinný stav a počet vyživovaných dětí. Nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru je verifikace příjmu klienta. Primárním podkladem pro ověření příjmů klienta jsou výpisy z bankovního účtu (další akceptované způsoby pro doložení příjmu jsou potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, důchodový výměr, výměr rodičovského příspěvku, daňové přiznání atd.). Stejně jako příjem, tak i výdaje žadatele jsou v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti verifikovány. Společnost pro ověření výdajů žadatele využívá právě údaje o životním minimu společně s údaji o výši normativních nákladů na bydlení dle účinných nařízení vlády. Dalším zdrojem využívaným pro verifikaci výdajů je dotaz do bankovního a nebankovního registru klientských informací. Společnost takto zjišťuje platby za další závazky žadatele, jeho celkové úvěrové zatížení a platební morálku. Mimo úvěrových registrů je u každého žadatele proveden dotaz do insolvenčního rejstříku a registru SOLUS. e. Z výpisu z účtů žalovaného vedených u [právnická osoba]. od 1. 10. 2018 do 2. 1. 2019 ve spojení se sdělení [právnická osoba]. na č. l. 16 se podává, že v tomto období se měsíční zůstatky žalovaného značně lišily – k 31. 10. 2018 +614,60 Kč, k 30. 11. 2018 +10 987,42 Kč, k 31. 12. 2018 -39 Kč. Pokud jde o příjmy, na účet běžně užívaným žalovaným k platbám kartou byly připsány tyto příjmy: a) za říjen 2018 přes 156 000 Kč šesti platbami od různých subjektů, b) za listopad 2018 přes 54 000 Kč ve třech platbách od různých subjektů c) a za prosinec 2018 celkem přes 74 000 Kč od devíti různých subjektů přičemž v tom kterém měsíci byly z účtů prováděny nejrůznější platby, mj. platby kartami v řádech stovek až tisíců korun českých, vč. splátek úvěrů (výpisy z účtu v systému CEPR). f. Dopisem ze dne 29. 3. 2023, zaslaným žalovanému prostřednictvím [právnická osoba]. dne 30. 3. 2023 (podací arch v systému CEPR) hodlala žalobkyně informovat žalovaného o zesplatnění úvěru a vyzvat k tomu, aby do 10 dnů zaplatil dlužných 128 853,57 Kč („Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru – systém CEPR). Následně byla dne 9. 8. 2023 (po marném pokusu o doručení dne 7. 8. 2023) žalovanému dodána zásilka (listina nazvaná v systému CEPR jako Doručenka PV) obsahující výzvu – vyhotovena za žalobkyni advokátem [Jméno advokáta] – k zaplacení 155 031,26 Kč do 7 dnů od doručení s upozorněním, že jinak může být vymáhána soudní cestou (předžalobní výzva v systému CEPR).

4. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] podepsali účastníci listinu nazvanou „Smlouva o hotovostním úvěru“, na jejímž základě poskytla žalobkyně na žádost žalovaného částku 245 000 Kč jako spotřebitelský úvěr neúčelový, která mu byla připsána účet vedený u [právnická osoba]. Poskytnutých 245 000 Kč se žalovaný zavázal vrátit s úrokem ve výši 8,49 % ročně, při pojištění schopnosti splácet úvěr za pojistné 6,9 % (měsíčně 274 Kč), při RPSN 9,51 %, v 84 měsíčních splátkách po 4 251 Kč, počínaje 23. 2. 2019. Výsledně žalovaný provedl, ve většině případů opožděné úhrady, a sice do 19. 12. 2022 v celkové výši 197 476 Kč, po 19. 12. 2022 ještě 30 000 Kč. Žalovaný měl být dle záznamů [právnická osoba]. k [datum] svobodný, měl mít jedno dítě, z podnikání mu měl plynout příjem [částka] měsíčně, měl bydlel ve vlastním domě/bytě, měl mít telefonní číslo a e-mailovou adresu, jeho celkové měsíční výdaje domácnosti měly činit 2 000 Kč, z toho 1 000 Kč výdaje na bydlení, měsíčně měl splácet na úvěry 20 051 Kč a na kreditky a revolvingy částkou 4 643 Kč, s tím že k jeho osobě byly evidovány 1) tři úvěry: a) ze dne 3. 5. 2018 na částku 500 000 Kč, z toho zbývalo splatit 476 789 Kč, a sice 89 měsíčními splátkami po 7 097 Kč; b) ze dne 10. 1. 2018 na částku 150 000 Kč, z toho zbývalo splatit 29 splátek po 4 374 Kč, tedy 115 114 Kč; c) ze dne 7. 11. 2016 na částku 300 000 Kč, z toho zbývalo splatit 11 splátek po 8 580 Kč; 2) dvě kreditní karty: a) ze dne 26. 2. 2015 na 70 000 Kč, z toho zbývalo splatit 59 044 Kč (splátka po 3 271 Kč) a b) ze dne 18. 9. 2013 na částku 110 000 Kč, z níž zbývalo splatit 90 055 Kč (splátka po 4 503 Kč) a 3) kontokorent (nepovolený debet na běžném účtu) ze dne [datum] na částku 20 000 Kč, z nějž nebylo ničeho vyčerpáno. Od 1. 10. 2018 do 2. 1. 2019 se značně lišily zůstatky na účtech žalovaného vedených u [právnická osoba]. (k 31. 10. 2018 +614,60 Kč, k 30. 11. 2018 +10 987,42 Kč, k 31. 12. 2018 -39 Kč), jakož i příjmy a výdaje žalovaného evidované na těchto účtech. Dne 9. 8. 2023 (po marném pokusu o doručení dne 7. 8. 2023) byla žalovanému dodána zásilka obsahující výzvu k zaplacení 155 031,26 Kč do 7 dnů od doručení.

6. Při právním posouzení věci vzal soud v potaz zejména tato ustanovení právních předpisů. Dle § 570 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění – ke dni uzavření smlouvy –, tj. ve znění ke dni [datum] (dále jen „o. z.“) právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále též jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Po právní stránce posoudil soud věc takto: S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 588 věty první o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú.), kterou účastnici uzavřeli v podobě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. dne [datum], kdy účastníci podepsali listinu označenou jako Smlouva o hotovostním úvěru“ (§ 1745 o. z. ve spojení s § 570 o. z.), má žalobkyně toliko právo na vydání dlužné části jistiny dle § 87 odst. 1 věty poslední z. s. ú., resp. bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. v rozsahu dlužné části jistiny spotřebitelského úvěru, tj. ve výši 17 524 Kč.

8. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k jednoznačnému závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru (a to ve formě úvěru dle § 2395 a násl. o. z.). Ke vzniku závazku došlo uzavřením smlouvy ke dni jejího podpisu – žalovaný svůj vlastnoruční podpis nahradil SMS kódem. Je zjevné, že žalobkyně úvěr poskytla při své podnikatelské (bankovní) činnosti, kdežto žalovaný úvěr čerpal mimo rámec svého případného podnikání.

9. Dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. s. ú. a směrnice 2008/48/ES a s přihlédnutím k závěrům rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Soudního dvora Evropské unie (srov. rozhodnutí ve věci sp. zn. C-679/18) se soud zabýval tím, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet (vrátit) poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se ohledně výdajů spolehla jen na údaje vyplývající z tzv. úvěrových zpráv a tvrzené žalovaným, aniž náležitě zhodnotila údaje vyplývající z výpisů z účtu žalovaného a jí známé údaje o dalších závazcích žalovaného. I kdyby soud uvěřil tomu, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni všechny údaje týkající se jeho výdajů, stejně by dospěl k tomu, že žalobkyně zanedbala svou povinnost zkoumat, zda žalovaný bude s to úvěr splácet. Platí totiž, že se poskytovatel úvěru nemůže spolehnout jen na údaje sdělené spotřebitelem. [právnická osoba]. se řádně zabývala příjmy žalovaného, neboť si před poskytnutím úvěru vyžádala listinu prokazující skutečné příjmy žalovaného. Ohledně výdajů (životních nákladů) však tomu tak nebylo, ohledně nich se spolehla jen na to, co jí měl uvést a měl patrně odhadnout sám žalovaný, na svou metodiku a model založené na částce životního minima a částce normativních nákladů na bydlení.. Nadto lze mít za to, že žalobkyní tvrzené (ale nijak neověřené, resp. nedoložené) výdaje žalovaného neodpovídaly jeho skutečným výdajům. Žalovaný, který měl podnikat, žít ve vlastním domě/bytě a mající jedno dítě, nemohl reálně vynakládat na domácnost pouze náklady 2 000 Kč, z toho 1 000 Kč na bydlení. Kromě toho je očividné, že žalobkyně řádně nevyhodnotila údaje vyplývající z jí předložených interních záznamů. Už z těchto je očividné, že žalovaný nebude s to splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť už před poskytnutím úvěru zjevně tzv. řetězil jednotlivé spotřebitelské úvěry a jeho finanční situace mu umožňovala hradit jeho běžné měsíční výdaje jen díky těmto spotřebitelským úvěrům. Finanční situace žalovaného byla, eufemisticky řečeno, špatná, neboť jeho příjmy dle výpisů z účtů – bez úvěrů – nebyly vůbec s to pokrýt jeho výdaje zaznamenané v těchto výpisech, neboť nejméně k 31. 12. 2018 byl na účtech záporný zůstatek a neboť už v průběhu roku 2018 vyčerpal 650 000 Kč na „osobních úvěrech“, které měl dále splácet. Jen úvěrů (vč. kreditních) karet dosahovaly ke dni poskytnutí úvěru [právnická osoba]. téměř 25 000 Kč, tzn. více než poloviny příjmů deklarovaných žalovaným a [právnická osoba]. „ověřených“. Je nabíledni, že žalovaný řešil nedostatek příjmů (vzhledem k výdajům) nejprve řadou spotřebitelských úvěrů. Nelze odhlédnout ani od toho, že se žalovaný dostal do prodlení hned s třetí řádnou splátkou a následně platil většinu splátku po dni splatnosti, což potvrzuje argumentaci soudu, že se poskytovatelka úvěru řádně nezabývala poměry žalovaného, řádně nezohlednila jí tehdy známé výdaje žalovaného a jeho jiné dluhy.

10. Tvrzení a argumentace žalobkyně, že výdaje žalovaného stanovila i dle své expertní analýzy, nemůže obstát. Platí, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má ověřovat skutečné a reálné příjmy a výdaje. Povinnost přezkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr nelze „obejít“ modelem.

11. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žalobkyně nejméně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení žalovaných částek, je tak absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 odst. 1, 2 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů.

12. Výše poskytnutého úvěru ani to, že poskytovatelkou spotřebitelského úvěru je banka, nikoli nebankovní poskytovatel, nemá vliv na rozsah povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, jelikož zákon (na základě práva Evropské unie) ukládá takovou povinnost jakémukoli poskytovateli spotřebitelského úvěru bez dalšího. Poskytovatel na tuto svou povinnost nesmí rezignovat, nesmí ji ani zanedbat.

13. Opakující se námitka některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud též na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C-679/18 a na shora citovaná rozhodnutí českých soudů, s nimiž se zcela ztotožňuje. Závěry citované žalobkyní v jejích podáních a [právnická osoba]. v jejím vyjádření k procesu posouzení tzv. úvěruschopnosti se v této věci neuplatní tak, že by odůvodnily přiznání celé žalované částky, neboť je zřejmé, že [právnická osoba]. jí známé údaje z běžného účtu žalovaného a jí údaje ohledně zadlužení žalovaného řádně nevyhodnotila, nepozastavila se nad tvrzeními žalovaného ohledně výdajů, a tak zanedbala svou povinnost zkoumat, zda bude žalovaný při své očividně špatné finanční situaci s to splácet další poskytnutý spotřebitelský úvěr.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 245 000 Kč. Právě tato částka byla připsána na účet žalovaného z účtu žalobkyně ([právnická osoba], resp. [právnická osoba].). Dále soud vyšel z toho, že žalovaný uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 227 476 Kč, což vyplývá z listiny „Splátkový kalendář“ a „Přehled transakcí“ předložených žalobkyní. Ve smyslu § 87 odst. 1 věty poslední z. s. ú., resp. též § 2991 a § 2993 věty první o. z. je žalovaný povinen žalobkyni vrátit poskytnutou a dosud nevrácenou část jistiny, tj. 17 524 Kč (245000-1974476-30000).

15. Shrnuje se, že pro nikoli řádné posouzení úvěruschopnosti je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná jako celek; absolutně neplatná jsou tak i ujednání o smluvených úrocích a dalších poplatcích (skryté úroky, skryté úplaty), vč. pojištění. Zvláště ohledně pojištění schopnosti splácet poskytnutý úvěr platí, že by strany pojistnou smlouvu neuzavřeli, kdyby věděli (včas rozpoznali), že je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (§ 577 o. z.)

16. Výše poskytnutého úvěru nemá vliv na rozsah povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, jelikož zákon (na základě práva Evropské unie) ukládá takovou povinnost poskytovateli spotřebitelského úvěru bez dalšího. Poskytovatel na tuto svou povinnost nesmí rezignovat.

17. S ohledem na § 87 z. s. ú. a závěry rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení. Pro úplnost a stručnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalovaného jako spotřebitele pokládá při nedostatku rozhodných zjištění (z důvodu absolutní nečinnosti žalovaného), aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaný má a měl dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň k podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musel vědět nejpozději od dojití žaloby do jeho dispoziční sféry, kdy mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující návrh ve věci samé. Do dispoziční sféry adresáta došlý návrh ve věci samé je třeba dle ustálené rozhodovací praxe pokládat mj. za výzvu k plnění (i ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.). Jelikož zůstal žalovaný po celou dobu řízení nečinný, jeví se soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalovaného jako dlužníka a spotřebitele, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu a zjištěním vyplývajícím z výpisů z účtu žalovaného, aby se žalovaný dostal do prodlení s vydáním (zaplacením) částky 17 524 Kč teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.

18. Shora citované závěry Nejvyššího soudu – byť v této věci zjevně nejde o případ tzv. lichvářského úvěru – a znění § 87 z. s. ú. lze při respektu k zásadě výkladu nejpříznivějšího pro spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17, jehož závěry jsou pro soud závazné – čl. 89 odst. 2 Ústavy) vyložit i tak, že povinnost spotřebitele (zde žalovaného) vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (a tomu odpovídající právo poskytovatele spotřebitelského úvěru na vrácení poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele) představuje zvláštní a samostatnou povinnost (právo) odlišnou od povinnosti vydat (práva na vydání) bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z., nejméně co se týče splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Jinak řečeno, ustanovení § 87 z. s. ú. lze pokládat za speciální ustanovení k ustanovením § 2991 a § 2993 o. z. a zejm. k § 1958 odst. 2 o. z., a tak zakládajícímu zvláštní povinnost spotřebitele (právo poskytovatele spotřebitelského úvěru) odlišnou od povinnosti vydat (práva na vydání) bezdůvodné obohacení po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu plynoucí od doručení výzvy na vydání obohacení, tedy vylučující aplikaci obecných občanskoprávních předpisů o splatnosti. Ještě jinak řečeno, poskytovatel spotřebitelského úvěru nemá v případě porušení povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost spotřebitele (dle § 86 z. s. ú.) právo na úroky z prodlení po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu od doručení výzvy k plnění (k vrácení bezdůvodného obohacení) – § 1958 odst. 2 ve spojení s 1968 a § 1970 o. z. –, jelikož je spotřebitel povinen vrátit jistinu až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta poslední z. s. ú.). V této věci je dle názoru soudu takovou dobou přiměřenou možnostem žalovaného až doba po uplynutí pariční lhůty stanovené tímto rozsudkem (důvody vyloženy v předcházejícím bodě odůvodnění).

19. Na podkladě všech výše rozvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení 17 524 Kč, pročež právě v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.). Ve zbylém rozsahu – tj. co žalobního žádání částky 81 329,57 Kč, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 123 868,94 Kč od 29. 3. 2023 do 18. 8. 2023, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 113 868,94 Kč od 19. 8. 2023 do 22. 9. 2023, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 103 868,94 Kč od 23. 9. 2023 do 25. 10. 2023, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 93 868,94 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 128 853,57 Kč od 30. 3. 2023 do 18. 8. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 118 853,57 Kč od 19. 8. 2023 do 22. 9. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 108 853,57 Kč od 22. 9. 2023 do 25. 10. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 98 853,57 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení – soud žalobu zamítl (výrok II.).

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Zcela zjevně z větší části úspěšnému žalovanému totiž žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.

Poučení