7 C 30/2024 - 38

Rubrum

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: [právnická osoba] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 21 341,86 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do žalobního žádání na zaplacení částky 6 341,86 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 413,28 Kč, úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 19 541,86 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 541,86 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá: zaplacení částky 21 341,86 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 413,28 Kč, úroku ve výši 19,9 % ročně 19,9 % ročně z částky 19 541,86 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a z úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 541,86 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaných částek se domáhá s odůvodněním, že jí náležejí na základě dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi společností [právnická osoba]. (dále též „Právní předchůdkyně“) a žalovaným dne [datum], na jejichž základě poskytla Právní předchůdkyně žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] s úvěrovým rámcem do 15 000 Kč. Právní předchůdkyně prověřila dle žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a na základě lustrace v různých registrech a databázích. Jelikož žalovaný neplnil podmínky tzv. [anonymizováno], Právní předchůdkyně jej zrušila a debetní zůstatek 19 541,86 Kč převedla na nově zřízený úvěrový účet. Kromě této dlužné částky se žalobkyně domáhá zaplacení tří poplatků za upomínku po 600 Kč, tj. celkem 1 800 Kč Dále žalobkyně uvádí, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek s datem úplaty [datum] postoupila Právní předchůdkyně na žalobkyni pohledávky z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, což bylo žalovanému oznámeno dopisem, načež byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný, a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač k němu byla včas a řádně předvolán. Jelikož se k jednání soudu nedostavila ani žalobkyně (ani její zástupce), jednal soud v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující: a. Dne [datum] podepsali Právní předchůdkyně a žalovaný listinu nazvanou „Smlouva o bankovních produktech a službách“, v níž mj. ujednali, že Právní předchůdkyně bude vést pro žalovaného běžný účet č. [č. účtu] a že poskytuje žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu ode dne sjednaného v Dispozicích s tím, že se žalovaným zavazuje nepřekročit výši povoleného limitu, jinak mu bude účtován sankční poplatek (v systému CEPR). V listině nazvané Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách datované 3. 6. 2021 Právní předchůdkyně a žalovaný ujednali povolený limit [anonymizováno]: 15 000 Kč s poznámkou ode dne [datum] a s tím, že úroková míra činí 21,99 % ročně, RPSN činí 27,21 %, úroková míra ze splatného [anonymizováno] pak 24 % ročně, z nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně, přičemž ujednali poplatky tížící žalovaného, mj. poplatek za každou upomínku ve výši 600 Kč (uvedená listina v systému CEPR). b. V listině nazvané „Žádost o povolení debetního zůstatku [anonymizováno]“ na 10 000 Kč opatřené datem [datum], žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil vedle jiných svých generálií také číslo svého mobilního telefonu, adresu trvalého pobytu a korespondenční adresu, obě v [adresa], že bydlí ve vlastním domě/bytě, je ženatý, vyživuje 2 děti, zdrojem jeho jediného příjmu ve výši [částka] měsíčně je pracovní poměr – [profese] – na dobu neurčitou u [právnická osoba] a že celkový příjem domácnosti činí [částka], aniž by se z jeho mzdy prováděly srážky a platil jiné měsíční splátky. Zároveň potvrdil, že k ověření údajů předložil potvrzení o příjmech (uvedená listina v systému CEPR). c. Z výpisů z běžného účtu č. [č. účtu] (z důvodu velkého rozsahu uložen v ISAS, první strana na č. l. 25) vyplývá, že se konečné měsíční zůstatky značně měnily a byla prováděna řada transakcí, z toho následující kreditní obraty od prosince 2020 do 3. 6. 2021: a) v prosince 2020 činil zůstatek 2 305 Kč s tím, že v tomto měsíci žalovaný (dne 21. 12. 2020) vložil na účet hotovost 45 000 Kč, od [právnická osoba]. mu přišla částka 3 400 Kč, od [právnická osoba]. 3 000 Kč; b) v lednu 2021 činil konečný zůstatek -4 335,60 Kč s tím, že dne 18. 1. 2021 provedl vklad hotovosti ve výši 49 000 Kč; c) k 3. 3. 2021 činil zůstatek 219,88 Kč s tím, že na účet vložil dne 15. 2. 2021 hotovost 50 000 Kč, od společnosti [právnická osoba]. přišlo v únoru ve dvou platbách celkem 7 700 Kč, d) k 1. 4. 2021 činil zůstatek 2 111,58 Kč s tím, že v březnu 2021 byla od [právnická osoba]. připsána částka 20 000 Kč, od [právnická osoba]. 12 500 Kč a žalovaný 15. 3. 2021 na účet vložil hotovost ve výši 54 600 Kč; e) k 3. 5. 2021 činil zůstatek 7 796,67 Kč s tím, že žalovaný 19. 4. 2021 vložil na účet v hotovosti 66 000 Kč, v dubnu 2021 bylo od [právnická osoba]. přispáno celkem 47 500 Kč a 7 000 Kč od fyzické osoby; f) k 3. 6. 2021 činil konečný zůstatek 72 851,82 Kč s tím, že žalovanému byly do [datum] připsány částky 64 720,79 Kč s poznámkou „čerpání úvěru“, 15 150 Kč s poznámkou „Splácení [anonymizováno]“, dále bylo od společnosti [právnická osoba]. připsáno 7 000 Kč a dále žalovaný 13. 5. 2021 vložil na účet 50 000 Kč v hotovosti. Pokud jde o provedené platby, v období od prosince 2020 do 3. 6. 2021 byly pravidelně činěny debetní transakce ve prospěch obchodů jako [právnická osoba], [právnická osoba] či [právnická osoba] i ve prospěch čerpacích stanic, každý měsíc ještě platba 5 000 Kč s poznámkou alimenty a platba 5 000 Kč s poznámkou nájem. Kromě toho jsou ve výpisech z účtů od prosince 2020 až do 31. 10. 2022 evidovány různé poplatky (např. za kontokorentní úvěr) a debetní úroky (úrok-povolený debet) v různých výších v řádech desítek a stovek korun českých. Dne 26. 10. 2022 je na účtu provedena transakce „PŘEVOD, AV: Otevření úvěrového účtu“ s kreditním obratem 19 541,86 Kč. Od prosince 2012 do března 2013 byly na běžném účtu následující zůstatky a byly provedeny mj. tyto transakce: a) k 31. 12. 2012 zůstatek 100 000 Kč s tím, že na účtu došlo jen ke dvěma transakcím, a sice [datum] připsáno 150 000 Kč s poznámkou „čerpání úvěru“ a dne 18. 12. 2012 proveden výběr 50 000 Kč; b) k 1. 2. 2013 činil zůstatek necelých 40 000 Kč, do 1. 2. 2013 nebyla kromě kreditního úroků 0,67 Kč připsána žádná částka, z debetních plateb bylo například zúčtováno šest plateb ve prospěch tipsport.cz v celkové výši 26 000 Kč a proveden příkaz k úhradě – splátka úvěru – co do 2 955 Kč; c) k 28. 2. 2013 byl zůstatek -14 129,15 Kč, v únoru 2013 nedošlo kromě kreditních úroků k připsání žádné částky, z debetních plateb byly mj. provedeny 2 platby ve prospěch [právnická osoba] v celkové výši 8 000 Kč a byl proveden příkaz k úhradě – splátka úvěru – co do 2 955 Kč; d) k 31. 3. 2013 byl zůstatek -6 866,30 Kč, v březnu 2013 nedošlo kromě kreditních úroků a vkladu 46 000 Kč v hotovosti k připsání žádné částky, z debetních plateb byl proveden příkaz k úhradě – splátka úvěru – co do 2 955 Kč. d. Z výpisů z úvěrového účtu (v systému CEPR) se podává, že je od 31. 10. 2022 do 18. 9. 2023 evidován počáteční a konečný zůstatek 19 541,86 Kč, což je označeno jako jistina po splatnosti. Tato se v daném období postupně navyšuje o „splatný úrok z prodlení – jistiny“, výsledně k [datum] činí 1 413,28 Kč, a o „splatné poplatky, pojištění, pokuty“, výsledně k 18. 9. 2023 činí 1 800 Kč. e. V listině nazvané „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ (v systému CEPR) Právní předchůdkyně deklaruje, že přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž uvádí, že tak činila na základě žalovaným poskytnutých veškerých údajů k jeho příjmům a výdajům v žádosti o úvěr ze dne [datum], které hodnotila individuálně, přičemž provedla kontrolu veřejných databází – insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací (k úvěrovým závazkům u jiných subjektů) a databáze MVČR (k platnosti průkazu totožnosti). Příjem ověřila z doložených dokladů žalovaného, subsidiárně z běžného účtu klienta u ní vedeného za období delší než 3 měsíce předcházejících měsíci, kdy žalovaný požádal o poskytnutí úvěru. Do výdajů započetla výdaje doložené v žádosti a dále částku životního minima a částku normativních nákladů na bydlení. Výpočet disponibilní částky provedla tak, že od příjmů odečetla splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Dále odkazuje na závěry rozhodovací praxe a stanovisko generálního advokáta SD EU ohledně přezkoumávání úvěruschopnosti spotřebitele. V listině je obsažena tabulka, v níž je kupř. uveden deklarovaný čistý příjem žalovaného z pracovního poměru na dobu neurčitou ve výši [částka], celkový čistý měsíční příjem domácnosti [částka], že je ženatý, bydlí ve vlastním domě/bytě, podíl na nákladech na bydlení 42,5 %, počet vyživovaných osob: 2, dosavadní interní splátky 2 777 Kč, dosavadní externí splátky 4 650 Kč, požadovaná výše úvěru/rámce 10 000 Kč, schválená výše úvěru/rámce 15 000 Kč. Pod rubrikou přílohy jsou uvedeny čísla smluv a další parametry produkty s tím, že dlužná částka u všech šesti produktů činí 0 Kč a výše splátek celkem 6 822 Kč. f. Žalobkyně podepsala dne [datum], kdežto Právní předchůdkyně dne [datum] listinu nazvanou „Smlouva o postoupení pohledávek“ vymezených v příloze 1 smlouvy (v systému CEPR), kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným (v systému CEPR), která je vč. příslušenství předmětem tohoto řízení. Postoupení své pohledávky hodlala Právní předchůdkyně oznámit žalovanému dopisem ze dne 25. 9. 2023 (oznámení o postoupení pohledávky v systému CEPR) zaslaným žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne 26. 9. 2023 tzv. doporučeně (v CEPR poštovní podací arch z 26. 9. 2023). Předtím vyhotovila Právní předchůdkyně listiny nazvané „Ukončení poskytování [anonymizováno] k běžnému účtu č. [č. účtu] a otevření úvěrového účtu“, „Ukončení poskytování [anonymizováno] k Běžnému účtu č. [č. účtu]“, „Výpověď smlouvy o Běžném účtu č. [č. účtu]“, „Upomínka“ (všechny v systému CEPR), „Výzva k zaplacení před prodejem pohledávky (č. l. 21), „Využijte mimořádné nabídky: Splaťte svůj dluh a my Vám jeho část odpustíme“ (č. l. 22), „Upozornění před prohlášením úvěru za splatný“ (č. l. 23) a Využijte mimořádné nabídky: Splaťte svůj dluh a my Vám jeho část odpustíme“ (č. l. 24). V upomínce datové 10. 12. 2022 se uvádí, že při kontrole stavu úvěrového účtu č. [hodnota] Právní předchůdkyně zjistila, že ke dni 10. 12 .2022 vykazuje dluh ve výši 3 042,73 Kč – na tomto úvěrovém účtu je veden Váš dluh převedený z Běžného účtu č. [č. účtu] po zrušení produktu [anonymizováno] (systém CEPR). V listině „Ukončení poskytování [anonymizováno] k Běžnému účtu č. [č. účtu]“ datové 14. 10. 2022 je obsažena výzva k zaplacení debetního zůstatku 18 041,86 Kč ve výši po zrušení povoleného limitu [anonymizováno] (systém CEPR).

4. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně a žalovaný podepsali [datum] listinu nazvanou „nazvanou „Smlouva o bankovních produktech a službách“, v níž mj. ujednali, že Právní předchůdkyně bude vést pro žalovaného běžný účet že poskytuje žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu ode dne sjednaného v Dispozicích s tím, že se žalovaným zavazuje nepřekročit výši povoleného limitu, jinak mu bude účtován sankční poplatek. Dne [datum] v dispozicích ujednali povolený limit [anonymizováno] co do 15 000 Kč ode dne [datum] a další parametry úvěru, mj. roční úrokovou míru 21,99 % a sankční úrokovou míru 29 % z nepovoleného debetního zůstatku, jakož i řadu poplatků tížících výlučně žalovaného, mj. za každou upomínku poplatek 600 Kč. V listině nazvané „Žádost o povolení debetního zůstatku [anonymizováno]“ na 10 000 Kč opatřené datem [datum] žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil vedle jiných svých generálií také číslo svého mobilního telefonu, adresu trvalého pobytu a korespondenční adresu, obě v [adresa], že bydlí ve vlastním domě/bytě, je ženatý, vyživuje 2 děti, zdrojem jeho jediného příjmu ve výši [částka] měsíčně je pracovní poměr – [profese] – na dobu neurčitou, že celkový příjem domácnosti činí [částka], aniž by se z jeho mzdy prováděly srážky a platil jiné měsíční splátky. Kromě těchto údajů vycházela Právní předchůdkyně při schválení debetního zůstatku ve výši 15 000 Kč ke dni [datum] (dle „dispozic“ ze dne [datum]) z toho, že podíl žalovaného na nákladech na bydlení dosahuje 42,5 %, jeho dosavadní interní splátky činí 2 777 Kč, dosavadní externí splátky 4 650 Kč a že je k jeho osobě evidováno dalších šest „úvěrových“ produktů, u nichž dlužná částka činí 0 Kč, ale výše splátek celkem 6 822 Kč. Na běžném účtu vedeném pro žalovaného Právní předchůdkyní byly v období od prosince 2012 do 31. 10. 2022 evidovány různé výše konečných zůstatků, někdy záporné, někdy kladné, v lednu až březnu 2013 záporné poté, co v prosinci 2012 byla připsána částka 150 000 Kč s poznámkou „čerpání úvěru“ a dne 18. 12. 2012 byl proveden výběr 50 000 Kč. Od prosince 2012 do března 2013 a od prosince 2020 do [datum] žalovaný opakovaně prováděl sázky (v prvním období u [právnická osoba], ve druhém u [právnická osoba].), z čehož mu ve druhém zmíněném období plynuly příjmy v řádech desetitisíců korun českých. Od prosince 2020 do [datum] probíhala z účtu řada plateb u obchodníků s potravinami či na čerpacích stanicích. Bez měsíčních pravidelných vkladů hotovosti mezi 40 000 Kč až 66 000 Kč, bez zmíněných plateb od [právnická osoba]. a bez dvou plateb od [právnická osoba]. po 3 400 Kč a 20 000 Kč (a bez připsání úvěru přes 70 000 Kč v květnu 2020) by v každém měsíci daného období byl na účtu vždy evidován výrazný záporný zůstatek v řádech vyšších desetitisíců. Kromě toho v obou obdobích splácel z účtu nejméně jeden úvěr. Od prosince 2020 až do 31. 10. 2022 jsou na účtu evidovány různé poplatky (např. za kontokorentní úvěr) a debetní úroky (úrok-povolený debet) v různých výších v řádech desítek a stovek korun českých. Ke dni 26. 10. 2022 Právní předchůdkyně převedla z běžného účtu na otevřený úvěrový účet debet běžného účtu 19 541,86 Kč, který se na úvěrovém účtu následně navyšoval o poplatky a úroky. Žalobkyně podepsala dne [datum], kdežto Právní předchůdkyně dne [datum] listinu nazvanou „Smlouva o postoupení pohledávek“, v jejíž příloze je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným. Před tím, než Právní předchůdkyně hodlala žalovanému oznámit postoupení své pohledávky dopisem ze dne 25. 9. 2023, vyhotovila různé listiny v nichž se kupř. uvádí, že při kontrole stavu úvěrového účtu č. [hodnota] zjistila, že ke dni 10. 12 .2022 vykazuje dluh ve výši 3 042,73 Kč – na tomto úvěrovém účtu je veden dluh převedený z běžného účtu po zrušení produktu [anonymizováno], v listině datové [datum] je obsažena výzva k zaplacení debetního zůstatku 18 041,86 Kč ve výši po zrušení povoleného limitu [anonymizováno].

6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od [datum] dosud (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1746 odst. 1 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Dle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále též jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne [datum], na jejímž základě Právní předchůdkyně umožnila čerpat žalovanému úvěr v podobě tzv. povoleného limitu na účtu co do částky 15 000 Kč (tedy i opakovaně při dodržení podmínky, že nepřesáhne 15 000 Kč), je absolutně neplatná (§ 588 věty první o. z. – ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., § 433 odst. 1 o. z. a § 1811 odst. 1 o. z.). Právní předchůdkyně a žalovaný ji uzavřeli dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 1746 o. z. a § 2 odst. 1 z. s. ú. dne [datum], kdy ujednali konkrétní výši povoleného limitu a další parametry úvěru na základě „rámce“, resp. možnosti uvedeného debetu již v tzv. smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum], v níž se dohodli, že Právní předchůdkyně poskytne tzv. [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu, jehož vedení Právní předchůdkyní pro žalované je ve smlouvě nejméně deklarováno pod rubrikou „Běžný účet“. Žalobkyně, na kterou Právní předchůdkyně postoupila žalovanou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o spotřebitelském úvěru) smlouvou o postoupení pohledávek (dle její přílohy) – § 1879, § 1880 o. z. –, má proto jen právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. ve výši poskytnuté a nevrácené jistiny, tj. 15 000 Kč. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalovaný čerpal nejméně celý povolený debetní zůstatek ve výši 15 000 Kč. Ohledně 4 541,86 Kč žalobkyně v řízení neprokázala, že jde o částku jistiny spotřebitelského úvěru, jelikož z výpisů z běžného účtu do dne 26. 10. 2022 vyplývá, že žalovanému byla účtována řada poplatků a úroků i za debetní zůstatky, resp. [anonymizováno], aniž by bylo možno uzavřít, že tyto částky nejsou součástí žalované částky, resp. převedeného debetního zůstatku z běžného účtu na účet úvěrový. K tomu je třeba dodat, že Právní předchůdkyně v rozporu s § 1811 odst. 1 o. z. nejméně hodlala sdělovat žalovanému naprosto odlišné údaje o tom, jakou částku dluží z důvodu povoleného debetního zůstatku (tzv. [anonymizováno]), což se jednoznačně podává ze srovnání Právních předchůdkyní vyhotovených listiny nazvaných „Upomínka“ datová dne 10. 12. 202 (v ní se uvádí, že při kontrole stavu úvěrového účtu č. [hodnota] Právní předchůdkyně zjistila, že ke dni 10. 12 .2022 vykazuje dluh ve výši 3 042,73 Kč – na tomto úvěrovém účtu je veden Váš dluh převedený z Běžného účtu č. [č. účtu] po zrušení produktu [anonymizováno]) a „Ukončení poskytování [anonymizováno] k Běžnému účtu č. [č. účtu]“ datové 14. 10. 2022 (obsahuje mj. výzvu k zaplacení debetního zůstatku 18 041,86 Kč ve výši po zrušení povoleného limitu [anonymizováno]). Ani k písemné výzvě soudu žalobkyně nevyjasnila, že částka 19 541,86 Kč je celým debetním zůstatkem [anonymizováno], potažmo jak a proč došlo k tomu, že přesahuje povolený a ujednaný limit 15 000 Kč.

8. Stran posouzení spotřebitelského charakteru závazku (absolutně neplatná smlouvy o úvěru v podobě povoleného debetního zůstatku) soud doplňuje, že je zjevné, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, kdežto Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatelka. To se ostatně podává z žalobkyní předložených listin, mj. jiné tzv. žádosti o povolení debetního zůstatku, zejm. z označení účastníků v listinách – žalovaný označen datem narození, adresou pobytu, kdežto žalobkyně jako právnická osoba, banka, poskytující bankovní produkty a služby, identifikačním číslem osoby. Nadto se z jednotlivých listin opatřených podpisy obou stran podává, že byly předem připraveny Právní předchůdkyní, že jde o formuláře a vzorové listiny.

9. Při porovnání tzv. žádosti o povolení debetního zůstatku, „Vyjádření Právní předchůdkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti“ a výpisů z běžného účtu vedeného pro žalovaného Právní předchůdkyní s tvrzeními žalobkyně je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad tím, jaká byla v době sjednaní konkrétních parametrů povoleného debetního zůstatku, ale ani k datu žádosti žalovaného skutečná výše a struktura příjmů žalovaného v porovnání s jeho skutečnými výdaji, o nichž žalovaný v žádosti sice nic bližšího neuvedl, ale které jednoznačně musely vyplývat z účtu, jenž pro žalovaného vedla. Dokonce Právní předchůdkyni nebylo nic bližšího tvrzeno, nýbrž ani doloženo k dalším příjmům domácnosti ve výši 13 000 Kč. Ohledně výdajů se Právní předchůdkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovaným a svou metodiku a model založené na částce životního minima a částce normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně nepředložila v žádosti označené potvrzení o příjmech, na něž se ve svém vyjádření k ověřování úvěruschopnosti odkazuje Právní předchůdkyně. Z výpisů z účtu se vůbec nepodává, že by žalovanému plynul čistý příjem 17 000 Kč z jeho pracovní činnosti, kterou označil za svůj jediný zdroj příjmu. Z výpisů se ani nepodávají tzv. jiné příjmy domácnosti. Z výpisů naopak vyplývá, že žalovaný měsíčně prosázel nejméně částky v řádu tisíců. Nadto se z výpisů z účtu podává, že před [datum], tedy před dojednáním výše limitu debetního zůstatku a parametrů úvěru maximálně co do tohoto limitu, se poměry žalovaného značně změnily, jelikož nejpozději od prosince 2020 měsíčně hradil (z účtu) výživné ve výši 5 000 Kč a nájemné ve výši 5 000 Kč (čemuž tak při žádosti ze dne [datum] nebylo). Kdyby každý měsíc nedocházelo ke vkladům hotovosti v desetitisícových výších, k platbám od [právnická osoba]. v desetitisícových výších a kdyby nebylo na účet vyplaceny tři úvěry (dva od [právnická osoba].), byl by na účtu evidován výrazný záporný (debetní) zůstatek – v řádech desetitisíců. Kromě toho měla Právní předchůdkyně – dle jí předložené listiny, v níž rozebírá, jak přezkoumala úvěruschopnost žalovaného – lustrací v registrech činěnou poté, co požádal o povolení debetního zůstatku co do 10 000 Kč, zjistit, že má žalovaný šest aktivních úvěrových produktů, z nichž sice nedluží, ale výše jejich splátek přesahuje 6 000 Kč. Právní předchůdkyně nemohla uvěřit tomu, že se mohly výdaje žalované – bydlícího nejprve ve vlastním bytě/domě v [adresa], později v nájmu, ke dni podání žádosti ženatého, vyživujícího dvě děti majícího a používajícího mobilní telefon – pohybovat v rozmezí životního minima a částky normativních nákladů na bydlení, nota bene když se hned po prosinci 2012 dostal do výrazných záporných zůstatků na účtu poté, co byl na účet připsán úvěr ve výši 150 000 Kč. Je otázkou, proč vůbec poskytla Právní předchůdkyně žalovanému další spotřebitelský úvěr, a dokonce ve vyšší než žádané výši, k níž měla provádět posouzení tzv. úvěruschopnosti. V té souvislosti nelze ani opominout, že žalobkyně nepředložila k prokázání svých tvrzení výpisy z účtu žalovaného před prosincem 2012, ale ani další listiny jako například potvrzení o příjmech žalovaného, listiny prokazující výši dalších příjmů domácnosti atd. Ze všech rozebraných důvodů je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, totiž došlo ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní strany, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů.

10. Jelikož se žalobkyně ani její zástupce k jednání soudu nedostavili – byť byli (žalobkyně prostřednictvím zástupce) včas a řádně předvoláni a byť soud žalobkyni prostřednictvím jejího zástupce předem písemně vyzval k vyjasnění skutkových tvrzení, jejich doplnění a k označení důkazů – vzdala se tím práva na výzvy a poučení v intencích § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., zejm. stran tvrzeného přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

11. Opakující se námitka některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud též na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C-679/18 a na shora citovaná rozhodnutí českých soudů, s nimiž se zcela ztotožňuje. Závěry citované žalobkyní v jejích podáních a Právní předchůdkyní v jejím vyjádření k procesu posouzení tzv. úvěruschopnosti se v této věci neuplatní tak, že by odůvodnily přiznání celé žalované částky, neboť je zřejmé, že Právní předchůdkyně jí známé údaje z běžného účtu žalovaného řádně nevyhodnotila, zanedbala svou povinnost zkoumat, zda bude žalovaný při své očividně špatné finanční situaci s to splácet další poskytnutý spotřebitelský úvěr.

12. Shrnuje se, že pro nikoli řádné posouzení úvěruschopnosti je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná jako celek; absolutně neplatná jsou tak i ujednání o smluvených úrocích a dalších poplatcích (skryté úroky, skryté úplaty).

13. Výše poskytnutého úvěru nemá vliv na rozsah povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, jelikož zákon (na základě práva Evropské unie) ukládá takovou povinnost poskytovateli spotřebitelského úvěru bez dalšího. Poskytovatel na tuto svou povinnost nesmí rezignovat.

14. S ohledem na § 87 z. s. ú. a závěry rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení. Pro úplnost a stručnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalovaného jako spotřebitele pokládá při nedostatku rozhodných zjištění (z důvodu absolutní nečinnosti žalovaného), aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaný má a měl dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň k podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musel vědět nejpozději od dojití žaloby do jeho dispoziční sféry, kdy mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující návrh ve věci samé. Do dispoziční sféry adresáta došlý návrh ve věci samé je třeba dle ustálené rozhodovací praxe pokládat mj. za výzvu k plnění (i ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.). Jelikož zůstal žalovaný po celou dobu řízení nečinný, jeví se soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalovaného jako dlužníka a spotřebitele, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu a zjištěním vyplývajícím z výpisů z účtu žalovaného, aby se žalovaný dostal do prodlení s vydáním (zaplacením) částky 15 000 Kč teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.

15. Shora citované závěry Nejvyššího soudu – byť v této věci zjevně nejde o případ tzv. lichvářského úvěru – a znění § 87 z. s. ú. lze při respektu k zásadě výkladu nejpříznivějšího pro spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17, jehož závěry jsou pro soud závazné – čl. 89 odst. 2 Ústavy) vyložit i tak, že povinnost spotřebitele (zde žalovaného) vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (a tomu odpovídající právo poskytovatele spotřebitelského úvěru na vrácení poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele) představuje zvláštní a samostatnou povinnost (právo) odlišnou od povinnosti vydat (práva na vydání) bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z., nejméně co se týče splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Jinak řečeno, ustanovení § 87 z. s. ú. lze pokládat za speciální ustanovení k ustanovením § 2991 a § 2993 o. z. a zejm. k § 1958 odst. 2 o. z., a tak zakládajícímu zvláštní povinnost spotřebitele (právo poskytovatele spotřebitelského úvěru) odlišnou od povinnosti vydat (práva na vydání) bezdůvodné obohacení po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu plynoucí od doručení výzvy na vydání obohacení, tedy vylučující aplikaci obecných občanskoprávních předpisů o splatnosti. Ještě jinak řečeno, poskytovatel spotřebitelského úvěru nemá v případě porušení povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost spotřebitele (dle § 86 z. s. ú.) právo na úroky z prodlení po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu od doručení výzvy k plnění (k vrácení bezdůvodného obohacení) – § 1958 odst. 2 ve spojení s 1968 a § 1970 o. z. –, jelikož je spotřebitel povinen vrátit jistinu až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta poslední z. s. ú.). V této věci je dle názoru soudu takovou dobou přiměřenou možnostem žalovaného až doba po uplynutí pariční lhůty stanovené tímto rozsudkem (důvody vyloženy v předcházejícím bodě odůvodnění).

16. Na podkladě všech výše rozvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení 15 000 Kč, pročež právě v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.). Ve zbylém rozsahu – tj. co žalobního žádání na zaplacení částky 6 341,86 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 413,28 Kč, úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 19 541,86 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 541,86 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení – soud žalobu zamítl (výrok II.).

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z větší části úspěšnému žalovanému – částky žádaných úroků při provedení tzv. kapitalizace žalobkyní žádaných úroků: úrok z prodlení žádaný ve výši 15 % ročně z částky 19 541,86 od 19. 9. 2023 do 14. 11. 2024 činí 3 390,07 Kč, úrok žádaný ve výši 19,90 % ročně z téže částky a totožné období činí 4 497,50 Kč; převyšují spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 413,28 Kč a zamítnutou částkou 6 341,86 Kč žalobkyní přiznaných 15 000 Kč – totiž žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.

Poučení