7 C 300/2024 - 57

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] se sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený [Datum narození žalovaného A] bytem [Adresa žalovaného A] o zaplacení 10 430, Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 2,25 % ročně od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel původní věřitel (dále jen „právní předchůdce“ či „úvěrující“), spol. [právnická osoba]., IČ [IČO], sídlem [adresa], s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši [částka], č. smlouvy 201313. Žalovaný a úvěrující uzavřeli Smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku, a to formuláře na webovém portálu úvěrujícího www.[Anonymizováno].cz. Dlužník smlouvu podepsal SMS kódem [Anonymizováno] dne dne [datum] ve 17:03:50 hodin. Dlužník a Úvěrující si sjednali a společně se dohodli na poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatek po slevě [částka]; na úroku ve výši [částka], úrok po slevě105 Kč a datu splatnosti do [datum], a to způsobem stanoveným ve všeobecných podmínkách. Slevy na úroky a poplatek za úvěr platily pouze do dne splatnosti, tedy do [datum]. Původní věřitel, (úvěrující), spol. [právnická osoba]., jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů, posoudil úvěruschopnost dlužníka na základě informací získaných od dlužníka, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, z vlastní prověřovací činnosti a z jiných zdrojů. Od dlužníka si vyžádali občanský průkaz, cestovní pas, 4x výpis z účtu č. [č. účtu], pořídili výpis z centrální evidence exekucí - bez záznamu, výpis z insolvenčního rejstříku, ověření platnosti občanského průkazu na stránkách [právnická osoba] - Ověřeno - platný doklad. Vzhledem k tomu, že dlužník neuhradil v domluveném termínu, má Věřitel v souladu s ustanovením čl. VI Smlouvy o spotřebitelském úvěru oprávněno požadovat: zákonný úrok z prodlení ode dne splatnosti [datum], smluvní pokutu dle čl. IV spotřebitelském úvěru, bod, 1.3.1. - v případě prodlení s jakoukoliv splátkou úvěru delší než 14 dní poplatek za administraci prodlení ve výši [částka]. Věřitel pohledávku postoupil dle Všeobecných obchodních podmínek čl. 5.7 inkasní kanceláři [Jméno žalobkyně]., IČ [IČO žalobkyně], sídlem [Jméno žalovaného B] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [adresa]. Účelně vynaložené náklady spojené s mimosoudním vymáháním pohledávky, tedy věcně nutné náklady spojené s vymožením pohledávky, jejichž výše je zároveň odůvodněna ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, byly stanoveny spol. [Jméno žalobkyně]. na částku [částka].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se účastníci nedostavili, ačkoliv byli předvoláni na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „o. s. ř.“), neomluvili se a nepožádali o odročení jednání. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že toto byla uzavřena mezi původním věřitelem společností [právnická osoba]., IČO [IČO] a žalovaným na základě této smlouvy se úvěrující zavázal poskytnut žalovanému úvěr ve výši [částka]. Byla sjednána zápůjční úroková sazba 36,5 % ročně, úroky celkem [částka], poplatek za úvěr [částka], splatná částka [částka] ve lhůtě do [datum]. Roční procentní sazba nákladů učinila 773,59 % s tím, že úvěr bude poskytnut bankovním převodem na bankovní účet dlužníka. Smlouva neobsahuje podpis, vlastnoruční podpis žalovaného nad slovy „[Jméno žalovaného A]“ je uvedeno „podpis proveden SMS kódem 62010“ dne [datum] v 17:03:50.

5. Z výpisu z účtu žalovaného za období září 2022, říjen 2022 a listopad 2022 se podává, že žalovaný již splácel nějaké další půjčky. Za měsíc září 2022 činil počáteční zůstatek na účtu [částka], konečný zůstatek [částka], kreditní obrat a debetní obrat byl přes [částka], na jeho účet přicházely různé platby od fyzických osob bez uvedeného důvodu plateb. Zároveň byly žalovaným prováděny platby prostřednictvím karty Revolut. U jedné z částek přicházejících od fyzické osoby byl uveden detail platby „Sparta“. Žalovaný splácel půjčky částkami [částka] měsíčně, [částka] měsíčně [částka] měsíčně, [částka] měsíčně (září 2022). [datum] obdržel platbu od [právnická osoba]. [částka]. Z výpisu za měsíc říjen bylo zjištěno, že navíc hradil půjčku splátkou [částka]. Obdržel [datum] půjčku od [právnická osoba]. ve výši [částka], dále od [právnická osoba]. [datum] 1 440 Kč a [částka]. Zároveň dne [datum] provedl ověřovací platbu [částka] přes portál [jméno FO]. [datum] zaplatil částku [částka] společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [datum] 1 000 Kč společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [datum] 630 Kč společnosti BETANO CZ KAP. Jak se podává z výpisu z účtu za měsíc listopad 2022, splácel půjčku částkami [částka], [částka], [částka], [částka], provedl úhrady společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [datum] 507,04 Kč, [datum] 530 Kč. Z výpisu z účtu není zřejmé, jaké výdaje měl žalovaný s náklady na bydlení a podobně. Počáteční zůstatek na účtu za měsíc říjen 2022 činil [částka], konečný zůstatek [částka], za měsíc listopad 2022 počáteční zůstatek [částka], konečný zůstatek [částka].

6. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného, z kopie jedné strany cestovního pasu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici tuto kopii s fotografií a osobními údaji žalovaného.

7. Z přípisu nazvaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] se podává, že společnost [právnická osoba]. oznamovala žalovanému postoupení pohledávky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] na společnost [právnická osoba]. zároveň byl vyzván k zaplacení dluhu.

8. Z předložených vytisknutých emailových zpráv se podává, že společnost [právnická osoba]. měla vyzývat žalovaného, aby kontaktoval společnost [právnická osoba]. a to emaily ze dne [datum], [datum], [datum].

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. postoupil pohledávku za žalovaným vyplývající ze spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] na společnost [právnická osoba]., IČO [IČO žalobkyně].

10. Z výsledku vyhledávání dotazu v centrální evidence exekucí ze dne [datum] bylo zjištěno, že ohledně žalovaného nebyl nalezen exekuční titul.

11. Soudu též byl předložen předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterého se podávají údaje uvedené ve smlouvě o úvěru.

12. Z všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně se podává, že v bodě 9.3 těchto podmínek je zakotveno, že výše nákladů za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby bude činit [částka]. Nedojde-li během doby k uzavření dohody výše nákladů mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby za dalších 14 dní prodlení bude činit [částka] a pakliže nebude uzavřena dohoda ani do 30 dne po zahájení mimosoudního vymáhání výše nákladů bude činit po 30 dni zahájení mimosoudního vymáhání [částka]. Tyto Všeobecné obchodní podmínky neobsahují článek IV. bod 1.3.1. nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného, u podpisu je uvedeno pouze „podpis proveden SMS kódem [Anonymizováno]“.

13. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne [datum] bylo zjištěno, že majitelem účtu [č. účtu] je žalovaný, který měl k dispozici oprávnění k tomuto účtu a na tento účet byla dne [datum] připsána částka [částka] zaslána od společnosti [právnická osoba].

14. Podle § 104 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni vyhotovení smlouvy, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje mimo jiné písemnou formu.

15. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném ke dni vyhotovení smlouvy, (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

17. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru:

22. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet žalovaného připsána částka [částka], zaslaná z účtu právního předchůdce žalobkyně. Pohledávka Právního předchůdce žalobkyně za žalovaným vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], číslo [hodnota], byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupena žalobkyni.

23. Otázkou zůstává otázka splnění požadavku písemnosti smlouvy. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

24. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma smlouvy tak, jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší, než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

25. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaný (osoba s jeho elektronickou identitou) do systému právního předchůdce žalobkyně přihlásil a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasil a v jakém znění, tedy, zda smlouva byla žalovanému skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalovaného (byla mu adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaný odsouhlasil právě soudu předložené znění smlouvy (kliknutím na virtuální tlačítko „clickthrough smlouva“ či jiným způsobem a jakým). Takovýmto důkazem není soudu předložená listina opatřená namísto podpisu žalovaného údajem: „Podpis proveden SMS kódem 62010“. I kdyby soud vyšel z toho, že takto předložené důkazy prokazují skutečnosti v nich uvedené, tak ani tyto důkazy neprokazují, v jakém zcela konkrétním znění se žalovanému zobrazilo znění navrhované smlouvy, jaké zcela konkrétní znění smlouvy takto žalovaný měl odsouhlasit, a že smlouva byla žalovanému zaslána ve formátu, který nelze měnit a že smlouva byla vyhotovena na trvalém nosiči dat, a že se jedná právě o znění smlouvy, které soudu předložila žalobkyně.

26. Úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o. z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že právním předchůdcem žalobkyně ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání s žalovaným, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem v podobě jedinečného kódu alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

27. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva není opatřena řádným podpisem žalovanému, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé.

28. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným podpisem žalovanému nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaný podepsala elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a změně některých dalších zákonů. Soudu tak nezbylo než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy.

29. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovanému:

30. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

32. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

33. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které mimo jiné odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

34. Soud se z moci úřední zabýval smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

35. Právní předchůdce žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

36. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

37. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“.

38. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání).

39. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by její právní předchůdce dostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovanému) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě právní předchůdce žalobkyně sice zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nikoliv však řádně a s odbornou péčí. Po posouzení úvěruschopnosti žalovanému dospěl k závěru, že mu zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru. K tomuto závěru však nemohl dospět, pokud by uvažoval v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sám zjistil.

40. Právní předchůdce žalobkyně sice provedl lustrum žalovaného v insolvenčním rejstříku a databázi exekucí, nicméně neprovedl lustrum žalovaného v bankovních a nebankovních registrech a měl k dispozici pouze tři výpisy z účtu žalovaného, ze kterých není seznatelná výše měsíčních nákladů žalovaného na bydlení a jiné nezbytné náklady a podobně. Navíc, jak se podává z výpisu z účtu, žalovaný již splácel nějaké další půjčky, navíc mu byly poskytnuty vedle již splácených půjček další úvěry, a to od společnosti [právnická osoba]., [právnická osoba]. a to opakovaně. Tedy je zřejmé, že musel žalovaný splácet větší množství půjček, není však seznatelná výše měsíčních splátek žalovaného, navíc ani z výpisu z účtu není seznatelná výše měsíčního příjmu žalovaného a z jakého titulu na účet žalovaného přicházely různé částky od různých osob bez bližšího označení. Pouze u jedné platby je uvedeno označení „[Anonymizováno]“ a navíc se z výpisu z účtu podává, že žalovaný prováděl platby na účet společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] tedy soudu se jeví pravděpodobným, že žalovaný sázel buďto sám nebo prostřednictvím či v zastoupení třetích osob, není tedy ani z výpisu z účtu seznatelelné, jaká je výše měsíčního příjmu žalovaného z legálních zdrojů a jaké jsou jeho pravidelné měsíční výdaje. Navíc je evidentní, že musel již žalovaný v té době splácet větší množství půjček a není seznatelné jakou částkou. Soudu nebyly nabídnuty žádné důkazy ohledně toho, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně prověřoval úvěruschopnost žalovaného ve směru jeho konkrétních příjmů a výdajů, kromě přiložených výpisů z účtu.

41. Právní předchůdce žalobkyně si měl především vyžádat dokumenty prokazující zcela konkrétní výdaje žalovaného na bydlení a splátky (i splátky jeho závazků) a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Také se nejeví pravděpodobným, že by žalovaný neměl žádné výdaje na bydlení apod. a že by jeho výdaje odpovídaly životnímu minimu. Výsledek, k němuž právní předchůdce žalobkyně došel, nekoresponduje s tím, jak žalovaný ve skutečnosti s těmito prostředky nakládal. Právní předchůdce žalobkyně tak rezignoval na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalovaného, ani si jejich skutečnou výši neprověřoval. Rozhodující zde přitom je konkrétní výše nákladů na spotřebu plynu a elektřiny v domě/bytě ve kterém bydlí, náklady na vytápění tohoto domu/bytu, konkrétní náklady na léky, stravu, ošacení apod. Pakliže právní předchůdce žalobkyně využil údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, kdyby právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (ani nebylo tvrzeno a dokládáno, že by tyto lustrace byly prováděny), jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohl právní předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet, aniž by alespoň základním způsobem neověřil též skutečné příjmy a výdaje žalovaného. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, dospěl by soud k závěru, že smlouva, pokud by byla uzavřena, je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

42. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

43. Soud se zabýval tím, zda nebylo ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. Jak se podává ze zprávy Raiffeisen Bank a.s., na účet žalovaného, ke kterému měl dispoziční oprávnění pouze žalovaný, byla dne [datum] připsána částka [částka] zaslaná z účtu právního předchůdce žalobkyně. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku ve výši [částka], neboť v tomto rozsahu se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobkyně dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatil a je dle § 2991 odst. 1 o. z. povinen bezdůvodné obohacení vydat. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně na žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než žalobou, která byla žalovanému doručena dne [datum], dne [datum] tak měl žalovaný plnit, a od [datum] je žalovaný v prodlení.

44. Žalovaný nezaplatila žalovaným částku do rozhodnutí soudu, ocitla se v prodlení s placením dluhu a je tedy povinna podle § 1970 o. z. zaplatit i úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

45. Protože úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, poplatky, smluvní pokuty a úrok z prodlení) nelze přiznat, neboť uvedené nároky se váží k hlavnímu závazku, který nebyl platně sjednán (výrok II.).

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch a neúspěch žalobkyně a žalovaného je stejného rozsahu. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu ([datum]), tj. částky [částka], sestávající z požadované částky [částka], částky [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce [částka] (tj. 48 %), sestávající z částky [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Obdobně judikoval i Krajský soud v [adresa] ve svém rozsudku ze dne [datum], č.j. [spisová značka].

47. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení