7 C 310/2022-205

Rubrum

Okresní soud ve [obec] rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rychtářové a přísedících Ing. Věry Vrbské a Ivany Jeništové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud určil, že rozvázání pracovního poměru výpovědí danou žalobkyni dne [datum], je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám jeho zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] částku ve výši 55 452 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala rozhodnutí soudu, na jehož základě by bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru učiněná žalovaným dne [datum], je neplatná. Žalobu odůvodnila tím, že u žalovaného byla zaměstnána na pozici [anonymizováno]. Do této funkce byla jmenovaná usnesením Rady [územní celek] [číslo] ze dne [datum]. Z funkce ředitelky pak byla odvolaná dne [datum]. Žalobkyně dále tvrdila, že od [datum] do [datum] byla v dočasné pracovní neschopnosti. Po skončení pracovní neschopnosti se dne [datum] na výzvu žalovaného dostavila na pracoviště, kde ji bylo sděleno, že žalovaný pro ni nemá žádné vhodné pracovní místo, a proto má pro ni připravenou výpověď. Poté, co se žalobkyně seznámila s textem výpovědi, požádala žalovaného o možnost ukončení pracovního poměru dohodou. Žalovaný ji přislíbil, že návrh dohody připraví a doručí jí ho na adresu jejího bydliště. Žalobkyně však žádný návrh dohody o ukončení pracovního poměru od žalovaného neobdržela, až následně dne [datum] jí žalovaný doručil dokumenty související se skončením pracovního poměru (vč. potvrzení o zaměstnání). V návaznosti na to pak žalobkyně žalovaného informovala o tom, že s výpovědí nesouhlasí a následně prostřednictvím své zástupkyně dne [datum] žalovaného opětovně upozornila na to, že výpověď považuje za neplatnou s tím, že trvá na tom, aby ji žalovaný nadále zaměstnával. Žalobkyně podotkla, že výpověď považuje za neplatnou ze dvou důvodů, a to jednak proto, že nebyla řádně doručena a dále protože pro výpovědní důvod dle § 73a odst. 2 zákoníku práce nebyly splněny předpoklady. V této souvislosti žalobkyně poukázala na skutečnost, že odvoláním z místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí a že zaměstnavatel je povinen nabídnout zaměstnanci další pracovní zařazení odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Teprve pokud zaměstnavatel odpovídající pozici nemá nebo zaměstnanec nabízenou práci odmítne, je dán výpovědní důvod dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Ve vztahu k fikci doručení výpovědi žalobkyně uvedla, že tuto převzít neodmítla s tím, že na ni reagovala žádostí o uzavření dohody. O případném doručení výpovědi domu neví, neboť v daným okamžik nebyla doma a její matka (jíž měla být výpověď pro žalobkyni předána), která není v důsledku svého zdravotního stavu plně orientovaná, jí žádnou zásilku nepředala. Navíc i kdyby byla výpověď matce žalobkyně fakticky předána, nejedná se o řádné doručení do vlastních rukou žalobkyně. Žalobkyně dále podotkla, že přestože ji žalovaný tvrdil, že pro ni nemá žádné vhodné volné místo, tak v době tvrzeného doručení výpovědi (ke dni [datum]) inzeroval na úřadu práce dvě poptávky na pracovní místo zdravotní sestry s nástupem od [datum] Tyto byly z nabídky úřadu práce staženy až dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má vzdělání všeobecná zdravotní sestra, odpovídalo toto poptávané pracovní zařazení její kvalifikaci a rovněž i jejímu zdravotnímu stavu. Žalobkyně doplnila, že žalovaný ji měl nabídnout změnu jejího pracovního zařazení již v průběhu doby, kdy byla v pracovní neschopnosti (více než jeden rok), když v tuto dobu měl volné místo všeobecné i praktické sestry opakovaně. Žalobkyně se domnívá, že tzv. nabídková povinnost zaměstnavatele platí ihned po odvolání zaměstnance z vedoucího místa, a to až do okamžiku doručení výpovědi. Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že žalovaný byl Českou správou sociálního zabezpečení dne [datum] informován o tom, že žalobkyni dne [datum] skončí podpůrčí doba, a proto mohl předpokládat, že je určitá pravděpodobnost, že se žalobkyně může vrátit zpět do zaměstnání. Přesto však uzavřel několik pracovních smluv s jinými uchazeči. V celém průběhu řízení žalobkyně setrvala na svém tvrzení, že minimálně v době, kdy žalovanému oznámila ukončení pracovní neschopnosti (dne [datum]) měl žalovaný volné minimálně jedno místo na pozici všeobecná zdravotní sestra, které obsadil paní [jméno] [příjmení] (s níž uzavřel pracovní smlouvu dne [datum]). S ohledem na okolnosti dané věci pak považuje výpověď z pracovního poměru ze strany zaměstnavatele za nedůvodnou a v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Skutečnost, že žalobkyně ode dne [datum] do [datum] vykonávala funkci ředitelky Městského ústavu sociálních služeb [obec], nezpochybňoval. Uvedl, že ke dni [datum] byla žalobkyně z funkce ředitelky odvolána. Žalovaný pak dále nesporoval ani to, že v době od [datum] do [datum] byla žalobkyně v dočasné pracovní neschopnosti a že její ukončení mu oznámila e-mailem dne [datum]. Vzhledem k tomu, že pro žalobkyni ke dni [datum] neměl žádné vhodné místo, tak ji dal z pracovního poměru výpověď. U jednání dne [datum] byla přítomna žalobkyně, [anonymizováno] [příjmení] a paní [příjmení]. Bránil se tím, že není pravdivé tvrzení žalobkyně spočívající v tom, že jí měl dne [datum] přislíbit připravit návrh dohody o rozvázání pracovního poměru, když naopak toho dne jí sdělil, že pro ni nemá vhodné pracovní místo, a proto jí předložil výpověď z pracovního poměru. Tuto výpověď pak žalobkyně poté, co si ji přečetla, odmítla převzít, a proto nastala fikce doručení ve smyslu ust. § 334 odst. 3 zákoníku práce. Žalobkyně s výpovědí nesouhlasila a žádala uzavření dohody s finanční kompenzací, což nebylo pro žalovaného akceptovatelné. Ve vztahu k dalšímu pokusu o doručení předmětné výpovědi žalobkyni žalovaný doplnil, že k tomuto přistoupil pouze z důvodu, aby měla žalobkyně text výpovědi k dispozici. Vzhledem k tomu, že při návštěvě bydliště žalobkyně (dne [datum]), nebyla doma, předal obálku s výpovědí matce žalobkyně. Žalovaný doplnil, že pozice ředitele je zařazena do 12. platové třídy a pozice všeobecné zdravotní sestry do platové třídy 10. Žalovaný dále namítl, že jeho nabídková povinnost se vztahovala k okamžiku doručení výpovědi, tedy ke dni [datum] s tím, že k tomuto dni žádné volné místo, které by odpovídalo zdravotní způsobilosti a kvalifikaci žalobkyně, k dispozici neměl. [příjmení] pracovní místo všeobecné zdravotní sestry pak neměl ani ke dni [datum]. Rovněž neměl ani volné místo na pozici vedoucího Domova pro seniory [ulice], [obec]. Pokud k danému dni byla na úřadu práce zveřejněna poptávka po zdravotní sestře, jednalo se o již neaktivní inzerát z předchozí doby. Obě pozice všeobecné zdravotní sestry byly již před [datum] fakticky obsazeny jinými zaměstnanci ([jméno] [anonymizováno] s nástupem ke dni [datum] a [jméno] [příjmení], která nastoupila dne [datum]). Ve vztahu k paní [příjmení] žalovaný doplnil, že s touto byl nástup do zaměstnání ke dni [datum] dohodnut již dne [datum], kdy tuto skutečnost zároveň oznámili úřadu práce. [jméno] [příjmení] pak dne [datum] absolvovala lékařskou vstupní prohlídku a dne [datum] uzavřela se žalovaným pracovní smlouvu. Žalovaný uzavřel, že ke dni [datum] pro žalobkyni objektivně neměl volné žádné vhodné pracovní místo s tím, že i kdyby nějaké místo snad měl, tak se domnívá, že by pro žalobkyni vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu nebylo vhodné a že by jej fakticky nebyla schopná vykonávat. Zdůraznil, že kdyby žalobkyně měla fakticky zájem na dalším výkonu práce u žalovaného, mohla dotaz k dalšímu možnému zařazení na jednání dne [datum] vznést, což neučinila. Rovněž pak ani po celou dobu pracovní neschopnosti žalovaného neinformovala o vývoji svého zdravotního stavu a neprojevila zájem o další uplatnění. První reakce od žalobkyně přišla až dne [datum], kdy sdělila, že bude ke dni [datum] uschopněna. Žalovaný v tomto jednání žalobkyně (neinformování zaměstnavatele v průběhu celé pracovní neschopnosti a poté pouze neformální zaslání e-mailu) a rovněž i v uplatnění nároku u soudu spatřuje rozpor s dobrými mravy a zjevné zneužití výkonu práva, neboť žalobkyně neměla v úmyslu u žalovaného pokračovat na jakékoliv jiné pracovní pozici (vyjma pozice nejvyšší – ředitelky).

3. Po provedeném dokazování má soud z listiny označené jako„ Odvolání z funkce ředitelky [anonymizováno] [obec]“ ze dne [datum] za prokázané, že na jejím základě byla žalobkyně odvolaná z funkce [anonymizováno] Městského ústavu sociálních služeb [obec]. Tato skutečnost a rovněž i to, že žalobkyně byla ke dni [datum] jmenována do funkce ředitelky Městského ústavu sociálních služeb [obec], byla mezi účastníky nesporná. Z e-mailové zprávy odeslané z adresy [email] na adresu [email] vyplynulo, že dne [datum] v 9:22 hod. žalobkyně žalovanému oznámila, že ke dni [datum] končí její pracovní neschopnost s tím, že od pondělí [datum] je práce schopná. Z listiny označené jako„ Výpověď z pracovního poměru“ datované dne [datum] se podává, že vzhledem k tomu, že po odvolání z funkce ředitelky žalovaný žalobkyni nemůže nabídnout žádnou práci, která by odpovídala jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele, který ji nemůže nadále přidělovat práci podle původního jmenování, a proto se žalobkyní rozvazuje pracovní poměr výpovědí dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce s tím, že po celou dobu výpovědní doby bude žalobkyně čerpat nevyčerpanou dovolenou a placené volno a následně bude uplatněna překážka na straně zaměstnavatele. Na této listině absentuje podpis zaměstnance – žalobkyně. Z dalšího vyhotovení shora uvedené listiny shodného znění soud zjistil, že tato byla dne [datum] předána paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] za přítomnosti dvou strážníků městské policie. Z listiny označené jako„ Záznam o odmítnutí doručení výpovědi z pracovního poměru“ ze dne [datum] vyplývá, že v pátek [datum] v 9:22 hod. žalobkyně e-mailem oznámila ukončení pracovní neschopnosti, a proto byla vyzvána, aby se dne [datum] v 9:00 hod. dostavila do kanceláře ředitelky žalovaného. Skutečnost, že dne [datum] proběhlo dané jednání, účastníci nesporovali. Daného jednání se vyjma žalobkyně zúčastnila paní ředitelka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a mzdová účetní paní [jméno] [příjmení]. Žalobkyni byla předložena výpověď z pracovního poměru, kterou si pečlivě přečetla a poté sdělila, že s ní nesouhlasí a že ji nepodepíše. Nepříjemným způsobem se dožadovala jiného řešení. Uvedla, že týž den očekává doručení jiné nabídky vztahující se k ukončení pracovního poměru a poté odešla. Přestože si byl zaměstnavatel vědom toho, že na základě jednání žalobkyně jednání došlo k fikci doručení výpovědi, měli zájem, aby žalobkyně měla text výpovědi k dispozici, a proto se pokusili ji žalobkyni předat opětovně v místě jejího bydliště. Tohoto pokusu se zúčastnila za spolupráce městské policie [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla doma, byla zásilka předána její matce [jméno] [celé jméno žalobkyně], která sdělila, že ji žalobkyni předá. Z přípisu ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaný žalobkyni zaslal doklady k ukončení pracovního poměru. Z Potvrzení o zaměstnání – zápočtového listu vyplynulo, že žalobkyně byla u žalovaného v pracovním poměru od [datum] do [datum] na pozici ředitel organizace. Tyto skutečnosti vyplývají rovněž i z Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne [datum]. Z Potvrzení o době čerpání nemocenských dávek soud zjistil, že v době od [datum] do [datum] byla žalobkyně nemocná. Doba pracovní neschopnosti žalobkyně byla mezi účastníky nesporná. Skutečnost, že shora uvedený přípis včetně předmětných dokladů byl žalobkyni fakticky odeslán, resp. doručen vyplývá z podacího razítka na dané zásilce ([datum]) a rovněž ze shodných tvrzení účastníků. Z listiny označené jako„ Věc: Rozvázání pracovního poměru s Městským ústavem sociálních služeb [obec]“ datované dne [datum] se podává, že žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (poté co obdržela potvrzení o zaměstnání) napsala, že doposud neobdržela výpověď z pracovního poměru, a proto její pracovní poměr nadále trvá. Z přípisu označeného jako:„ Věc: Rozvázání pracovního poměru s Městským ústavem sociálních služeb [obec]“ vyplynulo, že žalobkyně dne [datum] sdělila Mgr. [jméno] [příjmení], že v dopise ze dne [datum] uvádí několik zásadních nepravd, které se v průběhu jednání dne [datum] neuskutečnily s tím, že je zvědavá, zda účastníci daného jednání budou svými výpověďmi před soudem riskovat obvinění z křivé výpovědi. Z přípisu označeného jako„ Věc: Neplatnost rozvázání pracovního poměru, trvání na dalším zaměstnávání“ má soud za prokázané, že žalobkyně dne [datum] prostřednictvím své zástupkyně žalovanému sdělila, že výpověď ze dne [datum] považuje za neplatnou s tím, že trvá na tom, aby ji žalovaný nadále zaměstnával. Skutečnost, že tato listina byla žalovanému téhož dne fakticky doručena, se podává z doručenky datové zprávy. I tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná.

4. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Strakonice ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému bylo dne [datum] ohledně žalobkyně odesláno upozornění na čerpání podpůrčí doby v délce 380 dní. Tato skutečnost vyplývá rovněž i z Doručenky datové zprávy, z níž je zřejmé, že dané upozornění bylo žalovanému doručeno dne [datum]. Z Upozornění Okresní správy sociálního zabezpečení Strakonice na čerpání podpůrčí doby ze dne [datum] se podává, že žalobkyně je v pracovní neschopnosti od [datum] s tím, že čerpání podpůrčí doby v délce 380 nastane ke dni [datum].

5. Ze sdělení Úřadu práce [obec] ze dne [datum] má soud za prokázané, že volná pracovní místa na pozici Všeobecná zdravotní sestra byla zaměstnavatelem žalovaným nahlášena a následně zadána do databáze volných pracovních míst v roce 2022 takto: 1. dne [datum] s možným nástupem od [datum] (tato nabídka byla z databáze vyřazena na žádost zaměstnavatele dne [datum]), 2. dne [datum] s možným nástupem od [datum] (dne [datum] došlo k vyřazení z databáze na základě jeho obsazením vhodným uchazečem o zaměstnání) a 3. dne [datum] s možným nástupem od [datum] (v databázi volných míst je zveřejněno doposud). Z printscreenu obrazovky z internetových stránek [webová adresa] vyplynulo, že zde dne [datum] byla nabízena tři volná pracovní místa u žalovaného, a to na pozici všeobecné zdravotní sestry či praktické sestry s nástupem od [datum]. Téhož dne byly shodné nabídky pracovního uplatnění zveřejněny rovněž na webových stránkách [webová adresa]. Ze sdělení Úřadu práce [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaným nahlášená volná pracovní místa byla zadána do informačního systému OKpráce, odkud se automaticky nahrají na oficiální portál Ministerstva práce a sociálních věcí [webová adresa]). Zde jsou informace veřejně přístupné a jsou často využívané dalšími portály. Nabídka volných pracovních míst předložená žalobkyní byla pořízena na adrese [webová adresa], což není oficiální portál spravovaný úřadem práce. Na této adrese úřad práce nic nezveřejňuje, ani neručí za jeho obsah. Z listiny označené jako:„ Věc: doplňující sdělení k žádosti [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]“ soud zjistil, že uchazeči o zaměstnání mají povinnost nejpozději do 8 kalendářních dnů oznámit změny skutečností rozhodných pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Úřad práce [obec] dále sdělil, že pokud dojde k obsazení pracovního místa na základě vydané doporučenky, je následně po vyřazení uchazeče o zaměstnání z evidence úřadu práce interním propojením databáze volných pracovních míst a evidovaných uchazečů o zaměstnání, možné v databázi nalézt návrh na snížení počtu volných pracovních míst. Na základě této skutečnosti pak došlo ke zrušení daného pracovního místa (všeobecné zdravotní sestry) v databázi pracovníkem úřadu práce. Úřad práce rovněž uvedl, že obecně ke zrušení nabídky volného pracovního místa v databázi úřadu práce dochází na základě sdělení zaměstnavatele, ověřením platnosti nastavené expirační doby pro ponechání nabídky v databázi pracovníkem úřadu (expirace se stanovuje zpravidla na 3 měsíce) nebo obsazením nabízeného místa doporučeným uchazečem o zaměstnání. Změna v databázi volných pracovních míst je prováděna neprodleně na základě zjištění rozhodných skutečností pro zrušení pracovního místa.

6. Z listiny označené jako:„ Jmenování do funkce“ ze dne [datum] má soud za prokázané, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla s účinností ode dne [datum] jmenovaná do funkce vedoucí Domova pro seniory [ulice a číslo], [obec]. Z listiny označené jako:„ Jmenovaná na vedoucí pracovní místo“ vyplynulo, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla s účinností od [datum] jmenovaná na vedoucí pracovní místo ředitelky Městského ústavu sociálních služeb [obec]. Z Dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla na období od 1. 20. 2021 do [datum] pověřena vedením, resp. bude vykonávat práci vedoucí Domova pro seniory, [ulice a číslo], [obec]. Tímto vedením byla [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pověřena i nadále, a to s účinností od [datum], což vyplynulo z Dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum]. Z listiny označené jako:„ Jmenování do funkce“ ze dne [datum] se podává, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla s účinností ode dne [datum] jmenovaná do funkce vedoucí Domova pro seniory, [ulice a číslo], [obec].

7. Ze Seznamu zaměstnanců žalovaného soud mj. zjistil, že žalovaný v průběhu roku 2022 obsadil pozici všeobecné zdravotní sestry třikrát, když dne [datum] nastoupil do zaměstnání [příjmení] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení] a dne [datum] [jméno] [příjmení] a jednou pozici praktické zdravotní sestry, a to dne [datum] (nastoupila [jméno] [příjmení]). V průběhu roku 2022 pak žalovaný několikrát přijal do zaměstnání i zaměstnance na pozici„ pracovník v sociálních službách – přímá obslužná péče“ (a t o dne 1. 6., 1. 10., 3. 10., 15. 10., 17. 10., 24. 10., 21. 11.) a„ pracovník v sociálních službách – pečovatelka“ (a to dne 1. 9.). Z pracovní smlouvy [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno]). Z Oznámení o přijetí pracovníka vystaveného dne [datum] vyplynulo, že žalovaný potvrdil, že shora uvedená uchazečka o zaměstnání je ode dne [datum] přijata u žalovaného na pracovní zařazení všeobecná zdravotní sestra. [jméno] [příjmení] pak dne [datum] absolvovala vstupní lékařskou prohlídku u [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (z lékařského posudku vyplynulo, že je zdravotně způsobilá k výkonu práce všeobecné zdravotní sestry u žalovaného) a následně dne [datum] u žalovaného podepsala Dodatek k osobnímu dotazníku. Práci všeobecné zdravotní sestry dále u žalovaného vykonával i [příjmení] [příjmení], a to od [datum] (což soud zjistil z Pracovní smlouvy datované dne [datum]) a od [datum] [jméno] [příjmení] (což se podává z Pracovní smlouvy ze dne [datum]). Od [datum] k žalovanému na pozici praktické zdravotní sestry nastoupila [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (což vyplývá z Pracovní smlouvy datované dne [datum]).

8. Z Vysvědčení o maturitní zkoušce soud zjistil, že žalobkyně v roce 1994 složila maturitní zkoušku na [ulice] zdravotnické škole v [obec]. Z Osvědčení o státní zkoušce pro bakaláře vyplývá, že žalobkyně dne [datum] úspěšně ukončila studium na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v [obec], ve studijním oboru ošetřovatelství. Z Vysvědčení o státní závěrečné zkoušce ze dne [datum] se podává, že žalobkyně získala vysokoškolské vzdělání studiem v navazujícím magisterském studijním programu ošetřovatelství oboru učitelství zdravotnických předmětů pro střední školy na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v [obec]. Skutečnost, že žalobkyně úspěšně ukončila vysokoškolské vzdělání vyplývá rovněž i z Diplomů vystavených [příjmení] [příjmení].

9. Z Vyhlášení výběrového řízení na pozici ředitele Městského ústavu sociálních služeb [obec] ze dne [datum] se mj. podává, že daná pracovní pozice byla zařazena do 12. platové třídy.

10. Ze sdělení [nemocnice], a. s . ze dne [datum] se podává, že žalobkyně v červenci 2022 (v týdnu od [datum]) poptávala práci v nemocnici, a to na pozici porodní asistentky. Ze sdělení [nemocnice], a. s . ze dne [datum] soud zjistil, že po posouzení žádosti, kvalifikace a dosavadní praxe žalobkyně bylo rozhodnuto o jejím nepřijetí. Ze sdělení [nemocnice], a. s . ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyně u nich v první polovině roku 2022 poptávala práci na pozici všeobecné zdravotní sestry. Ze sdělení [nemocnice], a. s . ze dne [datum] se podává, že žalobkyni bylo místo všeobecné sestry fakticky nabídnuto, avšak tato telefonicky sdělila, že nenastoupí (důvod neuvedla).

11. Ze zprávy ČSSZ ze dne [datum] soud zjistil, že evidují pojistné vztahy žalobkyně u zaměstnavatelů: [jméno] [příjmení] (od [datum] do [datum]), Ministerstvo zdravotnictví (od [datum] do [datum]), Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (od [datum] do [datum]), [název žalované] (od [datum] do [datum]) a [ulice] univerzita v [obec] (od [datum] do [datum] a od [datum] doposud). Z dalšího sdělení ČSSZ ze dne [datum] pak vyplynulo, že do roku 2000 žalobkyně byla zaměstnaná ve Všeobecné fakultní nemocnici od [datum] do [datum] a následně od [datum] do [datum]. Z listiny označené jako„ Součinnost zaměstnavatele“ ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyně byla v době od [datum] do [datum] zaměstnaná ve Všeobecné fakultní nemocnici v [obec], kde vykonávala funkci zdravotní sestry na JIP operačního sálu na Gynekologicko-porodnické klinice.

12. Své rozhodnutí soud opírá i o další ve věci provedené důkazy, a to výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], výpověď ředitelky žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] a účastnickou výpověď žalobkyně.

13. Z výpovědi [jméno] [příjmení], mzdové účetní žalovaného, soud zjistil, že se zúčastnila jednání se žalobkyní dne [datum], které dne [datum] domluvila personalistka paní [příjmení] poté, co jim žalobkyně oznámila ukončení pracovní neschopnosti. K průběhu daného jednání svědkyně uvedla, že se odehrálo v kanceláři paní ředitelky a trvalo zhruba třičtvrtě hodiny. Svědkyně se žalobkyní nejprve vybavila mzdové věci (výplatní pásky, evidenční list), a poté žalobkyni paní [příjmení] sdělila, že pro ni žalovaný nemá žádné vhodné místo. Paní ředitelka měla od paní personalistky připravenou výpověď (připravila ji v pátek [datum]), kterou předala žalobkyni. Po přečtení výpovědi žalobkyně sdělila, že s ní nesouhlasí a že žádá dohodu s odstupným. Na to ji svědkyně sdělila, že vzhledem k tomu, že byla do funkce jmenovaná a její místo se neruší, tak na odstupné nárok nemá. Žalobkyně uvedla, že očekávala, že budou lépe připraveni, že předpokládala další možnosti, a poté odešla s tím, že na ně čeká doma, kde bude do 4. 8., kdy odjíždí na dovolenou. Podotkla, že žalovaný žalobkyni žádnou dohodu nepřislíbil. Žalobkyně uvedla, že by mohla skončit dříve, na což jí svědkyně sdělila, že by s dohodou musela přijít ona sama. Žalobkyně šla ještě zařídit další záležitosti do finanční účtárny. Paní personalistka pak raději kontaktovala jejich právníka, který jim sdělil, že postupovali řádně s tím, že je ujistil v tom, že když si žalobkyně výpověď přečetla, je řádně doručena. Protože chtěli, aby žalobkyně měla text výpovědi k dispozici, tak ještě téhož dne navštívili ([anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] a dva příslušníci městské policie) bydliště žalobkyně, kde ji však nezastihli, a proto zásilku pro žalobkyni předali její matce. Paní žalobkyně následně žalovaného vůbec nekontaktovala. Žalobkyně nejprve čerpala starou dovolenou a pak ji žalovaný platil až do konce října 2022 náhradu mzdy za překážku na straně zaměstnavatele. Poté žalobkyni vystavili zápočtový list, a proto ji [anonymizováno] [příjmení] kontaktovala, aby si jej přišla vyzvednout. Žalobkyně jej však chtěla zaslat poštou, proto ji vyhověli. Až po jeho doručení žalobkyně kontaktovala paní ředitelku. Ve vztahu ke zveřejňování nabídky volných pracovních míst svědkyně vypověděla, že toto je v kompetenci personalistky paní [příjmení], která poptává nové zaměstnance na úřadu práce. Dříve občas inzerovali i v ČP servisu. Příjem nových zaměstnanců vč. podpisů pracovních smluv řeší paní [příjmení] po konzultaci s paní ředitelkou. Veškeré doklady s nimi řeší již před faktickým nástupem do zaměstnání, zhruba 14 dní předem (vyplňování dotazníků, vstupní lékařská prohlídka, apod.). Věrohodnost této svědkyně soud posuzoval s vědomím, že se jedná o zaměstnankyni žalovaného, avšak s ohledem na celkovou shodu její výpovědi s výpovědí svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a výpovědí [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tato skutečnost její věrohodnost nesnížila.

14. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalobkyně žalovanému v pátek [datum] v 9:22 hod. e-mailem oznámila, že ke dni [datum] končí pracovní neschopnost s tím, že od [datum] bude práce schopná. Svědkyně uvedla, že si žalovaný je vědom své nabídkové povinnosti po odvolání žalobkyně z funkce, avšak ke dni [datum] měli plný stav zaměstnanců, a to i na pozici všeobecné zdravotní sestry. Žádné volné vhodné místo tak pro žalobkyni neměli. [příjmení] místo neměli ani ke dni [datum]. Svědkyně se domnívala, že ke dni odvolání žalobkyně však zřejmě nějaké volné místo zdravotní sestry měli. Vzhledem k tomu, že od [datum] měla svědkyně plánovanou 14denní dovolenou, připravila již dne [datum] výpověď z pracovního poměru žalobkyně. U jednání se žalobkyní dne [datum] svědkyně nebyla (neboť měla dovolenou), avšak po předmětné schůzce ji kontaktovala paní ředitelka [příjmení] a požádala ji, zda by se mohla zastavit v práci. Zde ji paní ředitelka popsala průběh schůzky a požádala ji, aby celou záležitost probrala s jejich právníkem panem [příjmení]. Ten ji potvrdil, že výpověď byla žalobkyni řádně doručena (na základě fikce). Svědkyně však chtěla, aby žalobkyně měla text výpovědi k dispozici, v domnění že by pak třeba mohla sama reagovat návrhem dohody, k čemuž však nedošlo. Společně s paní ředitelkou a dvěma strážníky městské policie dovezli výpověď žalobkyni domů, kde ji však nezastihli, a proto obálku s výpovědí ponechali její matce. Žalobkyně žalovaného celou dobu nijak nekontaktovala. Svědkyně má v kompetenci příjem nových zaměstnanců. Pokud žalovaný má volné pracovní místo, spolupracuje výlučně s Úřadem práce ve [obec], který žádá o zavedení poptávky do jejich databáze a zveřejnění inzerátu na webových stránkách. Na přelomu roku 2020 a 2021 jednou či dvakrát inzerát zveřejnili i ve Zpravodaji [územní celek]. Po obsazení místa pak kontaktuje úřad práce a žádá o stažení inzerátu, neboť již není aktuální. Pokud je uchazeč přijat na základě tzv. doporučenky úřadu práce, tak ten má povinnost danou skutečnost úřadu práce sám nahlásit a úřad práce pak na inzerát reaguje sám tak, že jej zruší. Poslední možností sejmutí inzerátu z nabídky je tzv. expirační doba, na kterou je místo poptáváno. Pokud se s úřadem práce nedohodne jinak, tak po jejím uplynutí inzerát sám spadne. Z výpovědi svědkyně soud dále zjistil, že dne [datum] se s [jméno] [příjmení] domluvila, že od [datum] nastoupí do zaměstnání k žalovanému na pozici všeobecné zdravotní sestry. Při schůzce dne [datum] svědkyně paní [příjmení] vybavila doklady, které potřebovala vyplnit a předala ji žádanku na vstupní lékařskou prohlídku. Vzhledem k tomu, že paní [příjmení] k žalovanému byla poslána z úřadu práce, tak svědkyně ji téhož dne ([datum]) potvrdila tzv. doporučenku s tím, že se dohodli na nástupu do zaměstnání od [datum]. Poté, co paní [příjmení] ve středu dne [datum] svědkyni přinesla vyplněné dokumenty potřebné k nástupu do zaměstnání, tak si dohodly schůzku k podpisu pracovní smlouvy (kterou svědkyně zpracovává na základě předložených dokladů), a to na den [datum] v 9:30 hod. Smlouvy se vesměs podepisují před nástupem do zaměstnání, neboť je nutné zaměstnancům zajistit ošacení a jídlo a seznamují se se svým nadřízeným. Přestože pracovní smlouvu žalovaný s [jméno] [příjmení] fakticky podepisovali dne [datum], byla datovaná dne [datum], kdy od 6 hod. nastoupila do práce. Takovou měli ústní dohodu s úřadem práce (že datum podpisu smlouvy bude korespondovat s faktickým nástupem do zaměstnání), neboť se stávalo, že uchazeč byl z evidence o zaměstnání vyřazen již ke dni podpisu smlouvy a pak byl až do faktického nástupu do práce několik dní bez zaměstnání. Z výpovědi svědkyně soud dále zjistil, že účast městské policie u jiného zaměstnance, než u žalobkyně nevyužili. Využití městské policie žalovanému nabídl pan starosta v době, kdy po oznámení pracovní neschopnosti jim žalobkyně sdělila, že se nemůže dostavit do zaměstnání a předat služební věci. Za této situace se příslušníci městské policie dostavili k žalobkyni domů, kde od ni převzali služební počítač a telefon. Ve vztahu k pracovní pozici pracovník v sociálních službách svědkyně uvedla, že tato se dělí mj. na pečovatelky a přímou obslužnou péči. Pečovatelka pracuje v terénu (dochází do domácností klientů) a přímá obslužná péče se naopak poskytuje uživatelům umístěným v domově pro seniory. Obě tyto pozici jsou zařazeny v 5. platové třídě a k jejich výkonu postačí základní vzdělání. Pracovní pozice všeobecné zdravotní sestry je v platové tabulce umístěna v 10. třídě a k jejímu výkonu je nutné odborné vysokoškolské vzdělání. Praktické sestře, která je zařazena do 9. platové třídy, pak stačí střední zdravotní vzdělání s maturitou. Žalobkyně na pozici ředitelky byly zařazena do třídy 12. s tím, že pro obsazení tohoto místa se vyžadovalo vysokoškolské vzdělání (zdravotní, sociální nebo ekonomické). Ve vztahu k této svědkyni soud uvádí, že si je vědom té skutečnosti, že se jedná o zaměstnankyni žalovaného, avšak tato skutečnost její věrohodnost nesnížila, neboť její výpověď je ve stěžejních bodech totožná s výpovědí ostatních svědků a výpovědí Mgr. [jméno] [příjmení] a rovněž i ve shodě s listinnými důkazy.

15. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že tato jednala se žalovaným o možném pracovním uplatnění na základě doporučenky z úřadu práce. S paní [příjmení] si telefonicky sjednala schůzku. Při této schůzce (která se uskutečnila v průběhu července 2022) se svědkyně se žalovaným dohodla, že k němu nastoupí do zaměstnání na pozici všeobecné zdravotní sestry od [datum]. Předem si musela zařídit vstupní věci (lékařskou prohlídku apod.). Když měla vše vyřízené, předala dokumenty paní [příjmení]. Vzhledem k tomu, že paní personalistka měla mít od [datum] dovolenou, tak pracovní smlouvu podepisovali dřív, někdy na konce července asi v pátek odpoledne (přesný datum a čas si však svědkyně nevybavila). Podrobnosti ohledně jednání se žalovaným před uzavřením pracovní smlouvy si svědkyně nepamatovala. Do zaměstnání k žalovanému pak svědkyně fakticky nastoupila dne [datum]. Soud nemá důvod pochybovat ani o věrohodnosti této svědkyně, neboť i její výpověď je v souladu s výpovědí svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a listinnými důkazy. Za této situace soud vycházel i z výpovědi této svědkyně, neboť neshledal žádné skutečnosti, které by její věrohodnost snížily.

16. Z účastnické výpovědi žalobkyně se podává, že absolvovala [ulice] zdravotnickou školu v [obec], kde získala kvalifikaci všeobecná zdravotní sestra a porodní asistentka. Následně studovala na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy obor ošetřovatelství nejprve v bakalářském studiu, a poté v navazujícím studiu magisterském, a to se zaměřením na pedagogiku a management. Žalobkyně vypověděla, že již v době vysokoškolského studia pracovala jako všeobecná zdravotní sestra na částečný úvazek na interní klinice všeobecné fakultní nemocnice a poté na plný úvazek na jednotce intenzivní péče na gynekologicko-porodnické klinice. Jako zdravotní sestra tak pracovala v letech 1996 2000. V roce 2001 pak žalobkyně nastoupila na Ministerstvo zdravotnictví, kde nejprve působila jako úřednice a následně v pozici vedoucí oddělení lékařských a zdravotnických povolání. V roce 2001 zároveň učila na vyšší zdravotnické škole, kde se studenty chodila na praktickou výuku do nemocnice (jeden školní rok). Žalobkyně je přesvědčena o tom, že práci všeobecné zdravotní sestry by byla schopna vykonávat. V průběhu pracovní neschopnosti tuto možnost zvažovala. Aktuálně pracuje jako odborný asistent na Jihočeské univerzitě v [obec]. Z výpovědi žalobkyně dále vyplynulo, že v době, kdy se dozvěděla, že ji skončí pracovní neschopnost, ihned žalovaného kontaktovala, a to e-mailem dne [datum]. Žalovaným byla pozvaná na den [datum] v 9:00 hod. na schůzku s paní ředitelkou, kterého se dále zúčastnila i paní [příjmení]. Ihned na úvod ji sdělily, že pro ni nemají žádné vhodné pracovní místo, a proto pro ní mají připravenou výpověď. Poté, co si žalobkyně výpověď přečetla, reagovala tak, že se domnívala, že budou jednat o nějaké dohodě. Tímto nadnesla nové téma, kterého se držely až do konce jednání. Paní ředitelka jí sdělila, že dohoda může být připravena do hodiny. Poté se jí paní [příjmení] zeptala, jaká je její představa o obsahu dohody. Na což žalobkyně navrhla ukončení pracovního poměru dohodou hned s tím, že chtěla pouze kompenzaci za nevyužitou výpovědní dobu. Ukončit pracovní poměr chtěla ihned, neboť když si ke konci pracovní neschopnosti mapovala, kde by mohla pracovat, zjistila, že má dva handicapy. Jednak se ji všude ptali, z jakého důvodu byla odvolaná, a dále byl problém v tom, že nebyla uvolněná. K tomu paní ředitelka opět sdělila, že není problém dohodu přibližně za hodinu připravit s tím, že si má žalobkyně znovu přijít. Žalobkyně však požádala, zda by ji dohodu mohli přivézt domů a předem ji telefonicky kontaktovat. I přesto že žádnou dohodu od žalovaného neobdržela, nekontaktovala jej, ani sama žádný návrh dohody žalovanému nepředložila. V druhé polovině srpna (po návratu z dovolené) našla venku u ní na zahradě pod pergolou obálku nadepsanou jejím jménem (s výpovědí). [jméno] skutečnost neřešila, nijak na ní nereagovala. Až když ji v říjnu 2022 přišla výzva od žalovaného, že si má převzít dokumenty související s ukončením jejího pracovního poměru, tak si vše spojila. Na ni pak reagovala tak, že jí výpověď nikdy nebyla předaná, že o ní s paní ředitelkou nikdy nejednaly s tím, že jednaly pouze o dohodě, která ji byla slíbená. Žalobkyně doplnila, že skutečně po celou dobu (od srpna do konce října) žalovaného nekontaktovala, neboť po celou dobu řešila svůj stav, psychicky na tom nebyla dobře (po odvolání z funkce se psychicky sesypala) a rovněž zdravotní stav její matky (které byla diagnostikovaná [anonymizována dvě slova]). Žalobkyně uzavřela, že se cítila žalovaným podvedena, neboť žádnou výpověď nepodepsala, neodmítla, vůbec se o ní nejednalo. Ve vztahu k využití městské policie žalobkyně uvedla, že tato ji doma navštívila několikrát. Poprvé to bylo, když ji přivezli domů odvolání z funkce ředitelky. Potom ji městská policie dvakrát domů přivezla výzvu k předání služebních věcí ([datum] a [datum]), které si následně u ní doma dne [datum] vyzvedla a pak dne [datum]. To, že jí byla za účasti městské policie přivezena dne [datum] domů předmětná výpověď, však žalobkyně zjistila až na základě dopisu od žalovaného ze dne [datum].

17. Z účastnické výpovědi žalovaného, resp. jeho statutárního orgánu, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále též jen„ ředitelka“) vyplynulo, že poté, co žalobkyně žalovanému e-mailem dne [datum] oznámila ukončení pracovní neschopnosti, paní personalistka s ní dohodla na den [datum] v 9:00 hod. schůzku. Ze strany žalobkyně se jednalo o první kontakt zaměstnavatele za celou dobu její pracovní neschopnosti. Dané setkání se uskutečnilo v její kanceláři, trvalo zhruba třičtvrtě hodiny a vyjma Jí a žalobkyně se ho zúčastnila paní [příjmení]. Žalobkyně si nejprve s paní [příjmení] vyřídila podpisy dokumentů za dobu její pracovní neschopnosti. Následně žalobkyni sdělila, že pro ni žalovaný aktuálně nemá žádné volné místo, které by odpovídalo jejímu vzdělání (všeobecné zdravotní sestry) a z toho důvodu pro ni má připravenou výpověď ze strany zaměstnavatele. Předložila tedy žalobkyni výpověď, kterou jí připravila paní personalistka. Žalobkyně si výpověď pečlivě přečetla, poté ji odstrčila a oznámila, že s ní nesouhlasí. Rovněž podotkla, že je velmi zklamaná jejich přípravou, neboť žalovaný nepřipravil další variantu, která by ji vyhovovala (požadovala dohodu s odstupným). Poté se přítomní bavili o tom, že ze strany žalovaného jiná možnost v úvahu nepřichází, avšak že žalobkyně měla možnost nějakou dohodu předložit, což neučinila. Paní ředitelka sdělila žalobkyni, že žalovaný na výpovědi trvá. Žádný příslib dohody nezazněl. Žalobkyně reagovala tak, že toto pro ni není řešení a odešla. Následně paní ředitelka požádala paní personalistku, která měla dovolenou, zda by mohla na chvíli přijít do práce a věc zkonzultovat s panem doktorem [příjmení]. Vzhledem k tomu, že paní [příjmení] chtěla, aby paní žalobkyně měla text výpovědi k dispozici, rozhodli se jí ji zavézt domů. Do bydliště žalobkyně se dostavila společně s paní personalistkou a dvěma strážníky policie, kde však žalobkyni nezastihli, a proto nechali obálku s výpovědí matce žalobkyně. Poté žalobkyně žalovaného vůbec nekontaktovala, až následně zaslala paní ředitelce dopis, v němž ji označila za lhářku. Ve vztahu k uzavírání pracovních smluv s novými zaměstnanci paní ředitelka vypověděla, že jsou ve skutečnosti podepisovány předem (jeden nebo dva dny), ale datum uvedené ve smlouvě se shoduje s datem faktického nástupu do zaměstnání (fakticky podpis a datace tak nekoresponduje). Nabídka práce je v kompetenci paní [příjmení], která inzeruje na Úřadu práce ve [obec]. Zcela výjimečně inzerovali i ve zpravodaji.

18. Závěrem pak soud pro úplnost uvádí, že v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy (e-mailová zpráva žalobkyně ze dne [datum], dopis žalovaného ze dne [datum], přípis žalobkyně ze dne [datum], Pracovní smlouva ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] - 3 x, [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], sdělení Úřadu práce [obec] ze dne [datum] vč. nabídek volných míst, listiny ze dne [datum] a [datum] vztahující se k Domovu pro seniory [ulice a číslo]) neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam s tím, že další navržené důkazy (výslech pracovníka úřadu práce, Pracovní smlouva ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] – 2 x, [datum], sdělení ČSSZ z [datum] vč. seznamu zaměstnavatelů žalobkyně od [datum] do [datum], znalecký posudek k posouzení zdravotního stavu žalobkyně) soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť rozhodné skutečnosti ve věci vyplynuly z tvrzení účastníků a z již provedeného dokazování nebo na nich účastníci nadále netrvali.

19. Ve skutkové rovině soud zjistil, že žalobkyně pracovala u žalovaného na pozici ředitelky Městského ústavu sociálních služeb od [datum] do [datum], kdy byla z této funkce odvolaná. V době od [datum] do [datum] byla žalobkyně v dočasné pracovní neschopnosti. Soud taktéž zjistil, že ukončení pracovní neschopnosti žalobkyně žalovanému oznámila e-mailovou zprávou v pátek [datum] v 9:22 hod. Soud učinil další skutkové zjištění spočívají v tom, že ke dni [datum] žalovaný neměl pro žalobkyni žádné volné vhodné místo (které by odpovídalo její kvalifikaci a zdravotnímu stavu). Žalobkyně vystudovala [ulice] zdravotnickou školu v [obec] a poté bakalářský a navazující magisterský obor ošetřovatelství na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Soud zjistil, že žalobkyně v minulosti mj. pracovala jako všeobecná zdravotní sestra, a to od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum]. Soud dále vychází z toho, že v pondělí [datum] žalovaný žalobkyni předložil výpověď z pracovního poměru, s jejímž obsahem se žalobkyně seznámila a následně ji odmítla převzít, čímž nastala fikce doručení. Soud rovněž zjistil, že přestože si žalobkyně z kanceláře ředitelky výpověď neodnesla, má ji k dispozici (žalovaný ji jí zanechal v místě bydliště). Ve skutkové rovině soud dále vychází z toho, že žalobkyně žalovanému dne [datum] prostřednictvím své zástupkyně sdělila, že výpověď z pracovního poměru považuje za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání. Ze shodných tvrzení účastníků vyšlo najevo, že od jednání účastníků ohledně skončení pracovního poměru žalobkyně (od [datum]) až do začátku listopadu 2022 žalobkyně žalovaného žádným způsobem nekontaktovala.

20. Podle § 73a odst. 2 písm. b) z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v účinném znění (dále jen„ zákoník práce“), odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

21. Dle § 334 odst. 1 zákoníku práce písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Podle odst. 3 nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

22. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď a oznámí-li zaměstnanec bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu.

23. Dle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

24. Na úvod soud posuzoval, zda byla předmětná výpověď žalobkyni řádně doručena.

25. V této souvislosti soud předně uvádí, že výpověď může vyvolat sledované právní následky, jen jestliže byla řádně doručena zaměstnanci. Účinky výpovědi tak nenastávají již v době, kdy zaměstnavatel tento právní úkon učinil, ale teprve v okamžiku, kdy výpověď z pracovního poměru byla řádně doručena zaměstnanci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 630/2015 – R 118/2016 civ.). Soud dále podotýká, že při osobním doručování prováděném zaměstnavatelem si zaměstnanec nemůže vyhradit, že listinu převezme teprve poté, co se seznámí s jejím obsahem. Odmítne-li zaměstnanec převzít listinu, kterou se mu zaměstnavatele pokusil doručit, nastává fikce doručení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2928/2014, ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2322/2018 a ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3738/2019; rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1241/2020).

26. V dané věci vyšlo najevo, že při jednání dne [datum] si žalobkyně předloženou výpověď přečetla a bezprostředně poté sdělila, že s ní nesouhlasí. Tuto listinu pak nepodepsala a ponechala ji v kanceláři ředitelky. Shora uvedené skutečnosti jednoznačně vyplynuly z výslechu Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], z jejichž výpovědi soud vycházel, neboť ve všech otázkách vypovídaly zcela totožně (přesto že paní ředitelka výslechu mzdové účetní nebyla přítomna, neboť jednání se od samého začátku neúčastnila a do jednací síně vstoupila až na začátku svého výslechu) a v souladu s listinnými důkazy (záznam o odmítnutí výpovědi). Soud si je vědom té skutečnosti, že výpověď shora uvedených osob je v rozporu se skutkovou verzí žalobkyně a její výpovědí, avšak soud žalobkyni neuvěřil, neboť její výpověď považuje za nevěrohodnou. Soudu se jeví jako minimálně zvláštní, že pokud by žalobkyni bylo dne [datum] na základě její žádosti přislíbeno připravit návrh dohody o rozvázání pracovního poměru, že by se o něj celé tři měsíce (od [datum] až do doby, kdy ji byly doručeny dokumenty navazující na ukončení pracovního poměru – [datum]) aktivně nezajímala a žalovaného za tímto účelem ani jednou nekontaktovala. V této souvislosti soud podotýká, že žalobkyně výslovně uvedla, že sama žádný návrh dohody nepřipravila a žalovanému nepředložila s tím, že jej nekontaktovala, neboť očekávala návrh od žalovaného. Žalobkyně se se žalovaným nespojila ani poté, co po návratu z dovolené (v druhé polovině srpna 2022) našla doma na zahradě na stole v pergole obálku s předmětnou výpovědí. Soud je toho názoru, že každý průměrně uvažující člověk by za této situace (kdy měl přislíbenou dohodu a na místo toho doma našel výpověď, která mu byla v nedávné době zaměstnavatelem předložena) svého zaměstnavatele kontaktoval a žádal by vysvětlení. Vysokoškolsky vzdělaná inteligentní žalobkyně však nastalou situaci vůbec neřešila. Tuto svou nečinnost žalobkyně odůvodnila tím, že se nacházela v nepříznivém psychickém stavu (v souvislosti s jejím odvoláním z funkce a rovněž kvůli nepříznivému zdravotnímu stavu její matky, které byla diagnostikována [anonymizováno] choroba). Žalobkyně však již v tuto dobu byla uschopněna. Na základě této skutečnosti se lze domnívat, že její zdravotní stav musel být příznivý, resp. že se nemohla nacházet ve stavu, který by ji neumožňoval řešit pracovní záležitosti. Tuto domněnku soudu potvrzuje tvrzení samotné žalobkyně, která uvedla, že po skončení pracovní neschopnosti byla připravena a schopna vykonávat práci všeobecné zdravotní sestry. V řízení pak vyšlo najevo, že v průběhu července 2022 tuto práci fakticky u jiných organizací poptávala. Soudu se nejeví příliš reálné, aby osoba, která je v takové psychické nepohodě, že nemůže řešit záležitosti související se skončením pracovního poměru, byla schopná vykonávat práci (při níž se bude starat o zdraví jiných lidí) na plný úvazek. V tomto tvrzení, resp. ve výpovědi žalobkyně tak soud shledává vnitřní logický rozpor. Soud spatřuje rozpor i mezi dalším tvrzením žalobkyně (která uvedla, že výpověď považuje za neplatnou, neboť ji nebyla řádně doručena) a její výpovědí (v rámci níž opakovaně zdůrazňovala, že o výpovědi se žalovaným vůbec nejednala – jednali pouze o dohodě o rozvázání pracovního poměru). S ohledem na shora uvedené soud uvěřil skutkové verzi žalovaného, který v řízení prokázal, že žalobkyně poté, co se seznámila s obsahem výpovědi z pracovního poměru, ji odmítla převzít. Za situace, kdy žalobkyně odmítla výpověď převzít, považuje se tímto okamžikem písemnost za doručenou a nastala zákonná fikce doručení ve smyslu ust. § 334 odst. 3 zákoníku práce. Soud tedy uzavírá, že žalovaný žalobkyni výpověď z pracovního poměru dne [datum] řádně doručil. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že zákon nevyžaduje, aby danou listinu měl zaměstnanec následně k dispozici, a proto jednání žalovaného, který se téhož dne pokusil výpověď znovu předat žalobkyni v místě jejího bydliště, nemá na účinky doručení výpovědi žádný vliv, když se jednalo ze strany žalovaného o vstřícný, ale nadbytečný krok.

27. Poté se soud zabýval otázkou včasnosti žaloby. Žaloba o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru musí být podána u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců, když tato prekluzivní lhůta začíná běžet ode dne, kterým měl pracovní poměr skončit rozvázáním, jehož platnost byla žalobou napadena (§ 72 zákoníku práce). V dané věci byla výpověď žalobkyni doručena dne [datum]. Za této situace výpovědní doba začala ve smyslu ust. § 51 zákoníku práce běžet dne [datum] a pracovní poměr žalobkyně tak měl skončit uplynutím výpovědní doby dne [datum]. Žaloba o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru byla soudu doručena dne [datum], a proto soud dovodil, že žaloba byla podána včas.

28. Následně soud zkoumal, zda byly naplněny předpoklady zakotvené v ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce, zda nastala fikce nadbytečnosti žalobkyně či nikoli a zda je tak výpověď z pracovního poměru žalobkyně platná či nikoli.

29. V této souvislosti soud předně uvádí, že po odvolání zaměstnance z funkce je zaměstnavatel povinen nabídnout zaměstnanci práci, kterou je zaměstnanec způsobilý vykonávat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Vzhledem k tomu, že splnění povinností zaměstnavatele vyplývajících z ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce je předpokladem pro podání platné výpovědi z pracovního poměru, soud podle stavu v době výpovědi rovněž zkoumá to, zda zaměstnavatel splnil vůči zaměstnanci povinnosti podle těchto ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 4345/2014; ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4930/2016; ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2305/2015; ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1573/2004; ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 3980/2011 a ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 829/97 – R 54/1998 civ.). Významné je tedy jedině to, zda žalovaným disponoval volnými pracovními místy v okamžiku, kdy byla žalobci dávána výpověď s tím, že povinností není nabízet žalobci každé volné pracovní místo, ale pouze místo odpovídající jeho kvalifikaci. O práci odpovídající kvalifikaci zaměstnance jde tehdy, kdy zaměstnanec může využít získanou kvalifikaci v převážné míře a kdy tedy nepřevažují práce, při kterých zaměstnanec získanou kvalifikaci nemůže uplatnit, a které by mohl vykonávat i pracovník s nižší kvalifikací, příp. bez zvláštní kvalifikace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 2305/2015). V případě, že zaměstnavatel nemá takovou práci, která by odpovídala zdravotnímu stavu a kvalifikaci zaměstnance, nebo že zaměstnanec návrh na nové pracovní zařazení nepřijme (i kdyby nabízené pracovní zařazení odpovídalo zdravotnímu stavu a kvalifikaci zaměstnance), nastává jednak překážka v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 208, jednak fikce výpovědního důvodu podle § 52 písm. c). Znamená to, že zaměstnavatel může dát takovému zaměstnanci výpověď s odvoláním na výpovědní důvod podle § 52 písm. c), aniž by se pro naplnění tohoto výpovědního důvodu opravdu vyžadovalo, tedy aniž by se zaměstnanec skutečně stal pro zaměstnavatele nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 1399/2010).

30. Soud dále podotýká, že povinnost tvrdit a prokázat, že je ve smyslu ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce, má zaměstnavatel. Zaměstnavatel, který přistoupil k výpovědi z pracovního poměru z důvodu, že pro zaměstnance, který byl odvolán z funkce nebo který se funkce vzdal, nemá práci odpovídající kvalifikaci zaměstnance, popřípadě jinou pro něho vhodnou práci, prokáže v občanském soudním řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru použitý výpovědní důvod, jen bude-li za řízení tvrdit (a pomocí důkazů prokazovat), že pracovní místa, jež by byla pro zaměstnance vhodná (zejména s ohledem na jeho kvalifikaci), jsou obsazena (jinými zaměstnanci), popř. že neobsazená pracovní místa nejsou pro tohoto zaměstnance vhodná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2355/2009 a ze dne 15. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 582/2016; rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4051/2019; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3410/2017 a ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 968/2016).

31. S ohledem na shora uvedenou judikaturu je zřejmé, že rozhodným okamžikem v dané věci je den [datum]. Soud tedy musel posoudit, zda žalovaný splnil tzv. nabídkovou povinnost, resp. zda měl pro žalobkyni ke dni [datum] vhodné volné pracovní místo. Povinnost zaměstnavatele navrhnout změnu dalšího pracovního zařazení zaměstnance znamená, že se nevyžaduje, aby zaměstnavatel navrhoval zaměstnanci takové pracovní zařazení, při němž by nebyla zcela využívána jeho dosažená kalifikace, a že se současně nesmí jednat o práci, k níž zaměstnanec nemá potřebnou kvalifikaci a nemůže ji ani získat zaškolením nebo jinou průpravou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 7. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1913/2010). Při posuzování, zda zaměstnanec má kvalifikaci potřebnou k výkonu práce, kterou je mu zaměstnavatel povinen nabídnout (za předpokladu, že tato práce odpovídá též zdravotnímu stavu zaměstnance), je třeba přihlížet nejen ke znalostem, které zaměstnanec nabyl dosaženým vzděláním, ale též k dovednostem a odborným zkušenostem, které získal výkonem dosavadní odborné praxe a které spolu s teroretickými znalostmi nabytými vzděláním tvoří jeho kvalifikaci a k míře jeho využitelnosti pro tuto práci. Kromě zaměření vzdělání zaměstnance určitého stupně je proto významná i povaha jeho odborné praxe po ukončení vzdělání, a to v porovnání se zaměřením vzdělání a odborné praxe, jimiž se zpravidla získávají znalosti, dovednosti a odbnorné zkušenosti potřebné k výkonu uvedené práce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4897/2009 a ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5567/2016; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 485/2019; rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1653/2019).

32. Soud vychází z toho, že vzhledem k dosaženému vzdělání a dosavadní odborné praxi žalobkyně, resp. vzhledem ke svojí kvalifikaci by žalobkyně mohla u žalovaného případně vykonávat pouze práci na pozici všeobecné zdravotní sestry nebo ředitelky či vedoucí domova pro seniory. Soud si je vědom té skutečnosti, že žalobkyně u žalovaného několik let působila v manažerské funkci (ředitelky) se zařazením do 12. platové třídy. Soud však má za to, že značnou část zejm. teoretických znalostí a rovněž i část praktických zkušeností žalobkyně získala absolvovaným zdravotnickým vzděláním a na to navazující odbornou praxí (po ukončení studia) ve Všeobecné fakultní nemocnici v [obec]. Soud se proto domnívá, že dosažená kvalifikace žalobkyně by byla využita i při výkonu práce na pozici všeobecné zdravotní sestry (se zařazením do 10. platové třídy). Za této situace soud vychází z toho, že žalobkyně by při výkonu obou ze shora uvedených pozic využila značnou část teoretických znalostí a praktických zkušeností (získaných absolvovaným studiem a odbornou prací), a proto že tato místa odpovídají kvalifikaci žalobkyně. V této souvislosti soud podotýká, že vzhledem k níže uvedenému, kdy dovodil, že žalovaný ke dni [datum] neměl žádné volné místo na shora uvedených (vhodných) pozicích, tak se dále nezabýval tím, zda by je žalobkyně byla s ohledem na svůj zdravotní stav schopna fakticky vykonávat. Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na znalosti, dovednosti, zkušenosti a míru využitelnosti získané kvalifikace žalobkyně, u žalovaného neexistují jiná místa, které by mohl žalobkyni jako vhodná nabídnout (resp. že ostatní„ řadová“ pracovní místa u žalovaného neodpovídají kvalifikaci žalobkyně). V dané věci vyšlo najevo, že žalovaný v průběhu léta 2022 sháněl prostřednictvím úřadu práce pracovníka na pozici všeobecné zdravotní sestry. Toto místo bylo obsazeno [jméno] [příjmení], která se k žalovanému dostavila dne [datum], a to na základě doporučení Úřadu práce ve [obec] ze dne [datum]. Soud má za prokázané, že již dne [datum] se žalovaný s paní [příjmení] dohodli, že tato bude u žalovaného pracovat jako všeobecná zdravotní sestra od [datum]. Pracovní smlouvu na dané místo (s nástupem do zaměstnání dne [datum]) pak podepsali dne [datum] po 9:30 hod. Shora uvedené skutečnosti vyplynuly jednak z listinných důkazů (Doporučenky ze dne [datum], Oznámení o přijetí pracovníka ze dne [datum], Pracovní smlouvy, Lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci z [datum], Dodatku k osobnímu dotazníku z [datum]) a dále i z výpovědi svědků ([anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Soud si je vědom té skutečnosti, že pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce (§ 36 zákoníku práce). Soudu je rovněž známo i to, že v době, kdy žalobkyně žalovanému oznámila ukončení pracovní neschopnosti (dne [datum] v 9:22 hod.), žalovaný neměl s [jméno] [příjmení] pracovní smlouvu fakticky uzavřenou a pracovní poměr mezi nimi doposud nevznikl. Uzavření pracovní smlouvy a nástup do zaměstnání však měli dohodnutý již od [datum], od kdy paní [příjmení] zároveň začala obstarávat dokumenty potřebné k nástupu do práce a kdy tato skutečnost byla žalovaným oznámena úřadu práce. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že i v pracovněprávních vztazích se s ohledem na subsidiární použití občanského zákoníku (srov. § 4 zákoníku práce) ve smyslu § 1729 odst. 2 občanského zákoníku uplatní předsmluvní odpovědnost. Respektive dospějí-li budoucí zaměstnavatel a budoucí zaměstnanec při jednání o pracovní smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jednala by nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření pracovní smlouvy jednání o jejím uzavření ukončila, aniž by pro to měla spravedlivý důvod. Nelze tak po zaměstnavateli požadovat, aby v případě, kdy s budoucím zaměstnancem měl sjednány základní parametry budoucí pracovní smlouvy a dokonce dohodnut okamžik jejího podpisu, bez dalšího od uzavření této smlouvy odstoupil, neboť kromě toho, že v pracovněprávním vztahu by jednal nepoctivě a v rozporu s ochranou slabší strany zaměstnance, byl by též povinen nahradit budoucímu zaměstnanci škodu v rozsahu, který by odpovídal ztrátě z takové neuzavřené pracovní smlouvy. Soud má tedy za prokázané, že ke dni [datum] žalovaný neměl pro žalobkyni volné místo všeobecné zdravotní sestry. Žalovaný rovněž k danému rozhodnému okamžiku neměl ani volné místo vedoucího Domova pro seniory [ulice a číslo], [obec]. Tato skutečnost rovněž vychází z ve věci provedených listinných důkazů (týkajících se jmenování či dohod o změně pracovní smlouvy [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení]). Soud tedy uzavírá, že žalovaný v řízení prokázal, že ke dni [datum] pro žalobkyni neměl žádné vhodné volné pracovní místo, které by byl povinen žalobkyni po jejím odvolání z pracovního místa ředitelky nabídnout.

33. V právní rovině soud konstatuje, že mezi účastníky byl na základě jmenování žalobkyně založen pracovní poměr (§ 33 odst. 3 zákoníku práce). Výkon práce žalobkyně na pozici ředitelky Městského ústavu sociálních služeb pak skončil odvoláním ke dni [datum] (§ 73a odst. 1 zákoníku práce), avšak tímto pracovní poměr žalobkyně u žalovaného neskončil (§ 73a odst. 2 věta prvá zákoníku práce). Žalovaný následně postupoval v souladu s ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce a vzhledem k tomu, že nemohl žalobkyni navrhnout změnu jejího dalšího pracovního zařazení (neboť neměl volné pracovní místo odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobkyně), dal žalobkyni dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce z pracovního poměru výpověď.

34. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že v dané věci byly naplněny veškeré předpoklady pro postup žalovaného dle § 52 písm. c) zákoníku práce s tím, že předmětnou výpověď žalovaný žalobkyni ve smyslu ust. § 334 odst. 3 zákoníku práce řádně doručil. Soud tedy považuje právní jednání žalovaného (výpověď), na jehož základě došlo k rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalovaného, za platné, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. Ve vztahu k námitce žalobkyně spočívající v tom, že ji žalovaný po celou dobu její pracovní neschopnosti nekontaktoval s nabídkou volného pracovního místa, když v tuto dobu vhodné pracovní místo pro žalobkyni měl k dispozici, soud uvádí, že platnost právního jednání je třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn. Vzhledem k tomu, že splnění povinností zaměstnavatele vyplývajících z ust. § 73a odst. 1 zákoníku práce je předpokladem pro podání platné výpovědi, soud podle stavu v době výpovědi rovněž zkoumá to, zda zaměstnavatel splnil vůči zaměstnanci povinnosti dle tohoto ustanovení. Rozhodnou dobou, k níž zaměstnavatele tíží tzv. nabídková povinnost, je tak okamžik, v němž dává zaměstnanci výpověď (okamžik jejího doručení) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 829/97 a ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1573/2004).

36. Vzhledem k tomu, že po odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance navrhnout změnu dalšího pracovního zařazení zaměstnance má povinnost zaměstnavatel (§ 73a zákoníku práce), a to v době dání výpovědi zaměstnanci, soud nepovažuje za důvodnou ani námitku žalovaného, který naopak poukazoval na skutečnost, že žalobkyně jej po celou dobu pracovní neschopnosti nekontaktovala a nežádala o sdělení volných pracovních míst.

37. Soud neshledal důvodnou ani další námitku žalobkyně o tom, že se žalovaný po celou dobu její pracovní neschopnosti nesnažil zjistit, jaká je vyhlídka jejího možného nástupu zpět do zaměstnání, a to ani po upozornění ČSSZ o čerpání podpůrčí doby, neboť je to právě žalobkyně, která měla jako zaměstnanec povinnost neprodleně informovat zaměstnavatele o (předpokládané) době trvání pracovní neschopnosti a o jejím ukončení (§ 64 odst. 1 písm. o) z. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění a § 206 odst. 1 zákoníku práce). Podpůrčí doba je dobou, po kterou má být vyplácena dávka dle zákona o nemocenském pojištění. Vzhledem k tomu, že zákonná podpůrčí doba (380 kalendářních dnů od ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti) u nemocenského může být prodloužena, nelze s upozorněním na blížící se konec této doby bez dalšího spojovat ukončení pracovní neschopnosti a dovozovat tak, že na základě daného oznámení ČSSZ měl žalovaný počítat s tím, že žalobkyně dočasnou pracovní neschopnost fakticky ukončí a bude schopná nastoupit zpět do zaměstnání. Pro úplnost soud dodává, že podpůrčí doba nikterak nevypovídá o zdravotní způsobilosti zaměstnance, nýbrž se jí rozumí maximální délka doby, po kterou lze nemocenské poskytovat s tím, že i zdravotně nezpůsobilý zaměstnanec může zůstat bez výplaty nemocenských dávek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2022, č. j. 1 Ads 239/2021-29). Informační povinnost nelze přesouvat na ČSSZ, konečně nesplnění povinnosti o rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti je přestupkem, za nějž je možné zaměstnanci uložit pokutu až do výše 20 000 Kč (srov. § 129 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění).

38. Ve vztahu k námitce žalobkyně, že v postupu žalovaného spatřuje rozpor s dobrými mravy, soud uvádí, že za zneužití výkonu práva (§ 8 občanského zákoníku ve spojení s § 4 zákoníku práce) lze považovat jednání zaměstnavatele, který přistoupil ke splnění nabídkové povinnosti v rozporu s dobrými mravy s přímým úmyslem způsobit zaměstnanci újmu, např. tehdy, kdyby zaměstnavatel záměrně přistoupil k podání výpovědi až poté, co u něj byla obsazena všechna pro zaměstnance vhodná volná pracovní místa, která by mu mohl nabídnout a veden přímým úmyslem by tím vytvořil v době výpovědi takový stav, kterým by mu umožňoval tvrdit, že nemůže zaměstnance dále zaměstnávat a mělo-li současně jeho jednání hlavní cíl způsobit zaměstnanci rozvázáním pracovního poměru výpovědí újmu. Takové jednání zaměstnavatele pak nepožívá právní ochrany a nelze mu proto přiznat následky, kterou jsou jinak se splněním nabídkové povinnosti zaměstnavatele spojeny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 21 Co 5179/2016 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 1573/2004). S ohledem na shora uvedené (bod 32. odůvodnění tohoto rozsudku) však žalobkyní tvrzenou situaci za zneužití práva považovat nelze, a proto ani tuto námitku soud nepovažuje za důvodnou.

39. Žalobkyně v průběhu celého řízení poukazovala na skutečnost, že byla jediným zaměstnancem, ke kterému žalovaný vysílal strážníky městské policie (k vyzvednutí služebních věcí či za účelem doručení písemností). Tato skutečnost pak v řízení byla fakticky zjištěna. Žalobkyně se domnívá, že z této šikany je zřejmé, že žalovaný ji žádné volné místo nabídnout nechtěl, když naopak se ji chtěl za každou cenu zbavit. Je-li zaměstnavatelem právnická osoba, mohou doručení provést ti, kdo za ni právně jednají v pracovněprávních vztazích, popřípadě další její zaměstnanci, kteří tím byli pověřeni. V daném případě je specifická situace, neboť zaměstnavatelem žalobkyně je příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je Město Strakonice. K zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na území města Strakonice byla zřízena [ulice] policie [obec] jakožto orgán města, který řídí starosta města (není-li řízením pověřen jiný člen zastupitelstva města), který zároveň jedná jménem města v pracovněprávních vztazích strážníků. Přestože tedy žalobkyně danou situaci vnímala nestandardně, zaměstnavatel žalobkyně (osoba oprávněné za zaměstnavatele pracovněprávně jednat) pro doručování pověřila jiné pověřené zaměstnance, neboť jiný způsob po předchozích zkušenostech nepovažoval za efektivní.

40. Ve vztahu k rozporu s dobrými mravy vznesl námitku i žalovaný, když i on v jednání žalobkyně (neinformování zaměstnavatele v průběhu celé pracovní neschopnosti a poté pouze neformální zaslání e-mailu informujícího o ukončení pracovní neschopnosti) a rovněž i v uplatnění nároku u soudu spatřuje rozpor s dobrými mravy, neboť dle jeho názoru žalobkyně neměla v úmyslu u žalovaného pokračovat na jakékoliv jiné pracovní pozici. Domněnka žalovaného spočívající v tom, že žalobkyně fakticky neměla zájem u žalovaného pracovat na jiné než vedoucí pozici, v řízení zjištěna nebyla, když naopak po provedeném dokazování vyšlo najevo, že před ukončením pracovní neschopnosti žalobkyně poptávala v nemocnicích volné místo„ řadové“ sestry (všeobecné zdravotní sestry, případně porodní asistentky). Závěr o tom, že žalobkyně nikdy neměla v úmyslu vykonávat práci zdravotní sestry, pak nelze dovodit ani ze skutečnosti, že nabídnutou pozici v [nemocnice], a. s. odmítla (neboť ze sdělení nemocnice vyplynulo, že žalobkyně tak učinila bez uvedení důvodu). Za rozpor s dobrými mravy pak soud neshledal ani další žalobcem popsané jednání žalobkyně, neboť tato bezprostředně poté, co se dozvěděla o ukončení své dočasné pracovní neschopnosti, žalovaného o nastalé skutečnosti informovala, a to stejným způsobem, jakým mu sdělila nástup na pracovní neschopnost (e-mailem). Zákoník práce pro komunikaci účastníků pracovněprávních vztahů závazně nestanovuje, jakou formou by tato měla probíhat. Navíc pak sám žalovaný na sdělení žalobkyně o jejím uschopnění, reagoval rovněž e-mailovou zprávou.

41. Soud neshledal důvodnou ani další námitku žalobkyně o tom, že se žalovaný po celou dobu její pracovní neschopnosti nesnažil zjistit, jaká je vyhlídka jejího možného nástupu zpět do zaměstnání, a to ani po upozornění ČSSZ o čerpání podpůrčí doby, neboť je to právě žalobkyně, která měla jako zaměstnanec povinnost neprodleně informovat zaměstnavatele o (předpokládané) době trvání pracovní neschopnosti a o jejím ukončení (§ 64 odst. 1 písm. o) z. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění a § 206 odst. 1 zákoníku práce). Podpůrčí doba je dobou, po kterou má být vyplácena dávka dle zákona o nemocenském pojištění. Vzhledem k tomu, že zákonná podpůrčí doba (380 kalendářních dnů od ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti) u nemocenského může být prodloužena, nelze s upozorněním na blížící se konec této doby bez dalšího spojovat ukončení pracovní neschopnosti a dovozovat tak, že na základě daného oznámení ČSSZ měl žalovaný počítat s tím, že žalobkyně dočasnou pracovní neschopnost fakticky ukončí a bude schopná nastoupit zpět do zaměstnání.

42. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky, a to dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení v této věci představují odměnu za zastoupení žalovaného ve výši 35 000 Kč (14 * 2 500), která byla stanovena dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalovaného učinil celkem 14 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ze dne [datum], podání na základě výzvy soudu ze dne [datum] a [datum], porada s klientem přesahující 1 hodinu ve dnech [datum], [datum] a [datum] a konečně účast u jednání soudu, a to dva úkony právní služby za jednání přesahující dvě hodiny dne [datum] (8:00 – 10:30), dne [datum] (8:30 – 11:30) a dne [datum] (8:16 - 10:46)). Naopak žalovanému nebyla přiznána odměna za písemné podání ze dne [datum], neboť se jedná pouze o průvodní dopis k zaslanému seznamu zaměstnanců žalovaného. Taktéž soud nepřiznal žalovanému odměnu za písemné podání ze dne [datum], neboť tímto žalovaný v reakci na soudem vyžádaný důkaz pouze sdělil, že netrvá na výslechu svědka a dále za písemné podání ze dne [datum], kterým se žalovaný pouze stručně vyjádřil k výsledků mimosoudních jednání účastníků. Zároveň žalovanému nebyla přiznána odměna za písemné podání ze dne [datum] (replika žalovaného k podání žalobkyně ze dne [datum]), ve kterém se žalobce vyjadřuje, aniž by k tomu byl soudem vyzván, a současně mu nebyla přiznána odměna za písemné podání ze dne [datum], kterým reaguje na výslech žalobkyně uskutečněný při jednání soudu dne [datum], neboť k tomuto soudem nebyl vyzván, a navíc se k němu mohl vyjádřit bezprostředně po daném výslechu během jednání. Nejedná se tak o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Jako poslední soud nepřiznal žalovanému odměnu za písemný závěrečný návrh ze dne [datum], neboť závěrečnou řeč zástupce žalovaného přenesl při jednání soudu dne [datum] a za účast u tohoto jednání mu odměna již byla přiznána. Dále se náklady řízení skládají z 14 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, v celkové výši 4 200 Kč. Ve vztahu k paušální náhradě hotových výdajů soud pro úplnost dodává, že každé dvě započaté hodiny jednání jsou považovány za jeden samostatný úkon právní služby, proto za každé započaté dvě hodiny jednání příslušní advokátu jedna paušální náhrada hotových výdajů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014). V souvislosti s účastí na proběhnuvších jednáních absolvoval zástupce žalovaného celkem 3 cesty [obec] – [obec] a zpět. Žalovaným tvrzená trasa 158 km (za cestu tam a zpět) odpovídá vzdálenosti sídla zástupce žalovaného od Okresního soudu ve [obec] dle aplikace [webová adresa]. Cesta byla vykonaná osobním automobilem zn. [anonymizováno], [registrační značka] [anonymizováno]. V souvislosti s cestami realizovanými dne [datum], [datum] a [datum] činí cestovné při celkovém počtu ujetých kilometrů 474 km (3* (79*2)) a vyhláškové ceně za 1 litr automobilového benzinu 95 oktanů (vyhl. č. 467/2022 Sb.) 41,20 Kč, částku ve výši 4 827, 7848 Kč, tj. 3* ( (12, [číslo] x 158 x 41,20) + (5,2 x 158)). Pro úplnost soud uvádí, že vycházel ze spotřeby 12,1 dle metodiky [příjmení] 1999 [číslo] uvedené v technickém průkaze použitého vozidla. Žalovanému byla přiznána též náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 18 půlhodin (3 x 6 půlhodin v rámci 3 cest k soudu), tedy v částce 1 800 Kč Náklady řízení představují součet všech shora uvedených částek (35 000 + 4 200 + 4 827, [číslo] + 1 800) ve výši 45 827, 784 Kč. Pro úplnost soud s odkazem na § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 14a advokátního tarifu uvádí, že výsledná částka je dále navýšena o daň z přidané hodnoty (náhrada nákladů řízení žalovaného tak činí částku ve výši 55 451, 618 Kč), a právě proto byla žalobkyni uložena povinnost uhradit žalovanému k rukám jeho zástupce po zaokrouhlední částku 55 452 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení