7 C 321/2021 - 311

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o ochranu osobnosti a) Dlouhodobé porušování soukromého práva žalujícího, především s ohledem na čest a důstojnost, a to ze strany žalovaného b) Dlouhodobé zpochybňování odborné způsobilosti žalujícího v oblasti jeho nejužší specializace ze strany žalovaného takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá ochrany osobnosti s návrhem na přiznání nemajetkové újmy ve výši 225 000 Kč, jejíž výroky mají znít následovně:

I. Žalovaný je povinen omluvit se za své nepravdivé tvrzení o žalobci, že jako jednatel společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], uzavřel se společnostmi [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa], [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa], a [právnická osoba] IČ: [IČO], se sídlem [adresa], smlouvy, kterými byla společnosti [právnická osoba] způsobena ztráta, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku doporučeným dopisem zaslaným žalobci s následujícím zněním: „Omlouvám se [jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], bytem [adresa], za své nepravdivé tvrzení ze dne 4.3.2021, že [Jméno žalobce], jako jednatel společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem č.p. [adresa], uzavřel se společnostmi [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa] [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], smlouvy, kterými byla společnosti [právnická osoba] způsobena ztráta.“

II. Žalovaný je povinen omluvit se za své tvrzení o žalobci, že odbornost žalobce na vodní díla je nižší, než je odbornost paní [jméno FO], [datum], bytem [adresa], a to do 30 dnů od právní moci rozsudku doporučeným dopisem zaslaným žalobci s následujícím zněním: „Omlouvám se [jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], bytem [adresa], za své tvrzení ze dne 23.1.2020, že odbornost [jméno žalobce] na vodní díla je nižší, než odbornost paní [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa].“

III. Žalovaný je povinen omluvit se za své tvrzení o žalobci, že stanoviska žalobce, která nemají kulaté razítko žalobce, se podstatně liší od toho, co by podepsal se svým kulatým razítkem, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku doporučeným dopisem zaslaným žalobci s následujícím zněním: „Omlouvám se [jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], bytem [adresa], za své tvrzení ze dne 23.5.2020, že stanoviska [jméno žalobce], která nemají kulaté razítko [jméno žalobce], se podstatně liší od toho, co by podepsal se svým kulatým razítkem.“

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 225.000,- Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu po žalovaném domáhal omluvy a přiměřeného zadostiučinění původně v částce 900 000 Kč za dlouhodobé porušování soukromého práva žalujícího, především s ohledem na jeho čest a důstojnost a za dlouhodobé zpochybňování odborné způsobilosti žalujícího v oblasti jeho nejužší specializace ze strany žalovaného. Konkrétně se žalobce žalobou ze dne 23. prosince 2021 domáhal písemné omluvy za šíření nepravdivých informací porušujících osobní práva žalobce, s tím, aby tato písemná omluva byla zaslána na všechny členy širší rodiny, na které tyto nepravdivé informace byly zaslány. Pro objasnění souvislostí žalobce uvedl, že v minulosti proběhla restituce rozsáhlého majetku, jehož spolumajiteli je rozsáhlá širší rodina žalobce, do které se žalovaný přiženil. Hospodaření s tímto majetkem probíhá mimo jiné prostřednictvím společností [právnická osoba] a [právnická osoba], přičemž v rámci hospodaření s tímto majetkem vznikají různé spory. Žalobce uvedl, že arogantní a zesměšňující chování žalovaného vůči jeho osobě vyvrcholilo e-mailovým tvrzením žalovaného ze dne 4.3.2021, že žalobce jako jednatel [právnická osoba] objednal u společnosti svých synů projekty rekonstrukce rybníků, aniž by o tom informoval společníky, což evokuje nepoctivé jednání žalobce. E-mail byl zaslán na 26 adres širší rodiny (mj. i těm členům širší rodiny, kteří nemají s hospodařením [právnická osoba] přímý vztah). Na výzvu soudu, aby žalobce svou žalobu doplnil o náležitosti uvedené v § 42 odst. 4 a 79 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) žalobce v rámci svého vyjádření ze dne 7. února 2022 provedl úpravu petitu. Žalobce uvedl, že zpochybňování jeho profesní odbornosti má negativní dopad na jeho expertní, znaleckou a konzultační činnost a navrhl přiznání finanční kompenzace ve výši 225 000 Kč. Žalobce se dále domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost svá tvrzení na osobu žalobce odvolat, zdržet se jich a omluvit se za ně. Žalobce následně upravil navrhovaný petit žaloby svým podáním ze dne 4. března 2024 v návaznosti na výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. učiněnou soudem ústním jednání dne 9. 1. 2024 a po sdělení předběžného názoru soudu a konečně upravil žalobce navrhovaný petit svým podáním ze dne 23. dubna 2024 v návaznosti na výzvu soudu ze dne 10. dubna 2024. Poslední úprava navrhovaného petitu byla soudem připuštěna jako změna žaloby usnesením č.j. 7 C 321/221-270 ze dne 24. dubna 2024. V rámci konečného znění žalobcem navrhovaného petitu se žalobce domáhal po žalovaném omluvy za nepravdivé tvrzení, že jako jednatel společnosti [právnická osoba] uzavřel [právnická osoba]. a [právnická osoba] smlouvy, kterými byla společnosti [právnická osoba][Anonymizováno]způsobena ztráta, dále omluvy za tvrzení, že odbornost žalobce na vodní díla je nižší než je odbornost paní [jméno FO] a dále za tvrzení, že stanoviska žalobce, která nemají kulaté razítko žalobce, se podstatně liší od toho, co by podepsal se svým kulatým razítkem, jakož i finanční kompenzace za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 225 000 Kč.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal a uvedl, že e-mailová korespondence nepřekročila okruh členů rodiny spojených s vlastnictvím a hospodařením společnosti [právnická osoba] Žalovaný poukázal na nesnášenlivé chování žalobce a jeho finanční nároky označil za neopodstatněné, neboť společnost [právnická osoba] nemá o odborné služby žalobce zájem a ani společnost [právnická osoba] je zřejmě nevyužívá. Žalovaný trvá na tom, že v důsledku smluv uzavřených mezi [právnická osoba] a společnostmi synů žalobce [právnická osoba]., [právnická osoba]. [právnická osoba]. byla společnosti [právnická osoba] způsobena ztráta. Konkrétně společnost [právnická osoba]. odebrala od společnosti [právnická osoba], v době, kdy byl jejím jednatelem žalobce, dřevo, za které nezaplatila kupní cenu, takže celkový dluh této společnosti vůči [právnická osoba] dosahoval výše 446 650,93 Kč s příslušenstvím. Společnost [právnická osoba]. v roce 2018, kdy byl žalobce jednatelem společnosti [právnická osoba], uzavřela bez vědomí druhé jednatelky [jméno FO] se společností společnosti [právnická osoba] smlouvu o pronájmu hutnícího válce [anonymizováno] včetně dálkového ovládání obsahující nevýhodné ustanovení, že v případě ztráty, odcizení či zničení válce zaplatí nájemce pronajímateli pořizovací cenu válce, kterou měl v době zakoupení. Hutnící válec se následně ztratil a společnost [právnická osoba]. uplatila vůči společnosti [právnická osoba] nárok na náhradu škody ve výši 259 690 Kč, neboť válec nebyl pojištěn. Pokud se týká společnosti [právnická osoba], pak tato začala koncem roku 2019 a v první polovině roku 2020 požadovat zaplacení následujících faktur: faktura č. [hodnota] ze dne 19.12.2019 za projekt na opravu rybníka [adresa] ve výši 195 536 Kč, faktura č. [hodnota] ze dne 17.4.2020 za projekt na opravu rybníka [anonymizováno] ve výši 131 430,20 Kč a faktura č. [hodnota] ze dne 17.4.2020 za projekt na opravu rybníka [anonymizováno] ve výši 143 772,20 Kč. Částku ve výši 195 536 Kč na základě faktury č. [hodnota] ze dne 19.12.2019 za projekt na opravu rybníka [adresa] firmě [právnická osoba]. zaplatil na společnost [právnická osoba] žalobce, aniž by tato částka byla předem sjednaná či schválená valnou hromadou nebo většinou společníků. Dne 4.3.2020 bylo dokonce zastaveno řízení o vydání stavebního povolení, což bylo zhojeno až později, poté co žalovaný pro žalobce pro tyto účely vybavil novou plnou mocí a stavební povolení bylo získáno až v srpnu 2021. Od 5.3.2020, kdy žalobce proplatil společnosti [právnická osoba]. fakturu za projekt do srpna 2021, kdy bylo získáno stavební povolení, platilo, že společnosti [právnická osoba] vznikla ztráta, neboť projekt byl proplacen po rozhodnutí o zastavení řízení o vydání stavebního povolení a nesplňoval požadavky vodoprávního úřadu. Žalovaný uvedl, že z jeho strany se jedná o oprávněnou kritiku žalobce, který mj. odmítal vysvětlit vztahy společnosti [právnická osoba] v době, kdy byl jednatelem se společnostmi svých synů a místo toho začal požadovat omluvu. Jelikož se žalobce a jeho synové systematicky vyhýbali vysvětlení vztahů mezi společností [právnická osoba] a jimi ovládanými společnostmi a v otázce zdůvodnění fakturace za projekt na opravu rybníka [adresa], ačkoliv cena nebyla odsouhlasená a stavební povolení nebylo získáno, se vymlouvali na jednatelku [jméno FO], která měla učinit objednávku v roce 2016, vyvolali v žalovaném dojem, že druhá jednatelka [jméno FO] je větším odborníkem na vodní díla, než jsou oni všichni tři dohromady. Jedná se o osobní dojem žalovaného, na který má právo. Pokud se pak týká žalobcem tvrzeného zásahu do jeho osobnostního práva větou: „Jestli [jméno FO] postupuje ve své praxi tak, že jeho stanoviska, která nemají jeho kulaté razítko, se podstatně liší od toho co by podepsal se svým kulatým razítkem, doporučuji nezabývat se ničím, na čem jeho kulaté razítko není.“, pak k tomu žalovaný uvedl, že se z jeho strany jednalo o reakci na předchozí e-mail žalobce následujícího znění: „Zdravím, Tak už zase [jméno žalovaného] lže. A to se dosud neomluvil za předchozí lhaní. Nevím, proč se snaží vám namluvit, že [tituly před jménem] [jméno FO] je soudním znalcem, když nic z jeho osobního stanoviska tomu nenasvědčuje. [jméno žalovaného] by měl vědět, že na to musí mít kulaté razítko a ne obyčejné, kam si může napsat prakticky co chce. Rodinná společnost, kde lhaní se stává běžným nemůže fungovat…..Pokud byste chtěli vědět, proč byl zrovna [tituly před jménem] [jméno FO] vybrán na tuto nekorektní práci, a kdo za tím asi stál, stačí jen mírné zapátrání a budete v obraze. Zdravím. [Jméno žalobce] soudní znale pro stavebnictví.“, kterým žalobce nekorektní a nekolegiální formou zpochybňoval [tituly před jménem] [jméno FO] jako soudního znalce. [tituly před jménem] [jméno FO] měl v daném případě společnosti dodat pouze odborné stanovisko pro interní potřeby společnosti, a nikoliv znalecký posudek. Předmětnou větou tedy žalovaný pouze upozornil na to, jak by mohlo být nazíráno na stanoviska žalobce, pokud by byl jeho argumentační faul „ad hominem“ proti jinému znalci převeden na jeho vlastní osobu. Sám žalobce se vůči žalovanému, ale i vůči některým dalším členům rodiny, chová agresivně a pomlouvačně, žalovaného označil za „chamtivého“ či za „slizkého hada“, apod. V podstatě vše, o čem žalobce tvrdí, že mu žalovaný činí, činí sám žalobce žalovanému v daleko hrubější formě.

3. Soud vyšel ze shodných tvrzení stran ohledně těch skutečností, které mezi nimi byly nesporné, zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Mezi stranami bylo nesporné to, že žalovaný dne 4. března 2021 odeslal panu [jméno FO] a v kopii následujícím osobám: [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a dále na e-mailovou adresu [email]. e-mailovou zprávu s předmětem: „[anonymizováno][Anonymizováno]– průběžná zpráva 2021 03 01“ následujícího znění: „[jméno FO], tvé informace jsou nesprávné. Nikoho nestraším, s [jméno FO] se radím, a smlouva o dílo s panem [jméno FO] je vyváženější než všechny smlouvy, které uzavřela firma [právnická osoba] pod vedením tvého otce s vašimi firmami [právnická osoba]. (ztráta za projekty odmítnuté [Anonymizováno] nejméně 199.000,- Kč), [právnická osoba] (ztráta hutnícího válce za nejméně 250.000,- Kč) a [právnická osoba] (ztráta za nezaplacené dřevo nejméně 450.000,-Kč). V případě nezískání plné výše dotace můžeme od smlouvy o dílo s panem [jméno FO] odstoupit nebo se zkusit dohodnout jinak, což právě probíhá. Ahoj [jméno FO]“ 5. Mezi stranami bylo dále nesporné, že majiteli a statutárními orgány společností [právnická osoba]., [právnická osoba]. a [právnická osoba] jsou synové žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], popř. jeden z nich. Ostatní skutečnosti zahrnující oprávněnost nároku žalobce byly mezi stranami sporné.

6. Soud provedl dokazování předloženými listinami. Po provedeném dokazování soud zjistil následující pro rozhodnutí podstatné skutečnosti a ze shodných tvrzení stran a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

7. Dne 23. prosince 2019 zaslal žalovaný na e-mailové adresy [e-mail], [jméno FO], [email] e-mailovou zprávou oznámení o nesouhlasu společníků s proplacením faktur osob a firem spojených s žalobcem, konkrétně těchto osob: [Jméno žalobce], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly před jménem] [jméno FO], [právnická osoba]., [právnická osoba]. a [právnická osoba]. (zjištěno z e-mailové zprávy žalovaného ze dne 23. prosince 2019). Dále žalovaný v zastoupení společníků dne 23. prosince 2019 požádal žalobce e-mailovou zprávou o zpracování přehledné písemné informace o vztazích mezi společností [právnická osoba] a osobami propojenými s žalobcem, tj. zejména s žalobcem, s jeho syny a s firmami [právnická osoba]., [právnická osoba]. a [právnická osoba] (zjištěno z e-mailové zprávy žalovaného ze dne 23. prosince 2019). Z další e-mailové korespondence mezi žalobcem, žalovaným a panem [jméno FO] (synem žalobcem) soud zjistil průběžnou výměnu názorů na zadávání projektů a proplácení faktur firmám [právnická osoba]., [právnická osoba]. a [právnická osoba], vzájemnou kritiku mezi těmito osobami, žádosti žalobce o omluvu žalovaného, tvrzení žalobce, že žalovaný postupuje v rozporu se zákonem o korporacích a společenskou smlouvou a přisuzuje si pravomoci, které mu nepřísluší, dále tvrzení žalobce, že žalovaný se po nepřátelském převzatí firmy se rozhodl, že odvedenou práci neproplatí a tím se do všeho zamotal a neví jak ven. V e-mailové komunikaci byla řešena mj. fakturace společnosti [právnická osoba]. na projekt opravy rybníka [adresa] bez předchozí objednávky a v rámci této komunikace žalovaný mj. uvedl následující text: „Jestli platí tvoje informace z přílohy „reakce na [jméno FO] a jeho obvinění…“ z 8.1.22, že projekt opravy rybníka [adresa] jste odevzdali na stavební úřad až v 8/2019, mám tomu opravdu rozumět tak, že [jméno FO] o činnosti vaší firmy [právnická osoba]. na tomto projektu nic nevěděl, nijak se nepodílel na projektu, nijak se nepodílel na jednání s úřadem, a nevěděl nic o vaší faktuře z 12/2019 a o výši fakturované částky? To by bylo zajímavé, považoval jsem ho dosud ve firmě [právnická osoba] za většího odborníka na vodní díla než [jméno FO].“ (zjištěno z e-mailové korespondence mezi žalobcem, žalovaným a panem [jméno FO] za období od 23. prosince do 5. března 2021, korespondence zasílána taktéž na člen širší rodiny a spoluvlastníky společnosti [právnická osoba]).

8. Mezi společníky společnosti [právnická osoba], žalobcem a žalovaným bylo řešeno velké množství dalších sporných otázek, mj. ve věci vypracování odborného stanoviska soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO] pro účely posouzení činnosti odborného lesního hospodáře, jehož stanovisko žalobce rozporoval z důvodu, že se údajně nejedná o soudního znalce. V rámci této e-mailové komunikace žalovaný uvedl: „Jestli [jméno FO] postupuje ve své praxi tak, že jeho stanoviska, která nemají jeho kulaté razítko, se podstatně liší od toho co by podepsal se svým kulatým razítkem, doporučuji nezabývat se ničím, na čem jeho kulaté razítko není.“ to však jako reakci na e-mail žalobce ze dne 21.5.2020, jehož znění bylo následující: „Zdravím, Tak už zase [jméno žalované] lže. A to se dosud neomluvil za předchozí lhaní. Nevím, proč se snaží vám namluvit, že [tituly před jménem]. [jméno FO] je soudním znalcem, když nic z jeho osobního stanoviska tomu nenasvědčuje. [jméno žalované] by měl vědět, že na to musí mít kulaté razítko a ne obyčejné, kam si může napsat prakticky co chce. Rodinná společnost, kde lhaní se stává běžným nemůže fungovat…..Pokud byste chtěli vědět, proč byl zrovna [tituly před jménem] [jméno FO][Anonymizováno]vybrán na tuto nekorektní práci, a kdo za tím asi stál, stačí jen mírné zapátrání a budete v obraze. Zdravím. [Jméno žalobce], soudní znale pro [Anonymizováno].“ (zjištěno z e-mailové korespondence mezi žalobcem, žalovaným a panem [jméno FO] za období od 23. prosince do 5. března 2021, korespondence zasílána taktéž na člen širší rodiny a spoluvlastníky společnosti [právnická osoba]). [tituly před jménem] [jméno FO] byl ke dni 4. 4. 2022 soudním znalcem zapsaným v seznamu Ministerstva spravedlnosti České republiky, pro [Anonymizováno] (zjištěno z výpisu ze seznamu soudních znalců vedeného Ministerstvem spravedlnosti ČR).

9. Žalobce byl jednatelem společnosti [právnická osoba] v období od 1. října 2017 do 7. března 2020 a žalovaný je jednatelem společnosti [právnická osoba] od 6. dubna 2020 doposud. Způsob jednání společnosti je již od 18. dubna 1997 takový, že jednatelé jednají jménem společnosti samostatně kromě převodů nemovitých věcí v hodnotě více než 50 000 Kč, při poskytování úvěrů nad 50 000 Kč, při nákupu a prodeji movitých věcí v hodnotě vyšší než 50 000 Kč, dále pak při sjednávání obchodů v hodnotě vyšší než 200 000 Kč a při uzavírání smluv s předmětem plnění nad 200 000 Kč. Od 26. září 2014 je počet jednatelů dva. (zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] z 20.1.2022). Dne 7.3.2020 oznámil žalobce členům společnosti [právnická osoba] převedení svého obchodního podílu ve společnosti na své syny (zjištěno z listiny „Předání informace členům společnosti [právnická osoba].“ ze dne 7.3.2020).

10. Dne 7.3.2020 se konala valná hromada společnosti [právnická osoba], která usnesením č. 5 odvolala žalobce z funkce jednatele (hlasováno bylo takto: pro: 100 hlasů, proti: 0 hlasů, zdržel se: 20 hlasů – společník [Jméno žalobce]) a usnesením č. 6 zvolila novým jednatelem společnosti žalovaného (hlasováno bylo takto: pro: 100 hlasů, proti: 20 hlasů – společník [Jméno žalobce], zdržel se: 0 hlasů). Žalobce požádal o zapsání protestu z důvodu, že žalovaný měl podle jeho názoru porušit zákon. Současně žalobce předal předsedovi valné hromady žádost o převod svého podílu na třetí osobu (zjištěno ze zápisu z valné hromady společnosti [právnická osoba] ze dne 7.3.2020).

11. Za období 01.01.2019 – 20.01.2022 vedla společnost [právnická osoba] v knize pohledávek nevyrovnané pohledávky ve stavu úhrad k 20.1.2022 pohledávky za společností [právnická osoba]. ve výši 446 650,93 Kč. Dne 5.2.2020 oznámila společnost [právnická osoba]o., zastoupená [tituly před jménem][Anonymizováno][jméno FO] [tituly za jménem], jednatelem, společnosti [právnická osoba] započtení pohledávek, které tato společnost nabyla od společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]. jako postupník na základě smlouvy o posouzení pohledávek vůči pohledávce společnosti [právnická osoba] za cenu dodaného zboží, kulatiny dle faktur č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota] v celkové výši 446 650,96 Kč (zjištěno z kopie knihy pohledávek společnosti [právnická osoba] ve stavu úhrad k 20.01.2022 a z oznámení o započtení pohledávek ze dne 5.2.2020).

12. Dne 10.12.2018 byla mezi společností [právnická osoba], zastoupenou žalobcem jako jednatelem na straně nájemce a společností [právnická osoba]. zastoupenou [tituly před jménem] [jméno FO], společníkem a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], společníkem na straně pronajímatele uzavřena smlouva o pronájmu ježkového válce [anonymizováno] včetně dálkového ovládání, rok výroby 2010 obsahující ujednání: „V případě ztráty/odcizení nebo zničení předmětu nájmu zaplatí nájemce pronajímateli pořizovací cenu, kterou měl předmět nájmu v jeho zakoupení.“ (zjištěno ze smlouvy o pronájmu ze dne 10.12.2018). Hutnící válec byl následně odcizen (zjištěno z oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu ze dne 8.4.2020).

13. Společnost [právnická osoba]. vystavila společnosti [právnická osoba] fakturu č. [hodnota] ze dne 19.12.2019 za projekt na opravu rybníka [adresa] ve výši 195 536 Kč a fakturu č. [hodnota] ze dne 17.4.2020 za projekt na opravu rybníka [anonymizováno] ve výši 131 430,20 Kč a fakturu č. [hodnota] ze dne 17.4.2020 za projekt na opravu rybníka [anonymizováno] ve výši 143 772,20 Kč (zjištěno z předmětných faktur č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota]). Dne 5.3.2020 došlo k předání 3 paré dvojstupňové projektové dokumentace pro stavební povolení a pro provádění stavby „Rekonstrukce rybníku [anonymizováno]“ společností [právnická osoba]. společnosti [právnická osoba] (zjištěno z předávacího protokolu ze dne 5.3.2020). Dne 27.2.2020 došlo k předání 3 paré dvojstupňové projektové dokumentace pro stavební povolení a pro provádění stavby „Rekonstrukce rybníku [jméno FO]“ společností [právnická osoba]. společnosti [právnická osoba] (zjištěno z předávacího protokolu ze dne 27.2.2020). Dne 4.11.2019 vydal [právnická osoba] [adresa], odbor životního prostředí jakožto vodoprávní úřad výzvu k doplnění chybějících příloh do žádostí 17 fyzických osob zastoupených na základě plných mocí [právnická osoba] zastoupené [právnická osoba]. [jméno FO], [tituly za jménem] o změnu povolení k nakládání s povrchovými vodami a žádostí o vydání stavebního povolení, vše ve věci změny dokončené stavby vodního díla „Rekonstrukce rybníku [adresa]“, a usnesení, kterým bylo řízení přerušeno (zjištěno z výzvy a usnesení Městského úřadu [adresa], odbor životního prostředí ze dne 4.11.2019, sp. zn. [anonymizováno].j. [anonymizováno]). Dne 4.3.2020 vydal [právnická osoba] [adresa], odbor životního prostředí jakožto vodoprávní úřad v téže věci 17 fyzických osob zastoupených na základě plných mocí [právnická osoba] zastoupené [jméno žalobce] o změnu povolení k nakládání s povrchovými vodami a žádostí o vydání stavebního povolení, vše ve věci změny dokončené stavby vodního díla „Rekonstrukce rybníku [adresa]“, usnesení o zastavení řízení, neboť na základě výzvy ze dne 4.11.2019 nebyly odstraněny podstatné vady žádosti ze dne 16.10.2019, které brání v pokračování v řízení, spočívající v nepředložení všech chybějících příloh k žádostem (zjištěno z usnesení Městského úřadu [adresa], odbor životního prostředí ze dne 4.3.2020, sp. zn. [anonymizováno]). Dne 3.8.2021 bylo Městským úřadem [adresa], odbor životního prostředí jakožto vodoprávním úřadem že věci 17 fyzických osob zastoupených na základě plných mocí [právnická osoba] zastoupené [právnická osoba]. [jméno FO], [tituly za jménem] o změnu povolení k nakládání s povrchovými vodami a žádostí o vydání stavebního povolení, vše ve věci změny dokončené stavby vodního díla „Rekonstrukce rybníku [adresa]“, vydáno stavební povolení. Společnost [právnická osoba] zastoupená žalovaným udělila pro tyto účely žalobci plnou moc k dokončení řízení o stavebním povolení (zjištěno z rozhodnutí Městského úřadu [adresa], odbor životního prostředí ze dne 3.8.2021, sp. zn. [anonymizováno] a z plné moci ze dne 27.5.2021).

14. Dne 5.3.2020 byla z bankovního účtu společnosti [právnická osoba], vedeného u [právnická osoba]. provedena platba faktury č. [hodnota] společnosti [právnická osoba]. ze dne 19.12.2019 za projekt na opravu rybníka [adresa] ve výši 195 536 Kč (zjištěno z internetového výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] ze dne 3.4.2022). Tutu platbu provedl za společnost [právnická osoba] žalobce (zjištěno z vyjádření [právnická osoba]. ze dne 10.8.2022 a ze dne 16.8.223 na výzvu soudu). Dne 31.5.2020 byla mezi společností [právnická osoba]., zastoupenou jednateli [jméno FO] a [jméno FO] a společností [právnická osoba] zastoupenou jednateli [Jméno žalovaného] a [jméno FO] uzavřena dohoda o zrušení zakázky na dodání projektové dokumentace k opravě rybníků [jméno FO] a [jméno FO] a projekty byly předány společností [právnická osoba] zpět společnosti [právnická osoba]. (zjištěno z dohody o zrušení zakázky na dodání projektové dokumentace k opravě rybníků [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 31.5.2020 a z předávacího protokolu ze dne 4.6.2020). Společnost [právnická osoba] obdržela cenovou nabídku č. 01/08/2020 ze dne 7.8.2020 od [tituly před jménem] [jméno FO], projektanta vodohospodářských staveb na vypracování projektů, a to pro rekonstrukci rybníka [anonymizováno] za 96 000 Kč bez DPH, pro rekonstrukci rybníka [anonymizováno] za 51 000 Kč bez DPH a pro rekonstrukci rybníka [adresa] za 73 000 Kč bez DPH (zjištěno z cenové nabídky č. 01/08/2020 [tituly před jménem] [adresa], projektanta vodohospodářských staveb ze dne 7.8.2020).

15. Z dalších provedených důkazů (listin, jež jsou součástí spisu) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. Další relevantní důkazy nebyly navrhovány ani nevyplynuly z obsahu spisu.

16. Soudem zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout následovně:

17. Tvrzení o žalobci: „že jako jednatel společnosti [právnická osoba] uzavřel se společnostmi [právnická osoba]., [právnická osoba]., a [právnická osoba]., smlouvy, kterými byla společnosti [právnická osoba] způsobena ztráta“ (dále jen „výrok č. I.), žalovaný v uvedeném znění neučinil. Žalovaný zaslal na e-mailové adresy členů širší rodiny sdělení, že: „smlouva o dílo s panem [jméno FO] je vyváženější než všechny smlouvy, které uzavřela firma [právnická osoba] pod vedením žalobce s firmami jeho synů [právnická osoba]. (ztráta za projekty odmítnuté MÚ [anonymizováno] nejméně 199.000,- Kč), [právnická osoba] (ztráta hutnícího válce za nejméně 250.000,- Kč) a [právnická osoba] (ztráta za nezaplacené dřevo nejméně 450.000,-Kč).“ Předmětem e-mailu ze dne 4.3.2021 bylo primárně řešení smlouvy o dílo s panem [jméno FO] a tvrzení žalovaného o ztrátovosti uvedených smluv bylo reakcí na zpochybňování smlouvy o dílo s panem [jméno FO]. Pokud se týká tvrzených ztrát společnosti [právnická osoba], pak smlouvu o pronájmu hutnícího válce skutečně uzavřel za společnost [právnická osoba] žalobce. Hutnící válec se následně ztratil. Ustanovení smlouvy, na základě kterého je nájemce povinen v případě ztráty, odcizení či zničení uhradit pronajímateli pořizovací cenu stroje, kterou měl v době zakoupení, považuje soud shodně jako žalovaný za výrazně nevýhodné pro nájemce, a to zejména s ohledem na rok výroby stroje 2010, když na základě smlouvy o pronájmu byl pronajímán 8 let starý stroj, za který měla být v případě jeho zničení, odcizení či ztráty uhrazena pořizovací cena stroje. Pokud se týká tvrzené ztráty za proplacení faktury za projekt [adresa] firmě [právnická osoba]., pak tuto proplatil žalobce osobně v době, kdy bylo vydáno rozhodnutí o zastavení řízení o vydání stavebního povolení. Tvrzení žalobce stran ztráty ve výši uhrazené faktury tedy pohledem ex ante, tj. k datu e-mailové zprávy ze dne 4.3.2021 nelze považovat za nepravdivé. Stejně tak nelze považovat za neoprávněné tvrzení žalobce stran ztráty za neuhrazené dřevo společností [právnická osoba]., když vůči této pohledávce provedla společnost [právnická osoba]o. jednostranný zápočet vůči pohledávkám, které nabyla na základě postoupení od společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]. Soud se dále zabýval skutečným tvrzením žalobce mající charakter skutkového tvrzení.

18. Tvrzení o žalobci, že: „odbornost žalobce na vodní díla je nižší, než je odbornost paní [jméno FO]“ (dále jen „výrok č. II.), žalovaný v uvedeném znění neučinil. Žalovaný zaslal na e-mailové adresy členů širší rodiny sdělení, že: „až doposud považoval žalobce ve firmě [právnická osoba] za většího odborníka na vodní díla než [jméno FO],“ a to opět v reakci na předchozí konfrontační e-mail syna žalobce [jméno FO]. Soud se dále zabýval skutečným tvrzením žalobce, když má za to, že se jedná o tzv. hodnotící soud.

19. Tvrzení o žalobci, že: „stanoviska žalobce, která nemají kulaté razítko žalobce, se podstatně liší od toho, co by podepsal se svým kulatým razítkem“ (dále jen „výrok č. III.), žalovaný v uvedeném znění neučinil. Žalovaný zaslal na e-mailové adresy členů širší rodiny sdělení, že: „jestli žalobce postupuje ve své praxi tak, že jeho stanoviska, která nemají jeho kulaté razítko, se podstatně liší od toho, co by podepsal se svým kulatým razítkem, pak žalovaný doporučuje se nezabývat se ničím, na čem jeho kulaté razítko není,“ a to v reakci na zpochybňování pravdivé informace, že [tituly před jménem] [jméno FO] je soudním znalcem ze strany žalobce. Soud se dále zabýval skutečným tvrzením žalobce, když má i v tomto případě za to, že se jedná o tzv. hodnotící soud.

20. Ani jeden z výroků ve znění, jak je žalovaný v e-mailové formě učinil, nebyl šířen veřejně, nýbrž se jednalo o uzavřenou e-mailovou korespondenci mezi členy širší rodiny a spoluvlastníky společnosti [právnická osoba] Všechny výroky ve znění, jak je žalovaný napsal v e-mailové formě, uvedl v reakci na dřívější konfrontační e-maily syna žalobce [jméno FO] nebo žalobce samotného. Nejednalo se o žalovaným cíleně šířená tvrzení, nýbrž o reakci v rámci konfrontace a vzájemné kritiky, která oboustranně velice intenzivně probíhala mezi žalovaným a žalobcem a syny žalobce, zejména [jméno FO], vše ve věci podnikatelské činnosti společnosti [právnická osoba] Mezi žalobcem a žalovaným jsou velice napjaté vztahy a je mezi nimi zřejmá výrazná animozita.

21. Na zjištěný skutkový stav popsaný výše soud aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení, na základě kterých věc právně posoudil následovně: Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

22. Podle § 82 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

23. Tvrdí-li žalovaný, že jeho výroky nebyly veřejné a byly určeny pouze omezenému okruhu lidí, pak toto tvrzení má soud za prokázané, stejně tak, že se jednalo o e-mailové zprávy zaslané na e-mailové adresy členů širší rodiny a spoluvlastníků společnosti [právnická osoba] jako odpověď v rámci konfrontace a rozdílných názorů na řešení otázek souvisejících s podnikáním a hospodařením společnosti [právnická osoba] s [jméno FO], synem žalobce či s žalobcem samotným. Výroky žalovaného je podle názoru soudu nutné hodnotit v kontextu celé situace a všech souvisejících okolností, ze kterých je zřejmé, že se nejednalo o cílené rozesílání e-mailových zpráv o žalobci, ale o reakce na jiné konfrontační a v některých případech konfliktní e-mailové zprávy syna žalobce či žalobce samotného.

24. Pokud se týká okruhu obeslaných osob, pak podle názoru soudu se v daném případě nejednalo o auditorium dostatečně široké na to, aby naplnilo právem požadovanou míru veřejnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.6.2020 sp. zn. 25 Cdo 1304/2019). Nutnou podmínkou pro poskytnutí ochrany vůči zásahu do cti a vážnosti je, aby jednání, kterým má být do osobnosti člověka zasaženo, mělo veřejné účinky a bylo objektivně způsobilé přivodit újmu (ohrožení nebo poškození) na osobnosti tím, že snižuje jeho čest a vážnost u jiných lidí. Při posuzování způsobilosti zasáhnout do osobnosti člověka je ovšem nutné přihlédnout ke všem okolnostem věci a hodnotit ji nikoliv jen podle použitých výrazů a formulací, ale podle celkového dojmu s přihlédnutím ke všem souvislostem a okolnostem, za nichž k závadnému jednání došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3567/2010, publikovaný pod C 13171 až 13173 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“). Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k postižené osobě (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení cti nebo vážnosti postižené fyzické osoby ve společnosti půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za níž k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její cti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4431/2007, publikovaný pod č. 98/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Sbírka“, později též rozsudek ze dne 31. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 965/2015, Soubor C 15003). Ve smyslu výše uvedené judikatury má soud za to, že v daném případě není splněna podmínka (a to u skutečných výroků žalovaného, které se v konkrétních nuancích liší od jejich formulace v jednotlivých výrocích žalobcem navrhovaného petitu), že každá jiná fyzická osoba nacházející se na místě žalobce by považovala výroky žalovaného za závažnou újmu na své cti a vážnosti.

25. Pojem důstojnosti není naším právním řádem definován a vymezení v tomto směru nepodává ani ustálená judikatura. Jako mimoprávní kategorii lze lidskou důstojnost chápat jako jednu ze základních přirozených hodnot lidské osobnosti vyjadřující nezbytnost zachování elementární úcty k člověku. Důstojnost není sama o sobě definována pravidly slušnosti či etiky. I chování, které je společností považováno v daném místě a čase za neslušné, ještě nemusí představovat zásah do důstojnosti člověka. S jistou mírou zjednodušení však lze konstatovat, že důstojnost představuje minimum všeobecně uznávaných a dodržovaných pravidel etiky a slušnosti. Kritérium důstojnosti je tak nutno vždy posoudit podle konkrétních okolností věci a v aplikační praxi je zásadně věcí soudcovského uvážení. Nejedná se o skutkový závěr, nýbrž o otázku právního posouzení věci.

26. Důstojnost se projevuje v celé řadě aspektů lidského života a v určitých směrech se překrývá s jinými stránkami lidské osobnosti, zejména se svobodou člověka či jeho vážností a ctí. Judikatura v tomto smyslu uvádí, že čest je integrální a důležitou součástí důstojnosti člověka (viz I. ÚS 453/03). Hodnota cti či vážnosti člověka je však narozdíl od její důstojnosti pojmově spojena s veřejným (společenským) životem osoby. Zásahu do cti či vážnosti člověka se prakticky nelze dopustit jednáním, které není objektivně způsobilé vyvolat veřejné (difamační) účinky (srov. NS ČSR Cpj 138/69). Přestože nedůstojné zacházení může spočívat v rozmanitých způsobech jednání s člověkem, z praktického hlediska spočívá zachování důstojnosti člověka a její právní ochrana především v uznání neomezitelné právní osobnosti člověka, v zákazu působení duševních nebo fyzických útrap či jiného nelidského či ponižujícího zacházení a zákazu diskriminace.

27. Rovněž pojmy cti a vážnosti člověka jako hodnoty primárně mimoprávní nejsou právním řádem definovány a jejich vlastní obsahové vymezení je značně obtížné. Hranice mezi oběma pojmy navíc není zpravidla zcela zřetelná a v podstatné míře se jejich obsah překrývá. Určitý rozdíl lze spatřovat v tom, že pojem cti vyjadřuje spíše vlastní vnitřní náhled člověka na ocenění sebe sama a jeho postoj k vlastním elementárním životním hodnotám a představám. Naopak pojem vážnosti je více spjat s uznáním člověka v okolí, s jeho postavením ve společnosti a prokazováním úcty z hlediska ostatních a významově je prakticky totožný s termíny dobrá pověst, resp. dobré jméno člověka. Zásah do cti a vážnosti osoby se projevuje v ohrožení či poškození dobrého jména člověka u jiných osob a v ohrožení jeho postavení a uplatnění ve společnosti (srov. např. NS 30 Cdo 1941/2007). K zásahu do osobnosti člověka v tomto smyslu nedochází například tehdy, pokud závadná tvrzení o člověku byla pronesena za takových okolností, za nichž nehrozilo zveřejnění, a nemohlo tedy žádným způsobem dojít ke snížení vážnosti či cti člověka například mezi jeho spoluobčany. Ochranu cti a vážnosti proto poskytuje občanský zákoník výlučně proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva tím, že snižují jeho čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti. Vlastní subjektivní přesvědčení dotčené osoby o snížení vážnosti či cti v jejích vlastních očích přitom není samo o sobě významné. Rozhodující je zde pouze účinek, jakým je závadné jednání objektivně způsobilé působit na třetí osoby, a zda tyto osoby vnímají takovéto jednání v souvislosti s osobností žalobce.

28. Pokud se týká jednotlivých výroků žalovaného č. I. až č. III. v jejich pravém znění, pak i přes jejich odlišnost od jejich formulace v petitu žaloby se soud zabýval každým výrokem jednotlivě stran jeho způsobilosti zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Soud primárně zhodnotil, zda u jednotlivých výroků č. I. až č. III. jde o hodnotící soud či o vyjádření mající charakter skutkového tvrzení.

29. Z rozhodnutí nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 996/2007, ze dne 30. dubna 2007, vyplývá následující: „V zásadě platí, že pravdivá informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor svého autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to na základě vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby.“ 30. Ve smyslu shora uvedeného závěru Nejvyššího soudu proto hodnotící soudy představují pouhé subjektivní názory, které nepopisují objektivně realitu (tj. nejde o holá fakta), nýbrž ji jen subjektivně hodnotí a posuzují. Z toho důvodu nelze hodnotící soudy jakkoliv dokazovat co do jejich pravdivosti, jelikož hodnotící soudy pouze reflektují právo každého člověka na svůj vlastní názor. Naproti tomu skutkové tvrzení reprezentuje fakta, která objektivním způsobem popisují realitu a jsou jasně prokazatelná. U skutkových tvrzení je proto důležitá jejich pravdivost a úplnost, tedy jakýsi objektivní a nezkreslený vztah mezi projevem a realitou, který lze ověřit dokazováním.

31. Rozdíl mezi skutkovými tvrzeními a hodnotícími soudy trefně popsal také Evropský soud pro lidská práva ve svém rozhodnutí ve věci Lingens v. Rakousko ze dne 8. července 1986, podle něhož jsou u veřejných osob kvůli jejich postavení dány „širší limity přípustné kritiky než v případě soukromé osoby, přičemž je třeba velmi pečlivě rozlišovat mezi fakty a vlastním hodnocením. Existenci faktů lze prokázat, leč pravdivost jejich hodnocení podrobit důkazům nelze. Ve vztahu k hodnotícím soudům nelze tedy požadavek, dokázat jejich pravdivost, naplnit a takový požadavek samotnou svobodu názoru porušuje.“ Vynášení hodnotících soudů ovšem rovněž má své meze. Zejména nelze hodnotícími soudy, které obsahují urážlivou či dokonce vulgární formu kritiky, zasahovat do lidské důstojnosti či do soukromého života třetích osob – ať už jde o veřejně známé osobnosti či nikoliv. Hodnotící úsudky tak musí být vždy přiměřené. Hranice této přiměřenosti je ovšem poněkud nejednoznačná a bude vždy předmětem individuálního hodnocení.

32. Naopak nepravdivá nebo určitým způsobem pravdu zkreslující skutková tvrzení zpravidla sama o sobě představují neoprávněný zásah do osobnostních práv. To samozřejmě neznamená, že zveřejnění jakýchkoliv nepravdivých informací bude vždy vyhodnoceno jako neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti, nicméně riziko zde samozřejmě existuje.

33. Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi (srov. např. sp.zn IV. ÚS 1511/13) jasně vyžaduje, aby soudy braly v potaz, zda sporné výroky mají charakter skutkového tvrzení či hodnotícího soudu.

34. Ve světle výše uvedené judikatury soud uzavřel, že výrok č. I. žalovaného má charakter skutkového tvrzení, u nějž je třeba dokazovat jeho pravdivost či nepravdivost, zatímco výroky č. II. a III. žalovaného v jejich skutečném znění mají charakter hodnotících soudů, které jsou sice vyjádřením subjektivních názorů jejich autora, avšak tyto nesmí být excesivně podávány urážlivou formou.

35. Pokud se týká hodnotících soudů, tedy výroků č. II. a III., soud se dále zabýval otázkou kolize práva ochranu osobnosti (čl. 10 LZPS) a práva na svobodu projevu (čl. 17 LZPS). K tomu Ústavní soud (srov. ÚS 4022/17, ze dne 11. 6. 2018) konstatoval, že svoboda projevu je jedním z pilířů pluralitní demokratické společnosti, v níž je dovoleno vyjadřovat se k jakékoli otázce a vynášet hodnotové soudy. Svoboda projevu však na druhou stranu není neomezená, nýbrž podléhá limitům veřejného pořádku a ochrany práv a svobod jiných osob. Jedním z prostředků ochrany lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména v souladu s čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je právo domáhat se prostřednictvím žaloby, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno a aby byl odstraněn jeho následek v souladu s ustanovením § 82 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Vyhovění soudu takové žalobě je však zásahem do svobody projevu dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod, a je proto nutné zkoumat, kterému ústavně zaručenému právu je třeba dát přednost. Ústavní soud při řešení výše uvedené kolize zohledňuje zejména: 1. povahu výroku (zda jde o skutkové tvrzení nebo hodnotící soud), 2. obsah výroku (například zda jde o projev "politický" či "komerční"), 3. formu výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní, či dokonce vulgární), 4. postavení kritizované osoby (například zda jde o osobu veřejně činnou, osobu aktivní v politickém životě, případně osobu veřejně známou), 5. zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby, 6. chování kritizované osoby (například zda kritiku sama "vyprovokovala" či jak se ke kritice postavila), 7. kdo výrok pronáší (například, zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), 8. kdy byl výrok učiněn (například jaké měl či mohl mít autor výroku v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci výrok učinil).

36. Výše uvedený výčet je demonstrativní. Každý z uvedených faktorů hraje určitou roli při poměřování obou ústavně zaručených práv a je třeba brát v úvahu celkový kontext věci a ve specifických případech i jiné zde neuvedené faktory, které nelze do výše uvedených kategorií zařadit.

37. V případě hodnotících úsudků, by měla být kritika věcná, konkrétní a přiměřená. Hodnotící úsudek musí být závěrem, který lze na základě uvedených skutečností logicky dovodit. Přitom však nestačí, aby kritika sama z pravdivých skutkových podkladů vycházela. Nemá-i být kritika neoprávněným zásahem do cti, resp. pověsti kritizovaného, je současně nezbytné, aby podklady, na nichž hodnocení spočívá (pokud nejde o skutečnosti notoricky známé), byly v rámci takovéto evaluace konkrétně uvedeny, aby adresát soudu měl možnost takový úsudek přezkoumat a vytvořit si vlastní názor a současně, aby bylo zamezeno případnému vzniku nesprávných představ o skutečnostech, které sloužily hodnotiteli za podklad (srov. rozhodnutí NS ČR 30 Cdo 2482/2012).

38. U zásahů do cti je třeba uznat za důvod vylučující neoprávněnost difamační znevažujících skutkových tvrzení, jestliže k zásahu do cti došlo v rámci přiměřeného hájení chráněných zájmů, ať vlastních, cizích, či veřejných, při výkonu zákonem stanoveného subjektivního práva nebo plnění zákonem uložené právní povinnosti. I v těchto případech je ovšem třeba dbát o uplatnění a respektování principu společenské adekvátnosti. Hájení chráněných zájmů vlastních, cizích nebo veřejných ovšem nemůže nikdy ospravedlnit zásah do cti, k němuž došlo bez potřeby nebo při němž jednající nebyl v dobré víře o správnosti svého tvrzení, popřípadě, jehož přímým účelem bylo újmu na cti způsobit (srov. rozhodnutí NS ČR 30 Cdo 701/2011). Jestliže každý názor, stanovisko, kritika je vzhledem k významu svobody projevu dle čl. 17 odst. 1 Listiny jako jednoho z pilířů každé demokratické společnosti zásadně přípustnou záležitostí, tím spíše je tomu tak u kritiky vyjádřené polemickým způsobem (netroufnu si tvrdit). Rovněž tak nelze poměřovat tento polemický výrok pravdivostí všech údajů, obsažených v předmětném článku, ale pouze těch, na které byl výslovně vázán (srov. např. rozhodnutí II. ÚS 357/96 či rozhodnutí č. 156/1997 Sb. n. u. ÚS).

39. Svoboda projevu je chápána jako jeden ze základních kamenů demokratické společnosti. Svoboda projevu platí nejen pro „informace“ nebo „myšlenky“, přijímané příznivě či považované za neškodné či nedůležité, ale rovněž pro ty, které jsou nepříjemné, šokují či znepokojují. Svoboda projevu ovšem není bezbřehá. Je omezena jednak chráněnými zájmy podle článku 17 odst. 4 Listiny a jednak ostatními ústavně zaručenými právy a svobodami; v tomto případě vzniká konflikt mezi svobodou projevu ve smyslu článku 17 a právem na ochranu cti a dobré pověsti podle článku 10 Listiny. Při střetu obou zmiňovaných základních práv, která stojí na stejné úrovni, je třeba s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážit, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým. Je proto třeba na základě konkrétních okolností daného případu zvážit, zda posuzovaný výrok dosahuje takové intenzity, že zasahuje do práva na ochranu osobnosti dané osoby, či zda je dané situaci přiměřený. Nelze přitom bez dalšího tvrdit, že každé zjednodušení či zkreslení) musí nutně vést k zásahu do osobnostních práv dotčených osob. Významné však je, aby celkové vyznění podávané informace odpovídalo pravdě. To platí mimo jiné v případě kritiky pronášené politikem ve vztahu k druhému politikovi v rámci politické soutěže v případech veřejného zájmu (srov. rozhodnutí NS ČR 30 Cdo 2878/2014).

40. Vycházejíc ze shora uvedené právní teorie soud po posouzení všech okolností věci dospěl k následujícím závěrům:

41. Výroky žalovaného č. II. a č. III., které jsou hodnotícími soudy, nenaplnily míru intenzity vyžadující zásah soudu směřující k ochraně osobnosti žalobce. Žalovaný tyto své výroky v řízení odůvodnil, proč k nim přistoupil, když se v obou případech jedná o subjektivní názor žalovaného. V obou případech se podle názoru soudu jednalo o reakci žalovaného na konfrontační a taktéž kritizující výroky syna žalobce [jméno FO], resp. žalobce samotného. Intenzita kritiky je podle názoru soudu na obou stranách obdobná, a tedy zásahy do osobnostních práv by stejně jako žalobce mohl tvrdit i žalovaný.

42. Výrok č. I. žalovaného, který je skutkovým tvrzením, soud hodnotil samostatně. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že výrok č. I. nelze považovat za nepravdivý. Žalovaný se v řízení vyjádřil ke každé ze tří smluv se společnostmi synů žalobce, vysvětlil a doložil, proč tyto smlouvy v okamžiku napsání e-mailu ze dne 4.3.2021 považoval za ztrátové, a tato svá tvrzení podložil příslušnými důkazy, které soud vyhodnotil jako dostatečné. Pokud se týká projektů MÚ [adresa], pak v řízení bylo potvrzením [právnická osoba]. prokázáno, že platbu ve výši 195 536 Kč společnosti [právnická osoba]. učinil právě žalobce.

43. Po zhodnocení celkového kontextu posuzovaných výroků č. I., č. II. a č. III. soud uzavřel, že v jednání žalovaného nelze spatřovat zásah do osobnostních práv žalobce. Podle názoru soudu se jedná o výraz práva na názor, kritiku, o právo vyjadřovat se k určitým věcem, které se však netýkají osobnostních práv, ale podnikání v rámci obchodní společnosti, kde byl žalobce společníkem a jednatelem a žalovaný je jednatelem v současné době.

44. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobce není po právu.

45. Ačkoliv by měl procesně plně úspěšný žalovaný podle § 142 odst. 1 o.s.ř. (podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu nákladů řízení), náhrada nákladů řízení nebyla soudem přiznána žádné ze stran, neboť žalovaný v rámci závěrečného návrhu i v rámci svých dřívějších vyjádření uvedl, že náhradu nákladů řízení nežádá, resp. že ji neuplatňuje.

Poučení