7 C 340/2025 - 55

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] se sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] 47 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, b) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj, co do požadavku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], IČO [IČO], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit částku [částka], jenž představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], částku za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Pohledávku vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství se všemi právy a povinnostmi právní předchůdce žalobkyně postoupil žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalovanému bylo oznámeno písemně dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně se tak na žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] a úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny od [datum] do [datum].

2. Dále se žalobkyně žalované částky domáhá s tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČO [IČO] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši [částka], jenž představuje součet kapitalizovaných úroků zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], částku za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 12 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný na konto této smlouvy uhradil pouze částku [částka]. Pohledávku vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství se všemi právy a povinnostmi byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se tak z této smlouvy na žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka] představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši [částka] a zaplacenou částkou žalovaným [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], které představují zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně, počítaný z dlužné jistiny od [datum] do [datum] a zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení.

3. I přes předžalobní výzvu k úhradě žalovaný žalovanou částku neuhradil.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalobkyně, právní zástupce žalobkyně a žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni. Žalobkyně a její právní zástupce se omluvili, nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání, soud proto věc dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „o. s. ř.“) projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.

6. Z tabulky umoření ze dne [datum] se podává, že na konto smlouvy č. [hodnota] nebylo žalovaným ničeho uhrazeno.

7. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu, uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, účel půjčky jsou neočekávané výdaje. Uvedl, že je majitelem auta, pracuje na plný úvazek jako dělník s pravidelným měsíčním čistým příjmem [částka], uvedl další čisté příjmy domácnosti [částka], celkem příjmy domácnosti [částka], odhadované měsíční výdaje žadatele [částka] s tím, že čistý příjem žadatele měl být ověřen pracovní smlouvou a výpisy z bankovního účtu za měsíc listopad a prosinec [Anonymizováno].

8. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] se podává, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši [částka], uvedl údaje, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, účel spotřebitelského úvěru neočekávané výdaje. Uvedl, že je majitelem auta. Zdroj příjmů DPČ, pracuje jako dělník s pravidelným měsíčním čistým příjmem [částka], další čisté příjmy domácnosti [částka], celkem [částka]. Uvedl, že interní splátky činí [částka], odhadované měsíční výdaje žadatele [částka]. Čistý příjem žadatele měl být ověřen pracovní smlouvou z [datum] a výdajovým dokladem za leden, únor [Anonymizováno].

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČO [IČO] a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet včetně poplatku ve výši [částka] sestávajícího z úroku ve výši [částka], částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení [částka], kdy celková dlužná částka činí [částka], formou 12 splátek ve výši [částka], úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %, RPSN 154,21 %. Ve smlouvě si žalovaný zvolil a ujednal rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení.

10. Ve smlouvě zároveň bylo sjednáno, že zákazník, který sjednal rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení shora uvedeným podpisem smlouvy stvrzuje, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru, případně sníženou o částku odpovídající dluhu zákazníka z předchozí smlouvy. Bylo-li se zákazníkem sjednáno refinancování zápůjčky nebo spotřebitelského úvěru. Žalovaný tak stvrdil, že částku poskytnutého úvěru ve výši [částka] v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši [částka] uhradit ve 12 splátkách po [částka], úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně, RPSN 154,21 %.

11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. smlouvy [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] IČO [IČO] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr zaplatit spolu s poplatkem ve výši [částka] obsahujícím úrok [částka], částku za zpracování spotřebitelského úvěru [částka], částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení [částka], celkovou částku [částka] se žalovaný zavázal zaplatit ve formě 21 splátek po [částka], úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně, RPSN 137,80 %. Ve smlouvě žalovaný též zvolil rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení a mezi účastníky bylo sjednáno, že zákazník, který sjednal rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení podpisem smlouvy stvrzuje, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru, případně sníženou o částku odpovídající dluhu zákazníka z předchozí smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo-li se zákazníkem sjednáno refinancování zápůjčky nebo spotřebitelského úvěru. Žalovaný tedy stvrdil, že úvěr ve výši [částka] od právního předchůdce žalobkyně dne [datum] obdržel.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným vyplývající z úvěrových smluv č. [hodnota] a [Anonymizováno] byly postoupeny z právního předchůdce žalobkyně společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] na žalobkyni.

13. Z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyně právnímu předchůdci žalobkyně za postoupení pohledávek zaplatila sjednanou úplatu. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] informovala žalovaného o postoupení pohledávek ze smlouvy č. [hodnota] a [Anonymizováno] žalobkyni, zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek ve lhůtě do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu.

14. Z podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že tohoto dne žalobkyně zasílala žalovanému zásilku.

15. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky ve lhůtě do [datum].

16. Z tabulky umoření ze dne [datum] se podává, že na smlouvu č. [hodnota] žalovaný uhradil částku [částka].

17. Z listiny nazvané Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaný přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum], kterou právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] sjednala jako pojistník s [právnická osoba].

18. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně soud zjistil aktivní legitimaci a existenci žalobkyně.

19. Z podacího lístku ze dne [datum] vyplynulo, že tohoto dne právní zástupce žalobkyně zasílal žalovanému zásilku.

20. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízeních provedených a to, že předchůdce žalobkyně jako věřitel uzavřel s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne [datum] na základě které žalovanému poskytl úvěr v dohodnuté výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr, včetně sjednaného navýšení na celkovou částku [částka] předchůdci žalobkyně zaplatit ve 12 splátkách po [částka] (poslední ve výši [částka]). Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas, na konto dotčené smlouvy ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedl právní předchůdce žalobkyně tuto pohledávku na žalobkyni.

21. Dále předchůdce žalobkyně jako věřitel uzavřel se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne [datum] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v dohodnuté výši [částka], který se žalovaný zavázal včetně sjednaného navýšení na částku [částka] předchůdci žalobkyně zaplatit ve 21 splátkách po [částka] (poslední ve výši [částka]). Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas, uhradil pouze část, a to částku ve výši [částka]. Pohledávku z této smlouvy, včetně příslušenství převedl právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek [datum].

22. Podle § 1841 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

23. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. Podle § 1 odst. 2 in fine o. z. jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

27. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o .z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží.

28. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

31. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o .z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží.

32. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

34. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženými úvěrovými smlouvami se zaměřením na zkoumání jejich platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] [právnická osoba] proti [jméno FO] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

35. V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že poskytovatel půjčky, předchůdce žalobkyně, s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnuté finanční prostředky dne [datum] ve výši [částka] a souhrnného poplatku v celkové výši [částka], tj. celkem částku [částka], když úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně a RPSN 154,21 %, a dlužná částka včetně sjednaného navýšení měla být žalovaným – spotřebitelem uhrazena ve formě 12ti měsíčních splátek po [částka] měsíčně. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány a ověřovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl vedena v registru dlužníků bank apod.

36. V projednávané věci dále žalobkyně tvrdí, že poskytovatel půjčky, předchůdce žalobkyně, s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnuté finanční prostředky dne [datum] ve výši [částka] a souhrnného poplatku v celkové výši [částka], tj. celkem částku [částka], když úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně a RPSN 137,80 %, a dlužná částka včetně sjednaného navýšení měla být žalovaným – spotřebitelem uhrazena ve formě 21ti měsíčních splátek po [částka] měsíčně. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány a ověřovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl vedena v registru dlužníků bank apod.

37. Předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

38. Ustanovení § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

39. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z [datum], sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní ust. § 86 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum]. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

40. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum]. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

41. A navíc, jak plyne z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne [datum], ve věci [Anonymizováno] (řízení o předběžné otázce podané Okresním soudem v [adresa], týkající se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

42. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval. Předtištěné prohlášení spotřebitele ve smlouvě o úvěru o tom, že se jí dostalo informací a vysvětlení, na jejichž základě je schopna posoudit, zda je pro ni půjčka vhodná, nemůže zastoupit splnění povinnosti věřitele přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na její objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [Anonymizováno]. Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

43. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. [Anonymizováno] či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

44. S ohledem na shora uvedené závěry soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem, a žalovaným uzavřené smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek.

45. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku [částka] + [částka].. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně, resp. předchůdce žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatil, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši [částka] + [částka] žalovanému poskytl bez právního důvodu. Protože žalovaný splatila [částka] (byť úhrada mohla být částečně mylně započtena na neexistující příslušenství či smluvní nároky, když smlouvy ze dne [datum] a [datum] jsou ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. neplatné), přiznal soud žalobkyni částku [částka] ([částka] + [částka]) se zákonným úrokem z prodlení. Protože smlouvu ze dne [datum] a [datum] má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, poplatky za poskytnutí půjčky) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán. Soud proto žalobu v rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení ve výši přesahující přiznaný úrok z prodlení jako nedůvodnou zamítl.

46. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než v oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], daném k poštovní přepravě dne [datum] ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o.z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla došlá zásilka daná k poštovní přepravě dne [datum], má se tedy za to, že došla dne [datum], žalovaný měl plnit do 10 dnů od data odeslání, tj. do [datum], a od [datum] je s úhradou dluhu v prodlení. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku [částka] do rozhodnutí soudu, ocitl se v prodlení s placením dluhu a je tedy povinen podle § 1970 o. z. zaplatit i úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výše zákonného úroku z prodlení u prodlení nastalého dne [datum] činí 12 % ročně. (výrok I. rozsudku).

47. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. [datum]), tj. částky [částka], sestávající z požadované částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce [částka] (tj. 89 %), sestávající z částky [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 12 % ročně od [datum] do [datum], tj. ve výši [částka]. Obdobně judikoval i Krajský soud v [adresa] ve svém rozsudku ze dne [datum], č.j. [spisová značka].

49. Náklady řízení žalobkyně ve výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 78 % z částky [částka] činí [částka].

50. Řízení bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku [částka]. Porovnáním obsahu jiných návrhů žalobkyně s návrhem na vydání EPR v posuzované věci soud zjistil, že vylíčení skutkových tvrzení je v nich v zásadě totožné, předmětem řízení jsou vždy nároky z úvěrových smluv, a text návrhů se liší pouze v proměnných údajích o datech uzavření smlouvy, výši dlužných částek apod. Návrhy jsou jinak strukturou textu totožné, opírající se o stejný smluvní a právní základ. Soud tedy má za splněné podmínky stanovené v § 14b odst. 1 písm. a) a. t., tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud se týká rozdílů ve skutkových tvrzeních týkajících se proměnných skutečností, jsou tyto podle názoru soudu v zásadě technického charakteru, týkají se stejného okruhu skutečností a spočívají v přenesení jednotlivých údajů (vstupních dat) z předložených listin do textu návrhu bez toho, že by se tyto odlišnosti projevily v potřebě užití jiných smluvních ujednání nebo ustanovení právních předpisů a v důsledku toho v odlišném právním posouzení věci.

51. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.