7 C 359/2020 - 201

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o určení, že žalobkyně je dědičkou ze zákonné dědické posloupnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je dědičkou zůstavitelky paní [jméno FO], rozené [Anonymizováno], narozené [datum], zemřelé [datum], ze zákonné posloupnosti, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 30 129,41 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku, o určení jejíž splatnosti a výše bude rozhodnuto samostatným usnesením. pokračování - 2 - 7 C 359/2020

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 22.9.2020 domáhala určení, že je ze zákonné dědické posloupnosti dědičkou zůstavitelky [jméno FO], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum].

2. Žalobkyně tvrdila, že usnesením Okresního soudu Praha - východ ze dne [datum], č. j. 22 D 200/2020-105, vydaném notářem Mgr. [jméno FO] ve věci řízení o pozůstalosti po [jméno FO], rozené [Anonymizováno], jí bylo uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala žalobu na určení, že je dědičkou zůstavitelky. Ve stanovené lhůtě tomuto usnesení vyhověla a podala danou žalobu. Uvedla dále, že po smrti zůstavitelky bylo zjištěno, že tato po sobě zanechala závěť datovanou ke dni [datum], vlastnoručně sepsanou a podepsanou, ve které povolala za dědice veškerého svého majetku svoji dceru, tedy žalovanou. Podle žalobkyně je tato závěť neplatná, jelikož zjevně nebyla sepsána v den, ke kterému je datována a jelikož zjevně neobsahuje skutečnou vůli zůstavitelky. Žalobkyně se domnívá, že k sepsání závěti došlo až na podzim roku 2019, kdy zůstavitelka měla zdravotní problémy a podstoupila lékařský zákrok, jehož součástí byla anestezie, po němž měla problémy s pamětí. Tomuto závěru svědčí zejména fakt, že ve velmi krátkém textu závěti jsou chyby. Zůstavitelka byla inteligentní, sečtělá a hrubé chyby ve svém písemném projevu v době, kdy byla zdravá, nedělala. Kdyby závěť skutečně psala v roce 2016, kdy byla zcela zdráva, a kdy nebyla pod žádným časovým ani jiným tlakem, určitě by svoji závěť sepsala pečlivě, bez zjevných chyb v textu. Pokud by se v textu přepsala, takovou listinu by zničila a sepsala by novou již bez pravopisných chyb. Žalobkyně byla přesvědčena, že závěť byla sepsána až v době po operaci zůstavitelky v roce 2019, kdy již měla zdravotní problémy i problémy s pamětí, a kdy dle přesvědčení žalobkyně nebyla schopna projevit vážnou vůli v tomto směru. Žalobkyně se také domnívá, že zůstavitelka byla při soupisu závěti ovlivněna jinou osobou. O tom, že závěť nebyla dle žalobkyně sepsána v roce 2016, a že nepředstavuje skutečnou vůli zůstavitelky, svědčí i další podivné okolnosti. Závěť byla nalezena žalovanou ( která by podle ní měla zdědit veškerý majetek ) mezi recepty. Zůstavitelka přitom byla velmi pečlivá a své listiny pečlivě ukládala, například do sekretáře, který vlastnila. Pokud by sepsala listinu v roce 2016, neuložila by ji jistě mezi recepty. Konečně namítala žalobkyně i to, že listinu ze dne [datum] nelze považovat za závěť, a to s ohledem na text „ Moje poslední vůle se nemění… „ Z uvedeného textu je zřejmé, že listina ze dne [datum] ve svém textu především odkazuje na jinou závěť, která však nebyla nalezena. Žalobkyně je tedy přesvědčena, že závěť je neplatná a mělo by být děděno, dle zákonné posloupnosti. Žalobkyně je přitom dcerou zůstavitelky a dle zákonné posloupnosti je v první třídě dědiců. I kdyby soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, zmínila tato, že je dle § 1 642 o.z. a § 1 643 o.z. nepominutelným dědicem, kterému náleží z pozůstalosti povinný díl. Podle § 1 492 o.z. nelze pořízením pro případ smrti zkrátit povinný díl nepominutelného dědice, který se dědictví nezřekl, a nedošlo k jeho vydědění. Poukázala dále na skutečnost, že zůstavitelka v krátké době před smrtí převedla na účet žalované částku 1 000 000 Kč, což v dědickém řízení doložila sama žalovaná. V dědickém řízení tak již žalobkyně navrhla, uvedenou částku započíst na dědický podíl žalované jako dar zůstavitelky v souladu s § 1 662 o.z., § 1 660 odst. 2 o.z. a § 1 664 o.z.

3. V podání ze dne [datum] žalobkyně, nad rámec dosud uváděných tvrzení, zpochybnila, že by závěť byla sepsána zůstavitelkou. Soud toto podání považoval za změnu žaloby, neboť jím byly doplňovány dosud netvrzené skutkové důvody, z nichž žalobkyně odvozovala svůj pokračování - 3 - 7 C 359/2020 nárok, tedy domáhala se téhož s ohledem na základě jiných skutečností. Usnesením ze dne [datum] vyhlášeným při jednání soudu téhož dne, byla tato změna žaloby připuštěna. Při témže jednání žalobkyně v rámci přednesu žaloby vyjasnila výslovně, že se domáhá toho, aby bylo určeno, že je dědičkou zůstavitelky [jméno FO], a to ze zákonné posloupnosti.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že napadenou závěť považuje za platnou. Domněnka, že závěť nebyla sepsána v den v závěti označený, je zcela spekulativní a nepodložená. Není zřejmé, jaké hrubé chyby v závěti žalobkyně shledává, ani z čeho dovozuje, že má odkazovat na jinou závěť. Formulace „Moje poslední vůle se nemění… „ podle žalované jednoznačně odkazuje na předchozí ústní prohlášení zůstavitelky, že chce svůj majetek odkázat žalované. I kdyby spekulace žalobkyně byla správná, nijak by to právní pozici žalované neovlivnilo. Žalobou uváděná argumentace pro neplatnost závěti nemůže obstát a nejsou dány žádné relevantní důvody, které by platnost závěti zpochybňovaly. Žalovaná sama o existenci závěti nevěděla, avšak její obsah koresponduje s tím, co, jak zůstavitelka ( matka účastnic ), tak i dříve zemřelý otec účastnic, uváděli již za svého života. Jejich záměr, aby nemovité věci v Šestajovicích jednou patřily žalované, byl znám i širší rodině. Žalovaná nezpochybňuje a nikdy nezpochybňovala právo žalobkyně na povinný díl z pozůstalosti. Skutečnost, že má žalobkyně právo na povinný díl však není předmětem tohoto řízení a nepochybně bude zohledněna v řízení o projednání pozůstalosti. Žalovaná nezpochybňuje ani to, aby na dědický podíl žalované byla započtena částka 1 000 000 Kč, kterou zůstavitelka skutečně několik měsíců před svou smrtí žalované převedla. Ke změně žaloby, tedy doplnění tvrzení o tom, že závěť nebyla sepsána zůstavitelkou, uvedla žalovaná, že toto tvrzení žalobkyně považuje za čirou procesní obstrukci. Navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

5. Z provedeného dokazováním soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná jsou sestry, jejich zemřelá matka [jméno FO], rozená [Anonymizováno], narozená dne [datum], zemřelá dne [datum], zanechala závěť datovanou dne [datum], vlastnoručně sepsanou a podepsanou, ve které povolala dědičkou veškerého svého majetku žalovanou. Závěť byla předložena žalovanou. Žalobkyně s předloženou závětí nesouhlasila, v dědickém řízení sice uznala, že se jedná o vlastnoručně sepsanou závěť zůstavitelky, ale tato je podle ní neplatná, neboť nebyla skutečně sepsána v roce 2016, nýbrž až v roce 2019, po lékařském zákroku, jehož součástí byla narkóza, zůstavitelka byla také dle žalobkyně ovlivněna jinou osobou v tom smyslu, co má být obsahem této závěti. Dohodou se spor účastnic v dědickém řízení nepodařilo odstranit, když tyto prohlásily, že dohoda v této věci není možná. Soud usnesením ze dne 18.8.2020, č. j. 22 D 200/2020-105, vydaném notářem Mgr. [jméno FO], jako pověřeným soudním komisařem, odkázal žalovanou, jako toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnila žalobou, jíž se bude domáhat určení, že je dědičkou zůstavitelky. K podání žaloby jí určil lhůtu dvou měsíců ( usnesení Okresního soudu Praha-východ pod sp.zn. 22 D 200/2020-105, protokol z dědického řízení ze dne 18. 8. 2020 ).

6. Znění předložené závěti bylo následující „ 26.6.2016. Moje poslední vůle se nemění, okazuji můj veškerý majetek na mou dceru [Jméno zainteresované osoby 1/0] rozenou [jméno FO] [jméno FO] „ ( závěť ze dne 26. 6. 2016 ). pokračování - 4 - 7 C 359/2020 7. [jméno FO] potvrdila, že zůstavitelka jí při návštěvách opakovaně říkala, že odkáže nemovitost, ve které bydlí, svojí dceři [jméno FO] ( čestné prohlášení [jméno FO] s datem 6. 4. 2020 ).

8. Poté, co žalobkyně rozšířila své námitky a počala zpochybňovat, že závěť nebyla sepsána zůstavitelkou, měla žalovaná za to, že by se soud mohl, vzhledem k okolnostem, obejít i bez zadání znaleckého posudku a věc si posoudit sám. Žalovaná k tomuto pohledu předložila soudu obálku s písmem zůstavitelky a textem: elektrika žádost o přepsání na moje jméno [jméno FO]. Byla sice shledána z laického pohledu vizuální podobnost písma textu na obálce s textem na závěti, posouzení pravosti textu a zjištění jeho pisatele je však nepochybně otázkou odbornou a soud proto ve věci zadal znalecký posudek ( obálka s textem elektrika žádost o přepsání na moje jméno [jméno FO], znalecký posudek ).

9. Soudnímu znalci z oboru kriminalistika – technické zkoumání listin, expertiza pravosti platidel a cenin a z oboru písmoznalectví – ruční a strojové písmo Ing. [jméno FO] byl uložen znalecký úkol, aby určil, zda podpis na závěti datované dne 26.6.2016 je pravým podpisem zůstavitelky [jméno FO]. A dále, aby určil, zda závěť datovaná dne 26.6.2016 byla sepsána vlastní rukou zůstavitelky [jméno FO]. Ke znaleckému zkoumání předložily obě účastnice listiny s písmem zůstavitelky, další listiny byly vyžádány a zajištěny soudem k návrhu zástupce žalované. Závěry znalce byly takové, že pisatelem textu sporné poslední vůle ze dne 16.6.2016 je s vysokou pravděpodobností pisatel předložených srovnávacích listin označených 3 až 11, 14 až 16. Jednalo se přitom o většinu listin předložených žalovanou a všechny listiny předložené žalobkyní ( ústřižky papírů s recepty ). Podle znalce sporný podpis na poslední vůli ze dne 26.6.2016 je pravděpodobně pravým podpisem [jméno FO], jejíž ukázky podpisů byly předloženy k porovnání. V posudku znalec zmínil, že je jedním z nedostatků předložených srovnávacích listin, že u naprosté většiny z předložených dílčích ukázek písma nelze zjistit, ze které doby pocházejí. Dále uvedl, že s ohledem na skutečnost, že u předložených srovnávacích materiálů není možné objektivně jednoznačně zaručit, že jejich pisatelem je zůstavitelka [jméno FO], provedená expertiza směřovala proto pouze ke zjištění, zda pisatel textu poslední vůle je pisatelem textu srovnávacích materiálů. Jako celek však lze předložené ukázky písma považovat za dostatečně rozsáhlé a použitelné k porovnání s textem poslední vůle. Lze je hodnotit jako z velké části vyhovující potřebám zkoumání. Podle znalce text sporné poslední vůle působí dojmem spontánního vyhotovení, nebylo v něm zjištěno nepřirozené kolísání rychlosti psaní, výraznější prvky nejistoty, či jiné známky nespontánního vyhotovení. Nebyly zjištěny ani žádné stopy po technické padělání textu. Stejně tomu bylo i u zkoumaného podpisu. Na stupnici závěrů dle Československé společnosti pro písmoznalectví je 9 stupňů od kategorického kladného závěru o tom, že podpis je pravým podpisem přes nerozhodný závěr, kdy nelze rozhodnout ( stupeň 5 ) až po kategorický záporný závěr o tom, že sporný podpis není pravým podpisem. Přijatý závěr znalce ke zkoumanému podpisu, že je pravděpodobně pravým podpisem [jméno FO], je kladným závěrem v rovině střední pravděpodobnosti, stupněm 3 na dané škále. Závěr o tom, že pisatelem textu sporné poslední vůle ze dne 16.6.2016 je s vysokou pravděpodobností pisatel předložených srovnávacích listin, je kladným závěrem v rovině vysoké pravděpodobnosti, stupněm 2 na dané škále, tedy pouze jedním stupněm od jednoznačné jistoty ( znalecký posudek č. 18/1451/2023 ). pokračování - 5 - 7 C 359/2020 10. Žalobkyně považovala posudek za nejednoznačný ve vztahu k závěru, že zůstavitelka vlastní rukou sepsala a následně podepsala závěť datovanou ke dni 26.6.2016. Závěry znalce nejsou kategorické, zjištěná míra pravděpodobnosti není dle žalobkyně postačující. Sám znalec také dle žalobkyně uvedl, že považuje předložené vzorky srovnávacích textů za nedostatečné ( proto neuváděl, že spornou závěť sepsala nejspíše [jméno FO], ale toliko, že závěť nejspíše sepsal autor srovnávacích textů ) a že neměl k dispozici žádné podpisy zůstavitelky z doby sepisu údajné závěti. Zjištěny byly také části srovnávacího materiálu, které nevykazují dle znalce shodu. Počáteční písmeno „ d „ ve slově dcera bylo dle znalce dopsáno jinou barvou, což dle žalobkyně dokládá možné úpravy jinou osobou než zůstavitelkou. Žalovaná na dané námitky reagovala tak, že obě strany dostaly možnost, aby předložily znalci listiny, o nichž ví, že je podepsala zůstavitelka. Žalobkyně sama předkládala listiny, z nichž znalec vycházel. Namítat nyní, že srovnávací listiny jsou nedostatečné, když z nich není zřejmé, že byly psány zůstavitelkou, je ryzí obstrukce. Připomněla k tomu, že původně u notáře dvakrát za sebou žalobkyně jednoznačně písmo zůstavitelky poznávala a aprobovala.

11. K námitkám žalobkyně byl znalec Ing. [jméno FO] vyslechnut soudem. Ke svému znaleckému posudku uvedl, že na něj v plném rozsahu odkazuje, na svých závěrech nemá, co by měnil a co by k nim více doplňoval. Předmětem expertizy byl text a podpis. Měl ukázky receptů, nemohl zjistit, kdo je pisatelem, proto uváděl, že pisatelem textů je s velkou pravděpodobností pisatel receptů. Důležité je, že ty recepty předkládaly obě strany. Neměla by tedy být pochybnost o tom, kdo je pisatelem. Ty srovnávací texty psala jedna osoba. Je znalcem z více oborů, mimo jiné i z technického zkoumání i z toho ručního písma. Pokud jde o technické provedení, tam dává často jednoznačné závěry, neboť tam k nim lze takto dospět. Pokud se jedná o to písmoznalectví, o to ruční písmo, tam v poslední době, v posledních letech dává jednoznačné závěry ojediněle. Hlavní příčinou, proč nebyl přijat jednoznačnější závěr, je kvalita toho srovnávacího materiálu, kdy jak ve znaleckém posudku uvádí, podpisy, které měl k dispozici, byly nejbližší z let 2012 a 2020, tedy je tam větší časový odstup od datace té sporné poslední vůle, která byla z roku 2016. Problematická rovněž byla absence většího počtu podpisů se jménem [jméno FO]. K dotazu žalobkyně potvrdil znalec existenci intenzivních protlaků na listině závěti, věnoval se jim pouze okrajově, neboť tato otázka mu nebyla zadána ke zkoumání. Uvedl k nim, že nemohou souviset s technickým paděláním té poslední vůle. Není si jist, možná by šlo zjistit, zda ten protlačovaný text tam byl dříve nebo později. Možné jsou obě varianty toho pořadí.

12. Po výslechu znalce namítla žalobkyně, že na sporné závěti je protlak jiné poslední vůle psané stejným pisatelem. Tvrdila, že pisatel sporné listiny později vyhotovil novou poslední vůli jiného znění, jejíž text byl protlačen do sporné listiny a i kdyby soud uzavřel, že ta sporná listina je pravá, pak by závěť na té listině neobstála, protože by byla rušena jinou novější závětí. Byť námitka žalobkyně působila obstrukčně, nebylo možno vyloučit, že by se jí mohlo podařit prokázat, že předkládaná sporná závěť byla později zrušena jinou závětí ( § 1576 o.z. ) Soudem byl proto následně znalci zadán ke zpracování dodatek znaleckého posudku, ve kterém se měl vyjádřit k tomu, zda lze zjistit, jaký text byl protlačen do originálu závěti, zda byl podepsán a datován, pokud ano, jakým jménem a datem. Též, aby se vyjádřil k možnosti identifikace pisatele protlačeného textu. V dodatku znaleckého posudku znalec uvedl, že na originálu sporné závěti se v jejím textu nacházejí protlaky zápisů, které nesouvisejí s paděláním textu a jedná se o protlaky jiné poslední vůle. Zjištěno bylo následující znění: „ 26.6.2016 ( Moje ) poslední vůle ( odkazu)ji sv)uj (pod)íl (na )…(ti) – 6. ……… „ A dále „ Moj(e) (pos)lední vůle odkazuji svůj (veš)kerý majetek t(o) je část domu č. „. Protlaky podpisů pokračování - 6 - 7 C 359/2020 se na sporné závěti nenacházejí. Znění uvedené v závorkách je pravděpodobné znění. K identifikaci pisatele protlačeného písma znalec uvedl, že protlaky jsou pro identifikaci pisatele zcela nevhodné ( dodatek znaleckého posudku č. 35/1464/2023 ).

13. Návrhy na doplnění dokazování dalšími důkazy soud zamítl. Žalobkyně navrhovala svědeckou výpověď vnuček zůstavitelky Ing. [jméno FO] a [jméno FO], které se měly vyjádřit k tomu, že zůstavitelka se ještě v roce 2019 vyjadřovala o tom, že se rozmýšlí, komu a jak odkáže svůj podíl na nemovitostech v Šestajovicích. Jejich výslech byl navrhován k tvrzení žalobkyně, že závěť nebyla sepsána již v roce 2016, nýbrž až v roce 2019. K tomu je ovšem dle názoru soudu výslech svědkyň nezpůsobilým důkazem, neboť i kdyby svědkyně potvrdily, že se zůstavitelka v roce 2019 rozmýšlela, komu a jak odkáže svůj podíl na nemovitosti v Šestajovicích, nikterak to nevylučuje, že již v roce 2016 v této věci sepsala závěť. Taková závěť mohla být v případě jiného rozmyslu žalované změněna. Soud zamítl rovněž doplnění dokazování lékařskými zprávami od MUDr. [jméno FO]. Tyto listiny měly být vyžádány k tvrzení žalobkyně, že v roce 2019 nebyla zůstavitelka v takové kondici, aby mohla uzavřít závěť. Námitky žalobkyně k možnému ovlivnění zůstavitelky, či neschopnosti projevit svoji vůli a učinit takový projev jako je závěť, se vztahovaly k období roku 2019. Sama žalobkyně uváděla „ kdyby závěť skutečně psala v roce 2016, kdy byla zcela zdráva, a kdy nebyla pod žádným časovým ani jiným tlakem „, tedy žalobkyně netvrdila, že by závěť sepsaná v roce 2016 měla být pro ovlivnění zůstavitelky, či pro její nezpůsobilost závěť učinit, neplatná. Jestliže je soud přesvědčen o tom, že datace závěti je správná, že byla skutečně sepsána v roce 2016, pak se těmto námitkám žalobkyně, vázaným k období roku 2019, nevěnoval a neprovedl ani navržený důkaz. Nadbytečné by byly i účastnické výslechy, když ani jedna z účastnic nevěděly, kdy byla závěť sepsána. Také tento důkaz soud zamítl. Konečně neučinil soud doplnění dokazování ani žalobkyní navrhovaným revizním znaleckým posudkem, neboť znalecký posudek zpracovaný a doplněný znalcem Ing. [jméno FO] je pro posouzení věci zcela vyhovující. Jiné návrhy na doplnění dokazování účastnice nečinily.

14. Právně soud zjištěný skutkový stav posuzoval podle níže uvedených ustanovení. Dle § 1475 odst. 1, 2 a 3 zák.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ( dále jen o.z. ) dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. Dle § 1476 o.z. dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe. Dle § 1494 odst. 1 o.z. závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Dle § 1532 o.z. závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami. Dle § 1533 o.z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše. Dle § 1575 odst. 2 o.z. závěť se zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti. pokračování - 7 - 7 C 359/2020 Dle § 1576 o.z. pořízením pozdější závěti se dřívější závěť ruší v rozsahu, v jakém nemůže vedle pozdější závěti obstát. Dle § 1642 o.z. nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl. Dle § 1643 odst. 1 o.z. nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Dle § 1654 odst. 1 o.z. nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Jsou-li pro to na straně dědiců zvlášť závažné důvody a lze-li to na nepominutelném dědici rozumně požadovat, může soud povolit splátky na povinný díl nebo odklad jeho splatnosti; pohledávka se však úročí ode dne, kdy byla původně splatná. Dle § 1670 o.z. nabytí dědictví potvrzuje soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno. Dle § 1672 o.z. uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží. Podle § 3069 o.z. při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. Dle § 168 zák.č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ( dále jen z.s.ř. ) soud vyšetří dědická práva všech, které vyrozuměl o jejich dědickém právu nebo kteří řádně uplatnili své dědické právo, jestliže dědictví neodmítli nebo zaniklo-li jim právo odmítnout dědictví nebo je-li odmítnutí dědictví neplatné anebo jestliže se k odmítnutí dědictví nepřihlíží. Nemohou-li všechna dědická práva vedle sebe obstát, je tu spor o dědické právo. Dle § 170 odst. 1 zák.č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ( dále jen z.s.ř. ) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

15. V řízení o projednání pozůstalosti po zůstavitelce [jméno FO] došlo mezi žalobkyní a žalovanou ( dcerami zůstavitelky ) ke sporu o platnost závěti ( sporu o dědické právo - § 168 z.ř.s. ) a žalobkyně byla soudem odkázána dle § 170 odst. 1 z.ř.s. ( § 1672 o.z. ) k podání žaloby ve stanovené dvouměsíční lhůtě. Své právo v této lhůtě žalobkyně řádně uplatnila. Ve věci se jedná o určovací žalobu, naléhavý právní zájem na požadovaném určení však není třeba zkoumat, neboť ten se podává již ze zákona a z odkazu notáře na podání žaloby s požadovaným určením ( § 170 z.ř.s. ). Jinak řečeno žaloba podaná podle § 170 z.ř.s. není určovací žalobou ve smyslu § 80 o.s.ř., jde o žalobu na určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá již z právního předpisu.

16. Po provedeném dokazování je soud přesvědčen o tom, že závěť je z formálního hlediska bezvadná, a to i co do její určitosti a srozumitelnosti. Soud shledal, že byla sepsána a podepsána zůstavitelkou, byla v ní uvedena žalovaná jako závětní dědic i předmět dědictví, má všechny náležitosti a splňuje všechny podmínky na závěť kladené. Závěť byla datována dnem 26.6.2016 a soud nemá důvodu, proč by neměl považovat uvedené datum za pravdivé. Navíc toto datum bylo uváděno i v protlačeném textu v rámci různých konceptů závěti, které zůstavitelka formulovala před sepsáním vlastní závěti. Tato závěť je dědickým důvodem pro žalovanou ( § 1476 o.z. ) a tím, že se týká veškerého majetku zůstavitelky, vylučuje pokračování - 8 - 7 C 359/2020 z dědického práva ze zákonné posloupnosti žalobkyni. Žalobkyně má jako dcera zůstavitelky postavení nepominutelného dědice ( § 1643 o.z. ) a jako taková nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jejího povinného dílu ( § 1654 odst. 1, věta prvá o.z. ).

17. Podle žalobkyně měla být závěť sepsána až v roce 2019, přičemž toto tvrzení odůvodňovala tím, že závěť obsahuje pravopisné chyby a pokud by se zůstavitelka v textu přepsala, takovou listinu by v roce 2016, kdy netrpěla zdravotními problémy, zničila a sepsala by novou již bez pravopisných chyb. Podivné také podle žalobkyně bylo, že závěť měla být nalezena žalovanou mezi recepty, přičemž zůstavitelka byla pečlivá a své listiny pečlivě ukládala. Co se týče pravopisných chyb bylo zjištěno, že v textu závěti byl opraven původní text „ cera „ na „ dcera „ a také, že ve slově odkazuji chybí písmeno „ d „. Výše uvedená tvrzení žalobkyně nejsou způsobilá k tomu, aby soud přijal závěr, že závěť byla sepsána až v roce 2019, kdy se zůstavitelka podrobila lékařskému zákroku s anestezií, po němž se jí měla zhoršit paměť. Soud tato tvrzení a námitky proti předložené závěti považuje za účelové spekulace. Neztotožňuje se ani s pohledem, že listinu ze dne 26.6.2016 nelze považovat za závěť, a to s ohledem na text „ Moje poslední vůle se nemění… „. Podle žalobkyně je z uvedeného textu zřejmé, že listina ze dne 26.6.2016 odkazuje na jinou závěť, která nebyla nalezena. Soud má ovšem za to, že text neříká nic jiného, než že zůstavitelka svůj závěr, jak naložit se svým majetkem, rozmýšlela již dříve. Nepovažuje za logické, že by touto formulací odkazovala na jinou závěť. Navíc i pokud by zůstavitelka učinila nějakou dřívější závěť, o níž žalobkyně uvádí, že „ nebyla nalezena „, touto novou listinou, která má všechny náležitosti platné závěti, by „ dřívější „ závěť byla zrušena ( § 1575 o.z. a § 1576 o.z. ) a na posuzování sporu by takováto hypotetická situace neměla vliv. Tím, že soud má za prokázáno, že závěť byla sepsána v roce 2016, neřešil již další námitky žalobkyně k možnému ovlivnění zůstavitelky, či neschopnosti projevit svoji vůli a učinit takový projev jako je závěť, neboť ty se jednoznačně vztahovaly k období roku 2019. V roce 2016, kdy byla sepsána předložená závěť, byla dle tvrzení žalobkyně zůstavitelka zcela zdráva, a nebyla pod žádným časovým ani jiným tlakem.

18. Soud se neztotožnil ani s dalšími námitkami žalobkyně. K námitkám žalobkyně ke znaleckému posudku uvádí soud, že je považuje za účelové. Pozastavuje se nad tím, že až do prvního jednání ve věci nebyla otázka, kdo závěť sepsal a podepsal sporná, žalobkyně ještě v žalobě uváděla, že „ poznává písmo zůstavitelky „. Autorství a podpis na závěti počala žalobkyně zpochybňovat až tehdy, kdy se nedohodla s žalovanou na pro ni výhodnějším vypořádání pozůstalosti, než které bude mít jako nepominutelný dědic. Svůj pohled změnila dva dny před jednáním soudu, ve chvíli, kdy žalovaná odmítla dohodu na výplatě částky 2 000 000 Kč, tedy přibližně dvojnásobku uvažovaného povinného dílu neopomenutelného dědice. Nesporné mezi účastnicemi bylo též to, že ani v dědickém řízení nebylo sporné, že by závěť měla být sepsána zůstavitelkou. Změna pohledu žalobkyně na otázku pravosti závěti tak nepůsobí věrohodně. K namítaným nedostatkům srovnávacích listin ( některé uváděl sám znalec a odůvodňoval tím také, že nemohl přijmout jednoznačnější závěr ) lze říci, že nedostatek většího počtu podpisů pro zkoumání pravosti podpisu zmiňoval znalec jako problematický pouze ve spojení s křestním jménem [jméno FO]. Tedy k plnohodnotné expertize křestního jména podpisu ( nikoli již příjmení, kde počet byl dle znalce částečně vyhovující ). Obdobně se lze pozastavit nad tím, že žalobkyně poukazovala na to, že znalec jako pisatele závěti neuváděl zůstavitelku, což vysvětloval tím, že většina srovnávacího materiálu byly recepty, u nichž nelze objektivně určit, kdo byl jejich pisatelem. A tedy svůj závěr formuloval tak, že pisatelem závěti je s vysokou pravděpodobností pisatel předkládaných srovnávacích pokračování - 9 - 7 C 359/2020 listin. Zpochybňovat tímto způsobem závěry znaleckého posudku za situace, kdy část listin znalci jako recepty psané zůstavitelkou předkládala sama žalobkyně, opět svědčí o účelovosti jejích námitek.

19. Ke znaleckému posudku, kterému vytýkala, že není jednoznačný, odkazovala žalobkyně na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně sp.zn. 24 Cdo 1110/2019, podle ní je zjevné, že závěr znalce neobstojí jako důkaz pravosti rukou psané závěti. Jak však znalec uvedl při svém výslechu, pokud jde o technické provedení ( technické zkoumání listin ), tam dává často jednoznačné závěry, neboť tam k nim lze takto dospět. Pokud se jedná o písmoznalectví ( o ruční písmo ), tam dává jednoznačné závěry ojediněle. Hlavní příčinou, proč nebyl přijat jednoznačnější závěr v této věci, byla kvalita srovnávacího materiálu. Na devítibodové škále, kde jednoznačný kladný závěr by měl hodnotu 1, byl přitom znalcem přijat u zkoumání, zda pisatelem závěti byla stejná osoba jako pisatel srovnávacího materiálu, závěr s hodnotou 2, tedy že, se s vysokou pravděpodobností jedná o téhož pisatele. U výslechu se k tomu znalec vyjadřoval dokonce ještě jednoznačněji tak, že by neměla být pochybnost o tom, že texty psala stejná osoba. U podpisu na závěti znalec přijal závěr s hodnotou 3, tedy, že podpis je pravděpodobným podpisem [jméno FO]. Výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR uvádí, že „ i nejednoznačný závěr znalce týkající se pravosti podpisu uvedenou osobou na posuzované listině ještě neznamená, že soud na podkladě dalších provedených důkazů a s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, nemůže nakonec dospět k jednoznačnému závěru, že podpis na předmětné listině není pravým podpisem dotčené osoby. Soud je totiž povinen hodnotit nejen předmětný znalecký posudek včetně výslechu znalce, ale také další v řízení provedené důkazy, a to s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Teprve po takovém zhodnocení všech právně významných okolností může soud na podkladě přijatých dílčích skutkových zjištění formulovat závěr o skutkovém stavu, jenž posléze podrobí právnímu posouzení věci. „ Ve věci posuzované Nejvyšším soudem ČR byla přitom míra nejednoznačnosti vyšší, když závěry tam učiněné znalcem byly s hodnotou 3 – pravděpodobný podpis, ale též s hodnotou 5 – nelze učinit závěr. Dle názoru soudu je závěr znaleckého posudku zpracovaného znalcem Ing. [jméno FO] i s ohledem na další důkazy a s přihlédnutím k tomu, co v řízení vyšlo najevo, dostatečný k tomu, aby si soud mohl učinit zcela jednoznačný závěr k položeným otázkám, a soud také nemá pochybnosti o tom, že závěť byla sepsána a podepsána zůstavitelkou.

20. Tvrdila-li žalobkyně s poukazem na znaleckým posudkem zjištěné a zmiňované protlaky jiné poslední vůle ve zkoumané závěti, že pisatel sporné listiny později vyhotovil novou poslední vůli jiného znění, jejíž text byl protlačen do sporné listiny a pokud by soud uzavřel, že ta sporná listina je pravá, pak by závěť na té listině neobstála, protože by byla rušena jinou novější závětí, byla tato námitka vyvrácena. Z doplnění znaleckého posudku, který zčásti zjistil původní protlačený text, je zjevné, že zůstavitelka si dne 26.6.2016, které je čitelné i v protlačeném textu, „ nanečisto „ formulovala v linkovaném sešitě ( bloku ) text své závěti, kterou posléze téhož dne sepsala na list stejného sešitu ( bloku ) nacházející se pod „zkušební„ verzí. Protlaky podpisů se na sporné závěti nenacházejí, je zřejmé, že hypotetická varianta pozdější závěti by ani nemohla nastat, neboť by chyběla náležitost - podpis, pro kterou by taková pozdější závěť nemohla být platná.

21. Shora uvedenému výkladu soudu o pravosti předložené závěti navíc odpovídá také další ve věci provedený důkaz, a sice čestné prohlášení [jméno FO], která potvrdila, že zůstavitelka jí při návštěvách opakovaně říkala, že odkáže nemovitost, ve které bydlí, žalované. Dané prohlášení považuje soud pouze za podpůrný důkaz, je si vědom toho, že by pokračování - 10 - 7 C 359/2020 čestné prohlášení mělo být v dokazování používáno tehdy, nelze-li provést výslech dané osoby, která prohlášení činí. Navrhovaný výslech [jméno FO] s ohledem její na věk a zejména proto, že ve věci by bylo možno rozhodnout i bez předloženého čestného prohlášení, neprováděl.

22. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, jak ve výrokové části tohoto rozhodnutí uvedeno a žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 129,41 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši 17 500 Kč, stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, žádost ze dne 5.10.2022, vyjádření ze dne 2.11.2023, účast na jednání před soudem dne 30.11.2021, dne 7.11.2023 a dne 15.12.2023) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 2 100 Kč, náhradě za promeškaný čas jízdou k jednáním soudu, celkem 12 x 100 Kč, tj. 1 200 Kč dle § 14 odst. 4 a.t., cestovné k jednání soudu a zpět dne 30.11.2021 ve výši 476 Kč ( při ujeté vzdálenosti 80 km, ceně nafty 27,20 Kč, spotřebě 5,7 l/100 km a amortizaci 4,40 Kč/km ) a cestovné k jednání soudu a zpět ve dnech 7.11.2023 a 15.12.2023 ve výši 1 145 Kč ( při ujeté vzdálenosti 160 km, ceně nafty 34,40 Kč, spotřebě 5,7 l/100 km a amortizaci 5,20 Kč/km ) dle § 13 odst. 4 a.t. Přiznána byla také náhrada žalovanou placené zálohy na znalecký posudek ve výši 3 000 Kč a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž odpovídající 21 % DPH ve výši 4 708,41 Kč.

24. Soud nepřiznal právním zástupcem účtovanou odměnu za sepis vyjádření k dodatku znaleckého posudku, neboť se jednalo o den před jednáním zaslané sdělení o několika větách, které mohlo být učiněno při jednání a soud tento úkon právní služby nepovažuje za účelný.

25. Při určení výše tarifní hodnoty sporu soud vycházel z toho, že předmětem řízení bylo určení dědického práva po zůstavitelce, nikoli určení práva k nemovité věci, kde by v určitých případech přicházelo v úvahu vycházet z hodnoty nemovitosti. Proto počítal s tarifní hodnotou ve výši 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) a.t. ( k tomu lze srovnat nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. III. ÚS 1052/21 ). Pokud žalovaná účtovala u většiny úkonů dvojnásobek odměny oproti § 9 odst. 3, písm. a) a.t. ani toto zvýšení soud nepřiznal. Žalovaná toto zvýšení odůvodňovala tím, že v případě, že bude soud rozhodovat o výši odměny dle tarifu určovacího a nebude tedy vycházet z ceny nemovitosti, která je předmětem dědictví, tak vzhledem k hodnotě, která je tímto blokována, žádá za vybrané úkony dvojnásobek tarifu. Zvýšení mimosmluvní odměny je v § 12 odst. 1 a.t. upraveno tak, že u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných může advokát zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek. O takové případy se v dané věci nejedná a pro zvýšení odměny tedy není důvod.

26. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokáta soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k plnění určil soud v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).

27. Výrok III. jsou odůvodněn skutečností, že podle § 148 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, nejsou-li u nich předpoklady pro osvobození od soudního poplatku. Podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci proto pokračování - 11 - 7 C 359/2020 bude žalobkyni, která byla ve věci neúspěšná, uložena povinnost zaplatit státu náklady spočívající v nákladech znaleckého posudku. Protože k okamžiku vyhlášení rozsudku nebyly ještě náklady v plném rozsahu soudem přiznány a zaplaceny, nebylo možno určit jejich konkrétní výši a bylo proto prozatím rozhodnuto pouze o uložení povinnosti žalobkyni, když její parametry budou stanoveny v samostatném usnesení.