7 C 4/2025 - 51

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] se sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 23 895, Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 416 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 16 584 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 27. 1. 2024 do 15. 8. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 584 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 4 416 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, a zaplacení částky 2 895 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 23 895 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 15 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč nejpozději splatných dne 26. 1. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru a částku 2 895 Kč na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně od 27. 1. 2024 do 7. 8. 2024 (neuvádí, z jaké částky), za prodlení s úhradou částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně uvedla, že poskytla žalované úvěr dne 24. 8. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. [č. účtu], který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol], jenž odpovídá rodnému číslu žalované. Žalovaná se dle odst. 2.1.6. smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota][Anonymizováno](dále jen „Smlouva“) zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měl dle odst. 2.1.

7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 23. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 23. 1. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 26. 1. 2024 a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne 27. 1. 2024. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 7. 8. 2024.

2. Ke kontraktačnímu procesu a zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaná dále uvedla heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovanou uvedených údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalované. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaná byla dále žalobkyní lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalované na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 68829 žalovaná následně vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdila svoji vůli být smlouvou vázána. Žalovaná výše uvedenými kroky dne 24. 8. 2023 uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota].

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. K jednání se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, zástupce žalobkyně svou neúčast a neúčast žalobkyně omluvil a souhlasil s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 24. 8. 2023 se podává, že měla být uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou za účelem poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč s poskytnutím úvěru dne 24. 8. 2023 s tím, že opakované čerpání smí úvěrovaná činit v souladu s článkem 3.1 smlouvy. Úvěr je úvěrované poskytnut na dobu neurčitou, smlouva o úvěru trvá do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. Mezi účastníky měla být sjednána úroková sazba úročení úvěru ve výši 40 % měsíčně. Mělo být dohodnuto, že úvěrovaný bude splácet úvěr každý měsíc, a to vždy nejpozději k 23. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období, s tím, že jistinu úvěru může úvěrovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Měla být sjednána roční procentní sazba nákladů 5 535,53 % (RPSN). Celková částka k úhradě se skládá z výše úvěru a úroků, a odvisí tak od doby, po kterou bude úvěrovaný úvěr čerpat, a způsobu splácení. Pro případ prodlení úvěrovaného s plněním měla být sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení (článek IV. bod 4.2 písmeno c). V článku VI. bod 6.3 mělo být sjednáno, že úvěrující je oprávněn jednostranně požadovat okamžité splacení celého dluhu dojde-li k porušení smluvní povinnosti úvěrovaného uvedené ve smlouvě (písmeno a). Úvěrovaný se zavázal, že splatí úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti, a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. To vše vždy formou bezhotovostního převodu na bankovní účet úvěrujícího, s tím, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté finanční prostředky v době dohodnuté v této smlouvě, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. U podpisu žalované za slovy „za úvěrovaného“ je uveden „[Jméno žalované]“, bez (vlastnoručního) podpisu žalované.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 24. 8. 2023 se podává, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně měla zavázat žalované poskytnout úvěrový limit do výše 20 000 Kč dne 24. 8. 2023 s možností opakovaného čerpání. Úvěr měl být poskytnut na dobu neurčitou s tím, že smlouva o úvěru trvá do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. Měla být sjednána úroková sazba ve výši 40 % měsíčně, to je 480 % ročně. Co se týče způsobu splácení, pak žalovaná měla splácet úvěr každý měsíc, vždy nejpozději k 23 dni v měsíci, a to úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu může splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Měla být sjednána RPSN 5535,53 %. Co se týče podpisu dotčené smlouvy o úvěru, pak namísto žalované je pouze za slovy za úvěrovaného uvedeno „[Jméno žalované]“.

7. Z kopie občanského průkazu žalované a titulní strany řidičského průkazu žalované se podává, že žalobkyně má k dispozici kopii občanského průkazu žalované a titulní stranu řidičského průkazu žalované.

8. Z výpisu z účtu žalobkyně se podává, že dne 24. 8. 2023, byla na účet číslo [č. účtu] s variabilním symbolem [var. symbol] zaslána částka 15 000 Kč s poznámkou čerpání ze dne 24. 8. 2023.

9. Z přípisu žalobkyně ze dne 23. 1. 2024 se poddává, že žalobkyně zesplatnila spotřebitelský úvěr č. [hodnota] ke dni 23. 1. 2024 a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do tří dnů od doručení tohoto dopisu. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 8. 2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně jménem žalobkyně vyzývá žalovanou k zaplacení žalované částky ve lhůtě do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že zásilka zasílaná právním zástupcem žalobkyně žalované byla dána k poštovní přepravě dne 7. 8. 2024.

10. Z výpisu účtu žalované č. [č. účtu] bylo zjištěno, že za období od 17. 5. do 16. 6. 2023 dne 18. 5. 2023 žalovaná obdržela výplatu půjčku od společnosti [právnická osoba]. ve výši 100 000 Kč, obdržela dne 8. 6. 2023 doplatek platu 24 173 Kč a odešla platba 13. 6. 2023 153 Kč na SIPO, 15. 6. 2023 420 Kč Severočeským vodovodům a kanalizacím, 15. 6. 2023 4 500 Kč Lama Energy a. s., dne 16. 6. 2023 obdržela příchozí úhradu 1 600 Kč od společnosti [právnická osoba]., dne 16. 6. 2023 odešla platba 300 Kč na internet, kromě ostatních plateb. Z výpisu z účtu za období od 17. 6. do 14. 7. 2023 bylo zjištěno, že z tohoto účtu odešlo 6 110 Kč dne 28. 6. 2023 společnosti [právnická osoba]., příchozí úhrada 0,01 Kč od [právnická osoba] dne 3. 7. 2023, okamžitá odchozí úhrada dne 3. 7. 2023 1 Kč, okamžitá odchozí úhrada 4. 7. 2023 0,01 Kč, 10. 7. 2023 příchozí úhrada 3 528 Kč od [právnická osoba] na ošetřovném, dne 11. 7. 2023 doplatek platu [částka], dále na účtu docházelo k transakcím platební kartou ve 100 Kč řádech na [Anonymizováno].cz a to opakovaně, mobilní platba za hru [částka] dne 13. 7. 2023, příchozí úhrada [částka] od [právnická osoba]. 14. 7. 2023, odchozí platba na SIPO 12. 7. 2023 153 Kč, internet 14. 7. 2023 300 Kč, 14. 7. 2023 420 Kč [právnická osoba], 14. 7. 2023 4 500 Kč [Anonymizováno] [právnická osoba]. Z výpisu z účtu za období od 15. 7. do 16. 8. 2023 bylo zjištěno, že tento měsíc byly prováděny platby v řádech 100 Kč na [Anonymizováno].cz, odchozí úhrada 24. 7. 2023 6 110 Kč [právnická osoba]. 900 Kč, příchozí úhrada dne 27. 7. 2023 od [právnická osoba]., odchozí úhrada SIPO [datum] 153 Kč, 420 Kč 15. 8. 2023 [právnická osoba], 4 500 Kč Lama [právnická osoba]. 15. 8. 2023 a 300 Kč 16. 8. 2023 na internet.

11. Ze zprávy Komerční banky a.s. ze dne 21. 1. 2025 vyplynulo, že účet č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je veden na jméno žalované, z tohoto účtu byla dne 11. 10. 2023 zaslána na účet žalobkyně č. [č. účtu] částka 10 584 Kč s uvedením variabilního symbolu [var. symbol].

12. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

13. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl k následujícímu závěru:

20. Otázkou zůstává, zda byl splněn požadavek písemnosti smlouvy. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

21. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma smlouvy tak, jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší, než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). Kopie občanského průkazu žalované sama o sobě nedokládá, že to byla právě žalovaná, kdo smlouvu uzavírala, a že by se žalované zobrazila smlouva v jeho uživatelském rozhraní právě ve znění, předloženém soudu.

22. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaná (osoba s její elektronickou identitou) do systému žalobkyně přihlásila a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasila a v jakém znění, tedy, zda smlouva byla žalované skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalované (byla jí adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaná odsouhlasila právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko „clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým).

23. Smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o. z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že žalobkyní ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání s žalovanou, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

24. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva není opatřena řádným popisem žalovaného, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným podpisem žalované nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaná podepsala elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

28. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

29. Soud se z moci úřední zabýval smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

30. V projednávané věci žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované - spotřebitele splácet žalovanou pohledávku.

31. Dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru měl být žalované poskytnut úvěr do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč s tím, že žalovaná měla tento úvěr splácet v měsíčních splátkách s tím, že měsíčně má být splácen úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěrů úvěru může žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. S ohledem na to, že měl být sjednán obligační úrok 40 % měsíčně (480 % ročně), pak z částky 20 000 Kč činí 40 % měsíčně částku 8 000 Kč (z částky 15 000 Kč 6 000 Kč měsíčně), tedy žalovaná měla splácet až 8 000 Kč měsíčně pouze na obligačním úroku a vedle toho hradit dlužnou jistinu úvěru. Jak se podává z důkazů předložených žalobkyní, žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalované, ze kterých se podává výše čistého měsíčního příjmu žalované v průměru 26 070 Kč měsíčně, měsíční platby SIPO 153 Kč, vodné 420 Kč, elektřina 4 500 Kč a internet 300 Kč, avšak na druhé straně je z výpisů z účtu žalované seznatelné, že žalovaná posílala opakovaně v měsíci částky v řádech stokorun na sazka.cz., a mobilní platby za hry, dne 18. 5. 2023 obdržela půjčku od [právnická osoba]. ve výši 100 000 Kč, na účet obdržela opakovaně platby v řádech stokorun až tisícikorun od společnosti [právnická osoba]., tedy byla povinna splácet další úvěry ([právnická osoba]. splácela částkou 6 110 Kč měsíčně), a z výpisů je seznatelné, že opakovaně žádala i jiné společnosti o poskytnutí půjček (zasíláním identifikačních plateb částek 0,01 Kč či 1 Kč). Není tak jasné, jaké byly pravidelné měsíční výdaje žalované (nad rámec plateb SIPO, vodného, elektřiny a internetu), tj. jaké měla jiné náklady na bydlení, jaké závazky a v jaké výši měsíčně splácela (měla splácet), a jaké byly ostatní měsíční výdaje žalované. Jiné důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované, lustrace v bankovních a nebankovních registrech či ověřování výdajů žalované, nebyly soudu předloženy.

32. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoli problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

33. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném ke dni uzavření smlouvy), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli ojasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

34. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

35. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované, nikoliv však řádně s odbornou péčí. Po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěla k závěru, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru. Při řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména s přihlédnutím k finančnímu chování žalované, jak se podává z předložených výpisů z účtu, by žalobkyně nemohla dospět k závěru, že je žalovaná schopna úvěr řádně splácet. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalované. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech dlužníka. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně při řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované nemohla dospět k závěru, že by žalovaná byla schopna splácet minimálně 8 000 Kč (6 000 Kč) měsíčně (+ splácení jistiny). Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalované bylo pouze formální a žalobkyně nedostála zákonné povinnosti.

36. Po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěla žalobkyně k závěru, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. K tomuto závěru však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. Výdaje na osobu žalované samy o sobě nemají žádný vypovídací charakter. Není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalované (kromě SIPa, vodného, elektřiny a internetu). Není zřejmé, jaké konkrétní závazky a v jaké výši měla žalovaná měsíčně splácet, když z výpisů z účtu žalované je zřejmé, že kromě závazku k žalobkyni měla žalovaný další závazky, které měla měsíčně splácet, ani toto nebylo jakkoli ověřováno., a navíc pohyby na účtu žalované naznačují, že žalovaná se mohla věnovat sázkám a placeným mobilním hrám. Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením žalovanou uváděných příjmů a výdajů, nekoresponduje s tím, jak žalovaná ve skutečnosti s těmito prostředky nakládala. Nebylo tvrzeno, že by žalobkyně prováděla lustrum žalované v bankovním a nebankovním registru dlužníků SOLUS a NRKI apod. (resp. toto neprokázala). Žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalované. Rozhodující zde přitom jsou konkrétní výše nájemného v bytě, kde žadatel o úvěr bydlí, konkrétní obvyklá spotřeba plynu a elektřiny v tomto bytě, konkrétní náklady na vytápění tohoto bytu, konkrétní náklady na léky, konkrétní výše pravidelných splátek dluhů apod. Pokud žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že by provedla lustraci žalované v databázích SOLUS a NRKI, jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaná schopna úvěr splácet. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatelka úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalované, a žalobkyně tak nemohla dospět k závěru, že byla žalovaná schopna splácet poskytnutý úvěr. Navíc mezi účastníky měla být sjednána úroková sazba 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, a RPSN 5 535,53 %, což soud hodnotí jako nemravné a odporující veřejnému pořádku. S ohledem na to, že se žalovaná zavázala splácet měsíčně částku odpovídající úroku, tedy v daném případě 8 000 Kč měsíčně, a vedle toho ještě splácet samotnou jistinu, nemohla žalobkyně po řádném posouzení úvěruschopnosti dospět k závěru, že je žalovaná schopna úvěr splácet.

37. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum]. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Taktéž Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku sp.zn. 6 As 8/2023 konstatoval, že povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků.

38. Též podle rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK, Evropský soudní dvůr konstatoval, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Tedy Evropským soudním dvorem je pro případ porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 citované směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, dovozována absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

39. Navíc obligační úrok ve výši 40 % měsíčně (480 % ročně) a RPSN ve výši 5 535,53 % ročně soud shledává nemravným a odporujícím veřejnému pořádku.

40. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání úvěrové smlouvy a k prokázání tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalované ke splácení úvěru a okolnosti, zda a kolik žalovaná na konto dotčené smlouvy skutečně uhradila (resp. že hradila na jiný závazek). Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

41. Soud se zabýval tím, zda nebylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že na účet žalované byla dne 24. 8. 2023 připsána částka 15 000 Kč zaslaná z účtu žalobkyně a proto v souladu s § 2991 o. z. má soud za to, že toto plnění žalobkyně bez právního důvodu je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná byla povinna toto obohacení ve výši 15 000 Kč žalobkyni vydat. Jak vyplývá ze samotné smlouvy o úvěru č. [hodnota], žalovaná měla plnit na účet žalobkyně č. [č. účtu], s tím, že měla povinnost ke každé splátce úvěru uvést variabilní symbol [var. symbol]. Jak se podává ze zprávy Komerční banky a.s. ze dne 21. 1. 2025, z účtu žalované byla dne 11. 10. 2023 zaslána na účet žalobkyně č. [č. účtu] částka 10 584 Kč s uvedením variabilního symbolu [var. symbol], tedy přesně dle platebních pokynů zakotvených v dotčené smlouvě o úvěru. Soud tak platbu ve výši 10 584 Kč hodnotí jako platby provedené na konto citované smlouvy o úvěru. Pokud byly mezi účastníky uzavřeny další smlouvy o úvěru a tyto platby byly činěny na konto jiných (platných) závazků žalované u žalobkyně, bylo na žalobkyni, aby v tomto směru soudu nabídla svá skutková tvrzení a důkazy. Soudu tak nezbylo, než dospět k závěru, že žalovaná žalobkyni již poskytnuté bezdůvodné obohacení ve výši 10 584 Kč vrátila, zbývá tak vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 4 416 Kč (15 000 Kč mínus 10 584 Kč), a soud proto žalobě v tomto rozsahu jako důvodné vyhověl.

42. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než předžalobní výzvou ze dne 7. 8. 2024, danou k poštovní přepravě též dne 7. 8. 2024. Uvedenou výzvou vyzvala žalovanou k úhradě do tří dnů. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 12. 8. 2024, s tím, že ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění do tří dnů, 15. 8. 2024 tak měla žalovaná plnit, a od 16. 8. 2024 je žalovaná v prodlení.

43. Žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se v prodlení s placením dluhu a je tedy povinna podle § 1970 o. z. zaplatit i úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

44. Zbývající žalobní nároky v podobě poplatku uvedeného ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ten nelze přiznat, neboť uvedený nárok je povahou akcesorický a váže se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

45. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, by měla právo na náhradu poměrné části nákladů řízení ve věci úspěšnější žalovaná, jak se však podává z obsahu spisu, žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo proto vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

46. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení