7 C 403/2024 - 56

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] se sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 41 206, Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“) distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].cz. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, poplatkem a dalšími poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, a to k datu splatnosti. Nedílnou součástí smlouvy je mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, s nimiž byl žalovaný seznámen a souhlasil s nimi. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že zjistila u žalovaného tyto informace: Celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným, pravidelné měsíční výdaje, ověřené čisté měsíční příjmy apod. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v těchto registrech: Centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku (kontrola platnosti adresy), výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným i jiné informace s ním související. Žalobkyně uzavřela, že žalovaný byl a je schopen splácet své závazky. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů žalobkyni potvrdil ve Smlouvě. Nadto se Žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím služby společnosti Kontomatik UAB (sídlem ul. Upes 23, LT-08128 Vilnius, Litva, registrované pod číslem [hodnota]), tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář [Anonymizováno] (Standard [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil, a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslána na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr [částka] byl žalovanému vyplacen dne [datum] z bankovního účtu žalobkyně na účet č. [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně (společnosti [Jméno žalobkyně].). Žalovaný si zvolil volitelné služby: „Klidné spaní“ za poplatek [částka], „Presto“ za poplatek [částka], informační SMS servis za poplatek [částka]. Úvěr byl splatný dne [datum], žalovaný však ničeho neuhradil. Žalovaný má vůči žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši [částka] skládající se z jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši [částka], poplatek za službu „Presto“ ve výši [částka] a poplatek za informační SMS servis [částka]. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném smluvní pokutu ve výši [částka]. V případě, že by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požádala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalovanému částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne [datum]. [právnická osoba] jednání, které se konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: Z listiny označené „Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ ze dne [datum], ze Všeobecných obchodních podmínek, souhlasu se zpracováním osobních údajů, sazebníku a z listiny označené „Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru“, z listiny bez označení, jejíž první článek je nazván „Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti“ soud zjistil, že jako věřitel je označena žalobkyně a jako dlužník žalovaný s účtem č. [č. účtu]. Předmětem této smlouvy měl být závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše [částka] a závazek žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni s příslušenstvím do data splatnosti [datum]. Mezi stranami měla být ujednána úroková sazba 0 % ročně, RPSN ve výši 1410,33 %, variabilní symbol: [var. symbol], služba „Klidné spaní“ zpoplatněna částkou [částka] měsíčně a „Presto“ zpoplatněna částkou [částka], poplatek za vybrané volitelné služby ve výši [částka], poplatek za sjednání úvěru ve výši [částka]. Smlouva však není opatřena podpisem žalovaného, namísto podpisu je uvedeno: „potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl a s jejím obsahem souhlasím. Tímto podepisuji“. Ze Sazebníku bylo zjištěno, že ověřovací poplatek činí [částka], poplatek za službu „Klidné spaní“ činí [částka] měsíčně, poplatek za službu „Presto“ činí [částka], poplatek za informační SMS servis [částka] měsíčně.

4. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného. Z listiny označené „identifikované příjmy“, bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje výši ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši [částka] s tím, že vyšla z příjmových transakcí z účtu žalovaného za dobu od [datum] do [datum], výpisy z účtu žalovaného však předloženy soudu nebyly. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje následující údaje o žalovaném: celkový počet členů ve společné hospodařící domácnosti čtyři, počet členů ve společné domácnosti s příjmem dva, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky [částka], výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení [částka], další nezbytné výdaje [částka], ostatní zbytné výdaje [částka], výše ověřeného čistého měsíčního příjmu [částka] výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným [částka], rezerva pro výdaje [částka], vypočítané minimální výdaje [částka], disponibilní příjem [částka].

5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli se podává, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku [částka] převodem na účet dne [datum].

6. Z autorizace ověření totožnosti se podává, že totožnost žalovaného byla žalobkyní autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. [č. účtu] dne [datum].

7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně dne [datum] vyzval žalovaného k úhradě částky [částka] ve lhůtě do tří dnů a dále, že dne [datum] byla žalovanému zaslána písemnost.

8. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovanému č. [č. účtu] dne [datum]. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne [datum] byla poukázána na účet žalovaného č. [č. účtu] částka [částka] pod variabilním symbolem [var. symbol].

9. Ze zprávy Mbank a. s. ze dne [datum] soud zjistil, že účet číslo [č. účtu] je veden na jméno žalovaného. Dne [datum] na tento účet mimo jiné přišla částka [částka] zasílaná z účtu žalobkyně. Tento den však jsou evidovány též odchozí úhrady na účet Tipsport jako dotaci konta Tipsport.cz, a to ve výši [částka], [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka].

10. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

11. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

12. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

13. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

18. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl k následujícímu závěru:

22. Otázkou zůstává otázka splnění požadavku písemnosti „Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ ze dne [datum]. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

23. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma úvěrové smlouvy, tak jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

24. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaný (osoba s jeho elektronickou identitou) do systému žalobkyně přihlásil a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasil a v jakém znění, tedy, zda „Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ ze dne [datum], byla žalovanému skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalovaného (byla mu adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaný odsouhlasil právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko „clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým, zde zřejmě zasláním SMS zprávy, a že se jednalo právě o sobou žalovaného, kdo SMS zprávu zaslal).

25. Pouhé předložení občanského průkazu, aniž by bylo zřejmé, v jaké souvislosti žalobkyně tento získala, ještě samo o sobě neprokazuje uzavření dotčené úvěrové smlouvy v písemné formě. I u podpisu dotčené smlouvy žalovanou uvedené „potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl a s jejím obsahem souhlasím. Tímto podepisuji“ neprokazuje samo o sobě, že dotčenou smlouvu uzavřel právě žalovaný, a že se text smlouvy zobrazil v uživatelském rozhraní žalovaného v právě předloženém znění.

26. Úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o.z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že žalobkyní ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání se žalovaným, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

27. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. [spisová značka]. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy včetně ujednání o poplatcích a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. „Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ ze dne [datum] není opatřena řádným popisem žalovanému, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným podpisem žalovanému nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaný podepsala elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a změně některých dalších zákonů, a že soudu předložená úvěrová smlouva je právě smlouvou totožného znění, která se zobrazila v uživatelském rozhraní žalovanému a byla žalovanou odsouhlasena, a že parametry systému žalobkyně umožňují uchování takové odsouhlasené smlouvy ve formátu, který nelze měnit (provádění záznamů o právních jednáních systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám) Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření dotčené smlouvy.

28. Soud se z moci úřední zabýval smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

29. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoli problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

30. V projednávané věci žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet žalovanou pohledávku. Žalobkyně sice uvedla, že prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Nijak však soudu nedoložila, že skutečně výši příjmů a výdajů žalovaného ověřovala, soudu předložila pouhý přehled identifikovaných příjmů bez jejich doložení a identifikace. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že mu zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru. K tomuto závěru však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. Výdaje na půjčky [částka] měsíčně, na bydlení [částka] měsíčně a vypočítané minimální výdaje žalobkyní částkou [částka] nemají žádný vypovídací charakter. Stejně by mohl žalovaný uvést jinou částku výdajů, avšak není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty (např. SIPO, výpisy z účtu atd.) prokazující tvrzené nezvykle nízké výdaje žalovaného a prokazující čistý měsíční příjem žalovaného (a pokud takové listiny měla k dispozici, měla je soudu předložit) a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Také se nejeví pravděpodobným, že by žalovaný neměl žádné ostatní výdaje (např. výdaje na stravování, ošacení, obuv, dopravu, hygienické potřeby, léky, záliby apod.). Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením příjmů a neověřených výdajů (s rezervou pro výdaje [částka]) k disponibilnímu příjmu [částka], nekoresponduje s tím, jak žalovaný ve skutečnosti s těmito prostředky nakládal. Žalobkyně tak zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalovaného. Vycházela pouze z odhadovaných výdajů patrně uvedených žalovaným, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Pokud žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že by provedla lustraci žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Rozhodující zde přitom je konkrétní výše nákladů na bydlení, spotřebu plynu a elektřiny v domě/bytě, ve kterém bydlí, náklady na vytápění tohoto domu/bytu, konkrétní náklady na stravování, léky, ošacení apod. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázích (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr bankovních a nebankovních klientských informací), jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet, aniž by alespoň základním způsobem neověřila též skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Navíc jak se podává ze zprávy mBank, a.s., žalovaný zasílal vysoké částky jako dotace konta Tipsport.cz, dá se tedy předpokládat, že žalovaný tyto vysoké částky sázel. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

31. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

32. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: „….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

33. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatelka úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalovaného, a žalobkyně tak nemohla dospět k závěru, že byl žalovaný schopen splatit úvěr [částka] do jednoho měsíce ode dne, kdy mu byl poskytnut.

34. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka (spotřebitele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

35. Též podle rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK, Evropský soudní dvůr konstatoval, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Tedy Evropským soudním dvorem je pro případ porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 citované směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, dovozována absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

36. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně písemného uzavření dotčené smlouvy a kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

37. Soud se zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum] a ze zprávy [Anonymizováno], a.s. vyplývá, že účet, na který dne [datum] byla poukázána částka [částka] zaslaná z účtu žalobkyně, je vedený na žalovaného. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně částku ve výši [částka] žalovanému poskytla bez právního důvodu, a proto v souladu s § 2991 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovanému a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat.

38. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než předžalobní výzvou ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum] (pátek). Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum], do tří dnů, tj. do [datum] měl žalovaný plnit a od [datum] je s úhradou v prodlení. Žalovaný nezaplatil dlužnou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se v prodlení s placením dluhu a je tedy povinen podle § 1970 o. z. zaplatit i úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

39. Zbývající žalobní nároky v podobě poplatků za poskytnutí úvěru, služby „Klidné spaní“ a „Presto“, smluvní pokuty a úroků uvedené ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 33,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,88 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,12 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. [datum]), tj. částky [částka], sestávající z požadované částky [částka] + [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], tj. ve výši [částka]. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce [částka] (tj. 66,88 %, sestávající z částky [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], tj. ve výši [částka]. Obdobně judikoval i Krajský soud v [adresa] ve svém rozsudku ze dne [datum], č.j. [spisová značka].

41. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Z částky [částka] pak 33,76 % činí [částka].

42. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v [adresa] prezentovaném v rozhodnutí č. j. [spisová značka], zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku [částka], a to z titulu porušení smluv o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a dlužníkem. Pokud jde o opakovanost podání, pak okresní soud vychází z konstantní rozhodovací praxe odvolacího soudu, kdy splněním podmínky jsou alespoň 3 srovnatelné návrhy. Porovnáním obsahu těchto návrhů s návrhem na vydání EPR v posuzované věci soud zjistil, že vylíčení skutkových tvrzení je v nich v zásadě totožné, předmětem řízení jsou vždy nároky ze smluv o úvěru a text návrhů se liší pouze v proměnných údajích o datech uzavření smlouvy, výší poskytnutého úvěru, sazbou úroků, daty zesplatnění úvěrů a výší dlužných částek (dále jen proměnné skutečnosti). Návrhy jsou jinak strukturou textu totožné, opírající se o stejný smluvní a právní základ (např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a jiné). Soud tedy má za splněné podmínky stanovené v § 14b odst. 1 písm. a) a. t. tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud se týká rozdílů ve skutkových tvrzeních týkajících se proměnných skutečností, jsou tyto podle názoru soudu v zásadě technického charakteru, týkají se stejného okruhu skutečností a spočívají v přenesení jednotlivých údajů (vstupních dat) z předložených listin do textu návrhu bez toho, že by se tyto odlišnosti projevily v potřebě užití jiných smluvních ujednání nebo ustanovení právních předpisů a v důsledku toho v odlišném právním posouzení věci. Pokud jde o aplikovatelnost § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. na tento typ sporů, odkazuje soud na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2014 č. j. 23 Co 512/2014-13 ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 234/15 ze dne 31. 8. 2015, rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015 č. j. 26 Co 212/2015-14 ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2095/15 ze dne 22. 10. 2015, rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 15 Co 530/2014 ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 149/15 ze dne 15. 7. 2015 a v neposlední řadě také např. na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 17 Co 666/2015-143.

43. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení