7 C 425/2024 - 64

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] se sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 14 118, Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povine zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu (dále také jen „smlouva“), a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.[Anonymizováno].cz. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Úvěr byl sjednán na dobu 24 měsíců. Žalobkyně odeslala žalovanému částku [částka] dne [datum] na číslo účtu uvedené žalovaným ve smlouvě: [č. účtu]. Ve smlouvě byl sjednán úrok v pevné výši [částka] u druhé až osmé splátky. Sjednány byly také další volitelné služby za následující poplatky: Poplatek za expres výplatu: Poplatek ve výši [částka] urychluje poskytnutí úvěru na účet klienta. Žalovaný v tomto případě obdržel schválenou výši úvěru do 60 minut od ověření jeho identity. Jedná se o jednorázový poplatek hrazený v rámci první splátky. V případě, že by schválenou výši úvěru do 60 minut neobdržel, má klient možnost službu reklamovat a v případě uznané reklamace, není již poplatek účtován. To vše je upraveno v části Smlouvy "Expres výplata úvěru". Poplatek za tzv. Bezpečnou splátku: Poplatek ve výši [částka] umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o měsíc a to konkrétně z důvodů uvedených ve Smlouvě. Bezpečnou splátku je možné využít dvakrát za trvání Smlouvy. Poplatek se hradí měsíčně v rámci jednotlivých splátek a je možné kdykoliv tuto službu ze strany klienta zrušit. To vše plyne z části Smlouvy "Bezpečná splátka". Poplatek za SMS servis: Při hrazení poplatku ve výši [částka] se žalobce zavázal zasílat žalovanému informace o každé důležité události prostřednictvím SMS na telefonní číslo, které žalovaný uvedl při uzavírání Smlouvy. Poplatek se hradí měsíčně v rámci jednotlivých splátek a je možné kdykoliv tuto službu ze strany klienta zrušit. To vše plyne z části Smlouvy "SMS servis". V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši [částka], který byl sjednán ve Smlouvě v části „Náklady úvěru“. V rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Výše úroků plyne ze splátkového kalendáře, který je součástí Smlouvy a to konkrétně části "Úvěrová smlouva". Povinnost je hradit poté plyne z části Smlouvy „Náklady úvěru“ – „Úroky“. Úvěr společně s poplatky a úroky je v souladu s ustanovením části Smlouvy „Úvěrová smlouva“ splatný ve 24 měsíčních splátkách. Pokud splatnost jednotlivé splátky vychází na víkend nebo státní svátek, automaticky se dle části Smlouvy „Jak budete splácet“ posouvá na následující pracovní den. Splatnosti jednotlivých splátek potom plynou ze splátkového kalendáře, který je součástí Smlouvy, konkrétně části "Úvěrová smlouva".

2. Žalovaný uhradil dne 31. 12 .2023 částku [částka], a dne [datum] částku [částka], tj. celkem [částka]. Jednotlivé platby byly započteny v souladu se Splátkovým kalendářem, v případě, že byly zaslány tak, jak bylo sjednáno ve Smlouvě, v ostatních případech jsou platby započteny v souladu s ustanovením Smlouvy "Jak budete splácet" a to v následujícím pořadí: poplatek za online platbu, poplatek za odklad splatnosti, jistina, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za SMS servis, poplatek za bezpečnou splátku, poplatek za expres výplatu, poplatek za výplatu v hotovosti, smluvní pokuta a jiné závazky, které vůči žalobkyni žalovaný má. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadal při uzavírání první smlouvy, k jeho úhradě. V souladu s částí Smlouvy "Náklady úvěru" konkrétně odstavcem "Sankce", byla žalovanému účtována smluvní pokuta dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], a dne [datum] ve výši [částka]

3. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši [částka] měsíčně, tj. celkem [částka] (účtován vždy ve výši [částka] dne [datum], [datum], [datum], [datum]. [datum] a [datum]); poplatek za SMS servis ve výši [částka] měsíčně, tj. celkem [částka] (účtován vždy ve výši [částka] dne [datum], [datum], [datum], [datum]. [datum] a [datum]). Dále žalobkyně účtovala účelně vynaložené náklady ve výši [částka] ([částka] dne [datum], [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum]) celkem sestávající z nákladů rozdělených žalobkyní do několika kategorií, a to: (i) náklady na upozorňování na blížící se splatnost splátky ve výši [částka] měsíčně, (ii) náklady na mzdy operátorů ve výši [částka], (iii) náklady na úkony, které operátoři vykonávají, ve výši [částka], (iv) náklady na rozvoj a kvalitu operátorů ve výši [částka], (v) náklady na systémovou podporu ve výši [částka] měsíčně a náklady za zaslaný doporučený dopis ve výši [částka]. Pokud jde o příslušenství, žalobkyně se domáhá kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a dále zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že hodnotí schopnost splácet, zkoumá, zda má žadatel jiné úvěry u dalších společností, a to prostřednictvím registrů SOLUS, NRKI, BRKI, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Podrobuje klienty credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumává věk, rodinný stav a jiné, poté úvěr schválí, či nikoliv.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. [právnická osoba] jednání, které se ve věci konalo dne [datum] se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, právního zástupce žalobkyně a žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu.

6. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: z listiny označené úvěrová smlouva ID žádosti [Anonymizováno] – ID klienta [Anonymizováno], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (ID žádosti [Anonymizováno] – ID klienta [Anonymizováno]) a informačního memoranda o zpracování osobních údajů a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že byla vyhotovena listina úvěrové smlouvy datovaná[Anonymizováno][datum], kde jako věřitel je označena žalobkyně a jako klient žalovaný, předmětem je hotovostní bezúčelový úvěr ve výši [částka] se způsobem poskytnutí úvěru na účet číslo [č. účtu], jsou zde uvedeny podmínky poskytnutí úvěru (RPSN ve výši 49,2 %, poplatek za poskytnutí úvěrů ve výši [částka]) a jeho splácení s tím, že celkovou částku ve výši [částka] (nezahrnuje úhradu za doplňkové služby), má žalovaný uhradit ve 24 měsíčních splátkách jejichž výše je uvedena ve splátkovém kalendáři. Je zde zakotven poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka [částka] měsíčně, za službu SMS servis [částka] měsíčně, poplatek za online platbu 1 % z převáděné finanční částky. Smlouva však není opatřena podpisem žalovaného, u jména žalovaného je uvedeno „IP adresa zařízení, na kterém byla smlouva podepsána: 46.135.8.51,“ podepsáno kódem 338382, SMS zpráva s podpisovým kódem byla odeslána na telefonní číslo [tel. číslo], SMS zpráva s podpisovým kódem byla odeslána dne [datum], 17:40 a smlouva byla podepsána podpisovým kódem [datum] 17:41“.

7. Z listiny nazvané „opis výpisu proplacení smlouvy“ soud zjistil, že dne [datum] byla ve prospěch účtu č. [č. účtu] odeslána částka [částka] pod variabilním symbolem [var. symbol]. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne [datum] vyplynulo, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [č. účtu] je žalovaný, na tento účet byla dne [datum] připsána částka [částka] pod variabilním symbolem [var. symbol] a pod stejným variabilním symbolem z tohoto účtu byla odeslána dne [datum] částka [částka], a dne [datum] částka [částka]. Zároveň z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že na konto dotčené smlouvy uhradil žalovaný dne [datum] částku [částka], a dne [datum] částku [částka], tj. celkem [částka].

8. Z listiny označené „výzva před zahájením vymáhání celého úvěru“ ze dne [datum] se podává, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě částky [částka] do 30 dnů. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyni vyzývala žalovaného k úhradě částky [částka] ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy, z výpisu z poštovního podacího archu se podává, že žalobkyně zasílala žalovanému zásilku dne [datum]. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky před podáním žaloby ve lhůtě do 14 dnů od odeslání této výzvy. Z výpisu z poštovního podacího archu se podává, že zásilka byla dána k poštovní přepravě dne [datum]. Výpisem z obchodního rejstříku soud ověřil legitimaci žalobkyně.

9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne [datum] se podává, že žalobkyně eviduje o žalovaném následující údaje: žádné dítě, zdroj příjmu klienta: zaměstnanec, výše příjmu: [částka], příjem ostatních členů domácnosti: [částka], žádné splátky jiným společnostem uvedeným v žádosti, rodné číslo žalovaného není v ISIRU odpověď lustrace v registru NRKI a SOLUS není negativní a ze systému CRIBIS žalovaný nemá exekuci. Z listiny označené „posouzení úvěruschopnosti klienta“ se podává obecná metodika žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů.

10. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

11. Podle § 1798 o.z., ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

12. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

13. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

23. Podle § 1810 a násl. o.z. se k nepřiměřenému ujednání ve spotřebitelských smlouvách nepřihlíží, pokud představuje značnou nerovnováhu mezi žalobcem na straně podnikatele a žalovaným na straně spotřebitele.

24. Podle § 1811 o.z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli, musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

25. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem poskytnuty.

26. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

27. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje 28. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

29. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl k následujícímu závěru:

30. Otázkou zůstává, zda byl splněn požadavek písemnosti smlouvy. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

31. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma smlouvy, tak jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti.

32. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

33. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaný (osoba s jeho elektronickou identitou) do systému žalobkyně přihlásil a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasil a v jakém znění, tedy, zda smlouva byla žalovanému skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalovaného (byla mu adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaný odsouhlasil právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko „clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým).

34. Smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o. z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že žalobkyní ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání s žalovanou, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

35. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva není opatřena řádným popisem žalované, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným podpisem žalované nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaná podepsala elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy.

36. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

37. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak neprokazuje, že by žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr (při požadovaném obchodním úroku, a dalších poplatcích při neuhrazení pohledávky v řádném termínu). Žalobkyně eviduje pouze údaje o výši příjmů žalovaného a ostatních členů domácnosti, počtu dětí, negativní lustraci v insolvenčním rejstříku a ohledně exekucí. Žalobkyně však soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly náležitě ověřeny a vyhodnoceny celkové majetkové poměry žalovaného, jeho skutečné příjmy a výdaje, výdaje domácnosti, dosavadní závazky, počet členů domácnosti.

38. Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

39. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

40. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: „….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

41. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala potřebné skutečnosti o schopnosti splácet úvěr žalovaným, ale ani že by poskytnuté informace náležitě ověřovala.

42. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, III.ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

43. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání úvěrové smlouvy a ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

44. Soud se zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne [datum] vyplývá, že účet, na který byla dne [datum] připsána částka [částka], je vedený na žalovaného. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně částku ve výši [částka] žalovanému poskytla bez právního důvodu, a proto v souladu s § 2991 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem [částka], jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, zprávy banky a listiny označené „Výpis čerpání, splátek a úhrad“, dospěl soud k závěru, že žalovaný má povinnost žalobkyni vrátit částku [částka] ([částka] mínus [částka]). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení žalované částky přípisem ze dne [datum], daným k poštovní přepravě dne [datum], a to do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do [datum]. Žalovaný je tak v prodlení od [datum]. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] činí [částka] (výrok I. rozsudku).

45. Ostatní žalobní nároky plynoucí ze smlouvy soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy (poplatky, účelně vynaložené náklady, smluvní pokuty). Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 11,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,39 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. [datum]), tj. částky [částka], sestávající z požadované částky [částka]; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum], a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 12,75 % ročně za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce [částka] (tj. 55,61 %), sestávající z částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 12,75 % ročně za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Obdobně judikoval i Krajský soud v [adresa] ve svém rozsudku ze dne [datum], č.j. [spisová značka].

47. Náklady řízení žalobkyně ve výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 11,22 % z částky [částka] činí [částka].

48. Řízení bylo, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku [částka], a to z titulu porušení smluv o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a dlužníkem. Pokud jde o opakovanost podání, pak okresní soud vychází z konstantní rozhodovací praxe odvolacího soudu, kdy splněním podmínky jsou alespoň 3 srovnatelné návrhy. Porovnáním obsahu těchto návrhů s návrhem na vydání EPR v posuzované věci soud zjistil, že vylíčení skutkových tvrzení je v nich v zásadě totožné, předmětem řízení jsou vždy nároky ze smluv o úvěru a text návrhů se liší pouze v proměnných údajích o datech uzavření smlouvy, výší poskytnutého úvěru, sazbou úroků, daty zesplatnění úvěrů a výší dlužných částek (dále jen proměnné skutečnosti). Návrhy jsou jinak strukturou textu totožné, opírající se o stejný smluvní a právní základ. Soud tedy má za splněné podmínky stanovené v § 14b odst. 1 písm. a) a. t. tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud se týká rozdílů ve skutkových tvrzeních týkajících se proměnných skutečností, jsou tyto podle názoru soudu v zásadě technického charakteru, týkají se stejného okruhu skutečností a spočívají v přenesení jednotlivých údajů (vstupních dat) z předložených listin do textu návrhu bez toho, že by se tyto odlišnosti projevily v potřebě užití jiných smluvních ujednání nebo ustanovení právních předpisů a v důsledku toho v odlišném právním posouzení věci. Pokud jde o aplikovatelnost § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. na tento typ sporů, odkazuje soud na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2014 č. j. 23 Co 512/2014-13 ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 234/15 ze dne 31. 8. 2015, rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015 č. j. 26 Co 212/2015-14 ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2095/15 ze dne 22. 10. 2015, rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 149/15 ze dne 15. 7. 2015 a v neposlední řadě také např. na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. [spisová značka].

49. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce (§ 149 odst.1 o. s. ř.). Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení