7 C 426/2014- 405

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Filipa Janka a přísedících Stanislava Plocka a Bc. Aleny Zbožínkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 1 078 361,20 Kč s příslušenstvím a měsíční renty takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 078 361,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 363 726 Kč ode dne 8.10.2014 do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 714 635,20 Kč ode dne 6.11.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované platby měsíční renty ve výši 10 285,50 Kč splatné vždy do patnáctého dne v měsíci počínaje listopadem 2020, se zamítá.

III. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. pokračování - 2 - 7 C 426/2014

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 37 268 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, k rukám zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalované náhrady škody v souvislosti pracovním úrazem ze dne 20.6.2006. Tvrdila, že byla zaměstnána u žalované a dne 20.6.2006 utrpěla pracovní úraz při pádu ze stupínku, kdy upadla na záda a došlo k poranění horní končetiny – zlomenině hlavičky radia nitrokloubní, ke zhmoždění levého zápěstí, poranění hlavy a zhmoždění dolní části zad, kostrče, pánve a levého kolene. V důsledku tohoto pracovního úrazu byla uznána částečně invalidní, kdy rozhodující příčinou invalidity je funkční postižení levé horní končetiny, především v loketní a ramenní oblasti. Žalobou se domáhala další náhrady škody, neboť stále v souvislosti s pracovním úrazem z roku 2006 prodělala dne 16.10.2012 revizní operaci levé ruky. Po úrazu u ní také došlo ke zhoršení zdravotního stavu v podobě snížení úchopové funkce levé ruky a rozvinula se u ní adaptační porucha s úzkostnými příznaky, která byla dána do souvislosti s uvedeným pracovním úrazem. V době od 23.8.2006 do 3.4.2008 a dále od 19.3.2012 do současnosti se také léčila v psychiatrické ambulanci s diagnózou posttraumatická stresová porucha těžká, syndrom osobnosti trpící chronickou bolestí a smíšená úzkostně depresivní porucha. Tyto potíže je třeba považovat za ztížení společenského uplatnění. V návaznosti na prodělanou operaci ze dne 16.10.2012 uplatnila rovněž náhradu za ztrátu na výdělku. Žádala rovněž, aby jí byly uhrazeny účelně vynaložené náklady spojené s léčením, neboť z důvodu provedení operace cestovala do [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova] ve [obec] a následně z důvodu kontrol u lékaře a vzniklých pooperačních komplikací absolvovala množství cest a vyšetření u lékaře. Další cesty absolvovala na rehabilitace a byla též nucena vynaložit náklady na léky, zdravotní ošetření a regulační poplatky.

2. Požadované nároky vyčíslila žalobkyně s ohledem na výši svého průměrného výdělku před vznikem pracovního úrazu, který valorizovala a odečítala od něj přiznaný částečný invalidní důchod a minimální mzdu. Při určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění a bolestného vycházela z posudků dle vyhl.č. 440/2001 Sb. Žalobou tak požadovala úhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od operace ze dne 16.10.2012, které do konce října 2014 vyčíslila na částku 156 344 Kč. A dále počínaje listopadem 2014 požadovala platbu pravidelné měsíční renty ve výši 6 853 Kč. Žádala rovněž náhradu za ztížení společenského uplatnění pro posttraumatickou stresovou poruchu a pro snížení úchopové funkce ruky ve výši 186 000 Kč, bolestné v souvislosti s operací ze dne 16.10.2012 ve výši 7 200 Kč a náhradu nákladů léčení v souvislosti s operací ze dne 16.10.2012, konkrétně léky ve výši 5 968 Kč a jízdné k lékaři ve výši 8 214 Kč, celkem 363 726 Kč a platbu pravidelné renty. Žalovanou vyzvala žalobkyně k platbě částky 540 283,50 Kč dopisem ze dne 29.9.2014 a protože z její strany k úhradě nedošlo, připojila k žalobě též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky jdoucího od 8.10.2014 do zaplacení.

3. V průběhu řízení žalobkyně svůj nárok pozměnila, když namísto náhrady za ztrátu na výdělku v podobě měsíční renty ve výši 6 853 Kč žádané od listopadu 2014 do budoucna, požadovala na ztrátu na výdělku za období od listopadu 2014 do října 2020 uhradit částku ve pokračování - 3 - 7 C 426/2014 výši 714 635,20 Kč a dále žádala platbu měsíční renty ve výši 10 295,50 Kč, splatnou vždy do každého patnáctého dne v měsíci počínaje listopadem 2020. Usnesením ze dne 3.9.2021 soud tuto změnu připustil. Touto změnou reagovala žalobkyně na plynutí času, kdy kapitalizovala svůj nárok na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v souvislosti s operací ze dne 16.10.2012, tj. za období od 16.10.2012 do 10.6.2013 a dále na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou za období od 10.6.2013 do 30.10.2014 vyčíslila na 156 344 Kč, tj. stejně jako v žalobě. Namísto od 1.11.2014 dříve požadované renty však nárok na ztrátu na výdělku vyčíslila i pro období následující až do 31.10.2020, a to ve výši 714 635,20 Kč. A dále počínaje listopadem 2020 požadovala platbu pravidelné měsíční renty ve výši 10 295,50 Kč. Ve výpočtech pak zohlednila i změny výše a stupně přiznaného invalidního důchodu, výši minimální mzdy (případně dosažené mzdy) a valorizaci průměrného výdělku. Nadále požadovala výplatu pravidelné měsíční renty, nyní ve výši 10 295,50 Kč, když vycházela z průměrného měsíčního výdělku v roce 2020 ve výši 24 746,50 Kč a odečítala od něj částku 6 220 Kč za přiznaný invalidní důchod a 8 250 Kč jako minimální mzdu. V ostatních nárocích, tj. nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění pro posttraumatickou stresovou poruchu a pro snížení úchopové funkce ruky ve výši 186 000 Kč, nároku na bolestné v souvislosti s operací ze dne 16.10.2012 ve výši 7 200 Kč, nároku na náhradu nákladů léčení v souvislosti s operací ze dne 16.10.2012, konkrétně léky ve výši 5 968 Kč a jízdné k lékaři ve výši 8 214 Kč, k žádné změně nedošlo. Celkem tedy požadovala žalobkyně uhrazení částky 1 078 361,20 Kč s příslušenstvím a výše zmíněné měsíční renty. Žalobkyně poukazovala na závěr znaleckého posudku zpracovaného v řízení [anonymizována tři slova] v [obec], podle něhož lze souhlasit s tím, že míra poklesu schopnosti samostatné výdělečné činnosti v souvislosti s pracovním úrazem u ní činí 20 %. A trvala na tom, že k odmítnutí nabízené pracovní pozice u ní došlo z vážných důvodů.

4. Žalovaná uplatněný nárok ani zčásti neuznala. Potvrdila, že žalobkyně byla u ní v pracovním poměru na pozici skladového operátora a dne 20.6.2006 se jí přihodil pracovní úraz, v jehož důsledku u ní došlo k poranění levé horní končetiny – zlomenině hlavičky radia vlevo, ke zhmoždění levého zápěstí, povrchového poranění hlavy a zhmoždění dolní části zad, kostrče, pánve a levého kolene, jiného povrchového poranění zadní stěny hrudníku a pravé lopatky. Pro tyto následky pracovního úrazu byla také žalobkyně léčena. Z důvodu přetrvávající bolesti jí byla v prosinci 2006 chirurgickým zákrokem odstraněna hlavička radia a ze zdravotnické dokumentace žalobkyně vyplývá, že po rozcvičení došlo k uspokojivému zhojení a obnově hybnosti a stability lokte. To prokazuje také EMG vyšetření z července 2007, i rentgenový snímek ramene a lokte pořízený v březnu 2009 bez jakéhokoli patologického nálezu. V souvislosti s pracovním úrazem také byly žalobkyni uhrazeny nároky za škody, které jí prokazatelně vznikly, včetně ztížení společenského uplatnění ve výši 252 000 Kč. Poukázala přitom na skutečnost, že podle později vypracovaného [anonymizováno] znaleckého posudku, žalobkyni ani v této výši nárok nevnikl, když tímto posudkem bylo ztížení společenského uplatnění hodnoceno ve výši odpovídající částce 73 200 Kč. Žalobkyně s kompenzací pracovního úrazu, jež se jí dostalo, nesouhlasila a požadovala po žalované vyplacení bolestného a ztížení společenského uplatnění ve výši 2 184 600 Kč. Spor byl veden u Okresního soudu v Kolíně pod sp.zn. 13 C 116/2009 a v jeho rámci byl zpracován dne 6.6.2011 výše zmíněný [anonymizováno] znalecký posudek. V rámci posudkového závěru dospěli znalci k závěru, že současný zdravotní stav žalobkyně lze považovat z hlediska nároku pracovního úrazu za stabilní s tím, že je mírně omezen degenerativními změnami nesouvisejícími s pracovním úrazem a že je v důsledku pracovního úrazu pouze mírně omezena funkce levého loketního kloubu a citlivost na levé ruce v oblasti 4. a 5. prstu (což jsou ovšem následky, které byly žalovanou odškodněny). Bolestné a ztížení pokračování - 4 - 7 C 426/2014 společenského uplatnění lze považovat za konečné a v oblasti dopadů úrazového děje se nebude již s ohledem na léčbu vyvíjet.

5. Podle žalované další obtíže a nároky žalobkyně již nejsou v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Pouhé připuštění možnosti zhoršení zdravotního stavu v důsledku úrazového děje nemůže stačit, příčinná souvislost musí být najisto postavena a povinnost důkazní tíží žalobkyni. Co se týče zmiňované invalidity, není rozhodující okolnost, že zaměstnanec v důsledku pracovního úrazu splnil předpoklady pro vyměření invalidní dávky, podstatné je, zda byl pracovní úraz příčinou jeho nezpůsobilosti k soustavné výdělečné činnosti. Je vždy nutno zkoumat, co bylo skutečnou příčinou ztráty na výdělku, a to i tehdy když byl zaměstnanec v souvislosti s pracovním úrazem uznán invalidním, neboť ke ztrátě na výdělku mohlo i tak dojít z jiné příčiny. Žalovaná zdůrazňovala, že chtěla negativním dopadům spojeným s pracovním úrazem zabránit, a proto žalobkyni převedla na novou pracovní pozici Administrátora příjezdů a odjezdů za stejných mzdových podmínek, jaké měla jako Operátor skladu. Bohužel však žalobkyně opakovaně odmítla tuto pozici vykonávat s tím, že je pro ni nevhodná. Skutečnost, že žalobkyně bez vážného důvodu odmítla začít vykonávat práci na nové pozici, byla důvodem její ztráty na výdělku, nikoli pracovní úraz. Svým jednáním se tedy sama žalobkyně připravila o možnost výdělku, čímž došlo k vyloučení příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a ztrátou na výdělku. Její porušení pracovních povinností spočívající v dlouhodobé neomluvené absenci na nové pracovní pozici vyústilo v rozvázání pracovního poměru, ke kterému došlo okamžitým zrušením k 6.12.2013. Žalobkyně se nemůže úspěšně domáhat na žalované náhrady za ztrátu na výdělku a renty, když si ji svým jednáním způsobila sama.

6. Dle žalované i samotné přiznání invalidního důchodu žalobkyni nemělo být v souvislosti s pracovním úrazem. Pokud vůbec měl být invalidní důchod přiznán (například znalkyně [příjmení] [příjmení] považuje závěr posudkové komise za chybný a nadhodnocený, navíc žalobkyně byla posuzována ve vztahu k dřívější práci masérky a pedikérky, nikoli pro výkon práce skladového operatéra), tak měl být přiznán z důvodu jiných obecných„ onemocnění – chronické onemocnění ramenního a loketního kloubu, neboť v důsledku samotného pracovního úrazu byla levá horní končetina žalobkyně omezena pouze minimálně (15 %), v míře, která by nepostačovala pro přiznání invalidity I. stupně (35 %). Zmiňovala rovněž, že u žalobkyně byla již dříve obecná onemocnění. Pokud později došlo u žalované k přiznání invalidity III. stupně stalo se tak v důsledku obecného onemocnění.

7. Žalovaná dále namítala, že vzhledem k tomu, že od pracovního úrazu uplynulo v říjnu 2012 již téměř 6 let, není možno bez dalšího určit, že operace proběhla v časové a věcné spojitosti s pracovním úrazem. Ze zdravotní dokumentace žalobkyně vyplývá podle žalované opak, z vyšetření provedeného na Ortopedicko-traumatologické klinice [anonymizováno] v roce 2011 vyplývá, že potíže s úžinovým syndromem nervu ulnaris nejsou následkem pracovního úrazu a že se tedy jedná o„ obecné„ onemocnění, resp. o druh kompresního syndromu periferních nervů. Podle objektivního nálezu z vyšetření na Neurologické klinice [anonymizováno] v roce 2011 nebyl z neurologického pohledu dokonce žádný důvod k chirurgickému zákroku na nervu ulnaris. Operace v roce 2012 je také nazvána revizní, zřejmě navazuje na jinou operaci, provedena byla kvůli úžinovému syndromu nervu ulnaris, ten ale nebyl zasažen při pracovním úrazu. Není zde příčinná souvislost s pracovním úrazem. Poukázala přitom na skutečnost, že i z lékařských zpráv dokládaných žalobkyní (př. MUDr. [příjmení] ze dne 9.2.2009 a 14.12.2009 se podává, že stejné příznaky, které na levé ruce udává žalobkyně v souvislosti pokračování - 5 - 7 C 426/2014 s pracovním úrazem, udávala střídavě také u pravé ruky, která pracovním úrazem nebyla poškozena.

8. Snížení úchopové funkce levé ruky je podle žalované spíše subjektivním pocitem žalobkyně, popisuje-li jí předkládaný posudek brnění a pálení, nejedná se o nové symptomy, stejné již zmiňovala v roce 2011 Tyto potíže nemají dle žalované objektivní podklad, když se v praxi – mimo testu pohybu a síly – objektivní výkon horní končetiny blíží normě a uchování úchopové funkce se potvrdilo i elektromyograficky. I kdyby se však jednalo o snížení úchopové funkce levé ruky a toto bylo v souvislosti s pracovním úrazem, bylo ztížení společenského uplatnění z tohoto důvodu (a to dokonce v míře několikanásobně převyšující bodové hodnocení) již dříve žalovanou odškodněno. Žalovaná nesouhlasila také s uplatněním psychických obtíží žalobkyně v souvislosti s pracovním úrazem. Namítala, že žalobkyně trpěla psychickými potížemi ještě před pracovním úrazem. Již dva roky před pracovním úrazem byla v péči psychiatra MUDr. [příjmení], který ji tehdy léčil pro smíšenou úzkostně depresivní poruchu. Také podle znalce [příjmení] [příjmení] nelze současné psychické potíže žalobkyně dávat do příčinné souvislosti s pracovním úrazem, když tyto potíže jsou doloženy několik let před ním.

9. Žalobkyni nelze dle žalované přiznat také uplatněné nároky na náhradu účelně vynaložených nákladů s léčením, neboť tyto uplatňuje ve vztahu s operací ze dne 16.10.2012 a navazujícím léčením. Žalovaná je však přesvědčena, že mezi touto operací a pracovním úrazem není příčinná souvislost.

10. K vyjádření a námitkám žalované uvedla žalobkyně, že nelze argumentovat znaleckým posudkem zpracovaným 6.6.2011 ve vztahu nárokům, které jsou předmětem žaloby, když tyto rezultují z operace provedené až dne 16.10.2012. Trvala na tom, že její zdravotní obtíže jsou v souvislosti s pracovním úrazem. Byla téměř osm let v pracovní neschopnosti, pracovním úrazem došlo k poškození jednoho z hlavních nervů a částečnému ochrnutí prstů ruky. Zhoršila se také její krční páteř, se kterou byla v roce 2011 na operaci. Skřípnutí nervu v ruce bylo zjištěno až v roce 2009, dříve to vyšetření neprokázalo a v roce 2012 byla provedena operace. Vše je v důsledku toho pracovního úrazu, a to včetně adaptační poruchy s úzkostnými příznaky, která byla objektivně dána do souvislosti s pracovním úrazem. Navrhovala zadání objektivního znaleckého posudku, který by posoudil, zda operace v roce 2012 má příčinnou souvislost s pracovním úrazem z roku 2006 a stejně tak, zda v této příčinné souvislosti je ztížení společenského uplatnění. Opětovně uváděla, že došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu a požaduje tedy odškodnění jako nový nárok.

11. Uváděla, že nesouhlasila s převedením zaměstnavatelem na jinou práci, s poukazem na lékařská vyšetření a posudek o invaliditě, neboť z něj se podává, že je schopna vykonávat práci pouze ve zkráceném úvazku. Trvala na tom, že nebyla schopna vykonávat práci na pozici nabízené žalovanou. Práce, která by odpovídala jejímu zdravotnímu stavu, jí nebyla nabídnuta. Nebylo možno po ní spravedlivě požadovat, aby nastoupila do zaměstnání na nabízenou pozici. Namítala, že nabízená pracovní pozice nebyla ve skutečnosti vytvořena, neexistovala. A řízení vedené u Okresního soudu v Kolíně, sp.zn. 7 C 7/2014, kde se domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, bylo skončeno smírem, fikcí, že bylo neplatné.

12. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. pokračování - 6 - 7 C 426/2014 13. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána od 1.7.2005 jako Skladový operátor. Dne 20.6.2006 utrpěla při připevňování štítků na boxy pracovní úraz. Tyto skutečnosti byly nesporné a nesporný byl i popis poranění vzniklého při úrazu: poranění levé horní končetiny – zlomenina hlavičky radia vlevo, zhmoždění levého zápěstí, povrchové poranění hlavy a zhmoždění dolní části zad, kostrče, pánve a levého kolene, jiné povrchové poranění zadní stěny hrudníku a pravé lopatky (pracovní smlouva ze dne 1.7.2005, záznam o úrazu).

14. Protože po úrazu nesměla dle lékařského posudku vykonávat žalobkyně dosavadní práci, převedla ji žalovaná na novou pracovní pozici s tím, že její mzda na nové pozici bude zachována beze změny. Od 22.7.2008 měla být žalobkyně zaměstnána jako Administrátor příjezdů a odjezdů. Mělo se jednat o pozici vrátného ve vrátnici [anonymizováno]. Původně měla být práce vykonávána ve směnném provozu s dvanáctihodinovou pracovní dobou, a to u některých směn i přes noc. Na den 22.7.2008 byla žalobkyně vyzvána, aby se dostavila k zaškolení, dne 17.7.2008 se měla zúčastnit zdravotní prohlídky u závodního lékaře, který měl posoudit její zdravotní způsobilost pro danou pozici. Převedení na jinou práci odmítla žalobkyně podepsat a do práce nenastoupila, neboť byla přesvědčena, že nabízená pracovní pozice pro ni není vhodná a její zdravotní stav jí nedovoluje ji vykonávat (převedení zaměstnance na jinou práci ze dne 17.7.2008, popis úkolů, sdělení ze dne 17.7.2008, popis pracovního místa, adaptační program).

15. Pohledy na to, zda je žalobkyně zdravotně způsobilá vykonávat nabízenou pozici se měnily, nakonec měnila se, např. co do délky a rozvržení pracovní doby také tato pracovní pozice. Původně byla žalobkyni nabízena práce ve směnách, a to s dvanáctihodinovou délkou. Jak se podává ze zprávy o šetření ombudsmana, závodní lékař MUDr. [příjmení] vycházel nejprve z pracovní rekomandace MUDr. [příjmení], podle níž byla žalobkyně schopna lehčí práce, bez stresujících momentů, maximálně do pěti hodin denně, bez nočních směn, a vydal posudek, podle něhož žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilosti. Byť se mu doporučení MUDr. [příjmení] zdálo účelově formulované, dospěl k závěru, že nelze doporučení odborného lékaře z oboru neurologie zásadně nerespektovat. Znaleckým posudkem znalce z oboru zdravotnictví MUDr. [jméno] [příjmení], bylo konstatováno, že doporučení MUDr. [příjmení] nevylučují výkon nabízené práce ve vrátnici, pro zkrácení pracovní doby a omezení nočních směn nenašel znalec žádné posudkově medicínské důvody. Následně shledal MUDr. [příjmení] žalobkyni způsobilou k výkonu takové práce. Při dalším přezkoumání dospěl znalec z oboru zdravotnictví doc. MUDr. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], k závěru, že tento posudek je správný a žalobkyně je schopna vykonávat práci administrátora příjezdů a odjezdů. Žalobkyně poté podala podnět veřejnému ochránci práv (ombudsmanovi) a žádala, aby přezkoumal postup Krajského úřadu Středočeského kraje, který odvolání žalobkyně proti posudku MUDr. [příjmení] neshledal odůvodněným a shledal ji pro výkon nabízené pracovní pozice způsobilou. Dle zprávy o šetření ombudsmana nebyla Krajským úřadem Středočeského kraje v souvislosti s rozhodováním o odvolání proti lékařskému posudku správně vyhodnocena náročnost pozice administrátora příjezdů a odjezdů tak, jak plyne z popisu práce poskytnutého zaměstnavatelem, když nebylo zohledněno, že by práce znamenala dvanáctihodinové směny a jednalo by se i o práci v noci (zpráva o šetření veřejného ochránce práv ze dne 17.3.2011). Později došlo ke změně na pracovní pozici, oproti stavu v době, kdy byla věc šetřena ombudsmanem. Práce měla být vykonávána v pracovních dnech v době od 6.00 hod do 14:30 hod. a popis pracovního místa odpovídá tomu, jak ho uvádí ve svém znaleckém posudku MUDr. [příjmení], a je uveden níže v bodě 16 tohoto rozsudku (popis pracovního místa, rozpis směn 26.1.2012, 10.9.2012). pokračování - 7 - 7 C 426/2014 16. Dle pozdějších rozpisů pracovní doby se jednalo o práci v pracovních dnech v době od 6:00 hod. do 14:30 hod. s 30 minutovou polední pauzou. Podle popisu pracovního místa bylo hlavním úkolem, odpovědností a pravomocí následující: odpovědnost za vpouštění zaměstnanců pouze s platnou identifikační kartou, evidence návštěv, písemná evidence vozů s platným povolením vjezdu, evidence vozů návštěv, vydávání vjezdových karet pro tahače s návěsem, obsluha [anonymizováno] sytému (ústředna) a komunikace se zásahovou jednotkou. Podle popisu práce: zaměstnanec se řídí pokyny bezpečnostního manažera a operačního důstojníka [anonymizováno], je odpovědný za evidenci vjezdů a výjezdů vozidel osobních, dodávkových a nákladních, v období od 6:00 do 7:30 hodin odpovídá za kontrolu identifikačních karet, odpovídá a ovládá ústřednu [anonymizováno], reaguje na výstupy z ústředny (na místo vysílá zásahovou jednotku ke kontrole situace), je odpovědný za kontrolu vjezdových karet, je odpovědný za pořádek ve vrátnici, komunikuje se zásahovou jednotkou dle potřeby, je odpovědný za vedení administrativy na vrátnici, spolupodílí se na vytváření dobrého jména [právnická osoba]. Počítačové znalosti jsou potřeba jen základní, dle připojeného rozpisu (týkal se dnů 19.9.2011 – 30.9.2011) měla žalobkyně pracovat v době od 6:00 hod do 14.30 hod. Popis odpovídá tomu, jak práci popisoval před soudem svědek [příjmení] (č.l. 99 – 101 spisu) a jak o ní vypovídal v jiném řízení před Okresním soudem v Kolíně svědek [anonymizováno] viz. bod 44 rozsudku (popis pracovního místa, rozpis směn a pracovní doby leden 2012, září 2012, výslech svědka [příjmení], protokol o jednání ve věci sp.zn. 7 C 4/2014 před OS v Kolíně).

17. Podle lékařského posudku o zdravotní způsobilosti ze dne 25.1.2012 vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyně k práci způsobilá byla (lékařský posudek ze dne 25.1.2012). Žalobkyně proti posudku podala opět návrh na přezkoumání, MUDr. [příjmení] napadený posudek přezkoumal, potvrdil a postoupil věc Krajskému úřadu Středočeského kraje. Za účelem posouzení, zda je lékařský posudek vydaný MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 25.1.2012 správný, a pokud není tak, z jakého důvodu je chybný byla Krajským úřadem Středočeského kraje, odboru zdravotnictví, přibrána znalkyně MUDr. [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví zdravotnická, různá, specializace – posudkové lékařství. Z jejího znaleckého posudku, který byl vypracován k období ledne 2012 se podává, že posudek MUDr. [příjmení], kterým byla žalobkyně uznána zdravotně způsobilou pro pracovní pozici administrátor příjezdů a odjezdů pro zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] ([příjmení]) s.r.o. je správný, není v rozporu s příslušnými platnými právními předpisy a žalobkyně je schopna vykonávat práci administrátora příjezdů a odjezdů v rozsahu uvedeném v popisu pracovního místa a v popisu práce. Znalkyně vycházela z popisu práce (viz. shora bod 16), která je prováděna v sedě ve vytápěné místnosti se sociálním zázemím, označovaná jako práce vrátné. Práce vyžaduje ručně zapisovat do sešitu přijíždějící a odjíždějící vozidla (jejich reg. značky). Občas tato práce vyžaduje místnost opustit za účelem vizuální kontroly nákladového prostoru vozidla. Otevření nákladového prostoru provádí řidič vozidla. Uváděná práce není spojena s přetěžováním levé (pro žalobkyni nedominantní) horní končetiny, není spojena s vibracemi, není spojena s vynuceným tempem ani s vynucenými polohami. Nedochází ani k opakovanému významnému prochlazování, neboť v případě nutnosti opustit pracovní místnost ke kontrole vozidla tomu lze zabránit odpovídajícím oblečením. Podle uvedeného kódu rizika v lékařském posudku se jedná o práci v noci (nicméně dle rozpisů směn šlo o denní práci), pracovní doba je 8 hodin, pracovní přestávka 30 minut. Znalkyně zmiňovala, že dle užívání předepsaných léků ani léčená psychická porucha nebrání ve výkonu popisované práce. Žalobkyní udávané páteřní potíže jsou v populaci jevem běžným a podle dokumentace nijak nepřekračují obvyklou míru, která spočívá v udávané bolesti. Samotný stav po operaci není důvodem k invalidizaci, ani k neschopnosti vykonávat práci administrátora. Znalkyně se vyjadřovala také k rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu. Doložené odborné nálezy pokračování - 8 - 7 C 426/2014 nedokládají takovou funkční páteřní poruchu, aby to odůvodnilo invalidizaci, byť I. stupně. Funkční stav levé horní končetiny je omezen pro chronické onemocnění kloubu ramenního a loketního. Impingement syndrom nemá objektivně verifikovanou souvislost s úrazem ze dne 20.6.2006. Toto funkční postižení je lehké a mělo by se hodnotit při dolní hranici, neboť se jedná o nedominantní končetinu. Tvrzení, že by žalobkyně měla pracovat na pozici administrátora na zkrácený pracovní úvazek, není pravdivé. To, že lékařka (myšlena MUDr. [příjmení]) zvolila větu třetí vyhl.č. 359/2009 Sb.„ v podstatně menším rozsahu a intenzitě„, je její volbou, ale nemá to žádný právní dopad. Navíc se to vztahuje k profesi, ke které byla hodnocena, tj. profese masérky, pedikérky. Profese administrátora příjezdů a odjezdů je oproti tomu významně fyzicky nenáročnější, takže by bylo lépe zvolit v odůvodnění větu druhou„ s podstatně menšími nároky na kvalifikaci„ nebo i první„ s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti„. Podle znalkyně není žalobkyně invalidní v souvislosti s úrazem ze dne 20.6.2006, pokud by jí uznala invalidní, tak maximálně v I. stupni, z příčin obecných a až od roku 2011. Co se týče vlastního závěru na položenou otázku, uvedla v posudku znalkyně, že popisovaná práce administrátora příjezdů a odjezdů je podle popisu náplně činnosti prací lehkou a vyložené vhodnou pro osobu invalidní v jakémkoli stupni. K námitce, že MUDr. [příjmení] nevzal v úvahu názory ošetřujících lékařů a posudky vydané posudkovými lékaři v řízení o přiznání invalidního důchodu znalkyně nepřihlížela. Vysvětlila, že záznamy z posudkových jednání na OSSZ mají pro poskytovatele pracovnělékařských služeb jen informativní charakter. Záznam o jednání před orgánem státní správy (LPS při OSSZ) není lékařským posudkem, který by obsahoval posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnankyně k vykonávané práci. Tento posudek totiž ani nemusí být správný (může být nadhodnocený jako je tomu zde, může být někdy i podhodnocený nebo neúplný). Totéž platí pro zprávy ošetřujících lékařů, kteří také nemohou znát přesné pracovní podmínky a úkoly. Dle znalkyně se dá říci, že uvedená práce by byla pro většinu invalidních občanů vysněnou prací. To, že se posuzovaná necítí schopna vykonávat tuto práci, není důvodem pro zrušení lékařského posudku ze dne 25.1.2012 stejně, jako není důvodem pocit neschopnosti jakékoliv práce k přiznání invalidity žádného stupně (znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 16.3.2012). Vycházeje zejména ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], Krajský úřad Středočeského kraje, odbor zdravotnictví, rozhodnutím ze dne 6.4.2012, [číslo jednací], odvolání žalobkyně zamítl a lékařský posudek MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 25.1.2012, kterým byla žalobkyně uznána zdravotně způsobilou pro pozici administrátora příjezdů a odjezdů u žalované, v celém rozsahu potvrdil (rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 6.4.2012, [číslo jednací]).

18. V rámci řízení byl proveden dne 16.12.2016 výslech MUDr. [příjmení] (nyní [příjmení]), znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví zdravotnická, různá, specializace – posudkové lékařství (na č.l. 129 – 134 spisu), která stvrdila závěry svého znaleckého posudku z roku 2012. K námitkám žalobkyně na nedostatky v dokumentaci a jejím vyšetření uvedla, že měla k dispozici dokumentaci, která dle jejího přesvědčení tak, jak jí byla předkládána, tak byla schopna zpracovat posudek úplný a přesvědčivý. Poskytovatel pracovně- lékařských služeb, když píše posudek, měl by posuzovanou osobu vyšetřit, při zpracování posudku z oboru posudkového lékařství, tam se již pracuje s dokumentací a vychází se z institutu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, aktuální vyšetření není nutné. Dokumentaci nepovažovala za nutné si vyžadovat, protože zapůjčená dokumentace Krajského úřadu Středočeského kraje obsahovala jednak zdravotnickou dokumentaci a hlavně obsahovala i dva znalecké posudky, kde byla poměrně podrobně rozebírána zdravotní dokumentace, takže nepovažovala za nutné to suplovat. Nebyla požádána, abych posoudila tyto znalecké posudky a nevycházela z jejich závěru, vycházela z citace, odkazů na zdravotní dokumentaci a předpokládala, že to co je tam pokračování - 9 - 7 C 426/2014 napsáno, je opsáno správně. Vycházela také z toho, že dostala popis práce, která je nabídnuta, ten posudek se týkal toho, jestli je žalobkyně schopna té práce, nebylo její povinností a není ani v mezích její odbornosti zkoumat, jestli ta práce existuje. Kód [číslo] je kódem [právnická osoba] pro noční práci, pokud by se jednalo o každodenní práci v denních směnách, pak by to bylo hodnoceno naprosto stejným způsobem, jako je výsledek toho posudku. Jejím úkolem byla odpověď na otázku, zda je správný znalecký posudek vydaný MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 25.1.2012, kterým byla žalobkyně uznána zdravotně způsobilou pro popsanou pracovní pozici administrátor příjezdů a odjezdů pro zaměstnavatele, a její závěr byl ten, že je správný. Nevyplývalo z ničeho, že by popsaná práce měla vést ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, že by ji nemohla vykonávat. Základním onemocněním, které bylo dáváno do souvislosti s předmětným úrazem z 20.6.2006 bylo úrazové postižení levé horní končetiny dle dokumentace u posuzované, končetiny nedominantní. Došlo ke zlomenině v oblasti loketního kloubu, což bylo později řešeno operačně. Prvotní efekt operace byl popisován jako dobrý, ale později, subjektivně, posuzovaná efekt operace negovala. Také je zmiňováno bolestivé omezení hybnosti v levém ramenním kloubu, nicméně v dokumentaci existuje ortopedický nález, kde je popsáno bolestivé omezení hybnosti v kloubu pravém. Později byla také léčena pro onemocnění plotének v krční páteři, podstoupila operaci v úseku [anonymizováno] tzv. diskektomii podle objektivních nálezů bez významné funkční poruchy. Subjektivně trvaly potíže ve smyslu bolestí v krčním i bederním úseku. Obecně lze říci, že subjektivní potíže vysoce převyšovaly objektivní nalezenou patologii, ale to je v souladu s psychiatrickými diagnózami, s křehkostí psychiky posuzované žalobkyně. Je potřeba rozlišovat a v posudkovém to rozlišujeme: nemůže, nechce. Obecně přiznání invalidity automaticky neznamená, že ten člověk nemůže vykonávat žádnou práci, nebo nějakou práci. Přiznání invalidity prvního stupně obecně znamená, že by měl vykonávat buďto práci dosavadní ve zkráceném úvazku, anebo práci lehčí klidně i v plném úvazku. Osoba invalidní druhého stupně by obecně měla vykonávat práci lehčí ve zkráceném úvazku a u osoby invalidní ve třetím stupni se předpokládá, že pracovat nebude, ale přesto tam je většinou zbylých 30 % pracovního potencionálu, které může uplatnit. Osoby, které jsou invalidní v prvním stupni, obvykle právě pracují na pracovištích typu vrátnice, informační centrum a tam pracují klidně i ve 12-ti hodinových směnách, pokud to není v rozporu s jejich léčbou, zdravotním stavem. Tak jak studovala dokumentaci, tak somatický zdravotní stav žalobkyně nevylučoval možnost vykonávat práci administrátora příjezdů a odjezdů, protože to podle toho, co měla k dispozici, znamenalo zapsat příjezdy, odjezdy, brát telefony, dle potřeby vyjít ven zkontrolovat automobil. To, že tam rozebírala i invaliditu a ostatní nemoci to bylo za účelem úplných podkladů pro ten posudek, ale nebylo to účelem posudku (výslech MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení]).

19. Následně byl opět MUDr. [jméno] [příjmení] požádán o provedení mimořádné pracovnělékařské prohlídky žalobkyně a vydání lékařského posudku (z důvodu přerušení práce pro dobu delší než 6 měsíců). Jeho posudkový závěr zněl, že žalobkyně je zdravotně způsobilá k výše uvedené práci administrátora příjezdů a odjezdů. Žalobkyně posudek znovu napadla a žádala o jeho přezkoumání a Krajský úřad Středočeského kraje, odbor zdravotnictví, rozhodnutím ze dne 7.10.2013, [číslo jednací], návrh žalobkyně zamítl a lékařský posudek potvrdil v celém rozsahu (žádost o provedení prohlídky ze dne 17.6.2013, lékařský posudek ze dne 17.6.2013, rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 7.10.2013, [číslo jednací]).

20. Do 10.6.2013 byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. Dne 23.10.2013, poté, kdy žalovaná obdržela rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 7.10.2013, vyzvala pokračování - 10 - 7 C 426/2014 žalobkyni k okamžitému nástupu do zaměstnání a zahájení výkonu práce, na kterou byla převedena. Upozornila ji přitom, že nenastoupení do práce bude považovat za neomluvenou absenci a vyvodí z ní příslušné pracovněprávní závěry. Výzvu převzala žalobkyně dne 8.11.2013, do práce však nenastoupila. Žalovaná poté s žalobkyní ukončila pracovní poměr jeho okamžitým zrušením. Žalobkyně se zrušením pracovního poměru nesouhlasila s tím, že pozice administrátora jí byla několikrát zakázána (rozhodnutí o pracovní neschopnosti, výzva ze dne 23.10.2013 s dodejkou, okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 4.12.2013 s doručenkou).

21. Řízení vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp.zn. 7 C 7/2014, kde se žalobkyně domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, bylo skončeno smírem, podle kterého pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil dohodou ke dni 6.12.2013 (usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 29.7.2015, č.j. 7 C 7/2014 – 236).

22. Pozice administrátora příjezdů a odjezdů u žalované byla z důvodu snížení poptávky po jejích službách, změny a zefektivnění organizace práce pro pobočku v [obec] dne 26.2.2015 zrušena (rozhodnutí zaměstnavatele ze dne 26.2.2015).

23. V souvislosti s pracovním úrazem byla žalobkyni poskytnuta náhrada ztráty na výdělku a další náhrady, včetně ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně se neúspěšně domáhala další částky za ztížení společenského uplatnění, mimořádného zvýšené do výše 2 184 600 Kč. Soud prvního stupně její nárok zamítl, vycházel přitom z [anonymizováno] znaleckého posudku [anonymizována tři slova] a výslechů znalců. Dospěl k závěru, že žalobkyni bylo vyplaceno na bolestném a ztížení společenského uplatnění 269 400 Kč, což je téměř trojnásobek toho, jak byl tento nárok ohodnocen znaleckým posudkem. K dalšímu zvýšení důvod neshledal. Žalobkyně namítala, že znalecký posudek nebyl objektivní a znalci neměli k dispozici její úplnou zdravotní dokumentaci. Odvolací soud rozsudek potvrdil, změnil jej pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení, když zohlednil osobní a majetkové poměry žalobkyně, a žalované, vedlejšímu účastníku na straně žalované, ani státu nepřiznal náhradu nákladů řízení. Další nároky, které později žalobkyně uplatnila – náklady účelně vynaložené s léčením, považovala pojišťovna za neopodstatněné s tím, že obtíže a nároky, které žalobkyně stále uplatňuje se rozvinuly po pracovním úrazu, nejsou typické pro poúrazové následky a zcela nepochybně se na nich podílí přirozený rozvoj degenerativních změn a ostatní kompresní syndromy (zpráva [právnická osoba] ze dne 26.11.2014, rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 5.3.2012, č.j. 13 C 116/2009-275, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13.11.2012, č.j. 23 Co 439/2012-311, informace o náhradě nákladů ze dne 20.8.2013 s připojenou zprávou pojišťovny).

24. Dne 16.10.2012 byla žalobkyni provedena revizní operace úžinového syndromu nervu ulnaris. Po operaci ohodnotila bolestné MUDr. [jméno] [ulice a číslo] body. Přetrvávající obtíže popsané jako porucha úchopové funkce 4. a 5. prstu levé ruky v rámci vyhodnocení ztížení společenského uplatnění vyhodnotila 150 body, přičemž uvedla, že potíže jsou spíše subjektivní – brnění a pálení 4. a 5. prstu (posudek o bolestném ze dne 29.4.2013, posudek o ztížení společenského uplatnění ze dne 10.4.2013).

25. Ke svému tvrzení o ztížení společenského uplatnění v důsledku duševní poruchy mající příčinu v pracovním úrazu předkládala žalobkyně množství lékařských zpráv. Z nich se podává, že žalobkyně byla v roce 2008 a dále v péči psychiatra MUDr. [jméno] [příjmení] se smíšenou úzkostně depresivní poruchou, adaptační poruchou s rozvíjejícími se změnami osobnosti. Ve zprávách jsou popisovány i další zdravotní obtíže (např. protruze ploténky, hluboká žilní trombóza). Dle zprávy ze dne 14.1.2011 se kromě pocení cítila dobře, po pokračování - 11 - 7 C 426/2014 psychické stránce byla kompenzována, v únoru 2012 však zmiňuje opět deprese (lékařská zpráva ze dne 4.8.2008, 9.11.2009, 9.5.2010, 14.1.2011, 21.2.2012). Následně došlo ke změně psychiatra, žalobkyně začala opět docházet k MUDr. [jméno] [příjmení], v jejíž péči byla od 23.8.2006 do 3.4.2008 a poté znovu od 19.3.2012 MUDr. [příjmení] požádala žalobkyně o posouzení její újmy na zdraví za ztížení společenského uplatnění dle kriterií vyhl.č. 440/2001 Sb. Potíže žalobkyně, léčící se pro posttraumatickou stresovou poruchu těžkou, syndrom osobnosti trpící chronickou bolestí a smíšenou úzkostně depresivní poruchu, ohodnotila MUDr. [příjmení] jako vážné duševní poruchy po jiných těžkých poraněních kromě poranění hlavy - položka 015 – 900 bodů, a vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých činitelů psychologických a tísnivých situací - položka 16 – 500 bodů (lékařská zpráva ze dne 16.6.2014, posudek ze dne 16.6.2014).

26. Po úrazu žádala žalobkyně o přiznání invalidního důchodu. V letech 2007, 2008, 2009 nebyla invalidita zprvu uznána, to se stalo až později k odvolání žalobkyně v roce 2009. Dalším žádostem o vyšší stupeň invalidity nebylo vyhověno. Pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl tedy žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně s počátkem vzniku invalidity dne 13.3.2007. Podle posudkového závěru příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XV., oddělení B, položce 3, písm. b) přílohy k vyhlášce [číslo] 2009 Sb., tj. středně těžké omezení hybnosti jednoho nebo dvou kloubů, omezení funkce končetiny pro manipulaci a přenášení těžkých předmětů, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti o 25 % (Jednalo se o impingnement syndrom ramene s pokročilou částečnou rupturou m. supraspinatus). Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu byla tato hodnota zvýšena o 10 %, celkově činí 35 %. Podle posouzení je žalobkyně schopna vykonávat soustavně výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě, jinde uváděno též fyzicky nenáročnou práci ve zkráceném úvazku. Posuzována byla žalobkyně jako masérka a pedikérka. Stejně byla žalobkyně hodnocena také v roce 2013, funkční postižení levé horní končetiny bylo dáváno do souvislosti s úrazem ze dne 20.6.2006. První posudkové zhodnocení, které posoudilo žalobkyni jako částečně invalidní v roce 2010 časové omezení pro práci neuvádělo, zmiňovalo pouze, že pro posuzovanou není vhodná práce fyzicky namáhavá, zvedání těžkých břemen, práce s nutností zátěže levé paže. Vhodná je práce fyzicky nenáročná. Závěry posudků o invaliditě byly zpochybňovány jak znalkyní [příjmení] [příjmení] – bod 17., tak i znalkyní [příjmení] [příjmení] – bod 36 rozsudku (posudek o invaliditě ze dne 31.3.2011, opravný posudek o invaliditě ze dne 9.8.2013, posudek o invaliditě v řízení o námitkách ze dne 24.1.2012, posudek posudkové komice MPSV ČR ze dne 16.2.2010).

27. V roce 2011 byl v rámci jiného soudního řízení vypracován [anonymizována čtyři slova] v [obec] znalecký posudek, který měl posoudit, mimojiné, zda existuje příčinná souvislost mezi úrazem ze dne 20.6.2006 a zdravotním stavem žalobkyně, vyjádřit se, zda bolestné a ztížení společenského uplatnění je stanoveno jako konečné a zhodnotit současný zdravotní stav žalobkyně a dlouhodobou prognózu jeho vývoje. Po prostudování spisové a zdravotní dokumentace a vyšetření žalobkyně uvedli znalci, že mezi úrazem ze dne 20.6.2006 a současným zdravotním stavem existuje příčinná souvislost v podobě nálezu na levém lokti a v podobě posttraumatické neurózy. Ohodnotili bolestné a ztížení společenského uplatnění a sdělili, že současný stav žalobkyně lze považovat z hlediska následků předmětného úrazu za stabilní. Bolestné i ztížení společenského uplatnění za konečné. V oblasti dopadů úrazového děje se nebude již s ohledem na léčbu vyvíjet. Současný zdravotní stav žalobkyně je mírně omezen degenerativními změnami v ramenních kloubech, na krčních obratlích (kde byla pro spontánní degenerativní změny operována) a na bederních obratlích. Podobně mírně pokračování - 12 - 7 C 426/2014 omezena je funkce levého loketního kloubu – stavem po fraktuře a následné operaci hlavičky radia. Změny síly lze hodnotit pouze na stupni 4 v 5ti bodové stupnici svalové síly, tj. mírné snížení. Podobně snížení citlivosti na levé ruce v oblasti 4. a 5. prstu je mírným projevem poúrazové škody. Znalci se nedomnívali, že bude nutno ztížení společenského uplatnění dále navyšovat a rovněž že nastane indikace k dalším chirurgickým a ortopedickým výkonům. Z posudku se také podává, že žalobkyně popisovala obtíže u obou rukou a zdůrazňovala provázanost potíží, které následovaly bezprostředně po úrazu, s potížemi pozdějšími. Znalci zmiňovali, že po úrazu lokte došlo po rozcvičení došlo k jeho uspokojivému zhojení a obnově hybnosti a stability. Ostatní popisovaná, ale velmi chabě dokumentovaná poranění spočívala v pohmoždění páteře, kostrče, hemitoraxu a lopatky vlevo. Žalobkyní zmiňovaný„ úrazový šok„ je spíše interpretací žalobkyně a jde patrně o laický výraz pro leknutí a psychické rozladění než posttraumatický šok v medicínském slova smyslu. Ostatní obtíže, které popisuje žalobkyně, nejsou typickými následky a zcela nepochybně se na nich podílejí přirozený rozvoj degenerativních změn a ostatní – komplexní syndromy periferních nervů (fakultní znalecký posudek [anonymizována tři slova] ze dne 6.6.2011).

28. Základní spornou otázkou bylo, zda existuje příčinná souvislost mezi pracovním úrazem ze dne 20.6.2006 a operací ze dne 6.10.2012 a také, zda žalobkyně mohla vykonávat nabízenou pracovní pozici. Žalobkyně k prokázání tvrzení o příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a obtížemi žalobkyně v roce 2012 a dále k prokázání tvrzení o tom, že nabízená práce pro ni nebyla vhodná, předložila větší množství lékařských zpráv a lékařských posudků (zpráva MUDr. [příjmení] ze dne 5.9.2011, propouštěcí zpráva Nemocnice [anonymizována dvě slova] ze dne 22.2.2011, propouštěcí zpráva [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] ze dne 18.10.2012, zpráva Oddělení neurochirurgie ze dne 4.4.2011, zpráva Oddělení neurochirurgie ze dne 22.11.2010, lékařské zpráva [nemocnice] ze dne 6.4.2010, 18.5.2010, zpráva Magnetické rezonance ze dne 7.10.2010, záznam o vyšetření ze dne 15.2.2010 a 10.5.2010, Ambulantní protokol ambulance léčby bolesti s datem 20.11.2009, zpráv Ortopedie ze dne 11.3.2009, zpráv Oblastní nemocnice v [obec] Ortopedie ze dne 10.9.2009, zdravotní záznam MUDr. [jméno] [jméno] ze dne 20.9.2011, zpráv Ortopedie nemocnice v [obec] ze dne 19.12.2014 a ze dne 6.2.2015, lékařská zpráva MUDr. [jméno] [příjmení] 18. 6. 2019, zpráva Oblastní nemocnice v [obec] ze dne 23. 6. 2008, ze dne 9. 2. 2009, ze dne 27. 4. 2009, ze dne 3. 8. 2009, ze dne 21. 9. 2009, ze dne 14. 12. 2009, lékařská zprávy Oblastní nemocnice [obec] ze dne 9. 5. 2012, ze dne 28. 5. 2019).

29. Soud vlastní konkrétní závěry povětšinou z jednotlivých zpráv nečinil, zřejmé bylo, že některé z lékařských zpráv a posudků dávají zdravotní stav žalobkyně i po roce 2011 a operaci v roce 2012 do souvislosti s pracovním úrazem (posudky o invaliditě, lékařská zpráva o pracovní neschopnosti ze dne 12.9.2014, lékařská zpráva 15.7.2014 atp.), což bylo v rozporu s dříve vypracovaným [anonymizováno] znaleckým posudkem z roku 2011, podle něhož se již zdravotní stav v důsledku pracovního úrazu neměl měnit. Otázka, jaké obtíže lze přičítat pracovnímu úrazu a zda žalobkyní tvrzené zhoršení zdravotního stavu je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, byla jednou ze základních otázek, kterou musel soud v řízení vyřešit. Jednalo se o otázku odbornou a za účelem jejího zodpovězení byl ve věci zadán znalecký posudek. Závěry z předkládaných lékařských zpráva tak v řízení učinili znalci v rámci znaleckého posudku a následně při výslechu před soudem, když shora uvedené a další lékařské zprávy (lékařskou dokumentaci žalobkyně) měli k dispozici a při zpracování znaleckého posudku z nich vycházeli.

30. Soudem bylo znaleckému ústavu [anonymizována tři slova] v [obec] zadáno zpracování znaleckého posudku s tím, aby na základě osobního vyšetření žalobkyně, zdravotnické pokračování - 13 - 7 C 426/2014 dokumentace žalobkyně a s přihlédnutím k předchozím znaleckým posudkům z oboru zdravotnictví a výslechům znalců, vypracoval znalecký posudek a odpověděl na otázky: 1) zda existuje příčinná souvislost mezi úrazem ze dne 20.6.2006 a postižením n. ulnaris vlevo v oblasti sulcu, pro kterou byla žalobkyně operována dne 16.10.2012. Pokud ano, měli se znalci vypořádá se závěry ortopedicko-traumatologických a neurologických vyšetření uvedených ve fakultním znaleckém posudku ze dne 6.6.2011 a uvést výši ohodnocení bolesti za prodělanou operaci ze dne 16.10.2012, 2) z jakých důvodů se jednalo o revizní operativní zákrok (jak vyplývá ze zdravotní dokumentace žalobkyně byla operace ze dne 16.10.2012 označena jako revizní operace úžinového syndromu nervu ulnaris), 3) zda došlo u žalobkyně ke snížení úchopové funkce levé ruky a pokud k tomuto postižení došlo, zda existuje příčinná souvislost s úrazem ze dne 20.6.2006. Vypořádat se přitom se závěry neurologických vyšetření uvedených ve fakultním znaleckém posudku ze dne 6.6.2011 a uvést výši bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, které odpovídá těmto zdravotním potížím (snížení úchopové funkce levé ruky), 4) zda jsou psychické obtíže žalobkyně (rozvíjející se adaptační porucha s úzkostnými příznaky a rozvíjející se změna osobnosti, diagnostikováno jako posttraumatická stresová porucha těžká, syndrom osobnosti trpící chronickou bolestí a smíšená úzkostně depresivní porucha) v příčinné souvislosti s úrazem ze dne 20.6.2006, pokud ano, v jaké míře ve srovnání s psychickými potížemi žalobkyně z doby před tímto úrazem. Jsou-li v příčinné souvislosti, měli se znalci vyjádřit k závěrům týkajícím se příčin uvedených ve znaleckém posudku [jméno] [příjmení] ze dne 16.3.2012 a uvést výši bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění odpovídající těmto psychickým obtížím 5) a nakonec uvést, v jaké míře poklesla pracovní schopnost žalobkyně v příčinné souvislosti s úrazem ze dne 20.6.2006 a zda je možné považovat zdravotní postižení, pro které byla žalobkyně uznána invalidní, za zdravotní postižení, která u ní existují v příčinné souvislosti s úrazem ze dne 20.6.2006, zda byl pracovní úraz ze dne 20.6.2006 podstatnou, značnou a důležitou příčinou zdravotních potíží žalobkyně, příčinou, která případně dovršila předchozí nepříznivý stav žalobkyně, a zda se stala žalobkyně pro zdravotní postižení z důvodu pracovního úrazu pracovně nezpůsobilá k práci zařazené v kategorii rizika K 1014000.

31. Ze zpracovaného znaleckého posudku, ve spojení s doplňujícími výslechy znalců, se jasně podává, že příčinná souvislost mezi úrazem ze dne 20.6.2006 a postižením nervu ulnaris, pro které byla žalobkyně operována dne 16.10.2012, dána není. Prof. MUDr. [příjmení] [příjmení] [jméno], uvedl při svém výslechu (podrobněji viz. bod 36 rozsudku), že už v roce 2005 uváděla žalobkyně bolesti u obou loketních kloubů, takže ty změny tam byly dávno před úrazem. Můžeme rozlišit dva typy těchto bolestí, buď je to způsobeno degenerativním onemocněním páteře, anebo se jedná o místní poškození v tom daném místě. Tady se prokázala degenerativní onemocnění krční páteře, pro které byla žalobkyni také operována krční páteř a byly nalezeny osteofyty, což jsou výrůstky při té degeneraci. Při operaci v roce 2012 je zmíněno oploštění toho nervu a jeho prokrvácení v rozsahu 1 cm. Znalec to však jednoznačně nedával do souvislosti s pracovním úrazem z roku 2006. Děláno bylo pouze uvolnění ze srůstů, nikoliv transpozici nervu, čili tam byla chronická perineuritýda, tzn. zánět v okolí toho nervu a to mohlo vyvolat právě tu stenózu, nebo to zúžení. Nemůže to mít žádnou souvislost s úrazem z roku 2006, protože je to strašně dlouhá doba a kdyby to bylo v souvislosti s úrazem, kdyby tam bylo porušení nervových vláken, tak se to jistě projeví na vyšetření EMG, které bylo od té doby děláno několikrát, a nikdy se pokračování - 14 - 7 C 426/2014 neprokázalo motorické poškození. Neodpovídají tomu ani popisované příznaky po úrazu v roce 2006, nejsou zaznamenány známky zhmoždění, citlivost nervu je popisována na opačné straně (tam, kde předtím, dva měsíce před úrazem, došlo k operaci), nedošlo k transpozici nervu.

32. V roce 2012 byla provedena tzv. revizní operace, kdy se revidoval, čili zjišťoval, nález na loketním nervu a to proto, že předchozí léčba neuspěla.

33. Podle znaleckého posudku k žádnému funkčně významnému porušení úchopu levé ruky, které by žalobkyni limitovalo v běžných činnostech, nedošlo. Nebyl pro to organický podklad. Elektromyografickým vyšetřením nebyla nikdy prokázána porucha motoriky svalů, nebyla prokázána přítomnost svalových atrofií např. malých svalů ruky (thenaru, hypothenaru, interosseálních svalů) i svalů předloktí. Samo zkoušení svalového stisku ruky je neprůkazné, protože lze vůlí vyšetřovaného ovlivnit. V tomto směru se při výslechu u soudu shodně vyjadřovali znalci (prof. [příjmení] a MUDr. [ulice]), že nebyla zjištěna žádná atrofie svalstva, popisovali bezproblémovou jemnou motoriku levé ruky žalobkyně. Prof. [příjmení] při výslechu před soudem chtěl požádat žalobkyni, zda by mu ukázala ruce v jisté pozici s tím, že chtěl vysvětlit soudu, že nemá atrofii svalstva. To žalobkyně odmítla s tím, že mu ruce v žádném případě neukáže. Spontánně k tomu uvedla, že tu atrofii měla, ale je to již mnoho let a ruka již jí zesílila. Znalec ovšem oponoval tím, že atrofie svalu nervového původu představuje léta, a to se nedá spravit. Obdobně se k tomu v jiné souvislosti při svém výslechu vyjádřila MUDr. [ulice].

34. Znalci nezjistili žádnou duševní poruchu, jež by se u žalobkyně rozvinula v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 20.6.2006. Žalobkyně trpí od roku 1999 smíšenou úzkostně depresivní poruchou, chronickou poruchou úzkostného spektra, jež se rozvinula v terénu akcentované osobnosti, a jejíž příčinou není úraz ze dne 20.6.2006. Posttraumatickou stresovou poruchu a syndrom osobnosti s trvalou bolestí nelze na základě podrobného studia psychiatrické dokumentace v minulosti ani v současnosti na základě klinického psychiatrického vyšetření a psychologického testování prokázat. Psychické obtíže žalobkyně tedy znalci nedávali do souvislosti s pracovním úrazem ze dne 20.6.2006. A zcela vylučovali, že by se jednalo o posttraumatickou stresovou poruchu. V podrobnostech soud odkazuje na znalecký posudek a také na výslech zejména znalce [příjmení] [příjmení] (bod 38 rozsudku).

35. Dle znaleckého posudku se žalobkyně pro zdravotní postižení z důvodu pracovního úrazu pracovně nezpůsobilou k práci, zařazené v kategorii rizika K 1014000 a popsanou v doloženém popisu pracovních činností jako administrátor příjezdu a odjezdu, nestala. Lehce omezený pohyb loketního kloubu a lehce omezená síla stisku vlevo – jako následky v souvislosti s pracovním úrazem ze dne 20.6.2006 u pravačky, jí ve výkonu této výdělečné činnosti nijak zásadním způsobem neomezovaly. Podle zjištění znalkyně z oboru posudkového lékařství, zdravotní postižení, která jsou v souvislosti s pracovním úrazem ze dne 20.6.2006 – jedná se v podstatě o lehce omezenou hybnost levého loketního kloubu a lehce omezenou sílu úchopu levé ruky, nebyla a nejsou rozhodující příčinou pro přiznání invalidity. Znalkyně uznávala, že po zlomenině hlavičky radia (a tedy v souvislosti s pracovním úrazem) poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 20 % a nebyla správně uznána z tohoto důvodu invalidní. Další následná posouzení zdravotního stavu až do 15.9.2017, kdy byla uznána invalidní ve III. stupni z obecných příčin, volila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého stavu zdravotní postižení označená jako následky pracovního úrazu ze dne 20.6.2006. Ty se však znalcům v příčinné souvislosti s úrazem pokračování - 15 - 7 C 426/2014 nepodařilo prokázat. Přiklonili se k závěrům znalců [anonymizována tři slova] v posudku ze dne 6.6.2011, že zdravotní stav žalobkyně lze z hlediska následků pracovního úrazu ze dne 20.6.2006, posuzovat k datu 6.6.2011 za stabilní, bolestné i ztížení společenského uplatnění za konečné. Znalci uvedli, že nelze jako následky pracovního úrazu uznat recidivující bolestivý víceetážový páteřní syndrom, recidivující cervikobracheální syndrom, operaci krční páteře ze dne 17.2.2011, bolesti ramenních kloubů a jejich omezenou hybnost. Profesor MUDr. [příjmení] [příjmení] [jméno], lékař specialista v oboru chirurgie, při svém výslechu (čl. 348 – 355 spisu) přesvědčivě zodpověděl kladené otázky. Popsal, z jakých lékařských zpráv při zpracování posudku vycházeli, zmínil, že měli k dispozici asi 10 EMG vyšetření, první v roce 2007, čili asi rok po úraze, kde byl normální nález. Jediný nález, který je trošičku pozitivní, je na senzitivní poškození, vyšetření bylo děláno nejehlovou metodou, je možné je ovlivnit různými věcmi, a proto se moc nepoužívá. Měli jsme k dispozici i popis operace, kde ten nerv loketní vypadal, že je údajně prokrvácený, oploštělý, ale to bylo v roce 2011, tedy 5 let po daném úraze, což souviselo spíše s aplikacemi různých léků, které tam byly aplikovány injekčně. Zmínil degenerativní onemocnění žalobkyně, které si vyžadovalo určité léčení, byla provedena operace pro degenerativní onemocnění krční páteře v oblasti, která se podílí největší měrou na zásobení, nebo na tvorbě periferních nervů loketního radialo palcového a středního. Podle znalce s celkovým degenerativním onemocněním souvisí onemocnění, kterým trpěla žalobkyně už před sledovaným úrazem tuší v roce 2005, byla u lékaře, stěžovala si na bolesti obou loketních kloubů, včetně té strany postižené, pak jednalo se o bolesti ramene, čili jednalo se spíše o degenerativní onemocnění MUDr. [příjmení] po neúspěšné konzervativní léčbě, provedl žalobkyni tzv. Hohmannovu operaci, 6 až 8. 4.2006. Po operaci nedošlo ke zlepšení stavu, tak ji v prosinci 2006, protože měla omezenou ohybnost v lokti udělal resekci hlavice, tzn. celou hlavičku té vřetení kosti jí vyjmul. Po odstranění hlavičky vřetenní kosti chodila žalobkyně ještě na kontroly k panu doktoru [příjmení], a v roce 2007, myslím, jí nechal provést jedno z EMG vyšetření, které bylo pro periferní nervy a bylo shledáno normálním. Ve zprávě doktora [příjmení], jsou zcela rozdílné zprávy v dokumentaci první je, že se jedná o degenerativní a druhé o poúrazový stav. Uvedl, že nezpochybňuje obtíže žalobkyně, zpochybňuju nález žalobkyně při prvním rentgenovém vyšetření, kde se dochoval pouze popis, že se jedná o podezření na abrupci (odlomení povrchové části kosti s úponovou šlachou). Muselo by to být velké násilí, protože hlavička je uložena pod obrovskou masou svalů a tuků, které by zanechalo stopy na povrchových tkáních. Ty povrchové tkáně by musely být velmi zhmožděny. Žádný takový relevantní důkaz není, nejsou tam žádné hematomy a ani v pozdějších vyšetřeních žádné hematomy, tzn. krevní výrony, odřeniny, tam nebyly přítomny. Ty nemusejí být ihned, ale rozvinou se během krátké doby, u přímých poranění prakticky vzápětí, u nepřímých (podvrtnutí apod.) se mohou projevit až s odstupem několika málo dnů. Poukázal na to, že několik měsíců předtím ovšem byla provedena ta Hohmannova operace, na té straně radiálního epikondilu, a tam není vyloučeno, že pokud došlo k odřezávání, nebo k odsekávání úponu, tak nějaký drobný úlomek se tam mohl vyskytnout. Znalec tedy zmiňovaný nález ve zprávě (podezření na abrupci) nedával do souvislosti s pracovním úrazem, nýbrž s dřívější operací. Parestézie byly citovány až s odstupem, při prvotním vyšetření o žádných parestéziích, tedy poruchách citlivosti a eventuálně takových brnění, tam není žádná zpráva. Valgozita, tzn. uhnutí loketního kloubu zevně, nastává vždy, když se odstraní hlavička rádia, trošičku tam je, ale nehraje to vůbec žádnou roli. Otázka hodnocení svalové síly stisku je čistě subjektivní. U žalobkyně nenašli žádnou atrofii svalovou, která by svědčila pro postižení neurologické, nebo neurogenního, těch svalů. pokračování - 16 - 7 C 426/2014 Sevření pěsti je ovlivnitelné vůlí, takže když to bylo lehce snížené, takto nemůže brát za bernou minci, to se nedá objektivně posoudit. Pokud by tam byly nějaké objektivní příznaky, tak by musely být přítomny svalové atrofie na tenaru, na palcové straně, nebo na hypotenaru, to tam není. Nenašli ani atrofii tenaru či hypotenaru, ani interkostrálních prostorů či intermetakarpálních prostorů. Ke zprávě Oblastní nemocnice [obec] z 19. 12. 2012 zmiňující ochabnutí tenaru a hypotenaru, uvedl, že on vyšetřoval pacientku před asi rokem, nebo rokem a půl, nic takového tam nenašel. Jestli v roce 2012 to tam bylo, neví. Mohlo by to být té následkem operace ze dne 16.10.2012, která byla provedena na loketním nervu, ta může mít za následek poruchy nervového zásobení a tím pádem i těchto svalů. Nikde na EMG, které byly později udělány, nebyly prokázány nervové poruchy a to, co je prezentováno může být subjektivní pocit pana doktora [příjmení]. K námitce žalobkyně, že znalci neměli veškerou dokumentaci, uvedl, že pokud má žalobkyně pocit, že tam nejsou všechny zprávy, které hovoří v její prospěch, tak si toho není vědom, vybíral jenom zprávy, které se vázaly k té operaci toho loketního nervu a to, co bylo významné, pokud se týká sledování této otázky. Veškerou dostupnou dokumentaci, o kterou se jednalo, tak měli k dispozici. Uvedl také, že nenašli doklady pro aplikaci léků, která by měla působit to prosáknutí a oploštění nervu, to je pravdou, co se týče lokte. Zjištěna byla aplikace kortikoidu mezokainu obstřiky, u ramenního kloubu. K tomu, jak jinak by byl vysvětlitelný nález prosáknutí a oploštění nervu zmíněný v dokumentaci, zopakoval, že už v roce 2005 uváděla žalobkyně bolesti u obou loketních kloubů, takže ty změny tam byly už od toho roku 2005, tzn. dávno před úrazem. Údajně po nějaké námaze. Můžeme rozlišit dva typy těchto bolestí, buď je to způsobeno degenerativním onemocněním páteře, anebo se jedná o místní poškození v tom daném místě. Tady se prokázala ta degenerativní onemocnění krční páteře, která byla prokázána, proto se dělala také operace krční páteře a byly nalezeny tam osteofyty, to jsou výrůstky při té degeneraci. Výrůstky se tvoří řadu let, a proto byla provedena ta operace, aby se uvolnily kořeny, které to mohly způsobit. Při operaci v roce 2012 je zmíněno oploštění toho nervu a jeho prokrvácení v rozsahu 1 cm. To si nedokážu jinak vysvětlit, než že se tam něco píchalo, že se to čerstvě poranilo, anebo že při té operaci tam došlo k porušení nějaké cévečky, drobný nutritivní výživný, která tam prokrvácela, jinak to nejde, protože od úrazu uplynulo 6 let. Mohlo to být způsobeno i nějakým tupým násilím, ale to tupé násilí by muselo být maximálně v odstupu tak měsíce, protože jinak by se ta krev určitě vstřebala a známky po ní by nezůstaly vůbec žádné. Paní doktorka dělala pouze uvolnění ze srůstů, nikoliv transpozici nervu, čili tam byla chronická perineuritýda, tzn. zánět v okolí toho nervu a to mohlo vyvolat právě tu stenózu, nebo to zúžení. Provedla pouze dekompresi toho nervu, nic jiného tam nebylo dělaný. Nemůže to mít žádnou souvislost s úrazem z roku 2006, protože je to strašně dlouhá doba a kdyby to bylo v souvislosti s úrazem, tak jistě kdyby bylo porušení nervových vláken, tak se to jistě projeví na vyšetření EMG, které bylo od té doby děláno několikrát, a nikdy se neprokázalo motorické poškození. Poukázal také na zvláštní popis mechanismu úrazu, který žalobkyně uváděla u různých lékařů odlišně. Původně je uváděno, že je poraněna radiální strana, to je palcová a loketní nerv je na opačné straně kloubu. Postižená trpí významným degenerativním postižením celé páteře, původně to začalo v páteři bederní a hrudní, pak i v páteři krční a lze jen těžko to dát do souvislosti s nějakým úrazovým poškozením, protože kdyby to bylo úrazové, tak by to bylo jenom v jednom úseku páteře, když je to v celé páteři, tak je to těžko následkem úrazu. Z hlediska traumatologického na otázku, jestli mezi tím úrazem a postižením nervu ulnaris existuje souvislost, odpověděl, pokračování - 17 - 7 C 426/2014 záporně. Doplnil, že nevylučuje, že mohou být nějaké následky na poli psychického stavu pacientky.

36. MUDr. [jméno] [příjmení], posudková lékařka [anonymizováno] v [obec], při výslechu podrobně popsala nálezy ke zdravotnímu stavu při posuzování invalidity u žalobkyně, ztotožnila se s posouzením zdravotního stavu ze dne 19.6.2007, kdy nebyla žalobkyně uznána ani částečně invalidní. Primární pro ten nález bylo, že posuzující lékařka za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, určila stav po zlomenině hlavičky vřetenní kosti vlevo se stavem po extirpaci hlavičky rádia vlevo 21. 12. 2006, dále uvedla stav po operaci radiální epikondylitidy vlevo v dubnu 2006 a chronický bolestivý syndrom lumbosakrální páteře. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila na 20 %, s čímž se ztotožnila a souhlasila s tím. Základní míru poklesu pracovní schopnosti nenavyšovala, neboť proto nebyl důvod, nic dalšího pro navýšení nebylo zjištěno. K dalším posouzením měla výhrady, které při výslechu (č.l. 355 – 360 spisu) zdůvodnila. K některým posudkům uvedla, že nemají dobrou vypovídající hodnotu a nejsou objektivní, ona se drží faktů a fakta byly jednoznačná. Např. jestliže při prvotním ošetření paní žalobkyně uváděla, že se udeřila do levého zápěstí, do hlavy a do oblasti loketního kloubu vlevo, tak by určitě neshledala souvislost mezi postižením levého ramenního kloubu s úrazem, který byl před čtyřmi lety předtím. Poranění levého ramenního kloubu nebylo při prvotních vyšetřeních provedených v návaznosti na pracovní úraz 20. 6. 2000 vůbec zmiňováno. Žalobkyně si ani na bolest levého ramene bezprostředně po úrazu nestěžovala. Znalkyně tedy neshledávala souvislost invalidity s pracovním úrazem a později stanovenou základní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 30 % (resp. 35 %) považovala za nadhodnocenou, protože se jedná o nedominantní končetinu. Dne 15. 9. 2017 byla žalobkyně z důvodu zhoršení zdravotního stavu, uznána invalidní pro invaliditu 3 stupně, a to z příčin obecných, za rozhodující příčinu toho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovil doktor karcinom pravého prsu, míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na 70 % a datum vzniku té invalidity určil na 17. 8. 2017, kdy byl diagnostikovaný ten zhoubný nádor. I v tomto případě došlo k pochybení z posudkového hlediska, ten posudek nemá odpovídající hodnotu, datum vzniku invalidity bylo stanoveno náhodně. Co se týče případného možného pracovního zařazení žalobkyně, uvedla znalkyně, že navrhovaná práce, jak by popisována, byla adekvátní tomu zdravotnímu postižení. Takovou práci mohla žalobkyně vykonávat. A byla by schopna vykonávat tu práci v plném pracovním úvazku, nezohledňuje se to v tomto případě. Znalkyně také vyjmenovala, jakou dokumentaci měli znalci k dispozici, potvrdila, že ji osobně prostudovala, kompletně celou a do detailu. Žalobkyně jim také přinesla poměrně rozsáhlý pasport těch nálezů, takže to s panem profesorem [příjmení] kopírovali a měli další zdroj pro posouzení. Opakovala, že jako znalecká komise nezjistili v podstatě žádné závažné zdravotní postižení, které by bylo v souvislosti s úrazem a pro které by měla mít žalobkyně uznanou invaliditu.

37. MUDr. [jméno] [příjmení], PH.D., lékař specialista v oboru neurologie [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] v [obec], uvedla u soudu (č.l. 361 – 363), že měla k dispozici dokumentaci od žalobkyně v rozsahu, kde opakovaně byla vyšetřena i neurologem. Prošla si vyšetření, která byla předtím, a následně žalobkyni sama vyšetřila na periferních nervech horních končetin. Popsala, že poškození periferních nervů se hodnotí na základě klinického stavu pacienta a projevuje se svalovými hypotrofiemi fascikulacemi, parézami, oslabením reflexů, poruchou svalové síly, nic z těchto příznaků na pacientce objektivně jako neurolog nepozorovala. Zmínila oslabení svalové síly stisku rukou, které však pacient může modifikovat. Zachytila, že žalobkyně držela ruku v pozici, která by mohla být příznakem toho poškození nervu. Udělala na základě svého pokračování - 18 - 7 C 426/2014 neurologického vyšetření i metodické vyšetření EMG, které hodnotí periferní nervy a vyšetřila všechny periferní nervy horních končetin. Všechny nervy byly v rámci EMG vyšetření v pořádku s krásnou amplitudou a rychlostí. V oblasti nervu ulnaris vlevo byla snížena amplituda nervu, významné poškození nervu ulnaris, ani žádného jiného nervu na horních končetinách, nezaznamenala, což bylo v korelaci s opakovanými EMG vyšetřeními, které měla pacientka v minulosti. Necitlivost malíku a 4 prstu, klidně může vzniknout opakovaným otlakem zápěstí, například, nebo otlakem v oblasti loktu, je to subjektivní příznak, který nelze validovat. Ve znaleckém posudku také bylo uváděno, že„ při vyšetření vázne špetka (úchop třemi prsty), následně bez zjevného omezení jemné motoriky s drobnými předměty, s tužkou, precizní uložení zdravotní dokumentace, bez potíží zvedá levou rukou středně velkou kabelu„. Znalkyně se vyjádřila také ke zprávám předloženým při výslechu žalobkyní s tím, že objektivně není uváděna porucha citlivosti. Zmiňuje-li zpráva MUDr. [jméno] atrofii tenaru a hypotenaru, MUDr. [jméno] je ortoped a toto má popisovat neurolog. Ona je neurolog a na žalobkyni to neviděla. A není možné, aby nějaká hypotrofie, atrofie zmizely, to prostě není možné. Lékař ani nevyšetřoval reflexy, nepopisuje žádné fascikulace, je to takový neúplně objektivní nález. Oproti zprávě MUDr. [příjmení], který udává ochabnutí tenaru, hyponenaru, lehce propadlých mezi prstních prostor a ona neshledala žádné hypotrofie drobných svalů ruky u žalobkyně. Dále byly výbavné všechny reflexy, nebyly tam fascikulace a obě dvě ruce mají normální trofiku. Ani další zprávy nepopisovaly jiné změny, kromě ovlivnitelné svalové síly. Fascikulace klinicky pozorujeme jako drobné svalové záškuby ve svalech, které vznikají denervací svalových vláken pro poškození periferních nervů, ty jsou objektivně viditelné a dají se vlastně objektivně klinicky vyšetřit, jsou viditelné na EMG, na kterém pacientka fascikulace neměla. Žádné poškození na EMG vidět nebylo. Objektivně jemná motorika, používání prstů, dlaně, zápěstí… při objektivním vyšetření některých úsecích, u vyšetření, řádově v sekundách, docházelo inkonzistentně k nepřirozenému postavení končetin, ale vlastně v konečném důsledku ona osobně nepozorovala poruchu jemné motoriky, pouze ten oslabený svalový stisk. Podle ní k poškození nervu ulnaris nedošlo. Nenašla v dokumentaci něco, co by nasvědčovalo, že by ten nerv pak byl poškozený, a kdyby byl poškozený, tak by to poškození přetrvávalo a viděla by ho i ona v roce 2018. Z té dokumentace si pamatuje z [obec] EMG krásné od doktora [příjmení], žádné popisování poškození nervu ulnaris tam nebylo. K parestezii, brnění a tak, sdělila znalkyně, že jednoduše může vznikat mikrotraumatizacemi, když se opíráme o loket, nebo o zápěstí, tak nám brní čtvrtý a pátý prst, jsou to jemná drobná vlákna, ale na motorickou část a funkci ruky tato vlákna nemají žádný vliv.

38. MUDr. [jméno] [příjmení], lékař specialista v oboru psychiatrie [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] v [obec], uvedl při svém výslechu (č.l. 311 – 313 spisu), že žalobkyni důkladně vyšetřili, k dispozici měli veškerou zdravotnickou dokumentaci, kterou prostudovali, jejich závěry se dostatečně vypořádaly s veškerými údaji z anamnézy posuzované. Diagnóze posttraumatické stresové poruchy nenasvědčuje v dokumentaci žalobkyně v podstatě zhola nic. Ta diagnóza je zcela mimo kontext její dokumentace. V té dokumentaci se nevyskytují žádné typické příznaky popsané posttraumatické stresové poruchy. Stejně tak, co se týče změn osobnosti, žalobkyně má na základě výsledků psychologického vyšetření ještě před úrazem, popsané některé akcentované osobnostní rysy. Ty trvají, protože to je to kvalita celoživotně stálá, může dojít dekompenzaci nějakým vnějším stresem, ale v podstatě osobnostní rysy jsou celoživotně pokračování - 19 - 7 C 426/2014 přítomné. Ani na základě psychologického vyšetření, které provedl Dr. [příjmení], nelze hovořit o nějakých změnách osobnostních. Ty tam prostě přítomny nejsou. Uvedl, že učinili závěr, že v roce 1999 byla diagnostikována smíšená úzkostně depresivní porucha, nikoli posttraumatická stresová porucha. Diagnostikoval ji tehdy MUDr. [příjmení] s tím, že příznaky trvaly v té době 5 let. Jejich závěry vyplývají z ambulantní psychiatrické dokumentace, kterou měli k dispozici, komplexního psychiatrického vyšetření, které prováděl on a psychologického vyšetření, které prováděl Dr. [příjmení]. Vyšetřovaní u MUDr. [příjmení] v roce 2006 (dva měsíce po úrazu) dával znalec do souvislosti se starostmi žalobkyně s dcerou, což bylo uvedeno v lékařské dokumentaci – záznam ze dne 23.8.2006. Podle zdravotnické dokumentace si stěžovala, že má problémy s dcerou, která se rozvedla a její holčička se upínala na ni. A její přítel vnučku sekýroval. To je doslovný výpis, to byly dominující stesky, kromě toho si stěžovala na nesoustředěnost a bolesti žaludku. V dokumentaci v té době nebylo nic uvedeno, že by její potíže souvisely s nějakým úrazem nebo s nějakými pracovními záležitostmi. K diagnostice posttraumatické stresové poruchy sdělil, se řídí mezinárodní klasifikací nemocí, která stanovuje konkrétní kritéria. To první a zásadní je, že musí předcházet masivní stresová zátěž. Tím se myslí skutečně závažná stresová zátěž odpovídající přírodní katastrofě, zátěže stresu při únosu u obětí trestných činů a podobně. A musí to být taková zátěž, která by v podstatě vyvolala rozrušení u každého. Nelze ani hovořit o jiné diagnóze, která by byla podřaditelná pod položku 016 vyhlášky 440/2001 Sb., neboť posuzovaná má diagnostikovánu duševní poruchu, která je sama o sobě chronická (smíšená úzkostně depresivní porucha) již od roku 99. Je to duševní porucha, která má takový průběh, že intenzita těch úzkostně depresivních příznaků v čase kolísá a je závislá na stresové zátěži. Čili v případě posuzované, která zažívala stres v té době, takto vyvolalo tu dekompenzaci, ale v rámci té smíšené úzkostně depresivní poruchy. Ten stres nebyl ale takové intenzity, aby mohl vyvolat posttraumatickou stresovou poruchu. U smíšené úzkostně depresivní poruchy je možné, že existuje období určité remise, kdy potíže nedosahují takové intenzity, že vyžadují léčbu. Čili v tom období od roku 2006 bylo období kdy, žalobkyně nepodstupovala léčbu žádnou, kdy intenzita příznaků není natolik závažná, aby vyžadovala užívání dlouhodobé antidepresiv, například. Stres, který možná zažívala v době, kdy měla ty problémy zdravotní i tělesné, mohl zhoršit samozřejmě ten stav a mohly ty potíže úzkostné a depresivní se zhoršit, to je možné. Ale ta samotná porucha nebyla vyvolána de novo. Ta už existovala před tím. Podle toho, jak probíhalo vyšetření, na co si žalobkyně stěžovala, takto rozhodně nebyl jediný problém. Tam byly potíže s dcerou. Spíše dominující byly potíže s rodinou. V roce 2001 byla hospitalizována v psychiatrické léčebně. Tehdy podle záznamu dominovala osobnostní problematika. Poprvé se stesky v souvislosti s pracovním úrazem objevují v dokumentaci doktora [anonymizováno] ze dne 21. 7. 2008.

39. PhDr. et [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Ph.D., MBA, klinický psycholog [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] v [obec], uvedl při svém výslechu (č.l. 314 – 315 spisu), že pracují ve spolupráci s MUDr. [příjmení] a konzultují spolu. Vycházeli z výsledků svých vyšetření, které měli. Popsal blíže, jaké testy provedl a že vyšetření trvá do tří hodin (dvě a půl hodiny), záleží na posuzovaných. U žalobkyně dospěli k tomu, že se nejedná o nějakou těžkou poruchu ve smyslu třeba psychózy nebo nějakého organického postižení ve smyslu třeba demence a nějaké těžké deprese se sebevražednými tendencemi. Uvažovali o tom, že tam jde o mírné kognitivní oslabení, zvažovali, že na to mohla mít vliv i chemoterapie, na kterou v té době chodila. Uzavírali to jako mírnou kognitivní poruchu a středně těžší intenzitu depresivně úzkostného prožívání. U osobnosti vnímali spíš akcentované rysy, emoční nestabilitu, nejistotu, psychastenické rysy atd. Určitě tam nedávali tu těžkou posttraumatickou stresovou poruchu. Ta diagnóza je v pokračování - 20 - 7 C 426/2014 kompetencích lékaře, to není ani v kompetenci psychologa, my pod to dáváme podklady a bylo to v souladu s psychiatrem.

40. Žalobkyně u výslechu znalců zpochybňovala, že by měli k dispozici dostatečnou zdravotní dokumentaci a jejich závěry jsou proto nesprávné a jsou také v rozporu s jinými lékařskými zprávami a nálezy. Soud je toho názoru, že tuto námitku znalci v rámci výslechů spolehlivě vyvrátili. Podrobně se vyjadřovali k tomu, z jaké dokumentace vycházeli, a že měli k dispozici a studovali i lékařské zprávy, které jim před zpracováním znaleckého posudku dodala sama žalobkyně. MUDr. [příjmení] výslovně vypověděla, že jim žalobkyně přinesla poměrně rozsáhlý pasport těch nálezů, takže to s panem profesorem [příjmení] kopírovali a měli další zdroj pro posouzení. MUDr. [jméno] se u výslechu vyjádřila i k dalším lékařským zprávám, které jí byly žalobkyní předloženy. Pokud znalci nevycházeli z jednotlivých zpráv, které by mohly vyznívat v rozporu s jejich závěry, takto přesvědčivě zdůvodnili. Soud nemůže přehlédnout, že oproti jednotlivým lékařům znalci byli seznámeni s celou anamnézou, měli přístup k dostatečné zdravotní dokumentaci, a to jak před úrazem, tak po úraze. Především však byli oproti jiným lékařům a jejich zprávám ve zcela jiné pozici, když se měli soustředit na otázku, která jim byla předkládána jako zpochybňovaná, mezi stranami sporná. Lékařské zprávy rovněž začasté např. vztah mezi pracovním úrazem a potížemi uvádějí ve své subjektivní části, tj, tam, kde opisují projev a sdělení žalobkyně, své závěry pak lékaři činí z tohoto podkladu (subjektivního popisu žalobkyně), když není zřejmé, že by měli jiný. Nakonec jejich konstatování nebyla povětšinou v daných listinách natolik důležitá a nebylo třeba jim z pohledu lékařů věnovat takovou pozornost, jako tomu bylo v případě, kdy úkolem lékařů (znalc§) bylo o dané otázce rozhodnout. Což je rozdíl nejenom oproti posudku [anonymizována tři slova] v [obec], ale také oproti dalším ve věci zpracovávaným znaleckým posudkům (MUDr. [příjmení], MUDr. [příjmení], MUDr. [anonymizována tři slova] v [obec]), které všechny vyznívají v neprospěch žalobkyně a jsou ve shodě s posudkem [anonymizováno] v [obec].

41. Pokud bylo žalobkyní namítáno, že posudek byl zpracován pěti osobami a pouze dvě z nich jsou znalci, podstatné je, že posudek zpracovávala [anonymizována dvě slova] nemocnice v [obec] jako znalecký ústav, není nezbytné, aby osoby, které posudek zpracovávají, byli znalci. Soud k tomu doplňuje, že výše nerozlišoval, kdo ze zpracovatelů posudku je také zapsán jako znalec a lékaře souhrnně zmiňuje jako znalce.

42. Po zpracování znaleckého posudku předložila dále žalobkyně soudu aktuální zprávu MUDr. [příjmení] ze dne 27. 3. 2019. Podle ní psychické problémy, které žalobkyně pociťuje jsou v přímé souvislosti s pracovním úrazem a žalobkyně zdůrazňovala, že u MUDr. [příjmení] se léči dlouho a její závěr musí být správný, oproti posouzení znalců, kteří ji vyšetřili pouze krátce. Soud se s tímto pohledem neztotožňuje. U předložené listiny se jedná o zprávu vydanou na žádost žalobkyně, kterou soud nepovažuje za objektivní, neboť zcela v rozporu se skutečností uvádí, že žalobkyně před úrazem nebyla nikdy nemocná. Ze spisu je ovšem zřejmé, že žalobkyně trpěla fyzickými obtížemi (epilepsie, operace 1996, artróza 2000, zlomenina kosti člunkové 2001, bolesti loketních kloubů 2005, operace 2006) i psychickými problémy (v péči psychiatra od roku 1998 pro úzkostně depresivní poruchu), a to již před pracovním úrazem. MUDr. [příjmení] také neuvádí nic k tomu, jak ke svému závěru dospěla. V každém případě skutečnost, že buďto o jiných problémech žalobkyně nevěděla, nebo o nich do zprávy uvedla nepravdu, validitu takové zprávy jednoznačně snižují.

43. Další otázkou podstatnou pro rozhodnutí ve věci, jak je výše zmíněno, bylo posouzení vhodnosti či nevhodnosti žalovanou nabízené pracovní pozice pro žalobkyni. Dle soupisu pokračování - 21 - 7 C 426/2014 vjezdů do objektu v období ledna 2015 až dubna 2015 projíždělo vrátnicí v pracovních dnech za třísměnného provozu v lednu (57 – 96 aut), v únoru (70 – 101 aut), za dvousměnného provozu v březnu (40 – 91 aut) a v dubnu (35 – 97 aut). Žalovaná tvrdila, že v období let 2012 – 2013 byl provoz zhruba 50 – 60 automobilů za směnu. Pouze několik automobilů během směny je však takových, že je nutno vyjít ven a zkontrolovat plombu apod. Skutečnost, že kontrola nákladového prostoru či kabiny kamionu není častá se podává také z fotografií předkládaných žalobkyní, neboť na žádné z nich (a zahrnují časové období přesahující hodinu a půl) není vidět, že by vrátný kontroloval návěs kamionu nebo, že by musel ke kontrole opustit prostor vrátnice. Žalobkyně doložila fotografie z období roku 2016, tehdy provoz v daném žalobkyní doloženém časovém úseku odpovídal cca 15 kamionům a 9 autům za hodinu. K situaci na vrátnici byl slyšen svědek [jméno] [příjmení] (č.l. 99 – 101 spisu), senior manager kontraktní logistiky u žalované. Potvrdil, že v roce 2008 nebo 2009 vytvořili pro žalobkyni pracovní místo administrátora příjezdů a odjezdů. V té době to bylo 15 – 20 kamionů denně, kdy by bylo třeba kontrolovat nákladní prostor vozu. Věděli také, že za rok skončí smlouva o skladování a ten objem aut dramaticky poklesne a zátěž pracovníků toho místa se sníží. Podle svědka [příjmení] pracovní náplň je taková, že administrátor vydá řidiči bezpečnostní instrukce, zaznamená datum, čas, SPZ, při odjezdu má zkontrolovat u některých vozidel, jestli je plomba na nákladním prostoru, případně jestli tam nejsou naloženy pneumatiky, musí tedy vyjít z vrátnice asi 10 m, podívat se na zadní stranu vozidla, zkontrolovat plombu, nebo požádat řidiče, aby otevřel nákladový prostor a ten zkontrolovat a zapsat příjezd a odjezd. Do té doby, než bylo vytvořeno toto místo, to vykonávala bezpečnostní agentura, ale byli domluveni, že jim část těchto úkolů odeberou a dají je žalobkyni, ta by tam pracovala přes den, ve zbývající době by tam zůstala pracovat ta bezpečnostní agentura. K počtu vozidel uváděl, že za den se jedná o přibližně 40 aut, za směnu je třeba výše popsaným způsobem zkontrolovat 5 – 8 aut. U osobních automobilů není třeba žádná kontrolní činnost. Pozice byla v roce 2015 zrušena, vrátnice dále funguje. Mzdu by na této pozici měla žalobkyně stejnou jako na původní pracovní pozici (soupis vjezdů do objektu, CD s fotografiemi, fotografie, výslech svědka [příjmení]).

44. K provozu na vrátnici byl v řízení před Okresním soudem v Kolíně ve věci sp.zn. 7 C 7/2014 vyslechnut svědek [příjmení] [příjmení]. Vyjadřoval se k období po roce 2010, kdy pracoval na stejné vrátnici, na níž měla pracovat žalobkyně. Náplní jeho práce bylo zapisovat příjezdy a odjezdy automobilů, kontroly kabin, plomb na autě. Podle svědka aut tam bylo požehnaně, jednalo se o 70 – 100 aut denně (na jiném místě výslechu uváděl 70 – 100 aut za směnu), přičemž dělal 12 hodinové směny. Uvedl, že se to těžko dalo stihnout, kabiny nekontrolovali vůbec, což jim tolerovali. Jednalo se o práci uvnitř, ale muselo se přebíhat v místnosti od jedné strany na druhou, od okénka příjezdu k okénku výjezdu. Když kontrolovali plomby na autech, museli vyjít ven, jednalo se o 4 – 5 aut za směnu. Svědek nakonec na této pozici skončil, propustili ho, neboť práci nestíhal. Nastoupil do pracovního poměru poté, co po úrazu skončil jeho pracovní poměr u žalované, měl zlomené kotníky a roztříštěné paty na obou nohou. Na vrátnici pracoval asi dva a půl roku. Dle slov žalobkyně z téhož protokolu se necítila způsobilá pro výkon práce administrátora vzhledem k tomu, že jí MUDr. [příjmení] výkon práce opakovaně zakázal a situaci na místě znala. Potvrdila, že jí žalobkyně od roku 2008 po celou dobu její pracovní neschopnosti rozpisy směn zasílala, nejprve do 12 hodinových směn, později do 8 hodinových. Z výše uvedené počtu projíždějících aut nevybočuje ani výpis předkládaný žalobkyní k datu 15.3.2009, z něhož se podává v období 6.30 hod. až 19 hod. 74 zapsaných automobilů. Pro osmihodinovou směnu 6:00 – 14: 30 hod. bylo automobilů ten den zapsáno 60. O situaci a vybavení vrátnice si soud udělal obrázek rovněž z fotografií, je z nich patrno, že vrátnice je vybavena kuchyňkou a pokračování - 22 - 7 C 426/2014 sociálním zařízením (protokol Okresního soudu v Kolíně ze dne 18.5.2012 ve věci sp.zn. 7 C 7/2014, výpisu průjezdu s datem 15.3.2009).

45. I pokud by vzal soud v úvahu vyšší údaj uváděný svědkem [příjmení], projíždělo vrátnicí v roce 2010 cca 6 až 8 aut za hodinu, přičemž kontrolovat se muselo 4 – 5 za dvanáctihodinovou směnu, což by u osmihodinové směny žalobkyně činilo cca 3 auta za směnu. Svědek [příjmení] k práci uváděl, že na práci nestačil, nicméně je třeba poukázat na skutečnost, že jeho postižení (zlomené kotníky a rozdrcené paty) je s postižením žalobkyně (omezený pohyb nedominantní horní končetiny) nesrovnatelné. Jako podstatné soud vidí, že potvrdil malý počet vozidel, která byla třeba kontrolovat tak, že bylo nutno vyjít ven z vrátnice. Jejich počet na osmihodinovou směnu by odpovídal zhruba 3 vozidlům. Potvrdil také, že se nekontrolovaly kabiny nákladních vozidel, rovněž svědek [příjmení] hovořil pouze o kontrole plomb a nákladních prostor vozidel, přičemž hovořil o 5 až 8 vozidlech za směnu. Práce by tak spočívala v zápisu průměrně 2 automobilů za čtvrt hodiny, přičemž jednou za hodinu až dvě hodiny bylo nutno vyjít z vrátnice a zapsat plombu na autě (či zkontrolovat jeho nákladový prostor, který vrátnému zpřístupnil řidič). To soud nepovažuje za práci, kterou by nebylo možno se zdravotním postižením žalobkyně zvládnout. Má také za prokázané, že tato pracovní pozice byla vytvořena a pokud by žalobkyně do práce nastoupila, mohla nabízenou pracovní pozici vykonávat, a to za stejnou mzdu, jako na své pozici původní, jak potvrdil svědek [příjmení] a bylo též uvedeno v převedení na jinou práci. Rovněž žalobkyně potvrdila, že jí po dlouhou dobu byly zasílány rozpisy směn.

46. V podání ze dne 6.11.2020 žalobkyně poprvé uvedla tvrzení, že nosila řadu let korzet, který jí omezoval v normálním pohybu. Z toho důvodu, jakož i z důvodu poškozené celé levé horní končetiny, nemohla lézt do návěsů a kabin kamionů a provádět kontrolu zboží. Korzet nosila z důvodu udržení stability páteře a ulevení od bolesti. V korzetu se nedalo sedět a lezení do nákladních vozidel v něm nebylo možné. K tomuto tvrzení soud nepřihlížel, neboť bylo uplatněno po provedené koncentraci řízení. Do té doby nebylo zmiňováno ani u soudu, ani nebylo akcentováno u lékařů. Žádný z nich také na tuto skutečnosti nereagoval a nebylo předmětem posouzení (ani znalkyní [příjmení] [příjmení], ani znalci [příjmení] v [obec]) nakolik je tvrzení žalobkyně pravdivé a zda by jí případně korzet mohl bránit ve výkonu posuzované pracovní pozice.

47. Z dalších ve věci provedených důkazů (zpráva OSZ v Kolíně ze dne 4.9.2015, vyjádření žalobkyně ve věci vedené u Okresního soudu v Kolíně ze dne 16.1.2015, dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 23.3.2007 a ze dne 26.3.2008, žaloba na obnovu řízení sp.zn. 13 C 116/2009, zpětvzetí žaloby na obnovu řízení, příloha žalobkyně s datem 10.9.2014, zpráva OSSZ v Kolíně ze dne 18.10.2011, zpráva PČR ze dne 20.11.2015, potvrzení o výplatě dávek osob samostatně výdělečně činných, zpráva České správy sociálního zabezpečení s opisem příjmů za roky 2015 až 2020, zpráva České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 12. 2016, přehled dob pojištění České správy sociálního zabezpečení, mzdové listy [právnická osoba] [právnická osoba] za období prosinec 2014, leden 2015, únor 2015, březen 2015, duben 2015, květen 2015, červen 2015, červenec 2015, srpen 2015, září 2015, říjen 2015, listopad 2015, prosinec 2015, leden 2016, únor 2016, březen 2016, duben 2016, květen 2016, červen 2016, červenec 2016, srpen 2016, září 2016, říjen 2016, listopadu 2016, prosinec 2016, leden 2017, únor 2017, březen 2017, duben 2017, květen 2017, červen 2017, rozhodnutí Úřadu práce České republiky ze dne 17. července 2017) soud pro posouzení věci, i s ohledem na přijaté závěry, podstatné skutečnosti nezjistil. pokračování - 23 - 7 C 426/2014 48. K vyjádření MUDr. [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, specializace pracovní úrazy a nemoci z povolání, posudkové lékařství soud nepřihlížel, neboť se jednalo o nikým nepodepsané a nedatované vyjádření, bez uvedení autora. Nicméně závěry tohoto vyjádření jsou ve shodě s tím, jak závěry MUDr. [příjmení] byly prezentovány ve vyjádření ombudsmana (viz. bod 415 rozsudku).

49. Návrhy na doplnění dokazování ostatními navrženými důkazy soud zamítl. Je přesvědčen, že z provedeného dokazování lze přijmout jasný závěr a ve věci rozhodnout. Další dokazování by bylo nadbytečné a nehospodárné. Jednalo se zčásti o listiny dokládané k výši nákladů léčení, kde však soud neshledal základ nároku, další lékařské zprávy, které však soud s ohledem na přesvědčivost znaleckých závěrů považuje za nadbytečné a demonstrace korzetu (návrh byl uplatněn po koncentraci). Rozhodnutí Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 7 C 7/2014, které žalobkyně navrhovala spolu s návrhy na doplnění dokazování, již k důkazu provedeno bylo.

50. Podle § 366 odst. 1 zák, č, 262/2006 Sb., ve zněni do 30.9.2015 (dále jen zák. práce) zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

51. Podle § 371 odst. 1 zák. práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

52. Podle § 371 odst. 5 zák. práce zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat. Shodně tak stanoví § 271b odst. 5 zák. práce ve znění od 1.10.2015.

53. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že operace provedená žalobkyni dne 16.10.2012 nemá příčinnou souvislost s pracovním úrazem, který se jí stal dne 20.6.2006. Stejně tak má za prokázáno, že zdravotní stav žalobkyně umožňoval, aby po ukončení pracovní neschopnosti spojené s výše uvedenou operací, nastoupila na žalovanou nabízenou pracovní pozici, na které by dosahovala stejného výdělku, jako dosahovala na pozici, kterou zastávala před vznikem pracovního úrazu. Ke ztrátě na výdělku by v takovém případě nedošlo. Nároky, které vznikly v souvislosti s pracovním úrazem ze dne 20.6.2006, byly již dříve žalobkyni hrazeny, a to, pokud se jedná o ztížení společenského uplatnění, ve větším rozsahu, než jak jí dle později vypracovaného znaleckého posudku náležely.

54. Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání je odpovědností zaměstnavatele za výsledek (škodnou událost), v tom smyslu, že předpokladem není porušení právní povinnosti. Důležité je, že škoda vznikla při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním. Ke vzniku tohoto typu odpovědnosti (tzv. objektivní) musí být splněny tyto předpoklady: a) škoda na straně zaměstnance, b) pracovní úraz nebo nemoc z povolání a c) příčinná souvislost mezi pracovním úrazem (nemocí z povolání) a vznikem škody. O vztah pokračování - 24 - 7 C 426/2014 příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda následkem pracovního úrazu, tj. bez pracovního úrazu by škoda nevznikla tak, jak vznikla. Nemůže stačit pouhé připuštění možnosti zhoršení zdravotního stavu v důsledku úrazového děje, nýbrž musí být tato příčinná souvislost najisto postavena.

55. Ve věci bylo nesporné, že žalobkyně utrpěla v roce 2006 pracovní úraz. Sporné bylo, zda a jak se tento pracovní úraz projevoval na zdravotním stavu žalobkyně ještě v roce 2012 a dále. Zda je možno, aby operace v roce 2012 měla příčinnou souvislost s tímto pracovním úrazem a žalobkyni vznikl nárok na náhradu další (dosud žalovanou nehrazené) škody. Konkrétně tak žádala náhradu na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti po operaci, bolestné a ztížení společenského uplatnění a náklady spojené s léčením. Sporné dále bylo, zda u žalobkyně v důsledku tohoto pracovního úrazu a v souvislosti s částečnou invaliditou vzniká po skončení pracovní neschopnosti v důsledku operace ztráta na výdělku, kterou by měla žalovaná z titulu své odpovědnosti za škodu hradit (renta).

56. Podle výsledků dokazování, operace ze dne 16.10.2012 nemá žádnou příčinnou souvislost s pracovním úrazem, který se žalobkyni stal 20.6.2006. Odpovědnost žalované za škodu, která vznikla žalobkyni v souvislosti s touto operací, tedy nemohla vzniknout a nevznikla, neboť zde příčinný vztah s pracovním úrazem chybí. Oproti stavu, který byl již u žalobkyně v souvislosti s pracovním úrazem odškodněn, k žádné další změně nedošlo. Ani psychické obtíže, jimiž žalobkyně trpí, nejsou v přímé souvislosti s pracovním úrazem. Jediné, co bylo dáváno do souvislosti s pracovním úrazem, byla lehce omezená hybnost a lehce snížená úchopová funkce levé ruky žalobkyně, nic dalšího v souvislosti s pracovním úrazem znalci neshledali. V důsledku omezené hybnosti a snížené úchopová funkce levé ruky poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 20 %. Znalci ani neshledali, že by žalobkyně v důsledku svého zdravotního stavu nebyla schopna vykonávat nabízenou pracovní pozici. Podle nich byla schopna práci vykonávat, a to i v nesníženém osmihodinovém pracovním úvazku. Žalobkyně však na nabízené pracovní místo nenastoupila. Svým jednáním se tedy sama žalobkyně připravila o možnost výdělku (§ 371 odst. 5 zák. práce, příp. 271b odst. 5 zák. práce). Ztráta na výdělku, která jí vznikla, tak není v příčinné souvislosti s pracovním úrazem.

57. Znalkyně by žalobkyni v souvislosti s posuzovaným pracovním úrazem invaliditu nepřiznala, závěry posudkových komisí byly z jejího pohledu nadhodnocené. Samotné uznání invalidity také není zákonným předpokladem vzniku nároku na ztrátu na výdělku. Jak uvádí komentář k ustanovení § 271b zák. práce (C.H.BECK, 2019, str. 1039), nárokem, o který se v procesu odškodňování jedná, je náhrada poklesu výdělku, který zaměstnanec od určitého momentu utrpěl. Řešena má být otázka, v čem byla příčina, že zaměstnanec byl nucen svého zaměstnání zanechat a že má škodu na výdělku od určitého data v minulosti. Nesprávně bývá kladena otázka, zda„ plná invalidita zaměstnance je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem (nemocí z povolání)“, aniž se přihlíží k tomu, že nárokem, o kterém se jedná, není přiznání invalidního důchodu úrazového jako dávky důchodového pojištění, nýbrž ztráta na výdělku, která od určitého data začala vznikat. Okolnost, že § 271b odst. 1 hovoří o„ náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity“ pouze znamená, že jde o náhradu škody na výdělku v období časově následujícím po uvedených skutečnostech, neboť uznání invalidity není zákonným předpokladem vzniku nároku na náhradu za ztrátu na výdělku; nárok na náhradu za ztrátu na výdělku totiž může zaměstnanci vznikat, aniž byl uznán invalidním,„ jen“ v důsledku toho, že byl pro následky úrazu převeden na méně placenou práci. Proto pro zjištění příčinné souvislosti není rozhodující, zda samotná invalidita je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem (nemocí z povolání); rozhodující je, zda trvalá pokračování - 25 - 7 C 426/2014 nezpůsobilost zaměstnance (jako taková) vykonávat konkrétní práci od určitého data, je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem (nemocí z povolání) nebo s jeho (jejími) následky, anebo zda tato nezpůsobilost je následkem příčiny jiné, s pracovním úrazem (nemocí z povolání) nesouvisející.

58. Judikatura Nejvyššího soudu ČR, na níž žalobkyně odkazovala (konkrétně sp.zn. 21 Cdo 472/2018 a 21 Cdo 2341/2019) se nevztahuje k posouzení základu nároku (který zde není dán) a proto je pro daný případ nepoužitelná. Žalobkyně také poukazovala na rozhodnutí Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 7 C 7/2014, kterým byl schválen smír mezi účastníky ve věci řízení vedeném o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobkyně z toho dovozovala, že tím, že byl schválen smír mezi stranami, bylo postaveno najisto, že žalobkyni nebyla schopna tu práci administrátora vykonávat. A také, že žalovaná pozici administrátora pro žalobkyni nevytvořila. Soud tento pohled nesdílí. Podstatou smíru byla dohoda o tom, že pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil dohodou, nikoli okamžitým zrušením pracovního poměru. Skutečnost, zda žalobkyně byla či nebyla způsobilá vykonávat danou pozici, či zda tato pozice byla vytvořena, nebyla předmětem smíru. Z tohoto pohledu nemá uzavřený smír na posouzení tohoto sporu vliv.

59. S ohledem na shora uvedené soud žalobu zamítl. 60. [Výrok změněn odvolacím soudem, který schválil smír účastníků. Toto rozhodnutí nepodléhá anonymizaci.] [anonymizováno 9 slov] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizováno 9 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizováno 9 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 5 slov]. [role v řízení] [anonymizováno 9 slov] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] ([anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]) [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [částka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka]. [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 9 slov] [anonymizováno]. [anonymizováno 9 slov] [anonymizováno 9 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [částka]. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizováno 9 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizováno] [anonymizováno 9 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova].

61. Z výše uvedených důvodů na straně žalobkyně a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, nepřiznal soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř. České republice právo na náhradu nákladů, které platila (výrok III.).

62. O splatnosti náhrady nákladů k rukám zástupkyně žalované rozhodl soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a podle § 160 odst. 1 o.s.ř. umožnil žalobkyni, aby vzhledem ke svým příjmům a majetkové situaci mohla uloženou povinnost splnit v přiměřených pravidelných měsíčních splátkách. pokračování - 26 - 7 C 426/2014

Poučení