7 C 429/2018-409

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený obecnou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [celé jméno žalobce] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění žalobce a žalované se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje spoluvlastnický podíl ve výši na bytové jednotce [číslo] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, umístěné v budově [adresa], postavené na pozemku parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], s podílem ve výši [číslo] na budově [adresa] a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaného na [list vlastnictví], v [katastrální uzemí] a do výlučného vlastnictví žalované se přikazuje spoluvlastnický podíl ve výši na bytové jednotce [číslo] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, umístěné v budově [adresa], postavené na pozemku parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], s podílem ve výši [číslo] na budově [adresa] a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaného na [list vlastnictví], v [katastrální uzemí].

II. Návrh žalobce na vypořádání majetku ve společném jmění manželů v podobě zařízení domácnosti a zásob potravin se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 3 náhradu nákladů řízení 15 341,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 3 náhradu nákladů řízení státu 12 341,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo vypořádáno společné jmění manželů s žalovanou. Uvedl, že s žalovanou byli rozvedeni rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 5. 2015, č. j. 17 C 3/2015, v právní moci dne [datum]. K vypořádání navrhl bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa], k. ú. [část obce], na adrese [adresa žalobce a žalované] (dále jen„ bytová jednotka“), tu navrhl k přikázání jemu včetně dluhů na pořízení této bytové jednotky. Do výlučného vlastnictví žalované pak navrhl přikázat zařízení domácnosti a zásoby potravin. Dále uvedl, že o určení, zda bytová jednotka patří do společného jmění manželů, rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 3, který vyhověl návrhu žalované na určení, že bytová jednotka patří do společného jmění manželů. V bytové jednotce bydlel žalobce od 18 let, předtím tam bydlel jeho děda, který zemřel v roce [rok]. Žalobce pak byl nájemcem bytu na základě zákona č. 509/1991 Sb. a dále tuto bytovou jednotku privatizoval. Žalobce má špatný zdravotní stav, v minulosti trpěl závažnými onemocněními včetně onkologického onemocnění. Se svou současnou manželkou se pak seznámil v červnu [rok], vzali se [datum]. Ze vztahu se pak narodili v roce [rok] a [rok] dva synové. Dále navrhl, aby se soud odchýlil od principu rovnosti podílu. V podání ze dne [datum] dále uvedl, že mezi dluhy na bytové jednotce patří částka 100 000 Kč, kterou mu půjčila jeho sestra paní [jméno] [příjmení], částka 470 000 Kč, kterou mu půjčil otec pan [jméno] [celé jméno žalobce], který již zemřel, a částka 100 000 Kč, kterou žalobci půjčila matka žalobce paní [jméno] [příjmení]. Navrhl tak, aby částka 670 000 Kč byla připočtena k jeho podílu. V podání ze dne [datum] dále uvedl, že se podílel na úhradách za bytovou jednotku od července [rok] dosud ve výši 50 000 Kč ročně. V podání ze dne [datum] dále uvedl, že finanční prostředky ze zaniklého společného jmění manželů jsou ve výši 517 000 Kč, oproti původnímu tvrzení žalobce uvedl, že prostředky od jeho otce jsou ve výši 70 000 Kč a dále nově uvedl prostředky z předmanželského stavebního spoření ve výši 247 000 Kč. Dále navrhl k odečtení částku 280 000 Kč a 70 000 Kč, kterou měl žalobce v letech [rok] až [rok] hradit na nákladech spojených s bytovou jednotkou.

2. Žalovaná v podání ze dne [datum] uvedla, že co se týká vlastnictví bytové jednotky, o tom rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 6. 11. 2015, č.j. 4 C 35/2015 – 30, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2016, č.j. 55 Co 248/2016 – 76, a jedná se tak o otázku rozhodnutou, podíly obou manželů jsou stejné. Půjčky od sestry žalobce a otce žalobce byly poskytnuty za trvání manželství a lze předpokládat, že byly poskytnuty do společného jmění. Žalobce nadto půjčky nezačal ani splácet, nejedná se o peníze vynaložené na společný majetek. V podání ze dne [datum] žalovaná dále uvedla, že žalobce bytovou jednotku neobývá společně s manželkou a nezletilými dětmi, jak sám tvrdí. Žalovaná uvedené doložila fotografiemi bytové jednotky. V podání ze dne [datum] uvedla, že navrhuje jako způsob vypořádání rozdělení bytové jednotky, kdy by došlo rozhodnutím soudu ke vzniku dvou samostatných jednotek. Ve své části by pak žalovaná ubytovala bratra žalobce pana [jméno] [celé jméno žalobce]. Samotná bytová jednotka pak vznikla spojením dvou menších bytových jednotek, takže by rozdělení mělo být možné.

3. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav:

4. Ze znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo] znalce [celé jméno znalce], bylo zjištěno, že obvyklá tržní hodnota bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], k. ú. [část obce], byla zjištěna ve výši 10 153 000 Kč Cena byla určena prostřednictvím administrativní ceny a srovnávací metody. Na otázku, zda je možné bytovou jednotku rozdělit na dvě části, znalec odpověděl, že to možné je, nutná by však byl investice ve výši 1 122 000 Kč. Poté odhaduje, že by vznikly dvě bytové jednotky o ploše přibližně 45 m2 a o hodnotě každé jednotky 5 700 000 Kč. K rozdělení by však bylo nutné zpracovat celou novou projektovou dokumentaci, zajistit souhlas orgánů státní správy s kolaudací, vypracovat změny v prohlášení vlastníka o rozdělení domu na bytové jednotky, ze stavebních úprav by bylo nutné vybudovat sociální zařízení, kuchyni s napojením na vodu, kanalizaci, elektriku, plyn a upravit zeď k sousednímu bytu.

5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 4 C 35/2015, zejména pak z rozsudku ze dne 6. 11. 2015, č. j. 4 C 35/2015 – 30, bylo zjištěno, že soud určil, že bytová jednotka [číslo] v domě [adresa], v k. ú. [část obce], je v zaniklém společném jmění manželů. Po skutkové stránce soud uzavřel, že manželství účastníků trvalo od [datum] do [datum], v průběhu manželství nedošlo ke zrušení a ani zúžení společného jmění manželů. Dne [datum] žalovaný nabyl koupí bytovou jednotku a na základě této smlouvy je jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí. Před nabytím vlastnického práva byli žalovaný a žalobkyně společnými nájemci bytu. K prodeji bytové jednotky došlo v rámci privatizace bytového fondu Městské části [obec a číslo]. Dokazováním bylo sice zjištěno, že žalobkyně se nepodílela přímo na úhradě kupní ceny bytové jednotky prodávajícímu, už jen proto, že o jejím plnění ani nevěděla, z čehož logicky vyplývá, že kupní cenu zaplatil žalovaný, to však samo o sobě nestačí pro závěr, že bytová jednotka je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 byl pak potvrzený rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2016, č. j. 55 Co 248/2016-76.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 17 C 3/2015, zejména z rozsudku ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo rozvedeno. Příčiny rozvratu manželství soud shledal v tom, že se po několika molárních těhotenstvích manželky účastníci navzájem odcizili, manžel manželce neodpustil, že se jim nenarodilo společné dítě. Za příčinu rozvratu na straně manžela soud jednoznačně vidí skutečnost, že si našel ještě v průběhu trvání manželství novou známost, se kterou dokonce má společné dítě (jehož otcovství k němu uznal) a ještě před rozvodem tohoto manželství veřejně uvádí, že hodlá znovu uzavřít manželství se současnou přítelkyní.

7. Z rodného listu [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] bylo zjištěno, že žalobce má nezletilého syna.

8. Z posudku o invaliditě žalobce vydaného [anonymizováno] správou sociálního zabezpečení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že pokles pracovní schopnosti byl zjištěn o 65 %, což odpovídá II. stupni invalidity. Z rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], bylo zjištěno, že mu byl přiznán invalidní důchod ve výši 8 382 Kč měsíčně.

9. Z protokolu o jednání ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], při projednávání dědictví po [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] bylo zjištěno, že v článku IV. protokolu žalobce uvedl, že dostal od otce darem 70 000 Kč.

10. Z lékařské zprávy [anonymizováno 5 slov] a [anonymizováno] nemocnice týkající se žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že byla fyzicky napadena manželem a že lékaři žalované doporučili dojít na chirurgickou ambulanci.

11. Z předávacího protokolu o vyklizené nemovitosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že došlo k vyklizení bytu na adrese [adresa žalobce], který obývala manželka žalobce.

12. Z dohody o dluhu ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem coby dlužníkem a jeho matkou a panem [jméno] [příjmení] coby věřiteli, bylo zjištěno, že mu zapůjčili částku 100 000 Kč, a to bezúročně a že uvedená částka měla být zahrnuta do pozůstalosti po některém z věřitelů jako závazek dlužníka. Obsahově stejný dokument psaný rukou je na č.l. 257 spisu.

13. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 10. 2019, č. j. 26 D 719/2019-81, bylo zjištěno, že částka 70 000 Kč byla započtena do žalobcova dědického podílu při rozhodnutí o pozůstalosti žalobcova otce [jméno] [celé jméno žalobce].

14. Z nedatovaných fotografií na č.l. 198-203 byl zjištěn vzhled bytové jednotky.

15. Z žádosti žalobce o převod finančních prostředků ze dne [datum] adresované [právnická osoba], bylo zjištěno, že žádá o převedení částky 247 123,80 Kč na účet majitele [anonymizováno] bytu, [ulice] část [obec a číslo].

16. Z přehledu vyúčtování k bytové jednotce za období od [datum] do [datum], období od [datum] do [datum], období od [datum] do [datum], období od [datum] do [datum], období od [datum] do [datum], období od [datum] do [datum] a za období od [datum] do [datum], byly zjištěny náklady na energie a jejich spotřeba v bytové jednotce a dále jaká byla výše příspěvku do fondu oprav v domě, kde se bytová jednotka nachází.

17. Z kupní smlouvy k bytové jednotce ze dne [datum] uzavřené mezi Městskou částí [obec a číslo] a žalobcem bylo zjištěno, že bytová jednotka má rozměr 90,6 m2 a je převáděna za 1 270 267 Kč.

18. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet], vedeného u [právnická osoba], paní [příjmení] [jméno], bylo zjištěno, že dne [datum] zaplatila kartou na účet [číslo] [bankovní účet] částku ve výši 100 000 Kč.

19. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [příjmení] [jméno] z hospitalizace [datum] [datum] bylo zjištěno, že trpěla zažívacími potížemi a byla propuštěna do péče snachy a syna.

20. Z usnesení Policie České republiky [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že trestní věc ve věci přečinu krádeže, které se měl žalobce dopustit na své matce, se odkládá, neboť k němu nedošlo.

21. Ze svědecké výpovědi paní [jméno] [příjmení] (matky žalobce) bylo zjištěno, že si již nepamatuje, jakým způsobem bytovou jednotku žalobce a žalovaná nabyli. Ví, že ona s bývalým manželem jim ale pomáhali při získání toho bytu, pomáhali jim tak, že jim dali určitou částku, bylo to asi 150 000 Kč, dávali to s manželem dohromady. Byl to dar oběma manželům, nepočítali, že by jim finanční prostředky vrátili. Uvedla, že v bytě bydlel žalobce s dědečkem, byli v nájmu. Ví, že žalovaná má svůj vlastní byt a přišla k němu tak, že ho nabyla od jejích rodičů. Ohledně listiny Dohoda o dluhu uvádí, že je to dar. Listinu psanou na počítači ze dne [datum] podepsala, a že přesto, že je tam uvedeno, že je to půjčka, takto bylo myšleno jako dar, nepředpokládali, že by kdy získali peníze zpátky. Energie za bytovou jednotku platí dle svědkyně žalovaná.

22. Z účastnické výpovědi žalované bylo zjištěno, že v bytové jednotce bydleli s žalovaným zhruba od jara roku [rok]. V červnu [rok] uzavřeli sňatek. Ona se poté odstěhovala dne [datum], byt byl v únoru roku [rok] privatizován. Nabídka na privatizaci byla doručena pouze manželovi a ona sama ji nikdy neviděla, neukázal ji jí. Do té doby byl byt pronajímán Městskou částí [obec a číslo]. Co se týká privatizace samotné, byl privatizován za částku 1 370 000 Kč a v podstatě celou kupní cenu financovali příbuzní manžela. Matka žalovaného oběma darovala částku 100 000 Kč, to darování bylo společně s jejím zesnulým, tehdejším manželem, panem [jméno] [příjmení]. Dále oběma darovala částku 700 - 800 000 Kč paní [jméno] [příjmení]. Žalovaná si vybavila, jak s ní telefonicky v létě 2013 hovořila, kdy paní [příjmení] uvedla, že tuto půjčku dává oběma manželům. A otec žalobce půjčil oběma manželům částku 300- 400 000 Kč. Co se týká splácení těchto půjček, vnímali je jako dar a nebylo na nich splaceno ničeho. V bytové jednotce historicky bydlel žalovaný od 17 let společně s dědečkem, který v roce [rok] zesnul. Za trvání manželství k bytu byly připojeny 2 místnosti, za připojení těchto dvou místností účastníci ničeho nehradili. Bytová jednotka tak má dva vchody, má dvoje plynové i elektrické hodiny. Co se týká současných úhrad za bytovou jednotku, žalovaný hradí fond oprav a ona sama platí zálohy na plyn a elektrickou energii, její platby jsou až 1 200 Kč měsíčně. V bytě nikdo nebydlí. Od léta roku 2014 v bytové jednotce žalobce bydlel sporadicky, pak se dozvěděla, že žalobce má zhruba od jara roku [rok] známost s paní [příjmení] [příjmení] [příjmení], ta byla rovněž těhotná. Dále žalovaná uvedla, že má vlastní bydlení, že bydlí v panelovém bytě na [anonymizováno], kam se nastěhovala [datum] po úmrtí jejích obou rodičů. Bytovou jednotku od března [rok] nikdo neobývá. Finančními prostředky k vypořádání podílu žalovaného v případě, že by soud přiřkl vlastnické právo jí, by pravděpodobně neměla. V části bytové jednotky by pak ubytovala bratra žalobce pana [jméno] [celé jméno žalobce], kterému je přes 60 let a nemá kde bydlet.

23. Ze svědecké výpovědi paní [jméno] [příjmení] (sestry žalobce), bylo zjištěno, že ze sjetiny svého mobilního telefonu zjistila, že dne [datum] mělo být z jejího účtu vybráno 100 000 Kč, učinil tak její bratr. Částku ve výši 100 000 Kč, kterou v listopadu [rok] půjčila účastníkům na zakoupení společného bytu, považovala za půjčku oběma manželům. Peníze jí dosud nevrátili. Bylo to na bázi vzájemné důvěry, prostě nekontaktovala ani bratra, ani jeho bývalou manželku, aby jí ty peníze vrátili. Vypověděla, že účastníci dostali od paní [jméno] [příjmení] částku 150 000 Kč, kterou půjčila paní [příjmení] oběma, uvádí, že tak se prostě dohodli, že byli manželé, zvětšovali si to svoje bydlení, a byla to dohoda mezi příbuznými. Vzpomněla si, že ještě na peníze od jejího a žalobcova zemřelého otce v roce 2013, částku ale neznala. V bytě bydlel původně společný dědeček a později tu býval jenom žalobce s žalovanou. Zemřelý otec měl žalovanou, coby snachu [jméno], velmi rád a poskytl ty finanční prostředky oběma, jak žalobci, tak žalované. Žalovaná matku žalobce navštěvuje pravidelně, pomáhá jí s léky i s osobní hygienou, paní [příjmení] je rovněž schopna si cokoliv zařídit, v pátek byla schopna dojet sanitkou do onkologické ambulance.

24. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Z provedeného dokazování měl soud za prokázané, že účastníci za trvání manželství nabyli do vlastnictví bytovou jednotku v [anonymizováno] ulici a to její privatizací od městské části. Na pořízení bytové jednotky získali prostředky od matky žalobce a jejího manžela ve výši 150 000 Kč, od sestry žalobce paní [příjmení] ve výši 100 000 Kč a od otce žalobce ve výši 470 000 Kč. Všechny tyto prostředky byly darem pro oba manžele. Před nabytím bytové jednotky do vlastnictví žalobců byl byt několik desetiletí užíván rodinou žalobce, privatizován byl do rukou účastníků proto, že byli společnými nájemci bytové jednotky. Rozvodový rozsudek účastníků nabyl právní moci dne [datum].

25. Podle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

26. Vzhledem k tomu, že k zániku společného jmění manželů došlo v roce [rok], tj. již za účinností o. z., je nutno zaniklé společné jmění manželů vypořádat dle o. z.

27. Podle ustanovení § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

28. Podle ustanovení § 711 odst. 2 o. z. částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti se stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat.

29. Podle ustanovení § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

30. Podle ustanovení § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

31. Podle ustanovení § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

32. V řízení o vypořádání společného jmění manželů soud vypořádá jen ty věci (majetek), které účastníci učinili předmětem řízení. Překročit jejich návrhy může jen ohledně ceny vypořádávaného majetku a toho, jak jej mezi manžely rozdělí (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004). Soud tak může provést vypořádání i jiným způsobem než účastníci navrhli, tj. co se týče rozdělení jednotlivých vypořádávaných věcí, výše hodnoty jednotlivých věcí či stanovení výše vypořádacího podílu.

33. Žalobce navrhl k vypořádání ve společném jmění manželů tři položky – bytovou jednotku, zařízení domácnosti a zásoby potravin. Soud se při vypořádání zabýval pouze bytovou jednotkou, u které vycházel z určovacího výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 11. 2015, č. j. 4 C 35/2015 – 30, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2016, č. j. 55 Co 248/2016-76, že bytová jednotka je součástí zaniklého společného jmění žalobce a žalované.

34. Další položky, které žalobce navrhl k vypořádání a to zařízení domácnosti a zásoby potravin, byly neurčité a ani přes trojí výzvu soudu žalobce svá tvrzení nedoplnil, soud proto neznal konkrétní položky, které by mohl vypořádat a v této části žalobu dle ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., odmítl (dále jen „o. s. ř.“).

35. Soud dále prováděl dokazování k žalobcem tvrzeným vnosům k získání bytové jednotky od své matky, otce a sestry paní [jméno] [příjmení]. Z provedených svědeckých výpovědí nevyplývá, že by částky, o kterých žalobce tvrdí, že byly jeho vnosy, byly vnosy. Matka žalobce paní [příjmení] uvedla, že částku 150 000 Kč považovala za dar pro oba manžele. Sestra žalobce paní [příjmení] uvedla, že peníze sice zamýšlela jako půjčku pro oba manžele, ale o vrácení půjčky nežádala a jako v rodině ani návrat půjčky nečekala. Co se týká peněz od otce, svědkyně [příjmení] uvedla, že se s otcem o tom bavila, a že to byla finanční pomoc pro oba manžele, protože její otec měl svou snachu – žalovanou velmi rád. V řízení nebylo prokázáno, že se jednalo o půjčku, žádný z účastníků ani netvrdil, že by někdo požadoval vrácení jistiny od otce žalobce, naopak žalovaná uvedla, že nebylo na těchto penězích splaceno ničeho. Žalobce nepředložil žádný jiný důkaz k prokázání svého tvrzení, že se jednalo o vnosy pro jeho osobu k získání jednotky. Rozhodně tím důkazem není dědické usnesení, kde sám žalobce přiznal k zápočtu dar od otce ve výši 70 000 Kč. Soud pak nepřihlédl ke zpochybňování výpovědi paní [příjmení] žalobcem, paní [příjmení] byla po celou dobu výslechu, který proběhl u ní doma, orientovaná. Odpovídala jasně na otázky, celou dobu výslech probíhal ohledně manželství účastníků, nikoli nového manželství žalobce. Nebylo pravděpodobné, že by se svědkyně domnívala, že se soud dotazuje na finanční prostředky, které měl žalobce získat se svojí stávající manželkou. Způsobilost svědkyně [příjmení] pak potvrdila i svědkyně [příjmení], kdy uvedla, že paní [příjmení] (matka svědkyně [příjmení] a žalobce) je stále v dobré fyzické i psychické kondici. Stejně tak soud nepřihlédl k listině zvané„ dohoda o dluhu ze dne [datum]“, kdy jednou ji má soud ve spise psanou ručně, druhou předtištěnou. Dohodu psanou ručně svědkyně [příjmení] nepoznávala, u předtištěného textu uvedla, že tu podepsala, ale myslela tím dar nikoli půjčku.

36. Co se týká návrhu žalobce, aby soud vypořádal finanční prostředky, které žalobce platil za bytovou jednotku ze svých prostředků před a po zániku manželství na platby energií a povinných plateb za bytovou jednotku, je nutné rozlišit platby učiněné do zániku manželství, protože by podléhaly vypořádání, pokud byly uplatněny ve lhůtě tří let. Pokud se jednalo o platby po zániku manželství, pravidlo tří let se na ně nevztahuje a podléhají vypořádání dle pravidel pro vypořádání mezi spoluvlastníky (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 29. 1. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1912/2019). Platby do právní moci rozsudku o rozvodu manželství (za rok [rok] a částečně [rok]) nebyly uplatněny v tříleté hmotněprávní lhůtě (poprvé byly uplatněny v podání ze dne [datum] a v podání ze dne [datum], právní moc rozsudku o rozvodu manželství byla dne [datum]) a soud je nevypořádával. U ostatních plateb, které proběhly po zániku manželství, nebylo prokázáno, že je žalobce uhradil. Žalobcem předložené přehledy vyúčtování či předepsané složenky neprokazují uhrazení takových plateb, žalobce se neúčastnil posledních tří jednání ve věci a soud tak neměl možnost jej poučit k doplnění jeho tvrzení. Soud se proto těmito platbami nezabýval. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že ne všechny platby na společný majetek jsou považovány za vnosy. Za vnos nebude možné považovat náklady vynaložené pro obvyklé potřeby společné rodinné domácnosti (tedy zejména nákup věcí z výlučných prostředků jednoho z manželů, které slouží k uspokojování běžné rodinné spotřeby – tzn. např. platby za potraviny, palivo, benzin, elektřina, dovolená (Komentář k § 742, Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975), [příjmení], [příjmení], [příjmení] a kol., 2. vydání, 2020, C. H. Beck, přístupné z [webová adresa]). Žalobcem tvrzené platby jsou právě provozní náklady bytu. Soud se proto těmito náklady nezabýval. Stejně pak soud naložil s vnosy, které žalobce uplatnil v podání ze dne [datum] ve výši 247 000 Kč ze stavebního spoření.

37. Soud rovněž nevzal v potaz žalobcem navrhovanou disparitu podílů při vypořádání společného jmění manželů. Je pravdou, že žalobce a jeho rodina se zasloužili o nabytí bytové jednotky. Žalobce má rovněž nezletilé potomky a nemá žádné vlastní bydlení. Žalovaná má svůj byt na [anonymizováno], který zdědila po rodičích. Na druhou stranu byl to žalobce, který si našel nový partnerský vztah, a těhotenství stávající manželky bylo důvodem k rozvodu manželství, což vyplývá z rozvodového rozsudku. Soud má za to, že důvody, pro které by mohl uvažovat nad disparitou ve prospěch žalobce (zásluha o získání bytu, vlastní byt žalované), plně vyvažují důvody, proč tak rozhodnout nelze (vina na rozvratu manželství, snaha zbavit žalovanou jejího vlastnického práva k bytové jednotce). Podíly obou manželů na společném majetku tak soud určil ve stejné výši. Co se týká nezletilých dětí, komentářová literatura výslovně uvádí, že nebude-li se jednat o dítě společné, není rovněž důvodu, aby byl zvýšen majetkový podíl na vypořádání jednomu z manželů. Dítě nemá k druhému manželovi žádný právní poměr, tento druhý manžel vůči němu nemá vyživovací povinnost, tu má naopak zpravidla jiná osoba (Komentář k § 742, Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975), [příjmení], [příjmení], [příjmení] a kol., 2. vydání, 2020, C. H. Beck, přístupné z [webová adresa]).

38. Co se týká samotného způsobu vypořádání jediné položky ve společném jmění manželů a to bytové jednotky, soud si je vědom toho, že přikázání věci do podílového spoluvlastnictví je výjimečným způsobem vypořádání, protože se jedná o stav, který by nastal, kdyby bývalí manželé žádnou žalobu nepodali. Judikatura Nejvyššího soudu však i tento způsob vypořádání připouští v případech, kdy jiné řešení není přijatelné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3615/2017, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5655/2015). Při vypořádání společného jmění manželů se soud řídí i výslovně neuvedeným hlediskem a to schopností jednoho z manželů zaplatit druhému příslušnou částkou na vypořádání podílů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 680/2005).

39. Žalovaná k výzvě soudu uvedla, že nedisponuje finančními prostředky ve výši více než 5 000 000 Kč a ani si je není schopna opatřit tak, aby mohla vyplatit vypořádací podíl žalobce. Žalobce se tří posledních jednání soudu neúčastnil a soud jej nemohl poučit o doplnění tvrzení, zda takovou částkou disponuje on. Vypořádání přikázáním věci jednomu nebo druhému účastníkovi tak nebylo možné.

40. Soud dále zvažoval možnost vypořádání rozdělením věci, jak sama navrhovala žalovaná. Uvedla, že ona sama je schopná si opatřit finanční prostředky přibližně ve výši 700 000 Kč, neboť to je dle jejího odhadu částka potřebná k rozdělení bytu na dvě bytové jednotky, bytová jednotka totiž vznikla spojením dvou jednotek. Soud stejný dotaz položil i znalci [příjmení] [celé jméno znalce] a ten uvedl, že pro rozdělení bytu je nutná částka přibližně ve výši 1 122 000 Kč, dle znalce bylo nutné upravit projektovou dokumentaci a provést úpravu prohlášení vlastníka o rozdělení domu na bytové jednotky. Sám znalec uvádí, že uvedené úpravy dokumentů i fyzická úprava bytové jednotky budou časově i finančně náročné. K takovému rozdělení je dle soudu nutná spolupráce obou bývalých manželů a rovněž výše uvedená finanční hotovost. Samotná žalovaná uvedla, že takovou částkou nedisponuje a žalobce nemohl svá tvrzení doplnit. Spolupráci obou manželů soud shledává s ohledem na jejich vztahy nemožnou, žalovaná nedisponuje klíči od bytu, při znaleckém zkoumání musel být zámek u jednotky vylomený. Žalobce se ke znaleckému zkoumání nedostavil. Soud má proto za to, i s ohledem na špatné vztahy mezi bývalými manželi, že rozdělení bytové jednotky a s tím související nutná finanční a osobní spolupráce není v tomto případě proveditelná.

41. Soud zvažoval nařízení prodeje bytové jednotky, nicméně judikatura soudů se nadále staví k nařízení prodeje a rozdělení výtěžku v řízení o vypořádání společného jmění manželů zamítavě (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5655/2015, nadále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1399/2004). Žalovaná navíc s prodejem jednotky nesouhlasila, poukazovala na skutečnost, že by chtěla ve své části bytu ubytovat bratra žalobce a že byt vlastní rodina žalobce po mnoho let.

42. Soud proto rozhodl o vypořádání společného jmění manželů tak, že každému z manželů přiřkl spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny na bytové jednotce. Vypořádací podíl by tak v nulové výš.

43. S ohledem na výše uvedené je výrok o náhradě nákladů řízení odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když u žádného z účastníků řízení nelze shledat úspěch ve věci, nadto jde o řízení, které mohl zahájit kterýkoli z účastníků. Žalobce požadoval přikázání bytové jednotky do jeho vlastnictví s aplikováním disparity podílů, žalovaná požadovala rozdělení bytové jednotky na dvě. Ani jeden z účastníků tak nebyl ve věci úspěšný. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení o žalobě (viz výrok III.).

44. V průběhu řízení byl znalcem [celé jméno znalce] vypracován znalecký posudek, znalci byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 6. 2022, č.j. 7 C 429/2018-615, přiznáno znalečné ve výši celkem 30 683 Kč. Část znalečného ve výši 3 000 Kč byla uhrazena ze zálohy složené dne [datum] žalovanou. Zbývající část znalečného ve výši 27 683 Kč byla hrazena z rozpočtových prostředků státu. Stát má podle § 148 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu těchto nákladů. [jméno] soud státu přiznal proti všem účastníkům rovným dílem (tj. ve výši 15 341,50 Kč s tím, že v případě žalované od této částky odečetl jí hrazenou zálohu na náklady důkazu ve výši 3 000 Kč), když u žádného z účastníků nelze shledat úspěch ve věci, jak uvedeno výše (viz výroky IV. a V.). Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.

45. Odměnu ustanovené opatrovnice žalobce [příjmení] [jméno] ve výši 700 Kč přiznané usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 6. 2022, č. j. 7 C 429/2018 – 624, neurčil soud ke hrazení žádnému z účastníků, neboť ve věci nebyl žádný z nich úspěšný a po žalované tak nelze požadovat jejich uhrazení.

Poučení