7 C 43/2024 - 124

Rubrum

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 15 162,92 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 362,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do žalobního žádání na zaplacení částky 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 437,02 Kč, úroku ve výši 10 % ročně z částky 13 362,92 Kč od 18. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 077,22 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 162,92 Kč od 18. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 360,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a k rukám zástupce žalobkyně, advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dále též jen „žaloba“) po jeho doplnění a upřesnění domáhá zaplacení 1) částky 13 362,62 Kč jako dlužné části jistiny úvěru s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o kontokorentu č. [hodnota] ze dne [datum] úvěr až do limitu 15 000 Kč, kterou zesplatnila ke dni 30. 1. 2020; 2) poplatků v celkové výši 1 800 Kč z téže smlouvy za zaslané upomínky a výzvy – a sice poplatek ve výši 300 Kč za upomínku ze dne 8. 9. 2019, poplatek ve výši 500 Kč za každou z celkem tří výzev, ze dne 16. 9. 2019, 7. 10. 2019 a 7. 11. 2019. Dále se žalobkyně domáhá příslušenství z žalované dlužné jistiny a příp. i poplatků, které tvoří: a) částka 3 437,02 Kč jako kapitalizovaný úrok ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 30. 1. 2020 (dne zesplatnění) do 17. 4. 2024 (dne podání žaloby); b) částka 1 077,22 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny a dlužných poplatků od 30. 1. 2020 do 17. 4. 2024; c) úrok ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 18. 4. 2024 do zaplacení a d) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny a dlužných poplatků od 18. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně výsledně tvrdí, že přezkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalované straně, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, konkrétně na dle příjmů žalovaného (48 757 Kč měsíčně) a výdajů žalovaného (24 657,39 Kč) dle transakcí na běžném účtu žalovaného a s přihlédnutím k mechanismu korekce výdajů užívaných žalobkyní, které podrobně popisuje.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně a její zástupce se z jednání omluvili (č. l. 113 až 114). Soud tedy při jednání postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni konání jednání a vyhlášení tohoto rozsudku (dále jako „o. s. ř.“) a jednal v nepřítomnosti účastníků a zástupkyně žalobkyně.

3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil tyto skutečnosti: Dne [datum] opatřila žalobkyně (zastoupená zástupci) podpisy svých zástupců, kdežto žalovaný jako klient (specifikovaný mj. rodným číslem a adresou trvalého pobytu [adresa]) dne [datum] listinu nazvanou „SMLOUVA O KONTOKORENTU“ (dále též jen „Smlouva“) – opatřené doložkou, že se uzavírá v souladu s ustanovením občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru –, obsahující mj. ujednání, že: 1) se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému kontokorent jako bezúčelový úvěr, který se čerpá automaticky dle toho, jak žalovaný nakládá s peněžními prostředky na svém účtu č. [č. účtu], tj. při převodu peněžních prostředků převyšujícím zůstatek na účtu, až do úvěrového limitu 15 000 Kč a s možností opakovaného čerpání a splácení až do výše úvěrového limitu (tzv. revolvingový úvěr), 2) který se žalovaný zavazuje splácet s ujednaným úrokem (17,90 % při uzavření Smlouvy, jehož výši může žalobkyně měnit, při RPSN 26,35 % ke dni uzavření Smlouvy) a dalšími poplatky dle Smlouvy, všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VOP“) a ceníku; 3) čerpání i splácení bude žalobkyně spravovat na úvěrovém účtu; jakož i obsahující ustanovení, že součástí Smlouvy jsou VOP, předložené žalované spolu se smlouvou, a ceník (č. l. 15 až 17). V listině „Předsmluvní informace o kontokorentu“ se výslovně uvádí spojení „spotřebitelský úvěr“ (č. l. 12 až 14). Žalovaný několikrát vyčerpal celý úvěrový rámec (výpisy z úvěrového účtu na č. l. 110, zbylá část z důvodu rozsahu uložena v systému soudu – ISAS). Ke dni 30. 1. 2020 dlužil žalovaný dle záznamů žalobkyně – sjetin z její databáze, výpisu z úvěrového účtu – na jistině 13 362,92 Kč, na poplatcích 1 800 Kč (výpisy z úvěrového účtu na č. l. 110, zbylá část z důvodu rozsahu uložena v systému soudu – ISAS). Na osobním účtu žalovaného č. [č. účtu], vedeném žalobkyní, na kterém probíhalo čerpání dřívějšího kontokorentu, byl v období od listopadu 2016 do července 2017 byl konečný stav k tomu kterému měsíci buď záporný (listopad 2016 zůstatek -199,68 Kč; leden 2017 zůstatek -71,06 Kč), potažmo by na účtu záporné zůstatky vznikly, kdyby na něj v ten který měsíc nebyly připsány peněžní prostředky z transakcí označených jako čerpání úvěru (prosinec 2016, kdy byl konečný zůstatek 1 405,73 Kč, avšak jako úvěry bylo připsáno více než 15 000 Kč; únor 2017, kdy byl konečný zůstatek 0 Kč, nicméně jako úvěry bylo připsáno více než 15 000 Kč; březen 2017, kdy byl konečný zůstatek 3 976,03 Kč, ale jako úvěry bylo připsáno více než 15 000 Kč; duben 2017, kdy byl konečný zůstatek 768,40 Kč, avšak jako úvěry bylo připsáno více než 15 000 Kč; květen 2017, kdy byl konečný zůstatek 3 292 Kč, nicméně jako úvěry bylo připsáno výrazně přes 25 000 Kč; v červnu 0 Kč, ale na účet jako úvěry připsáno přes 25 000 Kč). V té době žalovaný opakovaně čerpal a splácel úvěry, a to nejen v rámci poskytnutého „kontokorentu“, ale též od jiných jako [právnická osoba] (prosinec 2016: odesláno v její prospěch 4 000 Kč; leden 2017: čerpáno a připsáno na účet žalovaného 1 992 Kč; odesláno v její prospěch 1 500 Kč, 2 992 Kč; únor 2017: odesláno v její prospěch 6 000 Kč, duben 2017: odesláno v její prospěch 3 642 Kč; květen 2017: odesláno v její prospěch 1 067 Kč; a červen 2017: odesláno v její prospěch 1 067 Kč), [právnická osoba] (květen 2017: čerpáno a připsáno na účet žalovaného 3 806 Kč), [právnická osoba] (květen 2017: čerpáno a připsáno na účet žalovaného: 10 000 Kč; červenec 2017: 14. 7. 2025 odesláno v její prospěch 2 168 Kč) a [právnická osoba] (červen 2017 čerpáno a připsáno 20 000 Kč). Ve zmíněném období přicházely na účet žalovaného ještě platby v řádech tisíců od různých fyzických a právnických osob. Od ledna 2017 na účet žalovaného přicházely a byly zúčtovány částky převyšující [částka] jako peněžitá pomoc v mateřství v tom kterém měsíci zasílané od [právnická osoba]. Z účtu byly prováděny platby v obchodech s potravinami (např. [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]) i v trafikách ([právnická osoba]) či jiných prodejnách a provozovnách (např. čerpací stanice) – vše uvedené zjištěno z výpisů z osobního účtu žalovaného č. [č. účtu] na č. l. 67 až 99. Žalobkyně zaslala na adresu žalovaného uvedenou ve Smlouvě, tj. na adresu [adresa], prostřednictvím [právnická osoba]. „opakovanou výzvu k zaplacení dluhu“ ze dne [datum] k úhradě dluhu (č. l. 23 a 24) – doručováno [právnická osoba]. dne 11. 11. 2019 (č. l. 24) –, oznámení o zesplatnění (zesplatňující dopis), tedy „rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu 18 150,14 Kč“ s tím, že se úvěr prohlašuje za splatný ke dni 30. 1. 2020 (č. l. 25) – doručováno Českou poštou, s.p. (č. l. 25 verte a 26).

4. Z listin opatřených soudem dle § 120 odst. 2 o. s. ř., které vyplývaly z obsahu spisu a jejichž provedení ke zhodnocení povinnosti žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyšlo v řízení najevo s ohledem na tvrzení a důkazy žalobkyně a pasivitu žalovaného, soud zjistil následující: Na základě návrhu žalovaného bylo od [datum] do [datum] vedeno insolvenční řízení žalovaného jako dlužníka, v němž byl řešen jeho úpadek oddlužením, které insolvenční soud zrušil proto, že žalovaný v jeho rámci neplnil své podstatné povinnosti (neposkytoval součinnosti, nereagoval na výzvy), jakož i proto, že řádně neplnil splátky do splátkového kalendáře, čímž mu vznikl dluh na výživném, jakož i proto, že mu v průběhu oddlužení vznikl dluh na veřejném zdravotním pojištění (usnesení insolvenčního soudu č. j. [spisová značka] na č. l. 119 až 121; k průběhu insolvenčního řízení výpisy z insolvenčního rejstříku na č. l. 117 až 118). Pro nedostatek majetku pro zpeněžení v případném konkursu insolvenční soud řízení zastavil (usnesení insolvenčního soudu č. j. [spisová značka] na č. l. 119 až 121).

5. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] připojil žalovaný svůj podpis na listině už podepsané žalobkyní (jejich zástupci) nazvané „SMLOUVA O KONTOKORENTU“. Smlouvou se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému opakované čerpání peněžních prostředků, a to automaticky při převodu peněžních prostředků převyšujícím zůstatek na účtu na jeho osobním účtu, až do výsledně ujednaného úvěrového limitu 15 000 Kč, který žalovaný opakovaně zcela vyčerpal, kdežto žalovaný se zavázal čerpaný úvěr vrátit i s úroky a dalšími platbami dle Smlouvy, VOP a ceníku, které byly označeny za nedílnou součást smlouvy. Dle interních záznamů žalobkyně a výpisů z úvěrového účtu dluží žalovaný na jistině úvěru 13 362,92 Kč. Žalobkyně vedla pro žalovaného osobní účet, na němž byl v období od listopadu 2016 do července 2017 buď záporné zůstatky (listopad 2016 a leden 2017), anebo sice kladné zůstatky (v řádech sto korun až nižších tisíců korun českých), avšak jen díky poskytnutým úvěrům v ten který měsíc. Ve zmíněném období přicházely na osobní účet žalovaného či z něj odcházely úhrady od či pro společnosti [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] (jakožto poskytnuté úvěry, či jejich splátky) ve výši mezi -3 642 Kč (jako nejvyšší odchozí platba) až 10 000 Kč (nejvyšší zúčtovaná platba). Dále probíhala čerpání dřívějšího kontokorentu. V těch kterých měsíčních i příchozí úhrady od různých fyzických osob v řádech sto až nižších tisíců korun českých a v těch kterých měsících ještě částka označená jako peněžitá pomoc v mateřství od [právnická osoba], tak z něj odcházely platby ve prospěch různých obchodů. Pro prodlení žalovaného, k němuž docházelo už od září 2019, žalobkyně zesplatnila dlužnou část úvěru a žalovanému zaslala na jeho adresu nejméně jednu upomínku a tři výzvy vč. tzv. zesplatňujícího dopisu, který se mu na jím sdělené adrese pokusila doručit Česká pošta s.p.

7. Při právním posouzení věci vzal soud v potaz zejména tato ustanovení právních předpisů. Dle § 570 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění – ke dni uzavření smlouvy –, tj. ve znění ke dni 17. 7. 2017 (dále jen „o. z.“) právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Podle § 1744 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Dle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále též jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Po právní stránce posoudil soud věc takto: S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 588 věty první o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú.), kterou účastníci uzavřeli v podobě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú., má žalobkyně toliko právo na vydání dlužné části jistiny dle § 87 odst. 1 věty poslední z. s. ú., resp. bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. (a ve lhůtě dle § 87 odst. 1 věty poslední z. s. ú.) v rozsahu dlužné části jistiny spotřebitelského úvěru, tj. ve výši 13 362,92 Kč.

9. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k jednoznačnému závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z., nadto jako tzv. revolvingového úvěru (tj. možnost opakovaného čerpání úvěru až do úvěrového rámce) a kontokorentního úvěru (tj. automatické čerpání při převodu částky z běžného účtu žalovaného převyšujícím zůstatek na účtu v době uskutečnění převodu). Žalobkyně se totiž zavázala poskytnout žalovanému a na jeho žádost (opakovaně, až do výše úvěrového rámce, opakovaně po jeho splacení a automaticky při převodu částky z běžného účtu žalovaného převyšujícím zůstatek na účtu v době uskutečnění převodu) peněžní prostředky za ujednanou úplatu (úrok). Ke vzniku závazku došlo uzavřením smlouvy ke dni jejího podpisu účastníky, konkrétně dne [datum], kdy Smlouvu podepsanou žalobkyní (osobou za ni jednající) podepsal žalovaný (§ 1744 a § 1745 o. z. ve spojení s § 570 o. z.)). Je zjevné, že žalobkyně úvěr poskytla při své podnikatelské (bankovní) činnosti, kdežto žalovaný úvěr čerpala mimo rámec svého případného podnikání. O tom svědčí údaje uvedené o žalovaném ve Smlouvě, v níž je označen adresou bydliště a datem narození, tedy nikoli jako podnikatel, jakož i to, že ve Smlouvě absentuje jakákoli zmínka o tom, že by žalobkyně poskytovala úvěr alespoň v souvislosti s podnikáním žalovaného. Smlouva obsahuje doložku, že se uzavírá mj. dle zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se v žalobkyní předložené listině „Předsmluvní informace o kontokorentu“ výslovně uvádí spojení „spotřebitelský úvěr“ (č. l. 12 až 14).

10. Dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. s. ú. a směrnice 2008/48/ES a s přihlédnutím k závěrům rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Soudního dvora Evropské unie (srov. rozhodnutí ve věci sp. zn. C-679/18) se soud (z úřední povinnosti) zabýval tím, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet (vrátit) poskytnutý spotřebitelský úvěr (tzv. úvěruschopnost). Žalobkyně se ohledně výdajů spolehla jen na údaje vyplývající z osobního účtu žalovaného a z žalobkyní tvrzeného a nijak nedoloženého postupu před poskytnutí úvěru spotřebiteli, resp. popisu modelu, kterým má zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele – k tomu zejm. vyjádření žalobkyně ze dne 12. 2. 2025 (č. l. 57 až 58) a ze dne 7. 3. 2025 (č. l. 63 až 65). I kdyby soud uvěřil tomu, že žalobkyně učinila všechny úkony uvedené ve zmíněných vyjádřeních a že takto její „model“ funguje, stejně by soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Údaje vyplývající z výpisů z běžného účtu totiž nevyhodnotila i vzhledem k závazkům žalovaného tak, jak bylo očividné, tedy že žalovaný nebude s to splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť už před poskytnutím úvěru zjevně tzv. řetězil jednotlivé (spotřebitelské) úvěry a zápůjčky a jeho finanční situace mu umožňovala hradit jeho běžné měsíční výdaje jen díky těmto (spotřebitelským) úvěrům. Výpisy z účtu nepochybně prokazují, že finanční situace žalovaného byla, eufemisticky řečeno, špatná, neboť jeho příjmy nebyly vůbec s to pokrýt jeho výdaje. Přestože v období od listopadu 2016 do července 2017 opakovaně čerpal a splácel úvěry, a to nejen v rámci (dřívějšího) „kontokorentu“, ale též od jiných jako [právnická osoba] (prosinec, leden, únor, duben, květen a červen 2017), [právnická osoba] (květen 2017), [právnická osoba] (květen a července 2017) [právnická osoba] (červen a 14. 7. 2017), které jsou známy jako poskytovatelky spotřebitelských úvěrů (čerpání a splácení plyne z výpisů účtů, které žalobkyně předložila k prokázání svých tvrzení ohledně toho, že řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného), docházelo ke konci toho kterého měsíce opakovaně k záporným zůstatkům na jeho běžném účtu, na nějž byly zúčtovávány poskytované úvěry (listopad 2016 zůstatek -199,68 Kč; leden 2017 zůstatek -71,06 Kč; ), potažmo by na účtu takové záporné zůstatky vznikly, kdyby na něj v ten který měsíc nebyly připsány peněžní prostředky z transakcí označených jako čerpání úvěru (prosinec 2016, kdy byl konečný zůstatek 1 405,73 Kč, avšak jako úvěry bylo připsáno více než 15 000 Kč; únor 2017, kdy byl konečný zůstatek 0 Kč, nicméně jako úvěry bylo připsáno více než 15 000 Kč; březen 2017, kdy byl konečný zůstatek 3 976,03 Kč, ale jako úvěry bylo připsáno více než 15 000 Kč; duben 2017, kdy byl konečný zůstatek 768,40 Kč, avšak jako úvěry bylo připsáno více než 15 000 Kč; květen 2017, kdy byl konečný zůstatek 3 292 Kč, nicméně jako úvěry bylo připsáno výrazně přes 25 000 Kč; v červnu 0 Kč, ale na účet jako úvěry připsáno přes 25 000 Kč). Je nabíledni, že žalovaný řešil nedostatek příjmů (vzhledem k výdajům) tzv. kontokorentem a (spotřebitelskými) úvěry od dalších poskytovatelů, dokonce nebankovních poskytovatelek úvěrů. Nelze odhlédnout ani od toho, že na účtu žalovaného byly jako jeho příjem zúčtovávány částky zasílána [právnická osoba] jako peněžitá pomoc v mateřství. Tyto příjmy zjevně nemohly být příjmy žalovaného, když jde zjevně o muže, nikoli o ženu (matku).

11. Tvrzení a argumentace žalobkyně, že výdaje žalovaného stanovila dle svého ekonomického modelu vzhledem k situaci žalovaného, svého ekonomického modelu vycházejícího z dat z účtu žalovaného, nemůže obstát. Platí, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má ověřovat skutečné a reálné příjmy a výdaje spotřebitele. Povinnost přezkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr nelze obejít modelem. Z výpisů z účtů je nadto zjevné, že žalobkyně musela jako příjmy počítat i takové připsané peněžní prostředky, které pocházely z úvěrů či od [právnická osoba] jako peněžitá pomoc v mateřství. Jí tvrzené příjmy žalovaného, s kterými počítala, zjevně neodrážejí realitu, kterou musela díky výpisům z účtu znát. Konečně nelze ani opomenout, že sama žalobkyně nejprve v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila (odst. 2 v čl. I.), poté k výzvě soudu uvedla, že Smlouva byla uzavřena v době, kdy neměla povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalovaného (vyjádření ze dne 4. 11. 2024 na č. l. 54), aby po další výzvě soudu (ze dne 27. 1. 2025 – č. l. 55 verte), v níž byla konfrontována s odporujícími si tvrzeními, jakož i s různými tvrzeními ohledně uzavření Smlouvy, sdělila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila, přičemž detailně popsala svůj postup a model (vyjádření ze dne 12. 2. 2025 na č. l. 57 až 58, vyjádření ze dne 7. 3. 2025 na č. l. 53 až 65). Už jen proto se tvrzení žalobkyně stran přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného jeví přinejmenším nevěrohodně.

12. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žalobkyně nejméně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení žalovaných částek, je tak absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Závěry rozhodnutí a komentáře, na které žalobkyně odkazuje v podání ze dne 12. 2. 2025 (č. l. 57 verte) a ze dne 7. 3. 2025 (č. l. 64 verte), se v této věci neuplatní, neboť je zřejmé, že žalobkyně jí známé údaje z osobního účtu žalovaného řádně nevyhodnotila, zanedbala svou povinnost zkoumat, zda bude žalovaný při své očividně špatné finanční situaci s to splácet další (už nejméně třetí!) poskytnutý spotřebitelský úvěr.

13. Výše poskytnutého úvěru ani to, že poskytovatelkou spotřebitelského úvěru je banka, nikoli nebankovní poskytovatel, nemá vliv na rozsah povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, jelikož zákon (na základě práva Evropské unie) ukládá takovou povinnost jakémukoli poskytovateli spotřebitelského úvěru bez dalšího. Poskytovatel na tuto svou povinnost nesmí rezignovat, nesmí ji ani zanedbat.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 13 362,92 Kč, které žalovaný nevrátil a dluží jí na jistině kontokorentního úvěru. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně doloženého i výpisy z úvěrového účtu (č. l. 110, zbylá část uložena v ISAS z důvodu rozsahu). Ostatně tuto částku žalobkyně žádá zaplatit na jistinu; její žalobní žádání soud nemohl překročit (§ 153 odst. 2 o. s. ř.) Ve smyslu § 87 odst. 1 věty poslední z. s. ú., resp. též § 2991 a § 2993 věty první o. z. je žalovaný povinen žalobkyni vrátit tuto poskytnutou a dosud nevrácenou část jistiny.

15. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 13 362,92 Kč (výrok I.). Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

16. S ohledem na § 87 z. s. ú. a závěry rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení, ani úroků ani dalších poplatků. Pro úplnost a výstižnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalovaného jako spotřebitele pokládá při nedostatku rozhodných zjištění (z důvodu absolutní nečinnosti žalovaného), aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaný má a měl dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musel vědět nejpozději od dojití žaloby do jeho dispoziční sféry, kdy mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující návrh ve věci samé. Do dispoziční sféry adresáta došlý návrh ve věci samé je třeba dle ustálené rozhodovací praxe pokládat mj. za výzvu k plnění (i ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.). Jelikož zůstal žalovaný po celou dobu řízení nečinný, jeví se soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalovaného jako dlužníka a spotřebitele, nadto zjevně zadluženého (což vyplývá z proběhlého insolvenčního řízení žalovaného a zejm. usnesení o zrušení oddlužení), ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu, aby se žalovaný dostal do prodlení teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.

17. Shora citované závěry Nejvyššího soudu – byť v této věci zjevně nejde o případ tzv. lichvářského úvěru – a znění § 87 z. s. ú. lze při respektu k zásadě výkladu nejpříznivějšího pro spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17, jehož závěry jsou pro soud závazné – čl. 89 odst. 2 Ústavy) vyložit i tak, že povinnost spotřebitele (zde žalované) vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (a tomu odpovídající právo poskytovatele spotřebitelského úvěru na vrácení poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele) představuje zvláštní a samostatnou povinnost (právo) odlišnou od povinnosti vydat (práva na vydání) bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z., nejméně co se týče splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Jinak řečeno, ustanovení § 87 z. s. ú. lze pokládat za speciální ustanovení k ustanovením § 2991 a § 2993 o. z. a zejm. § 1958 odst. 2 o. z., a tak zakládajícímu zvláštní povinnost spotřebitele (právo poskytovatele spotřebitelského úvěru) odlišnou od povinnosti vydat (práva na vydání) bezdůvodné obohacení po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu plynoucí od doručení výzvy na vydání obohacení, tedy vylučující aplikaci obecných občanskoprávních předpisů o splatnosti. Ještě jinak řečeno, poskytovatel spotřebitelského úvěru nemá v případě porušení povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnosti spotřebitele (dle § 86 z. s. ú.) právo na úroky z prodlení po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu od doručení výzvy k plnění (vrácení bezdůvodného obohacení) – § 1958 odst. 2 ve spojení s 1968 a § 1970 o. z. –, jelikož je spotřebitel povinen vrátit jistinu až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta poslední z. s. ú.). V této věci je dle názoru soudu takovou dobou přiměřenou možnostem žalovaného až doba po uplynutí pariční lhůty stanovené tímto rozsudkem (důvody vyloženy v předcházejícím bodě odůvodnění).

18. Pro úplnost soud poznamenává, že žalobkyni opakovaně vyzval k doplnění tvrzení a označení všech důkazů). Tím, že se žalobkyně (ani její zástupce) neúčastnila jednání, se vzdala práva na poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Místem a časem těchto poučení je totiž soudní rok. Soudem učiněné písemné výzvy byly dány v intencích § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Výsledné posouzení věci nemůže být pro žalobkyni překvapivé.

19. Na podkladě všech shora rozvedených skutečností soud žalobě vyhověl jen co žalobního žádání na zaplacení 13 362,92 Kč, (výrok I.), jejichž poskytnutí žalovanému a nevrácení žalobkyni bylo v řízení bez pochybností prokázáno. Ve zbylém rozsahu, tj. co do co do žalobního žádání na zaplacení částky 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 437,02 Kč, úroku ve výši 10 % ročně z částky 13 362,92 Kč od 18. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 077,22 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 162,92 Kč od 18. 4. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).

20. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok III.) je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně zastoupená advokátem byla úspěšná co do 58 % předmětu řízení ke dni vyhlášení rozhodnutí (zaplacení 23 016,60 Kč, spočteno jako žalovaná částka s úroky a úroky z prodlení vypočtenými ke dni vyhlášení rozhodnutí). Žalobkyni tak náleží právo na náhradu 16 % (58-42) účelně vynaložených nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady žalobkyně, zastoupené advokátem, sestávají z: a) náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (č. l. 30); b) náhrady odměny advokáta za 3 úkony právní služby – 1) předžalobní výzva, 2) převzetí a příprava zastoupení a 3) návrh ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2023, dále jen „AT“ – k tomu čl. II vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 258/2024 Sb.] – ve výši 300 Kč/úkon dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 900 Kč; c) z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým ze tří uvedených úkonů právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Dále žalobkyni náleží náhrada DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 14a AT ve výši 252 Kč [(900+300)*0,21), neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Tyto náklady žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud přiznal jejich poměrnou náhradu v rozsahu rozdílu mezi jejím úspěchem a neúspěchem (16 %), tedy v celkové výši 360,30 Kč [0,16*(800+900+300+252) – výrok III. Opakovaná doplnění návrhů na zahájení řízení k výzvě soudu mj. v intencích § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud nepovažuje za účelné úkony, neboť povinností žalobkyně, natož zastoupené advokátem, je podat návrh bezvadný, tedy takový, jehož doplnění není třeba. K aplikaci § 14b AT přistoupil soud proto, že mu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně opakovaně domáhá návrhy na ustáleném vzoru v obdobných věcech téhož, potažmo obdobného plnění na základě stejného či podobného skutkového základu (např. řízení vedená u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Ostatně žalobkyně podala v této věci žalobu původně k Okresnímu soudu ve Vyškově, pročež je zjevné, že obdobné návrhy podává i k jiným soudům. V jednotlivých řízení (vedených u Okresního soudu v Jeseníku) podává žalobkyně zastoupená týmž advokátem návrhy, v nichž se mění pouze číselné údaje o splatnosti, splátce, dnech uzavření smlouvy apod. Jinými slovy, návrhy na zahájení řízení jsou jen vyplněným vzorem, formulářem.

21. O lhůtách k zaplacení soud rozhodl dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. O místu plnění pro zaplacení náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení