7 C 468/2010 - 416

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená dne [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci v rámci vypořádání zaniklého společného jmění manželů částku [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky [částka], se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice – do pokladny Okresního soudu ve Vyškově na nákladech zálohovaných státem částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne [datum] a specifikovaným přípisem ze dne [datum], domáhal se žalobce, aby soud vypořádal společné jmění manželů, a to pouze týkající se ceny členských práv a povinností v Bytovém družstvu [adresa], se sídlem ve [Anonymizováno]. Svůj návrh odůvodnil tím, že za trvání manželství se účastníci stali společnými členy Bytového družstva [adresa], se sídlem ve [adresa], IČO [IČO] a společnými nájemci družstevního bytu č. [hodnota] v budově č.p. [Anonymizováno][Anonymizováno] v [adresa], která je ve vlastnictví uvedeného bytového družstva. Žalobce se se žalovanou dohodl, že výlučnou členkou uvedeného bytového družstva a nájemkyní družstevního bytu se stane žalovaná. Žalobce požaduje, aby obdržel na vypořádání svého podílu na členských právech částku, odpovídající polovině obvyklé ceny členského podílu v uvedeném bytovém družstvu.

2. V písemném vyjádření žalovaná uvedla, že právo nájmu k předmětnému bytu, nabyla již v roce 1986 a do data uzavření manželství se žalobcem (2006), byla výlučnou nájemkyní tohoto bytu. Žalobci vzniklo právo společného nájmu bytu až sňatkem se žalovanou. V roce 2006, po uzavření manželství, bylo založeno [právnická osoba]. Oba účastníci se stali společnými členy družstva a společnými nájemci bytu č. [hodnota] v budově č.p.

616. Na úhradu členství v družstvu uhradila žalovaná částku [částka] výlučně ze svých finančních prostředků a částka [částka] byla uhrazena z půjčky, kterou žalované poskytl její bratr [jméno FO]. Žalobce se žádným způsobem nepodílel na získání předmětného bytu, ani na úhradě ve prospěch Bytového družstva [adresa]. Za trvání manželství si účastníci pořídili elektroniku, která je v držení žalobce. Také za trvání manželství žalobce vybavoval svoji dílnu ze společných finančních prostředků. Vypořádání tohoto však žalobkyně nepožadovala.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu, tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům:

4. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 11. 3. 2006 a pravomocně rozvedeno bylo dnem 30. 8. 2010 rozsudkem zdejšího soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum] (viz rozsudek Okresního soudu ve Vyškově č.j. [spisová značka]). 5. [právnická osoba] vzniklo dnem [datum] (viz výpis z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl Dr. vložka [Anonymizováno]).

6. Svědek [jméno FO] – bratr žalované, soudu dosvědčil, že žalované půjčil částku [částka] oproti smlouvě a tato částka byla vrácena s poznámkou, že ji vrací žalovaná. Rovněž uvedl, že rodiče měli hodně našetřeno a často od nich dostávali se sestrou dary. Od žalobce se dozvěděl, že žalobce za trvání manželství nakupoval do své dílny různé obráběcí stroje. Žalovaná si stěžovala, že jí žalobce nedává peníze na domácnost, že si vybavuje dílnu.

7. K tomuto žalovaná v účastnické výpovědi uvedla, že půjčenou částku vrátila bratrovi výhradně ze svých finančních prostředků, ale neměla vedený účet, proto částku vrátila přes účet žalobce.

8. Žalobci byly poskytnuty dva úvěry, a to na částku [částka] a [částka], avšak nedoložil, na co byly použity, finanční prostředky, pouze uvedl, že zaplatil pomník mamince asi za [částka], nebo více. Rovněž neprokázal, že by o poskytnutých úvěrech věděla žalovaná (viz smlouvy o poskytnutých úvěrech č. [hodnota] ze dne [datum] a č. [hodnota] ze dne [datum]).

9. V roce 2008 dosahovala žalovaná u svého zaměstnavatele průměrného měsíčního výdělku ve výši 8 220 Kč. V roce 2007 tato částka činila 6 950 Kč a v roce 2006 dosahovala průměrného měsíčního výdělku ve výši 6 790 Kč. Žalobce u svého zaměstnavatele dosahoval v roce 2006 průměrného měsíčního výdělku ve výši 19 155 Kč, v roce 2007 – 20 895 Kč, v roce 2008 – 19 540 Kč a v roce 2009 – 15 607 Kč (viz výpisy o příjmech žalobce a žalované).

10. Žalobce má oprávnění k podnikání v předmětu truhlářství v souladu se živnostenským listem č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], vydaným Okresním živnostenským úřadem Okresního úřadu ve Vyškově. Provozování živnosti však bylo přerušeno od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Žalobci byly poskytnuty dva úvěry v souladu se smlouvami o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] na částku [částka] a č. [hodnota] ze dne [datum] na částku [částka] (viz výpis ze živnostenského rejstříku žalobce a doklady o úvěrech).

11. Žalobce je členem Bytového družstva [adresa], od [datum]. Účastníci uzavřeli dle [anonymizováno]. 2013 dohodu rozvedených manželů o zrušení společného členství a o zrušení práva společného nájmu k družstevnímu bytu, ve které uvedli, že členem družstva a výlučným nájemcem tohoto družstevního bytu zůstává nadále žalovaná – [Jméno zainteresované osoby 1/0] (viz potvrzení Bytového družstva [adresa] a dohoda o zrušení členství žalobce).

12. Žalovaná, pod příjmením [jméno FO], uzavřela dne [datum] Smlouvu o stavebním spoření s cílovou částkou [částka] a dne [datum] došlo k výpovědi této smlouvy. Jak doložila [právnická osoba] svým potvrzením, byl žalované dne [datum] založen na jméno [jméno FO] sporožirový účet s původním číslem účtu 1031629-738, který byl následně přečíslován na nový typ čísla [č. účtu]. Z tohoto účtu byla dne [datum] v 9:24 hod. vyzvednuta částka [částka] v hotovosti (viz Smlouva o stavebním spoření a doklad o výběru částky).

13. Žalovaná sepsala se svým bratrem [jméno FO] dne [datum] Smlouvu o finanční půjčce na [částka], kterou žalované její bratr zapůjčil na doplatek privatizace bytu. Půjčená částka byla [jméno FO] vrácena zpět vložením hotovosti na jeho účet dne [datum] s poznámkou „[jméno FO] [Anonymizováno]“ (viz Smlouva o půjčce a výpis z účtu [jméno FO]).

14. Pokladní doklad [právnická osoba] potvrzuje, že žalovaná vložila dne [datum] v 9:27 hod. na účet Bytového družstva [adresa] částku [částka] (viz pokladní doklad ze dne [datum]).

15. Žalobce dále doložil výpisy z účtu za roky 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010 a 2011. Předložené výpisy prokazují debetní zůstatky. Na začátku roku 2005 činil zůstatek na účtu -[částka], na konci roku -[částka]. Na začátku roku 2006 činil zůstatek na účtu -[částka], na konci roku -[částka]. Na začátku roku 2007 činil zůstatek na účtu -12 163,-- Kč, na konci roku [částka]. Na začátku roku 2008 činil zůstatek na účtu [částka], na konci roku -16 467,97. Na začátku roku 2009 činil zůstatek na účtu -[částka], na konci roku -[částka], Na začátku roku 2010 činil zůstatek na účtu -[částka], na konci roku -[částka] (viz výpisy z účtu žalobce).

16. Úvěr ve výši [částka] byl žalobci poskytnut dne [datum]. Počáteční zůstatek v měsíci červenci 2007 na účtu činil -[částka] a konečný zůstatek [částka] s připsáním úvěru dne [datum]. V průběhu měsíce července došlo k výběru z účtu pokladnou v částkách [částka] a [částka] a také k výběru prostřednictvím bankovního automatu ve výši [částka]. Další výběr v hotovosti ve výši [částka] provedl žalobce dne [datum] a dne [datum] ve výši [částka]. Počáteční zůstatek v říjnu 2007 činil [částka] (viz výpisy z účtu žalobce).

17. Úvěr ve výši [částka] byl žalobci poskytnut dne [datum]. Na konci roku 2007 činil zůstatek na účtu částku [částka]. Sám žalobce uvedl, že z úvěru ve výši [částka] hradil pomník mamince ve výši [částka], nebo v částce vyšší. Částka byla připsána na účet žalobce dne [datum] a na konci měsíce 04/2008 činil zůstatek na účtu částku [částka]. Na konci měsíce 05/2008 činil zůstatek na účtu [částka], což zcela potvrzuje tvrzení žalobce, že z tohoto úvěru zakoupil za částku [částka] nebo vyšší, pomník pro svoji matku (viz výpisy z účtu žalobce).

18. Pokladní složenka z [právnická osoba] dokladuje, že dne [datum] složil žalobce ve prospěch účtu bratra žalované, částku [částka] s poznámkou „[jméno FO] [Anonymizováno]“. V červnu 2008 byl na počátku měsíce zůstatek na účtu žalobce ve výši [částka] a na konci měsíce [částka], z čehož vyplývá, že žádné velké výběry v daný měsíc, nebyly z tohoto účtu uskutečněny (viz pokladní složenka z KB a výpisy zk účtu žalobce).

19. Dědickým spisem, vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno úmrtí matky žalované dne [datum]. [adresa] hodnota dědictví byla vyčíslena částkou [částka]. Z protokolu o projednání dědictví č.j. [spisová značka], ze dne [datum] je uvedeno, že zemřelá ke dni úmrtí vlastnila práva a povinnosti, spojená s účtem stavebního spoření ve výši [částka]. Usnesení o vypořádání dědictví č.j. [spisová značka] bylo vydáno zdejším soudem dne [datum] (viz dědický spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]).

20. Vznik právních vztahů (poměrů) a práva a povinnosti z nich vzniklé v době do [datum] se i v době od [datum] řídí dosavadní právní úpravou a v tomto smyslu je třeba používat rovněž ustanovení § 3030 občanského zákoníku, neboť žádné z ustanovení § 1 až 14 občanského zákoníku – i když nepochybně (také) vyjadřují základní zásady soukromého práva, které byly vlastní českému právnímu řádu rovněž podle (do [datum] účinných) „dosavadních právních předpisů“ – není přípustné aplikovat způsobem, který by vedl k tomu, že „dosavadní právní úprava“ nebude v právních vztazích vzniklých v době do [datum] náležitě respektována (tedy že zejména nebude buď používána vůbec, nebo že bude vykládána odlišně, v rozporu s ustálenou judikaturou); ustanovení § 3030 občanského zákoníku nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení § 1 až 14 občanského zákoníku na dříve (do [datum]) vzniklé právní vztahy (poměry. Srov. R4/2016 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3801/2019).

21. V souladu s ustanovením § 143 odst. 1 občanského zákoníku společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství, anebo, jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

22. Dle ustanovení § 149 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází ztoho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů, vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.

23. Podle ustanovení § 150 odst. 3 občanského zákoníku neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.

24. Soud vypořádával pouze, v souladu s návrhy obou účastníků, podíl na členských právech k bytovému družstvu.

25. Společné členství manželů v bytovém družstvu je zvláštní a specifický institut, který vzniká ex lege bez ohledu na vůli manželů, jeho vznik, existenci a zánik upravují kogentní ustanovení občanského zákoníku a nelze je smluvně ovlivnit. Pokud byl však členský podíl nabyt způsobem, který by u jiné věci znamenal výluku ze společného jmění manželů, pak bude v takovém případě minimem spravedlnosti chránit práva toho z manželů, který členský podíl pořídil za podmínek zakládajících jinak výluku ze SJM prostřednictvím zvýhodnění, spočívajícího v přihlédnutí k jeho zásluhám na nabytí podílu, a to tak, že mu bude přikázán vypořádací podíl zvýšený až o hodnotu tohoto podílu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5228/2015).

26. Z judikatury dovolacího soudu se v souvislosti s odklonem od principu rovnosti podílů (tzv. disparitou podílů) podává, že vypořádací podíl při vypořádání společného jmění manželů nemusí být v zásadě totožný, nýbrž může být modifikován dohodou manželů či soudem v rámci soudního vypořádání společného jmění manželů [k možnosti smluvní modifikace srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 22 Cdo 726/99 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2000, č. 11, str. 522), k možnosti modifikace rozhodnutím soudu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99 (uveřejněný pod C 45 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2055/2011 (uveřejněné pod č. C 12 690 v Souboru)]. Soudní odklon od principu rovnosti podílů (tzv. disparita podílů) je však postupem, jenž musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3174/2007 (dostupné na www.nsoud.cz)]. Určení výše disparity vypořádacích podílů je na úvaze soudu na základě zohlednění všech okolností případu [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2006, č. 4, str. 152)]. Disparita se přitom může podle konkrétních okolností případu vztahovat na veškeré položky náležející do společného jmění manželů či jen na některé z nich [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2002, č. 2, str. 99)]. Dovolací soud má oprávnění přezkoumat splnění podmínek pro odklon od principu rovnosti podílů při vypořádání majetkového společenství jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 22 Cdo 3636/2008 (uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2010, č. 3, str. 100)] (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5228/2015).

27. Je-li členský podíl v bytovém družstvu součástí společného jmění manželů, měla by po zániku manželství manželovi, který již nadále není členem bytového družstva, náležet hodnota členského podílu. Odborná literatura v této souvislosti nicméně zdůrazňuje, že pokud byl členský podíl nabyt způsobem, který by u jiné věci znamenal výluku ze společného jmění manželů, pak bude v takovém případě minimem spravedlnosti chránit práva toho z manželů, který členský podíl pořídil za podmínek zakládajících jinak výluku ze SJM prostřednictvím zvýhodnění spočívajícího v přihlédnutí k jeho zásluhám na nabytí podílu, a to tak, že mu bude přikázán vypořádací podíl zvýšený až o hodnotu tohoto podílu (srovnej např. Dvořák, J. – Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2011, str. 264 nebo obdobně Králík, M. Judikatura Nejvyššího soudu: Parita a disparita podílů při vypořádání SJM (BSM). Soudní rozhledy, 2012, č. 11-12, s. 383 a násl.). S uvedenými závěry odborné literatury se Nejvyšší soud ztotožňuje a odrážejí i stanovisko vyjádřené v judikatuře dovolacího soudu, který např. v rozsudku ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 354/2013 (dostupném na www.nsoud.cz), vysvětlil, že v individuálních a odůvodněných poměrech konkrétního případu mohou být okolnosti nabytí členského podílu darováním, tvořícího součást společného jmění manželů, zohledněny úvahou o možné disparitě podílů opírající se o přihlédnutí k tomu, jak se který z manželů zasloužil o nabytí a udržení společného majetku (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5228/2015).

28. V rozsudku ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3324/2011 (uveřejněném pod č. C 12 691 v Souboru), pak Nejvyšší soud formuloval obecný závěr, že soud musí nejen respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku spravedlivému. Jinými slovy, právo musí být především nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou mechanicky a formalisticky aplikovány bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou. V materiálním právním státě nejde pouze o dodržování práva bez dalšího, ale především o dodržování takových pravidel chování, která jsou v souladu s hodnotami, na nichž je právní řád vybudován. Právo je společenský normativní systém, jehož účelem je rozumné uspořádání vztahů mezi členy společnosti. Již z této základní funkce práva vyplývá, že řešení, která se požadavku rozumného uspořádání vztahů příčí, jsou nepřijatelná. Soudu tedy jednoznačně přísluší, aby se zabýval otázkou, zda mechanická aplikace zákona nemůže přinést absurdní důsledky, a v případě, že tomu tak je, aby takovou interpretaci pomocí redukce ad absurdum odmítl a aby zvolil výklad, jenž bude v souladu se smyslem a účelem zákona a jenž bude racionální a spravedlivý (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. 22 Cdo 6109/2017).

29. Dovolací soud tak uzavírá, že i v poměrech o. z. může soud při vypořádání SJM rozhodnout s využitím tzv. disparity (nerovnosti) podílů. Tomuto závěru ostatně jednoznačně nasvědčují i kritéria uvedená v § 742 odst. 1 o. z., k nimž je soud povinen při vypořádání přihlédnout. Vyloučení úvahy o disparitě podílů by znamenalo faktickou obsolentnost uvedených zákonných hledisek. Tento závěr je ostatně jednotně sdílen i odbornou judikaturou se zdůrazněním – pro účely disparity – významu hledisek § 742 odst. 1 písm. d) – f) o. z. (k tomu srovnej Hrušáková, M. – Králíčková, Z. – Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 374), resp. hledisek § 742 odst. 1 písm. b) – f) o. z. (k tomu srovnej Melzer, F. – Tégl, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IV. § 655-975. Praha: Leges, 2016, str. 636), resp. s obecně zdůrazněnou možností disparity podílů (k tomu srovnej Švestka, J. – Dvořák, J. – Fiala, J. – Zuklínová, M. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, str. 201). V poměrech souzené věci se tyto závěry prosadí potud, že i požadavek na zohlednění vnosu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. může být poměřován úvahou o disparitě podílů. To ostatně koresponduje i judikatuře vytvořené v poměrech obč. zák., která zastávala závěr, že disparita se mohla podle konkrétních okolností případu vztahovat na veškeré položky náležející do společného jmění manželů či jen na některé z nich [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2002, č. 2, str. 99)] (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. 22 Cdo 6109/2017).

30. V souladu s dohodou účastníků, se výlučnou členkou družstva a nájemkyní předmětného bytu, stává žalovaná.

31. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané, že žalovaná právo nájmu k předmětnému bytu nabyla již v roce 1986 a v tomto bytě bydlela i v době uzavření manželství se žalobcem dne 11. 3. 2006. V roce 2006 vzniklo [právnická osoba], což dokladuje výpis z OR a bylo nutné uhradit členství v družstvu ve výši 191 954 Kč. Částku 91 954 Kč uhradila žalovaná ze svých výlučných finančních prostředků, jak dokladuje výběr z účtu a následná úhrada členství v družstvu. Námitku, že na úhradě částky 91 954 Kč se rovněž podílel žalobce, soud považuje za právně irelevantní, neboť bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná ze svého účtu, na který spořila před uzavřením manželství, vybrala dne 13. 12. 2006 částku 91 954 Kč v 09:24 hod. a v 09:27 hod. vložila tuto vybranou částku, spolu s další částkou ve výši 100 000 Kč, u stejného bankovního ústavu, na účet Bytového družstva.

32. Žalovaná tvrdila, že částku 100 000 Kč uhradila z půjčky, kterou jí osobně, zapůjčil bratr, [jméno FO]. Toto tvrzení dokladuje smlouva o půjčce, která byla poskytnuta jen pár dnů před úhradou členství v družstvu. Vrácena byla půjčka dne [datum] vložením na účet svědka [jméno FO]. Tuto částku tam vkládal žalobce s poznámkou „[jméno FO] [Anonymizováno]“. Žalobce tvrdil, že půjčku vrátil z jeho finančních prostředků, naproti tomu žalovaná uváděla, že to bylo z jejích finančních prostředků, které získala od otce. Žalobce nedoložil a žádnými důkazy neprokázal, že by měl dostatek finančních prostředků, tj. ve výši 100 000 Kč.

33. V písemném vyjádření ze dne [datum] žalobce uvedl, že stavební spoření žalované hradil žalobce, poté toto své vyjádření odvolal a uvedl, že hradil žalované penzijní pojištění. Žalobce také namítal, že hradil úvěry, poskytnuté za trvání manželství. Toto jeho tvrzení nebylo zpochybněno, jednalo se však o úvěry, poskytnuté jemu, žalovaná o těchto úvěrech nic nevěděla a finanční prostředky použil žalobce výlučně sám. Žalovaný neprokázal, že by žalovaná o tomto úvěru, poskytnutém žalobci, věděla. Z úvěru ve výši [částka] hradil např. pomník matce a vozík pro svoji potřebu. Pokud se týká úvěru na částku [částka], žalobce nebyl schopen doložit, na co jej použil a rovněž nebyl schopen doložit, že by o úvěru žalovaná věděla. Následně uvedl, že z tohoto úvěru uhradil půjčku bratrovi žalované. Toto jeho tvrzení však vyvrací doložené důkazy. Úvěr ve výši [částka] byl žalobci poskytnut dne [datum]. Na začátku roku 2007 činil zůstatek na účtu žalobce částku mínus [částka], na konci roku [částka]. Na začátku roku 2008 činil zůstatek na účtu žalobce částku [částka], na konci roku mínus 16 467,97. Půjčka byla vrácena bratru žalované dne [datum]. Žalovaný si však dne [datum] vzal další úvěr na pomník matce, neměl tak dostatek finančních prostředků na jeho úhradu. Žalobce také opakovaně uváděl, že částka [částka] byla uhrazena z jeho účtu, což však bylo následně vyvráceno, neboť tato částka byla hotovostně vložena na účet bratra žalované. O půjčce, poskytnuté bratrem žalované, žalobce musel vědět, protože byla povinnost uhradit členský podíl, na jehož úhradu neměli účastníci dostatek finančních prostředků. Co se týká částky [částka], žalovaná doložila výběr a následný vklad, žalobce však nedoložil, že by on disponoval dostatkem finančních prostředků. Doložené výpisy z jeho účtu toto jeho tvrzení rovněž neprokazují.

34. Žalovaná uvedla, že předtím (před úhradou částky [částka] bratrovi) nikdy nevyplňovala formuláře, proto tento formulář k úhradě částky [částka] vyplnil žalobce, ale byla tam právě poznámka „[jméno FO] [Anonymizováno]“. Žalovaná se domnívala, že je to dostatečný důkaz, že finanční prostředky dává ona sama. Bratr bydlel asi 40 km daleko, proto bylo pro žalovanou výhodnější vložit peníze na účet.

35. Žalobci byl úvěr ve výši [částka] poskytnut dne [datum]. Ke konci měsíce března 2008 činil zůstatek na jeho účtu částku [částka]. Veškeré příjmy žalobce procházely přes jeho účet. Žalobce nedoložil, že by měl další příjmy hotovostní, tuto skutečnost ani netvrdil. Naproti tomu v účastnickém výslechu jednoznačně uvedl, že z úvěru ve výši [částka] hradil pomník matce v částce [částka], možná vyšší. Tomuto odpovídají i zůstatky na účtu ke konci měsíce 04/2008 ve výši [částka] a ke konci měsíce 05/2008 ve výši [částka]. K datu [datum] nevykazoval účet žalobce dostatek finančních prostředků na úhradu částky [částka]. Pokud by žalobce měl dostatek finančních prostředků v hotovosti, pak by patrně nepřistoupil k žádosti o poskytnutí úvěru. Naproti tomu svědek [jméno FO] (bratr žalované), soudu potvrdil, že rodiče dávali jemu i žalované finanční dary. Dobrou finanční situaci rodičů žalované dokladuje i připojený dědický spis, kterým bylo projednáváno dědictví po matce žalované.

36. Rovněž žalovaná však neprokázala, že by půjčka ve výši [částka] byla uhrazena z jejích výlučných prostředků. Sama potvrdila, že v domácnosti mívali hotovost, a to v maximální výši do [částka], pokud se mělo něco platit. Pokud v domácnosti tato hotovost byla v této výši, potvrzuje to částečně skutkové tvrzení žalované, že dostala peníze od rodičů na výplatu půjčky bratrovi (alespoň částečně). Matka žalované zemřela [datum] a její dobré finanční poměry dokladuje přiložený spis o projednání dědictví.

37. Již v době uzavření manželství splácel žalobce úvěr, který mu byl poskytnut před uzavřením manželství, a to ve výši [částka] měsíčně. Hrazení tohoto úvěru se datuje již do období roku 2005, avšak pokračuje i po uzavření manželství, tj. po datu [datum] ve výši [částka] měsíčně a poslední splátka byla ve výši [částka]. Za dobu trvání manželství tak byla uhrazena na úvěr, poskytnutý žalobci před uzavřením manželství, celkem částka [částka]. Ihned v následující měsíc po úhradě tohoto úvěru a to v 08/2007 byl žalobci poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaná uvedla, že o tomto úvěru nevěděla a nedala k němu ani souhlas, a to vzhledem k tomu, že přesahoval běžné hospodaření. Žalobce neprokázal, na co byl úvěr, poskytnutý v roce 2007 použit, jak sám uvedl, již si to nepamatoval. Na tento úvěr bylo za trvání manželství uhrazeno celkem [částka]. Další úvěr, o kterém rovněž žalovaná uvedla, že o něm nevěděla a nedala k němu souhlas, byl žalobci poskytnut v 04/2008 ve výši [částka]. Pohyby na účtu žalobce dokladují jeho tvrzení, že z tohoto úvěru uhradil pomník matce ve výši 50 000 Kč nebo vyšší. Na tento úvěr bylo za trvání manželství uhrazeno celkem 53 340 Kč.

38. Za celou dobu trvání manželství uhradil žalobce ze společných prostředků na úhrady úvěrů, poskytnutých jeho osobě, o kterých žalovaná nevěděla a nedala k nim souhlas, celkem částku [částka]. Žalobce neprokázal, že by disponoval větší částkou finančních prostředků a nenasvědčuje tomu ani ta skutečnost, že mu byly poskytovány úvěry, a to před uzavřením manželství, na který hradil měsíčně částku ve výši [částka], jakmile tento úvěr uhradil, byl mu poskytnut další, na který měsíčně hradil částku [částka] a dále ještě další úvěr v 04/2008, na který měsíčně hradil částku [částka]. Žalobce si nepamatoval, na co úvěr použil, pouze při úvěru na částku [částka] uvedl, že jej použil na pomník pro svoji matku. Žalobce tak neprokázal, že by disponoval částkou [částka], kterou by mohl uhradit [jméno FO] na půjčku.

39. Žalobce v době úhrady členského podílu, nebyl členem družstva. Tím se stal, jak vyplývá z doloženého potvrzení, až [datum]. K úhradě členského podílu tak došlo v době, kdy výlučnou členkou družstva byla žalovaná.

40. I když tvrzení žalované, že částku [částka] vrátila bratrovi z peněz, které dostala darem od svého otce, se jeví jako věrohodnější než tvrzení žalobce, že částku [částka] vrátil ze svých finančních prostředků, ani žalovaná však neprokázala tento dar a v této výši. Sama uvedla, že mívali doma finanční hotovost až do výše [částka]. Soud proto vycházel ze skutečnosti, že půjčka ve výši [částka] byla uhrazena ze společných finančních prostředků, a to alespoň částečně.

41. Žalobce sice namítá, že až do října 2009 hradil nájemné a služby s užíváním bytu spojené výlučně sám, nerozvádí však dále, z čeho byly hrazeny nákupy potravin, nákupy hygienických potřeb a drogistického zboží; jak byly v domácnosti rozdělené úkoly, zejména úklid, vaření, praní, drobné opravy apod., takže k jeho námitkám nelze přihlížet.

42. Při rozhodování, soud pohlížel na věc, ve všech souvislostech a rovněž takto hodnotil všechny provedené důkazy. Žalovaná získala právo nájmu bytu již v roce 1986. Členský podíl uhradila ze svých finančních prostředků, částečně z účtu, částečně z půjčky, poskytnuté bratrem. Žalobce se na získání bytu ani na získání členského podílu nikterak nepodílel. Sám se stal členem družstva až dne [datum]. Členský podíl byl uhrazen dne [datum]. Půjčka bratrovi však byla poskytnuta za trvání manželství a také vrácena za trvání manželství. Nebylo prokázáno, že by byla vrácena z výlučných finančních prostředků jednoho z manželů, soud proto vycházel ze skutečnosti, že byla vrácena ze společných prostředků, alespoň v minimální výši.

43. Hodnota členského podílu předmětného bytu byla soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], ohodnocena částkou [částka]. Jedna polovina činí částku [částka]. Při vypořádání je však nutné přihlédnout i k dalším skutečnostem, a to zejména k tomu, že žalovaná užívala byt již od roku 1986 a v případě, že by tento byt neužívala již v době založení Bytového družstva, nikdy by nezískala členství za takovou částku. Je v rozporu s dobrými mravy, aby si žalobce přisvojoval jakékoliv právo na získaném členství k bytovému družstvu.

44. Další skutečností, ke které je nutné přihlédnout, je ta skutečnost, že žalovaná uhradila členský podíl z finančních prostředků, které výhradně obstarala ona sama. Jednak z jejích výlučných finančních prostředků ve výši [částka], což je podrobně rozvedeno shora a dále v částce [částka] půjčkou, kterou jí poskytl její bratr. Žalobce na úhradu členského podílu neměl dostatek finančních prostředků. V době úhrady členského podílu stále splácel půjčku, která mu byla poskytnuta před uzavřením manželství, a zůstatky na jeho účtu prokazují, že neměl dostatek finančních prostředků, aby se podílel, byť na částečné úhradě.

45. V daném případě se jedná o téměř učebnicový příklad, kdy je nutné použít disparitu podílů. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, soud musí respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku spravedlivému. Jinými slovy, právo musí být především nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou mechanicky a formalisticky aplikovány bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou. Společné členství manželů vzniklo ex lege. Žalovaná již před uzavřením manželství byla členkou družstva, byt užívala již dlouhodobě před uzavřením manželství, členský podíl uhradila částečně z výlučných prostředků, částečně z půjčky, poskytnuté bratrem, a to v době, kdy žalobce členem družstva nebyl. Soud proto dospěl k závěru, že je zde dán důvod chránit žalovanou, která členský podíl pořídila za podmínek zakládajících jinak výluku ze SJM a přikázal tak žalované vypořádací podíl, který by mohl být zvýšen až o hodnotu tohoto podílu.

46. Finanční situaci žalobce dokládají výpisy z jeho účtu. Na počátku roku 2006 vykazoval žalobce zůstatek na účtu mínus [částka], k datu [datum] zůstatek ve výši mínus [částka], k datu [datum] zůstatek ve výši [částka], k datu [datum] zůstatek ve výši mínus [částka], k datu [datum] zůstatek ve výši [částka], k datu [datum] zůstatek ve výši [částka], k datu [datum] zůstatek ve výši [částka], k datu [datum] zůstatek ve výši [částka], k datu [datum] zůstatek ve výši mínus [částka], k datu [datum] zůstatek ve výši mínus [částka], k datu [datum] zůstatek ve výši mínus [částka], k datu [datum] zůstatek ve výši mínus [částka] a k datu [datum] zůstatek ve výši mínus [částka]. Za sledované období nebyla na účet připsána žádná částka vyšší hodnoty, rovněž tak nebyl učiněn žádný výběr částky vyšší hodnoty (na takový výběr nebylo ani dostatek finančních prostředků na účtu). Tím má soud za prokázané tvrzení žalované, že členský podíl byl v prosinci 2006 hrazen ve výši [částka] z jejích výlučných prostředků (toto bylo jednoznačně prokázáno doloženým výpisem) a ve výši [částka] z půjčky, kterou jí poskytl její bratr (tato skutečnost nebyla zpochybněna). Žalobce se v žádném případě na úhradě členského podílu, a tím na členství v Bytovém družstvu nepodílel.

47. Je-li členský podíl v bytovém družstvu součástí společného jmění manželů, měla by po zániku manželství, který již nadále není členem bytového družstva, náležet hodnoty členského podílu. Odborná literatura v této souvislosti nicméně zdůrazňuje, že pokud byl členský podíl nabyt způsobem, který by u jiné věci znamenal výluku ze společného jmění manželů, pak bude v takovém případě minimem spravedlnosti chránit práva toho z manželů, který členský podíl pořídil za podmínek zakládajících jinak výluku ze SJM prostřednictvím zvýhodnění spočívajícího v přihlédnutí k jeho zásluhám na nabytí podílu, a to tak, že mu bude přikázán vypořádací podíl zvýšený až o hodnotu tohoto podílu (srovnej např. Dvořák, J. – Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2011, str. 264 nebo obdobně Králík, M. Judikatura Nejvyššího soudu: Parita a disparita podílů při vypořádání SJM (BSM). Soudní rozhledy, 2012, č. 11-12, s. 383 a násl.). S uvedenými závěry odborné literatury se Nejvyšší soud ztotožňuje a odrážejí i stanovisko vyjádřené v judikatuře dovolacího soudu, který např. v rozsudku ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 354/2013 (dostupném na www.nsoud.cz), vysvětlil, že v individuálních a odůvodněných poměrech konkrétního případu mohou být okolnosti nabytí členského podílu, tvořícího součást společného jmění manželů, zohledněny úvahou o možné disparitě podílů opírající se o přihlédnutí k tomu, jak se který z manželů zasloužil o nabytí a udržení společného majetku (viz Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. května 2016, sp. zn. 22 Cdo 5228/2015).

48. Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. shodně např. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 1997, pod číslem 62). Za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu /srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2000, pod číslem 126/ (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014 sp. zn. 31 Cdo 3931/2013).

49. Krajský soud v Brně ve zrušujícím rozsudku vytknul soudu I. stupně, že soud I. stupně náležitě nevyhodnotil použití disparity podílů při vypořádání SJM účastníků s odkazem na Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. listopadu 2008 sp. zn. 22 Cdo 3174/2007, dle kterého stanovení jiných podílů manželů na společném majetku než stejných nelze bez dalšího odůvodnit většími zásluhami na získání majetku, aniž by byl zohledněn také přínos druhého manžela při péči o rodinu, o obstarání společné domácnosti.

50. Žalovaná právo nájmu k předmětnému bytu nabyla již v roce 1986. Žalobce se do domácnosti žalované přistěhoval v roce 2006 (viz výpis z CEO), kdy došlo k uzavření manželství mezi účastníky. Po uzavření manželství bylo založeno [právnická osoba] a ex lege se účastníci stali společnými členy družstva a společnými nájemci předmětného bytu. Žalobce se ničím nepřičinil o získání tohoto společného členství, pouze tím, že uzavřel se žalovanou manželství. Pokud by žalovaná neměla právo nájmu k předmětnému bytu, nemohlo by vzniknout ani společné členství. Rovněž o uhrazení členského podílu se výlučně zasloužila žalovaná, neboť jak dokladují výpisy z bankovního účtu žalobce, tento neměl na úhradu členského. Bez úhrady členského podílu by se účastníci nemohli stát společnými členy družstva a společnými nájemci předmětného bytu.

51. Manželství účastníků bylo bezdětné, příjem ze zaměstnání měli oba účastníci. Žalobce si však sjednával úvěry, o kterých žalovanou neinformoval. Na co použil finanční částky z poskytnutých úvěrů, nedokázal zodpovědět, pouze uvedl, že částku [částka] nebo vyšší vydal za pomník pro matku. Jemu poskytnuté úvěry byly spláceny za trvání manželství, stejně tak úvěr, který mu byl poskytnut před uzavřením manželství. Nelze tedy žalobci přisvědčit větší podíl na finančním chodu domácnosti. Žalovaná navíc uvedla, že dostávala peníze od rodičů.

52. Rovněž je nutné přihlédnout k tomu že to byl žalovaný, který ani ne po třech letech od uzavření manželství, společnou domácnost opustil, a to v lednu 2009, manželství bylo pravomocně rozvedeno [datum].

53. Byl to žalovaný, který opustil předmětný byt a nechal si zhotovit znalecký posudek k datu [datum]. Hodnota členského podílu byla k tomuto datu stanovena částkou 1 040 000 Kč.

54. Soud nechal vypracovat znalecký posudek soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]. K tomuto datu byla hodnota členského podílu oceněna částkou 1 365 000 Kč. Žalobce však v roce 2013 přestal být členem bytového družstva, neboť uzavřel se žalovanou dohodu dne 12. 2. 2013 o zrušení společného členství a o zrušení práva společného nájmu k družstevnímu bytu, ve které uvedli, že členem družstva a výlučným nájemcem předmětného družstevního bytu zůstává nadále žalovaná.

55. Je spravedlivé a v souladu s dobrými mravy, aby došlo k vypořádání společného členství k tomuto datu, kdy společné členství zaniklo. Žalobce předmětný byt opustil v lednu 2009, na jeho získání se nepodílel a na jeho udržení maximálně po dobu necelých tří let, kdy společnou domácnost opustil. Nelze vycházet ze současné ceny hodnoty členského podílu, neboť ani žalovaná již v předmětném bytě nebydlí, a proto by toto bylo zcela v rozporu s dobrými mravy. Nelze brát za spravedlivé, aby protahování sporu žalobcem bylo na újmu žalované; toto by bylo zcela v rozporu s dobrými mravy.

56. Soud při vypořádání vycházel ze znaleckého posudku z roku 2016 a za přiměřený vypořádací podíl stanovil částku, rovnající se hodnoty členského podílu. Žalobce se ničím nepřičinil o získání členského podílu a společné členství získal pouze ex lege. Je tedy nutné chránit žalovanou, která členský podíl pořídila za podmínek zakládajících jinak výluku ze SJM, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5228/2015 (shora citovaný) prostřednictvím zvýhodnění spočívajícího v přihlédnutí k jeho zásluhám na nabytí podílu, a to tak, že mu bude přikázán vypořádací podíl zvýšený až o hodnotu tohoto podílu.

57. I když je zde na místě vzít v úvahu, že by žalované mohl být přikázán vypořádací podíl, zvýšení až o hodnotu členského podílu, soud I. Stupně se zcela ztotožňuje se svým rozhodnutím ze dne 23. června 2020 a to s ohledem na podrobné shora uvedené odůvodnění.

58. Důvodem k disparitě vypořádacích podílů mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i princip zásluhovosti, případně další okolnosti. Soud po rozsáhlém dokazování dospěl k závěru, že v daném případě je namístě přistoupit k disparitě vypořádacích podílů, a to s ohledem na již shora podrobně rozvedené, tj. žalovaná užívala byt již od roku 1986, pokud by žalovaná neuhradila členský podíl, nebylo by v současné době co vypořádávat, neboť žalobce se v žádném případě nepodílel na úhradě členského podílu, sám se členem družstva stal až v roce 2007. Manželství účastníků bylo uzavřeno v březnu 2006 a trvalo pouze do srpna 2010, avšak již v lednu 2009 se žalobce ze společné domácnosti odstěhoval z důvodů na jeho straně. Nelze mu tedy přisvědčit ani o zvýšený podíl na péči o rodinu a obstarávání společné domácnosti, zvláště, když se jednalo o bezdětné manželství.

59. Navíc za trvání manželství byly žalobci poskytnuty dva úvěry, o kterých žalovaná nevěděla a k jejichž poskytnutí nedala souhlas. Žalobce nedokázal vysvětlit, na co byl použit první úvěr, u druhého uvedl, že za něj uhradil pomník matce, možná i koupil vozík. Oba úvěry byly hrazeny ze společných finančních prostředků a za trvání manželství byla uhrazena na tyto půjčky částka [částka]. Manželství účastníků trvalo pouhé čtyři roky (od [datum] do [datum])

60. Soud provedl další důkazy, např. přípisem [právnická osoba] [adresa], přípisem [právnická osoba] [adresa], ohlášením drobné stavby, vyjádřením souseda, výpisem z katastru nemovitostí, sdělením Finančního úřadu [adresa], výslechem svědkyně [Anonymizováno], znaleckým posudkem na ocenění obvyklé ceny majetkové hodnoty členského podílu, které však, s ohledem na disparitu podílů, neměly vliv na rozhodnutí v meritu věci.

61. Při vypořádání SJM soud rozhoduje o výši vypořádacího podílu a teprve rozhodnutím soudu se zakládá právní nárok na úhradu. Proto soud požadovaný úrok z prodlení nepřiznal.

62. Lhůta k placení byla s ohledem na výši, stanovena na jeden měsíc od právní moci rozsudku.

63. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo prokázáno, že je zcela dán důvod pro disparitu podílů.

64. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených důkazů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že je nutné přihlédnout ke stávající judikatuře Nejvyššího soudu, zvláště k rozhodnutí ze dne 18. května 2016 sp. zn. 22 Cdo 5228/2015.

65. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na předmět sporu, kdy se vychází, že podíly obou účastníků jsou stejné, tedy nepřihlédl v daném případě k disparitě podílů. Je pravdou, že by žalované příslušela poměrná náhrada nákladů řízení, neboť žalobce od počátku řízení k vypořádání požadoval mnohem vyšší částku, soud vzal v úhradu složit případu a rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou.

66. Výrok o nákladech zálohovaných státem je odůvodněn ustanovením § 148 o.s.ř., neboť znalecké dokazování bylo na návrh žalobce. Náklady zálohované státem představují vyplacené znalečné, které není kryto složenými zálohami.

Poučení