7 C 470/2024 - 89

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozený [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] 2. [Jméno advokáta] bytem [Adresa advokáta] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že je oprávněným držitelem a vlastníkem pozemku parcely p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]v katastrálním území [adresa], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 24 059 Kč, k rukám právního zástupce prvního žalovaného, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou u soudu podanou dne 16. 12. 2024 se žalobce vůči žalovaným domáhá určení, že je oprávněným držitelem a následně i vlastníkem pozemku parcelní číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (který vznikl oddělením od stávající pozemkové parcely p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na základě geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][tituly před jménem] [jméno FO], vyhotoveného dne 28. 2. 1994), a to na základě mimořádného vydržení dle § 1095, zákon č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“ či „o. z.“). Uvedl, že první žalovaný se zavázal na základě smlouvy o smlouvě budoucí kupní uzavřené dne 1. 3. 2019 převést po uplynutí doby pěti let dotčený pozemek na žalobce. Za tento pozemek již žalobce před podpisem uvedené smlouvy uhradil částku 100 000 Kč, čímž splnil svou část dohody. Žalovaný však nyní odmítá povinnost ze smlouvy o smlouvě budoucí splnit a není ochoten o věci jednat. Tímto jednáním první žalovaný porušuje své smluvní závazky a uvádí žalobce v omyl, jeho jednání naplňuje znaky podvodného jednání dle § 209 trestního zákoníku a zároveň vykazuje rysy lichvy dle § 218 trestního zákoníku. Žalobce poukázal na nepřiměřenost ceny, kterou za uvedený pozemek zaplatil prvnímu žalovanému oproti ceně, kterou první žalovaný na koupi dotčeného pozemku vydal. Poukázal na to, že první žalovaný má kupní cenu státu splatit až v roce 2038, což představuje 20 let držby. S tím, že žalovaný tedy fakticky získává majetek bez reálných nákladů a dále jej přeprodává za násobně vyšší ceny. Žalobce uvedl, že dotčený pozemek užívá již od osmdesátých let. Pozemek parcelní číslo 5381/4 oplotil, udržoval a užíval nepřetržitě od roku 1994 dosud. Na základě dlouhodobé nepřerušené držby trvající již 30 let, tak splňuje podmínky mimořádného vydržení dle ustanovení § 1095 občanského zákoníku.

2. Vůči druhé žalované uvedl, že jako zástupkyně Pozemkového úřadu jednala jako úřední osoba a existuje důvodné podezření, že jejím jednáním došlo k poskytnutí neoprávněné výhody prvnímu žalovanému. Poukázal na to, že dne 4. 10. 2006 uzavřela s žalobcem druhou novou nájemní smlouvu č. [spisová značka] na dotčený pozemek, a to přesto, že jej již od roku 1995 řádně užíval na základě předchozí nájemní smlouvy. Důvodem bylo zřejmě vytvoření podmínek pro uzavření následné kupní smlouvy ve prospěch prvního žalovaného, a tím mohla druhá žalovaná zneužít své pravomoci a jednat v rozporu s předpisy, což žalobce považuje za účelové a podvodné jednání.

3. První žalovaný s žalobou nesouhlasil, poukázal na to, že dle tvrzení žalobce, žalobce užívá dotčený pozemek na základě nájemní smlouvy první z neznámého data a druhé č. [hodnota] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum]. Žalobce tak užívá dotčený pozemek na základě nájemní smlouvy. Nikdy tedy nebyl držitelem dotčeného pozemku, ale pouhým detentorem. Nemohl tak dotčený pozemek vydržet a nebyl ani jejím oprávněným držitelem. To prokazuje i skutečnost, že uzavřel s prvním žalovaným smlouvu o smlouvě budoucí dne 1. 3. 2019. Žalobce si tak byl vědom skutečnosti, že není držitelem, ani vlastníkem dotčeného pozemku, a naopak prokazuje jeho zájem stát se vlastníkem prostřednictvím převodu vlastnického práva formou kupní smlouvy. Dodal, že povinnost převést předmětný pozemek na žalobce po uplynutí pěti let od uzavřené kupní smlouvy se nezakládá na pravdě, žádnou takovou lhůtu smlouva o smlouvě budoucí kupní ze dne 1. 3. 2019 neobsahuje. Dodává, že ve smlouvě je výslovně uvedeno, že uzavření kupní smlouvy na výzvu je možné až po výmazu předkupního práva a zástavního práva zákonného, k čemuž dosud nedošlo. Uvedená nevymazaná práva i objektivně brání převodu pozemků na žalobce.

4. Druhá žalovaná též s žalobou nesouhlasila, potvrdila, že Pozemkový fond České republiky uzavřel s žalobcem nájemní smlouvu ohledně dotčeného pozemku v souladu s ustanoveními zákona č. 569/1991 Sb. o Pozemkovém fondu a správě majetku českého státu. V tomto postupu nelze hledat jakýkoliv nezákonný záměr nebo úmysl pracovníků Pozemkového fondu České republiky. První žalovaný zřejmě nabyl dotčený pozemek kupní smlouvou z veřejné nabídky vystavené Státním Pozemkovým úřadem České republiky v souladu se stanovenými podmínkami pro prodej státní půdy v tomto období. Pokud žalobce chtěl též získat pozemek do svého vlastnictví, mohl se veřejné nabídky taktéž zúčastnit. Uzavřela, že ve věci není pasivně legitimována.

5. Žalobce následně potvrdil, že dotčený pozemek užíval a dosud užívá nejprve na základě nájemní smlouvy ze dne 8. 2. 1995 a následně na základě nájemní smlouvy ze dne 4. 10. 2006. Uvedl, že sice dodatek č. 2 k první nájemní smlouvě a druhá nájemní smlouva uvádějí, že nájemní smlouvy jsou uzavřeny na dobu neurčitou, dle jeho názoru však je v této části nájemní smlouva neplatná, neboť nájem měl trvat do doby realizace privatizačního projektu k nemovitostem, které jsou předmětem nájmu. Nebo do vydání nemovitostí oprávněným osobám, uvedl, že dne 15. 8. 2004 zasílal Pozemkovému fondu České republiky žádost o odprodej dotčeného pozemku. Jeho žádosti však nebylo vyhověno. Zdůraznil, že s ohledem na to, že dotčený pozemek užívá nepřetržitě již od roku 1994 dodnes, tak vlastnické právo k dotčenému pozemku vydržel jak řádně, tak mimořádně.

6. Z nájemní smlouvy č. [spisová značka] ze dne 8. 2. 1995 bylo zjištěno, že Pozemkový fond České republiky zastoupený druhou žalovanou jako pronajímatel pronajal žalobci jako nájemci pozemky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy, a to od 1. 10. 1994 do doby realizace privatizačního projektu k nemovitostem, které jsou předmětem nájmu, nebo do vydání nemovitostí oprávněným osobám s tím, že výpověď nájemní smlouvy se řídí obecným ustanovením § 677 občanského zákoníku a § 22 zákona o půdě. Z přílohy č. 1 nájemní smlouvy se podává, že předmětem nájemní smlouvy je mimo jiné část pozemku parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dle geometrického plánu označená parcelním číslem [Anonymizováno]/[Anonymizováno], sad, v katastrálním území [adresa] o výměře [Anonymizováno] m. Z dodatku č. 1 k nájemní smlouvě č. [hodnota] [Anonymizováno] [Anonymizováno] se podává, že smluvní strany této nájemní smlouvy se domluvily tak, že článek III. nájemní smlouvy se nahrazuje zněním, že nájemní smlouva se uzavírá od 1. 10. 1994 na dobu neurčitou s tím, že nájemní smlouvu lze vypovědět dle ustanovení § 677 občanského zákoníku, dodatek nabývá platnosti dnem podpisu 22. 6. 1997. Z dodatku č. 2 k nájemní smlouvě č. [spisová značka] bez data se podává, že tímto dodatkem byl změněn termín splatnosti nájemného od 1. 10. 2004 tak, že nájemné bude placeno zpětně jednou ročně k 1. 10. běžného roku ve výši ročního nájemného. Z výpovědi z nájemní smlouvy č. [spisová značka] z 11. 8. 2005 bylo zjištěno, že Pozemkový fond České republiky vypověděl nájemní smlouvu č. [spisová značka] ze dne 8. 2. 1995 v souladu s článkem III. uvedené nájemní smlouvy s tím, že nájemní vztah skončí dnem 30. 9. 2006. Z žádosti o odprodej státního pozemku ze dne 15. 8. 2004 se podává, že žalobce požádal Pozemkový fond České republiky o odprodej pozemku parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno][Anonymizováno]3 v katastrálním území [adresa]. Z nájemní smlouvy č. [spisová značka] ze [datum] bylo zjištěno, že Pozemkový fond České republiky jako pronajímatel uzavřel s žalobcem jako nájemcem nájemní smlouvu na dotčený pozemek, to je část pozemku parcelní číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] označený dle geometrického plánu č. [hodnota]–[Anonymizováno]/[Anonymizováno] parcelním č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m, ovocný sad, a to na dobu od 4. 10. 2006 na dobu neurčitou. Z přípisu Státního Pozemkového úřadu ze dne 5. 12. 2018 bylo zjištěno, že Státní pozemkový úřad oznamoval žalobci, že dne 13. 11. 2018 byl u Katastrálního pracoviště [adresa], [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj podán návrh na vklad vlastnického práva třetí osoby – prvního žalovaného do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy č. [hodnota], tímto dnem vstoupila třetí osoba do právního postavení pronajímatele a od tohoto data nenáleží Státnímu Pozemkovému úřadu nájemné, nájemní vztah však nezaniká. Nájemní smlouva ze dne 4. 10. 2006 č. [spisová značka] na pronájem části pozemku parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] tak nadále trvá.

7. Ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní z 1. 3. 2019, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a paní [jméno FO] jako oprávněnou stranou a prvním žalovaným jako zavázanou stranou. Ve smlouvě je deklarováno, že první žalovaný je vlastníkem nemovitosti pozemkové parcely č. p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], která vznikla oddělením od stávající pozemkové parcely p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na základě geometrického plánu č. [hodnota]–[Anonymizováno]/[Anonymizováno] vyhotoveném [datum] s tím, že žalobce a paní [jméno FO] mají zájem tento pozemek od prvního žalovaného koupit do svého vlastnictví. Smluvní strany se dohodly, že oprávněná strana okamžikem podpisu smlouvy uhradí, již uhradila v hotovosti zálohu na kupní cenu ve výši 100 000 Kč. Ve smlouvě jsou též charakterizované podstatné náležitosti budoucí kupní smlouvy, ve smlouvě je též v článku 2.8 charakterizováno, že se první žalovaný zavazuje umožnit neomezené bezplatné užívání nemovitosti oprávněnou stranou. V článku 2.3 se též domluvili, že uhrazená částka 100 000 Kč bude při uzavření realizační kupní smlouvy započtena na celkovou sjednanou kupní cenu v téže výši to je 100 000 Kč. V článku 2.4 se smluvní strany zavázaly ve lhůtě do 60 kalendářních dní ode dne výmazu omezení vlastnického práva, a to konkrétně předkupního práva a zástavního práva zákonného, která se vztahují k výše uvedené nemovitosti na základě výzvy oprávněné strany uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem koupě bude nemovitost uvedená v bodě 2.1 této smlouvy a dále se zavazují k podpisu návrhu na vklad vlastnického práva k výše uvedené nemovitosti. V bodě 3.5. smlouvy vzaly smluvní strany na vědomí, že plnění podle této smlouvy o smlouvě budoucí kupní je možno se domáhat soudní cestou za podmínek stanovených zákonem a že touto smlouvou o smlouvě budoucí kupní jsou vázáni i případní právní nástupci kterékoliv ze smluvních stran.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], bylo zjištěno, že jako vlastník pozemku parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] je evidován první žalovaný, a to na základě kupní smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] s právními účinky zápisu k 13. 11. 2018. Na nemovitosti vázne zástavní právo zákonné pro pohledávku ve výši 212 595 Kč a předkupní právo pro Českou republiku. Z geometrického plánu č. [hodnota]–[Anonymizováno]/[Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] vyhotoveného dne [datum] se podává vydělení části pozemku parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z pozemku parcelní číslo [Anonymizováno][Anonymizováno]1 s tím, že pozemek [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je o výměře [Anonymizováno] m, sad.

9. Podle § 129 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) odstavce prvního držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

10. Podle § 130 odst.1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným, v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

11. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o nemovitost a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.

12. Podle § 987 o. z. je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe.

13. Podle § 989 odst. 1 o. z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

14. Podle § 991 o. z. je držba řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu, kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci je řádným držitelem.

15. Podle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

16. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá, to neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

17. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato doba však neskončí dříve, než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona jde-li o věc movitou a pěti let jde-li o věc nemovitou.

18. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

19. Žalobce jako nájemce uzavřel s Pozemkovým fondem České republiky dne 8. 2. 1995 nájemní smlouvu ohledně též mimo jiné dotčeného pozemku, tj. části pozemku parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] a to od [datum] do doby realizace privatizačního projektu k nemovitostem, které jsou předmětem nájmu nebo do vydání nemovitostí oprávněným osobám. Dodatkem č. 1 k této nájemní smlouvě byla doba nájemní smlouvy prodloužena na dobu neurčitou. Tato nájemní smlouvám byla ukončena výpovědí z nájemní smlouvy ze dne 11. 8. 2005, nájemní vztah skončil dnem 30. 9. 2006. Dne 4. 10. 2006 uzavřel žalobce s Pozemkovým fondem České republiky novou nájemní smlouvu č. [spisová značka] na základě které se stal nájemcem dotčeného pozemku na dobu od 4. 10. 2006 na dobu neurčitou. Tato nájemní smlouva nebyla dosud právně skončena, tedy tato nájemní smlouva i nadále trvá. Žalobce též dotčený pozemek na základě uvedených nájemních smluv od 1. 10. 1994 dosud užívá. Jak se podává z výpisu z katastru nemovitostí dotčený pozemek zakoupil první žalovaný kupní smlouvou č. 1003740838 ze dne 6. 8. 2008. Jeho vlastnické právo bylo do katastru nemovitostí zapsáno s právními účinky zápisu k 13. 11. 2018. Přípisem ze dne 5. 12. 2018 sděloval Státní pozemkový úřad žalobci, že první žalovaný vstoupil do práv a povinností pronajímatele ohledně dotčeného pozemku do nájemního vztahu založeného mezi Českou republikou a žalobcem nájemní smlouvou ze dne 4. 10. 2006 č. [spisová značka], výslovně Státní pozemkový úřad žalobce upozornil na to, že tato nájemní smlouva nezaniká. Pouze došlo k záměně vlastníka z České republiky na prvního žalovaného. Žalobce žádal o převod vlastnického práva k dotčenému pozemku Pozemkový fond České republiky přípisem ze dne 15. 8. 2004 této žádosti však nebylo vyhověno. Žalobce spolu s paní [jméno FO] jako oprávněná strana uzavřeli s prvním žalovaným jako zavázanou stranou dne 1. 3. 2019 smlouvu o smlouvě budoucí ohledně dotčeného pozemku. Je tedy evidentní, že žalobce dotčený pozemek od 1. 10. 1994 dosud užívá jako nájemce, přičemž po celou dobu mu bylo zřejmé, že není vlastníkem dotčeného pozemku, ale pouhým nájemcem, že vlastníkem dotčeného pozemku byla zpočátku Česká republika zastoupená Pozemkovým fondem České republiky a následně první žalovaný.

20. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím právním závěrům:

21. Podle ustanovení § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „o. s. ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

22. Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v níž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96).

23. Existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení vyžadovaná § 80 písm. c) o. s. ř. a věcná legitimace účastníků řízení jsou samostatné procesní instituty tvořící předpoklady úspěšnosti určovací žaloby, je třeba je posuzovat odděleně (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 3140/2006). Podmínkou mimořádného vydržení je nedostatek nepoctivého úmyslu držitele, je-li prokázána existence skutečností zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl, anebo při splnění předpokladů § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu; přitom podobně jako v právu trestním, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě a takto jednat i chce) nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, je srozuměn; srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022 sp. zn. 22 Cdo 1241/2022), srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 534/2023.

24. V daném případě soud neshledal na straně žalobce naléhavý právní zájem na určení, že je oprávněným držitelem dotčeného pozemku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce užívá předmětný pozemek na základě nájemní smlouvy, přičemž si je vědom, že pozemek je ve vlastnictví jiné osoby, takové užívání pozemku představuje detenci, nikoliv držbu ve smyslu občanského zákoníku, neboť žalobce nemá vůli nakládat s věcí jako s vlastní. V daném případě je naléhavý právní zájem dán jen tehdy, pokud je právní postavení žalobce nejisté nebo ohrožené, v daném případě žalobce ví, že není vlastníkem pozemku a jeho právní postavení nájemce není ohroženo. Naléhavý právní zájem na určení, že je oprávněným držitelem dotčené nemovitosti proto dán není. Právní postavení žalobce jako nájemce není nejisté, ani ohrožené, jeho nájemní vztah k dotčenému pozemku i nadále trvá, žalobce si je jasně vědom, že není vlastníkem dotčeného pozemku, že vlastníkem dotčeného pozemku je jiná osoba, původně Česká republika, nyní první žalovaný. Za situace, kdy se svého práva žalobce může domáhat a domáhá žalobou na určení vlastnického práva, tak žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení, že je oprávněným držitelem dotčeného pozemku.

25. Jiná je situace ohledně žaloby na určení vlastnického práva, tam naléhavý právní zájem dán je, neboť se jedná o nemovitost zapsanou v katastru nemovitostí, nemovitost je zapsána na prvního žalovaného jako vlastníka a bez výroku soudu o určení vlastnictví by se žalobce nemohl domáhat změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Platí, že navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti, které se zapisuje do katastru nemovitostí, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí České republiky. Což je daný případ, neboť žalobce tvrdí, že je vlastníkem žalobcem vlastníkem dotčené nemovitosti, avšak v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsán první žalovaný (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 543/2001).

26. Mimořádné vydržení dle o.z. se neopírá o dobrou víru, ale o nedostatek „nepoctivého úmyslu“ držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 2215/2024).

27. Jak vyplynulo z provedeného dokazování žalobce se stal nájemcem dotčeného pozemku na základě nájemní smlouvy ze dne 8. 2. 1995 na dobu od 1. 10. 1994. Tato nájemní smlouva byla ukončena výpovědí ke dni 30. 9. 2006. Následně se opět žalobce stal nájemcem dotčeného pozemku na základě nájemní smlouvy ze 4. 10. 2006 č. [spisová značka], tato nájemní smlouva i nadále trvá, tedy nájemní vztah žalobce k určenému pozemku trvá dosud. V mezidobí došlo ke změně vlastníka dotčeného pozemku z České republiky zastoupeného Pozemkovým fondem České republiky na prvního žalovaného, a to na základě kupní smlouvy ze dne 6. 8. 2008 s právními účinky zápisu k 13. 11. 2018. Tuto skutečnost též původní vlastník žalobci oznamoval přípisem ze dne 5. 12. 2018. Byť žalobce žádal o převod dotčeného pozemku do svého vlastnictví této žádosti původní vlastník nevyhověl. Žalobce následně uzavřel s prvním žalovaným smlouvu o smlouvě budoucí kupní ohledně dotčeného pozemku ze dne 1. 3. 2019, tedy po celou dobu žalobce věděl, kdo je vlastníkem dotčeného pozemku a dotčený pozemek užíval z pozice nájemce, nikoliv jako vlastník pozemku, tedy dotčený pozemek neužíval s vůlí pozemek vlastnit. Vůli pozemek vlastnit projevil ve své žádosti o převod vlastnického práva k dotčenému pozemku ze dne 15. 8. 2004, této žádosti však nebylo vyhověno. Žalobce je tedy pouhým detentorem dotčeného pozemku. Držbou je faktické ovládání věci s úmyslem nakládat s ní jako s vlastní (tzv. animus possidendi). Detence je pouze faktické ovládání věci bez tohoto úmyslu, typicky u nájemce, vypůjčitele, zástavního věřitele a podobně. Držitel tak může být v dobré nebo zlé víře detentor nikoliv, protože detentor nemá vůli věc vlastnit. To, že držba vyžaduje úmysl nakládat s věcí jako s vlastní vyplývá nejen z ustanovení § 129 odst. 1 obč. zák. s účinností do 31. 12. 2013, ale i z ustanovení § 989 odst. 1 o. z. účinného od 1. 1. 2014. S ohledem na to, že žalobce je pouhým detentorem dotčeného pozemku, nikoliv držitelem, nezbylo soudu než uzavřít, že žalobce není oprávněným držitelem dotčeného pozemku.

28. Co se týče námitky vydržení, pak jak původní občanský zákoník č. 40/1964 Sb. účinný do 31. 12. 2013 ve svém ustanovení § 134, tak i nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. účinný od 1. 1. 2014 ve svém ustanovení § 1095 stanoví podmínku pro vydržení, že vydržet lze věc kterou osoba drží tak, že s věcí nakládá jako s vlastní. To znamená, že osoba, která namítá vydržení, nemůže být pouhým detentorem věci, ale držitelem věci, to znamená držet věc s úmyslem nakládat s ní jako vlastní, to znamená, musí se jednat o držitele vlastnického práva, tedy vydržet vlastnické právo nemůže „pouhý“ nájemce, nájemce je detentorem věci, nikoliv držitelem a jako takovému mu nesvědčí vydržecí právo, a to ani řádné, ani mimořádné. Žalobci bylo zřejmé, že není vlastníkem dotčené věci, že užívá dotčenou věc pouze na základě nájemní smlouvy, tedy že není jejím držitelem, ale pouhým detentorem a byl tak v nepoctivém úmyslu držet věc jako věc vlastní a nemohl tedy dotčenou nemovitost vydržet ani mimořádně ve smyslu ustanovení § 1095 o. z.

29. Soudu tak nezbylo než konstatovat, že žalobci nesvědčí ani právo oprávněné držby, ani vydržecí právo, tedy že žalobce není ani oprávněným držitelem, ani vlastníkem dotčené nemovitosti, když žalobce je pouhým detentorem. Soudu proto nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

30. Co se týče druhé žalované, pak ta ve věci není pasivně legitimována, byla pouze zaměstnankyní Pozemkového fondu České republiky, která jménem svého zaměstnavatele uzavírala nájemní smlouvy s žalobcem na dotčený pozemek. Tedy ani vůči druhé žalované žaloba není důvodná a jako nedůvodná byla zamítnuta.

31. Pouze nad rámec výše uvedeného soud dodává, že za splnění podmínek stanovených ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní ze dne 1. 3. 2019 stanovených v bodě 2.4 smlouvy, to znamená, pokud první žalovaný nesplní svou povinnost ve lhůtě do 60 kalendářních dní ode dne výmazu omezení vlastnického práva, a to konkrétně předkupního práva a zástavního práva zákonného, která se vztahují k dotčené nemovitosti na základě výzvy oprávněné strany uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem bude koupě dotčené nemovitosti, se bude moci žalobce domáhat splnění práv z této smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 1. 3. 2019, jak je i charakterizováno v článku 3.5 této smlouvy.

32. Co se týče náhrady nákladů řízení pak žalovaní měli plný úspěch ve věci, mají tak právo dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „o. s. ř.“) právo na plnou úhradu účelně vynaložených nákladů řízení s ohledem na to, že druhá žalovaná se svého práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, bylo vysloveno, že ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

33. Jiná je situace ohledně prvního žalovaného, v daném případě soud neshledal podmínky dle ustanovení § 150 občanského soudního řádu pro to, aby soud z důvodu hodných zvláštního zřetele výjimečně prvnímu žalovanému náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal a přiznal tak úspěšnému prvnímu žalovanému právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

34. Podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), účinného od 1. 1. 2025 se částka 113 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné, jde-li o obchodní závod, nemovitou věc, nebo právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.

35. Náklady řízení prvního žalovaného sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a.t. z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč sestávající z částky 5 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 9. 2025 náhrada 1 673,35 Kč za 138 ujetých km v částce 1 073,35 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 883,35 Kč (16 860 Kč + 1 350 Kč + 1 673,35 Kč) ve výši 4 175,50 Kč. Celkem tedy náklady řízení prvního žalovaného činí 24 059 Kč.

36. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit prvnímu žalovanému k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro stanovení delší lhůty splatnosti či plnění ve splátkách.