7 C 478/2013 - 312

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená dne [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků řízení k nemovitým věcem, a to k pozemku parcela č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [adresa], č.p. [Anonymizováno], rodinný dům, a pozemku parcela č. [hodnota], zahrada, zapsaných na Listu vlastnictví č. [hodnota], pro katastrální území [adresa] a obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej nemovitých věcí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek dražby bude mezi účastníky rozdělen rovným dílem.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice na nákladech řízení státu částku [částka], a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna nahradit České republice na nákladech řízení státu částku [částka], a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhá se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem, a to k pozemku parcela č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [adresa], č.p. [Anonymizováno], rodinný dům, a k pozemku parcela č. [hodnota], zahrada, zapsaných na Listu vlastnictví č. [hodnota], pro katastrální území [adresa] a obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (dále též jen „nemovitosti“ nebo „nemovité věci“), nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované a žalované byla uložena povinnost vyplatit žalobci vypořádací podíl. Učinil tak s odůvodněním, že nemovitosti účastníci nabyli za trvání manželství do bezpodílového spoluvlastnictví Smlouvou o převodu nemovitostí [Anonymizováno] kupní ze dne [datum]. Manželství účastníků uzavřené dne [datum] bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Jelikož v zákonné tříleté lhůtě od právní moci rozsudku o rozvodu nedošlo mezi účastníky k dohodě o vypořádání BSM, ani nebyla podána žaloba na vypořádání BSM, stali se účastníci jejich podílovými spoluvlastníky, kdy každý vlastní jejich ideální . Od rozvodu užívá nemovitosti výhradně žalovaná, žalobce do nich nemá přístup. Žalobce se několikrát pokoušel se žalovanou dohodnout na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť toto neplní svůj účel a žalobce v něm nechce setrvávat, ale žalovaná s tím nesouhlasila a žalobce s ohledem na zájem tehdy nezletilé dcery [jméno FO] věc soudně neřešil. Dcera účastníků je již zletilá a soběstačná, proto žalobce opětovně vyzval žalovanou k řešení situace dne [datum], ale opět bezúspěšně. Nemovitosti jsou reálně nedělitelné.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] navrhla, aby podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem bylo zrušeno, žalovaná se stala výlučnou vlastnicí nemovitostí a žalobci byl přiznán vypořádací podíl v maximální výši [částka]. Uvedla, že nemovité věci byly účastníky koupeny do BSM na základě Kupní smlouvy ze dne [datum] za kupní cenu [částka]. Rodinný dům byl postaven v roce 1868, v roce 1925 byla provedena přístavba. Potvrdila, že po rozvodu manželství účastníků nedošlo do tří let k vypořádání BSM a účastníci se tak stali podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, a to každý ve výši ideální . Za trvání manželství nebyly na nemovitostech provedeny téměř žádné stavební úpravy, kromě studny na užitnou vodu, dočasného WC a koupelny. Veškeré opravy a rekonstrukce probíhaly až po rozvodu manželství, a to z výlučných finančních prostředků žalované a z finančních prostředků patřících do SJM z dalšího manželství žalované. Žalobce po rozvodu manželství neměl o nemovitosti zájem. Žalobce se poprvé domáhal vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem v roce 2005, poté mezi nimi existovala ústní dohoda, podle níž žalovaná po žalobci požadovala minimální výživné na jejich nezletilou dceru [jméno FO] a žalobce přislíbil, že svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech na dceru [jméno FO] převede. Od [datum] začala dcera účastníků pracovat na plný úvazek a začala se finančně podílet na rekonstrukci domu. Během roku 2010 a 2011 dcera [jméno FO] do nemovitostí investovala celkem [částka]. Žalovaná uzavřela dne [datum] manželství s [jméno FO], toto bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] došlo mezi žalovanou a jejím bývalým manželem [jméno FO] k uzavření dohody o vypořádání jejich SJM, podle níž náklady rekonstrukce nemovitostí v celkové hodnotě [částka] připadly do výlučného vlastnictví žalované a tato se zavázala zaplatit [jméno FO] z titulu vypořádání SJM částku [částka] nejpozději do pěti let. Dne [datum] uzavřela dcera účastníků [jméno FO] manželství a potřebovala řešit svoji bytovou situaci. Žalovaná se s dcerou domluvila, že jí vrátí finanční prostředky, které do nemovitých věcí investovala, ve výši [částka], a to tak, že žalovaná se stala spoludlužníkem hypotečního úvěru dcery [jméno FO] a jejího manžela a od [datum] splácí měsíčně [částka]. Dne [datum] prodala žalovaná nemovité věci, které vlastnila v obci [adresa], za kupní cenu [částka]. Z těchto finančních prostředků žalovaná zaplatila od léta 2013 do roku 2014 za rekonstrukci a opravy nemovitostí [částka]. Od roku 1988 do roku 2014 vynaložila žalovaná na rekonstrukci a opravy nemovitých věcí celkovou částku [částka]. Žalobce se na žádných investicích nepodílel. Žalovaná vznesla námitku započtení z její strany vynaložených investic do nemovitých věcí ve výši [částka] proti hodnotě vypořádacího podílu žalobce. Nárok žalobce na vypořádací podíl ve výši přesahující částku [částka] považuje za rozporný s dobrými mravy, neboť žaloba byla žalobcem podána přes ústní dohodu účastníků, podle níž se žalobce zavázal převést svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech na dceru [jméno FO].

3. S ohledem na délku řízení, charakter sporu a vyslovené závazné právní názory odvolacího soudu v jeho zrušovacích rozhodnutích provedl soud podrobnou rekapitulaci dosavadního průběhu řízení stran procesních stanovisek učiněných účastníky od zahájení řízení až do posledního rozhodnutí odvolacího soudu i v rámci písemného odůvodnění tohoto rozsudku.

4. Žalobce v reakci na vyjádření žalované k žalobě v podání ze dne [datum] uvedl, že nemovitosti byly pořízeny za novomanželskou půjčku 30.000 Kčs, kterou splácel ještě několik let po rozvodu. V době pořízení byly nemovitosti v havarijním stavu. Za trvání manželství byly opraveny omítky, provedena rekonstrukce elektroinstalace, opravena okna, fasáda domu, vykopána studna a provedeny rozvody vody do kuchyně, vybudována koupelna a WC. Také byla zřízena přípojka pitné vody a dům byl připojen na obecní vodovod. Po rozvodu proběhla rekonstrukce topení, v této souvislosti žalované uhradil polovinu nákladů. Není pravda, že by neměl zájem nemovitosti řešit, žalovaná se však odmítala jakkoli dohodnout a žalobce nechtěl s ohledem na dceru [jméno FO] soudním sporem narušovat rodinné vztahy. V roce 2005, jak uvedla žalovaná, žalobce žalovanou vyzval opětovně ke zrušení a vypořádání jejich spoluvlastnictví, avšak bez výsledku. Žalobce popírá, že by slíbil darování svého spoluvlastnického podílu dceři [jméno FO] a už vůbec ne jako „protihodnotu“ za dohodu o nižším výživném. O výši výživného vždy rozhodoval soud. Žalobce nikdy nebyl žádným způsobem obeznámen s tím, že na domě jsou prováděny rekonstrukce, tyto probíhaly bez jeho vědomí a souhlasu. Žalovaná dům užívala výhradně se svojí rodinou, nikdy nepožadoval, aby mu bylo placeno bezdůvodné obohacení za užívání jeho spoluvlastnického podílu žalovanou. Namítl promlčení investic, které žalovaná požaduje započítat na jeho vypořádací podíl. Vyslovil ochotu věc řešit dohodou, podle níž by mu žalovaná na vypořádací podíl zaplatila částku [částka].

5. V podání ze dne [datum] žalovaná setrvala na svém stanovisku stran maximální výše vypořádacího podílu [částka], kterou je ochotna a vzhledem ke svým příjmům a závazkům schopna žalobci zaplatit. Zdůraznila, že skutečnosti uváděné žalobcem se nezakládají na pravdě, novomanželskou půjčku spláceli účastníci společně za trvání manželství, během manželství byly na nemovitostech provedeny pouze havarijní opravy, žalobce žalované polovinu nákladů na topení neuhradil, o rekonstrukcích a investicích do domu žalobce věděl. Žalovaná investovala do rekonstrukce a oprav nemovitostí celkovou částku [částka], o čemž předkládá doklady.

6. V podání ze dne [datum] uplatnil žalobce jako obranu proti započtení investic žalované na jeho vypořádací podíl nárok na bezdůvodné obohacení ve výši [částka] (nájemné ve výši [částka] měsíčně za užívání jeho spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech za období od června 1991 do března 2015 včetně).

7. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne [datum], č.j. [spisová značka] bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované, žalované bylo uloženo nahradit žalobci na vypořádací podíl částku [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, návrh žalobce na vydání bezdůvodného obohacení po žalované ve výši [částka] byl zamítnut a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že v daném případě je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodnutím konstitutivním, zakládající nové právní poměry. Zdůraznil, že občanský zákoník č. 89/2012 Sb. stanoví obdobně jako předchozí občanský zákoník č. 40/1964 Sb. nejen možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí jednotlivých způsobů vypořádání. Odvolací soud provedl podrobnou právní analýzu, jaká konkrétní právní ustanovení má soud v dané věci aplikovat a jak má ve věci postupovat, a to i včetně uvedení závěrů plynoucích z judikatury Nejvyššího soudu vztahujících se k dané problematice. Uvedl, že § 1148 občanského zákoníku zakotvuje tzv. vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu. V přezkoumávané věci žalobce uplatnil nárok na vypořádání spoluvlastnictví v užším smyslu, žalovaná v průběhu řízení uplatnila námitku započtení investic v částce [částka] proti vypořádacímu podílu, která spadá do vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu (nebylo však vyjasněno, zda se jednalo o investice vynaložené se souhlasem žalobce na základě vzájemné dohody účastníků či bez souhlasu žalobce a bez vzájemné dohody účastníků) a v reakci na její návrh žalobce uplatnil další nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětu spoluvlastnictví nad rámec spoluvlastnického podílu v částce [částka]. Zdůraznil, že procesní návrh žalované nelze posoudit jako zápočet a vysvětlil, z jakých konkrétních důvodů. Započtení pohledávek žalované na přiměřenou náhradu není možný, stejně jako nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení nelze posoudit jako obranu proti započtení investic žalované. Jestliže v tomto typu řízení je vznesen požadavek na zaplacení peněžité částky, takto uplatněný další nárok nezbytně vyžaduje návrh účastníka nebo vzájemný návrh účastníka se všemi zákonnými náležitostmi, včetně splnění poplatkové povinnosti. V tomto směru bylo na soudu I. stupně, aby účastníky v rámci své poučovací povinnosti vyzval k jednoznačnému upřesnění jejich procesních stanovisek tak, že pokud na nich nadále trvají, měl je poučit o podstatných náležitostech takových návrhů s tím, že se o nich rozhoduje samostatným výrokem. V daném typu řízení je vyloučeno provést zohlednění finančních aspektů věci v rámci rozhodování o výši náhrady za spoluvlastnický podíl. Odvolací soud soudu I. stupně uložil, aby vytýkané nedostatky odstranil, splnil svou zákonnou poučovací povinnost, řádně provedl důkazní řízení, uvedl, k jakým pro věc zásadním skutkovým zjištěním a na základě jakých konkrétních důkazů dospěl, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci, včetně solventnosti účastníků, jak věc po právní stránce hodnotil, a to s ohledem na závaznost zákonného pořadí jednotlivých způsobů vypořádání.

8. V reakci na výzvy soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] a č.j. [spisová značka], které byly účastníkům řízení řádně doručeny, žalobce sdělil, že netrvá na uplatněném nároku na zaplacení částky [částka] s ohledem na právní názor odvolacího soudu, a žalovaná uvedla, že se rozhodla na základě usnesení odvolacího soudu neuplatňovat nárok na započtení částky [částka] s tím, že nárok na započtení pohledávek uplatní až po právní moci rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

9. V podání ze dne [datum] žalovaná navrhla, aby podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem bylo zrušeno, spoluvlastnický podíl žalobce byl přikázán do výlučného vlastnictví žalované, a to bez náhrady. Uvedla, že žalobce se snaží těžit ze svého postavení spoluvlastníka, požadavek žalobce na vyplacení náhrady za spoluvlastnický podíl ve výši jeho spoluvlastnického podílu je nemravný. Kdyby se žalovaná o nemovitosti nestarala, neinvestovala do jejich údržby, modernizace, tak by rodinný dům dnes již neexistoval, neboť by musel být zdemolován. K vypořádání by zůstala jen cena pozemků, která by na pokrytí nákladů demolice ani nestačila. Za období od podání žaloby žalovaná z důvodu dalších nutných a nezbytných oprav do domu vložila [částka], v současnosti je v havarijním stavu štítová zeď, kde hrozí zhroucení, když dle znalce cena této opravy vyjde nejméně na [částka]. Žalobce ani za dobu od podání žaloby neprojevil sebemenší snahu se na opravách a údržbě domu podílet. Žalobci sice přináleží právo na vyplacení náhrady za spoluvlastnický podíl, ale za daných okolností nelze jeho požadavku vyhovět pro rozpor s dobrými mravy, když žaloba je zřejmým zneužitím institutu spoluvlastnictví. Dle judikatury dovolacího soudu lze náhradu za spoluvlastnický podíl pro rozpor s dobrými mravy nejen snížit, ale i nepřiznat. Žalobce nejevil o nemovitosti žádný zájem, nerušil žalovanou v užívání celé nemovitosti, nepodílel se na její údržbě ani odstraňování škod, nyní se snaží těžit toliko ze svého postavení spoluvlastníka.

10. Žalobce v podání ze dne [datum] setrval na své žalobě. Požadavek žalované, aby žalobci nebyla přiznána žádná náhrada, považuje za nezákonný, defacto by se jednalo o vyvlastnění bez náhrady, což je v rozporu s článkem 11 Listiny základních práv a svobod. V jednání žalobce nelze spatřovat žádné porušení dobrých mravů, tedy takové jednaní, kdy by těžil ze svého nepoctivého jednání či protiprávního činu. O vypořádání spoluvlastnictví se žalobce pokoušel smírnou cestou řadu let, toto žalovaná odmítala, žalobce neměl po celou dobu přístup do nemovitostí a žalovaná mu za užívání jeho spoluvlastnického podílu nehradila žádnou náhradu. Žalovaná se s žalobcem o ničem neradila, veškeré úpravy dělala bez jeho souhlasu a vědomí, užitek ze zhodnocení nemovitostí měla výlučně ona. Žalovaná řadu let věděla, že žalobce požaduje zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, toto však odmítala řešit. Žalované nic nebránilo řešit tehdejší BSM a později podílové spoluvlastnictví v době, kdy investice ještě nebyly učiněny, přesto tak neučinila, takže nyní se dovolávat rozporu s dobrými mravy je absurdní. Prostřednictvím tvrzení o porušení dobrých mravů nelze obcházet ustanovení zákona o tzv. širším vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaná nárok ohledně jejich investic do nemovitostí řádně neuplatnila.

11. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne [datum], č.j. [spisová značka] bylo podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem zrušeno, dále byl nařízen prodej nemovitých věcí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi dosavadní spoluvlastníky rovným dílem, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu. Usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], Krajský soud v Brně rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Mimo jiné zkonstatoval, že soud I. stupně správně zadal vypracování dodatku znaleckého posudku ze dne [datum], při jednání dne [datum] realizoval výslech soudního znalce a výslech žalovanou navržených svědků k prokázání tvrzení žalované dovolávající se ve věci aplikace dobrých mravů a zjevného zneužití práva. Z odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí nevyplývá, jak soud I. stupně provedené důkazy hodnotil, k jakým skutkovým a právním závěrům ve vztahu k nim dospěl. Odvolací soud zdůraznil, že s účinností od [datum] zákon výslovně uznává zásadu dobrých mravů jako obecný princip, ovládající výklad i aplikaci občanskoprávních norem, ke kterému je třeba přihlížet při „použití právního předpisu“, tedy i při vydání konstitutivního rozhodnutí. Nelze tedy vyloučit, aby výjimečně byly podle skutkových okolností vypořádací podíly účastníků s ohledem na dobré mravy modifikovány. Posouzení toho, zda ve věci jde o rozpor výkonu práva s dobrými mravy či o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany, zůstalo ze strany soudu I. stupně zcela nezodpovězeno. Dále je třeba vyjít ze zásady, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, a že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ani z protiprávního vztahu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby v dalším řízení odstranil vytýkané nedostatky, tj. jednoznačně uvedl, k jakým pro věc zásadním skutkovým zjištěním a na základě jakých konkrétních důkazů dospěl, tj. jaký učinil závěr o skutkovém stavu, včetně vypořádání argumentace žalované, dovolávající se zejména aplikace dobrých mravů a zákazu zneužití práva, a jak věc po právní stránce hodnotil, a to s ohledem na závaznost zákonného pořadí jednotlivých způsobů vypořádání.

12. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne [datum], č.j. [spisová značka] bylo podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem zrušeno, nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované, dále bylo vysloveno, že žalovaná není povinna nahradit žalobci na vypořádací podíl žádnou částku a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], byl rozsudek soudu I. stupně zrušen, věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení a současně bylo nařízeno, aby věc v dalším řízení u soudu I. stupně projednal a rozhodl o ní jiný soudce než soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Odvolací soud zejména uvedl, že skutkový závěr soudu I. soudu je zcela tristní a vadný, je s podivem s ohledem na délku sporu, že soud I. stupně „přehlédl“ tu zásadní skutečnost, že Dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů ze dne [datum] se netýká účastníků tohoto řízení a že byla uzavřena mezi bývalými manžely [Jméno zainteresované osoby 1/0] a [jméno FO], kteří si takto vyřešili vypořádání svého zaniklého SJM. Lze se také ztotožnit s vyjádřením žalobce, že okolnosti příslibu převodu jeho poloviny na dceru účastníků nemohou být důvodem nepřiznání žádné náhrady. Soud I. stupně nevyslyšel apel odvolacího soudu vyslovený ve dvou předchozích zrušovacích rozhodnutích o řádném důkazním řízení a ani apel, aby se soustředil na podstatu věci tak, aby byly vytvořeny základní předpoklady pro meritorní rozhodnutí v rámci odvolacího řízení. Na soudu I. stupně v dalším řízení bude, aby při respektování ustálené soudní judikatury vypořádal nárok, který je předmětem tohoto sporu, aby přihlédl ke všem okolnostem daného případu a zohlednil investice, které do nemovité věci vložila výlučně žalovaná a jakým způsobem se toto projevilo na zhodnocení nemovité věci, aby se vypořádal s argumentací žalované týkající se dobrých mravů a zneužití práva, a své rozhodnutí postavil na přesvědčivém skutkovém závěru a odpovídajícím právním posouzení.

13. Soud ve věci provedl dokazování níže uvedenými listinami, výpověďmi svědků, znaleckým posudkem a jeho dodatkem, výslechem znalce, přičemž z nich zjistil následující skutečnosti:

14. Z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne [datum], č.j. [spisová značka] bylo zjištěno, že manželství uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne [datum] bylo s účinností od [datum] (právní moc rozsudku) rozvedeno. Tímto rozsudkem byla nezletilá dcera účastníků [jméno FO], nar. [datum], svěřena do výchovy žalované a žalobce byl zavázán přispívat na její výživu počínaje dnem právní moci výroku o rozvodu manželství částkou 400 Kčs měsíčně.

15. Z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne [datum], sp.zn. [právnická osoba] [Anonymizováno] (bez doložky právní moci) bylo zjištěno, že jím byla schválena dohoda rodičů (účastníků tohoto řízení), podle které se žalobce zavázal počínaje dnem [datum] přispívat na výživu nezletilé dcery účastníků [jméno FO] částkou [částka] měsíčně. Současně byl upraven styk žalobce s nezletilou dcerou [jméno FO]. V odůvodnění soud mimo jiné uvedl, že dohodnuté zvýšené výživné pro nezletilou [jméno FO] odpovídá současným poměrům jak na straně obou rodičů, tak na straně nezletilého dítěte.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí List vlastnictví č. [hodnota] a notářského zápisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že účastníci řízení na základě kupní smlouvy ze dne [datum], registrované státním notářstvím [adresa] dne [datum] pod číslem registrace [Anonymizováno] nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví manželů nemovité věci, a to pozemek parcela č. [hodnota], rodinný dům č.p. [Anonymizováno] na pozemku parcela č. [hodnota], a pozemek parcela č. [hodnota], zapsané v evidenci nemovitostí na Listu vlastnictví č. [hodnota], pro obec a katastrální území [adresa], za kupní cenu 34.932 Kčs. Část kupní ceny ve výši 30.000 Kčs se účastníci zavázali zaplatit z výnosu novomanželské půjčky. V katastru nemovitostí jsou tyto nemovité věci zapsány na Listu vlastnictví č. [hodnota], pro katastrální území [adresa] a obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Z knihovní vložky č. [hodnota], katastrální obec [adresa] a soudní [adresa] nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci.

17. Z výzvy ze dne [datum] adresované žalované bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím své zástupkyně sdělil žalované, že chce vyřešit vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, raději by situaci řešil dohodou, přičemž žalovanou požádal o sdělení stanoviska ve lhůtě do [datum].

18. Z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že manželství uzavřené mezi [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] dne [datum] bylo rozvedeno. Z Dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná se s bývalým manželem [jméno FO] dohodla mimo jiné na tom, že náklady spojené s rekonstrukcí rodinného domu [adresa] v hodnotě cca [částka] připadnou do výlučného vlastnictví žalované, žalovaná se zavázala zaplatit [jméno FO] vypořádací podíl ze zaniklého společného jmění manželů ve výši [částka] do pět let od podpisu dohody.

19. Z Kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná touto smlouvou prodala nemovité věci v jejím výlučném vlastnictví v obci [adresa] za celkovou kupní cenu [částka].

20. Ze znaleckého posudku ze dne [datum], č. [hodnota]-[Anonymizováno], vypracovaného k zadání soudu soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], byla srovnávací metodou zjištěna aktuální obvyklá cena nemovitých věcí dle jejich současného stavu (prohlídka provedena dne [datum]) [částka]. Znalec na str. 2 znaleckého posudku uvedl, že původní stavba domu je z roku 1868, oprava přístavbou z roku 1925, postupné další opravy byly prováděny uživateli po dílčích krocích od roku 1983, kdy byly soustředěny na možnost základního užívání, a dále od roku 1988 až po rok 2014, kdy byl dům uveden do současných standardů. Je zřejmé, že při postupné a dlouholeté úpravě a rekonstrukci dojde k opakovaným pracím na odstranění či zlepšení téhož problému. Původní oprava, která zajišťuje základní funkci prvku či vybavení, může být následně zlepšena na vyšší standard a ještě i dále v souvislosti s jinou opravou opět podrobena dalšímu zásahu. Tak dojde k opakovaným pracím a nákladům. Prvkům a vybavení také dojde za 20 let životnost a uvedení do současných standardů je nutné už i jen z hlediska opotřebení. Některé úpravy byly prováděny i vícekrát. Nelze stanovit, do jaké míry se jednalo o rekonstrukci nutnou k základní funkci objektu, do jaké míry se jednalo o opakované práce vzhledem ke zvolenému postupu či o opakované práce na uvedení prvků a vybavení do současných standardů.

21. Z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] bylo zjištěno, že při vypracování znaleckého posudku vycházel i z dokladů, které do spisu založila žalovaná za účelem prokázání svých tvrzeních o realizovaných investicích na opravy, údržbu a modernizaci nemovitostí (které jsou obsaženy ve čtyřech přílohových obálkách žalované založených ve spise v jedné bílé a třech modrých složkách). Některé doklady jsou adresné přímo na číslo domu, některé jsou anonymní. Spousta prací na rodinném domě byla provedena svépomocí a neodborně, některé práce či investice musely být v průběhu let činěny opakovaně. Realizované práce lze velmi obtížně specifikovat jako práce udržovací či rekonstrukční. Ve zhodnocení nemovitostí se [částka] nebo [částka], které plynou z dokladů předložených žalovanou, nikterak neprojevilo, neboť se jednalo o práce udržovací, opakované, následné, jakoby „zbytečné“, ale jejichž potřeba byla vyvolána jinými pracemi. Při stanovení „současné obvyklé ceny po opravách“ nemovitostí ve výši [částka] použil srovnávací metodu s nemovitostmi obdobnými v okolí. Rodinný dům byl postaven v roce 1868, v roce 1925 byla provedena přístavba hospodářských částí a rekonstrukce domu včetně výměny oken a dveří. Aktuální tržní cena nemovitostí dle jejich stavu k roku 1988 (tedy bez následných investic) by činila [částka].

22. Z Dodatku ze dne [datum], č. [hodnota]-[Anonymizováno] ke znaleckému posudku ze dne [datum], č. [hodnota]-[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], který vypracoval k zadání soudu soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO], bylo zjištěno, že jím byla aktualizována obvyklá cena nemovitostí dle jejich současného stavu (místní šetření provedeno dne [datum]), a to porovnávací metodou s nemovitostmi obdobnými v okolí, na částku [částka]. Na straně 9-10 dodatku znalec uvedl, že při určení obvyklé ceny zohlednil i to, že při místním šetření byly ve srovnání se stavem nemovitostí při místním šetření v roce 2015 odhaleny závady ve stavebně technickém stavu domu a byly provedeny další úpravy. Zkonstatoval, že praskliny, zejména dvorních oddělujících zdí, vyžadují neodkladný stavební zásah, je nanejvýš vhodné provést rekonstrukci a opravu střechy, je nutné zabránit vzlínající vlhkosti. Tento stav je horší než před 3 roky. Při ocenění je třeba přihlédnout k celkovému stavu a stavebně technickým vlastnostem. Rozdíl mezi cenovou úrovní roku 2015 a roku 2018 nelze tedy určit jen pomocí extrémního nárůstu cen realit. Tento bude v daném případě výrazně menší, přiměřeně o lineární opotřebení (nehraje však výraznou roli) a hlavně díky nestandardním negativním projevům. Provedené práce a úpravy lze vnímat jen jako zmírnění tohoto dopadu.

23. Z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] bylo zjištěno, že pokud by na rodinném domě nebyly prováděny opravy, které prováděny byly (podlahy, obklady, práce na fasádě atd.), byl by rodinný dům neobyvatelný. Je škoda, že opravy nedělala profesionální firma. Střecha je sice funkční, ale z hlediska stavebně-technického je už na konci životnosti. Veškeré aktuální zjištěné závady byly promítnuty do ceny nemovitostí.

24. Z výslechu svědka [jméno FO] (v přátelském poměru k žalované) bylo zjištěno, že přímo od žalobce neslyšel, že by sliboval dát svoji půlku na nemovitostech dceři [jméno FO], toto mu říkala žalovaná. Z výslechu svědkyně [jméno FO] (sousedka žalované) bylo zjištěno, že nebyla přímo svědkem rozhovorů účastníků, jakým způsobem se zamýšleli vypořádat s nemovitostmi. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] (kamarádka žalované) bylo zjištěno, že žalobce u nich říkal, že bude dávat dcerce menší výživné a že jí nechá napsat půl domu. Z výslechu svědka [jméno FO] (bývalý manžel žalované) bylo zjištěno, že aby byly nemovitosti přepsány na dceru účastníků [jméno FO], byl nápad žalované, neustále na tom trvala. Účastníci se kvůli domu hádali. Žalobce neprojevil zájem podílet se na placení daní a dalších záležitostí u nemovitostí. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] (dcera účastníků) bylo zjištěno, že až byla trošku starší, tak žalobce řekl, že polovinu nemovitostí napíše na ni. Proto bylo i tak nízké výživné. Žalobce to vždy odůvodnil tím, že bude mít jednou půlku v [Anonymizováno], že to na ni napíše v 18. Jakmile se začalo blížit datum jejích 18. narozenin, tak se ho ptala, jak to bude s domem v [Anonymizováno] a to už vůbec nereagoval. Neměl zájem, řekl, že [adresa] jsou jeho a že to na ni nenapíše. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] (bývalá manželka žalobce, v přátelském poměru k žalované a dceři účastníků [jméno FO]) bylo zjištěno, že se žalobcem sdílela společnou domácnost od roku 1991 do roku 2001. Vztahy mezi účastníky nebyly moc dobré. Žalobce hovořil o tom, že až bude dcera dospělá, že svou část na ni převede. Neví, proč k tomu nedošlo, je těžké se s ním na něčem domluvit.

25. Návrh žalované na provedení dokazování listinami (doklady) vztahujícími se k realizovaným investicím do nemovitých věcí od roku 1988 nadále, které jsou obsaženy ve čtyřech přílohových obálkách žalované vzadu volně ve spise (1 bílá a 3 modré složky), byl s ohledem na výsledky provedeného dokazování (kdy navíc tyto doklady zohlednil při vypracování znaleckého posudku a jeho dodatku znalec) a zejména právní závěry učiněné níže pro nadbytečnost zamítnut, neboť zjištění z nich plynoucí (ať by byly jakékoli) by na rozhodnutí věci ničeho nezměnily.

26. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

27. Účastníci řízení jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí (každý z nich vlastní jejich ideální ), a to pozemku parcela č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [adresa], č.p. [Anonymizováno], rodinný dům, a pozemku parcela č. [hodnota], zahrada, zapsaných na Listu vlastnictví č. [hodnota], pro katastrální území [adresa] a obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Tyto nemovitosti účastníci nabyli za trvání manželství do bezpodílového spoluvlastnictví Smlouvou o převodu nemovitostí [Anonymizováno] kupní ze dne [datum]. Manželství účastníků uzavřené dne [datum] bylo rozvedeno ke dni [datum]. V zákonné tříleté lhůtě od právní moci rozsudku o rozvodu nedošlo mezi účastníky k dohodě o vypořádání BSM, ani nebyla podána žaloba na vypořádání BSM. Od rozvodu manželství účastníků užívá nemovitosti výhradně žalovaná, od této doby náklady spojené se zachováním, údržbou a modernizací nemovitostí (investice) vynakládala ze svých prostředků pouze žalovaná. Žalovaná do nemovitých věcí investovala bez souhlasu žalobce. Nebylo prokázáno, že by žalovaná o každé konkrétní investici do nemovitostí žalobce předem informovala, s výjimkou investic z roku 2019. Žalobce se o nemovitosti nezajímal, na náklady vynaložené žalovanou na zachování, údržbu a modernizaci nemovitostí nepřispěl. Žalovaná žalobci za užívání nemovitostí nad rámec jejího spoluvlastnického podílu od roku 1988 ničeho neplatila. Žalobce se před podáním žaloby několikrát pokoušel se žalovanou dohodnout na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, avšak bezvýsledně. Obvyklá cena nemovitostí činila k prosinci 2018 (dle stavu k prosinci 2018) [částka].

28. Jak již bylo konstatováno odvolacím soudem v rozhodnutí ze dne [datum], č.j. [spisová značka], u návrhů na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podaných do [datum] a rozhodovaných po [datum] je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od [datum] (dále jen „občanský zákoník“), neboť rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodnutím konstitutivním, tj. zakládající nové právní poměry.

29. Podle ust. § 1122 odst. 1 občanského zákoníku, podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

30. Podle ust. § 1140 odst. 1 občanského zákoníku, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

31. Podle ust. § 1140 odst. 2 občanského zákoníku, každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

32. Podle ust. § 1143 občanského zákoníku, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

33. Podle ust. § 1144 odst. 1 občanského zákoníku, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

34. Podle ust. § 1147 občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

35. Např. dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2018, sp.zn. 22 Cdo 1/2018, možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, stejně jako pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity, jsou pro soud závazné. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle občanského zákoníku tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné (§ 1144 a násl. o. z.); není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.); takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu.

36. Podle ust. § 1148 odst. 1 občanského zákoníku, při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

37. Vypořádání v širším smyslu – lze jen k návrhu účastníka, který má všechny podstatné zákonné náležitosti, podléhá poplatkové povinnosti a rozhoduje se o něm samostatným výrokem, nikoliv v rámci rozhodování o náhradě za spoluvlastnický podíl. Rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má konstitutivní povahu, zakládá práva a povinnosti teprve do budoucna. Právo na zaplacení přiměřené náhrady na základě rozhodnutí soudu tak vzniká spoluvlastníku až právní mocí takového rozhodnutí a teprve proti takto existujícímu nároku lze namítat započtení. Nelze se proto domáhat započtení pohledávek na přiměřenou náhradu, a to ani s odkazem na ust. § 1148 tohoto zákona.

38. Podle ust. § 1148 odst. 2 občanského zákoníku každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví.

39. Podle ust. § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

40. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. d), e) a f) občanského zákoníku, soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.

41. Podle ust. § 6 odst. 1 občanského zákoníku, každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

42. Podle ust. § 8 občanského zákoníku, zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

43. Po provedeném dokazování, z něj zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že veškeré podmínky stanovené občanským zákoníkem pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem jsou splněny.

44. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a závěry plynoucí z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, která se k dané problematice vztahuje.

45. Nemovitosti nabyli účastníci během jejich manželství (do bezpodílového spoluvlastnictví manželů – BSM) na základě kupní smlouvy ze dne [datum] za částku [částka], jejich manželství bylo rozvedeno ke dni [datum]. Jelikož nebylo BSM účastníků do 3 let od právní moci rozvodu vypořádáno, změnil se spoluvlastnický režim nemovitých věcí z BSM na rovnodílné podílové spoluvlastnictví účastníků. O tom nebylo mezi účastníky sporu. Mezi účastníky je dále nesporné, že žalobce nemovité věci neužívá minimálně od jejich rozvodu, tj. od května 1988. Od této doby dosud užívá a v nemovitých věcech bydlí žalovaná, resp. po určitou dobu je užívala společně se svými dětmi a druhým manželem. Žalobce za užívání svého spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech od žalované nepožadoval od května 1988 až do zahájení tohoto řízení žádnou náhradu (tuto uplatnil až v rámci tohoto řízení v podobě námitky započtení proti investicím, které do nemovitostí vynaložila žalovaná).

46. Každý ze spoluvlastníků má zásadně právo rozhodnout se, zda chce i nadále ve spoluvlastnictví setrvat nebo z něj chce vystoupit. Důvody, pro které by soud žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nevyhověl, jsou dva – je žádáno v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků – a v úvahu budou přicházet spíše výjimečně. V každém případě by musely být žalovanou stranou tvrzeny a prokázány, k čemuž v této věci nedošlo; naopak žalovaná od počátku řízení se zrušením spoluvlastnictví souhlasí. Proto soud v této části žalobě vyhověl a dokazování i následnou aplikaci práva zaměřil na způsob vypořádání spoluvlastnictví, který byl předmětem sporu účastníků.

47. Občanský zákoník stanoví nejen možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí jednotlivých způsobů vypořádání. Primárním způsobem vypořádání je rozdělení společné věci (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4000/2015). Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přichází do úvahy druhý způsob vypořádání, a sice přikázání společné věci za náhradu jednomu nebo druhému spoluvlastníku. Nejsou-li dány předpoklady pro přikázání společné věci za náhradu jednomu nebo druhému spoluvlastníku, je poslední variantou prodej společné věci ve veřejné dražbě. Zákonem uvedené posloupnosti způsobů vypořádání je soud povinen respektovat a nemůže jednotlivé způsoby libovolně upřednostňovat.

48. Ve vztahu k druhému možnému způsobu vypořádání, a sice přikázání společné věci za náhradu jednomu nebo druhému spoluvlastníku, se soud musí zabývat zájmem účastníků o předmětné nemovitosti, jejich předpoklady pro účelné využití věci a též otázkou solventnosti – schopnosti toho kterého z účastníků vyplatit druhému z nich přiměřenou náhradu. Hledisko solventnosti profiluje v soudní judikatuře ve dvojí podobě, jednak jako samotná podmínka pro přikázání věci některému ze spoluvlastníků a dále pak jako jedna z okolností, k níž je nutno při vypořádání přihlížet při posouzení toho, komu má být věc přikázána, mají-li o věc zájem všichni nebo více spoluvlastníků.

49. Základem pro stanovení přiměřené náhrady za nemovitosti je cena obvyklá v daném místě a čase stanovená ke dni rozhodování soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Určení výše přiměřené náhrady je otázkou právní, nikoliv skutkovou. V zásadě lze shrnout, při stanovení přiměřené náhrady se přihlíží především k cenám, za něž by byly v daném místě a čase v souladu s nabídkou a poptávkou prodány nemovitosti obdobných kvalit (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 885/2001), a náhrada tak musí vyjadřovat cenu závislou nejenom na konstrukci a vybavení, ale i na poptávce a nabídce v daném místě a čase (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 356/2000). Pro určení přiměřené náhrady je rozhodující cena nemovitostí v době jejich vypořádání (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1927/2004).

50. V případě, že by nemovitosti nebylo možno reálně rozdělit a ani by je nebylo možno přikázat žádnému ze spoluvlastníků, nastupuje třetí zákonná varianta řešení, a to prodej věci a rozdělení výtěžků podle podílů. Rozdělení výtěžku podle spoluvlastnických podílů pak vyjadřuje rozsah, v jakém se spoluvlastníci mají podílet na objemu získaných finančních prostředků.

51. Mezi účastníky nebylo sporu, že nemovité věci jsou reálně nedělitelné (což je objektivně zřejmé i z velikosti a situace nemovitostí). O prvním zákonném způsobu vypořádání tak nebylo možné vůbec uvažovat. Žalobce o nemovité věci neprojevil zájem, naopak výslovně uvedl, že o ně zájem nemá. Žalovaná navrhla, aby nemovité věci byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví. Spornou otázkou byla výše vypořádacího podílu žalobce.

52. Návrh na vypořádání v širším smyslu nebyl ze strany žalované (stran vypořádání investic) ani ze strany žalobce (stran vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí žalovanou nad rámec jejího spoluvlastnického podílu) řádně uplatněn, a to ani po podrobném rozboru dané problematiky v prvním kasačním rozhodnutí odvolacího soudu a ani následně k výslovnému dotazu prvoinstančního soudu v usneseních ze dne 1.6.2018, č.j. 7 C 478/2013-164 a 7 C 478/2013-165. Účastníci se vyjádřili v tomto směru naprosto jasně, když oba uvedli, že vypořádání v širším smyslu v tomto řízení nenavrhují. Jelikož v tomto ohledu nebyl učiněn ze strany ani jednoho z účastníků řádný návrh, nebyly dány podmínky pro rozhodnutí soudu o zastavení řízení o těchto nárocích. Žalované byla daná problematika soudem znovu osvětlena při jednání dne 15.11.2018.

53. Žalovaná s poukazem na korektiv dobrých mravů (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku) a zásadu zákazu zjevného zneužití práva (§ 8 občanského zákoníku) navrhla, aby žalobci nebyla na vypořádacím podílu vyplacena žádná částka, příp. minimální částka, a to s poukazem na následující skutečnosti: 1) ústní příslib žalobce, že svůj spoluvlastnický podíl daruje společné dceři účastníků [jméno FO], což dosud neučinil. V této souvislosti soud uvádí, že pokud by se jednalo o příslib závazný, který žalobce dobrovolně nesplnil, mohla se jeho splnění u soudu domáhat pouze a jen dcera účastníků [jméno FO], neboť v její prospěch byl učiněn. Navíc jeho nesplnění by bylo jen k újmě dceři účastníků a nikoliv žalované. Pokud by z tohoto důvodu neměla být žalobci přiznána žádná náhrada za vypořádání, příp. by mu měla být vyplacena částka výrazně nižší, než by odpovídala obvyklé hodnotě jeho vypořádacího podílu, tak by to neznamenalo, že se takový postup soudu promítne do majetkové sféry dcery účastníků jakožto jediné osoby oprávněné z daného příslibu, ale promítl by se do majetkové sféry žalované, což by však bylo v logickém rozporu s obsahem daného příslibu. Nesplnění tvrzeného příslibu, i kdyby byl prokázán (což se však dle názoru soudu svědeckými výpověďmi nestalo), by tak ani nemohlo z výše uvedených důvodů rozpor s dobrými mravy založit. 2) investice vložené do zachování, údržby a modernizace nemovitých věcí od roku 1988 dosud vynaložila pouze a jen žalovaná, žalobce se o nemovitosti nezajímal, na nic nikdy nepřispěl, byť byl ze strany žalované o potřebě investic ústně informován. V této souvislosti soud uvádí, že tvrzené investice do nemovitých věcí, ať udržovací, nutné či modernizační, žalovaná po celé období vynakládala prokazatelně bez souhlasu žalobce. Sporné mezi účastníky je, zda žalovaná žalobce před vynaložením každé investice o tomto jejím záměru či potřebě investice informovala. Žalobce tvrdí, že s výjimkou investic učiněných v roce 2019 nikoliv. Žalovaná tvrdí, že o ostatních investicích jej informovala ústně a že žalobce odmítl na nich participovat s odůvodněním, že nejsou potřeba. Nicméně i kdyby bylo prokázáno, že žalobce o všech investicích věděl, tak vzhledem k tomu, že s nimi nesouhlasil (tvrzení samotné žalované), měla se žalovaná stran vynaložení investic nikoliv nutných obrátit na soud, který by rozhodoval o sporu spoluvlastníků při hospodaření se společnou věcí, a stran investic nutných (nezbytných, zachraňovacích) je mohla po žalobci požadovat ihned po jejich vynaložení (ve výši jedné poloviny). Jelikož lze vynaložené investice žalovat speciálním postupem, což žalovaná neučinila ani v rámci tohoto řízení v podobě tzv. širšího vypořádání, kdy řádný návrh v tomto směru neučinila, byť byla o této možnosti podrobně instruována v prvním kasačním rozhodnutí odvolacího soudu (se současným poučením, že nárok z titulu investic nelze započíst na vypořádací podíl) a k podání návrhu byla vyzvána i prvostupňovým soudem, nelze dle názoru soudu absenci tohoto postupu, s nímž zákon výslovně počítá v ust. § 1148 občanského zákoníku, nahrazovat či obcházet prostřednictvím obecných institutů dobrých mravů a zákazu zneužití práva v souvislosti s modifikací výše vypořádacího podílu žalobce. Tímto postupem by soud v podstatě legalizoval to, co zákon a judikatura vyšších soudů nepřipouští, a sice že hodnotu vypořádacího podílu lze snížit (započíst na něj) o pohledávku druhého spoluvlastníka z titulu vynaložených investic. 3) žalobce žalobu podal až v době, kdy nemovitosti byly investicemi ze strany žalované opraveny a zhodnoceny. Soud k této argumentaci uvádí, že je sice pravdou, že pokud by žalovaná o nemovitosti nepečovala a svými finančními prostředky je neudržovala, neopravovala a nezvelebovala, tak by tyto byly v současné době v neobyvatelném stavu, jak uvedl i soudem ustanovený znalec, ale zároveň je nutné brát na zřetel, že to byla především žalovaná, měla-li zájem nemovité věci trvale do budoucna užívat, kdo měl vyvinout odpovídající aktivitu k řešení spoluvlastnického vztahu účastníků, nadto za situace, kdy vztahy mezi účastníky nebyly zrovna ideální (jak potvrdili i slyšení svědci), na hospodaření s nemovitostmi, pokud jde o jejich údržbu, opravy a modernizaci, se nedokázali dohodnout, přestože byl žalobce dle tvrzení žalované o potřebě každé investice od roku 1988 nadále předem informován a s jejich vynaložením a podílením se na nich nesouhlasil. Za tohoto v podstatě neměnného stavu věci měla žalovaná ve vlastním zájmu sama a zejména mnohem dříve než žalobce vyvolat řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem. To, že tak nakonec po několika neúspěšných pokusech o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem učinil žalobce, mu rozhodně nelze přičítat k tíži a už vůbec v tomto jeho kroku nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy či zjevné zneužití práva. Žalovaná po celou dobu své bydlení jinak než v předmětných nemovitostech neřešila. Při existujících neshodách mezi účastníky ve výše uvedeném směru muselo být žalované zřejmé, že se žalobce kdykoliv může domáhat řešení spoluvlastnického vztahu u soudu, pokud se na tom účastníci nedohodnou mimosoudně, zvláště pak za situace, kdy nemá zájem nemovitosti užívat a dlouhodobě tak fakticky ani nečiní. Již samotná podstata spoluvlastnického vztahu je spojena s nutností vědomí, že o záležitostech týkajících se společné věci rozhodují vždy spoluvlastníci, kteří nemusí vystupovat jednotně a mohou zastávat odlišné názory, a stejně tak si každý ze spoluvlastníků musí být vědom, že druhý spoluvlastník může kdykoliv uplatnit právo na zrušení spoluvlastnictví (nejsou-li naplněny důvody pro zamítnutí žaloby ze zákonem vymezených důvodů, tj. že je nárok uplatněn v nevhodnou dobu či k újmě některého ze spoluvlastníků, což v projednávaném případě navrhováno ze strany žalované ani nebylo).

54. Soud má za to, že mezi účastníky řízení byla po rozvodu jejich manželství s největší pravděpodobností uzavřena dohoda v konkludentní formě, dle níž bude nemovité věci nadále užívat žalovaná a tato se současně bude o ně starat (logicky včetně hrazení nákladů spojených s jejich údržbou, zachováním a případnou modernizací), zatímco žalobce bude svoji bytovou potřebu uspokojovat (a též financovat) jiným způsobem a po žalované nebude ničeho požadovat za užívání nemovitostí nad rámec jejího spoluvlastnického podílu.

55. Občanský zákoník nepočítá s variantou, že „zbavit“ někoho vlastnického práva při zrušení spoluvlastnictví je možné bez náhrady, naopak v § 1147 výslovně stanoví, že přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům je možné za přiměřenou náhradu. Judikatura Nejvyššího soudu připouští ve zcela výjimečných případech modifikaci vypořádacího podílu ve smyslu snížení jeho výše či úplného nepřiznání, a to přes korektiv dobrých mravů a zákazu zneužití práva. V daném případě však nebyly žádné mimořádné okolnosti odůvodňující takový postup soudu tvrzeny ani zjištěny. Zjevné zneužití práva je jednání, kdy účastníku obecně nejde o nárok, který uplatňuje, ale jeho cílem je šikana protistrany. Žalobce se snažil se žalovanou dohodnout na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mimosoudně opakovaně. Jelikož mezi účastníky dohody nebylo dosaženo, podal zcela logicky k soudu žalobu na jeho zrušení a vypořádání. Žalovaný souhlasí s tím, že nemovitosti budou přikázány do vlastnictví žalované a za svůj spoluvlastnický podíl požaduje náhradu. Postup žalovaného je zcela legitimní, evidentně sleduje jediný cíl a účel, tj. nesetrvávat již nadále v daném spoluvlastnickém vztahu a obdržet za „přenechání“ svého spoluvlastnického podílu žalované odpovídající náhradu.

56. Soud nakonec nepřistoupil k zadání nového znaleckého posudku na stanovení aktuální tržní ceny nemovitých věcí podle jejich aktuálního stavu. Takový postup by samozřejmě musel zvolit v případě, že by žalovaná tvrdila a prokázala svoji solventnost alespoň ohledně částky [částka], neboť znalec, který zpracoval v minulosti znalecký posudek na tržní ocenění nemovitých věcí, již není soudním znalcem. V situaci, kdy žalovaná na výslovný dotaz soudu uvedla, že v jejích možnostech je zajistit na vypořádací podíl žalobce maximálně částku [částka], když minimální výše vypořádacího podílu žalobce by činila částku [částka] (dle znaleckého posudku z konce roku 2018, který nemovité věci ocenil částkou [částka]), ale dle názoru soudu by se s ohledem na dobu zpracování znaleckého posudku (cca 4,5 roku) a vývoj cen nemovitých věcí na trhu s nemovitostmi (kdy ceny u daného typu nemovitých věcí nejprve dramaticky vzrostly, ale v posledním roce až dvou mírně klesly a v současné době stagnují) jednalo o částku spíše vyšší (i s přihlédnutím k nemalé investici vynaložené žalovanou v roce 2019), nepovažoval soud za účelné nechat zpracovávat další znalecký posudek a zatížit tak řízení a účastníky dalšími náklady. [adresa] znalecký posudek by soud nechal zpracovat v situaci, kdy by žalovaná nejprve tvrdila a následně prokázala, že podmínka solventnosti je u ní splněna alespoň ohledně částky [částka]. S tímto postupem soudu byli účastníci seznámeni. Jelikož žalovaná svoji solventnost v uvedené minimální výši ani netvrdila, když výslovně uvedla, že není schopna zajistit částku vyšší než [částka], přestože z dosavadního průběhu řízení jí muselo být zřejmé, jaké to bude mít důsledky pro rozhodnutí ve věci (v průběhu řízení byla o těchto důsledcích soudem nejednou poučena), a žalobce neměl o přikázání nemovitých věcí do svého vlastnictví zájem, nezbylo soudu než nařídit prodej nemovitých věcí ve veřejné dražbě. Výtěžek z dražby bude mezi účastníky rozdělen podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů, tedy rovným dílem, když soudem nebyly zjištěny žádné okolnosti, pro které by měl stanovit poměr jiný.

57. V kontextu všech zjištěných skutečností při úvaze o aplikaci korektivu dobrých mravů a zákazu zneužití práva nemohl soud přehlédnout ani to, že žalobce v průběhu řízení vystupoval vstřícně, když opakovaně navrhl výši svého vypořádacího podílu v částce „jen“ [částka], na což však žalovaná odmítla přistoupit.

58. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky se opírá o ust. § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. Jelikož soud neshledal převažující úspěch na straně žádného z účastníků, nikomu nelze přičítat odpovědnost za vznik sporu, nikomu soud v převažující míře nevyhověl a nadto žádný z účastníků na náhradě nákladů řízení ničeho nepožadoval, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Tento závěr soudu koresponduje i s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu.

59. Výroky o nákladech řízení státu se opírají o ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků nebyl ve věci úspěšný (viz předchozí odstavec), rozhodl soud tak, že náklady vzniklé státu (znalečné a svědečné) zaplatí účastníci rovným dílem. Celkové náklady státu činí [částka] (znalečné ve výši [částka], [částka], [částka] a [částka], a svědečné ve výši [částka]). Za situace, kdy žalobce na znalečné zaplatil zálohu ve výši [částka], žalovaná na znalečné zaplatila zálohu také ve výši [částka] a dále v souvislosti s nepravomocným (a posléze zrušeným) rozsudkem soudu I. stupně zaplatila na účet soudu částku [částka], bylo žalobci uloženo zaplatit státu částku ve výši [částka] ([částka] mínus [částka]) a žalované částku ve výši [částka] ([částka] mínus [částka] a mínus [částka]). Oběma účastníkům byla ke splnění této povinnosti stanovena delší lhůta splatnosti, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení