7 C 5/2024 - 36

Rubrum

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1], [tituly za jménem] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 13 006,51 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do žalobního žádání na zaplacení částky 12 606,51 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 701,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 260,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 006,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 13 006,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá: zaplacení částky 13 006,51 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 5 260,40 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 701,76 Kč, úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 13 006,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 006,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaných částek se domáhá s odůvodněním, že jí náležejí na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] (dále též „Právní předchůdkyně“) a žalovanou, na jejímž základě převzala žalovaná od Právní předchůdkyně 20 000 Kč jako zápůjčku, kterou se zavázala vrátit s částkou 22 000 Kč. Právní předchůdkyně prověřila dle žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalované. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého spotřebitelského úvěru. Žalovaná na dlužné částky ze smlouvy uhradila celkem 19 600 Kč. Dále žalobkyně uvádí, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila Právní předchůdkyně na žalobkyni pohledávky z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, což bylo žalované oznámeno dopisem, načež byla žalované zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná, a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ač k němu byla včas a řádně předvolána. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že: dne [datum] podepsaly Právní předchůdkyně a žalovaná listinu nazvanou „SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“ (v systému CEPR). Žalovaná svým podpisem stvrdila, že od Právní předchůdkyně převzala v hotovosti částku 20 000 Kč, přičemž 5 019 Kč bylo použito na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce nebo spotřebitelském úvěru dříve uzavřené mezi Právní předchůdkyní a žalovanou. Žalovaná se v dané listině zavázala takto poskytnutých 20 000 Kč vrátit spolu s poplatky, a to úrokem ve výši 9 634 Kč, částkou 10 026 Kč „za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkoví ceny a péče o Zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky [právnická osoba] v případě Úmrtí Zákazníka“, jakož se i zavázala platit pojistné ve výši 2 340 Kč, a to vše v 78 týdenních splátkách po 539 Kč (s tím, že poslední splátka činí 497 Kč), při splatnosti první splátky 5. kalendářní den po uzavření smlouvy; s tím, že jako zápůjční úroková míra byla v dané listině uvedena míra 56 %, RPSN pak 180,28 % (předmětná listina, systém CEPR). V listině nazvané „ZÁKAZNICKÁ KARTA – ŽÁDOST O SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR“, opatřené datem [datum], žalovaná svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdila údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru, a vedle jiných svých generálií také číslo svého mobilního telefonu, e-mailovou adresu, adresu trvalého pobytu [adresa], náhradní kontaktní adresu [adresa]; že bydlí v nájmu, je svobodná, zdrojem jejího jediného příjmu ve výši [částka] měsíčně je mateřská/rodičovská dovolená; její odhadované měsíční výdaje činí celkem 1 500 Kč, přičemž mezi její běžné měsíční výdaje nepatří externí splátky ani interní splátky PF (za těmito rubrikami vždy uvedeno: „0“); že o zápůjčku ve výši 15 000 Kč žádá z důvodu neočekávaných výdajů. Zároveň potvrdila, že k ověření údajů předložila občanský průkaz, výměry důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky a složenky (uvedená listina v systému CEPR). Dne [datum] podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu nazvanou „Smlouva o postoupení pohledávek“ vymezených v příloze 1 smlouvy (v systému CEPR), kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovanou (v systému CEPR). Postoupení své pohledávky hodlala Právní předchůdkyně oznámit žalované dopisem ze dne 16. 12. 2022 (oznámení o postoupení pohledávky v systému CEPR) zaslaným žalované prostřednictvím České pošty, s. p. dne 13. 1. 2023 tzv. doporučeně (v CEPR 283482988_PodaciListek_[hodnota]_[Anonymizováno]), jímž ji současně hodlala vyzvat k uhrazení dlužné pohledávky (předmětné oznámení). Předžalobní výzvu k zaplacení tam uvedené částky datovanou 1. 6. 2023 s lhůtou k plnění do 21. 6. 2022 (v systému CEPR jako) zaslala žalobkyně žalované prostřednictvím České pošty, s. p. dne 16. 6. 2023 (podací lístek, v CEPR 283482988_PodaciListek_[hodnota]_[Anonymizováno]). Právní předchůdkyni žalovaná uhradila celkem 19 600 Kč, poslední platba ve 1 600 výši Kč byla učiněna 29. 9. 2021 (listina označená jako „Tabulka umoření“, v CEPR).

4. Z listiny opatřené na základě § 120 odst. 2 věty první o. s. ř. soud zjistil, že Právní předchůdkyně je od [datum] zapsána v seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů ČNB (výpis na č. l. 13).

5. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně, zapsaná od [datum] v seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a žalovaná podepsaly [datum] listinu nazvanou „SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“. Svým podpisem žalovaná potvrdila, že od Právní předchůdkyně převzala v ten den v hotovosti 20 000 Kč, přičemž 5 019 Kč bylo použito na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce nebo spotřebitelském úvěru dříve uzavřené mezi Právní předchůdkyní a žalovanou. Celkovou jistinu ve výši 20 000 Kč se zavázala vrátit s úrokem ve výši 9 634 Kč, částkou 10 026 Kč „za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkoví ceny a péče o Zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky [právnická osoba] v případě Úmrtí Zákazníka“, jakož se i se zavázala platit pojistné ve výši 2 340 Kč, to vše v ujednaných měsíčních splátkách. V listině nazvané „ZÁKAZNICKÁ KARTA – ŽÁDOST O SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR“ žalovaná svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdila ke dni [datum] údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru: číslo svého mobilního telefonu, adresu trvalého pobytu, náhradní kontaktní adresu, že bydlí v nájmu, je svobodná, dosahuje příjmu jen z mateřské/rodičovské dovolené ve výši [částka] měsíčně; její odhadované měsíční výdaje činí celkem 1 500 Kč, přičemž mezi její běžné měsíční výdaje nepatří externí splátky ani interní splátky PF; o zápůjčku ve výši 15 000 Kč požádala z důvodu neočekávaných výdajů. Zároveň potvrdila, že k ověření údajů předložila občanský průkaz, výměry důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky a složenky. Dne [datum] podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek vymezených v příloze 1 smlouvy, kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovanou. Postoupení své pohledávky hodlala oznámit Právní předchůdkyně dopisem zaslaným žalované tzv. doporučeně prostřednictvím České pošty, s. p. dne 13. 1. 2023, přičemž v tomto dopise je obsažena výzva k zaplacení dlužné částky, poté zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky s lhůtou s plněním do 21. 6. 2023. Žalovaná Právní předchůdkyni uhradila celkem 19 600 Kč, což plyne jak z tzv. tabulky umoření, tak tvrdí žalobkyně.

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů: Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále též jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě Právní předchůdkyně vyplatila žalované 14 981 Kč (5 019 Kč bylo užito na splacení předcházejícího spotřebitelského úvěru), je absolutně neplatná (§ 588 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“ – ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 – dále též jen „z. s. ú.“). Právní předchůdkyně a žalovaná ji uzavřely dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. dne [datum], kdy žalovaná převzala od Právní předchůdkyně 14 981 Kč jako zápůjčku (a 5 019 Kč bylo užito na splacení jiného spotřebitelského úvěru žalované). Žalobkyně, na kterou Právní předchůdkyně postoupila žalovanou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky) smlouvou o postoupení pohledávek (dle její přílohy) – § 1879, § 1880 o. z. –, má proto jen právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. ve výši poskytnuté a nevrácené jistiny, tj. 700 Kč (20000-19600). V řízení totiž bylo prokázáno jak to, že Právní předchůdkyně poskytla žalované v souhrnu 20 000 Kč jako zápůjčku (z toho 5 019 Kč bylo užito dle ujednání stran použito na splacení jiného spotřebitelského úvěru žalované), tak to, že žalovaná vrátila (původně platila na svůj domnělý dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru) 19 700 Kč.

9. Stran posouzení spotřebitelského charakteru závazku (absolutně neplatná smlouvy o zápůjčce) soud doplňuje, že není sporu o tom, že žalovaná v době uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitelka, kdežto Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka, což se podává ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a tzv. zákaznické karty a ohledně postavení Právní předchůdkyně též ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

10. Z tzv. karty zákazníky je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalované) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad tím, jaká byla v době poskytnutí prvního spotřebitelského úvěru ([datum]) výše a struktura příjmů žalované v porovnání s výdaji žalované, o nichž ale nebylo nic bližšího uvedeno, dokonce Právní předchůdkyni nebyly předloženy žádné listiny, které by osvědčovaly jejich výši. Ohledně výdajů se Právní předchůdkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovanou, aniž by je prověřila. Právní předchůdkyně nemohla uvěřit tomu, že se mohly výdaje žalované – bydlící v nájmu na [město] (ve [adresa]), svobodné, pečující o dítě (protože jediným zdrojem jejího příjmu byla mateřská/rodičovská dovolená), mající a používající mobilní telefon – pohybovat kolem 1 500 Kč. Je otázkou, proč vůbec [datum] poskytla Právní předchůdkyně žalované další spotřebitelský úvěr, jestliže žalovaná řádně nesplácela ani svůj předcházející spotřebitelský úvěr, na jehož částečné umoření (dluhu z něj) byla použita část jistiny nově poskytnutého úvěru. V té souvislosti nelze ani opominout, že žalovaná požádala o zápůjčku ve výši 15 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů. I to mohlo být signálem pro závěr, že poskytnutý spotřebitelský úvěr v podobě zápůjčky nebude schopna splácet a že nebyla očividně schopna splácet ani spotřebitelský úvěr poskytnutý Právní předchůdkyní již dříve. Žalovaná totiž potřebovala 15 000 Kč (jež v plné výši ani skutečně neobdržela) pro své životní výdaje, které nebyla schopna hradit. Nadto žalobkyně neprokázala, že by Právní předchůdkyně objektivně (jinak než dotazem u žalované) ověřovala, zda se proti žalované nevedla exekuční řízení či jiná řízení jako řízení insolvenční (toto se z tzv. karty zákazníka nepodává). Soud proto s ohledem na vše dosud uvedené dospěl k závěru, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované. Nad rámec dosud uvedeného soud ještě dodává, že se Právní předchůdkyně nepozastavila ani nad zjevně nepravdivým údajem v tzv. Kartě zákazníka, že žalovaná nemá (mezi její běžné výdaje nepatří) interní splátky u Právní předchůdkyně. Ze všech rozebraných důvodů je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, totiž došlo ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů.

11. Opakující se námitka žalobkyně, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud též na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C-679/18 a na shora citovaná rozhodnutí českých soudů, s nimiž se zcela ztotožňuje.

12. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za „služby“, které ve svém souhrnu přesáhly 110 % jistiny (zápůjčky) – 22000/20000. Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovanou nemohla být zcela realizována služba hotovostního inkasa splátek. Poplatky za služby jsou dle názoru soudu skrytým úrokem za poskytnutí peněžité zápůjčky. O tom svědčí mimo jiné to, že se jich žalobkyně domáhá, ač je zjevné, že předmětné služby nemohly být po předpokládanou celkovou dobu trvání spotřebitelského úvěru poskytovány, jelikož mělo dojít k zániku závazku z důvodu porušení povinností žalované (pro jeho prodlení).

13. Shrnuje se, že pro nikoli řádné posouzení úvěruschopnosti je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná jako celek; absolutně neplatná jsou tak i ujednání o smluvených úrocích a dalších poplatcích (skryté úroky, skryté úplaty). Smlouva, včetně všech vedlejších ujednáních, by byla absolutně neplatná jako celek i jen pro ujednání o úplatě (vč. skryté úplaty), které i svou výší zjevně odporují dobrým mravům. Už jen výše RPSN svědčí o tom, že úplata (vč. poplatků, které představují skrytou úplatu) byla mnohonásobně vyšší než u spotřebitelských úvěrů poskytovaných v té době bankami. Neplatnost smluv jako celku je odůvodněna tím, že nelze předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez ujednání o úrocích (vč. skrytých poplatků), rozpoznala-li by strana neplatnost tohoto ujednání včas (§ 576 o. z.).

14. Výše poskytnutého úvěru nemá vliv na rozsah povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, jelikož zákon (na základě práva Evropské unie) ukládá takovou povinnost poskytovateli spotřebitelského úvěru bez dalšího. Poskytovatel na tuto svou povinnost nesmí rezignovat.

15. K argumentaci žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud předně zdůrazňuje, že daným rozsudkem není vázán. Svůj právní názor založený na jiných skutkových okolnostech věci soud podrobně rozvedl v předcházejícím bodě odůvodnění. V této věci žalovaná jen odhadla své celkové výdaje na 1 500 Kč měsíčně, aniž by byly jakkoli rozvedeny (zjevná odlišnost od věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích, na jehož rozsudek žalobkyně odkazuje).

16. S ohledem na § 87 z. s. ú. a závěry rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení. Pro úplnost a stručnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalované jako spotřebitelky pokládá při nedostatku rozhodných zjištění (z důvodu absolutní nečinnosti žalované), aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaná má a měla dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musela vědět nejpozději od dojití žaloby do její dispoziční sféry, kdy jí byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující návrh ve věci samé. Do dispoziční sféry adresáta došlý návrh ve věci samé je třeba dle ustálené rozhodovací praxe pokládat mj. za výzvu k plnění (i ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.). Jelikož zůstala žalovaná po celou dobu řízení nečinný, jeví se soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalované jako dlužnice a spotřebitelky, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu, aby se žalovaná dostala do prodlení s vydáním (zaplacením) částky 400 Kč teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.

17. Shora citované závěry Nejvyššího soudu a znění § 87 z. s. ú. lze při respektu k zásadě výkladu nejpříznivějšího pro spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17, jehož závěry jsou pro soud závazné – čl. 89 odst. 2 Ústavy) vyložit i tak, že povinnost spotřebitele (zde žalované) vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (a tomu odpovídající právo poskytovatele spotřebitelského úvěru na vrácení poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele) představuje zvláštní a samostatnou povinnost (právo) odlišnou od povinnosti vydat (práva na vydání) bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z., nejméně co se týče splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Jinak řečeno, ustanovení § 87 z. s. ú. lze pokládat za speciální ustanovení k ustanovením § 2991 a § 2993 o. z. a zejm. k § 1958 odst. 2 o. z., a tak zakládajícímu zvláštní povinnost spotřebitele (právo poskytovatele spotřebitelského úvěru) odlišnou od povinnosti vydat (práva na vydání) bezdůvodné obohacení po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu plynoucí od doručení výzvy na vydání obohacení, tedy vylučující aplikaci obecných občanskoprávních předpisů o splatnosti. Ještě jinak řečeno, poskytovatel spotřebitelského úvěru nemá v případě porušení povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost spotřebitele (dle § 86 z. s. ú.) právo na úroky z prodlení po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu od doručení výzvy k plnění (k vrácení bezdůvodného obohacení) – § 1958 odst. 2 ve spojení s 1968 a § 1970 o. z. –, jelikož je spotřebitel povinen vrátit jistinu až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta poslední z. s. ú.). V této věci je dle názoru soudu takovou dobou přiměřenou možnostem žalované až doba po uplynutí pariční lhůty stanovené tímto rozsudkem (důvody vyloženy v předcházejícím bodě odůvodnění).

18. Na podkladě všech výše rozvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do částky žalobního žádání na zaplacení 400 Kč, pročež právě v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.). Ve zbylém rozsahu, tj. co 12 606,51 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 701,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 260,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 006,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 13 006,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení., soud žalobu zamítl (výrok II.).

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z očividně větší části úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.

Poučení