7 C 50/2023 - 60

Rubrum

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobce: [právnická osoba], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] trvale bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 57 717,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 28 978 Kč spolu s úrokem z prodlení: ve výši 8,5 % ročně z částky 979 Kč od 1. 12. 2021 do 3. 9. 2022, ve výši 11,75 % ročně z částky 800 Kč od 1. 1. 2022 do 3. 9. 2022, ve výši 11,75 % ročně z částky 2 471 Kč od 1. 2. 2022 do 3. 9. 2022, ve výši 15 % ročně z částky 1 250 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 2 471 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 2 471 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 2 471 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 2 471 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 2 471 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 2 471 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 2 471 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, ve výši 8,5 % z částky 1 929 Kč od 1. 12. 2021 do 30. 4. 2022, ve výši 11,75 % z částky 1 929 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 4. 2022, ve výši 11,75 % z částky 115 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení a ve výši 15 % z částky 5 374 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 28 739,50 Kč na jistině a ve zbylém rozsahu žalobcem žádaného příslušenství spočívajícího v „zákonných úrocích z prodlení“.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydáním elektronického platebního rozkazu, následně doplněným a změněným (č. l. 20 až 22, 32), po připuštěné změně žaloby (návrhu ve věci samé) usnesením soudu č. j. 7 C 50/2023-35 a následně ještě opraveným při jednání dne 14. 3. 2024 (č. l. 51 verte), se žalobce domáhá zaplacení částky 57 717,50 Kč se „zákonným úrokem z prodlení“ z částky 979 Kč od 1. 12. 2021 do 3. 9. 2022, z částky 800 Kč od 1. 1. 2022 do 3. 9. 2022, z částky 2 471 Kč od 1. 2. 2022 do 3. 9. 2022, z částky 1 250 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení, z částky 2 471 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, z částky 2 471 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, z částky 2 471 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, z částky 2 471 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, z částky 2 471 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, z částky 2 471 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, z částky 2 471 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, z částky 1 929 Kč od 1. 12. 2021 do 31. 7. 2022, z částky 1 929 Kč od 1. 11. 2022 do 31. 7. 2023, z částky 17 662 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, z částky 11 076,50 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, z částky 115 Kč od 6. 1. 2022 do zaplacení a z částky 5 374 Kč od 18. 1. 2023 do zaplacení.

2. Zaplacení žalované částky se žalobce domáhá s odůvodněním, že na základě smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi účastníky dne [datum] žalovaný jako nájemce užíval byt č. [hodnota] v bytovém domě na adrese [adresa] [jméno FO] (dále také jen „byt“) pronajatý žalobcem (a ve vlastnictví žalobce) do 28. 2. 2022, kdy nájem skončil, aniž by však žalovaný byt vyklidil a odevzdal, načež jej užíval až do 30. 9. 2022, kdy jej odevzdal a vyklidil, aniž by za tuto dobu cokoli zaplatil. Žalovaný neplatil řádně nájemné, zálohy na služby spojené s užíváním bytu ani vyúčtované nedoplatky na službách spojených s užíváním bytu a žalobce musel provést drobné opravy v bytě, které žalovanému vyúčtoval. Konkrétně se žalobce domáhá: 1) nezaplaceného nájemného ve výši 1 250 Kč za měsíc listopad 2021, ve výši 2 471 Kč za prosinec 2021 a ve výši 2 471 Kč za leden 2022, to vše se „zákonným úrokem z prodlení“, který rovněž vymezuje; 2) náhrady ve výši ujednaného nájemného ve smyslu § 2295 občanského zákoníku po dobu, kdy žalovaný neoprávněně užíval byt, tedy za období od března do září 2022, konkrétně částky 17 297 Kč (7*2471 Kč), to vše se „zákonným úrokem z prodlení“ jdoucím z té které měsíční částky vždy od prvního dne měsíce následující toho měsíce, kdy žalovaný byt užíval; 3) nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2021 v celkové výši 17 663 Kč, vč. „zákonného úroku z prodlení“ ode dne následujícího po dni splatnosti vyúčtování; 4) nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2021 v celkové výši 11 076,50 Kč, vč. „zákonného úroku z prodlení“ ode dne následujícího po dni splatnosti vyúčtování; 5) částky 115 Kč jako nákladu na opravu odpadů provedenou žalobcem v bytě užívaném žalovaným, vč. „zákonného úroku z prodlení“ ode dne následujícího po dni splatnosti faktury, kterou byla žalovanému oprava vyúčtována; 6) částky 5 374 Kč jako nákladu za opravu balkónových dveří provedenou žalobcem v bytě užívaném žalovaným, vč. „zákonného úroku z prodlení“ ode dne následujícího po dni splatnosti faktury, kterou byla žalovanému oprava vyúčtována. Dále se žalobce domáhá „zákonného úroku z prodlení“ z částek 1 929 Kč jakožto úroku z prodlení ze záloh na služby poskytované s užíváním bytu ode dne následujícího po dni jejich splatnosti (tedy od 1. 12. 2021 a 1. 11. 2022) – která byla dohodnuta nájemní smlouvou na poslední den měsíce, za který se platilo nájemné – do dne, kdy se stalo splatným vyúčtování (31. 7. 2022 a 31. 7. 2023).

3. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Ač byl včas a řádně předvolán k jednání konanému dne 14. 3. 2024 (č. l. 37 ve spojení s č. l. 46), bez omluvy se nedostavil, a soud tak jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.

4. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující (konkrétní důkaz, z něhož zjištění vyplývá je uveden v závorce či za spojovníkem za tím kterým zjištěním): Účastníci dne [datum] podepsali listinu nazvanou smlouva o nájmu bytu č. [hodnota] v bytovém domě na adrese [adresa] [jméno FO] – jako jehož vlastník je nejméně od roku 2005 evidován v katastru nemovitostí žalobce (výpis z katastru nemovitostí v CEPR) –, v níž žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce ujednali, že žalobce jako vlastník pronajímá (umožňuje užívat) žalovanému jako nájemci v ní specifikovaný byt od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2022 za měsíční nájemné 2 471 Kč splatné do posledního kalendářního dne měsíce, na který se platby vztahují. Žalovaný se dále zavázal hradit i zálohy na ujednané služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 929 Kč měsíčně do posledního kalendářního dne měsíce (na který se platby vztahují), přičemž se žalobce zavázal vyúčtovat zálohy a skutečné ceny služeb za každý kalendářní rok. Vedle toho účastníci ujednali, že se žalovaný zavazuje na základě výzvy (nejpozději do 30 dnů od vyzvání) zaplatit žalobci náklady za jím provedené drobné opravy – vymezené v čl. IX – v bytě, pokud je žalovaný nezajistil sám. Kromě toho „vzal“ žalovaný „na vědomí“, že odpovídá za jakékoli poškození zařízení bytu – Smlouva o nájmu bytu č. [spisová značka] v systému CEPR a na č. l. 24 až 27. Po 28. 2. 2022, dokdy měl nájem bytu trvat, se žalobce v řízení u Okresního soudu v Jeseníku domáhal vyklizení žalovaného z bytu. Účastníci v průběhu řízení uzavřeli smír mj. o tom, že žalovaný vyklidí a odevzdá byt žalobci do 15. 9. 2022; který soud schválil 25. 8. 2022 (usnesení OS v Jeseníku č. j. [spisová značka], v systému CEPR). V listině „UZNÁNÍ DLUHU“ ze dne 16. 2. 2022 žalovaný svým podpisem stvrdil, že po dobu trvání nájmu nezaplatil a dluží nájemné i zálohy na služby za září 2021 až leden 2022 a částku 115 Kč za drobnou opravu v bytě (kontrola odpadů v kuchyni) vyúčtovanou mu fakturou ze dne 22. 12. 2021 s datem splatnosti 5. 1. 2022, která je součástí dané listiny (Uznání dluhu vč. příloh, v systému CEPR). Taktéž dne 16. 2. 2022 se účastníci dohodli, že žalovaný může uznaný dluh splatit ve splátkách s tím, že pokud nezaplatí některou splátku tak, jak bylo ujednáno, je povinen uhradit celý dluh najednou vč. úroků z prodlení z dlužných částek dle jejich původní splatnosti (Dohoda o splátkách dluhu s doložkou o ztrátě výhody splátek č. [spisová značka], v systému CEPR). Fakturou datovanou 3. 1. 2023, s datem splatnosti 17. 1. 2023, vyúčtoval žalobce na vrub žalovaného 5 374 Kč za výměnu rozbité skleněné výplně balkonových dveří v bytě (faktura na č. l. 29). Žalobce provedl vyúčtování záloh za služby za kalendářní rok 2021 a za období leden až září 2022, v nichž jsou rozepsány předepsané zálohy (jako pohledávky) a skutečné ceny služeb, přičemž výsledné vyúčtované částky (za rok 2021 nedoplatek 1 971 Kč – vyúčtování služeb za období 2021/01-2021/12 vč. doručenky z č. l. 23 –, za rok 2022 přeplatek 6 248 Kč – vyúčtování služeb za období 2022/02-2022/12 z č. l. 28) jsou rozdílem mezi „předepsanými“ zálohami, s nimiž je počítáno jako se zálohami zaplacenými, a skutečnou cenou za služby. Ve vyúčtováních se uvádí, že žalovaný může vyúčtování reklamovat do 21 dnů od doručení (vyúčtování na č. l. 23 na č. l. 28) Žalobce zaslal prostřednictvím České pošty, s.p. žalovanému zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění datovanou 6. 2. 2023 jak na adresu [adresa], [jméno FO], kde mu byla dne 13. 2. 2023 zanechána výzva k vyzvednutí zásilky na poště, načež mu byla 28. 2. 2023 zásilka vhozena do domovní schránky, tak na adresu [adresa], [jméno FO], adresa městského úřadu, kde mu byla zanechána pouze výzva k vyzvednutí. Ve výzvě žalobce žalovaného vyzval, aby do 15 dnů od doručení výzvy zaplatil 69 863 Kč jakožto dluh vyplývající z užívání bytu (nájemné v částce 26 489 Kč, zálohy ve výši 19 290 Kč, poplatky v částce 16 832 Kč a vyúčtování za 1 878 Kč, to vše za období od září 2021 do ledna 2023) – Výzva před podáním žaloby na zaplacení dlužné částky s návrhem na vydání platebního rozkazu, systém CEPR.

5. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků (nejsou-li uvedeny dále v textu odůvodnění) nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci podepsali dne [datum] listinu nazvanou smlouva o nájmu bytu, v níž ujednali, že žalovaný je oprávněn užívat byt od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2022, za což se zavázal platit žalobci jako pronajímateli měsíční nájemné 2 471 Kč a měsíčně zálohy za služby spojené s užívání bytu ve výši 1 929 Kč, které se žalobce zavázal vyúčtovat spolu se skutečnými cenami služeb (skutečnou výší nákladů na služby) za kalendářní rok. Účastníci se také dohodli, že je žalovaný povinen nájemné a zálohy zaplatit do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, za který se platí. Dále ujednali, že žalovaný odpovídá mj. za zničení zařízení bytu, a pokud neprovede drobné opravy, je povinen za jejich provedení zaplatit žalobci (k výzvě žalobce). Po skončení nájmu žalovaný byt nevyklidil, žalobce podal návrh na vyklizení. V řízení o vyklizení uzavřeli účastníci smír, v němž se žalovaný zavázal byt vyklidit a odevzdat žalobci do 15. 9. 2022. Soud smír schválil 25. 8. 2022. Žalovaný nehradil nájemné ani zálohy na služby spojené s užíváním bytu ani nezaplatil žalobcem vynaložený náklad na opravu (kontrolu odpadu) ve výši 115 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem listiny uznání dluhu a také listiny dohody o splátkách dluhu s ujednáním, že pokud nezaplatí některou splátku, bude povinen uhradit celý dluh najednou vč. úroků z prodlení z dlužných částek dle jejich původní splatnosti. Žalobce provedl vyúčtování záloh za služby za kalendářní rok 2021 a 2022 (resp. leden až září 2022), v němž uvedl předepsané zálohy jako pohledávky a skutečné ceny poskytnutých služeb (skutečnou výši nákladů na služby). Výsledně vyúčtovanou částku (za rok 2021 nedoplatek, za rok 2022 přeplatek) vypočetl jako rozdíl mezi předepsanými zálohami a skutečnou cenou za služby (skutečnou výši nákladů na služby). Ve vyúčtováních žalovaného poučil, že může vyúčtování reklamovat do 21 dnů od doručení. Kromě toho na vrub žalovaného vyúčtoval fakturou datovanou 3. 1. 2023 částku 5 374 Kč za výměnu rozbité skleněné výplně balkonových dveří v bytě. Před podáním návrhu ve věci samé vyzval žalovaného předžalobní výzvou datovanou 6. 2. 2023 – kterou mohl žalovaný vyzvednout od 13. 2. 2023 na poště, o čemž mu bylo zanecháno poučení – k tomu, aby do 15 dnů od doručení výzvy zaplatil 69 863 Kč jakožto dluh související s užíváním bytu žalovaným.

7. Soud ve věci aplikoval tato ustanovení právních předpisů: Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“ nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. Podle § 2247 odst. 1 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Dle § 2247 odst. 3 o. z. způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Podle § 2 písm. a) bod 1. zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen zákon č. 67/2013 Sb.) ve znění účinném od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2022 pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem služeb vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy. Dle § 2 písm. b) bod 1. zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2022 pro účely tohoto zákona se rozumí příjemcem služeb nájemce bytu. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Dle § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2022 finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Podle § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2023 finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku. Dle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2022 případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2023 Případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb do 30 dnů od doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1. Nepředloží-li příjemce služeb námitky v této lhůtě, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. Včas uplatněné námitky musí poskytovatel služeb vyřídit do 30 dnů od jejich předložení. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 částku nájemného a částku za služby lze sloučit do samostatné paušální částky, pokud si to strany ujednají. Jako samostatnou paušální platbu lze rovněž ujednat pouze platbu za poskytované služby. V obou případech platí, že platby za poskytované služby se nevyúčtovávají. Dle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Podle § 2207 o. z. po dobu nájmu provádí běžnou údržbu věci nájemce, ledaže se k ní zavázal pronajímatel. Ostatní údržbu věci a její nezbytné opravy provádí pronajímatel, ledaže se k některému způsobu nebo druhu údržby a k opravě některých vad zavázal nájemce. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Po právní stránce posoudil soud věc takto:

1. Úvodem je třeba předeslat, že nájemce bytu je tradičně a v rozhodovaní praxi (ustáleně pokládán za slabší smluvní stranu (za slabší smluvní stranu označuje nájemce bytu též Nejvyšší soud – např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2199/2018-II.; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 542/2019). Nájemci bytu poskytuje zákonodárce zvýšenou právní ochranu (např. § 2235 odst. 1 o. z. in fine). Soud měl při posouzení této věci též na paměti, že nájem bytu slouží k uspokojování jedné ze základních lidských potřeb – bytové potřeby – a že se v pronajatém bytě či domě realizuje řada základních práv a svobod nájemce bytu. I proto ostatně zákon omezuje důvody výpovědi (jednostranného ukončení) nájemního poměru ze strany pronajímatele a stanoví délku výpovědních dob, přičemž řada zákonných ustanovení nájem bytu a otázky související upravující (ustanovení chránících nájemce bytu) má kogentní povahu (s ohledem na 2235 odst. 1 o. z. ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.), tzn. že se od nich nelze odchýlit dohodou a jejich porušení má za následek neplatnost (příp. je-li to výslovně stanoveno, zdánlivost) takového odchylného ujednání.

2. Žalobní žádání shledal soud částečně důvodnými – co do rozsahu: 1) dlužného nájemného (§ 2201 o. z.), tedy částky 6 192 Kč (za listopad 2021 dlužné nájemné 1 250 Kč, za prosinec 2021 a leden 2022 po 2 471 Kč); 2) náhrady ve výši ujednaného nájemného za dobu po skončení nájmu do vyklizení a odevzdání bytu žalobci (§ 2295 o. z.) – od března 2022 do září 2022 včetně, tj. 17 297 Kč (7x2 471 Kč); 3) náhrady za žalobcem provedené opravy učiněné v souladu s čl. IV. odst. 2 smlouvy o nájmu bytu a které v souladu s tímto článkem žádá nahradit, a sice a) náklady vynaložené za opravu balkónových dveří ve výši 5 374 Kč; b) opravu odpadů ve výši 115 Kč. Účastníci totiž uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu bytu tím, že podepsali listinu, v níž ujednali, že žalobce jako vlastník pronajímá (umožňuje užívat) žalovanému jako nájemci v ní specifikovaný byt od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2022 za ujednanou měsíční úplatu (nájemné) ve výši 2 471 Kč, přičemž se žalovaný zavázal hradit i zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 929 Kč měsíčně – což plyne z výpočtového listu jako součásti smlouvy o nájmu bytu –, jakož i zaplatit žalobci jako pronajímateli náklady za jím provedené opravy v bytě (pokud je nezajistil sám) – č. l. IV. odst. 2 smlouvy o nájmu bytu. Žalovaný nejenže nevyvrátil tvrzení žalobce, že žalovanému vznikl výše uvedený dluh na nájemném, ale žalobce též uznáním dluhu prokázal, že žalovaný skutečně nájemné řádně nehradil, jelikož svůj dluh na nájemném za září 2019 až leden 2021 (ke dni uznání 16. 2. 2022 ve výši 10 684 Kč) žalovaný jako nájemce uznal. Žalobce kromě toho prokázal, že žalovaný po skončení nájmu byt dále užíval nejméně do 25. 8. 2022, kdy Okresní soud v Jeseníku schválil smír účastníků, v němž se žalovaný zavázal vyklidit a odevzdat byt nejpozději do 15. 9. 2022. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobce, že žalovaný byt užíval až do 30. 9. 2022. O tomto tvrzení svědčí nejen schválený soudní smír, ale především výzva adresovaná žalovanému, v níž se uvádí, že se v říjnu 2022 obrátil na žalobce s žádostí o uzavření splátkového kalendáře na (další) dluh vzniklý s užíváním bytu (k čemuž soud podotýká, že dohodu o splátkách – jiného – dluhu za užívání bytu žalovaným, tehdy ještě z nájemního poměru, účastníci uzavřeli dne [datum]). Soud proto dle § 2295 o. z. žalobci přiznal jím požadovanou náhradu za užívání bytu žalovaným po dobu skončení nájmu (březen až září 2022). Na náhradu nákladů za provedené opravy v bytě, které v této věci představují opravy drobné (srov. § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 308/2015 Sb. znění účinné od 1. 1. 2016 a především čl. IX smlouvy o nájmu bytu), má žalobce jako pronajímatel (a nadto vlastník) bytu (bytové jednotky) právo dle § 2207 o. z. ve spojení čl. IV odst. 2 smlouvy o nájmu bytu, neboť tyto opravy provedl, což prokázal fakturami, jimiž žalovanému vyúčtoval provedené opravy (náklady na ně), přičemž žalovaný uznal dluh za opravu (kontrolu) odpadu uznáním dluhu ze dne 16. 2. 2022, jehož součástí je zmíněná faktura. Soud neměl důvodu pochybovat o tom, že žalobce provedl také opravu balkonových dveří, za kterou na vrub žalovaného taktéž vystavil fakturu. Žalovaný ani tato tvrzení žalobce nevyvrátil.

3. Pokud jde o příslušenství, dospěl soud k tomu, že má žalobce právo na úrok z prodlení (dle § 1970 o. z. a ve výši stanovené na základě § 1970 o. z. a dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ze všech přiznaných dílčích nároků rozebraných v předcházejícím bodě odůvodnění. Ohledně dlužného nájemného se žalovaný ocitl v prodlení k prvnímu dni měsíce následujícího po měsíci, za které měl nájemné zaplatit, neboť si účastníci ujednali splatnost měsíčního nájemného do posledního příslušného měsíce, na který se platby vztahují (čl. V odst. 2 smlouvy o nájmu bytu) – § 1958 odst. 1 ve spojení § 1968 o. z. S ohledem na tvrzení žalobce o částečné úhradě dlužného nájemného žalovaným (3 000 Kč dne 3. 9. 2022 započtené v souladu s § 1933 odst. 1 o. z. na dlužné nájemné nejdříve splatné – vizte bod 4. 2 změny a doplnění žaloby ze dne 30. 10. 2023 na č. l. 21) a žalobní žádání žalobce týkající se úroku z prodlení z těchto částek, soud žalobci přiznal úrok z prodlení ve výši ve výši 8,5 % ročně z částky 979 Kč od 1. 12. 2021 do 3. 9. 2022, ve výši 11,75 % ročně z částky 800 Kč od 1. 1. 2022 do 3. 9. 2022, ve výši 11,75 % ročně z částky 2 471 Kč od 1. 2. 2022 do 3. 9. 2022, a ve výši 15 % ročně z částky 1 250 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení. Žalobce má též právo na úrok z prodlení z dlužných náhrad dle § 2295 o. z., avšak až od 1. 3. 2023, nikoli tak, jak se domáhá žalobce, tedy od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž žalovaný neoprávněně užíval byt (tj. ne od 1. 4., 1. 5., 1. 6., 1. 7., 1. 8., 1. 9. a 1. 10. 2022). Splatnost těchto náhrad jako zvláštního druhu práva vydání bezdůvodného obohacení – srov. JANOUŠKOVÁ, M. Komentář k § 2295. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vyd. (2. akt). Praha: C. H. Beck, 2023 – nastala 28. 2. 2023 na základě § 1958 odst. 2 o. z. (a ve spojení s pravidlem o počítání lhůt dle § 605 o. z.) po uplynutí patnáctidenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě, která se dostala do dispoziční sféry žalovaného tím, že mu byla 13. 2. 2023 zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující výzvu k plnění na adrese [adresa] [jméno FO] (kde se zdržoval, neboť mu tam byla vložena do domovní schránky). K tomu soud dodává, že čas plnění (zaplacení) této náhrady nebyl mezi účastníky ujednán a není jinak stanoven, a proto je žalovaný povinen tyto náhrady zaplatit až k výzvě žalobce (§ 1958 odst. 2 o. z.) Soud ještě poznamená, že výzva k zaplacení (vydání) bezdůvodného obohacení (tedy také náhrady dle § 2295 o. z.) představuje hmotněprávní jednání adresné (adresované), tzn. vyvolávající právní účinky až od doby doručení ve smyslu hmotněprávním, tedy od doby, kdy se s ním může adresát seznámit (např. mu je zanechána výzva o uložení na poště, uloženo do domovní schránky – shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009; rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 238/2008 a sp. zn. 26 Cdo 864/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 278/2011). Pokud jde o přiznanou výši úroku z prodlení, musel soud – jsa vázán návrhem žalobce, který nemohl překročit a kogentním ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. – výši úroku z prodlení stanovenou na základě § 2 nařízení vlády k tomu kterému dni, od kterého žalobce požadoval úrok z prodlení, porovnat s takto stanovenou výší úroku z prodlení nastalého 1. 3. 2023, kdy se žalovaný skutečně ocitl v prodlení, a nemohl přiznat více (vyšší úrok z prodlení) než 15 % ročně – což je výše úroku z prodlení nastalého v první polovině roku 2023 –, ale ani vyšší úrok z prodlení než ke dni, od nějž žádal přiznat úrok z té které náhrady dle § 2295 o. z. žalobce (pro prodlení nastalé v prvním pololetí roku 2023 činila výše úroku z prodlení 11,75 % ročně, v druhém pololetí 15 % ročně). Z toho důvodu soud přiznal žalobci úrok z prodlení z dlužných náhrad dle § 2295 tak, jak je uvedeno v páté až jedenácté odrážce výroku I. Stran úroku z prodlení z částek 1 929 Kč jako dlužných záloh spojených s užíváním bytu soud na tomto místě ve stručnosti uvádí, že i když není provedeno řádné vyúčtování, má pronajímatel (poskytovatel služeb) právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužných záloh, avšak jen za období ode dne následujícího po splatnosti té které dlužné zálohy do 30. 4. roku následujícího po zúčtovacím období (v podrobnostech v následujícím bodě, k tomu mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, jehož závěr jsou použitelné i po 1. 1. 2014). Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobce, že žalovanému vznikl dluh na zálohách (před vyúčtováním záloh), že žalovaný zálohy nehradil. K tomu lze ještě poukázat na uznání dluhu ze dne 16. 2. 2022. Úroku z prodlení z dlužných záloh se žalobce domáhá jen u dvou záloh splatných k 30. 11. 2021 (záloha za listopad 2021) a k 31. 12. 2021 (záloha za prosinec 2021). Splatnost záloh vyplývá z čl. VI odst. 5 smlouvy o nájmu bytu. Dle § 1958 odst. 1 ve spojení § 1968 o. z. se tak žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením 1 929 Kč dne 1. 12. 2021, kdy výše úroku z prodlení činila 8,5 % ročně, a se zaplacením dalších 1 929 Kč dne 1. 1. 2022, kdy výše úroku z prodlení činila 11,75 %. Úrok z prodlení z těchto záloh lze přiznat jen do dne, v němž mělo být provedeno vyúčtování za zúčtovací období kalendářního roku 2022 (čl. VI odst. 7 smlouvy o nájmu bytu), tedy 30. 4. 2022 (§ 7 odst.1 zákona č. 67/2013 Sb.), nikoli do 31. 7. 2022 a 31. 7. 2023 (dne splatnosti vyúčtování), jak se domáhá žalobce. Právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 115 Kč jako nákladů za opravu (kontrolu) odpadu (obecně drobnou opravu) přiznal soud žalobci až od 17. 2. 2022, nikoli od 6. 1. 2022, neboť žalobce neprokázal, že by faktura, od níž odvíjel splatnost tohoto nároku, byla žalovanému doručena dříve než v den, kdy žalovaný uznal svůj dluh z této faktury vyplývající. Ostatně sám žalobce k výzvě soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. při jednání 14. 3. 2024 (č. l. 51 verte) odkázal na vyjádření ze dne 21. 2. 2024 (č. l. 39), v němž ohledně výzvy k zaplacení částky 115 Kč odkazoval na uznání dluhu. Splatnost uvedená ve faktuře proto není dle názoru soudu pro posouzení této věci relevantní, což podporuje samotné ujednání účastníků v čl. IV. odst. 2 smlouvy o nájmu bytu, z nějž vyplývá, že pro splatnost náhrady nákladů za (drobné) opravy provedené žalobcem jako nájemcem je rozhodné doručení výzvy. Výše úroku z prodlení, k němuž došlo 17. 2. 2022 (první pololetí 2022), činila 11,75 %. Ani ohledně úroku z prodlení z částky 5 374 Kč žalobce neprokázal, že by žalovaného vyzval k zaplacení této částky tak, že by se ocitl v prodlení ode dne, který uvádí žalobce. K výzvě dle § 118a odst. 3 o. s. ř. při jednání 14. 3. 2024 (č. l. 51 verte) stran prokázání toho, kdy, jak a v jaké lhůtě žalovaného vyzval k zaplacení 5 374 Kč, žalobce odkázal na vyjádření ze dne 21. 2. 2024 (č. l. 39), v němž uvedl, že žalovaného vyzval písemně, při jednání soudu 14. 3. 2024, a při jednání doplnil, že výzvu odeslal „obyčejnou poštou“, přičemž z přednesu zástupce žalobce vyplynulo, že žalobce nedisponuje důkazy k prokázání toho, že, kdy, jak a v jaké lhůtě vyzval k zaplacení dané částky; v závěrečné řeči pak uvedl, že výzvou k plnění bude žaloba. Soud pokládá za výzvu k plnění tzv. předžalobní výzvu, v níž se žalobce domáhá zaplacení mj. žalovaných částek, především však dlužných částek z užívání bytu žalovaným. Jak již soud odůvodnil shora, tato výzva s patnáctidenní lhůtou k plnění došla do dispoziční sféry žalovaného [datum], a tak se žalovaný ocitl v prodlení i se zaplacením částky 5 374 Kč dne 1. 3. 2023. Ohledně splatnosti v samotné faktuře platí to, co soud uvedl u faktury na částku 115 Kč. Pro úplnost soud ještě výslovně poznamenává, že splatnost obou posledně uvedených nároků se dle ujednání účastníků odvíjí až od výzvy žalobce (čl. v čl. IV. odst. 2 smlouvy o nájmu bytu).

4. Na základě shora rozebraných skutečností soud žalobě (návrhu ve věci samé) vyhověl v rozsahu popsaném v bodech 9. a 10. odůvodnění tohoto rozsudku – výrok I.

5. Ve zbylém rozsahu – vč. zbylého rozsahu příslušenství – shledal soud žalobní žádání nedůvodnými a žalobu (návrh ve věci samé) v jejich rozsahu zamítl (výrok II.). Kromě nepřiznané části příslušenství (z důvodů rozebraných již v bodě 10. odůvodnění), soud žalobci nemohl přiznat jím žádané nedoplatky dle vyúčtování za služby spojené s užíváním bytu. Žalobce totiž neprovedl řádné vyúčtování záloh na tyto služby a skutečné výše nákladů na tyto služby. Z obou vyúčtování vyplývá, že žalovaný zaplatil zálohy a že vyúčtovaná částka (ve vyúčtování za rok 2022 dokonce přeplatek) neodpovídá tvrzení žalobce, že žalovaný na zálohách něčeho nezaplatil. Na tom nic nemění vyjádření žalobce (jeho zástupce) při jednání 14. 3. 2024, že žalobcem (a obecně pronajímateli) užívaný software sestavuje vyúčtování tak, že jsou v něm evidovány pohledávky na zálohy. Ostatně sám žalobce (prostřednictvím svého zástupce) přiznal, že nájemce může být z vyúčtování zmatený (č. l. 52 verte). Soud je přesvědčen, že vyúčtování musí být jednoznačné, jasné a přehledné natolik, aby se každá osoba průměrného rozumu z vyúčtování výsledně dozvěděla, zda za služby spojené s užíváním bytu něčeho dluží, a pokud ano, jakou částku, anebo zda dokonce (jí poskytnuté) zálohy převýšily skutečnou cenu poskytovaných služeb (skutečnou výši nákladů na služby), a proto vznikl přeplatek, který bude příjemci služeb vyplacen. Vyúčtování, v němž je s „předepsanými“ zálohy počítáno jako se zálohami zaplacenými, nemůže představovat řádné vyúčtování. Soud souhlasí s ustálenými právními závěry rozhodovací praxe, že vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů (cen a záloh za dodávku tepla a teplé užitkové vody) může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Jestliže pronajímatel provede vyúčtování nesprávně, nestává se vyúčtovaná částka splatná, a to ani z části (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002; navazující na závěry stanoviska Nejvyššího soudu ČSR z 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164/80, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní pod č. 4/1983; nebo rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 9. 2. 1968, sp. zn. 7 Co 598/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní pod č. 15/1969) . Tyto závěry se sice patrně již neuplatní od 1. 1. 2023, odkdy jsou účinná novelizovaná znění ustanovení § 7 odst. 3 a § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., z nichž vyplývá, že vady vyúčtování nemají vliv na splatnost nedoplatku (§ 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb.) a nevyvratitelná právní domněnka (arg. „platí“) řádnosti vyúčtování v případě, že příjemce služby neuplatní námitky ve lhůtě 30 dnů od doručení vyúčtování (§ 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.). Jinými slovy řečeno, pro vyúčtování, která měla být provedena po 1. 1. 2023, se již neuplatní závěry rozhodovací praxe, že tím, zda je vyúčtování služeb řádné (a uplatněný nárok tudíž důvodný), se soud zabývá bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky (srov. § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.), neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování. Ostatně zákon č. 67/2013 Sb. s podáním námitek žádné následky ani nespojuje, pouze stanoví povinnost poskytovateli služeb na ně nejpozději do 30 dnů od jejich doručení reagovat (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. srpna 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019) - rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2181/2022. Ani tato změna právní úpravy nicméně výsledně není pro posouzení této věci podstatná, neboť žalobce v obou vyúčtováních nesprávně uvedl, že lhůta pro podání námitek (vyúčtování „reklamaci“) činí 21 dnů od doručení vyúčtování. Vyúčtování tedy nejsou řádná ani ohledně poučení, jsou vadná formálně. Soud je přesvědčen, že zmíněná nevyvratitelná právní domněnka může nastoupit jen tehdy, když pronajímatel (poskytovatel služby) jako silnější smluvní strana řádně a dle zákona poučí nájemce (příjemce služby) jako slabší smluvní stranu o jeho právu vznést námitky proti vyúčtování (vč. správné lhůty pro jejich podání). Zákonem stanovenou lhůtu nelze dle názoru soudu z důvodu ochrany nájemce (příjemce služby) jako slabší smluvní strany zkrátit. Kromě toho byl v roce 2022 povinen žalovaný platit zálohy na plnění za služby spojené s užíváním bytu (a žalobce byl povinen tyto zálohy vyúčtovat a oprávněn požadovat) jen za období trvání nájemního poměru, tj. do 28. 2. 2022. Za dobu, po kterou žalovaný užíval byt neoprávněně, je žalobce povinen prokázat skutečnou spotřebu případně poskytovaných služeb a takovou částku může žádat jen jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z., přičemž musí prokázat, jaké služby byly žalovanému poskytovány, v jakém rozsahu a po jakou dobu, jakož i cenu za tyto služby (skutečnou výši nákladů na služby), kterou za žalovaného zaplatil. Ustanovení § 2295 o. z. se vztahuje jen na náhradu ve výši nájemného, není jím řešena problematika případného spotřebování služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu, jelikož po skončení nájmu již neexistuje povinnost poskytovatele takové služby zabezpečovat (a právo příjemce na zajištění takových služeb. Jinak řečeno, zmíněné ustanovení stanovuje povinnost bývalého nájemce zaplatit náhradu ve výši (posledně) ujednaného nájemného (nikoliv služeb, záloh na ně) – shodně JANOUŠKOVÁ, M. Komentář k § 2295. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vyd. (2. akt). Praha: C. H. Beck, 2023. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. nicméně žalobce při jednání uvedl, že k prokázání skutečné spotřeby služeb spojených s užíváním bytu žalovaným za období po skončení nájmu bytu označuje vyúčtování za rok 2022 (v němž je právě počítáno se zálohami). Shrnuje se, že žalobce byl povinen provést řádné vyúčtování služeb za rok 2021 nejpozději do 30. 4. 2022 a za rok 2022 do 30. 4. 2023 (§ 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.). Poté se již zaplacení samotných záloh domáhat nemůže, může se s úspěchem domáhat pouze případného nedoplatku dle řádně provedeného vyúčtování v souladu se zákonem č. 67/2013 Sb. – který kogentně (jde totiž o pravidla chránící nájemce bytu jako slabší smluvní stranu) stanovuje náležitosti vyúčtování –, nicméně do té doby vzniklý nárok na úrok z prodlení z těchto záloh mu nezaniká (mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní pod č. 74/2017). Platí tedy, že pokud nejsou vyúčtování řádná, schází předpoklad pro vznik povinnosti žalovaného zaplatit nedoplatky plynoucí z těchto (vadných) vyúčtování (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2181/2022). Jelikož se žalobcem tvrzený dluh na zálohách spojených s užíváním bytu nestal dosud splatným (vyúčtování nejsou řádná, v žalobě ani doplnění nebyla provedena náprava vyúčtování), nemohl soud žalovanému uložit, aby takový dosud nesplatný dluh zaplatil. Žalobci samozřejmě nic nebrání, aby provedl vyúčtování řádné, doručil ho žalovanému (příp. prostřednictvím opatrovníka ustanoveného mu soudem za účelem doručení hmotněprávního úkonu) a následně se případně znovu domáhal zaplacení dlužných částek soudní cestou. Na dosud rozvedeném ničeho nemění ani žalobcem předložené „uznání dluhu“, dle nějž měl žalovaný uznat dluh na zálohách za služby v rozsahu 10 684 Kč. Nelze totiž platně (účinně) uznat dluh, který nevznikl (srov. rozhodovací praxi Nejvyššího soudu: rozsudek ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 341/2001; rozsudek ze dne 24. 2. 2005 sp. zn. 32 Odo 453/2004; či usnesení ze dne 18. 6. 2019 sp. zn. 32 Cdo 505/2019), resp. v tomto případě „obejít“ „uznáním dluhu“ povinnost žalobce provést řádné vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za jednotlivé služby.

6. Pro jednoznačnost a přehlednost soud shrnuje, že zamítnutá část příslušenství sestává z úroku z prodlení: 1) z částek 2 471 Kč a) od 1. 2. 2022 do 28. 2. 2023 (včetně), b) 1. 3. 2022 do 28. 2. 2023 (včetně), c) od 1. 4. 2022 do 28. 2. 2023 (včetně), d) od 1. 5. 2022 do 28. 2. 2023 (včetně), e) od 1. 5. 2022 do 28. 2. 2023 (včetně), f) od 1. 6. 2022 do 28. 2. 2023 (včetně), g) od 1. 7. 2022 do 28. 2. 2023 (včetně), h) od 1. 8. 2022 do 28. 2. 2023 (včetně), ch) od 1. 9. 2022 do 28. 2. 2023 (včetně) a i) od 1. 10. 2022 do 28. 2. 2023 (včetně), 2) z částky 1 929 K za období od 1. 5. 2022 do 31. 7. 2022; 3) z částky 1 929 Kč od 1. 5. 2022 do 31. 7. 2023; 4) z částky 17 662 Kč, 5) z částky 11 076 Kč, 6) z částky 115 Kč od 6. 1. 2022 do 16. 2. 2022 (včetně) a 7) z částky 5 374 Kč od 18. 1. 2023 do 28. 2. 2023 (včetně).

7. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok III.) je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a contario. Žaloba byla totiž z větší části zamítnuta. K rozdílu mezi přiznanou a zamítnutou částí žalobcem požadovaného plnění bez příslušenství ve výši 238,50 Kč – nepatrně většinový úspěch žalobce – je třeba připočíst, že soud žalobu zamítl ve nezanedbatelné a na první pohled větší části požadovaného příslušenství, což plyne z bodu 10. a 13. odůvodnění. V rozsahu příslušenství totiž soud žalobu zamítl jak co do „zákonných“ úroků z prodlení z částky 28 738,50 Kč (tj. žalovaných částek z vyúčtování), ale také částečně v rozsahu dob žalobcem tvrzeného prodlení žalovaného se zaplacením částek, které soud výrokem I. přiznal (u úroků z prodlení z náhrad dle § 2295 o. z. v rozsahu 5 až 11 měsíců, stran úroků z prodlení z dlužných záloho tři měsíce jednom případě a o rok a tři měsíce ve druhém případě, dále ohledně částek za opravy v rozsahu desítek dnů). Pro úplnost soud poznamená, že při provedení kapitalizace příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku byl žalobce úspěšný co do žalobního žádání na zaplacení 33 084,53 Kč (z toho příslušenství 4 106,53 Kč) tedy 47,8 % předmětu řízení, kdežto neúspěšný co do žalobního žádání na zaplacení 36 093,09 Kč (z toho příslušenství 7 353,59 Kč), tj. 52,2 % předmětu řízení. Jelikož v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud mu žádnou náhradu nepřiznal a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. Pro jinou lhůtu k plnění neshledal soud žádné důvody (opakuje se, že žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný, netvrdil ani neprokázal skutečnosti, pro které by měl soud stanovit delší lhůtu k plnění).

Poučení