7 C 500/2021 - 144

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobců: ad a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa] ad b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ad c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ad d) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] ad e) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] ad f) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] ad g) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ad h) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] všichni zastoupeni advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] pokračování - 2 - 7 C 500/2021 proti žalovaným: ad 1) [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované], pro doručování: [adresa], [PSČ] [obec] ad 2) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] ad 3) [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] ad 4) [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] ad 5) Česká republika - Státní pozemkový úřad, [IČO] sídlem [adresa žalované] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně ad a) [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], žalobce ad b) [celé jméno žalobce], [rodné číslo], žalobce ad c) [celé jméno žalobce], [rodné číslo], žalobkyně ad d) [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], žalobkyně ad e) [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], žalobkyně ad f) [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], žalobce ad g) [celé jméno žalobce], [rodné číslo], žalobkyně ad h) [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], žalovaná ad 1) [celé jméno žalované], [rodné číslo], žalovaný ad 2) [celé jméno žalobce], [rodné číslo], žalovaná ad 3) [celé jméno žalované], [rodné číslo] a žalovaný ad 4) [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], jsou výlučnými vlastníky pozemku parc. [číslo] – zahrada, o výměře [číslo] m v obci [obec], katastrálním území Sibřina, okres [okres], který je zapsán na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Praha - východ, a to se spoluvlastnickými podíly jednotlivých spoluvlastníků v poměru: - [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], - [celé jméno žalobce] spoluvlastnický podíl ve výši id. 1/6, - [celé jméno žalobce] ([rodné číslo]) spoluvlastnický podíl ve výši id. 1/6, - [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], - [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], - [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], - [celé jméno žalobce] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], - [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], - [celé jméno žalované] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], pokračování - 3 - 7 C 500/2021 - [celé jméno žalobce] ([rodné číslo]) spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], - [celé jméno žalovaného] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo] a [celé jméno žalované] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo].

II. Žalovaná ad 5) je povinna zaplatit žalobcům ad a), ad b), ad c), ad d), ad e), ad f), ad g) a ad h) na náhradu nákladů řízení částku ve výši 133 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobců.

III. Ve vztahu mezi žalobci ad a), ad b), ad c), ad d), ad e), ad f), ad g) a ad h) a žalovanými ad 1), ad 2), ad 3) a ad 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou dne 22.12.2021 domáhali určení vlastnictví shora uvedeného pozemku parc. [číslo] – zahrady, o výměře [číslo] m v obci [obec], katastrálním území Sibřina.

2. Tvrdili, že jsou, a to jak žalobci ad a) až ad h), tak i žalovaní ad 1) až ad) 4 společně podílovými spoluvlastníky tohoto pozemku, s výší podílů, jak je uvedena shora ve výroku I. Uvedli s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.5.2013, sp.zn. 29 Cdo 2728/2011, že vzhledem k tomu, že se ani přes opakovanou snahu nepodařilo spoluvlastníkům stojícím na straně žalobců zajistit účast zbývajících spoluvlastníků na jejich straně, nezbylo než zbývající spoluvlastníky uvést na straně žalované, neboť řízení o určení spoluvlastnického práva se musí účastnit všichni spoluvlastníci. Důvodem pro podání žaloby byla existence duplicitního zápisu vlastnického práva k žalobou dotčenému pozemku, neboť kromě žalobců ad a) až ad h), a žalovaných ad 1) až ad) 4, je k pozemku zapsáno rovněž vlastnické právo pro Českou republiku. Jako pátou žalovanou, vlastně jediného„ skutečně„ žalovaného, označili Českou republiku - Státní pozemkový úřad. Naléhavý právní zájem na podané žalobě spatřovali již v samotné existenci duplicitního zápisu vlastnického práva.

3. Žalobci vysvětlili, na jakém základě jsou oni a také žalovaní ad 1) a ad 4) zapsáni jako spoluvlastníci dotčeného pozemku. Jsou totiž všichni právními nástupci původních vlastníků tohoto pozemku pana [celé jméno žalovaného], [datum narození] a jeho manželky paní [jméno] [příjmení], [datum narození], kterým byl pozemek přidělen na základě přídělové listiny vydané Ministerstvem zemědělství ze dne 13.6.1949 a přídělové listiny vydané Okresním národním výborem v Českém Brodě ze dne 29.6.1953. V listinách je pozemek uváděn jako pozemek parc. [číslo] nicméně již v přídělové listině ONV v Českém Brodě je uváděno přečíslování na parc. [číslo] skutečnost jeho přečíslování je potvrzena i identifikací pozemků Střediskem geodézie ze dne 8.9.1971. Samotná přídělová listina byla dle tehdejší právní úpravy vkladovou listinou, přičemž nebylo k nabytí vlastnického práva k nemovitosti zapotřebí zápisu v pozemkové knize. Vlastnictví k pozemku tak manželé [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce a žalovaného] nabyli již přidělením pozemku na základě přídělové listiny. Důvodem přídělu bylo, že pozemek navazoval bezprostředně na jejich další nemovitosti – obytný dům [adresa] na pozemku parc. [číslo] zahradu parc. [číslo] v [obec]. K pozemku také nebyl jiný přístup než právě před tyto nemovitosti a rodina [příjmení] obdělává tento pozemek od nepaměti a nestalo se nikdy, že by ležel ladem. Bezchybnost přídělové listiny potvrdil také Pozemkový fond ČR k dotazu Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 27.12.2004 a je zřejmé, že vlastnické právo [jméno] a [jméno] [příjmení] vzniklo a jakékoli nároky České republiky na tento pozemek jsou pokračování - 4 - 7 C 500/2021 neoprávněné. Pátá žalovaná opírá své vlastnické právo o zápis ve vložce [příjmení] knihy [číslo] kat. úz. [obec], kde je uvedeno ke dni 28.4.1948, že„ ministerstvo zemědělství zamýšlí převzíti tyto nemovitosti a že jde o majetek, který je předmětem revise.„ Taková poznámka vlastnické právo nezakládá a i kdyby takto na stát vlastnické právo přešlo, stalo by se tak před datem přidělení pozemku [jméno] a [jméno] [příjmení]. Tedy až poté stát pozemek přidělil na základě přídělových listin a vlastnické právo tak beze vší pochybnosti přešlo na právní předchůdce žalobců a žalovaných ad 1) až ad 4). V rámci žalobci uváděné posloupnosti dědických usnesení pak přecházely spoluvlastnické podíly z předků na potomky až do stavu jednotlivých spoluvlastnických podílů, jak je uveden výše ve výroku I. A takto je také pro žalobce ad a) až ad h) a žalované ad 1) až ad 4) jejich vlastnické právo zapsána v katastru nemovitostí.

4. Žalovaná ad 5) s podanou žalobou zprvu souhlasila. Sdělila, že na základě podkladů, které si obstarala, neunese důkazní břemeno prokazující její vlastnické právo k výše uvedenému pozemku, když přídělová listina ze dne 29.6.1953, svědčící [jméno] a [jméno] [příjmení], je novějším nabývacím titulem než ten, z něhož dovozuje vlastnické právo ona. Popsala, jakým způsobem nabyl stát dotčený pozemek spolu s dalším majetkem od jeho původních vlastníků [jméno] a [jméno] [příjmení] v rámci převzetí Statku [obec] s tím, že jeho zbytek byl v rámci přídělového řízení přidělen drobným přídělcům, mezi nimi [jméno] a [jméno] [příjmení]. Uznala tedy vlastnické právo žalobců a žalovaných ad 1) až ad 4) a navrhovala, aby byl ve věci uzavřen smír a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

5. K věci se vyjádřila též první žalovaná paní [celé jméno žalované], která ve svém podání vysvětlovala vlastnické poměry v rodině [příjmení] a dotazovala se na vysvětlení, proč je uváděna na straně žalované. Na výzvu, zda svým podáním namítala něco proti uplatněnému nároku, který má vést k tomu, aby byla jako vlastník dotčeného pozemku z katastru vymazána Česká republika, nikterak nereagovala a z účasti na jednání se omluvila.

6. Smírné řešení se stranám uzavřít nepodařilo, neboť tři ze spoluvlastníků zůstali v průběhu řízení nekontaktní, žalobci také nesouhlasili s tím, aby jim nebyly uhrazeny nemalé náklady na pořízení důkazních materiálů k osvědčení svých nároků.

7. Pátá žalovaná vzala poté svůj návrh na uzavření smíru zpět s tím, že za podmínek navržených žalobci o jeho uzavření nemá zájem. Změnila rovněž svůj pohled na otázku vlastnictví pozemku, když doplnila, že se jí podařilo dohledat další listiny, které prokazují, že byla do roku 2004 evidována jako výlučný vlastník sporného pozemku a [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce a žalovaného] byli evidováni pouze jako uživatelé půdy a nikoli jako její vlastníci. Z toho důvodu vznesla námitku vydržení vlastnického práva ve prospěch státu. Podle páté žalované nemohli také [celé jméno žalovaného] (nar. 1945) a [celé jméno žalobce] nabýt pozemek kupní smlouvou ze dne 22.11.1971, č.j. [spisová značka], NZ [číslo], neboť nebyl v této smlouvě uveden. Pokud žalobci uvádí, že pozemek po celou dobu užívali a že jej obdělávali, netvrdí a neprokazují, že ten pozemek užívali jako vlastníci. Pátá žalovaná proto setrvala na tom, že pozemek vydržela, neboť od roku 1948 až 2004 byla jako knihovní vlastník pozemku zapsána, k vydržení došlo ke dni 1. 1. 1992. To, že předchůdci žalobců si mohli být vědomi, že nejsou vlastníky, dovozuje z toho, že nikdy s pozemky vlastnicky nenakládali. Upozornila v této souvislosti na převod ostatních pozemků [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] prováděný formou notářského zápisu, kdy není vůbec zmiňován právě žalobou dotčený pozemek. Z opatrnosti navrhla zjištění, zda se nenachází v archivu listina o splácení přídělové jistiny, což by mohlo být také pokračování - 5 - 7 C 500/2021 vodítkem toho, zda se žalobci stali vlastníky na základě toho přídělu. Netvrdila však, jak upřesnila k dotazu, že zaplaceno nebylo.

8. Žalobci potvrdili, že [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce a žalovaného] skutečně nebyli po nějakou dobu zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci dotčeného pozemku, což však nedokládá, že by nebyli jeho vlastníky, neboť ke vzniku jejich vlastnického práva došlo na základě přídělové listiny, u které nebyla taková intabulace nutná. Existenci svého vlastnického práva tvrdí žalobci na základě existence přídělové listiny a následného přechodu vlastnického práva na žalobce a žalované ad 1) a až 4) v rámci dědických řízení. [jméno] na základě kupní smlouvy ze dne 22.11.1971, kde absence pozemku v této listině mohla být pouhým opomenutím a pro posouzení věci není tato smlouva podstatná. Uvedli, že stát si musel být vědom existence přídělu z roku 1953, na jeho straně tak nemohlo nikdy dojít k vydržení vlastnického práva. Pokud by si toho nebyl vědom, jeho nevědomost nelze klást k tíži žalobců. Předmětný pozemek byl také [jméno] a [jméno] [příjmení] užíván jako vlastní majetek, byl sekán, udržován a pěstěn a až do zápisu duplicitního vlastnictví státu o jeho vlastnictví rodina nikdy nepochybovala. [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení] pozemek obdělával jejich syn [celé jméno žalovaného] (nar. 1925) s manželkou [celé jméno žalobce], v té době nebylo dalších vlastníků ani duplicitního zápisu. Jediné, co dokládají listiny páté žalované je to, že před přídělovými listinami byl vlastníkem tohoto pozemku stát. Dle přídělových listin se nabývá vlastnické právo dnem odevzdáním do držby, a kdyby nebyla placena přídělová cena, byl by příděl odňat. Příděl byl však řádně proveden, odňat nebyl a je zjevné, že [celé jméno žalovaného] a [jméno] [celé jméno žalobce a žalovaného] nabyli vlastnictví k dotčenému pozemku. Žalobci a žalovaní ad 1) a ad 4) jsou vlastníky podílů na pozemku z titulu následného přechodu vlastnického práva na potomky v rámci dědických řízení.

9. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobci ad a) až ad h) a žalovaní ad 1) až ad 4) jsou zapsáni jako spoluvlastníci pozemku parc. [číslo] – zahrady o výměře [výměra] v obci [obec], katastrálním území Sibřina. Pro žalobkyni ad a) [celé jméno žalobkyně] je zapsán spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], pro žalobce ad b) [celé jméno žalobce] spoluvlastnický podíl ve výši id. 1/6, pro žalobce ad c) [celé jméno žalobce] ([rodné číslo]) spoluvlastnický podíl ve výši id. 1/6, pro žalobkyni ad d) [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], pro žalobkyni ad e) [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], pro žalobkyni ad f) [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], pro žalobce ad g) [celé jméno žalobce] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], pro žalobkyni ad h) [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], pro žalovanou ad 1) [celé jméno žalované] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], pro žalovaného ad 2) [celé jméno žalobce] ([rodné číslo]) spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo], pro žalovaného ad 3) [celé jméno žalovaného] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo] a pro žalovanou ad 4) [celé jméno žalované] spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo]. Nabývacím titulem je pro žalobkyni ad a) a žalovaného ad 4) usnesení soudu o dědictví č.j. [číslo jednací] ze dne 13.6.2013, které nabylo právní moci dne 13.6.2013. Nabývacím titulem pro žalobce ad b), a žalobce ad c) je usnesení soudu o dědictví č.j. [číslo jednací] ze dne 30.7.2013, které nabylo právní moci dne 17.8.2013. Pro žalobkyni ad d), žalovanou ad 1), žalovaného ad 2) a žalovanou ad 3) je nabývacím titulem usnesení soudu o dědictví č.j. [číslo jednací] ze dne 20.4.2012, které nabylo právní moci dne 20.4.2012, spolu s opravným usnesením, č.j. [číslo jednací] ze dne 11.5.2012, v právní moci dne 12.6.2012. Pro žalobkyni ad e), žalobkyni ad f), žalobce ad g) a žalobkyni ad h) je nabývacím titulem usnesení soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 5.9.2012, které nabylo právní moci dne 5.9.2012. Spolu s výše uvedenými je jako vlastník dotčeného pozemku zapsána Česká republika, s příslušností hospodařit s majetkem státu pro Státní pozemkový úřad (jedná se tak ve věci o duplicitní zápis pokračování - 6 - 7 C 500/2021 vlastnictví). Nabývacím titulem státu má být [příjmení] kniha vložka 45 z kat. úz. [obec] (výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] k datu 20.12.2021).

10. Dotčený pozemek parc. [číslo] v kat. úz. [obec] byl původně zapsán jako pozemek parc. [číslo] o přibližné výměře [číslo] ha v pozemkové knize kat. úz. [obec] (přídělová listina Okresního národního výboru v Českém Brodě ze dne 29.6.1953, identifikace pozemků Střediskem geodézie ze dne 8.9.1971 s připojeným geometrickým polohovým plánem a kopií katastrální mapy). Vlastníky tohoto pozemku (spolu s dalšími pozemky v rámci [anonymizováno] [část obce]) byli od roku 1933 JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kterým byl v roce 1948 v rámci revize první pozemkové reformy státem zabaven (převzat státem). Ve výpisu z pozemkové knihy č. knihovní vložky 45, katastrální území Květnice je k tomu poznamenáno s datem 28.4.1948, čd [anonymizováno], že ministerstvo zemědělství zamýšlí převzíti nemovitosti a že jde o majetek, který je předmětem revize. Že stát skutečně přes odpor [anonymizováno] jejich majetek (a v jeho rámci též žalobou dotčený pozemek) zabavil, bylo doloženo i dalšími listinami. Nakonec mezi zástupci účastníků bylo učiněno nesporným, že před přídělem tohoto pozemku byl stát jeho vlastníkem (sdělení Ministerstva zemědělství v [obec] ze dne 6. 3. 1948, sdělení Ministerstva zemědělství v [obec] ze dne 21. 6. 1948 ve věci zbytkového statku [obec], výměru Okresního národního výboru v Českém Brodě ze dne 26. 11. 1948 (špatně čitelné datum), sdělení o archivním šetření k pozemkům v k.ú. [obec] (dříve [příjmení]), sdělení Ministerstva zemědělství ze dne 30. 3. 1948, Čd [číslo], ve věci revize pozemkové reformy, sdělení ze dne 30. 3. 1948 zasílané Okresnímu soudu v Českém Brodě, listiny ve věci Správního soudu v [obec] ze dne 8. 12. 1948 s referátem, listiny Československých státních statků Národního podniku [obec] k zbytkovému statku v [obec], bývalých majitelů [jméno] a [anonymizována dvě slova]).

11. Ministerstvo zemědělství dne 13.6.1949„ plníc slib budovatelského programu Gottwaldovy vlády ze dne 8.7.1946 o provedení revize první pozemkové reformy„ vydalo přídělovou listinu, kterou pozemek (tehdy označený jako parc. [číslo]), kterou uskutečnilo převod vlastnického práva k tomuto pozemku na [jméno] a [jméno] [příjmení], [adresa] (přídělová listiny Ministerstva zemědělství ze dne 13. 6. 1949). Původní příděl byl v roce 1951 zrušen a následně byl prováděn znovu roce 1953 (sdělení Krajského národního výboru v [obec] ze dne 24. 8. 1951, přídělová listina Okresního národního výboru v Českém Brodě ze dne 29. 6. 1953). Z přídělové listiny Okresního národního výboru v Českém Brodě ze dne 29. 6. 1953 bylo dále zjištěno, že byla vydána po provedeném přídělovém řízení podle zákona č. 142/1947 Sb. pro [jméno] a [jméno] [příjmení], [adresa] a byly v ní rovněž uváděny pravidla přídělu. Přídělci nabyli vlastnického práva dnem odevzdání přidělených nemovitostí do držby s upozorněním, že přídělová listina jest vkladovou listinou, podle předpisu nového občanského zákoníku není však již k nabytí vlastnictví k nemovitostem zapotřebí ještě zápisu v pozemkové knize. Předchůdcům účastníků tedy byla dána informace o tom, že vlastníky přiděleného pozemku se stali na základě přídělové listiny v okamžiku, kdy jej počali držet. Vzhledem k upozornění, že není nutno nechat své vlastnictví zapsat, tak ani nečinili, což se později projevilo nepříznivě a vedlo v důsledku k soudnímu sporu (přídělová listina Okresního národního výboru v Českém Brodě ze dne 29. 6. 1953). V roce 1966 byla dotčená parcela evidována jako neknihovaný příděl pro [celé jméno žalovaného], což dokládala zástupkyně žalobců náčrtem z roku 1966, který byl žalobcům zaslán k dotazu na neknihované příděly.

12. V roce 2004 žádali [jméno] a [celé jméno žalobce] o zápis vlastnictví k dotčenému pozemku s tím, že zjistili, že není v jejich vlastnictví zapsán, k žádosti dokládali přídělovou listinu z roku 1953 spolu s dalšími doklady. Pozemkový fond ČR byl v této věci dotazován Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj na další postup, k čemuž sdělil, že pokud budou dle názoru Katastrálního úřadu předkládané doklady dostatečné k zápisu vlastnictví, bylo by patrně pokračování - 7 - 7 C 500/2021 nejvhodnější řešit situaci duplicitním zápisem vlastnictví s tím, že [celé jméno žalobce a žalovaného] pak budou mít možnost obrátit se na příslušný soud. Následně došlo k zápisu duplicitního vlastnictví, o čemž byli [celé jméno žalobce a žalovaného] vyrozuměni s tím, že duplicitní zápis vlastnictví lze v katastru zrušit na základě soudního smíru, dohody o uznání vlastnického práva nebo rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva. Později bylo zjištěno, že chybně bylo vlastnictví zapsáno pro [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalobce] jako žadatele o zápis, nikoli pro [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] jako vlastníky dle přídělové listiny a tato chyba byla opravena (žádost o zápis pozemku ze dne 1.11.2004, výpis z katastru nemovitostí k datu 20. 10. 2004 [list vlastnictví] k.ú. [obec], sdělení Pozemkového fondu ČR ze dne 9. 12. 2004, vyrozumění o duplicitním zápisu vlastnictví s datem 27. 12. 2004, oznámeni o opravě chybného údaje KN z 12. 9. 2007).

13. Shora naznačeným postupem se účastníci snažili duplicitní zápis odstranit, zmiňovali přitom i kupní smlouvu z roku 1971, a žalovaná ad 5) byla vyzvána, aby uzavřela dohodu o uznání vlastnického práva se současnými spoluvlastníky. Pátá žalovaná k tomu sdělila, že dotčený pozemek není v kupní smlouvě z roku 1971 uveden a návrh na uzavření souhlasného prohlášení neschválila. Doporučila, nechť se spoluvlastníci obrátí na soud cestou žaloby na určení vlastnického práva (výzva k narovnání vlastnictví – odstranění duplicity ze dne 26. 2. 2019, adresované JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] pozemkovému úřadu, sdělení Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 6. 2019).

14. Z notářského zápisu [spisová značka], [spisová značka] soud zjistil, že v roce 1971 [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce a žalovaného] uzavřeli kupní smlouvu s [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalobce], kterou jim prodali nemovitosti v [obec] a [obec]. Žalobou dotčený pozemek mezi nimi nebyl uveden.

15. Z odpovědi Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 22. 2. 2023 na žádost páté žalované spolu s připojenými listinami zápisy dosavadního a nového stavu pozemků bylo zjištěno, že katastrální úřad po lustraci dokumentů sděloval, že [jméno] [celé jméno žalobce a žalovaného] (správně mělo být [celé jméno žalovaného]) není evidován jako vlastník parcely [číslo] v kat. úz. [obec], tuto parcelu měl v užívání. Srovnávací zápisy obsahuji kolonku„ jméno a bydliště uživatele – vlastníka„.

16. Z prohlášení [jméno] [celé jméno žalobkyně] datovaného dne 12. 4. 2023 (č.l. 113) bylo zjištěno, že [celé jméno žalobce a žalovaného] se o dům zahradu a přilehlý pozemek pečlivě starali, sekali tam trávu, sušili seno, měli tam ovocné stromy, ořech a zahrádku. Z pozemku dle slov [celé jméno žalobce] platili daně, neboť patřil k jejich majetku.

17. Z usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 20. 11. 2010, č. j. [číslo jednací] a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 20. 11. 2010, č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že v rámci dodatečného projednání dědictví po [celé jméno žalovaného], narozeném dne [číslo], zemřelém dne 7.10.1974 a po [jméno] [příjmení], narozené dne 4.2.1903, zemřelé dne 10.2.1982, byla schválena dědická dohoda (resp. potvrzeno nabytí dědictví). Potomci původních přídělců: [celé jméno žalobce], narozený dne 5.3.1928 a zemřelý dne 2.12.2006, [celé jméno žalovaného], narozený dne 25.11.1925 a zemřelý dne 26.2.2007 a [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozená dne 19.1.1942 a zemřelá dne 1.5.2002 nabyly dle těchto rozhodnutí každý vždy id. 1/6 žalobou dotčeného pozemku, celkem (1/6 + 1/6) tedy každý 1/3 pozemku parc. [číslo] v [obec].

18. Z dalších listin soud ve věci podstatná zjištění pro rozhodnutí nečinil (odpověď zástupkyně žalobců 1) žalované ze dne 24. 9. 2021 s připojeným dopisem).

19. Návrhy na doplnění dokazování (svědeckými výpověďmi k užívání pozemku, vyžádání informací týkajících se platby daně z nemovitosti, složenky o platbě daně z nemovitostí) soud jako nadbytečné zamítl, neboť je přesvědčen, že provedené dokazování je k posouzení věci plně postačující a jeho doplnění by bylo v rozporu s hospodárností a rychlostí řízení. pokračování - 8 - 7 C 500/2021 20. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že [jméno] a [jméno] [příjmení], předkům žalobců ad a) až ad h) a žalovaných ad 1) ad ad 4) byl v roce 1953 přidělen do jejich vlastnictví žalobou dotčený pozemek parc. [číslo] v [obec], přiléhající k již jimi vlastněným nemovitostem (domu se zahradou). Totožnost přiděleného pozemku byla doložena listinami, ostatně ani nebyla sporná. Tento pozemek byl od té doby nepřetržitě držen a užíván v rodině [příjmení] až do současnosti, aniž by byla jeho držba zpochybňována. V přídělové listině bylo [jméno] a [jméno] [příjmení] sděleno, že aniž by bylo třeba zápisu do knih, stali se vlastníky daného pozemku, nepochybně jej užívali s tím, že jsou jeho vlastníky. A protože nebylo třeba zápisu, nenechali si své vlastnické právo zapsat. To vedlo k tomu, že evidenčně byl později k pozemku zapsán stát, který pozemek předtím, než jej na [jméno] a [jméno] [příjmení] převedl, krátkou dobu vlastnil. Duplicitní zápis vlastnictví, který vznikl ve chvíli, kdy k pozemku byli zapsáni i ostatní účastníci, se tito pokusili odstranit dohodou, na tu však pátá žalovaná nepřistoupila a bylo nutno podat žalobu.

21. Podle § 3028 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) byly ve sporu aplikovány dosavadní právní předpisy, tj. zák.č. 40/1964 Sb., občanský zákon (dále jen obč.zák.), neboť právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zák.č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy.

22. Podle § 8 odst. 1, písm. f) zák.č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy pozemkový majetek získaný pro účely přídělů podle tohoto zákona jest určen spolu s ostatním zabraným majetkem, pokud nebyl nebo nebude podržen státem pro účely všeobecně prospěšné (§ 10 záborového zákona), ani dosud nebyl přidělen, pro příděl dělníkům, veřejným a soukromým zaměstnancům a maloživnostníkům do výměry nejvýše 0,5 hektaru pro stavbu vlastního domu nebo na zřízení zahrádky nebo na rozšíření provozních zařízení.

23. Podle § 11 odst. 1 zák.č. 90/1947 Sb., o zavedení knihovního pořádku ohledně konfiskovaného nepřátelského majetku vkladnými listinami jsou vedle rozhodnutí o přídělu (přídělových listin), vydaných fondem nebo i, pokud jde o majetek konfiskovaný podle dekretu [číslo] 1945 Sb., jiným příslušným úřadem, také jiná rozhodnutí nebo prohlášení fondu anebo jiného příslušného úřadu o přechodu konfiskovaného majetku na jiného nabyvatele.

24. Podle § 111 odst. 1 zák.č. 141/1950 Sb., obč. zák. (střední občanský zákoník) vlastnictví k věcem jednotlivě určeným převádí se už samou smlouvou, není-li nic jiného ze zvláštních předpisů.

25. Podle § 114 zák.č. 141/1950 Sb., obč. zák. v případech, v kterých tak zákon stanoví, přechází vlastnictví přímo ze zákona anebo výrokem soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy. Jde-li o věc nemovitou, zapíše se také přechod vlastnictví v knize pozemkové nebo železniční, anebo se u soudu uloží listina.

26. Podle § 143 zák.č. 141/1950 Sb., obč. zák. držitelem je, kdo s věcí nakládá jako se svou anebo kdo vykonává právo pro sebe.

27. Podle § 145 odst. 1 zák.č. 141/1950 Sb., obč. zák. (střední občanský zákoník) je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je držitelem oprávněným.

28. Podle ustanovení § 130 odst.1 zák,.č. 40/1964 Sb. (dále jen obč.zák.), ve znění od 1.1.1992, je oprávněným držitelem ten, kdo je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. pokračování - 9 - 7 C 500/2021 29. Podle § 132 odst. 1 obč.zák. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

30. Podle § 134 odst. 1 obč.zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

31. Podle § 80 zák.č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

32. Právně soud spor posoudil podle výše uvedených ustanovení s níže popsaným výsledkem.

33. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví ve smyslu § 80 o.s.ř. je nepochybně dán. Žalobci požadované soudní rozhodnutí by vedlo k odstranění duplicitního zápisu v katastru nemovitostí, čímž by došlo k vyjasnění otázky vlastnictví předmětných nemovitostí. Dle nálezu Ústavního soudu ČR, sp.zn. III. ÚS 3207/10, ze dne 31.8.2011, zjištěný fakt již existujícího duplicitního zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí k předmětným pozemkům, který navozuje stav nepochybně odporující principu právní jistoty, naléhavý právní zájem stěžovatele na požadovaném určení dostatečně osvědčuje. Fakt existence zápisu vlastnického práva pro dva vlastníky v evidenci nemovitosti považuje Ústavní soud za určující pro posouzení naléhavosti právního zájmu stěžovatele, a to s ohledem na princip právní jistoty v souvislosti s exkluzivitou vlastnického práva, jež vylučuje, aby k jedné a téže věci mělo vlastnické právo více osob, nejde-li o spoluvlastnictví. Duplicitně zapsaný vlastník má vždy naléhavý právní zájem na určení vlastnictví již proto, že rozhodnutí o takové určovací žalobě bude podkladem pro řádný zápis v katastru nemovitostí. Obdobně se ve svém rozhodnutí ze dne 5.5.2005, sp.zn. 30 Cdo 2304/2004, vyjádřil také Nejvyšší soud ČR. Současně lze uzavřít, že je na základě zápisu v katastru nemovitostí u účastníků řízení dána aktivní i pasivní legitimace.

34. Titulem, od něhož odvozují žalobci vznik vlastnického práva k nemovitostem, je zde přídělová listina vydaná dne 29.6.1953 Okresním národním výborem v Českém Brodě. Podle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 11. 4. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2320/98, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy [číslo] ročník 2000, str. 273, nebo nález Ústavního soudu z 14. 6. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 1/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ročník 1995, [číslo]) po 1. 1. 1951 (kdy byl v našem právním řádu opuštěn intabulační princip) zůstalo jedinou podmínkou pro nabytí vlastnictví k přiděleným nemovitostem přídělové řízení završené vydáním přídělové listiny; vkladu vlastnického práva do pozemkové knihy nebylo k nabytí vlastnického práva zapotřebí. Výše zmíněný nález Ústavního soudu ČR k tomu uvádí„ Pokud jde o příděly a přídělové řízení, postrádá zákon č. 142/1947 Sb. ustanovení, jež by se dotýkalo principu intabulace, neboť v ustanovení § 8 odst. 8 pouze stanoví, že pro úpravu právních poměrů vztahujících se na přidělenou půdu platí přiměřeně ustanovení části čtvrté zákona ze dne 8. května 1947, č. 90 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek. Vzhledem k ustanovení § 17 zákona č. 142/1947 Sb., podle kterého pro řízení podle tohoto zákona, včetně vyvlastnění půdy podle § 1 odst. 3, platily - s výhradou ustanovení § 8 - přiměřeně příslušné předpisy záborového zákona a zákonů jej doplňujících, to tedy dále znamená, že požadavek intabulace jako podmínky nabytí vlastnictví k přiděleným nemovitostem, zakotvený v ustanovení § 28 náhradového zákona, platil i po nabytí účinnosti citovaného zákona [číslo] Sb. Odlišná situace nastala teprve účinností občanského zákoníku č. 141/1950 Sb., umožňujícího v ustanovení § 111 odst. 1 pokračování - 10 - 7 C 500/2021 nabytí vlastnictví k věcem jednotlivě určeným, tedy i k nemovitostem, již samou smlouvou. Obdobně zde ustanovením § 114 pozbyl zápis v pozemkové knize konstitutivní povahu i v případech přechodu vlastnictví výrokem soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy. Ústavní soud má proto za to, že vzhledem k těmto ustanovením byl v našem právním řádu dnem účinnosti občanského zákoníku z roku 1950, tj. dnem 1. 1. 1951, výslovně opuštěn intabulační princip. Po účinnosti uvedeného občanského zákoníku zůstalo tedy jedinou podmínkou nabytí vlastnictví k přiděleným nemovitostem přídělové řízení završené vydáním přídělové listiny, takže přídělci podle zákona č. 142/1947 Sb., u nichž vklad vlastnického práva do pozemkových knih nebyl do 31. 12. 1950 proveden, nabyli vlastnického práva k nim dnem 1. 1. 1951, tj. dnem účinnosti občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. Vzhledem k ustanovením § 111 odst. 1, § 114 cit. obč. zák. nebylo již podmínkou nabytí vlastnictví k nemovitostem, ať již převodem či přechodem, převzetí držby - podmínka odevzdání nezbytná k převodu vlastnictví byla stanovena pouze u věcí určených podle druhu -, což znamená, že vlastnictví k přidělené nemovitosti na přídělce přešlo již na základě právoplatné přídělové listiny„.

35. Námitce páté žalované, že vlastnické právo vydržela, neboť byla až do roku 2004 jako knihovní vlastník pozemku zapsána, soud nepřisvědčil. Od roku 1950 do roku 1964 za účinnosti zák.č. 141/1950 Sb., tzv. středního občanského zákoníku, bylo možno vydržet nemovitost. Občanský zákoník z roku 1964 (obč. zák.) v původním znění nabytí práva vydržením vůbec neupravoval. Vydržení bylo opětovně zakotveno novelou občanského zákoníku zákonem č. 131/1982 Sb., účinnou od 1.4.1983, resp. jde-li o pozemek, novelou zákonem č. 509/1991 Sb., účinnou od 1.1. 1992. Bylo-li vydržení právním předpisem upraveno, vždy pro vydržení byla podmínkou oprávněná držba, tj. držba v dobré víře, že držiteli věc náleží. Oprávněný držitel musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že se stal vlastníkem věci, že tedy vlastnictví na něho řádně přešlo. Tato dobrá víra musí být podložena konkrétními okolnostmi, z nichž lze soudit, že přesvědčení držitele je opodstatněné. Je zřejmé, že k vydržení vlastnictví státem (žalovanou ad 5) nikdy dojít nemohlo, neboť stát dotčený pozemek nikdy po roce 1953, kdy byl přidělen předchůdcům žalobců a žalovaných, nikdy neužíval, nikdy jej nedržel a nikdy nemohl být v dobré víře, že mu náleží. Byl to totiž on, kdo v roce 1953 vlastnictví pozemku po provedeném přídělovém řízení na základě přídělové listiny převedl na [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce a žalovaného] a od té doby se nestalo nic (a pátá žalovaná ani nic netvrdila), co by mělo být titulem, z něhož by mohl čerpat dobrou víru, že vlastnictví jím převedené na [celé jméno žalobce a žalovaného] se mu mělo dostat zpět. Jeho zápis do katastru nemovitostí jako vlastníka dotčeného pozemku byl pouze důsledkem toho, že vlastnické právo [jméno] a [jméno] [příjmení] do katastru zapsáno nebylo, neboť v době, kdy nabyli dotčený majetek, nebyl takový zápis nutný. Pakliže pátá žalovaná změnu svého postoje v řízení (původně vlastnictví zbývajících účastníků uznávala) odůvodňovala tím, že nalezla listinu, kde jsou [celé jméno žalobce a žalovaného] vedeni jako uživatelé, lze k tomu podotknout, že z toho nelze vyvozovat, že by nebyli jeho vlastníky. Navíc tvrzení páté žalované není přesné, když v daném srovnávacím zápisu je daná kolonka označena„ jméno a bydliště uživatele – vlastníka„.

36. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že je prokázáno, že [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce a žalovaného] se stali vlastníky žalobou dotčeného pozemku, tento také jako vlastní užívali. Po jejich smrti přešlo vlastnictví k tomuto pozemku postupem času na žalobce ad a) až ad h) a žalované ad 1) až ad 4) na základě série rozhodnutí soudu v dědických řízeních. Soud proto podané žalobě vyhověl a určil, že žalobci ad a) až ad h) a žalovaní ad 1) ad ad 4) jsou výlučnými vlastníky pozemku parc. [číslo] – zahrada, o výměře [číslo] m v obci [obec], pokračování - 11 - 7 C 500/2021 katastrálním území Sibřina, okres [okres], který je zapsán na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Praha - východ, a to se spoluvlastnickými podíly jednotlivých spoluvlastníků v poměrech, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku. Toto vlastnictví již je zapsáno v katastru nemovitostí, jinými slovy by tedy bylo možno říci, že pátá žalovaná, která je spolu se zbývajícími účastníky tohoto sporu rovněž zapsána jako vlastník dotčeného pozemku, vlastníkem není. Její zápis neodpovídá právnímu stavu, musí být odstraněn, čímž dojde k odstranění duplicity zápisu vlastnického práva k pozemku.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal ve sporu úspěšným žalobcům právo na náhradu nákladů řízení. Tyto vyčíslil jako zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, náklady právního zastoupení spočívající v odměně ve výši 112 000 Kč, tj. odměna za sedm úkonů právní služby pro každého z osmi zastoupených žalobců po 2 000 Kč (když dle § 12 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. náleží zástupci odměna za každou z více zastupovaných osob snížená o 20 % z částky 2 500 Kč), přičemž ve věci byla odměna přiznána za převzetí a přípravu zastoupení, žalobu, písemné podání ze dne 3.11.2022, písemné podání ze dne 30.3.2023, písemné podání ze dne 21.4.2023, účast na jednání soudu dne 4.4.2023 a účast na jednání soudu dne 27.6.2023) dle § 9 odst. 3, písm. a), § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále sedm režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (při zastoupení osmi žalobců tedy 7 x 8 x 300 Kč), tj. 16 800 Kč Celkem byla žalobcům na náhradu nákladů řízení přiznána částka ve výši 133 800 Kč.

38. Za nahlížení do spisu dne 16.6.2023 soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť se nejedná o úkony právní služby, za něž by měla náhrada nákladů řízení náležet. Odkazovala-li zástupkyně žalobců na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 1176/2015 a nález I. ÚS 4012/18, je pravdou, že obě rozhodnutí připouští, aby byla přiznána odměna za prostudování spisu. Nicméně přiznání odměny za takový úkon má být výjimečné, ospravedlnitelné například tehdy, když se takové nahlížení do spisu bude blížit svým významem prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování. Což může nastat v civilním řízení například tehdy, je-li do spisu založeno větší množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před jednáním ve věci. V daném případě zástupkyně poukazovala na to, že zjišťovala, zda byly do spisu doloženy listiny, které měl dle návrhu páté žalované připojit soud. Jak se podává ze spisu, mělo se jednat o zprávu, zda platili žalobci daň z nemovitosti. Rozsahem by se taková zpráva, či doložené listiny ani zdaleka neblížili výše uvedenému pohledu zmíněných soudů, navíc s takovými informacemi, které soud ani nevyžádal, se mohla zástupkyně žalobců seznámit právě od jí zastupovaných účastníků.

39. Navrhovala-li pátá žalovaná, aby soud z důvodů zvláštního zřetele hodných, které spatřovala v tom, že šlo o duplicitní zápis a žádná ze stran vznik nákladů řízení nezavinila, soud tento pohled nesdílí. Žalobci neměli jinou možnost, než se změny zápisu v katastru nemovitostí domoci jinak, než vyvoláním soudního řízení, když mimosoudní cestou k tomu pátá žalovaná neposkytla součinnost, s návrhem na uzavření souhlasného prohlášení o uznání vlastnického práva nesouhlasila a doporučila žalobcům, aby se obrátili na soud. [ulice] řízení také poté, co nebylo možno ukončit spor smírně, změnila zprvu vstřícnější postoj a zpochybňovala nárok žalobců, což vedlo k dalším vyjádřením a jednáním, tedy růstu nákladů řízení. pokračování - 12 - 7 C 500/2021 40. O splatnosti náhrady nákladů k rukám zástupkyně žalobců rozhodl soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

41. Výrok III. je odůvodněn tím, že byť vystupovali žalovaní ad 1), ad 2), ad 3) a ad 4) na straně žalovaných, toto jejich postavení bylo dáno pouze tím, že buď nechtěli vystupovat na straně žalobců, nebo byli ve věci nekontaktní, nepodařilo se s nimi spojit. Věcně však ve sporu byli úspěšní, stejně tak jako žalobci, když soudní rozhodnutí také ve vztahu k nim určuje, že jsou (oproti neúspěšné žalované ad 5)) spoluvlastníky dotčené nemovitosti. Nebylo tedy možno podle poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu uložit žádnému z výrokem III. dotčených účastníků řízení, aby platil jeho náklady.

Poučení