7 C 63/2021 - 463

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhod v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Filip Janka a přísedících Ing. Drahomíry Drašnerové a PhDr. Martina Kučery ve věci žalobce: [právnická osoba], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem JUDr. [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení částky 274 400 Kč s příslušenstvím, částky 12 000 Kč s příslušenstvím, částky 52 215,44 s příslušenstvím, částky 19 874,90 Kč s příslušenstvím, částky 76 477,80 Kč s příslušenstvím, částky 142 792,89 Kč s příslušenstvím a částky 58 604,33 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě se do částky 37 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 1. 10. 2020 do zaplacení, zastavuje. pokračování - 2 - [spisová značka]

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 237 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 1. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 1. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 52 215,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 12. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

V. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 19 874,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 12. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

VI. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 76 477,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 30. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

VII. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 142 792,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 12. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

VIII. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 58 604,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 30. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IX. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 132 664,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobami podanými u zdejšího soudu ve dnech 3.2.2021 až 1.4.2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 636 365,36 Kč s příslušenstvím. Jednalo se o část z celkového počtu 22 žalob, které žalobce na žalovaného v daném období podal.

2. Předmětem tohoto rozhodnutí jsou jednotlivé nároky na zaplacení částek 274 400 Kč s příslušenstvím, 12 000 Kč s příslušenstvím, 52 215,44 s příslušenstvím, 19 874,90 Kč s příslušenstvím, 76 477,80 Kč s příslušenstvím, 142 792,89 Kč s příslušenstvím a 58 604,33 Kč s příslušenstvím, které byly žalobcem uplatněny v žalobách vedených původně samostatně pod sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka]. K návrhu žalovaného spojit jednotlivá proti němu vedená řízení ke společnému projednání soud výše uvedená řízení vedená pod sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka] spojil ke společnému projednání, jež nadále je vedeno pod sp.zn. [spisová značka]. Přes nesouhlas pokračování - 3 - [spisová značka] žalobce s tímto krokem shledal naplnění předpokladů uvedených v ustanovení § 112 odst. 1 o.s.ř., když spojená řízení se týkala týchž účastníků, jejichž spory spolu časově a místně souvisí a již z žalob bylo zřejmé, že okruh dokazovaných skutečností bude obdobný, čemuž odpovídaly také zčásti shodně navrhované listinné důkazy. Podotkl k tomu, že ke společnému projednání nespojil také všechna řízení, nýbrž pouze ta, jejichž příbuznost byla bližší ( zejména co se týkalo v senátu 7 C napadlých žalob z titulu uzavřených smluv o dílo ).

3. Ve věci vedené pod 7 C 63/2021 tvrdil žalobce, že je státní příspěvkovou organizací a žalovaný byl jeho zaměstnancem a v období let 2010 až 2019 vykonával u něho funkci generálního ředitele. Při výkonu této funkce byl žalovaný při nakládání s majetkem státu vázán povinnostmi dle § 14 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích ( dále jen zákon o majetku ). Tedy využívat majetek státu účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností, když organizační složka si musí počínat tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku. Dle § 47 odst. 1 zák. o majetku byl přitom povinen provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí. V případě porušení zákonem stanovených povinností pak podle § 47 odst. 2 zák. o majetku žalovaný jako generální ředitel žalobce nese odpovědnost za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů. V polovině roku 2020 byl u žalobce proveden forenzní audit auditorskou společností [právnická osoba]., jež zahrnoval období od 1.1.2010 do 31.12.2019. Dále byl [orgán] ( dále jen „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“ ), [Anonymizováno] a interním auditem, proveden u žalobce mimořádný audit č.[název auditu] [adresa], příspěvková organizace [Anonymizováno]“ za auditované období od 1.1.2019 do současnosti. Na základě výstupů těchto auditů bylo dle žalobce prokázáno, že žalovaný v období výkonu funkce generálního ředitele uzavřel 6 ( později opraveno na 5 ) smluv o vzájemném plnění se společností [právnická osoba], IČ: [IČO], a to dne 10.5.2016, dne 16.5.2017, dne 16.5.2017, dne 7.2.2018, dne 2.4.2019 a dne 27.6.2019, jejichž předmětem byla úprava práv a závazků při vzájemném poskytování služeb mezi smluvními stranami. S ohledem na to, že hodnota takto vzájemně poskytovaného plnění nebyla ekvivalentní, resp. že měla být mezi smluvními stranami uzavřena nájemní smlouva a za předmět nájmu mělo být ze strany nájemce [právnická osoba] žalobci hrazeno nájemné, jež by odpovídalo ceně v místě a čase obvyklé, došlo uzavřením těchto smluv k porušení § 14 odst. 1 zákona o majetku. Na základě výše uvedeného lze dle žalobce stanovit, že výše škody, jež byla jednáním žalovaného žalobci způsobena a která spočívá v neuhrazeném nájemném, činí částku 274 400 Kč. Výše škody byla ve smyslu § 262 zák. práce určena [orgán] na základě nálezů obou auditů. Povinnost projednat škodu s žalovaným byla žalobci uložena sdělením [orgán] ze dne 19.8.2020. Žalobce dopisem ze dne 14.9.2020 ve smyslu § 263 odst. 1 zák. práce nárok k náhradě škody ve výši 274 400 Kč žalovanému písemně oznámil a vyzval ho k úhradě této částky ve lhůtě 7 dnů. Ve svém vyjádření ze dne 24.9.2020 se žalovaný k uplatněnému nároku postavil nejednoznačně. Následně přistoupil žalobce k projednání tohoto nároku na náhradu škody se [Anonymizováno] [adresa] (dále jen „odborová organizace“), a to žádostí ze dne 19.2.2021, kterou je požádal o vyjádření. Odborová organizace se k této žádosti k samotné otázce náhrady škody nevyjádřila. Před podáním žaloby žalobce znovu vyzval žalovaného k úhradě pokračování - 4 - [spisová značka] žalované částky výzvou, která byla žalovanému doručena dne 21.12.2020. Žalovaný dluh přesto neuhradil a k výzvě se žádným způsobem nevyjádřil.

4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítl, že žalobce se v žalobě ani nepokusil naznačit, natož prokazovat, v čem má spočívat zavinění žalovaného za škodu. Argumentace žalobce dle žalovaného dokládá zjevné nepochopení rozdílu mezi objektivní a subjektivní stránkou odpovědnosti za škodu. Plnění pracovních úkolů generálního ředitele není plněním pracovních úkolů všech ostatních zaměstnanců příspěvkové organizace. Obecným konstatováním nelze nahradit povinnost zaměstnavatele přesně uvést a prokázat, při jakém konkrétním pracovním úkolu zaměstnanec zaviněně porušil svou konkrétní právní povinnost. Zpochybnil důkazní hodnotu tzv. forenzního auditu s tím, že výrazná neodbornost jeho provedení ani nezakrývá účelovost jeho zadání k poškození žalovaného. Dle něj a smluv o vzájemném plnění žalobce ke svému tvrzení o údajné škodě neuvádí žádné jiné důkazy. Žaloba podle žalovaného nerespektuje právní úpravu ( státních ) příspěvkových organizací danou zák. č. 218/2000 Sb., odlišující hlavní a jiné činnosti příspěvkové organizace. Ceny služeb v tzv. jiné činnosti nejsou regulovány právními předpisy, jejich tvorba a aplikace musí vycházet především ze vztahů nabídky a poptávky. Poukazoval na to, že vzhledem k rozhodujícímu vlivu vztahu nabídky a poptávky je marketing a zajištění reklamy klíčovým způsobem možného ovlivnění poptávky ze strany poskytovatele služeb. K meritu věci žalovaný popřel, že by hodnota poskytovaných plnění nebyla ekvivalentní a zejména, že by měla být se společností [Anonymizováno] uzavřena nájemní smlouva. Smlouvy uzavřené se společností [Anonymizováno] byly v podstatě barterového charakteru, konglomerátem několika smluvních typů, kdy žalobce byl partnerem společnosti [Anonymizováno] na networkingových akcích, přičemž pro konání části z nich poskytoval, a to vždy pouze na jeden den v roce, své prostory. Hodnota tohoto užívání byla zahrnuta v rámci vzájemného plnění. Z žaloby nelze dle žalovaného ani při nejlepší vůli zjistit, jak dospěl žalobce k žalované částce.

5. Ve věci vedené pod 7 C 120/2021 tvrdil žalobce, shodně jako v žalobách ostatních ( když tyto, jak je výše zmíněno, mají obdobný základ ), že je státní příspěvkovou organizací a žalovaný byl jeho zaměstnancem a v období let 2010 až 2019 vykonával u něho funkci generálního ředitele. Při výkonu této funkce byl žalovaný při nakládání s majetkem státu vázán povinnostmi dle § 14 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích ( dále jen zákon o majetku ). Tedy využívat majetek státu účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností, když organizační složka si musí počínat tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku. Dle § 47 odst. 1 zák. o majetku byl přitom povinen provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí. V případě porušení zákonem stanovených povinností pak podle § 47 odst. 2 zák. o majetku žalovaný jako generální ředitel žalobce nese odpovědnost za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů. V polovině roku 2020 byl u žalobce proveden forenzní audit auditorskou společností [právnická osoba]., jež zahrnoval období od 1.1.2010 do 31.12.2019. Dále byl [orgán] proveden u žalobce mimořádný audit [Anonymizováno] [adresa], příspěvková organizace [Anonymizováno]“ za auditované období od 1.1.2019 do současnosti. Na základě výstupů těchto auditů bylo dle žalobce prokázáno, že žalovaný v pokračování - 5 - [spisová značka] období výkonu funkce generálního ředitele uzavřel jako zástupce žalobce a jakožto pronajímatel ve dnech 10.3.2016, 10.3.2017, 30.4.2018 a 17.4.2019 nájemní smlouvy se společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], jejich předmětem byly nebytové prostory v domě [Anonymizováno] za nájemné ve výši 3 000 Kč bez DPH měsíčně a paušální částky 500 Kč včetně DPH za služby související s nájemním vztahem. Podle žalobce porušil podpisem smluv žalovaný povinnosti plynoucí mu ze zákona o majetku, neboť mimojiné způsob stanovení výše nájemného je v rozporu s § 14 odst. 1 a § 27 odst. 3 zák. o majetku. Výše škody, která byla žalobci jednáním žalovaného způsobena, činí částku 12 000 Kč a odpovídá ve smlouvách ujednanému nájemnému za prodloužení doby užívání předmětu nájmu plynoucí z ustanovení, jež nájemci ukládá povinnost vyklidit pronajatý prostor do 20 pracovních dní po ukončení doby nájmu a de facto tak představuje měsíční bezúplatné užívání předmětných prostor. Obdobně jako u dalších žalob uváděl, že výše škody byla ve smyslu § 262 zák. práce určena [orgán] na základě nálezů obou auditů. Povinnost projednat škodu s žalovaným byla žalobci uložena sdělením ministra [Anonymizováno] ze dne 19.8.2020. Žalobce dopisem ze dne 14.9.2020 ve smyslu § 263 odst. 1 zák. práce nárok k náhradě škody ve výši 12 000 Kč žalovanému písemně oznámil a vyzval ho k úhradě této částky ve lhůtě 7 dnů. Ve svém vyjádření ze dne 24.9.2020 se žalovaný k uplatněnému nároku postavil nejednoznačně. Následně přistoupil žalobce k projednání tohoto nároku na náhradu škody se [Anonymizováno] [adresa] (dále jen „odborová organizace“), a to žádostí ze dne 18.11.2020, kterou je požádal o vyjádření. Odborová organizace se k této žádosti k samotné otázce náhrady škody nevyjádřila. Před podáním žaloby žalobce znovu vyzval žalovaného k úhradě žalované částky výzvou, která byla žalovanému doručena dne 22.12.2020. Žalovaný dluh přesto neuhradil a k výzvě se žádným způsobem nevyjádřil.

6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítl, shodně jako ve věci 7 C 63/2021, že žalobce se v žalobě ani nepokusil naznačit, natož prokazovat, v čem má spočívat zavinění žalovaného za škodu. Argumentace žalobce dle žalovaného dokládá zjevné nepochopení rozdílu mezi objektivní a subjektivní stránkou odpovědnosti za škodu. Plnění pracovních úkolů generálního ředitele není plněním pracovních úkolů všech ostatních zaměstnanců příspěvkové organizace. Obecným konstatováním nelze nahradit povinnost zaměstnavatele přesně uvést a prokázat, při jakém konkrétním pracovním úkolu zaměstnanec zaviněně porušil svou konkrétní právní povinnost. Zpochybnil důkazní hodnotu tzv. forenzního auditu s tím, že výrazná neodbornost jeho provedení ani nezakrývá účelovost jeho zadání k poškození žalovaného. Žaloba podle žalovaného nerespektuje právní úpravu ( státních ) příspěvkových organizací danou zák. č. 218/2000 Sb., odlišující hlavní a jiné činnosti příspěvkové organizace. Ceny služeb v tzv. jiné činnosti nejsou regulovány právními předpisy, jejich tvorba a aplikace musí vycházet především ze vztahů nabídky a poptávky. Poukazoval na to, že vzhledem k rozhodujícímu vlivu vztahu nabídky a poptávky je marketing a zajištění reklamy klíčovým způsobem možného ovlivnění poptávky ze strany poskytovatele služeb. K meritu věci žalovaný uvedl, že žaloby nelze dle žalovaného ani při nejlepší vůli zjistit, jak dospěl žalobce k žalované částce, ani v čem spatřuje porušení povinnosti žalovaným. Není zřejmé, jaké konkrétní povinnosti žalovaný měl porušit, škoda měla dle tvrzení žalobce vzniknout tím, že nedošlo po ukončení nájmu k vyklizení pronajatých prostor společností [právnická osoba]., což s uzavřením smluv dle žalovaného nesouvisí. Pokud se žalobce domnívá, že po skončení nájmu došlu k neoprávněnému užívání pronajatých prostor a měl být uplatněn nárok za jejich užívání, nic jí nebránilo v tom, aby po 16.1.2020, kdy byl žalovaný odvolán z funkce generálního ředitele, uplatnila pokračování - 6 - [spisová značka] vůči společnosti odpovídající postup. Jestliže k tomu nepřistoupila, nelze to přičítat k tíži žalovaného.

7. Ve věci vedené pod 7 C 173/2021 tvrdil žalobce, stejně jako u ostatních žalob, že je státní příspěvkovou organizací a žalovaný byl jeho zaměstnancem a v období let 2010 až 2019 vykonával u něho funkci generálního ředitele. Při výkonu své funkce byl žalovaný při nakládání s majetkem státu vázán mimojiné povinnostmi dle § 14 odst. 1 a § 47 odst. 1 zákona o majetku. Žalobce jako státní příspěvková organizace má postavení veřejného zadavatele dle § 2 odst. 2, písm. b) zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ( dále jen ZVZ ), resp. § 4 odst. 1, písm. c) zák. č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek ( dále jen ZZVZ ). Pokud žalobce při svém hospodaření s majetkem státu uzavírá úplatné smlouvy s vybraným dodavatelem, z nichž vyplývá dodavateli povinnost poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce, je zadavatel ( žalobce ) při procesu výběru vhodného dodavatele vázán pravidly, jež vyplývají ze ZVZ, resp. ZZVZ, která jsou nadřazená jako lex specialis ve vztahu k obecné úpravě dané zákonem o majetku. V polovině roku 2020 byl u žalobce proveden forenzní audit auditorskou společností [právnická osoba]., jež zahrnoval období od 1.1.2010 do 31.12.2019. Dále byl Ministerstvem [Anonymizováno] [Anonymizováno] ( dále jen „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“ ), [Anonymizováno] a interním auditem, proveden u žalobce mimořádný audit [název auditu] za auditované období od 1.1.2019 do současnosti. S odkazem na výsledky zadaných auditů tvrdil, že bylo prokázáno, že žalovaný v rámci období výkonu funkce generálního ředitele jako zástupce žalobce uzavřel dne 3.4.2014 jako objednatel smlouvu o dílo č. [Anonymizováno] s [jméno FO] [Anonymizováno] – [Anonymizováno], IČO: [IČO], jako zhotovitelem, jejímž předmětem byla oprava omítek a nátěrů fasád na budovách – [dílo] [Anonymizováno], [Anonymizováno], a další opravy, vše v areálu organizace [Anonymizováno] [adresa] ( žalobce ), a to za cenu ve výši 909 184 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel zmíněnou smlouvu s [jméno FO] [Anonymizováno] bez řádně provedeného výběrového řízení dle ZVZ a příslušné směrnice žalobce, týkající se zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, nechal žalobce zpracovat znalecký posudek k posouzení a určení obvyklé ceny plnění, jež bylo předmětem smlouvy. Dle znaleckého posudku č. 270-5059/2020 vypracovaného [právnická osoba], znalcem z oboru Ekonomika, odvětví Ceny a odhady, bylo zjištěno, že obvyklá cena plnění dané rozsahu činila k roku 2014 částku ve výši 856 968,56 Kč bez DPH. Rozdíl mezi cenou sjednanou a cenou obvyklou zjištěnou posudkem činí 52 215,44 Kč. Z toho vyplývá dle žalobce, že žalovaný porušením § 14 odst. 1 zák. o majetku způsobil škodu v této výši. Obdobně jako u dalších žalob uváděl žalobce, že výše škody byla určena ministrem [Anonymizováno] [Anonymizováno] na základě nálezů obou auditů a znaleckého posudku. Povinnost projednat škodu s žalovaným byla žalobci uložena sdělením ministra [Anonymizováno] ze dne 19.8.2020. Naplněn byl i postup předpokládaný ustanovením § 263 odst. 1 zák. práce a § 263 odst. 3 zák. práce. Před podáním žaloby žalobce znovu vyzval žalovaného k úhradě žalované částky, žalovaný dluh přesto neuhradil.

8. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítl, shodně jako v dalších věcech, že žalobce se ani nepokusil naznačit, natož prokazovat, v čem má spočívat zavinění žalovaného za škodu a jeho argumentace dokládá zjevné nepochopení rozdílu mezi objektivní a subjektivní stránkou odpovědnosti za škodu. Plnění pracovních úkolů generálního ředitele není plněním pracovních úkolů všech ostatních zaměstnanců příspěvkové organizace. Obecným konstatováním nelze nahradit povinnost zaměstnavatele přesně uvést a prokázat, při jakém konkrétním pracovním úkolu zaměstnanec zaviněně porušil svou konkrétní právní pokračování - 7 - [spisová značka] povinnost. Namítl dále, že u tzv. zakázky malého rozsahu zadavatel nemusí postupovat podle pravidel ZVZ. K uváděnému porušení Směrnice [Anonymizováno] [adresa] týkající se zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, uváděl žalovaný, že přestože byl tento vnitřní předpis přijat, nejedná se o předpis v režimu § 305 zák. práce a tedy není závazný pro příspěvkovou organizaci jako takovou. Vnitřní předpisy, např. směrnice o zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, nespadají pod režim ustanovení § 305 zák. práce, nejsou pro zaměstnavatele závazné a jejich nedodržení zaměstnavatelem není porušením právní povinnosti. Zpochybnil také důkazní hodnotu tzv. forenzního auditu s tím, že výrazná neodbornost jeho provedení ani nezakrývá účelovost jeho zadání k poškození žalovaného. Též znalecký posudek vypracovaný [právnická osoba] nepovažoval za odpovídající, neboť při posuzování jakékoli veřejné zakázky se ceny díla 100 % nehodnotí pouze cena, ale posuzuje se řada dalších podmínek ( např. záruka, doba plnění, kvalita práce apod. ), často o zakázky malého rozsahu není zájem. U památkových objektů ceny používaných materiálů i prováděných prací jsou ceny zcela odlišné od běžných stavebních prací. Žaloba podle žalovaného nerespektuje právní úpravu ( státních ) příspěvkových organizací danou zák. č. 218/2000 Sb., odlišující hlavní a jiné činnosti příspěvkové organizace. Ceny služeb v tzv. jiné činnosti nejsou regulovány právními předpisy, jejich tvorba a aplikace musí vycházet především ze vztahů nabídky a poptávky. K meritu věci žalovaný uvedl, že smlouva o dílo byla uzavřena dne 3.4.2014 a s ohledem na časový odstup od údajného poruchového jednání a plynutí času vznesl námitku promlčení. Zmínil, že dle ZVZ se jednalo o veřejnou zakázku malého rozsahu a tudíž nemuselo proběhnout výběrové řízení, přesto výběrové řízení proběhlo. Smlouva o dílo byla uzavřena se zhotovitelem na základě zadávacího řízení a cena díla vycházela z cenové nabídky zhotovitele připojené jako příloha smlouvy o dílo. Navíc smlouvy uzavírané žalobcem na základě veřejné zakázky byly průběžně kontrolovány v rámci kontrol [Anonymizováno] [Anonymizováno] ČR. Všechny podklady k zadávacím řízením byly v době, kdy byl žalovaný generálním ředitelem žalobce, archivovány a podle žalovaného, který k dokumentaci nemá nyní přístup, žalobce záměrně uvádí, že tato řízení neproběhla. Konečně namítl, že z žaloby nelze zjistit, v čem konkrétně spočívá tvrzená předraženost díla.

9. Ve věci vedené pod 7 C 174/2021 tvrdil žalobce, stejně jako u ostatních žalob, že je státní příspěvkovou organizací a žalovaný byl jeho zaměstnancem a v období let 2010 až 2019 vykonával u něho funkci generálního ředitele. Při výkonu své funkce byl žalovaný při nakládání s majetkem státu vázán mimojiné povinnostmi dle § 14 odst. 1 a § 47 odst. 1 zákona o majetku. Žalobce jako státní příspěvková organizace má postavení veřejného zadavatele dle § 2 odst. 2, písm. b) zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ( dále jen ZVZ ), resp. § 4 odst. 1, písm. c) zák. č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek ( dále jen ZZVZ ). Pokud žalobce při svém hospodaření s majetkem státu uzavírá úplatné smlouvy s vybraným dodavatelem, z nichž vyplývá dodavateli povinnost poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce, je zadavatel ( žalobce ) při procesu výběru vhodného dodavatele vázán pravidly, jež vyplývají ze ZVZ, resp. ZZVZ, která jsou nadřazená jako lex specialis ve vztahu k obecné úpravě dané zákonem o majetku. V polovině roku 2020 byl u žalobce proveden forenzní audit auditorskou společností [právnická osoba]., jež zahrnoval období od 1.1.2010 do 31.12.2019. Dále byl Ministerstvem [Anonymizováno] [Anonymizováno] ( dále jen „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“ ), [Anonymizováno] a interním auditem, proveden u žalobce mimořádný audit č.[název auditu]“ za auditované období od 1.1.2019 do současnosti. S odkazem na výsledky zadaných auditů tvrdil, že bylo prokázáno, že žalovaný v rámci období výkonu funkce generálního ředitele jako zástupce žalobce uzavřel dne 17.5.2017 jako objednatel smlouvu o dílo č. pokračování - 8 - [spisová značka] [Anonymizováno] s [jméno FO] [Anonymizováno] – stavební práce, IČO: [IČO], jako zhotovitelem, jejímž předmětem byla oprava fasád a fasádních nátěrů, oprava lícového zdiva [Anonymizováno]. Cena za dílo byla stanovena ve výši 293 683 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel zmíněnou smlouvu s [jméno FO] [Anonymizováno] bez řádně provedeného výběrového řízení dle ZVZ a příslušné směrnice žalobce, týkající se zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, nechal žalobce zpracovat znalecký posudek k posouzení a určení obvyklé ceny plnění, jež bylo předmětem smlouvy. Dle znaleckého posudku č. 270-5059/2020 vypracovaného [právnická osoba], znalcem z oboru Ekonomika, odvětví Ceny a odhady, bylo zjištěno, že obvyklá cena plnění dané rozsahu činila k roku 2017 částku ve výši 273 808,10 Kč bez DPH. Rozdíl mezi cenou sjednanou a cenou obvyklou zjištěnou posudkem činí 19 874,90 Kč. Z toho vyplývá dle žalobce, že žalovaný porušením § 14 odst. 1 zák. o majetku způsobil škodu v této výši. Obdobně jako u dalších žalob uváděl žalobce, že výše škody byla určena ministrem [Anonymizováno] [Anonymizováno] na základě nálezů obou auditů a znaleckého posudku. Povinnost projednat škodu s žalovaným byla žalobci uložena sdělením ministra [Anonymizováno] ze dne 19.8.2020. Naplněn byl i postup předpokládaný ustanovením § 263 odst. 1 zák. práce a § 263 odst. 3 zák. práce. Před podáním žaloby žalobce znovu vyzval žalovaného k úhradě žalované částky, žalovaný dluh přesto neuhradil.

10. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, a to ze stejných důvodů, jak byly uvedeny shora ve vztahu k nároku uplatněnému v řízení sp.zn. 7 C 173/2021, na které soud pro stručnost odkazuje ( bod 8 rozsudku ).

11. Ve věci vedené pod [spisová značka] tvrdil žalobce, stejně jako u ostatních žalob, že je státní příspěvkovou organizací a žalovaný byl jeho zaměstnancem a v období let 2010 až 2019 vykonával u něho funkci generálního ředitele. Při výkonu své funkce byl žalovaný při nakládání s majetkem státu vázán mimojiné povinnostmi dle § 14 odst. 1 a § 47 odst. 1 zákona o majetku. Žalobce jako státní příspěvková organizace má postavení veřejného zadavatele dle § 2 odst. 2, písm. b) zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ( dále jen ZVZ ), resp. § 4 odst. 1, písm. c) zák. č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek ( dále jen ZZVZ ). Pokud žalobce při svém hospodaření s majetkem státu uzavírá úplatné smlouvy s vybraným dodavatelem, z nichž vyplývá dodavateli povinnost poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce, je zadavatel ( žalobce ) při procesu výběru vhodného dodavatele vázán pravidly, jež vyplývají ze ZVZ, resp. ZZVZ, která jsou nadřazená jako lex specialis ve vztahu k obecné úpravě dané zákonem o majetku. V polovině roku 2020 byl u žalobce proveden forenzní audit auditorskou společností [právnická osoba]., jež zahrnoval období od 1.1.2010 do 31.12.2019. Dále byl Ministerstvem [Anonymizováno] [Anonymizováno] ( dále jen „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“ ), [Anonymizováno] a interním auditem, proveden u žalobce mimořádný audit č.[název auditu]“ za auditované období od 1.1.2019 do současnosti. S odkazem na výsledky zadaných auditů tvrdil, že bylo prokázáno, že žalovaný v rámci období výkonu funkce generálního ředitele jako zástupce žalobce uzavřel dne 23.9.2014 jako objednatel smlouvu o dílo č. 1696/HS/14 s [jméno FO] [Anonymizováno] – stavební práce, IČO: [IČO], jako zhotovitelem, jejímž předmětem byla oprava hydroizolace ploché profilované střechy Domu [Anonymizováno]. Cena za dílo byla stanovena ve výši 294 380 Kč bez DPH. Ke smlouvě byl dne 7.10.2014 uzavřen dodatek č. 1, jímž byla sjednána cena díla ve výši 349 233 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel zmíněnou smlouvu s [jméno FO] [Anonymizováno] bez řádně provedeného výběrového řízení dle ZVZ a příslušné směrnice žalobce, týkající se zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, nechal žalobce zpracovat znalecký posudek k posouzení a určení pokračování - 9 - [spisová značka] obvyklé ceny plnění, jež bylo předmětem smlouvy. Dle znaleckého posudku č.270-5059/2020 vypracovaného [právnická osoba], znalcem z oboru Ekonomika, odvětví Ceny a odhady, bylo zjištěno, že obvyklá cena plnění dané rozsahu činila k roku 2014 částku ve výši 272 755,16 Kč bez DPH. Rozdíl mezi cenou sjednanou a cenou obvyklou zjištěnou posudkem činí 76 477,84 Kč. Z toho vyplývá dle žalobce, že žalovaný porušením § 14 odst. 1 zák. o majetku způsobil škodu v této výši. Obdobně jako u dalších žalob uváděl žalobce, že výše škody byla určena ministrem [Anonymizováno] [Anonymizováno] na základě nálezů obou auditů a znaleckého posudku. Povinnost projednat škodu s žalovaným byla žalobci uložena sdělením ministra [Anonymizováno] ze dne 19.8.2020. Naplněn byl i postup předpokládaný ustanovením § 263 odst. 1 zák. práce a § 263 odst. 3 zák. práce. Před podáním žaloby žalobce znovu vyzval žalovaného k úhradě žalované částky, žalovaný dluh přesto neuhradil.

12. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, a to ze stejných důvodů, jak byly uvedeny shora ve vztahu k nároku uplatněnému v řízení sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka], na které soud pro stručnost odkazuje ( bod 8 rozsudku ).

13. Ve věci vedené pod 7 C 176/2021 tvrdil žalobce, stejně jako u ostatních žalob, že je státní příspěvkovou organizací a žalovaný byl jeho zaměstnancem a v období let 2010 až 2019 vykonával u něho funkci generálního ředitele. Při výkonu své funkce byl žalovaný při nakládání s majetkem státu vázán mimojiné povinnostmi dle § 14 odst. 1 a § 47 odst. 1 zákona o majetku. Žalobce jako státní příspěvková organizace má postavení veřejného zadavatele dle § 2 odst. 2, písm. b) zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ( dále jen ZVZ ), resp. § 4 odst. 1, písm. c) zák. č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek ( dále jen ZZVZ ). Pokud žalobce při svém hospodaření s majetkem státu uzavírá úplatné smlouvy s vybraným dodavatelem, z nichž vyplývá dodavateli povinnost poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce, je zadavatel ( žalobce ) při procesu výběru vhodného dodavatele vázán pravidly, jež vyplývají ze ZVZ, resp. ZZVZ, která jsou nadřazená jako lex specialis ve vztahu k obecné úpravě dané zákonem o majetku. V polovině roku 2020 byl u žalobce proveden forenzní audit auditorskou společností [právnická osoba]., jež zahrnoval období od 1.1.2010 do 31.12.2019. Dále byl Ministerstvem [Anonymizováno] [Anonymizováno] ( dále jen „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“ ), [Anonymizováno] a interním auditem, proveden u žalobce mimořádný audit č.[název auditu] za auditované období od 1.1.2019 do současnosti. S odkazem na výsledky zadaných auditů tvrdil, že bylo prokázáno, že žalovaný v rámci období výkonu funkce generálního ředitele jako zástupce žalobce uzavřel dne 30.3.2011 jako objednatel smlouvu o dílo č. 1258/HS/11 s [právnická osoba]., IČO: [IČO], jako zhotovitelem, jejímž předmětem byla oprava a částečná rekonstrukce fasád v areálu [Anonymizováno] [adresa]. Cena za dílo byla stanovena ve výši 294 380 Kč bez DPH. Ke smlouvě byl dne 7.10.2014 uzavřen dodatek č. 1, jímž byla sjednána cena díla ve výši 1 011 457 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel zmíněnou smlouvu bez řádně provedeného výběrového řízení dle ZVZ a příslušné směrnice žalobce, týkající se zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, nechal žalobce zpracovat znalecký posudek k posouzení a určení obvyklé ceny plnění, jež bylo předmětem smlouvy. Dle znaleckého posudku č.270-5059/2020 vypracovaného [právnická osoba], znalcem z oboru Ekonomika, odvětví Ceny a odhady, bylo zjištěno, že obvyklá cena plnění dané rozsahu činila k roku 2011 částku ve výši 868 664,11 Kč bez DPH. Rozdíl mezi cenou sjednanou a cenou obvyklou zjištěnou posudkem činí 142 792,89 Kč. Z toho vyplývá dle žalobce, že žalovaný porušením § 14 odst. 1 zák. o majetku způsobil škodu v této výši. Obdobně jako u dalších žalob uváděl žalobce, že výše škody byla určena pokračování - 10 - [spisová značka] ministrem [Anonymizováno] [Anonymizováno] na základě nálezů obou auditů a znaleckého posudku. Povinnost projednat škodu s žalovaným byla žalobci uložena sdělením ministra [Anonymizováno] ze dne 19.8.2020. Naplněn byl i postup předpokládaný ustanovením § 263 odst. 1 zák. práce a § 263 odst. 3 zák. práce. Před podáním žaloby žalobce znovu vyzval žalovaného k úhradě žalované částky, žalovaný dluh přesto neuhradil.

14. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, a to ze stejných důvodů, jak byly uvedeny shora ve vztahu k nároku uplatněnému v řízení sp.zn. 7 C 173/2021, 7 C 174/2021 a 7 C 175/2021, na které soud pro stručnost odkazuje ( bod 8 rozsudku ).

15. Ve věci vedené pod 7 C 177/2021 tvrdil žalobce, stejně jako u ostatních žalob, že je státní příspěvkovou organizací a žalovaný byl jeho zaměstnancem a v období let 2010 až 2019 vykonával u něho funkci generálního ředitele. Při výkonu své funkce byl žalovaný při nakládání s majetkem státu vázán mimojiné povinnostmi dle § 14 odst. 1 a § 47 odst. 1 zákona o majetku. Žalobce jako státní příspěvková organizace má postavení veřejného zadavatele dle § 2 odst. 2, písm. b) zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ( dále jen ZVZ ), resp. § 4 odst. 1, písm. c) zák. č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek ( dále jen ZZVZ ). Pokud žalobce při svém hospodaření s majetkem státu uzavírá úplatné smlouvy s vybraným dodavatelem, z nichž vyplývá dodavateli povinnost poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce, je zadavatel ( žalobce ) při procesu výběru vhodného dodavatele vázán pravidly, jež vyplývají ze ZVZ, resp. ZZVZ, která jsou nadřazená jako lex specialis ve vztahu k obecné úpravě dané zákonem o majetku. V polovině roku 2020 byl u žalobce proveden forenzní audit auditorskou společností [právnická osoba]., jež zahrnoval období od 1.1.2010 do 31.12.2019. Dále byl Ministerstvem [Anonymizováno] [Anonymizováno] ( dále jen „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“ ), [Anonymizováno] interním auditem, proveden u žalobce mimořádný audit č.7[název auditu] za auditované období od 1.1.2019 do současnosti. S odkazem na výsledky zadaných auditů tvrdil, že bylo prokázáno, že žalovaný v rámci období výkonu funkce generálního ředitele jako zástupce žalobce uzavřel dne 14.9.2015 jako objednatel smlouvu o dílo č. [Anonymizováno] s [jméno FO] [Anonymizováno] – stavební práce, IČO: [IČO], jako zhotovitelem, jejímž předmětem byly stavební úpravy [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]. Cena za dílo byla stanovena ve výši 400 000 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel zmíněnou smlouvu s [jméno FO] [Anonymizováno] bez řádně provedeného výběrového řízení dle ZVZ a příslušné směrnice žalobce, týkající se zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, nechal žalobce zpracovat znalecký posudek k posouzení a určení obvyklé ceny plnění, jež bylo předmětem smlouvy. Dle znaleckého posudku č. 270-5059/2020 vypracovaného [právnická osoba], znalcem z oboru Ekonomika, odvětví Ceny a odhady, bylo zjištěno, že obvyklá cena plnění dané rozsahu činila k roku 2015 částku ve výši 341 395,67 Kč bez DPH. Rozdíl mezi cenou sjednanou a cenou obvyklou zjištěnou posudkem činí 58 604,33 Kč. Z toho vyplývá dle žalobce, že žalovaný porušením § 14 odst. 1 zák. o majetku způsobil škodu v této výši. Obdobně jako u dalších žalob uváděl žalobce, že výše škody byla určena ministrem [Anonymizováno] ČR na základě nálezů obou auditů a znaleckého posudku. Povinnost projednat škodu s žalovaným byla žalobci uložena sdělením ministra [Anonymizováno] ze dne 19.8.2020. Naplněn byl i postup předpokládaný ustanovením § 263 odst. 1 zák. práce a § 263 odst. 3 zák. práce. Před podáním žaloby žalobce znovu vyzval žalovaného k úhradě žalované částky, žalovaný dluh přesto neuhradil. pokračování - 11 - [spisová značka]

16. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, a to ze stejných důvodů, jak byly uvedeny shora ve vztahu k nároku uplatněnému v řízení sp.zn. 7 C 173/2021, 7 C 174/2021, 7 C 175/2021 a 7 C 176/2021, na které soud pro stručnost odkazuje ( bod 8 rozsudku ).

17. Po spojení věcí ke společnému projednání žalobce svá tvrzení dále doplnil. V podání ze dne 9.9.2020 uvedl, že ve věci smluv uzavřených s [právnická osoba] [právnická osoba]. ( 7 C 63/2021 ) z těchto smluv jednoznačně vyplývá, že žalovaný této společnosti pronajal prostory žalobce, které společnost využila k pořádání networkingových akcí, přičemž však za tyto prostory ničeho nehradila. Mezi stranami mělo být dle žalobce sjednáno a ze strany společnosti hrazeno nájemné. Tím, že se tak nestalo, porušil žalovaný povinnosti dané ustanoveními § 14 odst. 1 a § 27 odst. 1 a 3 zákona o majetku, když nájemné nepožadoval. Výše škody, jež žalovaný žalobci v souvislosti s podpisem smluv s jejich plněním způsobil, představuje ušlé nájemné obvyklé za předmět nájmu, které by jinak bylo hrazeno v cenách v místě a čase obvyklých. Celkovou výši škody žalobce určil součtem ve smlouvách uvedených částek. Žalobce odkázal na ustanovení § 250 zák. práce s tím, že žalovaný porušil povinnost dle § 38 odst. 1, písm. b) a § 301 zák. práce, popř. § 14 odst. 1 a § 27 odst. 1 a 3 a § 47 odst. 1 a 2 zákona o majetku, přičemž podmínky jeho odpovědnosti byly naplněny. Smlouvy prokazatelně uzavřel žalovaný při plnění svých pracovních povinností jako zástupce žalobce. Tím, že ve smlouvách nesjednal nájemné došlo ke vzniku škody, která představuje rozdíl mezi skutečně uhrazeným ( resp. neuhrazeným ) nájemným a obvyklým nájemným za předmět nájmu, které by jinak bylo uhrazeno v cenách v místě a čase obvyklých. Škoda byla důsledkem jednání žalovaného, při kterém porušil povinnosti při plnění svých pracovních úkolů, když smlouvy uzavřel v rozporu s § 14 odst. 1 a § 27 odst. 3 zákona o majetku. Žalobce byl přesvědčen, že žalovaný své povinnosti porušil vědomě, resp. úmyslně, přinejmenším jako úmysl nepřímý, neboť věděl, že žalobci způsobí škodu a byl s tím srozuměn, když smlouvy uzavřel s nájemcem úmyslně za cenu nikoli ve výši ceny v místě a čase obvyklé a užívání prostor poskytl společnosti [Anonymizováno] bezplatně. Žalobce je povinen podle § 14 odst. 4 zák. o majetku vymáhat způsobenou škodu po odpovědných osobách.

18. V podání ze dne 18.10.2022 zopakoval žalobce ve věci smluv s [právnická osoba]. ( 7 C 120/2021), že smluvní ujednání čl. XV. odst. 3 nájemních smluv představuje de facto měsíční bezúplatné užívání předmětných prostor. Z tohoto ujednání je zřejmé, že žalovaný sjednal nájemné ve výši nižší, než je minimální cena v místě a čase obvyklá, čímž došlo ke vzniku neodůvodněného rozdílu, který představuje škodu. Výše této škody činí u každého nájemního vztahu 3 000 Kč za bezplatné měsíční užívání předmětu nájmu a představuje ušlé obvyklé nájemné za předmět nájmu, které by jinak bylo uhrazeno v ceně v místě a čase obvyklé. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel čtyři nájemní smlouvy ( pro léta 2016, 2017, 2018 a 2019 ), činí žalovaná částka 12 000 Kč. K naplnění předpokladů ke vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu stanovených ustanovením § 250 zák. práce se vyjádřil obdobně jako v podání ze dne 9.9.2022 ( bod 17 rozsudku ).

19. Podáním ze dne 8.9.2022 doplnil ( ke sp.zn. 7 C 173/2021 ), že vybírá-li zadavatel dodavatele k plnění předmětu veřejné zakázky malého rozsahu, tak i v takovém případě musí provést určitou formou výběrové řízení, při kterém zajistí dodržení základních zásad zadávání veřejných zakázek dle § 6 ZVZ, resp. ZZVZ, tedy zadá veřejnou zakázku sice mimo zadávací řízení, avšak při zachování obecných zásad postupu zadavatele i zásad, jež se uplatní ve vztahu k dodavatelům. Konkrétně zmiňoval zásadu transparentnosti a přiměřenosti při výběru dodavatele, rovněž i zásadu rovného zacházení a zákazu pokračování - 12 - [spisová značka] diskriminace jednotlivých dodavatelů. Pokud zadavatel interní předpis upravující zadávání veřejných zakázek porušil, tak ačkoli nejde o obecně závazný předpis, dopustil se zadavatel zároveň porušení povinnosti dle § 6 ZVZ, resp. ZZVZ. Zmínil opětovně forenzní audit provedený auditorskou společností [právnická osoba]., na základě jeho zjištění nechal žalobce zpracovat zhotovitelem [právnická osoba] znalecký posudek č. 270-5059/2020, k určení ceny obvyklé za plnění jednotlivých smluv uzavřených s dodavateli bez výběrového řízení. Žalobce vycházel z toho, že nebylo provedeno vůbec žádné výběrové řízení, neboť o tom, že by bylo provedeno výběrové řízení, neexistuje žádná dokumentace. Nárok žalobce na náhradu škody, který je předmětem žaloby, představuje rozdíl mezi sjednanou ( a žalobcem uhrazenou ) cenou ve smlouvě o dílo a cenou obvyklou určenou znaleckým posudkem. Pokud žalovaný vytýká posudku, že stavební práce nereflektují specifika historických budov a požadavků kladených na jejich opravy, je nutno konstatovat, že v rámci všech vybraných stavebních prací, jejichž cena byla předmětem posouzení, nebyly shledány žádné památkové požadavky. Všechny zmiňované práce byly provedeny stejným postupem a využity stejné materiály, jako pro jakoukoli jinou pozemní stavbu. Pokud žalovaný tvrdí, že předmětné dílo nebylo možno zadat jakémukoli dodavateli stavebních prací, neboť se jednalo o památkově chráněné objekty, považuje žalobce toto tvrzení za obecné a účelové. Zavedenou praxí žalovaného bylo soutěžit dodavatele při zohlednění jediného kritéria, jímž byla nejnižší nabídnutá cena, nikoli tedy při využití hodnotících kritérií, které by jakýmkoli způsobem posuzovalo kvalitu, či specifičnost nabízeného plnění ve vztahu k zohlednění statusu památkové ochrany [Anonymizováno] [adresa]. K námitce promlčení uvedl žalobce, že se o škodě a její přesné výši dozvěděl až ze znaleckého posudku ze dne 5.2.2021, nárok uplatněný u soudu byl tedy uplatněn včas a není možno jej považovat za promlčený. Žalovaný při výběru dodavatelů při zadávání veřejných zakázek malého rozsahu a uzavření smlouvy porušil povinnosti dle § 14 odst. 1, § 27 a § 47 zákona o majetku a dále porušil též § 6 ZVZ, § 38 odst. 1, písm. b) a 301 zák. práce. Sjednaná cena, nebyla zjištěna na základě řádně provedeného výběrového řízení, nebyla stanovena dle cenového předpisu, nebyla stanovena ani v souladu s § 27 zákona o majetku. Naopak byla stanovena volně bez jakéhokoli podkladu. Výše škody, jež žalovaný žalobci v souvislosti s podpisem smlouvy způsobil, představuje rozdíl mezi cenou skutečně uhrazenou a cenou zjištěnou znaleckým posudkem, který si nechal zpracovat žalobce. Pokud jde o zavinění, dle žalobce žalovaný své povinnosti porušil úmyslně, minimálně v úmyslu nepřímém, neboť věděl, že žalobci může svým jednáním, kterým porušuje zákony a předpisy, způsobit škodu a byl s tím srozuměn. Pozici generálního ředitele zastával mnoho let, během nichž sjednával řadu veřejných zakázek, musel si být jako špičkový manažer vědom, že svým postupem ustanovení ZVZ a zákona o majetku porušuje. Pokud by nebyl prokázán úmysl, postačuje k jeho odpovědnosti i nevědomá nedbalost. Žalovaný měl a mohl znát způsob zadávání veřejných zakázek, případně mohl využít právních služeb AK [jméno FO], která k některým zakázkám zajišťovala právní servis. Odpovědnost, která náleží žalovanému dle § 47 zákona o majetku, představuje jeho zvláštní povinnost postupovat s odbornou péčí a jde o odpovědnost vyššího stupně, nežli je pouze obecná odpovědnost vymezená § 250 zák. práce. Tato vyšší odpovědnost byla zohledněna i v tom, že za výkon funkce generálního ředitele pobíral vysokou mzdu a její další nenárokové složky ( služební automobil, podíl na zisku ) a bylo mu při skončení pracovního poměru vyplaceno i vysoké odstupné.

20. Podáním ze dne 14.9.2022 doplnil žalobce ( ke sp.zn. [spisová značka] ), že vybírá-li zadavatel dodavatele k plnění předmětu veřejné zakázky malého rozsahu, tak i v takovém případě musí provést určitou formou výběrové řízení, při kterém zajistí dodržení základních zásad pokračování - 13 - [spisová značka] zadávání veřejných zakázek dle § 6 ZVZ, resp. ZZVZ, tedy zadá veřejnou zakázku sice mimo zadávací řízení, avšak při zachování obecných zásad postupu zadavatele i zásad, jež se uplatní ve vztahu k dodavatelům. Konkrétně zmiňoval zásadu transparentnosti a přiměřenosti při výběru dodavatele, rovněž i zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace jednotlivých dodavatelů. Pokud zadavatel interní předpis upravující zadávání veřejných zakázek porušil, tak ačkoli nejde o obecně závazný předpis, dopustil se zadavatel zároveň porušení povinnosti dle § 6 ZVZ, resp. ZZVZ. Zmínil opětovně forenzní audit provedený auditorskou společností [právnická osoba]., na základě jeho zjištění nechal žalobce zpracovat zhotovitelem [právnická osoba] znalecký posudek č. 270-5059/2020, k určení ceny obvyklé za plnění jednotlivých smluv uzavřených s dodavateli bez řádného výběrového řízení ( zde, oproti ostatním smlouvám o dílo, žalobce připouštěl, že výběrové řízení provedeno bylo, neproběhlo však řádně ). Podle žalobce z obou auditů vyplynulo, že výběr dodavatele nebyl proveden při dodržení povinností dle ZZVZ a interní směrnice o zadávání veřejných zakázek, neboť v průběhu výběrového řízení porušil zadavatel zásadu přiměřenosti a transparentnosti a dále byla jeho postupem porušena také pravidla čl. 4 interního předpisu žalobce účinného v době zadávání této zakázky malého rozsahu. Zadavatel ve Výzvě k podání nabídky nevymezil předmět nabídky dostatečně konkrétně pomocí CPV kódů doplňkového slovníku, což lze považovat za diskriminační, neboť takovým postupem zadavatel omezuje okruh potencionálních dodavatelů, kteří vyhledávají zakázky pomocí těchto kódů. Nestanovil také lhůtu pro podání nabídek v souladu se Zásadami zadávání [Anonymizováno] ze dne [datum], čímž porušil zásadu přiměřenosti. Vlastní výběr pak provedl netransparentně, ačkoli stanovil ve Výzvě 4 hodnotící kritéria, hodnocení nabídek bylo provedeno pouze na základě nabídkové ceny. Nárok žalobce na náhradu škody, který je předmětem žaloby, představuje rozdíl mezi sjednanou ( a žalobcem uhrazenou ) cenou ve smlouvě o dílo a cenou obvyklou určenou znaleckým posudkem. Pokud žalovaný vytýká posudku, že stavební práce nereflektují specifika historických budov a požadavků kladených na jejich opravy, je nutno konstatovat, že v rámci všech vybraných stavebních prací, jejichž cena byla předmětem posouzení, nebyly shledány žádné památkové požadavky. Všechny zmiňované práce byly provedeny stejným postupem a využity stejné materiály, jako pro jakoukoli jinou pozemní stavbu. Pokud žalovaný tvrdí, že předmětné dílo nebylo možno zadat jakémukoli dodavateli stavebních prací, neboť se jednalo o památkově chráněné objekty, považuje žalobce toto tvrzení za obecné a účelové. Zavedenou praxí žalovaného bylo soutěžit dodavatele při zohlednění jediného kritéria, jímž byla nejnižší nabídnutá cena, nikoli tedy při využití hodnotících kritérií, které by jakýmkoli způsobem posuzovalo kvalitu, či specifičnost nabízeného plnění ve vztahu k zohlednění statusu památkové ochrany [Anonymizováno] [adresa]. K námitce promlčení uvedl žalobce, že se o škodě a její přesné výši dozvěděl až ze znaleckého posudku ze dne 5.2.2021, nárok uplatněný u soudu byl tedy uplatněn včas a není možno jej považovat za promlčený. Žalovaný při výběru dodavatelů při zadávání veřejných zakázek malého rozsahu a uzavření smlouvy porušil povinnosti dle § 14 odst. 1, § 27 a § 47 zákona o majetku a dále porušil též § 6 ZVZ, § 38 odst. 1, písm. b) a 301 zák. práce. Sjednaná cena, nebyla zjištěna na základě řádně provedeného výběrového řízení, nebyla stanovena dle cenového předpisu, nebyla stanovena ani v souladu s § 27 zákona o majetku. Naopak byla stanovena volně bez jakéhokoli podkladu. Výše škody, jež žalovaný žalobci v souvislosti s podpisem smlouvy způsobil, představuje rozdíl mezi cenou skutečně uhrazenou a cenou zjištěnou znaleckým posudkem, který si nechal zpracovat žalobce. Pokud jde o zavinění, dle žalobce žalovaný své povinnosti porušil úmyslně, minimálně v úmyslu nepřímém, neboť věděl, že žalobci může svým jednáním, kterým porušuje zákony a předpisy, způsobit škodu a byl s tím srozuměn. Pozici generálního ředitele zastával mnoho let, během nichž sjednával řadu veřejných pokračování - 14 - [spisová značka] zakázek, musel si být jako špičkový manažer vědom, že svým postupem ustanovení ZVZ a zákona o majetku porušuje. Pokud by nebyl prokázán úmysl, postačuje k jeho odpovědnosti i nevědomá nedbalost. Žalovaný měl a mohl znát způsob zadávání veřejných zakázek, případně mohl využít právních služeb AK [jméno FO], která k některým zakázkám zajišťovala právní servis. Odpovědnost, která náleží žalovanému dle § 47 zákona o majetku, představuje jeho zvláštní povinnost postupovat s odbornou péčí a jde o odpovědnost vyššího stupně, nežli je pouze obecná odpovědnost vymezená § 250 zák. práce. Tato vyšší odpovědnost byla zohledněna i v tom, že za výkon funkce generálního ředitele pobíral vysokou mzdu a její další nenárokové složky ( služební automobil, podíl na zisku ) a bylo mu při skončení pracovního poměru vyplaceno i vysoké odstupné.

21. Podáním ze dne 15.9.2022 žalobce žalobu vedenou původně pod sp.zn. 7 C 175/2021 doplnil, a to shodně s podáním ze dne 8.9.2021 ke sp.zn. 7 C 173/2021, na něž tak soud pro stručnost odkazuje ( bod 19 rozsudku ).

22. Podáním ze dne 20.10.2022 žalobce žalobu vedenou původně pod sp.zn. 7 C 176/2021 doplnil, a to shodně s podáním ze dne 8.9.2021 ke sp.zn. 7 C 173/2021, na něž tak soud pro stručnost odkazuje ( bod 19 rozsudku ).

23. Podáním ze dne 13.9.2022 žalobce žalobu vedenou původně pod sp.zn. 7 C 177/2021 doplnil, a to shodně s podáním ze dne 8.9.2021 ke sp.zn. 7 C 173/2021, na něž tak soud pro stručnost odkazuje ( bod 19 rozsudku ).

24. V průběhu řízení svá tvrzení žalobce dále doplnil, a to při jednání dne 7.2.2023 a podáními ze dne 8.3.2023 a ze dne 10.5.2023.

25. Ke smlouvám uzavřeným se společností [právnická osoba] ( [spisová značka] ) uvedl, že z jejich předmětu vyplývá, že jimi žalobce pronajímal této společnosti každý rok své prostory a v některých letech poskytoval i další plnění ( vouchery na ubytování, dárkové poukazy na wellness, dárkové poukazy na vstupenky na koncerty ), hodnota těchto plnění byla vyčíslena na celkovou částku 237 300 Kč. Konkrétně se jednalo o pronájem blíže nespecifikovaných prostor v květnu 2016, 10 x voucher na ubytování, 10 dárkový poukaz na wellnes, dárkový poukaz na dvě vstupenky na koncerty v ceně 72 600 Kč ( smlouva ze dne 10.5.2016 ), pronájem konferenčních prostor v květnu 2017 v ceně 32 100 Kč, 5 x voucher na ubytování v ceně 10 000 Kč ( smlouva ze dne 16.5.2017 ), pronájem blíže nespecifikovaných prostor dne 17.5.2018 v ceně 37 100 Kč ( smlouva ze dne 7.2.2018 ), pronájem prostor – [adresa] a [Anonymizováno] - dne 16.5.2019 v ceně 37 100 Kč ( smlouva ze dne 2.4.2019 ) a pronájem prostor – [adresa], [Anonymizováno] sál, [Anonymizováno] a parkoviště – v květnu a říjnu 2020 za cenu 48 400 Kč ( smlouva ze dne 27.6.2019 ). Společnost prostory žalobce využila k pořádání svých networkingových akcí, přičemž však za jejich užívání žalobci ničeho nehradila a hodnota plnění, jež byla poskytnuta žalobci a spočívala pouze v uvedení žalobce jako partnera akce, nebyla ekvivalentní. Dle žalobce měla být uzavřena nájemní smlouva a za pronajaté prostory mělo být ze strany společnosti hrazeno nájemné, jehož výše by odpovídala ceně v místě a čase obvyklé. Součet plnění za poskytnuté služby vyčíslený žalobcem v jednotlivých smlouvách v celkové výši 237 300 Kč, představuje dle žalobce ušlé nájemné, a tedy žalobci vzniklou škodu. Jelikož tato částka se lišila od žalobcem původně žalované částky, v níž spatřoval vniklou škodu ( 274 400 Kč ), vzal podáním ze dne 8.3.2023 žalobu co do částky 37 100 Kč a odpovídajícího příslušenství zpět. pokračování - 15 - [spisová značka]

26. K nájemním smlouvám s [právnická osoba]. upřesnil, že se jednalo o nájemní smlouvy ze dne 10.3.2016 s dobou nájmu od 1.4.2016 do 30.10.2016, ze dne 10.3.2017 s dobou nájmu od 1.5.2017 do 31.10.2017, ze dne 30.4.2018 s dobou nájmu od 1.5.2018 do 31.10.2018 a ze dne 17.4.2019 s dobou nájmu od 1.5.2019 do 31.10.2019. V čl. XV. odst. 3 těchto smluv žalovaný umožnil nájemci užívat pronajatý prostor bezplatně ještě dalších 20 pracovních dnů po ukončení sjednané doby nájmu. Z takového ustanovení je dle žalobce zřejmé, že žalovaný po dobu 20 pracovních dnů sjednal cenu nájemného ve výši nižší, než je cena v místě a čase obvyklá, která by měla být dle § 27 odst. 3 zák. o majetku za předmět nájmu hrazena, čímž došlo ke vzniku neodůvodněného rozdílu, který představuje škodu. Protože neexistuje o předání prostoru žádný záznam, předpokládal žalobce, že po skončení nájemního vztahu byl prostor každý rok minimálně po dobu 20 pracovních dnů i nadále užíván. U každého z nájemních vztahů tuto škodu žalobce vyčísloval na 3 000 Kč ( odpovídající měsíčnímu sjednanému nájemnému ), celkem tedy 12 000 Kč.

27. Ve vztahu k nárokům týkajícím se jednotlivých smluv o dílo zrekapituloval, že v případě sporů vedených původně pod sp.zn. 7 C 173/2021, 7 C 175/2021, 7 C 176/2021 a 7 C 177/2021 sjednal žalovaný určitou cenu díla, aniž provedl a zdokumentoval výběrové řízení na plnění předmětu veřejné zakázky a cenu určil na základě nejvhodnější podané nabídky. Takovým postupem žalovaný porušil svoji povinnost hospodárného nakládání se svěřenými prostředky dle § 14 odst. 1 zákona o majetku a dále svoji povinnost postupovat s odbornou péčí dle § 47 zákona o majetku a porušil také povinnosti dle § 6 ZVZ, dle kterých byl povinen při výběrovém řízení k [Anonymizováno] dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. K věci vedené původně pod sp.zn. 7 C 174/2021 sdělil, že v tomto případě žalovaný výběrové řízení provedl a zdokumentoval, při jeho realizaci však porušil zásady zadávání uvedené v § 6 ZZVZ. Odkázal přitom na své dřívější podání v této věci ze dne 14.9.2022 ( bod 20 rozsudku ). K námitkám proti metodice určení obvyklé ceny dle cenové soustavy [Anonymizováno] ( užití znaleckým posudkem ) uvedl, že jde o jediný správný a obhajitelný postup v rámci hodnocení stavebních prací a zopakoval, že v rámci všech vybraných stavebních prací, jejichž cena byla předmětem posouzení, nebyly shledány žádné památkové požadavky. Poukázal dále na interní předpisy žalobce, které zajišťovaly, aby byly při výběru dodavatelů veřejných zakázek malého rozsahu dodrženy zásady zadávání veřejných zakázek, jak jsou stanoveny v § 6 ZVZ, resp. ZZVZ a ukládaly zadavateli povinnost veškerou dokumentaci uchovat. Tyto předpisy a tyto pokyny žalovaný nedodržel, čímž porušil povinnosti, které mu zákon ukládá. Veškerá dokumentace k veřejným zakázkám ( mimo smlouvu o dílo ze dne 17.5.2017 – původně sp.zn. 7 C 174/2021 ) chybí, byla-li údajně provedena výběrová řízení, nelze ověřit, zda proběhla v souladu s pravidly. Ze zadávací dokumentace k této jediné zakázce vyplývá, že žalovaný při realizaci výběrového řízení porušil zásady zadávání [Anonymizováno], žalobce přitom opětovně uváděl již výše zmíněná pochybení s odkazy na jednotlivá ustanovení k podání dokládaných návodů, pokynů a příkazů. K podání připojil žalobce také organizační řády, z nichž dovozoval nad rámec výše uvedeného odpovědnost žalovaného jako statutárního orgánu žalobce, řídícího a zjišťujícího činnost žalobce, za řádnou realizaci výběrových řízení.

28. Rovněž žalovaný svá vyjádření doplňoval, a to při jednáních dne 7.2.2023 a dne 25.4.2023 a v podání ze dne 7.3.2023. Trval na tom, že žádnou škodu nezpůsobil, vždy postupoval v souladu s právními předpisy jako řádný hospodář.

29. Ve vztahu ke smlouvě s [právnická osoba] ( [spisová značka] ) opakoval, že se jednalo o barterovou smlouvu, konglomerát smluvních typů týkajících se pokračování - 16 - [spisová značka] nájmu, inzerce a spolupráce. Na akcích [právnická osoba] byli přítomni zástupce žalobce, navazovali tam kontakty, byla to reklama a šlo jednoznačně o vzájemné plnění. Jednalo se o formu marketingu se zaměřením na získávání klientely pro žalobce, smlouvy byly uzavřeny z důvodu spolupráce a propagace žalobce, a aby za propagaci nemusel žalobce vydávat finanční prostředky, poskytoval protiplnění ve formě poskytnutí jeho prostor. Na jedné straně šlo tedy o závazek žalobce poskytnout jednou v roce prostory pro akci [právnická osoba] a určití plnění v hodnotě uvedené ve smlouvách, na druhé straně šlo o závazek [právnická osoba] poskytnout žalobci propagační služby v souvislosti s jím pořádanými networkingovými akcemi, opět v určité peněžní hodnotě. Žalobci byl poskytnut reklamní prostor v materiálech [právnická osoba] ( listinné materiály, webové stránky, letáky, fotografie, videoprezentace apod. ), byl uváděn jako partner při akcích [právnická osoba], jeho zástupci se účastnili těchto akcí. Poukazoval na smysl networkingových akcí, jímž je vzájemná výměna informací, navazování osobních a profesních kontaktů s cílem získat doporučení, zefektivnění podnikání, navazování obchodních vztahů v rámci určité sociální a profesní sítě apod. Zástupci žalobce také při účasti na těchto akcích navazovali kontakty s potencionální klientelou žalobce. Konkrétně doplnil jednotlivé akce [právnická osoba] ( vždy vícero v jednotlivých letech ), jichž se účastnili dva zástupci žalobce.

30. Ke smlouvě s [právnická osoba]. ( [spisová značka] ) sdělil, že chápe žalobu jako nárok z bezdůvodného obohacení a poukazoval na skutečnost, že pronajat byl malý prostor u recepce, kam si dávali členové [právnická osoba] na sezónu své věci a byl tam nabízen určitý sortiment [Anonymizováno] zboží ( [Anonymizováno]… ), což je nepsanou povinností pro provozovatele [Anonymizováno]. Navíc žalobci [právnická osoba] vycházel vstříc tím, že na určité akce žalobce během roku tento jemu pronajatý prostor vyklízel a prostor tak sloužil v průběhu pronájmu pro žalobce krátkodobě např. jako šatna. Ve smlouvě bylo formálně na vyklizení 20 dnů, ale nikdy se nestalo, že by nebyl vyklizen do 5 dnů po skončení pronájmu. [právnická osoba] nechtěl za dobu, kdy byl prostor v průběhu jeho pronájmu užíván žalobcem, po žalobci vracet část nájemného, žalobce zase netlačil na okamžité vyklizení. Pokud by měla vzniknout nějaká škoda nebo obohacení na úkor žalobce, namítl, že po svém odvolání neměl možnost takové nároky vymáhat a nevymáhal je ani nový generální ředitel, který by pak měl být za případnou škodu odpovědný. Navíc se žalovaný od provozovatele tohoto obchodu, tedy nájemce dozvěděl, že na rok 2020 měl s žalobcem ( s jeho novým vedením ) uzavřenu smlouvu za stejných podmínek, za jakých byla uzavírána v předchozích letech, tedy se stejnou dobou dvaceti pracovních dnů na vyklizení. Dle žalovaného také, aby vznikla nějaká škoda, muselo být tvrzeno a prokázáno, že by zde byl jiný zájemce, kterému by mohl být ten prostor po ukončení smlouvy pronajat za stejných nebo lepších podmínek, a to nikdy nebylo a má za to, že s ohledem na ten konkrétní prostor by to ani nebylo možné, neboť ten fungoval pouze jako nějaká podpora [Anonymizováno] [Anonymizováno].

31. Ke smlouvám o dílo ( 7 C 173, 174, 175, 176 a 177/2021 ) popřel, že by u nich neprobíhalo výběrové řízení o zadání veřejné zakázky. Řízení spadala pod technickosprávní úsek, nejprve pod pana [jméno FO] a později pod pana [jméno FO], veškeré podklady byly připravovány a kontrolovány advokátní kanceláří [tituly před jménem] [jméno FO]. Zadávací řízení s ním bylo konzultováno a postupovali podle jím zpracovaných podkladů. Vždy byla hodnotící komise, byla tam obálková metoda, vždy byla vybrána nejvýhodnější nabídka. Ten postup byl u všech smluv stejný, probíhalo výběrové řízení, nejprve byly připraveny podklady pro to řízení, pak byla rozeslána výzva, byly osloveny ty subjekty, následně byla jmenována hodnotící komise, kde nikdy nebyl žalovaný a následně byly doručeny nabídky těch subjektů. Ty projednala pokračování - 17 - [spisová značka] hodnotící komise a ta doporučila nejvhodnější nabídku žalovanému a předložila ji advokátní kanceláři. Advokátní kancelář pak připravila smlouvu o dílo, která byla s doporučením hodnotící komise předložena žalovanému, a ten ji podepsal. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že byl několikrát ze své funkce u žalobce odvolán, vždy to začínalo na základě účelových auditů, jejichž účelovost se také dvakrát ( v roce 2003 a v roce 2013 ) prokázala. Ve skutečnosti byl odvoláván pro to, že odmítal podepsat protokol o nepotřebnosti [Anonymizováno] pro stát. Poučil se z těch účelových auditů a nechtěl bez právníka podepsat ani písmenko, výběrová řízení byla, to všichni vědí, byl v tom nekompromisní. Jestliže se doklady o nich ztratily, to o něčem svědčí, on je předal. S panem [Anonymizováno] uzavírá smlouvy o dílo také nové vedení, nemyslí si, že by to bylo proto, že by pro nové vedení dělal jiné ceníky, zřejmě je zkrátka nejlepší. K promlčení nároku uplatněného na základě smlouvy o dílo uzavřené se společností [právnická osoba]. dne 30.3.2011 uvedl, že subjektivní dvouletá promlčecí lhůta i objektivní tříletá promlčecí lhůta již uplynuly. Objektivní promlčecí lhůta počala plynout ode dne uzavření smlouvy o dílo, uplynula tedy 30.3.2014. Ke znaleckému posudku žalovaný namítal, že je postaven na položkovém rozpočtu v systému [Anonymizováno], což je základ stanovení ceny díla ve stavebnictví a nelze takto zjišťovat cenu obvyklou. Poukazoval přitom na rozhodnutí Nevyššího soudu České republiky, sp. zn. 31Cdo 1717/2015, ze dne 17. 5. 2017 s tím, že obvyklá cena díla musí být zjišťována při porovnání díla srovnatelných vlastností ve srovnání s náročností díla, trváním díla apod. Obvyklou cenu lze stanovit pouze porovnáním konkrétních nabídek za splnění konkrétních kritérií, ani u jedné ze smluv o dílo nebyl předložen ze strany žalobce důkaz o tom, že by existoval jakýkoliv zájemce o konkrétní zakázku s výhodnější nabídkou ceny díla. Žalobce pouze v obecné rovině poukazuje na ten znalecký posudek, ale to není dostatečné tvrzení ohledně vzniku škody a její výše. Žalobce by měl prokázat, že by existovaly na stejné dílo výhodnější nabídky. Ve znaleckém posudku cena stanovená v rámci [Anonymizováno], to je počítačový program, který nereflektuje na konkrétní skutečnosti a specifika konkrétního díla. Obvyklou cenu díla lze stanovit porovnáním nabídek jiných subjektů, které se přihlásily do výběrového řízení. I kdyby výběrová řízení neproběhla ( a žalovaný trval na tom, že proběhla ), žalobce by dle něho musel prokázat, že pokud by proběhla veřejná soutěž, že by ke škodě nedošlo. A tedy příčinnou souvislost mezi konkrétní újmou a jednáním žalovaného, toto není prokázáno a není ani tvrzeno. Ze strany žalobce jde pouze o obecná tvrzení a poukazy na ustanovení zákona.

32. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný byl v období let 2010 až 2019 zaměstnancem žalobce na pozici generálního ředitele. Jako takový uzavíral za žalobce výše uvedené smlouvy, včetně smluv o dílo. Nebylo také sporné, že podle smluv o dílo bylo ze strany zhotovitelů plněno. Sporným zejména bylo, zda u smluv o dílo proběhlo řádné výběrové řízení a zda cena, která byla mezi stranami sjednána, je cenou obvyklou.

33. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

34. Ze smlouvy o vzájemném plnění ze dne 10.5.2016, smlouvy o vzájemném plnění ze dne 16.5.2017, smlouvy o vzájemném plnění ze dne 7.2.2018 s evidenčním listem, smlouvy o vzájemném plnění ze dne 2.4.2019 a 27.6.2019 byl zjištěno, že žalobce zastoupený při uzavírání smluv žalovaným uzavíral v daném období let 2016 až 2019 smlouvy, jejímž předmětem byla úprava práv a závazků mezi smluvními stranami tak, aby bylo dosaženo účelu smlouvy, kterým bylo vzájemné poskytnutí služeb mezi stranami. Dle smlouvy ze dne 10.5.2016 se tak žalobce zavázal poskytnout [právnická osoba] plnění spočívající v prostorách pro konání networkingové akce s názvem „ [Anonymizováno] „ pokračování - 18 - [spisová značka] v květnu 2016, 10 x voucher na ubytování, 10 dárkový poukaz na wellnes, dárkový poukaz na dvě vstupenky na koncerty. Společnost [právnická osoba] se oproti tomu zavázala poskytnout žalobci účast jako „ Partnera akce „ na šesti networkingových akcích v období května 2016 až dubna 2017. Cena poskytnutých plnění byla dohodou stran stanovena na 72 600 Kč, včetně DPH. Obě strany se přitom dohodly na formě vzájemného započtení závazků a pohledávek, tj. na reciproční výměně svých produktů a služeb. Vystavené faktury tedy neměly být hrazeny, rozsah vzájemně sjednaných závazků byl dohodnut jako vyvážený a faktická finanční kompenzace se tedy nepředpokládala. Dohodnuto bylo rovněž, že pokud by v průběhu plnění došlo k nepoměru mezi závazky smluvních stran, a to zejména nesplněním některé části nebo celého plnění, smluvní strany se zavázaly řešit tento problém vzájemnou dohodou, respektující účel této smlouvy. Obdobně byly uzavřeny i další smlouvy, kdy se lišil pouze předmět plnění, zejména co do rozsahu a ceny. Ze strany žalobce tak byly poskytnuty konferenční prostory v květnu 2017 v ceně 32 100 Kč a 5 x voucher na ubytování v ceně 10 000 Kč, oproti umožnění účasti žalobce jako Partnera na třech networkingových akcích [právnická osoba] ( smlouva ze dne 16.5.2017 ), blíže nespecifikované prostory dne 17.5.2018 v ceně 37 100 Kč, oproti umožnění účasti žalobce jako Partnera na dvou networkingových akcích [právnická osoba] ( smlouva ze dne 7.2.2018 ), prostory – [adresa] a [Anonymizováno] - dne 16.5.2019 v ceně 37 100 Kč, oproti umožnění účasti žalobce jako Partnera na dvou networkingových akcích [právnická osoba] ( smlouva ze dne 2.4.2019 ) a prostory – [adresa], [Anonymizováno] a parkoviště – v květnu a říjnu 2020 za cenu 48 400 Kč, oproti umožnění účasti žalobce jako Partnera na dvou networkingových akcích [právnická osoba] ( smlouva ze dne 27.6.2019 ). Do plnění ze strany [právnická osoba] vůči žalobci spadalo i poskytnutí služeb v oblasti inzerce a PR.

35. Z print screenů týkajících se akcí [právnická osoba], a to : 11. setkání [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne 19.5.2016, 1. [Anonymizováno] dne 28.7.2016, 12. [Anonymizováno] dne 22. 9. 2016, 2. [Anonymizováno] dne 24. 11. 2016, 13. [Anonymizováno] dne 26.1.2017, 3. [Anonymizováno] dne 23.3.2017, 4. [Anonymizováno] dne 18.5.2017 s fotografií žalovaného z účasti na této akci, 5. [Anonymizováno] dne 5.10.2017, 6. [Anonymizováno] dne 30.11.2017, 7. [Anonymizováno] dne 17.5.2018, 8. [Anonymizováno] dne 20.9.2018, 10. [Anonymizováno] dne 16.5.2019, 11. [Anonymizováno] dne 26.9.2019 ( listina založeny ve spise na č.l. 214 až 240 ) bylo zjištěno, že ve smlouvách zmiňované networkingové akce ze strany [právnická osoba] skutečně, až na níže zmíněnou výjimku, v dalších prostorách ( [Anonymizováno] ) probíhaly, byly k nim tištěny inzertní a propagační materiály propagující rovněž žalobce a zástupci žalobce se jich účastnili a měli možnost přednesu k zúčastněným.

36. Z ceníku propagace na [Anonymizováno] z roku 2017 bylo zjištěno, že za vstup na jednotlivou akci [právnická osoba] účtoval pro Partnera poplatek v ceně 10 000 Kč, zpoplatněna byla také prezentace v katalogu akce ( č.l. 241 ).

37. Ze sdělení jednatelky společnosti [právnická osoba], e-mailové zprávy ze dne 19. 3. 2023, se podává, že plnění ze strany [právnická osoba] vstup a inzerci v katalogu zahrnovalo také prezentační materiály žalobce pro účastníky akce, logo žalobce na e-mailové pozvánce, na registrační stránce akce a webu Společnosti, promo příspěvky na sociálních sítích na podporu akcí žalobce, vystoupení zástupce žalobce v úvodu akce, rollup žalobce v prostoru akce, fotografie z akce k dalšímu marketingovému využití žalobce, z některých akcí i videoprezentace, jmenování a poděkování žalobci v dopise po akci. Jednatelka rovněž pokračování - 19 - [spisová značka] ve sdělení potvrdila konání všech sjednaných akcí, mimo akcí v roce 2020, které byly z důvodu proticovidových opatření zrušeny a tedy plnění stran nebyla poskytnuta ( č.l. 268 ).

38. Ze sdělení [tituly před jménem] [jméno FO], náměstka pro řízení sekce ekonomicko-provozní Ministerstva [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 19.8.2020, soud zjistil, že novému generálnímu řediteli žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] bylo v souvislosti s výsledky auditů a uloženo činit kroky k vymáhání konkrétních náhrad škod, a to dle návrhů doporučených Advokátní kanceláří [tituly před jménem] [jméno FO].

39. Z výzvy k úhradě dlužné částky ve výši 274 400 Kč ze dne 14. 9. 2020 s dodejkou, žádosti o projednání a stanovení způsobu náhrady škody ze dne 18.11.2020, odpovědi základní odborové organizace ze dne 2.12.2020, dodejky do vlastních rukou žalovaného s převzetím výzvy dne 21.12.2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě žalované částky ( [spisová značka] ) a obrátil se také ve smyslu § 263 odst. 3 zák. práce na [právnická osoba] působící u žalobce ( dále [Anonymizováno] ) s žádostí o projednání a stanovení způsobu náhrady škody s tím, že výše škody byla určena [Anonymizováno] na základě výsledku provedených auditů. V odpovědi sdělila [Anonymizováno], že žádá o zaslání podkladů, z nichž žalobce vychází, tj. [Anonymizováno] auditu a [Anonymizováno] auditu organizace [Anonymizováno] [adresa], bez nichž nelze otázku náhrady škody projednat.

40. Ze mzdového listu žalovaného s datem 9.9.2021, sdělení generálního ředitele [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 26.6.2020, výplatního listu žalovaného z června 2020 a výpisu z účtu ČNB ze dne 9.7.2020 byla zjištěna žalovaného u žalobce v období let 2011 až 2019 a skutečnost, že po ukončení pracovního poměru v souvislosti s organizační změnou dle § 52 písm. c) zák. práce mu bylo vyplaceno odstupné ve výši osminásobku průměrného měsíčního výdělku, které činilo čistou částku ve výši 644 223 Kč, jež mu byla zaslána na účet dne 9.7.2020.

41. K původně vedené žalobě pod sp.zn. 7 C 120/2021 bylo ze smlouvy o nájmu ze dne 10. 3. 2016 s přílohou s grafickým plánkem a dále smlouvy o nájmu ze dne 10. 3. 2017, smlouvy o nájmu ze dne 30. 4. 2018 s grafickým plánkem a smlouvy o nájmu ze dne 17. 4. 2019 s grafickým plánkem zjištěno, že žalobce zastoupený žalovaným uzavřel v období let 2016 až 2019 jako pronajímatel se společností [právnická osoba]. jako nájemcem tyto smlouvy o nájmu prostor sloužících podnikání. Znění smluv se v průběhu let neměnilo, odlišná byla pouze jednotlivá období, na něž byly smlouvy uzavřeny. Konkrétně se jednalo v roce 2016 o nájem v období od 1.4.2016 do 30.10.2016, v roce 2017 o nájem v období od 1.5.2017 do 31.10.2017, v roce 2018 o nájem pro období od 1.5.2018 do 31.10.2018 a konečně v roce 2019 o nájem v období od 1.5.2019 do 31.10.2019. Předmětem nájmu byly nebytové prostory v Domě [Anonymizováno], konkrétně vymezené přílohou smlouvy. Měsíční nájemné bylo stanoveno na částku 3 000 Kč a nájemce byl dle smlouvy oprávněn užívat prostory jako své provozní místnosti k činnosti, která je předmětem činnosti nájemce s tím, že v souladu se svým předmětem činnosti bude předmět nájmu užívat pro poskytování obchodních služeb – [Anonymizováno]. Podmínky poskytování těchto služeb byly předmětem samostatné dohody mezi nájemcem a pronajímatelem. V čl. XV. bod 15. 3 těchto smluv byla pro vyklizení pronajímaného prostoru určena doba 20 pracovních dnů po ukončení sjednané doby nájmu.

42. Ze smlouvy o nájmu ze dne 25. 5. 2020 s připojeným grafickým plánkem soud zjistil, že nové vedení uzavřelo se společností [právnická osoba]. prakticky shodnou smlouvu na období pokračování - 20 - [spisová značka] 25.5.2020 až 31.10.2020, včetně ustanovení článku XV. bod 15. 3 stanovící pro vyklizení pronajímaného prostoru dobu 20 pracovních dnů po ukončení sjednané doby nájmu.

43. Z výzvy k úhradě dlužné částky ve výši 12 000 Kč ze dne 14.9.2020 s dodejkou, z odpovědi žalovaného ze dne 24.9.2020 na tuto výzvu, z žádosti o projednání a stanovení způsobu náhrady škody ze dne 18.11.2020 s dodejkou základní odborové organizace, z odpovědi základní odborové organizace a z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 18.12.2020 s dodejkou bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě jednotlivých částek samostatně zasílanými výzvami, na což reagoval žalovaný v souhrnné odpovědi, kde výzvy k platbě odmítl. Uvedl, že obsahem výzev jsou nepravdivá tvrzení, včetně zcela chybných právních názorů. Zmínil porušení ustanovení § 262 zák. práce s tím, že mu není známo nic o tom, že by výše škody byla určena [Anonymizováno], poukázal na skutečnost, že nebyl dodržen postup dle § 263 zák. práce, kdy s ním nebyla projednána škoda a nebyla ani projednána s odborovou organizací. V odpovědi dále argumentoval obdobně jako později při své obraně proti uplatněným nárokům. V reakci na námitky žalovaného zaslal žalobce výzvu k projednání výše škody odborové organizaci působící u žalobce a opětovně vyzval žalovaného k úhradě částky 12 000 Kč. V odpovědi na žádost žalobce sdělila [Anonymizováno], že žádá o zaslání podkladů, z nichž žalobce vychází, tj. [název auditu] [adresa], bez nichž nelze otázku náhrady škody projednat.

44. Následně bylo konstatováno a učiněno nesporným, že tak jak je to doloženo u této konkrétní věci, tedy u sporu o částku 12 000 Kč původně vedeného pod sp. zn. 7 C 120/2021, tak byly jednotlivé výzvy k úhradě, výzvy k projednání odborovou organizací, výzvy k plnění zasílány u všech ostatních jednotlivých částek a nároků na náhradu škody.

45. K původně vedené žalobě pod sp.zn. 7 C 173/2021 bylo ze smlouvy o dílo ze dne 3.4.2014, č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], s přílohami zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem, zastupovaným žalovaným, jako objednatelem a [jméno FO] [Anonymizováno] – stavební práce, IČO: [IČO], jako zhotovitelem. Jejím předmětem byla oprava omítek a nátěrů fasád na budovách – [Anonymizováno] [popis opravy] [adresa] ( žalobce ). Rozsah prací byl stanoven krycím listem prací – nabídka z výběrového řízení zhotovitele, příloha č. 1, a to za cenu stanovenou na základě provedeného výběrového řízení ve výši 909 184 Kč bez DPH, s dobou plnění od 3.4.2014 do 30.4.2014. Ke smlouvě byla přiložena příloha č. 1 krycí list rozpočtu se stavebními rozpočty. Tato listina je ve smlouvě opakovaně uváděna v souvislosti s výběrovým řízením ( např. bod 2.3. 5.1 smlouvy ).

46. K původně vedené žalobě pod sp.zn. 7 C 174/2021 bylo ze smlouvy o dílo ze dne 17.5.2017, č. [Anonymizováno] - [Anonymizováno], s přílohami zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem, zastupovaným žalovaným, jako objednatelem a [jméno FO] [Anonymizováno] – stavební práce, IČO: [IČO], jako zhotovitelem. Jejím předmětem byla oprava fasád a fasádních nátěrů, oprava lícového zdiva domu [Anonymizováno]. Rozsah prací byl specifikován krycím listem rozpočtu, a to za cenu stanovenou na základě výsledku zadávacího řízení na veřejnou zakázku ve výši pokračování - 21 - [spisová značka] 293 683 Kč bez DPH, s dobou plnění do 31.5.2017. Ke smlouvě byly přiloženy přílohy - krycí listy rozpočtu se stavebními rozpočty.

47. K původně vedené žalobě pod sp.zn. 7 C 175/2021 bylo ze smlouvy o dílo ze dne 23.9.2014, č. [Anonymizováno], s přílohami zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem, zastupovaným žalovaným, jako objednatelem a [jméno FO] [Anonymizováno] – stavební práce, IČO: [IČO], jako zhotovitelem. Jejím předmětem byla oprava hydroizolace ploché a profilované střechy domu [Anonymizováno]. Rozsah prací byl stanoven krycím listem rozpočtu - příloha č. 1 smlouvy, a to za cenu ve výši 294 380 Kč bez DPH, na základě nabídky zhotovitele. Ke smlouvě byly přiloženy přílohy - krycí listy rozpočtu se stavebními rozpočty. Ke smlouvě byl dne 7.10.2014 uzavřen dodatek č. 1, jímž byl rozšířen předmět díla o údržbu střešního pláště, dešťové svody a oplechování Cu, sjednaná cena díla dosáhla výši 349 233 Kč bez DPH. Přílohou dodatku byly krycí listy rozpočtu se stavebními rozpočty.

48. K původně vedené žalobě pod sp.zn. 7 C 176/2021 bylo ze smlouvy o dílo ze dne 30.3.2011, č. [Anonymizováno] s přílohou zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem, zastupovaným žalovaným, jako objednatelem a společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], jako zhotovitelem, a jejím předmětem byla oprava a částečná rekonstrukce fasád v areálu [Anonymizováno] [adresa]. Cena za dílo byla stanovena na základě provedeného výběrového řízení ve výši 1 011 457 Kč bez DPH dle nabídky provedených prací, která byla přílohou č. 1 a nedílnou součástí smlouvy. Doba plnění byla stanovena od 30.3.2011 do 17.5.2011. Ke smlouvě byla přiložena příloha č. 1 – cenová nabídka na provedení prací, s připočtením DPH činila cena díla 1 213 748,40 Kč. V bodě 2.3 uvádí smlouva, že cenová nabídka byla zpracována zhotovitelem do výběrového řízení.

49. Fakturou ze dne 17.5.2011, č. 11/22/C, bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba]. účtovala žalobci dle smlouvy ze dne 30.3.2011 sjednanou částku ve výši 1 213 749 Kč. Přílohou faktury byl soupis skutečně provedených prací.

50. Ze zápisu o předání a převzetí stavebních prací ze dne 17. 5. 2011 bylo zjištěno, že práce sjednané dle smlouvy o dílo ze dne 30.3.2011 byly téhož dne bez vad a nedodělků převzaty.

51. Z výpisu z účtu června 2011 bylo zjištěno, že dne 10.6.2011 byla společnosti [právnická osoba]. účtovaná částka 1 213 749 Kč uhrazena.

52. K původně vedené žalobě pod sp.zn. 7 C 177/2021 bylo ze smlouvy o dílo ze dne 14.9.2015, [Anonymizováno], s přílohami zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem, zastupovaným žalovaným, jako objednatelem a [jméno FO] [Anonymizováno] – stavební práce, IČO: [IČO], jako zhotovitelem. Jejím předmětem byly stavební úpravy [Anonymizováno] [adresa]. Rozsah prací byl stanoven krycím listem prací – cenovou nabídkou zpracovanou zhotovitelem do výběrového řízení ( příloha č. 1 smlouvy ), a to za cenu stanovenou dle této nabídky ve výši 400 000 Kč bez DPH, s dobou plnění od 15.9.2015 do 30.9.2015. Ke smlouvě byla přiložena příloha č. 1 krycí list rozpočtu se stavebními rozpočty.

53. Ze znaleckého posudku č. 270-5059/2020 zpracovaného dne 5.2.2021 zhotovitelem [právnická osoba], znalcem z oboru Ekonomika, odvětví Ceny a odhady, k zadání [tituly před jménem] [jméno FO] za účelem posouzení a určení ceny obvyklé ve vztahu k realizovaným cenám dle smluv uzavřených žalobcem, bylo zjištěno, že podle znalecké kanceláře byla zjištěná obvyklá cena z analyzovaných dokumentů ve všech případech nižší, nežli cena pokračování - 22 - [spisová značka] skutečně realizovaná. [právnická osoba] přitom vycházela z ceníků [Anonymizováno], a to na úrovni cenové hladiny roku 2020, přičemž vždy měl být proveden převod na datum uzavření konkrétní posuzované smlouvy.

54. Soud provedl dále dokazování organizačním řádem z roku 2004 - pokyn ředitele č. [Anonymizováno] spolu s přílohou č. 1, organizačním schématem a dalšími přílohami týkající se ekonomického úseku, úseku hospodářské správy a přílohy č. 2 k organizačnímu řádu [Anonymizováno] [adresa] – skartačním řádem, organizačním řádem ze dne [datum] s přílohami, příkazem generálního ředitele č. [Anonymizováno] ze dne 15. května 2014, příkaz generálního ředitele č. [Anonymizováno] ze dne 28. 8. 2014 s organizačním schématem, rozhodnutí generálního ředitele č. [Anonymizováno] ze dne 27. 7. 2017 s organizačním schématem, dodatkem k pokynu ředitele [Anonymizováno] s přílohou organizačním schématem, dodatkem [Anonymizováno] s organizačním schématem, pokynem ředitele č. [Anonymizováno] z 15. 10. 2007 s organizačním schématem, pokynem č. [Anonymizováno] ze dne 1. 4. 2009 s organizačním schématem, pokynu ředitele ze dne 1. 11. 2013 s organizačním schématem, pokynem ředitele č. [právnická osoba]/[Anonymizováno] ze dne 30. 12. 2013. Ze shora uvedených listin bylo zjištěno, že u žalobce existovalo v průběhu času upravované organizační schéma, v jeho čele po celou dobu existovala funkce generálního ředitele, jemuž byli ostatní podřízeni. Generální ředitel byl statutárním orgánem žalobce, řídil a zajišťoval jeho činnost, vystupoval jeho jménem ve věcech týkajících se žalobce jako celku. Mohl delegovat část své rozhodovací pravomoci na podřízené vedoucí zaměstnance, také mohl zaměstnance zmocňovat k jednání nebo provedení některých úkonů, tím se však dle organizačního řádu nemohl zbavit celkové odpovědnosti. Zadávání veřejných zakázek zabezpečovala zprvu Sekce investic spadající pod úsek hospodářské správy. Po celou dobu, co se týče vnitřní organizační struktury, existovaly úseky provozně ekonomického ředitele ( či dříve ekonomický úsek a úsek obchodně provozní ) a úsek technickosprávního ředitele ( dříve úsek hospodářské správy, pod nějž spadala také sekce investic ). V souladem se změnou organizačního řádu byli od 1.1.2014 pro řízení a odpovědnost za celkovou činnost úseků ( kromě úseku generálního ředitele ) generálním ředitelem jmenováni vedoucí zaměstnanci přímo podřízení řediteli – odborní ředitelé. Byli to: provozně ekonomický ředitel a technickosprávní ředitel. Odpovědností technickosprávního ředitele byla, mimojiné, tvorba podkladů pro zadávání veřejných zakázek pro výběrová řízení, nákupy a výběrová řízení podle delegované pravomoci.

55. Jak bylo zjištěno z metodických pokynů ( návodů, zásad ) způsob zadávání veřejných zakázek byl u žalobce upraven. Nejprve Metodickým návodem postupu pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu ze dne 14. 2. 2008 předkladatele - [Anonymizováno], [právnická osoba] [Anonymizováno], [adresa], zpracovaným v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Později, s účinností ode dne 1.7.2012 byl žalobcem vydán Pokyn ředitele č[Anonymizováno], kterým byl stanoven metodický návod pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu v návaznosti na novelu zákona č. 137/2006 Sb. ze dne 31.1.2012. Dne 15.1.2015 byly žalovaným schváleny [adresa] zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, které byly naposledy změněny Dodatkem k zásadám zadávání veřejných zakázek malého rozsahu ze dne 15.9.2016.

56. Ze zadávací dokumentace k zakázce smlouvy o dílo č. [Anonymizováno] ( původně sp.zn. [spisová značka] ) bylo zjištěno, že žalovaný požádal dopisem ze dne 27.4.2017 technickosprávního ředitele ( TSŘ ) o zadání veřejné zakázky malého rozsahu ( [Anonymizováno] ). Následně byla vydána výzva se zadávací dokumentací zakázky mimo režim zákona na č. 134/2016 Sb., včetně jejích příloh - krycího listu nabídky na veřejnou zakázku, formuláře přílohy č. 2, formuláře krycího listu slepého rozpočtu. Technickosprávní ředitel objednal pokračování - 23 - [spisová značka] zveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení a to bylo následně zveřejněno ( objednávka č. [Anonymizováno], oznámení o zahájení zadávacího řízení, e-mail ze dne 28. dubna 2017, faktura č. 17042256 ). Dne 4.5.2017 jmenoval žalovaný tříčlennou hodnotící komisi na zakázku. Nabídky do zakázky podali: [jméno FO] s cenou 293 683 Kč bez DPH, společnost [právnická osoba] s cenou 303 165 Kč bez DPH a [jméno FO] s cenou 301 286 Kč bez DPH. Jiné rozdíly než cena se z nabídek nepodávaly, nebyly uvedeny, uvedena byla pouze cena ( krycí listy nabídek od [jméno FO] [Anonymizováno] s čestným prohlášením a výpisem z veřejné části živnostenského rejstříku a prohlášením o ekonomické a finanční způsobilosti a o bezdlužnosti vůči [Anonymizováno] [adresa] s obálkou, krycí listy nabídky s přílohami [právnická osoba] spolu s obálkou, krycí listy nabídky od [jméno FO] spolu s přílohami s obálkou ). Po zasedání dne 5.5.2017 hodnotící komise doporučila žalovanému nabídku [jméno FO] [Anonymizováno]. S doporučením žalovaný souhlasil a p. [jméno FO] bylo oznámeno, že byl komisí vybrán jako vítěz řízení, ostatním, že úspěšní nebyli ( zápis z jednání o přidělení zakázky na dodávku, e-mail adresovaný [jméno FO], e-mail adresovaný [jméno FO], e-mail adresovaný [jméno FO] ). Výsledek řízení byl oznámen ve Věstníku veřejných zakázek ( objednávka č. 106/2017, zveřejnění vítěze veřejné zakázky na opravu fasád a fasádních nátěrů ze dne 19. 6. 2017, oznámení o výsledku zadávacího řízení, e-mail ze dne 21. 6. 2017, faktury č. 1706/2006 ). Za vysoutěženou cenu byly práce provedeny a předány ( zápis o předání a převzetí prací ze dne 1. 6. 2017. faktura č. 30/2017 ).

57. Vzhledem k tomu, že v řízení před soudem avizoval žalobce, že pro účely řízení nezprostí [tituly před jménem] [jméno FO] mlčenlivosti, nebyl volán k výslechu jako svědek a soud provedl dokazování úředním záznamem podaným [tituly před jménem] [jméno FO] před Policií ČR, kde mlčenlivosti zproštěn byl k věci se vyjádřil. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 12. 4. 2022 ve věci vedené pod č.j. KRPS[tel. číslo]/[Anonymizováno] u PČR Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor [adresa] venkov – [Anonymizováno], oddělení hospodářské kriminality) bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že právní služby žalobci reprezentovanému žalovaným [Jméno zainteresované osoby 0/0] poskytoval až do jeho odvolání z funkce ředitele v roce 1999. Po jeho opětovném jmenování dne 20.3.2003 prakticky ihned začal žalobci právní služby poskytovat a činil tak až do 30.5.2020. Zmínil, že v rámci poskytování právních služeb vytvořil také novou zřizovací listinu žalobce a další listiny, včetně toho, že zakotvil povinný každoroční audit žalobce. Uvedl, že žalovaný si prakticky ke všem právním jednáním žalobce, ke všem smlouvám, všem veřejným zakázkám, ke všem vnitřním předpisům, ke komunikaci se zřizovatelem, k odepisování pohledávek apod., vždy vyžadoval jeho předchozí souhlas. Významné smlouvy [tituly před jménem] [jméno FO] sám psal, jiné předkládané smluvními partnery revidoval, v závažnějších případech je upravoval. K předmětným smlouvám o dílo [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že tzv. výběrová řízení pro veškeré zakázky žalobce připravovali a výlučně osobně vedli, do roku 2015 technický ředitel pan [jméno FO] a od roku 2015 provozně ekonomický ředitel pan [jméno FO], vykonávající též funkci technického ředitele. Zadávací řízení vždy již od jejich přípravy konzultovali s ním, postupovali přitom podle jím zpracovaných [adresa] pro zadávání veřejných zakázek a poté jím zpracované [Anonymizováno] veřejných zakázek malého rozsahu. Poté, co komise jmenovaná žalovaným z doručených nabídek uchazečů vybrala nejvhodnější nabídku a poté, kdy on svým podpisem na tzv. košilce schválil smlouvu nebo takovou smlouvu přímo napsal, žalovaný smlouvu podepsal. Sdělil, že může zcela jednoznačně vyloučit možnost, že by některá z uvedených smluv byla uzavřena bez provedení řádného zadávacího řízení. Každé zadávací řízení mělo svůj samostatný spis. Vyslovil také svůj nesouhlas se závěry auditu o obvyklé ceně prací. Zadávací řízení je proces, ve kterém se obvyklá cena zjišťuje a objektivizuje porovnáním nabídek uchazečů. Jiný způsob stanovení obvyklé ceny ve veřejných zakázkách není technicky ani právně možný. Výmluvné je, že pokračování - 24 - [spisová značka] firma pana [Anonymizováno] provádí stavební práce pro žalobce i v současné době. Ke smlouvám o vzájemném plnění uzavřeným s [právnická osoba] sdělil, že tyto smlouvy nevypracovával, šlo o kontrakty uzavírané s cílem propagace služeb žalobce a získávání komerční klientely žalobce ( v rámci tzv. jiné činnosti příspěvkové organizace, tj. v rámci jejího podnikání ). Návrhy smluv ( myšleno obecně u uzavíraných barterových smluv, nikoli pouze ke smlouvám s [právnická osoba] ) mu byly předkládány ke kontrole, řadu vracel k přepracování, ale činil-li tak, bylo to z důvodů jejich právních, jazykových a stylistických nedostatků. Nikoli z důvodů cenových, protože ve smlouvách uvedené ceny směňovaných služeb a další podmínky byly podle jeho posouzení vždy výhodné pro žalobce a splňovaly podmínky zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky. Šlo o barterový obchod, což je forma obchodu, kdy dochází k výměně služeb ( nebo zboží ) za jiné služby ( nebo zboží ). Barterové obchody podle uvedených smluv žalobci poskytovaly možnost vyměnit svoji jinak nevyužitou, ( tj. reálně jinak neprodatelnou ) kapacitu jeho služeb ( hotelových, konferenčních, wellness a sportovních ) za služby, stručně řečeno, reklamní, které jsou nezbytné pro získávání klientely. Žalobce tak za tyto reklamní služby nemusel vynaložit žádné finanční prostředky, které ani neměl, protože nikdy neprodal uvedené služby v plné kapacitě. Skutečné využití kapacit [Anonymizováno] [adresa] ( žalobce ) se pohybovalo na úrovni 30 % + - 15 % celkové kapacity.

58. Z dalších listin soud konkrétní zjištění ve věci nečinil ( smlouva o poskytování právní pomoci a služeb uzavřená mezi žalobkyní a [tituly před jménem] [jméno FO] dne 27.8.2020, výpis z účtu s platbou společnosti [právnická osoba]. ze dne 28.2.2011 ).

59. Takto provedené dokazování a z něho zjištěný níže uvedený skutkový stav má soud pro rozhodnutí ve věci samé za dostatečný, další dokazování proto neprováděl.

60. U smluv uzavíraných mezi žalobcem zastoupeným žalovaným a [právnická osoba] má soud za prokázané, že se jednalo o barterové smlouvy, kde plnění poskytované ze strany žalobce odpovídalo svojí hodnotou plnění poskytovanému ze strany [právnická osoba]. Nešlo ( a nemělo jít ) o smlouvu nájemní, kde by poskytnutí prostor ze strany žalobce mělo najít odraz v platbě nájemného ze strany [právnická osoba], jak se domnívá žalobce. Tvrdí-li, žalobce, že ze strany [právnická osoba] nebylo poskytnuto ničeho, když uvedení žalobce jako partnera na akci jest nedostačující, pomíjí konstrukci barterové smlouvy. Za to, že žalobce poskytl své prostory pro jednu akci [právnická osoba], mohli se jeho zástupci účastnit i dalších ( vícero ) networkingových akcí, v jiných prostorách, přičemž součástí byla také inzerce v katalogu pro dané akce a další služby poskytované ze strany [právnická osoba] ( srov. bod 37 ). Jak už plyne i z názvu, smyslem networkingových akcí, je zvláště navazování osobních a profesních kontaktů s cílem získat doporučení, navazování obchodních vztahů v rámci určité sociální a profesní sítě, navazování kontaktů s potencionální klientelou. Podstatné také je, že žalobce nebyl ani zdaleka v rámci jím poskytovaných služeb ( hotelových, konferenčních, wellness a sportovních ) využit. Skutečné využití kapacit [Anonymizováno] [adresa] se pohybovalo, jak uvedl v podání vysvětlení [tituly před jménem] [jméno FO], na úrovni 30 % + - 15 % celkové kapacity. Získání reklamního prostoru, možnosti prezentace svých služeb účastníkům networkingových akcí, což jinak bylo dle Ceníku [právnická osoba] zpoplatněno, bylo pro žalobce výhodné, neboť za poskytnutou reklamu nemusel ničeho hradit ( plnění byla vzájemně započítávána ) a pro poskytnuté plnění neměl jiné ( placené ) využití. Nevyužité služby žalobce byly „měněny„ za reklamní prostor a možnost získávání klientely. Smlouva byla revidována [tituly před jménem] [jméno FO], také on ji měl za výhodnou, skutečnost, že strany při jejím sjednání pokračování - 25 - [spisová značka] postupovaly uvážlivě, se dle soudu podává také z ustanovení, ve kterém si strany dohodly, že pokud by v průběhu plnění došlo k nepoměru mezi závazky smluvních stran, a to zejména nesplněním některé části nebo celého plnění, smluvní strany se zavázaly řešit tento problém vzájemnou dohodou, respektující účel této smlouvy.

61. Pokud jde o smlouvy se společností [právnická osoba]., které za žalobce rovněž uzavíral žalovaný, bylo zjištěno, že ve čtyřech po sobě jdoucích letech 2016 až 2019 byl na jejich základě této společnosti po dobu [Anonymizováno] sezóny pronajat cca 20 m2 prostor [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], k uskladnění věcí a k poskytování obchodních služeb – [Anonymizováno] K čemuž vysvětloval žalovaný, že je nepsanou povinností provozovatele [Anonymizováno], jímž žalobce byl, nabízet určitý sortiment [Anonymizováno] zboží ( [Anonymizováno] ). Bylo zjištěno ( a žalobcem namítáno ), že smluvní ujednání nechávalo nájemci pro vyklizení pronajímaného prostoru dobu 20 pracovních dnů po ukončení sjednané doby nájmu. Žalobce nenamítal nic proti výši měsíčního nájemného, tvrdil však, že by za dané období ( po skončení nájemní smlouvy ) měl pronajímatel hradit nájemné, resp. částku nájemnému odpovídající. Takto nestandardní dobou sjednanou pro vyklizení, kdy mohla společnost [právnická osoba]. prostor dále užívat, měla být dle žalobce žalovaným způsobena škoda. [adresa] žalobce, jakým konstruuje údajně vzniklou škodu, považuje soud za překvapivý, a to tím spíše, že jak bylo zjištěno, smlouvu s úplně stejným ustanovením uzavřel žalobce ( nyní již s novým vedením ) také pro následující rok ( 2020 ) po žalovaných obdobích. O tom, že by pronajímatel prostor skutečně po ukončení nájmu dále užíval a po jakou dobu ( tedy, kdy byl prostor vyklizen ) a zejména, zda by v takovém období bylo možno prostor pronajmout jinému zájemci a tedy by mohla teoreticky vznikat škoda ve formě ušlého zisku, nebylo ze strany žalobce ničeho tvrzeno. Vzhledem k tomu, že prostor byl pronajímán pro účely [Anonymizováno] k uskladnění věcí a drobnému prodeji [Anonymizováno] pro účely [Anonymizováno], jednalo se přitom o nevelký prostor u [Anonymizováno] a provoz byl vázán na [Anonymizováno] sezónu, lze si i těžko představit, užití tohoto prostoru k jinému komerčnímu pronájmu. Soud je přesvědčen, že uzavřením daných smluv žalobci žádná škoda nevznikla.

62. Ve vztahu k žalobcem uplatněným nárokům na náhradu škody v souvislosti s uzavíranými smlouvami o dílo uvádí soud nejprve k žalobě vedené původně pod sp.zn. 7 C 176/2021 a týkající se smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba]., že důvodem pro její zamítnutí je již ( pokud by existoval ) promlčení uplatněného nároku, což žalovaný namítl. Jak bylo zjištěno, smlouva o dílo č. [Anonymizováno] byla uzavřena mezi žalobcem, zastupovaným žalovaným, jako objednatelem a společností [právnická osoba]., jako zhotovitelem dne 30.3.2011. Cena za dílo byla stanovena na ve výši 1 011 457 Kč bez DPH, s připočtením DPH tedy činila 1 213 748,40 Kč. Tuto částku také společnost [právnická osoba]. fakturou ze dne 17.5.2011, č. 11/22/C žalobci vyúčtovala. A žalobce, poté, co práce převzal, tuto částku v plné výši, jak bylo zjištěno z výpisu z účtu ze dne 10.6.2011, společnosti [právnická osoba]. uhradil. Pokud by měla v souvislosti s uzavřením této smlouvy vzniknout škoda spočívající v neodpovídající výši plnění za provedené dílo, stalo by se tak v den 10.6.2011. Přitom žaloba byla podána dne 1.4.2021, tj. po uplynutí 3 objektivní promlčecí lhůty dle tehdejšího občanského zákoníku ( viz. bod 87 rozsudku ).

63. U ostatních uzavíraných smluv o dílo má soud za prokázané, že nejenom u smlouvy dílo č. [Anonymizováno] uzavřené žalovaným jako zástupcem žalobce dne 17.5.2017 s [jméno FO] [Anonymizováno] ( vedeno původně pod sp.zn. [spisová značka] ), kde to žalobce připouštěl, ale také u dalších smluv o dílo : smlouvy dílo č. [Anonymizováno] uzavřené žalovaným jako pokračování - 26 - [spisová značka] zástupcem žalobce dne 3.4.2014 s [jméno FO] [Anonymizováno] ( vedeno původně pod sp.zn. 7 C 173/2021 ), smlouvy dílo č. [Anonymizováno] uzavřené žalovaným jako zástupcem žalobce dne 23.9.2014 s [jméno FO] [Anonymizováno] ( vedeno původně pod sp.zn. 7 C 175/2021 ) a smlouvy dílo č. [Anonymizováno] uzavřené žalovaným jako zástupcem žalobce dne 14.9.2015 s [jméno FO] [Anonymizováno] ( vedeno původně pod sp.zn. 7 C 177/2021 ), byla před jejich uzavřením vedena řádná výběrová řízení. Zcela jednoznačně se k tomu vyjádřil v rámci podání vysvětlení před Policií ČR [tituly před jménem] [jméno FO], který do roku 1999 a poté znovu od roku 2003 do roku 2020 poskytoval žalobci právní služby. Vypověděl, že „ může zcela jednoznačně vyloučit možnost, že by některá z uvedených smluv byla uzavřena bez provedení řádného zadávacího řízení. „ K předmětným smlouvám o dílo [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že „ tzv. výběrová řízení, resp. podle právních předpisů správně „ zadávací řízení „ pro veškeré zakázky [Anonymizováno] [adresa] připravovali a výlučně osobně vedli, do roku 2015 technický ředitel pan [jméno FO] a od roku 2015 provozně ekonomický ředitel pan [jméno FO], vykonávající též funkci technického ředitele. Zadávací řízení vždy již od jejich přípravy konzultovali s ním, postupovali přitom podle jím zpracovaných [adresa] pro zadávání veřejných zakázek a poté jím zpracované Směrnice [Anonymizováno] Poté, co komise jmenovaná žalovaným z doručených nabídek uchazečů vybrala nejvhodnější nabídku a poté, kdy on svým podpisem na tzv. košilce schválil smlouvu nebo takovou smlouvu přímo napsal, žalovaný smlouvu podepsal. „ Skutečnost, že byla vedena výběrová řízení je v souladu také se zněním uzavřených smluv o dílo, které odkazují na cenové nabídky podané pro výběrové řízení. U věci vedené původně pod sp.zn. 7 C 174/2021 ke smlouvě uzavřené dne 17.5.2017 byla dokumentace k výběrovému řízení také předložena ( a odpovídal to tomu, jak vypovídal ve věci [tituly před jménem] [jméno FO] ). U ostatních smluv dokumentace předložena nebyla, je však možno k tomu podotknout, že dokumentace by měla být ( nebyla–li pro uplynutí lhůty skartována ) k dispozici u žalobce ( žalovaný dle svých slov vše předal ) a její nedoložení nemůže jít k tíži žalovaného, když ten po svém odvolání ze své funkce již není tím, kdo by ji mohl dokládat. Soud je také přesvědčen o tom, že žalovaný, poté, co se vrátil po svém odvolání v roce 2003 do čela žalobce, si musel být vědom toho, že jakýkoli nedostatek, chyba, či vzniklá škoda, se může negativně projevit na jeho dalším setrvání ve funkci. Občasný konfliktní vztah mezi žalovaným a zřizovatelem žalobce, [Anonymizováno] plynoucí z odlišného pohledu na prodej [Anonymizováno] [adresa] lze považovat za notorietu. Žalovaný si také musel být vědom toho, že v rámci zřizovací listiny žalobce byl [tituly před jménem] [jméno FO] zakotven povinný každoroční audit. V dané situaci považuje soud za logické, že žalovaný odpovídajícím způsobem přistupoval k uzavírání smluv a také k zadávání veřejných zakázek. A podle metodiky, kterou pro ten účel zpracoval [tituly před jménem] [jméno FO] a zásad zadávání veřejných zakázek malého rozsahu také postupoval a výběrová řízení konal. Respektive pověřil jejich zadáváním nejblíže podřízené pracovníky ( na pozici ředitelů ) a kontrolu zadávacích řízení svěřil advokátní kanceláři, jak o tom vypověděl [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten také zmínil, že „ žalovaný si prakticky ke všem právním jednáním žalobce, ke všem smlouvám, všem veřejným zakázkám, ke všem vnitřním předpisům, ke komunikaci se zřizovatelem, k odepisování pohledávek apod., vždy vyžadoval jeho předchozí souhlas. Významné smlouvy [tituly před jménem] [jméno FO] sám psal, jiné předkládané smluvními partnery revidoval, v závažnějších případech je upravoval. „ Tedy žalovaný způsobem vycházejícím z organizační struktury žalobce zajistil konání výběrových řízení, pro která nechal zpracovat metodiku a zásady a samotným jejich zpracovatelem je pak nechal kontrolovat. Sám pak přistupoval k podpisu smluv až poté, kdy řízení proběhla, na základě doporučení a poté, co byl jejich průběh kontrolován [tituly před jménem] [jméno FO]. pokračování - 27 - [spisová značka]

64. Zjištěný skutkový stav soud posuzoval a hodnotil podle níže uvedených zákonných ustanovení.

65. Podle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákoník práce“ je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.

66. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení, jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění. Podle odstavce 5 tohoto ustanovení je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

67. Dle § 262 zákoníku práce výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel; způsobil-li škodu vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem nebo jeho zástupce, sám nebo společně s podřízeným zaměstnancem, určí výši náhrady škody ten, kdo statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo ustanovil.

68. Dle § 301 zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci; b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly; c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni; d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

69. Podle § 38 odst. 1, písm. b) zák. práce vzniku pracovního poměru je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

70. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o majetku ČR“ majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností; jiným způsobem lze majetek použít nebo s ním naložit pouze za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem anebo tímto zákonem. Organizační složka si počíná tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku.

71. Podle § 27 odst. 1 zákona o majetku ČR hmotnou věc nebo její část, kterou organizační složka dočasně nepotřebuje k plnění funkce státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti, lze přenechat do užívání právnické nebo fyzické osoby. Obdobně lze postupovat v případě, že tak pokračování - 28 - [spisová značka] bude dosaženo účelnějšího nebo hospodárnějšího využití věci při zachování hlavního účelu, ke kterému organizační složce slouží, anebo je-li to účelné před konečným naložením s věcí, u které bylo v rámci příslušné organizační složky rozhodnuto o trvalé nepotřebnosti.

72. Dle § 27 odst. 3 zákona o majetku ČR v případě užívání podle odstavce 1 nesmí být nájemné sjednáno v nižší částce, než která jako nejvyšší možné nájemné vyplývá z regulace cen, a není-li tato regulace uplatněna, sjedná se nejméně ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá. Nevylučuje-li to zvláštní právní předpis anebo v případě věci v zahraničí rozhodné právo, sjedná se současně režim zvyšování nájemného a podle povahy věci též způsob rozúčtování cen a úhrady za veškeré poskytované plnění a služby spojené s užíváním. Bezúplatné užívání lze sjednat jen s osobami, jejichž hlavním účelem není podnikání, a pouze k zajištění výkonu státní správy v přenesené působnosti anebo pro účely sociální, humanitární, požární ochrany, ochrany obyvatelstva, integrovaného záchranného systému, vzdělávací, vědecké, kulturní, sportovní a tělovýchovné, ochrany přírody a péče o životní prostředí a práce s dětmi a mládeží; ustanovení věty druhé o sjednání způsobu rozúčtování cen a úhrady za veškeré poskytované plnění a služby spojené s užíváním se však použije obdobně.

73. Dle § 47 odst. 1 zákona o majetku ČR fyzické osoby, které z titulu svých funkcí nebo pracovního zařazení v organizačních složkách anebo z titulu pověření vykonávat za stát jeho práva akcionáře právně anebo jinak jednají ohledně majetku a plní další úkoly stanovené tímto zákonem, jsou povinny provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení osoby uvedené v odstavci 1 odpovídají za porušení stanovených povinností a za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů. Tím není dotčeno uplatňování odpovědnosti a sankcí vůči organizačním složkám podle zvláštních právních předpisů. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení smluvním přenesením výkonu činností uvedených v odstavci 1 na jinou osobu se odpovědnosti podle odstavce 2 nelze zprostit. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení organizační složka v případě vzniku škody na majetku, se kterým je příslušná hospodařit, bez zbytečného odkladu posoudí uplatnění nároku na náhradu škody vůči osobě odpovědné podle odstavce 2 a pořídí o tom záznam.

74. Podle § 6 odst. 1 zák.č.137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 30.9.2016 je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

75. Podle § 6 odst. 1 zák.č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek je zadavatel je povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

76. Podle § 106 odst. 1 zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákona ve znění účinné do 31.12.2013 ( dále obč. zák. ) se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

77. Podle § 106 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. pokračování - 29 - [spisová značka]

78. Podle § 100 odst. 1 obč.zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

79. Podle § 3036 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1.1.2014 ( dále jen o.z. ) podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

80. Podle § 636 odst. 1 o.z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

81. Podle§ 636 odst. 2 o.z. byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. To platí i v případě vzniku škody nebo újmy porušením povinnosti v důsledku úplatkářství spočívajícího v nabídce, slibu nebo dání úplatku jiným než poškozeným nebo v přímém či nepřímém vyžádání úplatku od poškozeného.

82. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Škodou se tu rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (tj. majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. V řízení o náhradu škody podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit [srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a posléze i prokázat [srov. § 101 odst. 1 písm. b) a 120 odst. 1 o. s. ř.] všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil; není proto dána jeho odpovědnost za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele (§ 250 odst. 2, § 257 odst. 4 zák. práce), případně zaviněním jiného zaměstnance (§ 257 odst. 5 zák. práce) nebo třetích osob vně zaměstnavatele (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3555/2013, uveřejněného pod č. 28 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015). Též podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2015, sp.zn. 21 Cdo 4238/2014, je pro vznik odpovědnosti zaměstnance za škodu třeba kumulativní splnění všech 4 shora uvedených podmínek. Tedy, bude-li zjištěno, že chybí, byť jediný z předpokladů odpovědnosti za škodu, aniž by bylo třeba dalšího dokazování, nelze odpovědnost za škodu u zaměstnance shledat.

83. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ( viz. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.3.2015 sp.zn. 21 Cdo 4238/2014 ) o porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním jde tehdy, jedná-li zaměstnanec ( v podobě konání nebo opomenutí) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v rozporu s povinnostmi, které mu byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Porušení pracovních povinností zaměstnancem (protiprávnost jeho jednání) vyjadřuje objektivní stav, který tu buď je, nebo není a který nastává bez ohledu na to, zda zaměstnanec ho chtěl způsobit nebo zda věděl, že může nastat. Od porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo pokračování - 30 - [spisová značka] v přímé souvislosti s ním je třeba odlišovat zavinění, které vyjadřuje psychický ( vnitřní ) vztah zaměstnance ke svému jednání (konání nebo opomenutí), jímž porušil své pracovní povinnosti, a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání. O porušení pracovních povinností, které způsobilo škodu, ve formě úmyslu ( úmyslné zavinění ) jde tehdy, jestliže zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit a chtěl ji způsobit ( úmysl přímý), nebo tehdy, jestliže zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit, a jestliže v případě, že ji způsobí, s tím byl srozuměn ( úmysl nepřímý ). Zavinění zaměstnance ve formě nedbalosti (nedbalostní zavinění) je dáno tehdy, jestliže zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí ( nedbalost vědomá ), nebo tehdy, jestliže zaměstnanec nevěděl, že škodu může způsobit, ačkoliv o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl ( nedbalost nevědomá ). Protože zavinění je projevem psychického ( vnitřního ) vztahu zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání, nemůže být - stejně jako všechny projevy psychického ( vnitřního ) života lidí - samo o sobě předmětem dokazování. Způsobilým předmětem dokazování mohou být pouze skutečnosti ( jevy ) vnějšího světa; to platí i o dokazování zavinění zaměstnance jakožto předpokladu obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení § 250 zákoníku práce. Má-li být tedy v občanském soudním řízení prokázáno zavinění zaměstnance ve smyslu ustanovení HYPERLINK "https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=onrf6mrqga3f6mrwgixhazrsguya&refSource=text" § 250 odst. 3 zákoníku práce, z uvedeného vyplývá, že se tak může stát jen nepřímo, a to prokázáním takových skutečností, jejichž prostřednictvím se psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání projevuje navenek, tedy - řečeno jinak - prokázáním skutečností, z nichž lze dovodit, zda zaměstnanec chtěl svým protiprávním jednáním způsobit škodu a zda věděl, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu, popřípadě zda o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Skutečnostmi, v nichž se projevuje psychický ( vnitřní ) vztah zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání ( škodě ), jsou zejména okolnosti škodní události ( okolnosti, za nichž došlo k protiprávnímu jednání zaměstnance a ke škodě ). Spočívá-li však zavinění zaměstnance ve formě nevědomé nedbalosti, tedy nevěděl-li zaměstnanec vůbec, že by škodu mohl způsobit ( a samozřejmě škodu nechtěl způsobit ), musí být vzato v úvahu, že v tomto případě je ( z pohledu dokazování ) významné zejména to, zda zaměstnanec o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl; významné tu proto nejsou jen okolnosti škodní události, ale především jeho osobní poměry, z nichž lze dovodit, že zaměstnanec si měl a mohl být vědom toho, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu.

84. V prvé řadě soud předesílá, jak bude dále blíže rozvedeno, že na straně žalovaného neshledal existenci zavinění ve vztahu k potencionálně možným a žalobcem tvrzených škodám, a to ani ve formě nevědomě nedbalosti, což platí u všech podaných žalob.

85. Ve vztahu ke smlouvám uzavřeným se společností [právnická osoba] ( [spisová značka] ), má soud za prokázané, že poskytnutá plnění byla vzájemně odpovídající a žádná škoda ani nevznikla. U těchto smluv se jednalo o tzv. barterové plnění uzavírané s cílem získat reklamní prostor a přístup k prezentaci žalobce a jeho služeb (když jejich naplněnost nedosahovala ani poloviny) pro potencionální klientelu, aniž by za to bylo nutné hradit finanční prostředky, jichž se právě pro nenaplněnost kapacity žalobci nedostávalo. I z vystupování žalovaného před soudem ( viz. zejména jeho vyjádření při jednání soudu dne 7.2.2023 ), z něhož byl patrný silný vztah k žalobci ( resp. k [Anonymizováno] [adresa], včetně jeho [prostory] ), kdy dle jeho slov „ začínal na [Anonymizováno], když to byla ruina za 290 000 Kč a za 30 let se mu podařilo udělat z něj perlu, která má hodnotu 5 miliard „, je soud přesvědčen pokračování - 31 - [spisová značka] o tom, že svá jednání činil žalovaný vždy s cílem, aby byla žalobci ku prospěchu. Má za prokázané, že žalovaný nejenže nechtěl, žalobci způsobit škodu sjednáním nevýhodných smluv, ale jako generální ředitel učinil všechna opatření, která po něm lze rozumně požadovat, aby zajistil, že uzavírané smlouvy mají všechny náležitosti a splňují též všechny požadavky pro správu majetku ČR ve smyslu zákona o majetku ČR. V řízení bylo prokázáno, že předmětné smlouvy, pokud nebyly přímo sepisovány [tituly před jménem] [jméno FO], byly jím kontrolovány a ten sjednané plnění považoval za výhodné ( nakonec ani soud po provedeném dokazování nevýhodnost plnění neshledal ). Žalovaný nechával smlouvy kontrolovat advokátní kanceláří poskytující právní služby žalobci a podepisoval je až po takové kontrole. Zde soud upozorňuje i na ustanovení smlouvy, podle něhož pokud by některé ze sjednaných plnění nebylo poskytnuto, či nebylo poskytnuto v plné výši ( zde si lze představit, že by nedošlo na straně [právnická osoba] k uspořádání všech sjednaných akcí, jichž se měli zástupci žalobce účastnit ), pak měla být taková situace stranami po dohodě vypořádána. Jak bylo zjištěno, až na dobu covidových opatření, kdy nebylo plnění poskytnuto žádnou ze stran ( tedy ani žalobcem ), všechny sjednané networkingové akce se uskutečnily. Konstrukce žalobce, jíž dospívá k výši tvrzené škody, je chybná i z dalších důvodů. Nelze v daném případě bez dalšího dát do souvislosti poskytnutí voucheru v dané hodnotě s tvrzenou škodou v hodnotě takového voucheru ( který ani nemusí být využit ) a nelze při nenaplněnosti kapacity žalobce dát rovnítko mezi hodnotu voucheru a skutečnou škodu či ušlý zisk. Dále, co se týče plnění, které mělo být poskytnuto v roce 2020 a které žalobce do vzniklé škody zahrnul, to nakonec v důsledku proticovidových opatření ani poskytnuto nebylo. Ve výroku II. proto soud žalobu v této části zamítl. Doplňuje k tomu, že výrok I. rozsudku je odůvodněn skutečností, že žalobce podáním doručeným soudu dne 9.3.2023 ( vztahujícím se k původně uplatněné částce 274 400 Kč s příslušenstvím z titulu smluv uzavřených se společností [právnická osoba] vedené pod sp.zn. 7 C 63/2021 ) vzal žalobu částečně zpět co do částky 37 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky za období od 1.10.2020 do zaplacení. Protože žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasil ( ke zpětvzetí došlo až po zahájení jednání a byl tak nutný souhlas žalovaného ) soud řízení o podané žalobě v rozsahu zpětvzetí dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil.

86. Ke smlouvám uzavřeným se společností [právnická osoba]. ( 7 C 120/2021 ) soud uzavřel, že také zde žalobci žádná škoda nevznikla. Z delší doby k vyklizení nelze způsobem, jak to činí žalobce, dovozovat, že prostor byl užíván a je nutno za jeho užívání cokoli platit. Nájemné žalobce požadovat nemůže, neboť nájemní vztah byl v dané době ukončen. Možná škoda by mohla teoreticky spočívat v tom, že nestandardní dobou pro vyklizení, pokud by vůbec byla využita, by byl daný prostor po nějakou dobu blokován pro jiného zájemce, čímž by mohla žalobci vznikat škoda ve formě ušlého zisku. To však žalobce netvrdil. Netvrdil nakonec nic konkrétního ani o tom, do kdy byl prostor po ukončení doby nájmu v daných letech vyklizen. Dle žalovaného se tak stalo vždy v řádu několika dní. Jak soud zmiňuje výše, vzhledem k charakteru daného prostoru, ani nepředpokládá, že by byl pro účely jiného zájemce na dobu mimo [Anonymizováno] sezónu pronajmutelný. Výrokem III. soud proto žalobu v této části zamítl.

87. U smluv o dílo by se soud nejprve vyjádřil k námitce promlčení, která byla ve vztahu ke všem smlouvám uzavíraným v období let 2011 až 2017 ze strany žalovaného uplatněna. Důvodnou tuto námitku promlčení shledal soud pouze ve věci smlouvy o dílo č. [Anonymizováno] uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba]. dne 30.3.2011 ( 7 C 176/2021 ). Tato smlouva byla uzavřena jako jediná ze všech namítaných smluv o dílo ještě za účinnosti úpravy starého pokračování - 32 - [spisová značka] občanského zákoníku, tj. do 31.12.2013. Podle přechodných ustanovení § 3036 o.z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle úpravy zák.č. 40/1964 Sb., obč. zák. pro promlčení práva na náhradu škody platí, že se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá ( subjektivní promlčecí doba - § 106 odst. 1 obč.zák. ), nejpozději se však právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví ( objektivní promlčecí doba - § 106 odst. 2 obč. zák. ). Vzájemný vztah těchto promlčecích dob je takový, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že by poškozenému ještě běžela i druhá promlčecí doba. V řízení má soud za prokázáno, že chybí zavinění žalovaného ve vztahu k potencionálně způsobené škodě, tedy soud měl za vyloučené, že by žalovaný škodu způsobil svojí nedbalostí, a tím spíše, že by ji způsobil úmyslně. Pro účely posouzení otázky promlčení tedy vycházel v tomto případě ( 7 C 176/2021 ) z běhu 3 leté promlčecí doby, kterou počítá ode dne, kdy měla škoda vzniknout, což by bylo zaplacením ve smlouvě sjednané částky. Částka 1 213 748,40 Kč účtovaná žalobci za sjednané dílo byla žalobcem uhrazena dne 10.6.2011. Objektivní promlčecí doba tedy uplynula dne 10.6.2014, avšak žaloba byla podána až dne 1.4.2021, tedy po jejím uplynutí. Námitku promlčení žalovaný řádně uplatnil a podle § 101 odst. 1 obč.zák. tak nelze žalobci promlčené právo přiznat. Aniž by bylo třeba se dále zabývat ve vztahu k tomuto nároku otázkou odpovědnosti žalovaného za škodu, soud žalobu v této části výrokem VII. zamítl. Ve vztahu k ostatním uzavřeným smlouvám o dílo soud námitku promlčení důvodnou neshledal. Všechny ostatní smlouvy o dílo byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ( o.z. ). Počátek běhu subjektivní promlčecí doby u náhrady škody je také úpravou o.z. vázán na okamžik zahrnující vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě (§ 620 odst. 1 o.z.), délka této subjektivní promlčecí doby činí 3 roky (§ 629 odst. 1 o.z.). Žalobce tvrdil, že o žalované škodě se dozvěděl až v souvislosti s forenzním auditem provedeným [Anonymizováno] [právnická osoba]. tedy až dne 22.6.2020, a subjektivní promlčecí doba proto do podání žalob neuběhla, což žalovaný ani nerozporoval a soud pohledu žalobce přisvědčuje. Promlčení bylo vztahováno k uzavření smluv, ke vzniku škody. Objektivní promlčecí doba u nároku na náhradu škody činí 10 let, jedná-li se o škodu způsobenou nedbalostí a 15 let u škody způsobené úmyslně. Běží přitom ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla (§ 636 odst. 1 a 2 o.z.). Pakliže ostatní smlouvy o dílo byly uzavřeny ( a plněno z nich bylo ) až v letech 2014 – 2017, je zřejmé, že do doby podání žalob v roce 2021 nemohla ani objektivní promlčecí lhůta uplynout.

88. Ve vztahu ke smlouvám o dílo, kde žalobce tvrdil, že žalovaný odpovídá za škodu, která měla být způsobena tím, že s dodavateli byly smlouvy o dílo uzavřeny bez výběrového řízení, případně po výběrovém řízení, které nebylo provedeno řádně, když cena plnění, jež byla za provedená díla hrazena, je vyšší než cena obvyklá, dospěl soud po provedeném dokazování, že pokud by vůbec byly naplněny ostatní předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu ( porušení povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi ), chybí zde zavinění žalovaného. Jen pro pořádek soud opakuje, že absenci zavinění by soud, jak uvádí již shora, shledával i u smluv s [právnická osoba] ( 7 C 63/2021 ) a s [právnická osoba]. ( 7 C 120/2021 ) tam však navíc po provedeném dokazování přijal názor, že ke škodě vůbec nedošlo. U smluv o dílo bylo také naplnění ostatních předpokladů sporné a zůstalo neprokázáno, vzhledem ke svému právnímu názoru se však již ostatními předpoklady soud více nezabýval. Ze shora pod bodem 63 rozsudku zjištěného skutkového stavu, na který soud pokračování - 33 - [spisová značka] odkazuje, považuje soud za podložené konstatovat, že nastavení mechanismu zadávání veřejných zakázek ( výběrových řízení ) u žalobce a jejich průběh odpovídá péči řádného hospodáře, odpovídá péči, kterou mohl a měl žalovaný z titulu své funkce generálního ředitele veřejným zakázkám věnovat a kterou po něm lze požadovat. Tedy, že učinil vše, co lze po něm vyžadovat, pro to, aby žalobci nevznikla škoda. Úmyslné zavinění možné škody lze dle názoru soudu s naprostou jistotou vyloučit. Zavinění ve formě úmyslu (úmyslné zavinění) je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, a chtěl škodu způsobit (úmysl přímý), nebo tehdy, když jednající věděl, že škodu může způsobit, a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn (úmysl nepřímý). Srozumění jednajícího se způsobením škody u nepřímého úmyslu vyjadřuje jeho aktivní volní vztah ke škodnímu následku, který není přímým cílem jeho jednání ani nevyhnutelným prostředkem k dosažení jiného jím sledovaného cíle, nýbrž nechtěným (vedlejším) následkem jeho jednání, kdy je jednající srozuměn s tím, že dosažení jím sledovaného cíle předpokládá způsobení tohoto následku. Na takové srozumění lze usoudit tehdy, jestliže jednající nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla škodnímu následku, který si představoval jako možný, zabránit, nebo jestliže spoléhal jen na okolnosti, které nebyly reálně způsobilé takovému následku zamezit. Zde nastavené mechanismy a kontrola osobou, která nepochybně byla odborně způsobilá takové kontroly, když sama byla autorem zásad a metodiky pro výběrová řízení pro zakázky malého rozsahu, jest jistě dostatečnou konkrétní okolností, na niž bylo možno spoléhat, že škodě zabrání. Zavinění ve formě nedbalosti (nedbalostní zavinění) je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí (nedbalost vědomá), nebo tehdy, jestliže jednající nevěděl, že škodu může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá). Vědomá nedbalost se shoduje s nepřímým úmyslem ve složce vědění (intelektuální), ale oproti nepřímému úmyslu zde chybí volní složka vyjádřená srozuměním. Při vědomé nedbalosti jednající ví, že může způsobit škodu, avšak nechce ji způsobit a ani s tím není srozuměn; naopak spoléhá na to, že škodu nezpůsobí. Pro účely rozlišení vědomé nedbalosti od nepřímého úmyslu je třeba hodnotit, zda důvody, pro které jednající spoléhá na to, že škodu nezpůsobí, mají charakter takových konkrétních okolností, které sice v posuzovaném případě nebyly způsobilé zabránit škodě (nešlo o „přiměřené“ důvody), které by ale v jiné situaci a za jiných podmínek k tomu reálně způsobilé být mohly. Také zde takové „ důvody „, na něž žalovaný spoléhal, naplněny jsou. V trestním právu, z něhož teoretické rozlišování kategorií zavinění vychází, je k nenaplnění poslední kategorie tj. nevědomé nedbalosti požadováno, aby jednání škůdce dosáhlo určité míry opatrnosti, což pro účely posuzovaného případu soud nahlíží tak, že je třeba, aby žalovaný jednal s dostatečnou mírou odborné péče, kterou po něm jako po generálním řediteli a statutárním zástupci žalobce bylo možno požadovat. A aby ji vynaložil k tomu, aby ke škodě nedošlo. Je zjevné, že nelze požadovat u této teoretické kategorie, kdy má býti bráněno vzniku škody, o níž daná osoba „ neví, že ji může způsobit, ač by o tom vědět měla a mohla „, aby taková osoba jednala způsobem, kterým by 100 % možnou škodu vyloučila. Tedy jinak řečeno, i když si lze zpětně představit, že bylo možno jednat tak, že by škodě bylo zabráněno, nevylučuje to možnost přijmout závěr, o absenci zavinění. Snaha o možné 100 % vyloučení představitelných a nakonec i nepředstavitelných ( když nevědomých ) škod, péče a úsilí tomu věnované by ve svém důsledku mohla vést k zablokování výkonu činnosti řídících ( vedoucích, jednajících ) osob. Tou mírou a hranicí musí být právě dostatečná míra odborné péče ( nikoli 100 % péče ). A dle názoru soudu jednal žalovaný s dostatečnou mírou odborné péče, kterou je možno na něm vyžadovat. pokračování - 34 - [spisová značka]

89. Soud se zde shoduje i s pohledem druhého pracovněprávního senátu zdejšího soudu, který v dosud nepravomocném rozhodnutí ve věci 9 C 48/2021, řešícího obdobné smlouvy uzavírané žalovaným, přijal závěr o absenci zavinění na straně žalovaného. Také podle jeho závěrů „ učinil žalovaný všechna opatření k tomu, aby důsledně dbal řádného zákonného postupu a šetřil tak v maximální možné míře majetek zaměstnavatele, potažmo [Anonymizováno], se kterým je žalobkyně oprávněna hospodařit. Je nepochybně povinností generálního ředitele jako zaměstnance dle § 301 písm. d) zákoníku práce střežit majetek zaměstnavatele a chránit jej před ztrátou, poškozením a zničením; jako vedoucímu zaměstnanci mu pak náleží též povinnost kontrolovat své podřízené a též zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele [§ 302 písm. a) a g) zákoníku práce]. Jestliže tedy žalovaný přijal takové opatření, že v oblasti zadávání zakázek dodavatelům určil odpovědné zaměstnance (technického ředitele), kteří měli agendu veřejných zakázek na starosti, nastavil mechanismus, kdy veškeré relevantní dokumenty měly být konzultovány, respektive revidovány advokátem, se kterým žalobkyně měla uzavřenu smlouvu o poskytování právních služeb, potom žalovaný vynaložil veškerou možnou péči v zájmu zaměstnavatele, aby byl střežen a ochraňován jeho majetek. Lze si obtížně představit, jaká další opatření by měl a mohl žalovaný ještě přijmout k tomu, aby zabezpečil ve vztahu k realizaci zakázek náležitou péči s majetkem [Anonymizováno], s nímž je žalobkyně oprávněna hospodařit. Nelze přijmout argumentaci žalobkyně, že žalovaný jako generální ředitel pobírající vysokou mzdu odpovídá za vše, co podepíše. Generální ředitel nemůže být logicky odborníkem ve všech oblastech a je jeho povinností, aby zabezpečil fungování všech oblastí způsobem, které lze subsumovat pod pojem náležité péče, péče řádného hospodáře. „ 90. Ustanovení § 47 odst. 3 zákona o majetku i s ohledem na kogentní charakter zákoníku práce, nevylučuje, aby pro vznik odpovědnosti zaměstnance byly vždy naplněny všechny předpoklady zakotvené ustanovením § 250 zákoníku práce, tedy i existence zavinění.

91. Ze shora uvedených důvodů rozhodl soud tak, jak je ve výrokové části rozsudku uvedeno, aniž by se vždy blíže a do důsledku zabýval tím, zda žalovaný porušil svoji povinnost, vznikem škody a příčinnou souvislostí mezi nimi. Nad rámec odůvodnění k tomu dodává, že i kdyby snad bylo možno zavinění shledat, problematickou je i samotná výše škody, kdy se soud ztotožňuje s pohledem žalovaného, že nelze při zjištění ceny obvyklé vycházet z předloženého znaleckého posudku. Navíc i nadále, což nebylo zpochybňováno, jsou smlouvy o dílo uzavírány s firmou pana [Anonymizováno]. Pokud žalobce koná řádně výběrová řízení, tj. porovnává cenu z více nabídek a stále jako nejvýhodnější vychází z nich pan [jméno FO], zřejmě by těžko šlo shledat, že dříve s ním uzavřené smlouvy byly neodpovídající ceně obvyklé. A v neposlední řadě i pokud by měla být skutečně cena obvyklá nižší, než byla v dané době sjednána, má soud za to, že pro prokázání příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou a porušením povinnosti ze strany žalovaného by bylo nutno tvrdit a prokázat, že právě případné nekonání výběrového ( zadávacího ) řízení bylo příčinou toho, že se nepodařilo nižší ( obvyklé ceny ) dosáhnout.

92. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ( a ve vztahu k části řízení, která byla zastavena dle § 146 odst. 2, věta prvá o.s.ř. ) a přiznal ve sporu zcela úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení.

93. Při určení jejich výše vycházel z toho, že ve věci byly původně žaloby později spojené ke společnému projednání vedeny samostatně, vycházel přitom též z vyúčtování podaného soudu zástupkyní žalovaného. Do spojení věcí ke společnému projednání účtovala pokračování - 35 - [spisová značka] zástupkyně žalovaného vždy 2 úkony právní služby v každé věci, a to převzetí a přípravu zastoupení - § 11 odst. 1, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ( dále jen A.T. ) a vyjádření k žalobě - § 11 odst. 1, písm. d) A.T., za které jí přísluší odměna dle § 7 a § 8 odst. 1 A.T., a to z tarifní hodnoty 274 400 Kč ( původní řízení sp.zn. 7 C 63/2021 ), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 9 420 Kč, za dva úkony pak odměna činí 18 840 Kč; z tarifní hodnoty 12 000 Kč (původní řízení sp.zn. 7 C 120/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 1 580 Kč, za dva úkony pak odměna činí 3 160 Kč; z tarifní hodnoty 52 215,44 Kč (původní řízení sp.zn. 7 C 173/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 3 220 Kč, za dva úkony pak odměna činí 6 440 Kč; z tarifní hodnoty 19 874,90 Kč (původní řízení sp.zn. 7 C 174/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 1 900 Kč, za dva úkony pak odměna činí 3 800 Kč; z tarifní hodnoty 76 477,80 Kč (původní řízení sp.zn. 7 C 175/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 4 180 Kč, za dva úkony pak odměna činí 8 360 Kč; z tarifní hodnoty 142 792,89 Kč (původní řízení sp.zn. 7 C 176/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 6 820 Kč, za dva úkony pak odměna činí 13 640 Kč; z tarifní hodnoty 58 604,33 Kč (původní řízení sp.zn. 7 C 177/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 3 460 Kč, za dva úkony pak odměna činí 6 920 Kč; celková výše odměny za tuto fázi řízení činí 61 120 Kč. Po spojení věcí ke společnému projednání byla přiznána odměna z tarifní hodnoty spojených řízení (dle § 12 odst. 3 A.T.), která činila výši 636 365,36 Kč, a to ve výši 10 860 Kč (dle § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu) za každý ze dvou úkonů právní služby (vyjádření ve věci samé ze dne 7.3.2023 - § 11 odst. 1, písm. d) A.T., a účast na jednání soudu dne 7.2.2023) - § 11 odst. 1, písm. g) A.T., celkem tedy odměna ve výši 21 720 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby se předmětem řízení stal nárok na zaplacení částky 599 265,36 Kč a odměna za úkony právní služby tak byla počítána z této tarifní hodnoty a činí 10 700 Kč a byla přiznána za dva úkony právní služby: účast na jednání soudu dne 25.4.2023 a dne 23.5.2023, celkem tedy odměna ve výši 21 400 Kč. Celková výše odměny za celé řízení byla přiznána ve výši 104 240 Kč. K tomu nutno připočíst přiznanou paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 A.T.) za 18 shora uvedených úkonů právní služby, tj. částku 5 400 Kč a 21% DPH jak z odměny, tak paušální náhrady hotových výdajů, tj. částku ve výši 23 024,40 Kč. Celková výše přiznané náhrady nákladů řízení tak činí 132 664,40 Kč. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůty ( § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).