7 C 64/2021 - 419

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhod v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Filip Janka a přísedících Bc. Aleny Zbožínkové a Stanislava Plocka ve věci žalobce: [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím, částky 739 448,20 Kč s příslušenstvím, částky 129 500 Kč s příslušenstvím, částky 28 400 Kč s příslušenstvím a částky 737 620 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 28 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od 7. 11. 2020 do zaplacení, se zastavuje.

II. Řízení o žalobě se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 30 863 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od 1. 10. 2020 do zaplacení, se zastavuje. pokračování - 2 - 7 C 64/2021

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 90 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od 1. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 739 448,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od 1. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

V. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 98 637 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od 1. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

VI. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 737 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od 1. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

VII. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 219 929,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobami podanými u zdejšího soudu ve dnech 3.2.2021 až 31.3.2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 724 968,20 Kč s příslušenstvím. Jednalo se o část z celkového počtu 22 žalob, které žalobce na žalovaného v daném období podal.

2. Předmětem tohoto rozhodnutí jsou jednotlivé nároky na zaplacení částek 90 000 Kč s příslušenstvím, částky 739 448,20 Kč s příslušenstvím, částky 129 500 Kč s příslušenstvím, částky 28 400 Kč s příslušenstvím a částky 737 620 Kč s příslušenstvím, které byly žalobcem uplatněny v žalobách vedených původně samostatně pod sp.zn. 7 C 64/2021, sp.zn. 7 C 121/2021, sp.zn. 7 C 154/2021, sp.zn. 7 C 169/2021 a sp.zn. 7 C 172/2021. K návrhu žalovaného spojit jednotlivá proti němu vedená řízení ke společnému projednání soud výše uvedená řízení vedená pod sp.zn. 7 C 64/2021, sp.zn. 7 C 121/2021, sp.zn. 7 C 154/2021, sp.zn. 7 C 169/2021 a sp.zn. 7 C 172/2021, usnesením ze dne 4.1.2023, č.j. 7 C 64/2021 – 67, spojil ke společnému projednání, jež nadále je vedeno pod sp.zn. 7 C 64/2021. Přes nesouhlas žalobce s tímto krokem shledal naplnění předpokladů uvedených v ustanovení § 112 odst. 1 o.s.ř., když spojená řízení se týkala týchž účastníků, jejichž spory spolu časově a místně souvisí a již z žalob bylo zřejmé, že okruh dokazovaných skutečností bude obdobný, čemuž odpovídaly také zčásti shodně navrhované listinné důkazy. Podotkl k tomu, že ke společnému projednání nespojil také všechna řízení, nýbrž pouze ta, jejichž příbuznost byla bližší.

3. Ve věci vedené pod 7 C 64/2021 tvrdil žalobce, že je státní příspěvkovou organizací a žalovaný byl jeho zaměstnancem a v období let 2010 až 2019 vykonával u něho funkci generálního ředitele. Při výkonu této funkce byl žalovaný při nakládání s majetkem státu vázán povinnostmi dle § 14 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích ( dále jen zákon o majetku ). Tedy využívat majetek státu účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností, když organizační složka si musí počínat tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku. Dle § 47 odst. 1 zák. o pokračování - 3 - 7 C 64/2021 majetku byl přitom povinen provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí. V případě porušení zákonem stanovených povinností pak podle § 47 odst. 2 zák. o majetku žalovaný jako generální ředitel žalobce nese odpovědnost za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů. V polovině roku 2020 byl u žalobce proveden forenzní audit auditorskou společností [právnická osoba]., jež zahrnoval období od 1.1.2010 do 31.12.2019. Dále byl Ministerstvem zahraničních věcí ČR ( dále jen „MZV ČR“ ), Generální inspekcí a interním auditem, proveden u žalobce mimořádný audit č.7/2020/IS „Systémový a procesní audit organizace [adresa], příspěvková organizace MZV“ za auditované období od 1.1.2019 do současnosti. Na základě výstupů těchto auditů bylo dle žalobce prokázáno, že žalovaný v období výkonu funkce generálního ředitele uzavřel jakožto příkazce několik příkazních smluv s příkazníkem paní [jméno FO], a to dne 14.2.2018, dne 4.12.2018 ( ve znění dodatků ze dne 27.6.2019 a ze dne 30.9.2019 ) a dne 16.12.2019, kdy předmětem činnosti příkazníka bylo provedení odborné reklamní činnosti, marketing a mediální zastoupení, za kterou byla sjednána odměna ve výši 20 000 Kč měsíčně, navyšovaná postupně až na 45 000 Kč měsíčně. Právní vztahy plynoucí z daných příkazních smluv byly mezi stranami vypořádány jednak Dohodou o narovnání ze dne 23.4.2019 a Dohodou o ukončení příkazní smlouvy ze dne 19.12.2019, kdy však i po jejich uzavření bylo paní [jméno FO] poskytnuto další plnění v hodnotě 90 000 Kč, jež se vztahuje k období měsíce ledna a února roku 2020. Výše uvedeným jednáním se žalovaný dle žalobce dopustil porušení povinností, jež mu plynou ze zákona o majetku, čímž byla žalobci způsobena škoda ve výši 90 000 Kč. Výše škody byla ve smyslu § 262 zák. práce určena ministrem zahraničních věcí ČR na základě nálezů obou auditů. Povinnost projednat škodu s žalovaným byla žalobci uložena sdělením ministra zahraničních věcí ze dne 19.8.2020. Žalobce dopisem ze dne 14.9.2020 ve smyslu § 263 odst. 1 zák. práce nárok k náhradě škody ve výši 90 000 Kč žalovanému písemně oznámil a vyzval ho k úhradě této částky ve lhůtě 7 dnů. Ve svém vyjádření ze dne 24.9.2020 se žalovaný k uplatněnému nároku postavil nejednoznačně. Následně přistoupil žalobce k projednání tohoto nároku na náhradu škody se Základní odborovou organizací OS státních orgánů a organizací při organizaci [adresa] (dále jen „odborová organizace“), a to žádostí ze dne 20.11.2020, kterou ji požádal o vyjádření. Odborová organizace se k této žádosti k samotné otázce náhrady škody nevyjádřila. Před podáním žaloby žalobce znovu vyzval žalovaného k úhradě žalované částky výzvou, která byla žalovanému doručena dne 18.12.2020. Žalovaný dluh přesto neuhradil a k výzvě se žádným způsobem nevyjádřil.

4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítl, že žalobce se v žalobě ani nepokusil naznačit, natož prokazovat, v čem má spočívat zavinění žalovaného za škodu. Argumentace žalobce dle žalovaného dokládá zjevné nepochopení rozdílu mezi objektivní a subjektivní stránkou odpovědnosti za škodu. Plnění pracovních úkolů generálního ředitele není plněním pracovních úkolů všech ostatních zaměstnanců příspěvkové organizace. Obecným konstatováním nelze nahradit povinnost zaměstnavatele přesně uvést a prokázat, při jakém konkrétním pracovním úkolu zaměstnanec zaviněně porušil svou konkrétní právní povinnost. Žalobce zjevně považuje za důkaz prokazující zavinění žalovaného zmiňovaný audit. Žalovaný zpochybnil důkazní hodnotu tzv. forenzního auditu s tím, že výrazná neodbornost jeho provedení ani nezakrývá účelovost jeho zadání k poškození žalovaného. Pro tento typ šetření je charakteristické, že se jeho rozsah a zaměření řídí požadavky zadavatele a není upraveno zákonem nebo auditorskými standardy. Z obsahu Dohody o ukončení příkazní smlouvy ze dne 19.12.2019 lze zjistit, že příkazní smlouva ze dne 16.12.2019 byla ukončena pokračování - 4 - 7 C 64/2021 ke dni 29.2.2020, přičemž dle této smlouvy činila odměna [jméno FO] částku ve výši 45 000 Kč měsíčně. Proto náležela [jméno FO] ještě odměna ve výši 90 000 Kč za měsíce leden a únor 2020 a žalovanému je známo, že po tuto dobu také vykonávala dohodnutou činnost pro žalobce, např. svatební veletrh za účasti známých osobností [právnická osoba], jehož se zúčastnil také tehdejší generální ředitel žalobce. Uzavření dohody o ukončení příkazní smlouvy ke dni 29.2.2020, tedy za dva měsíce po jejím uzavření, bylo pro žalobce výhodnější, než kdyby došlo k ukončení smlouvy výpovědí, kdy výpovědní lhůta činila 6 měsíců. Úhradu částky 90 000 Kč za leden a únor také nemohl žalovaný již ovlivnit, když z důvodu odvolání z funkce generálního ředitele nebyl k tomu od 16.1.2020 kompetentní, není mu zřejmé, z jakého důvodu by měl za úhradu této částky odpovídat.

5. Ve věci vedené pod 7 C 121/2021 tvrdil žalobce, shodně jako v žalobách ostatních ( když tyto, jak je výše zmíněno, mají obdobný základ ), že je státní příspěvkovou organizací a žalovaný byl jeho zaměstnancem a v období let 2010 až 2019 vykonával u něho funkci generálního ředitele. Při výkonu této funkce byl žalovaný při nakládání s majetkem státu vázán povinnostmi dle § 14 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích ( dále jen zákon o majetku ). Tedy využívat majetek státu účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností, když organizační složka si musí počínat tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku. Nad rámec povinností uvedených v § 14 odst. 1 zák. o majetku byl povinen dodržovat též § 14 odst. 4 tohoto zákona, kterým je uloženo využívat všechny právní prostředky při uplatňování a hájení práv státu jako vlastníka a při ochraně majetku před neoprávněnými zásahy a také § 14 odst. 5 zákona o majetku, kterým je uloženo včas uplatňovat zejména právo na náhradu škody a průběžně sledovat, zda dlužníci včas a řádně plnili své dluhy. Dle § 47 odst. 1 zák. o majetku byl přitom povinen provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí. V případě porušení zákonem stanovených povinností pak podle § 47 odst. 2 zák. o majetku žalovaný jako generální ředitel žalobce nese odpovědnost za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů. V polovině roku 2020 byl u žalobce proveden forenzní audit auditorskou společností [právnická osoba]., jež zahrnoval období od 1.1.2010 do 31.12.2019. Dále byl Ministerstvem zahraničních věcí ČR ( dále jen „MZV ČR“ ), Generální inspekcí a interním auditem, proveden u žalobce mimořádný audit č.7/2020/IS „Systémový a procesní audit organizace [adresa], příspěvková organizace MZV“ za auditované období od 1.1.2019 do současnosti. Na základě výstupů těchto auditů bylo dle žalobce prokázáno, že žalovaný v rámci období, kdy žalovaný vykonával funkci generálního ředitele, došlo k promlčení následujících pohledávek, neboť nebylo včas uplatněno právo na jejich vymáhání: - [jméno FO], [adresa], pohledávka ve výši 30 000 Kč, splatnost pohledávky dne 22.7.1999, promlčeno 2003, - [právnická osoba], o.s., IČ: [IČO], pohledávka ve výši 170 000 Kč, splatnost pohledávky dne 24.4.2000, promlčeno 2004, - [Anonymizováno], s.r.o., IČ: [IČO], pohledávka ve výši 137 026 Kč, splatnost pohledávky dne 12.5.2000, promlčeno 2004, - [Anonymizováno], s.r.o., IČ: 553115, pohledávka ve výši 7 376 Kč, splatnost pohledávky dne 22.5.2000, promlčeno 2004, pokračování - 5 - 7 C 64/2021 - [právnická osoba]., IČ: [IČO], pohledávka ve výši 226 916 Kč, splatnost pohledávky dne 12.10.2000, promlčeno 2004, - [jméno FO] SPORT, a.s., IČ: [IČO], pohledávka ve výši 24 400 Kč, splatnost pohledávky dne 10.11.2000, promlčeno 2004, - [právnická osoba], Rakousko, pohledávka ve výši 2 403 Kč, splatnost pohledávky dne 25.8.2000, promlčeno 2007, - Ing. [jméno FO], IČ: [IČO], pohledávka ve výši 33 071 Kč, splatnost pohledávky dne 28.12.2000, promlčeno 2004, - [Anonymizováno] a.s., IČ: [IČO], pohledávka ve výši 93 237 Kč, splatnost pohledávky dne 19.2.2001, promlčeno 2005, - [Anonymizováno], GERMANY, pohledávka ve výši 15 019,20 Kč, splatnost pohledávky dne 26.5.2002, promlčeno 2006. Výše uvedené pohledávky, u nichž došlo k promlčení, tj. u kterých nebylo včas uplatněno právo na jejich zaplacení, tak představuje vzniklou škodu na straně žalobce, v celkové výši 739 448,20 Kč. S ohledem na to, že žalovaný řádně a včas neuplatňoval škodu na zaměstnancích, kteří způsobili, že byly výše uvedené pohledávky zřejmě nevymahatelné pro nedostatek podkladů, způsobil žalovaný žalobci porušením povinnosti dle § 47 zák. o majetku škodu právě v celkové výši 739 448,20 Kč. Obdobně jako u dalších žalob uváděl, že výše škody byla ve smyslu § 262 zák. práce určena ministrem zahraničních věcí ČR na základě nálezů obou auditů. Povinnost projednat škodu s žalovaným byla žalobci uložena sdělením ministra zahraničních věcí ze dne 19.8.2020. Žalobce dopisem ze dne 14.9.2020 ve smyslu § 263 odst. 1 zák. práce nárok k náhradě škody ve výši 739 448,20 Kč žalovanému písemně oznámil a vyzval ho k úhradě této částky ve lhůtě 7 dnů. Ve svém vyjádření ze dne 24.9.2020 se žalovaný k uplatněnému nároku postavil nejednoznačně. Následně přistoupil žalobce k projednání tohoto nároku na náhradu škody se Základní odborovou organizací OS státních orgánů a organizací při organizaci [adresa] (dále jen „odborová organizace“), a to žádostí ze dne 18.11.2020, kterou je požádal o vyjádření. Odborová organizace se k této žádosti k samotné otázce náhrady škody nevyjádřila. Před podáním žaloby žalobce znovu vyzval žalovaného k úhradě žalované částky výzvou, která byla žalovanému doručena dne 18.12.2020. Žalovaný dluh přesto neuhradil a k výzvě se žádným způsobem nevyjádřil.

6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítl, shodně jako ve věci 7 C 64/2021, že žalobce se v žalobě ani nepokusil naznačit, natož prokazovat, v čem má spočívat zavinění žalovaného za škodu. Argumentace žalobce dle žalovaného dokládá zjevné nepochopení rozdílu mezi objektivní a subjektivní stránkou odpovědnosti za škodu. Plnění pracovních úkolů generálního ředitele není plněním pracovních úkolů všech ostatních zaměstnanců příspěvkové organizace. Obecným konstatováním nelze nahradit povinnost zaměstnavatele přesně uvést a prokázat, při jakém konkrétním pracovním úkolu zaměstnanec zaviněně porušil svou konkrétní právní povinnost. Žalobce zjevně považuje za důkaz prokazující zavinění žalovaného zmiňovaný audit. Žalovaný zpochybnil důkazní hodnotu tzv. forenzního auditu s tím, že výrazná neodbornost jeho provedení ani nezakrývá účelovost jeho zadání k poškození žalovaného. Pro tento typ šetření je charakteristické, že se jeho rozsah a zaměření řídí požadavky zadavatele a není upraveno zákonem nebo auditorskými standardy. K meritu věci žalovaný uvedl, že žalobce spatřuje pochybení žalovaného v tom, že nevymáhal vůči zaměstnancům žalobce škodu, kterou měli způsobit vznikem nevymahatelných pohledávek, aniž by v žalobě uvedl jakýkoli důkaz toto tvrzení prokazující. Jde pouze o ničím nedoloženou hypotetickou domněnku, neboť ze žádného předloženého důkazu žalobce pokračování - 6 - 7 C 64/2021 nevyplývá, že by bylo u některé uvedené pohledávky zřejmé, že při jejím vzniku byla pohledávka nevymahatelná. Žaloba je neprojednatelná, neboť neuvádí výši škody, kterou mohl zaměstnavatel vůbec lege artis vymáhat, ani zaměstnance odpovědné za nevymahatelnou pohledávku, ani zda se jedná o vymahatelnou pohledávku z hlediska zavinění odpovědného zaměstnance. Také výše škody v žádném případě nemůže představovat výši škody způsobené údajným zaviněním nezjištěného zaměstnance, protože dle zákoníku práce nesmí požadovaná náhrada škody po zaměstnanci přesáhnout čtyř a půl násobek jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením jeho povinnosti. Podle žalobcem předkládaných účetních dokladů k odpisům pohledávek došlo dne 30.11.2013 a dne 25.11.2015, ze žaloby vyplývá, že pohledávky měly vzniknout od 22.7.1999 do 26.5.2002. Tyto pohledávky byly průběžně projednávány se zřizovatelem, který byl o jejich odpisu informován. S ohledem na časový odstup od údajného poruchového jednání a plynutí času žalovaný vznesl námitku promlčení.

7. Ve věci vedené pod 7 C 154/2021 tvrdil žalobce, stejně jako u ostatních žalob, že je státní příspěvkovou organizací a žalovaný byl jeho zaměstnancem a v období let 2010 až 2019 vykonával u něho funkci generálního ředitele. Při výkonu své funkce byl žalovaný při nakládání s majetkem státu vázán mimojiné povinnostmi dle § 14 odst. 1 a § 47 odst. 1 zákona o majetku. V případě porušení zákonem stanovených povinností pak podle § 47 odst. 2 zák. o majetku žalovaný jako generální ředitel žalobce nese odpovědnost za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů. V polovině roku 2020 byl u žalobce proveden forenzní audit auditorskou společností [právnická osoba]., jež zahrnoval období od 1.1.2010 do 31.12.2019. Dále byl Ministerstvem zahraničních věcí ČR ( dále jen „MZV ČR“ ), Generální inspekcí a interním auditem, proveden u žalobce mimořádný audit č.7/2020/IS „Systémový a procesní audit organizace [adresa], příspěvková organizace MZV“ za auditované období od 1.1.2019 do současnosti. Na základě výstupů z obou auditů tvrdil, že bylo prokázáno, že žalovaný v rámci období výkonu funkce generálního ředitele jako zástupce žalobce uzavřel se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ: [IČO] ( dále jen společnost [právnická osoba] ) Smlouvu o inzerci ze dne 9.1.2019, Smlouvu o vzájemné spolupráci ze dne 10.1.2019, Smlouvu o inzerci ze dne 9.12.2019 a Smlouvu o vzájemné spolupráci ze dne 4.12.2019. Na základě těchto smluv se společnost [právnická osoba] zavázala ke zcela identickému, a tedy pouze jedinému plnění, za které jí však bylo ze strany žalobce [adresa] poskytnuto dvojí plnění – jednak protiplnění na základě uvedených smluv o vzájemné spolupráci a jednak úplata na základě uvedených smluv o inzerci. Uzavřením výše uvedených smluv žalovaný porušil povinnosti plynoucí mu ze zákona o majetku, čímž žalobci způsobil škodu spočívající ve dvojí úhradě za jedno plnění a jejíž výše byla vyčíslena na částku 129 500 Kč a odpovídá částkám uvedeným v předmětných smlouvách o inzerci. Povinnost projednat škodu s žalovaným byla žalobci uložena sdělením ministra zahraničních věcí ze dne 19.8.2020. Naplněn byl ( obdobně, jak je uvedeno u jiných žalob výše ) i postup předpokládaný ustanovením § 263 odst. 1 zák. práce a § 263 odst. 3 zák. práce. Před podáním žaloby žalobce znovu vyzval žalovaného k úhradě žalované částky, žalovaný dluh přesto neuhradil.

8. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítl, shodně jako v dalších věcech, že žalobce se ani nepokusil naznačit, natož prokazovat, v čem má spočívat zavinění žalovaného za škodu a jeho argumentace dokládá zjevné nepochopení rozdílu mezi objektivní a subjektivní stránkou odpovědnosti za škodu. Plnění pracovních úkolů generálního ředitele není plněním pracovních úkolů všech ostatních zaměstnanců příspěvkové organizace. Obecným pokračování - 7 - 7 C 64/2021 konstatováním nelze nahradit povinnost zaměstnavatele přesně uvést a prokázat, při jakém konkrétním pracovním úkolu zaměstnanec zaviněně porušil svou konkrétní právní povinnost. Žalobce zjevně považuje za důkaz prokazující zavinění žalovaného zmiňovaný audit. Žalovaný zpochybnil důkazní hodnotu tzv. forenzního auditu s tím, že výrazná neodbornost jeho provedení ani nezakrývá účelovost jeho zadání k poškození žalovaného. Pro tento typ šetření je charakteristické, že se jeho rozsah a zaměření řídí požadavky zadavatele a není upraveno zákonem nebo auditorskými standardy. Žaloba podle žalovaného nerespektuje právní úpravu ( státních ) příspěvkových organizací danou zák. č. 218/2000 Sb., odlišující hlavní a jiné činnosti příspěvkové organizace. Ceny služeb v tzv. jiné činnosti nejsou regulovány právními předpisy, jejich tvorba a aplikace musí vycházet především ze vztahů nabídky a poptávky. Žalovaný poukazoval na to, že vzhledem k rozhodujícímu vlivu vztahu nabídky a poptávky ( projevující se v exaktně zjistitelné míře obsazenosti kapacit ) je marketing a zajištění reklamy klíčovým způsobem možného ovlivnění poptávky ze strany poskytovatele služeb. K meritu věci žalovaný uvedl, že ze žaloby nelze zjistit, jak žalobce dospěl k žalované částce 129 500 Kč, ani v čem spatřuje dvojí plnění ze strany žalobce. Smlouvy o inzerci upravovaly podmínky běžné inzerce v novinách [Anonymizováno] nebo na webu nasregion.cz dle sjednaných smluvních podmínek. Smlouvy o vzájemné spolupráci, které byly v podstatě barterového charakteru, upravovaly propagaci žalobce uveřejňováním jejího loga společností [právnická osoba] na jejích webových stránkách a v tištěné verzi časopisu jako partnera v souvislosti s pořádanými a probíhajícími soutěžemi, včetně losování výherců, což je zcela jiný předmět plnění než u smlouvy o inzerci. Tvrzení žalobce, že těmito smlouvami došlo k úhradě za jedno plnění, není pravdivé. Kromě toho smlouva o inzerci ze dne 9.12.2019 a smlouva o vzájemné spolupráci ze dne 4.12.2019 byly uzavřeny na rok 2020 a jak probíhalo jejich plnění, není žalovanému známo, neboť byl dne 16.1.2020 odvolán z funkce generálního ředitele žalobce, takže je vyloučeno, aby odpovídal za plnění smluv v době po svém odvolání.

9. Ve věci vedené pod 7 C 169/2021 tvrdil žalobce, stejně jako u ostatních žalob, že je státní příspěvkovou organizací a žalovaný byl jeho zaměstnancem a v období let 2010 až 2019 vykonával u něho funkci generálního ředitele. Při výkonu své funkce byl žalovaný při nakládání s majetkem státu vázán mimojiné povinnostmi dle § 14 odst. 1 a § 47 odst. 1 zákona o majetku. V případě porušení zákonem stanovených povinností pak podle § 47 odst. 2 zák. o majetku žalovaný jako generální ředitel žalobce nese odpovědnost za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů. V polovině roku 2020 byl u žalobce proveden forenzní audit auditorskou společností [právnická osoba]., jež zahrnoval období od 1.1.2010 do 31.12.2019. Dále byl Ministerstvem zahraničních věcí ČR ( dále jen „MZV ČR“ ), Generální inspekcí a interním auditem, proveden u žalobce mimořádný audit č.7/2020/IS „Systémový a procesní audit organizace [adresa], příspěvková organizace MZV“ za auditované období od 1.1.2019 do současnosti. Na základě výstupů z obou auditů tvrdil žalobce, že bylo prokázáno, že žalovaný v rámci období výkonu funkce generálního ředitele uzavřel se společností [adresa] spol. s r.o., IČ: [IČO], dvě smlouvy o vzájemné spolupráci, a to dne 8.1.2015 a dne 7.12.2015. Předmětem smluv byla úprava práv a závazků při vzájemném poskytnutí služeb mezi smluvními stranami, přičemž podstatou takových ujednání je vždy zajištění reklamních prostor v určitém periodiku se specifikací počtu čísel a dalších parametrů či jiná propagace žalobce [adresa]. Oproti tomu měl žalobce poskytnout blíže specifikované pobytové balíčky, prostory, vouchery na ubytování či koncerty a další doplňkové služby, přičemž hodnota takto poskytnutých vzájemných plnění smluvních stran měla být identická a vzájemné pohledávky se započítávaly. S ohledem na pokračování - 8 - 7 C 64/2021 obsah smluv a k posouzení vyváženosti hodnot vzájemného plnění nechal žalobce zpracovat ekonomickou analýzu – posouzení smluv o spolupráci uzavřených v letech 2015 až 2019 žalobcem ( [adresa] ) s vybranými smluvními stranami. Ze závěru této analýzy zpracované zhotovitelem [právnická osoba]., č.j. Be/To/06/10/01/2010, vyplynulo, že fakturované ceny neodpovídaly obvyklým cenám a v případě výše uvedených smluv se společností [adresa], spol. s r.o. byly nadhodnoceny o 28 400 Kč, když takový rozdíl lze dle žalobce považovat za škodu. Uzavřením smluv s touto společností tak žalovaný porušil § 14 odst. 1 zák. o majetku. Výše škody, jež žalovaný žalobci způsobil, představuje rozdíl mezi skutečně poskytnutým plněním a plněním, které by jinak bylo uhrazeno v cenách v místě a čase obvyklých a činí částku 28 400 Kč. Obdobně jako u dalších žalob uváděl žalobce, že výše škody byla určena ministrem zahraničních věcí ČR na základě nálezů obou auditů a znaleckého posudku. Povinnost projednat škodu s žalovaným byla žalobci uložena sdělením ministra zahraničních věcí ze dne 19.8.2020. Naplněn byl i postup předpokládaný ustanovením § 263 odst. 1 zák. práce a § 263 odst. 3 zák. práce. Před podáním žaloby žalobce znovu vyzval žalovaného k úhradě žalované částky, žalovaný dluh přesto neuhradil.

10. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Také zde, shodně jako v dalších věcech, namítal, že žalobce se ani nepokusil naznačit, natož prokazovat, v čem má spočívat zavinění žalovaného za škodu a jeho argumentace dokládá zjevné nepochopení rozdílu mezi objektivní a subjektivní stránkou odpovědnosti za škodu. Plnění pracovních úkolů generálního ředitele není plněním pracovních úkolů všech ostatních zaměstnanců příspěvkové organizace. Obecným konstatováním nelze nahradit povinnost zaměstnavatele přesně uvést a prokázat, při jakém konkrétním pracovním úkolu zaměstnanec zaviněně porušil svou konkrétní právní povinnost. Žalobcem předkládaný tzv. forenzní audit nemá důkazní hodnotu, výrazná neodbornost jeho provedení ani nezakrývá účelovost jeho zadání k poškození žalovaného. Pro tento typ šetření je charakteristické, že se jeho rozsah a zaměření řídí požadavky zadavatele a není upraveno zákonem nebo auditorskými standardy. Žaloba podle žalovaného nerespektuje právní úpravu ( státních ) příspěvkových organizací danou zák. č. 218/2000 Sb., odlišující hlavní a jiné činnosti příspěvkové organizace. Ceny služeb v tzv. jiné činnosti nejsou regulovány právními předpisy, jejich tvorba a aplikace musí vycházet především ze vztahů nabídky a poptávky. Žalovaný poukazoval na to, že vzhledem k rozhodujícímu vlivu vztahu nabídky a poptávky ( projevující se v exaktně zjistitelné míře obsazenosti kapacit ) je marketing a zajištění reklamy klíčovým způsobem možného ovlivnění poptávky ze strany poskytovatele služeb. K meritu věci uvedl, že smlouvy o vzájemné spolupráci byly uzavřeny dne 8.1.2015 a dne 7.12.2015, s ohledem na časový odstup od údajného poruchového jednání vznáší tedy námitku promlčení. Žaloba se opírá o ekonomickou analýzu společnosti [právnická osoba]., která údajnou škodu stanovuje průměrem cen za ubytování v jiných ubytovacích zařízeních a ty porovnává s hodnotou voucheru vystaveného žalobcem ve výši 5 700 Kč. Takový výpočet je zcela neodborný, cena hotelového ubytování závisí na mnoha aspektech a na poptávce, délce ubytování, lokalitě sezóně, typu apartmánu a jeho velikosti, výhledu, službách poskytovaných v rámci voucheru apod. Z analýzy není zřejmé ( kromě názvu ubytovacího zařízení ), jaké konkrétní služby byly porovnávány. Voucher žalobce vycházel z ceníku v té době, a kromě ubytování zahrnoval také vstup do wellness centra. V žádném případě nemohlo dojít vystavením voucheru v hodnotě 5 700 Kč k poškození žalobce. I kdyby byl nadhodnocen, byla by tato skutečnost pro žalobce výhodnější, než kdyby jeho hodnota byla nižší, neboť oproti poskytnutému plnění v hodnotě 114 000 Kč ze strany společnosti [adresa] by tak bylo nutno poskytnout nižší počet voucherů. Pokud by se mělo vycházet z ceny stanovené analýzou [právnická osoba]. a tedy 4 990 Kč, pak by bylo pokračování - 9 - 7 C 64/2021 nutno poskytnout místo 20 voucherů vouchery v počtu 23, což by evidentně bylo pro žalobce méně ekonomicky výhodné. Ta ekonomická analýza je zcela chybná a nelogická.

11. Rovněž ve věci vedené pod 7 C 172/2021 tvrdil žalobce, stejně jako u ostatních žalob, že je státní příspěvkovou organizací a žalovaný byl jeho zaměstnancem a v období let 2010 až 2019 vykonával u něho funkci generálního ředitele. Při výkonu své funkce byl žalovaný při nakládání s majetkem státu vázán mimojiné povinnostmi dle § 14 odst. 1 a § 47 odst. 1 zákona o majetku. V případě porušení zákonem stanovených povinností pak podle § 47 odst. 2 zák. o majetku žalovaný jako generální ředitel žalobce nese odpovědnost za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů. V polovině roku 2020 byl u žalobce proveden forenzní audit auditorskou společností [právnická osoba]., jež zahrnoval období od 1.1.2010 do 31.12.2019. Dále byl Ministerstvem zahraničních věcí ČR ( dále jen „MZV ČR“ ), Generální inspekcí a interním auditem, proveden u žalobce mimořádný audit č.7/2020/IS „Systémový a procesní audit organizace [adresa], příspěvková organizace MZV“ za auditované období od 1.1.2019 do současnosti. S odkazem na výsledky zadaných auditů tvrdil, že bylo prokázáno, že žalovaný v rámci období výkonu funkce generálního ředitele jako zástupce žalobce uzavřel s [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ: [tel. číslo] ( dále jen [Anonymizováno] ). Smlouvu o podmínkách spolupráce ze dne 2.1.2004 ve znění dodatků ze dne 16.3.2005, ze dne 2.3.2008 a ze dne 16.11. 2015, jejímž předmětem byla úprava vzájemných práv a povinností mezi smluvními stranami při poskytování služeb klientem členům [Anonymizováno]. S ohledem na obsah dané smlouvy, kdy vzájemné plnění je extrémně nevyvážené, tedy absolutně neekvivalentní, a to ve prospěch [Anonymizováno], resp. jeho členů, došlo jejím uzavřením k porušení § 14 odst. 1 zák. o majetku. Výše škody, jež žalovaný žalobci v souvislosti s podpisem této smlouvy způsobil a jež vznikla jejím plněním, představuje rozdíl mezi skutečně poskytnutým plněním a plněním, které by jinak bylo uhrazeno v cenách v místě a čase obvyklých, což za období let 2017 až 2020 činí částku ve výši 737 620 Kč. Obdobně jako u dalších žalob uváděl žalobce, že výše škody byla určena ministrem zahraničních věcí ČR na základě nálezů obou auditů a znaleckého posudku. Povinnost projednat škodu s žalovaným byla žalobci uložena sdělením ministra zahraničních věcí ze dne 19.8.2020. Naplněn byl i postup předpokládaný ustanovením § 263 odst. 1 zák. práce a § 263 odst. 3 zák. práce. Před podáním žaloby žalobce znovu vyzval žalovaného k úhradě žalované částky, žalovaný dluh přesto neuhradil.

12. Žalovaný navrhl také tuto žalobu zamítnout, a to obecně ze stejných důvodů, jak byly uvedeny shora ve vztahu k nároku uplatněnému v řízení sp.zn. 7 C 154/2021 a 7 C 169/2021, na které soud pro stručnost odkazuje ( bod 8 či 10 rozsudku ). K věci dále uvedl, že zcela popírá, že by vzájemné plnění mezi žalobcem a [Anonymizováno] bylo vzájemně extrémně nevyvážené ve prospěch [Anonymizováno], naopak bylo pro žalobce velmi výhodné, neboť z celkové výše členských příspěvků [Anonymizováno] větší část připadala ve prospěch žalobce. Žaloba je nadto zcela nepřezkoumatelná, neboť z ní nelze při nejlepší vůli zjistit, v čem žalobce spatřuje extrémní nevyváženost a absolutně neekvivalentní plnění ve prospěch [Anonymizováno] a jeho členů, a jak dospěl k žalované částce, neboť v tomto směru žaloba neobsahuje jediné tvrzení ani důkazy. Důkazy navržené žalobcem, a to Smlouva o podmínkách spolupráce a její dodatky neprokazují výši žalované částky, je proto obtížené se k žalobě vůbec věcně vyjádřit. Žalovaný poukázal rovněž na to, že nelze z žaloby zjistit, proč by měl odpovídat za škodu také v roce 2020, když od 16.1.2020 již není statutárním orgánem žalobce a také na skutečnost, že žalobce ve spolupráci s [Anonymizováno] nadále pokračuje. pokračování - 10 - 7 C 64/2021 13. Po spojení věcí ke společnému projednání a v reakci na vyjádření žalovaného žalobce svá tvrzení dále doplňoval. V podání ze dne 27.1.2023 ve věci smluv uzavřených s [jméno FO] ( 7 C 64/2021 ) uvedl, že podle Dohody o ukončení příkazní smlouvy ze dne 19.12.2019 ( dále je Dohoda ), již ke dni 19.12.2019 jakákoliv práva, povinnosti, závazky a pohledávky či jiné nároky smluvních stran zanikly, resp. se jich smluvní strany vzdaly. Přesto bylo [jméno FO] poskytnuto dle příkazní smlouvy ze dne 16.12.2019 další plnění vztahující se k měsíci lednu a únoru 2020 ve výši 90 000 Kč. Žalobou popsaným jednáním se žalovaný dopustil porušení povinností, jež mu plynou ze zákona o majetku uvedených v § 14 odst. 1 zák. o majetku. Zmínil přitom, že nad rámec tohoto ustanovení byl žalovaný povinen dodržovat též § 14 odst. 4 tohoto zákona, kterým je uloženo využívat všechny právní prostředky při uplatňování a hájení práv státu jako vlastníka a při ochraně majetku před neoprávněnými zásahy a také § 14 odst. 5 zákona o majetku, kterým je uloženo včas uplatňovat zejména právo na náhradu škody a průběžně sledovat, zda dlužníci včas a řádně plnili své dluhy. Podle žalobce uzavření Dohody ze dne 19.12.2019 o narovnání v době jejího uzavření objektivně neexistujících nároků představuje jednání žalovaného, které je v rozporu s 14 odst. 1, 4 a 5, § 34 a § 35 zák. o majetku. Ve svém důsledku představuje situaci, kdy žalovaný uzavřením Příkazní smlouvy ze dne 16.12.2019 a následně Dohody ze dne 19.12.2019 zavázal žalobce k vyplacení odměny ve výši 90 000 Kč za měsíce leden a únor 2020, přičemž ze strany příkazníka [jméno FO] nebylo poskytnuto žádné plnění. Jednáním žalovaného tak žalobci vznikla škoda ve výši 90 000 Kč. Žalobce dále poukázal na čl. V odst. 2 příkazní smlouvy, podle něhož měl příkazník povinnost spolu s každou vystavenou fakturou předložit příkazci také výkaz práce, ve kterém musela být obsažena specifikace provedených prací, časový rozsah a účelně vynaložené náklady. Takové výkazy však [jméno FO] k fakturám nedoložila, není tak zřejmé, jaké práce a zda vůbec pro příkazce provedla. Propagace žalobce měla být také poptávána jako veřejná zakázka v souladu se zák.č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek ( dále jen ZZVZ ), minimálně v rozsahu § 6 ZZVZ. Uzavřeným smluvním vztahem také žalovaný porušil obvyklý standard etických pravidel aplikovaných na státní organizace a Etický kodex č. [hodnota] žalobce, když smluvní strany vzájemně spojuje příbuzenský vztah, neboť žalovaný jako generální ředitel žalobce uzavíral smlouvy s dcerou své manželky.

14. Podle žalobce jsou ve věci splněny všechny podmínky dané ustanovením § 250 zák. práce k odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Žalovaný prokazatelně uzavřel příkazní smlouvy a Dohodu při plnění pracovních povinností jako zástupce žalobce, přičemž ve smlouvách sjednal podmínky, kterými žalobce zavázal k úhradě odměny ve prospěch příkazníka, za které však nepožadoval žádné plnění, resp. se jej vzdal. Porušil tak ustanovení § 14 odst. 1, 4 a 5, § 27 odst. 3, § 34, § 35 a § 47 odst. 1 zák. o majetku, dále § 6 ZZVZ a také § 38 odst. 1, písm. b) a § 301 zák. práce. Ke škodě následně došlo, neboť žalovaný zavázal žalobce k výplatě odměny, za kterou nebylo poskytnuto protiplnění, škoda je tvořena odměnou vyplacenou za měsíce leden a únor 2020 ve výši 90 000 Kč. Mezi porušením povinnosti ze strany žalovaného a vznikem škody je dána příčinná souvislost, škoda byla důsledkem škodného jednání žalovaného. Pokud jde o zavinění, doplnil žalobce, že je přesvědčen o tom, že žalovaný své pracovní povinnosti porušil vědomě, resp. úmyslně, přinejmenším jako úmysl nepřímý, neboť věděl, že žalobci způsobí škodu a byl s tím srozuměn.

15. V podání ze dne 16.1.2023 uvedl žalobce ve věci promlčených pohledávek (7 C 121/2021), nad rámec již uplatněných tvrzení, že s ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně a včas pokračování - 11 - 7 C 64/2021 neuplatňoval škodu na zaměstnancích, kteří způsobili, že výše ( bod 5 rozsudku ) uvedené pohledávky byly zřejmě nevymahatelné pro nedostatek podkladů, způsobil žalobci porušením povinností dle § 14 zák. o majetku škodu, za kterou nese odpovědnost dle § 47 zák. o majetku. Nárok k náhradě škody po žalovaném byl uplatněn včas a není možno jej považovat za promlčený.

16. Obdobně jako výše ( bod 14 rozsudku ) žalobce uvedl, že ve věci jsou splněny všechny podmínky dané ustanovením § 250 zák. práce k odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Žalovaný prokazatelně nesplnil povinnosti dané ustanovení § 14 odst. 1, 4 a 5 zákona o majetku, tedy konkrétně včas uplatnit a chránit majetkové nároky [adresa] a tyto včas vymáhat. Postupoval tak v rozporu s § 14 odst. 1, 4 a 5, § 47 odst. 1 zák. o majetku, dále porušil také § 38 odst. 1, písm. b) a § 301 zák. práce. Ke vzniku škody došlo, neboť žalovaný řádně a včas neuplatnil právo na vymáhání neuhrazených pohledávek a došlo tak k jejich promlčení. Následně pak žalovaný včas a řádně neuplatnil ani právo na vymáhání pohledávek vůči odpovědným zaměstnancům, kteří způsobili, že tyto pohledávky nebylo možno vymáhat. Celková škoda činí částku 739 448,20 Kč. Mezi porušením povinnosti ze strany žalovaného a vznikem škody je dána příčinná souvislost, škoda byla důsledkem škodného jednání žalovaného. Pokud jde o zavinění, doplnil žalobce, že je přesvědčen o tom, že žalovaný své pracovní povinnosti porušil vědomě, resp. úmyslně, přinejmenším jako úmysl nepřímý, neboť věděl, že žalobci způsobí škodu a byl s tím srozuměn, když včas a řádně neuplatnil a nechránil majetkové nároky žalobce a tyto včas nevymáhal.

17. Podáním ze dne 26.1.2023 doplnil žalobce nad rámec již uváděných tvrzení (7 C 154/2021), že při uzavírání úplatných smluv musí žalobce postupovat tak, aby dospěl k ceně, která bude v souladu s § 27 zák. o majetku, resp. poskytované plnění musí takto určené ceně odpovídat. Žalovaný však za žalobce uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvy, kdy ze strany společnosti [právnická osoba] bylo poskytováno jedno plnění – zveřejnění inzerce žalobce v novinách [Anonymizováno] a/nebo na webu nasregion.cz a publikace propagačních materiálů v časopise [Anonymizováno] JIH a ZÁPAD. K tomuto dle žalobce identickému plnění se společnost [právnická osoba] zavázala, jak ve smlouvách o inzerci, tak i ve smlouvách o vzájemné spolupráci. Ze strany žalobce [adresa] jí však bylo poskytováno dvojí plnění. Na základě smluv o spolupráci ze dne 10.1.2019 a ze dne 4.12.2019 se žalobce zavázal poskytovat služby nebo zboží ( green fee na golfovém hřišti, ubytování v pokoji Deluxe se snídaní, privátní wellness, kdy hodnota takto poskytnutého plnění byla vyčíslena na 76 960 Kč, včetně DPH, u každé smlouvy, tj. pro rok 2019 a pro rok 2020. Na základě smlouvy o inzerci ze dne 9.1.2019 se však žalobce zavázal uhradit společnosti [právnická osoba] inzerci v celkové částce 48 100 Kč bez DPH a na základě smlouvy o inzerci ze dne 4.12.2019 se obdobně zavázal uhradit společnosti [právnická osoba] inzerci v celkové částce 81 400 Kč bez DPH. Celkovou výši škody ze smluv za rok 2019 a 2020, kterou žalovaný svým podpisem a plněním smluv žalobci způsobil tak vyčíslil na součet plnění ze smlouvy o inzerci a tedy na částku 129 500 Kč. Skutečnost, že ke dni 16.1.2020 byl žalovaný z funkce generálního ředitele zřizovatelem odvolán, nemůže jej zprostit odpovědnosti za vzniklou škodu, neboť i k plnění na rok 2020 žalobce uzavřením smluv zavázal.

18. Dle žalobce jsou ve věci splněny všechny podmínky dané ustanovením § 250 zák. práce k odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Žalovaný prokazatelně uzavřel dané smlouvy při plnění pracovních povinností jako zástupce žalobce, přičemž ve smlouvách sjednal vzájemné plnění, které neodpovídalo obvyklým cenám ve smyslu § 27 odst. 3 zák. o pokračování - 12 - 7 C 64/2021 majetku, ačkoliv k tomu byl povinen, když za identické plnění ze strany společnosti [právnická osoba] se zavázal poskytnout dvojí plnění, spočívající jednak v úhradě sjednané ceny a dále plnění spočívající ve službách nebo zboží. Postupoval tak v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1, § 27 odst. 3 zák. o majetku a porušil také § 38 odst. 1, písm. b) a § 301 zák. práce. Ke škodě následně došlo, neboť žalovaný zavázal žalobce k poskytnutí dvojího plnění, za které bylo poskytnuto pouze jedno identické plnění. Škodu vyčíslil žalobce ve výši odpovídající plnění ze smluv o vzájemné spolupráci částkou 129 500 Kč ( což uváděl nesprávně, neboť šlo o součet plnění ze smluv o inzerci ), později vzal žalobu částečně zpět ( viz. bod 25 ). Mezi porušením povinnosti ze strany žalovaného a vznikem škody je dána příčinná souvislost, škoda byla důsledkem škodného jednání žalovaného. Pokud jde o zavinění, doplnil žalobce, že je přesvědčen o tom, že žalovaný své pracovní povinnosti porušil vědomě, resp. úmyslně, přinejmenším jako úmysl nepřímý, neboť věděl, že žalobci způsobí škodu a byl s tím srozuměn, když porušil povinnosti dle § 14 odst. 1 a § 27 odst. 3 zák. o majetku.

19. Obdobně ( s odkazem na ustanovení § 27 odst. 3 zák. o majetku jako v bodě 18 ) se žalobce vyjadřoval také v podání ze dne 17.1.2023 ( 7 C 169/2021 ), kdy tvrdil, že nadhodnocením ceny poskytovaných voucherů o 28 400 Kč způsobil žalovaný žalobci škodu v této výši. Bližší popis zde soud nečiní, nečinil jej vlastně ani žalobce, který i v doplnění poukázal pouze na ekonomickou analýzu. Zjevná nesmyslnost nároku vedla posléze k tomu, že byla žaloba vzata zpět, jak bude uvedeno níže.

20. Podáním ze dne 17.1.2023 doplnil žalobce nad rámec již uváděných tvrzení (7 C 172/2021), že při uzavírání úplatných smluv musí žalobce postupovat tak, aby dospěl k ceně, která bude v souladu s § 27 zák. o majetku, resp. poskytované plnění musí takto určené ceně odpovídat. Žalovaný v zastoupení žalobce uzavřel se společností [Anonymizováno] dne 2.1.2004 Smlouvu o podmínkách spolupráce upravující vzájemná práva a povinnosti stran při poskytování služeb členům [Anonymizováno]. [adresa] ( žalobce ) se zavázal umožnit členům [Anonymizováno] golfovou hru a využívání všech služeb Zámku ( restaurace, ubytovací kapacity, koncerty, pronájem sálů, fitness, solárium, Whirlpool, sauna golfový trenažer, šatny, golfové skříňky atd. ), a to za podmínek stanovených smlouvou, tedy s nejvyšším možným rozsahem výhod, s výraznými cenovými slevami a s bezplatným poskytováním menu, včetně možnosti uspořádat 6 turnajů v rámci jednoho roku. [Anonymizováno] se na základě smlouvy zavázal prezentovat a doporučovat [adresa] formami přizpůsobenými možnostem [Anonymizováno], přijmout za člena [Anonymizováno] každého držitele roční karty registrované u [adresa], tedy takového, který se u Zámku zaregistroval a uhradil poplatek ( jeho výše nebyla ve smlouvě uvedena ). Po přidělení registrační karty se [Anonymizováno] zavázal přihlásit držitele karty za člena [právnická osoba] a hradit za něj roční příspěvek federaci. Smlouva byla uzavřena na dobu do 31.12.2015 a dle žalobce je z obsahu smlouvy zřejmé, že vzájemné plnění smluvních stran je extrémně nevyvážené, tedy absolutně neekvivalentní, a to ve prospěch [Anonymizováno], resp. jeho členů. Smlouva je zjevně uzavřena v rozporu s § 14 odst. 1 zák. o majetku, výši škody vyčíslil žalobce jako rozdíl členy [Anonymizováno] zaplacených cen za poskytnuté plnění a cen jinak v míst a čase obvyklých ve smyslu § 27 zák. o majetku. Za období let 2017 až 2020 to dle žalobce ( aniž by k tomu uvedl cokoli bližšího, snad jen, že k důkazu navrhl poukázky ) činí částku 737 620 Kč.

21. Dle žalobce jsou ve věci splněny všechny podmínky dané ustanovením § 250 zák. práce k odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Žalovaný prokazatelně uzavřel danou smlouvu ve znění dodatků při plnění pracovních povinností jako zástupce žalobce, přičemž ve smlouvách sjednal vzájemné plnění smluvních stran, které je extrémně pokračování - 13 - 7 C 64/2021 nevyvážené, tedy absolutně neekvivalentní, a to ve prospěch [Anonymizováno], resp. jeho členů. Postupoval tak v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1, § 27 odst. 3 zák. o majetku a porušil také § 38 odst. 1, písm. b) a § 301 zák. práce. Došlo také ke škodě, kterou žalobce bez bližšího určení za období let 2017 a 2020 vyčíslil na částku ve výši 737 620 Kč jako rozdíl mezi skutečně poskytnutým plněním a plněním, které by jinak bylo uhrazeno v cenách v místě a čase obvyklých. Mezi porušením povinnosti ze strany žalovaného a vznikem škody je dána příčinná souvislost, škoda byla důsledkem škodného jednání žalovaného. Pokud jde o zavinění doplnil žalobce, že je přesvědčen o tom, že žalovaný své pracovní povinnosti porušil vědomě, resp. úmyslně, přinejmenším jako úmysl nepřímý, neboť věděl, že žalobci způsobí škodu a byl s tím srozuměn, když porušil povinnosti dle § 14 odst. 1 a § 27 odst. 3 zák. o majetku.

22. V průběhu řízení svá tvrzení žalobce dále doplnil, a to při jednání dne 31.1.2023, při jednání dne 21.4.2023, při jednání dne 16.6.2023 a podáními ze dne 28.2.2023 a ze dne 2.6.2023.

23. Ke smlouvám uzavřeným s [jméno FO] ( 7 C 63/2021 ) uvedl, že porušení ustanovení § 6 ZZVZ zmínil jako podpůrné tvrzení, podstatné je, že podle poslední smlouvy nemusela paní [jméno FO] nic dělat, předložila faktury bez výkazu práce a bylo jí za ně uhrazeno 90 000 Kč. Dohodu o ukončení spolupráce uzavíral žalovaný dne 19.12.2019, přičemž již dne 18.12.2019 obdržel přípis ministra zahraničních věcí ze dne 18.12.2019, kterým byl z funkce generálního ředitele ke dni 19.12.2019 odvolán. [adresa] generální ředitel byl vázán touto dohodou a nemůže být popotahován za to, že v roce 2020 proplatil tu částku 90 000 Kč dle smlouvy. Faktury byly předloženy za leden a únor, ale bez přehledu prací. Současný generální ředitel se o ukončení dohody dozvěděl od žalovaného 28.1.2023. Jestli se konaly nějaké akce, jak je zmiňováno ve vyjádření žalovaného, poukázal na to, že žalobce měl vlastní marketingové oddělení, konání akcí nedokazuje to, že by tam vykonala nějakou činnost paní [jméno FO]. V té době tam působila paní [jméno FO]. Podle žalobce z článku V. bod 2 příkazní smlouvy nevyplývá, že předložení specifikace provedených prací jakkoli podmiňovalo splatnost faktury, když ta je stanovena v čl. V. bod 4 jako 14 denní. Faktury předložené [jméno FO] bez přehledu prací uhradil žalobce dne 14.2.2020 a 13.3.2020, z absence přehledu prací dovozoval, že žádné plnění ze strany [jméno FO] nebylo za měsíce leden a únor 2020 poskytnuto.

24. K promlčeným pohledávkám ( 7 C 121/2021 ) vyjasnil, že pracovníci žalobce nesli odpovědnost za to, že nemohly být vymáhány pohledávky za některými dlužníky žalobce, v důsledku čehož došlo k promlčení těchto pohledávek. Žalovaný dle žalobce porušil svoji povinnost důsledně vymáhat pohledávky, které by žalobce mohl mít a to tím, že po těchto zaměstnancích, kteří nesli odpovědnost za škodu spočívající v promlčení pohledávek, nevymáhal náhradu této škody. Neklade tedy žalovanému za vinu, že došlo k promlčení pohledávek, nýbrž shledává jeho odpovědnost za to, že po zaměstnancích, kteří toto promlčení zavinili, nevymáhal náhradu škody. Poté, kdy JUDr. [jméno FO] nedoporučil soudní vymáhání pohledávek vůči dlužníkům žalobce, neboť u uvedených pohledávek došlo k jejich promlčení, a navrhl jejich odepsání z účetnictví, žalovaný nikterak nezjišťoval, kteří zaměstnanci za vzniklou škodu odpovídají, a tuto škodu nevymáhal. Podle žalobce pro posouzení nároku není podstatné, jaký konkrétní zaměstnanec za kterou konkrétní promlčenou pohledávku odpovídá, neboť toto zjišťovat bylo v rozhodné době povinností žalovaného. Uplatnění námitky promlčení ze strany žalovaného považoval za rozporné s dobrými mravy. pokračování - 14 - 7 C 64/2021 25. U smluv uzavřených se společností [právnická osoba] ( 7 C 154/2021 ) setrval žalobce na tom, že přímo z textu smluv vyplývá, že předmětem plnění ze strany společnosti [právnická osoba] bylo jedno identické plnění – zveřejnění inzerce a publikace propagačních materiálů. Doložil k tomu jednotlivé faktury vystavené touto společností, kdy fakturovaná dodávka je vždy označena jako inzerce. Dle smlouvy o inzerci ze dne 9.1.2019 bylo tak na faktury žalobcem uhrazena částka 63 270 Kč, přičemž dle smlouvy o vzájemné spolupráci ze dne 10.1.2019 vystavila společnost [právnická osoba] fakturu na částku ve výši 76 960 Kč s DPH, která byla hrazena zápočtem oproti faktuře vystavené žalobcem na jím poskytnuté plnění ( green fee, ubytování, wellness ) ve výši 76 960 Kč s DPH. Dle žalobce tak bylo z jeho strany poskytnuto další plnění za již dříve uhrazenou inzerci v roce 2019. Obdobně tomu bylo dle smlouvy o inzerci ze dne 9.12.2019, kdy na vystavené faktury společností [právnická osoba] v roce 2020 uhradil žalobce celkem částku 35 367 Kč a proběhl také zápočet vzájemných plnění ve výši 76 960 Kč. Dle žalobce však opět toto jeho plnění ( green fee, ubytování … ) bylo započítáváno na již dříve žalobcem uhrazené plnění za inzerci v roce 2020. S ohledem na upřesněná tvrzení a doplněné důkazy žalobce omezil původně vyčíslenou škodu ve výši 129 500 Kč, která odpovídala částkám uvedeným v předmětných smlouvách o inzerci, na částku 98 637 Kč, která odpovídá souhrnu úhrad za faktury dle smluv o inzerci. Co do částky 30 863 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1.10.2020 do zaplacení vzal tedy žalobu zpět.

26. Ke smlouvě se společností [adresa] spol. s r.o. ( 7 C 169/2021 ) žalobce nejprve překvapivě na základě stejné analýzy, podle níž původně tvrdil, že žalobce poskytnuté vouchery byly nadhodnoceny a tudíž žalobci vznikla škoda, uvedl, že poskytnuté vouchery byly podhodnoceny, byla jim stanovena nižší reálná hodnota, a proto žalobci vznikla škoda. Před zahájením jednání dne 21.4.2023 vzal však žalobu v celém rozsahu, tj. co do částky 28 400 Kč s příslušenstvím zpět.

27. Ke smlouvě se společností [Anonymizováno] ( 7 C 172/2021 ) doplnil po poučení daném soudem, že škoda ve výši 737 620 Kč je tvořena součtem v tabulce uvedených červených poukázek, na jejichž základě bylo členům [Anonymizováno] poskytnuto obědové menu, a cenou tohoto menu ve výši 130 Kč za jedno menu. V roce 2017 bylo vystaveno celkem [hodnota] ks červených poukázek, což při této ceně činí škodu 231 270 Kč. V roce 2018 bylo vystaveno celkem [hodnota] ks červených poukázek, což při této ceně činí škodu 231 790 Kč. V roce 2019 vystavených celkem [hodnota] ks červených poukázek, při této ceně činí škodu 227 890 Kč a v roce 2020 při 359 ks vystavených poukázek činí škoda 46 670 Kč, celkem žalovaných 737 620 Kč. Dodavatelem obědových menu byla společnost [právnická osoba]., které byla tato částka za dodaná menu žalobcem uhrazena.

28. Vyjádřil se také obecně k námitce promlčení vznášené žalovaným a uvedl, že do prosince 2019 byl žalovaný generálním ředitelem žalobce a byl také podle organizačního řádu jediný, kdo mohl případnou škodu uplatnit. Skutečnosti, které vedly žalobce k podání žalob, byly zjištěny až po 1.1.2020, kdy se začal se situací seznamovat nový generální ředitel. Subjektivní promlčecí lhůta mohla počít plynout až po 1.1.2020. Poukázal také na vysokou mzdu, kterou žalovaný jako generální ředitel pobíral a na vysoké odstupné, které mu bylo vyplaceno při skončení pracovního poměru s tím, že k jeho vysokému finančnímu ohodnocení se také váže vyšší míra odpovědnosti a zvláštní povinnost postupovat s odbornou péčí.

29. Rovněž žalovaný svá vyjádření doplňoval, a to při jednání dne 31.1.2023, při jednání dne 21.4.2023 a 16.6.2023 a také v podáních ze dne 1.3.2023 a ze dne 15.6.2023. pokračování - 15 - 7 C 64/2021 Ve vztahu ke smlouvě s [jméno FO] ( 7 C 64/2021 ) sdělil žalovaný, že spolupráce s paní [jméno FO] byla dlouhodobá, poslední smlouva byla uzavřena dne 16.12.2019 s ohledem na blížící se konec smlouvy původní. V té době nevěděl žalovaný, že by měl být odvolán, to se dozvěděl až doručením listiny o jeho odvolání. Odvolání z funkce ředitele nebylo žalovanému doručeno dne 18. 12. 2019, jak uvádí žalobce, ani v rámci řízení o neplatnosti výpovědi z funkce u zdejšího soudu nebylo prokázáno, kdy tato listina ze dne 18. 12. 2019 byla předána. Žalovaný má za to, že to bylo někdy po Vánocích. Ukončení spolupráce s paní [jméno FO] bylo na její popud a to z důvodu jiné její pracovní příležitosti. V době ukončení té spolupráce však již byly rozběhnuty nové akce na rok 2020, např. svatební veletrh a Valentýnské dny, to vše ve spolupráci s [právnická osoba]. Připravován byl Sukův hudební [adresa], květinový ples a další aktivity. Tyto akce bylo třeba dokončit, což se stalo, akce proběhly, a to i za účasti nového generálního ředitele. Kdyby nebyla žádná činnost vykonávána, tak by přeci nemohl nový generální ředitel paní [jméno FO] nic zaplatit. To, že platil, je odpovědnost statutárního orgánu v té době, pokud by platil, jestliže příkazník neplnil. Poukazoval na čl. V. odst. 2 příkazní smlouvy, podle něhož splatnost odměny byla vázána na fakturu příkazníka, jejíž přílohou je specifikace provedených prací, jejich časový rozsah a účelně vynaložené náklady. Pokud dle tvrzení žalobce nedoložila paní [jméno FO] žádné výkony v jeho prospěch, nebyla její odměna splatná, i kdyby předkládala fakturu. Žalobce jí takovou nesplatnou fakturu neměl vůbec vyplácet. Učinil-li tak, nemůže za případnou škodu odpovídat žalovaný. Není také pravdou, že by se někdo něčeho dopředu vzdával. Poukázal na skutečnost, že smlouvy sepisoval JUDr. [jméno FO], pokud by měla být smlouva neplatná, je to zase otázka nového vedení, že podle ní bylo plněno. K námitce rozporu s etickým kodexem uvedl, žalovaný, že pracoval se svým otcem a má tu zkušenost, že na blízké osoby je přísnější než na ostatní, navíc paní [jméno FO] je velmi poptávaný manažer s univerzitním vzděláním, šestiletou zkušeností u [právnická osoba] a čtyřletou zkušeností u TV PRIMA, v té době byla na mateřské dovolené, nikdy by ji žalobce nebyl schopen zaplatit. Trval na tom, že ještě v lednu a únoru 2020 [jméno FO] sjednanou činnost pro žalobce vykonávala, o čemž svědčí e-mailová korespondence mezi ní a ředitelkou marketingu [jméno FO], které také [jméno FO] zasílala faktury, výkazy o činnosti a doklady tuto činnost prokazující. Jednalo se mimojiné o mediálně výraznou akci Svatební den, kdy promo [právnická osoba], reportáže a články na kanálech [právnická osoba] s jejími osobnostmi by představovalo pro žalobce značnou částku, kterou ale, díky tomu, že byla tato propagace zajišťována [jméno FO], nehradil. Hodnota propagace zajišťovaná [jméno FO] byla podstatně vyšší než její paušální odměna hrazená jí žalobcem.

30. K promlčeným pohledávkám ( 7 C 121/2021 ) zopakoval, že žaloba je neurčitá, není uvedeno, vůči jakým zaměstnancům a v jaké výši by měl být nárok uplatněn. Všechny pohledávky mají počátek před rokem 2003, dávno uběhly jak subjektivní, tak i objektivní promlčecí lhůty, které se posoudí ve věci podle starého obč. zákoníku. V dané době nebyl statutárem, byl odvolán 7.9.1999 z funkce ředitele a až do 15.3.2002, kdy dal výpověď, pracoval u žalobce jako zahradník. Od 1.4.2003 byl opět uveden do funkce ředitele, pohledávky byly odepsány na pokyn JUDr. [jméno FO] jako nevymahatelné pro nedostatek podkladů, to potvrzoval i zástupce Zámku v roce 2003. Žalovanému o těch vztazích není nic známo, nemá k dispozici jiné podklady, než žalobcem předkládané „ interní doklady „ k odpisům pohledávek. Žalobce by také dle žalovaného musel prokázat, že pokud by nárok byl ze strany žalovaného uplatněn na odpovědných zaměstnancích, že by žaloba, která by byla vůči nim podána, byla úspěšná. A to by v žádném případě nebyla, když nebyly ani poklady k těm jednotlivým pohledávkám. pokračování - 16 - 7 C 64/2021 31. Ke smlouvám se společností [právnická osoba] ( 7 C 154/2021 ) sdělil žalovaný, že ten, kdo prováděl pro žalobce analýzu, si ty smlouvy dostatečně nepřečetl, smlouvy nejsou na stejné plnění. Smlouvy o spolupráci jsou smlouvy barterové a týkají se časopisu Region Jih a Region Západ, smlouvy o inzerci se týkají novin [Anonymizováno] a inzerce v nich. Předmětem smluv o inzerci byla „ klasická „ inzerce na jednotlivé kulturní, společenské a sportovní akce [adresa] ( koncerty, plesy, [Anonymizováno], [jméno FO] atd. ). Šlo o klasickou jednorázovou inzerci, dle jednotlivých dílčích objednávek, jejichž vzor je připojen jako příloha č. [hodnota] smlouvy o inzerci. Oproti tomu z čl. II odst. 2 a odst. 3 smlouvy o vzájemné spolupráci vyplývá, že společnost [právnická osoba] měla propagovat žalobce jako partnera pořádaných a právě probíhajících soutěží. Společnost [právnická osoba] organizovala různé soutěže v médiích propagovala v nich žalobce a žalobce poskytoval ceny do těchto soutěží ( ubytování, vouchery, vstupné na golfové hřiště…). Už jen to, že v rámci těchto soutěží bylo uvedeno, že výherce získá cenu v podobě služeb ze strany žalobce a bylo uváděno logo žalobce v souvislosti s poskytováním jí nabízených služeb dokládá, že se jednalo o reklamní prezentaci žalobce, a to jinou, než šlo u konkrétní inzerce na základě smluv o inzerci. Partnerství žalobce a poskytování cen v rámci probíhajících soutěží v periodikách vydávaných společností [právnická osoba] je něco zcela jiného, než inzerce kulturních akcí na Zámku [adresa]. Zda a jak byly smlouvy realizovány v roce 2020, nemůže žalovaný říci, v té době již nebyl statutárních orgánem žalobce. Nepředpokládá, že by se žalobce v době covidových omezení účastnil soutěží, vystupoval jako partner v těchto soutěžích a poskytoval plnění uvedená v čl. II, písm. b, odst. 1 smlouvy o vzájemné spolupráci. Doplnil také, že cena inzerce účtovaná společností [právnická osoba] byla pro žalobce velmi příznivá, a to z důvodu uzavřené spolupráce a partnerství. Jak vyplývá z ceníku, cena za otištění jednoho inzerátu [Anonymizováno] JIH byla zvýhodněna o 5 190 Kč, u inzerce [Anonymizováno] ZÁPAD činilo zvýhodnění 6 670 Kč. Zájem žalobce, pokud byl ředitelem žalovaný, byl vždy ten, aby služby, které poptávali, měli zadarmo nebo skoro zadarmo, neboť neměli peníze. A za tyto služby pak nabízeli plnění svými službami.

32. Ve věci smlouvy se společností [adresa], spol. s r.o. ( 7 C 169/2021 ) žádná škoda nevznikla, jde také o barterové plnění a zpracovatel analýzy se opět nezajímal o to, co je ve smlouvě uvedeno. Nadhodnocení ceny služeb by také nikdy nemohlo vést ke škodě, něco jiného by bylo, kdyby byla cena služeb podhodnocená ( a za plnění společnosti BURDA by bylo nutno k dosažení jeho hodnoty vystavit více voucherů ).

33. K žalobě vedené původně pod sp.zn. 7 C 172/2021 podotkl žalovaný, že žaloba je nadále nepřezkoumatelná, není v ní uvedeno, jak žalobce k výši škody vůbec dospěl. Spolupráce mezi žalobcem a [Anonymizováno] fungovala, ze strany [Anonymizováno] se platily žalobci poplatky, roční poplatky obsahovaly 20 golfových menu a členům [Anonymizováno] byly poskytovány slevy na služby žalobce. Vše bylo propočteno v rámci těch poplatků a žádná škoda tam nevznikala, naopak. Členové [Anonymizováno] tam nechodili pouze za poplatky, chodily tam také jejich rodiny, kdy normálně platili, navazovaly se tam kontakty, bylo to naopak pro žalobce výhodné. Žalovaný vysvětlil, že vlastník pozemku nemůže sám realizovat na svém pozemku hru v golf, to může pouze golfový klub, který je spolkem a je členem [právnická osoba]. Proto byl založen [právnická osoba] a s ním uzavřena smlouva. Základním zdrojem provozovatele golfového hřiště a na něm působícího klubu jsou jednorázové poplatky a roční členské poplatky členů klubu a ostatních hráčů. Z důvodu nárůstu počtu golfových hřišť, při omezenějším růstu členské základny, se provozovatelé a kluby snaží, aby hráči golfu měli zájem působit právě v jejich klubu. A musí tak nabízet kvalitní služby a výhody. Podle smlouvy mezi žalobcem a [Anonymizováno] byl stav takový, že větší část poplatku náležela žalobci, menší část klubu. Např. v roce 2017 činil roční poplatek fyzické osoby 11 000 Kč, z čehož 2 000 Kč pokračování - 17 - 7 C 64/2021 náležela klubu a 9 000 Kč byl příjem žalobce. Obdobně tomu bylo u právnických osob, kdy z poplatku 22 000 Kč zůstávalo žalobci 18 000 Kč. V rámci stanovených ročních poplatků měli stálí členové nárok na určité výhody, včetně slev a 20x golfové menu v restauraci v hodnotě 100 Kč, v jehož rámci jim byla podána polévka a hlavní jídlo. Nápoje a ostatní si již museli členové uhradit. Kromě příjmu z poplatků bylo pro žalobce také výhodné, že v důsledku většího počtu členů byl také zajištěn vyšší zájem o služby žalobce ze strany členů, jejich rodinných příslušníků apod. jako byly ubytovací služby, realizace svateb, oslav atd., což navyšovalo příjem žalobce. Zatímco v době, kdy působil žalovaný ve funkci generálního ředitele, činila členská základna 450 členů, za nového vedení poklesl počet členů na pouhých 100 ( viz. vyjádření žalovaného na č.l. 106 – 108 ). Dle žalovaného ani po doplnění tvrzení uloženého žalobci soudem není zřejmé, na základě čeho dospěl žalobce k závěru o nevýhodnosti spolupráce s [Anonymizováno] a jak stanovil tvrzenou výši údajné škody. Ke všem posuzovaným smlouvám uvedl žalovaný, že je vždy buď připravovala nebo po právní stránce kontrolovala advokátní kancelář [jméno FO] a [Anonymizováno] v.o.s. a žalovaný je vždy podepisoval až poté, kdy byly advokátní kanceláří odsouhlaseny. Nestalo se, že by podepsal smlouvu bez této kontroly.

34. Žalovaný trval na tom, že z jeho strany nedošlo k žádnému porušení pracovněprávních předpisů, v jehož důsledku by způsobil žalobci jakoukoli škodu. Ze strany žalobce se dle něho jedná o zcela záměrný až šikanózní postup vůči němu.

35. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný byl v období let 2010 až 2019 zaměstnancem žalobce na pozici generálního ředitele. Jako takový uzavíral za žalobce výše uvedené smlouvy.

36. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

37. Z příkazní smlouvy ze dne 14. 2. 2018, příkazní smlouvy ze dne 4. 12. 2018, dodatku č. [hodnota] k příkazní smlouvě č. 2228/2018 ze dne 27. 6. 2019, dodatku č. [hodnota] k příkazní smlouvě č. 2228/2018 ze dne 30. 9. 2019 a příkazní smlouvy ze dne 16. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobce jako příkazce zastoupený při uzavírání smluv žalovaným uzavíral v daném období let 2018 až 2019 smlouvy s paní [jméno FO] jako příkazníkem smlouvy, na jejichž základě se paní [jméno FO] zavazovala za podmínek dohodnutých ve smlouvě pro žalobce, jeho jménem a na jeho účet provádět odborné reklamní činnosti, marketing a mediální zastoupení ( mediální zastoupení pouze u prvních dvou smluv ), a to v termínech, rozsahu a způsobem podle konkretizace požadavků žalobce. Konkretizaci požadavků vůči příkazníkovi měl provádět marketingový ředitel, nebo jiný pověřený zaměstnanec žalobce. Žalobce se zavázal platit odměnu příkazníka, která průběžně stoupala z částky 20 000 Kč měsíčně u první smlouvy, na částku 45 000 Kč měsíčně u smlouvy poslední ze dne 16.12.2019. V čl. V. bod 2 bylo stanoveno, že „ odměna je splatná na základě faktury příkazníka, v níž bude uvedena specifikace provedených prací, jejich časový rozsah a účelně vynaložené náklady. „ Podle čl. V. bod 4 se splatnost faktur sjednává na 14 dnů. Ustanovení o splatnosti faktur se u smluv neměnila, byla u všech shodná. Smlouvy byly uzavírány první dvě na dobu určitou, třetí ze dne 16.12.2019 byla uzavřena na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou šesti měsíců.

38. Z dohody o ukončení příkazní smlouvy ze dne 19. 12. 2019 uzavřené mezi žalobcem a [jméno FO] bylo zjištěno, že se strany dohodly na tom, že smlouva uzavřená dne 16.12.2019 se ukončuje ke dni 29.2.2020. V článku II. bod 3 smluvní strany „ dohodly a prohlašují, že k okamžiku ukončení příkazní smlouvy nemají a ani následně nebudou mít vůči sobě z titulu předmětné příkazní smlouvy žádná nevypořádaná práva, povinnosti závazky, pokračování - 18 - 7 C 64/2021 pohledávky, či jiné nároky. Pokud by taková práva, povinnosti, závazky, pohledávky, či jiné nároky existovaly, uzavřením této dohody zanikají, resp. smluvní strany se jich vzdávají.

39. Z dopisu adresovaného žalovaným novému generálnímu řediteli ze dne 28. ledna 2020 bylo zjištěno, že žalovaný zasílal novému vedení dohodu ze dne 19.12.2019 o ukončení příkazní smlouvy a zmiňoval, že se neúspěšně snažil paní [jméno FO] přesvědčit, aby pro žalobce dále pracovala, ovšem bezúspěšně.

40. Z dohody o vypořádání bezdůvodného obohacení ze dne 23. 4. 2019 bylo zjištěno, že jedna ze smluv uzavřených s [jméno FO] nedopatřením nebyla uveřejněna v registru smluv a v souvislosti s tím platí, že je od počátku zrušena. Strany proto uzavřely dohodu o vypořádání bezdůvodného obohacení, neboť ze smlouvy bylo mezi nimi plněno. Formulace čl. III dohody o vypořádání závazků je obdobná té, jak byla později uvedena v dohodě o ukončení příkazní smlouvy ze dne 19.12.2019.

41. Ještě v lednu a únoru [jméno FO] sjednané činnosti vykonávala, o čemž informovala ředitelku marketingu [jméno FO], jíž také zasílala v přílohách výstupy ze své činnosti. Jí také zasílala výkaz práce za leden a únor 2020 ( nikoli však jako součást faktury a s uvedením časového rozsahu a nákladů ). Jednalo se konkrétně o PR novoročního koncertu Sukův hudební [adresa] ( 12.1.2020 ), PR kampaň ke Svatebnímu dni na [adresa] ( 8.2.2020 ) se zajištěním moderátora a spolupráce s [právnická osoba], PR kampaň k Valentýnskému dni a zajištění moderátorky TV PRIMA a hostů, PR koncertu [jméno FO] a skupiny Lokomotiva ( 7.2.2020 ) se zajištěním mediálních partnerů, PR koncertu [jméno FO] (16.2.) a PR kampaň k Zámeckému květinovému plesu ( 14.3.2020 ) se zajištěním moderátora. [jméno FO] byla také dne 13.2.2020 [jméno FO] žádána o sepsání neplaceného reportu PR pro informaci generálního ředitele [jméno FO]. Hodnota hlavních neplacených PR výstupů ( [právnická osoba], Glanc a [jméno FO] ) byla oceněna na částku přesahující 700 000 Kč ( e-mailová korespondence ze dne 1. 2. 2020 s přílohami, náhledy printscreenu obrazovek počítače, faktura 2/2020, výkaz práce za leden 2020, printscreeny a fotografie ( č.l. 323 až 328, e-mail ze dne 28. 2. 2020 s přílohami, faktura 3/2020, výkaz práce za únor 2020, printscreen obrazovky počítače ( č. l. 334 ), fotografie ( č. l. 334 až 342 ), e-mail ze dne 13. 2., 14. 2. 2020, 9. 3. 2020 s náhledem připojených příloh a fotografie na č. l. 349 a 350 ). 42. [jméno FO] vyúčtovala žalobci služby poskytnuté dle smlouvy ze dne 16.12.2019 fakturou ze dne 1.2.2020 ve výši 45 000 Kč a fakturou ze dne 28.2.2020 rovněž ve výši 45 000 Kč, aniž by v těchto fakturách byla uvedena specifikace provedených prací, jejich časový rozsah a účelně vynaložené náklady. Žalobce na vystavené faktury [jméno FO] uhradil dne 14.2.2020 částku 45 000 Kč a dne 13.3.2020 rovněž částku 45 000 Kč ( faktura 2/2020 – č.l. 259, faktura 3/2020 – č.l. 260, výpis z účtu ze dne 13. 3. 2020 a ze dne 14. 2. 2020, přehled faktur vystavených paní [jméno FO] za leden a únor 2020 – č.l. 304 ).

43. Ze sdělení Ing. [jméno FO], náměstka pro řízení sekce ekonomicko-provozní Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 19.8.2020, soud zjistil, že novému generálnímu řediteli žalobkyně Ing. [jméno FO] bylo v souvislosti s výsledky auditů a uloženo činit kroky k vymáhání konkrétních náhrad škod, a to dle návrhů doporučených Advokátní kanceláří JUDr. [jméno FO].

44. Z výzvy k úhradě dlužné částky ve výši 90 000 Kč ze dne 14.9.2020 s dodejkou, z odpovědi žalovaného ze dne 24.9.2020 na tuto výzvu, z žádosti o projednání a stanovení způsobu pokračování - 19 - 7 C 64/2021 náhrady škody ze dne 18.11.2020 s dodejkou základní odborové organizace, z odpovědi základní odborové organizace a z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 18.12.2020 s dodejkou bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě jednotlivých částek samostatně zasílanými výzvami, na což reagoval žalovaný v souhrnné odpovědi, kde výzvy k platbě odmítl. Uvedl, že obsahem výzev jsou nepravdivá tvrzení, včetně zcela chybných právních názorů. Zmínil porušení ustanovení § 262 zák. práce s tím, že mu není známo nic o tom, že by výše škody byla určena ministrem zahraničí, poukázal na skutečnost, že nebyl dodržen postup dle § 263 zák. práce, kdy s ním nebyla projednána škoda a nebyla ani projednána s odborovou organizací. V odpovědi dále argumentoval obdobně jako později při své obraně proti uplatněným nárokům. V reakci na námitky žalovaného zaslal žalobce výzvu k projednání výše škody odborové organizaci působící u žalobce a opětovně vyzval žalovaného k úhradě částky 90 000 Kč. V odpovědi na žádost žalobce sdělila ZOO, že žádá o zaslání podkladů, z nichž žalobce vychází, tj. Forenzního auditu a Systémového a procesního auditu organizace [adresa], bez nichž nelze otázku náhrady škody projednat. Obdobně byly doloženy a k důkazu provedeny listiny k ostatním původně samostatným žalobám a soud je již dále nebude zmiňovat. Skutečnost, že jednotlivé výzvy k úhradě, výzvy k projednání odborovou organizací, další výzvy k plnění byly zasílány u všech ostatních jednotlivých částek a nároků na náhradu škody, nebyla ani mezi stranami sporná.

45. Ze mzdového listu žalovaného s datem 9.9.2021, výpisu z účtu ČNB ze dne 9.7.2020 a listiny o odvolání z funkce ředitele ze dne 18. 12. 2019, listiny ze dne 26. 6. 2020 a výplatního listu za červen 2020 ( č. l. 202 ) byla zjištěna výše mzdy žalovaného u žalobce v období let 2011 až 2019 a skutečnost, že po jeho odvolání z funkce ředitele žalobce ke dni 31.12.2019 a po ukončení pracovního poměru dle § 52 písm. c) zák. práce bylo žalovanému vyplaceno odstupné ve výši osminásobku průměrného měsíčního výdělku, které činilo čistou částku ve výši 644 223 Kč, jež mu byla zaslána na účet dne 9.7.2020.

46. K původně vedené žalobě pod sp.zn. 7 C 121/2021 bylo zjištěno, že dne 18.1.2001 požádal ekonomický ředitel žalobce Ing. [jméno FO] o zahájení soudního řízení ve věci pohledávek žalobce, mezi nimi též některých uváděných v bodě 5 rozsudku. Spolu s dalšími pohledávkami byly dne 6.8.2001 předány podklady k soudnímu vymáhání JUDr. [Anonymizováno]. Dne 23.1.2002 JUDr. [Anonymizováno] podklady vrátil spolu s průvodní zprávou ke každé z jednotlivých pohledávek se závěrem, že pro vymáhání pohledávek soudní cestou jsou doložené podklady nedostačující a vymáhání ve většině případů neumožňují ( vyjádření ve věci předání podkladů k soudnímu vymáhání pohledávek ze dne 18.1.2001 ( č.l. 193 ), listina ve věci předání pohledávek k soudnímu vymáhání JUDr. [Anonymizováno] ze dne 6.8.2001 ( č.l. 194), seznam vrácených pohledávek ze dne 23.1.2002 s vyjádřením k vymáhání JUDr. [Anonymizováno] ( č.l. 190 ).

47. Pohledávkami uvedenými v bodu 5 rozsudku a dalšími se později ( v roce 2015 ) zabýval také JUDr. [jméno FO], jemuž zadal žalobce za úkol provést analýzu existujících pohledávek vedených v účetnictví žalobce k posouzení jejich vymahatelnosti. Na základě odborného doporučení JUDr. [jméno FO], vzhledem k promlčení uváděných pohledávek a jejich nedobytnosti, byly všechny žalobou dotčené pohledávky účetně odepsány. Jak plyne z vnitřních účetních dokladů splatnost těchto pohledávek nastala v období od 22.7.1999 do 25.8.2003 a nejpozději v roce 2007 již byly všechny promlčeny ( interní doklady č. 13IN 00239,13IN00240, 13IN00241, 15IN00309, 13IN00243, 13IN00247, 13IN00244, 13IN00245, 13IN00246, vnitřní účetní doklad ze dne 25. 11. 2015 ( č. l. 183 ), vyjádření k otázce uplynutí promlčecí doby ze dne 23.11.2015, vnitřní účetní doklad ze dne 14. 11. 2013, vyjádření k otázce uplynutí promlčecí lhůty od pokračování - 20 - 7 C 64/2021 JUDr. [jméno FO] ze dne 16. 7. 2013 s přílohou - seznamem vrácených pohledávek od JUDr. [Anonymizováno] a důvody vrácení ).

48. Jak bylo zjištěno k danému období let 1999 až 2003, žalovaný byl v roce 1999 odvolán z funkce ředitele konferenčního centra Zámku [adresa] údajně kvůli špatnému hospodaření. Proti hospodářským důvodům svého odvolání žalovaný protestoval a jako pravou příčinu uváděl fakt, že odmítl vyrobit důkazy pro tehdejšího premiéra [jméno FO] o uplácení novinářů. Žalobu žalobce podanou na žalovaného z důvodu vyplacených odměn rozhodl soud ve prospěch žalovaného. V mezidobí, do 19.3.2002 pracoval žalovaný u žalobce jako zahradník. Ke dni 1.4.2003 byl opětovně ministrem zahraničí jmenován do funkce ředitele žalobce, tehdy pod názvem Konferenční centrum [adresa] ( printscreen ze stránek region.rozhlas.cz s datem 24. března 2003 ( č.l. 129 ), dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 19. 3. 2002 ( č.l. 130), listina se jmenováním žalovaného do funkce ředitele konferenčního centra [adresa] ze dne 20. 3. 2003 ( č.l.131 ).

49. K žalobě vedené původně pod sp.zn. 7 C 154/2021 soud zjistil, že žalovaný, zastupující žalobce při uzavírání smluv uzavřel dne 9.1.2019 smlouvu o inzerci se společností [právnická osoba] Smlouva byla uzavřena na období 9.1.2019 až 31.12.2019 a týkala se jednorázově uveřejněné inzerce, její obsah byl naplňován jednotlivými dílčími objednávkami, učiněnými žalobcem ( inzerentem ) a doručenými [právnická osoba] jako vydavateli. Bylo dohodnuto, že cena barevné inzerce ve formátu strany, pro 10 vydání, umístěná v rubrice [Anonymizováno] v novinách [Anonymizováno] a/nebo na webu nasregion.cz, bude činit 4810 Kč + DPH za jedno otištění v mutaci JIH. Součástí smlouvy byl vzor objednávky inzerce a všeobecné obchodní podmínky ( smlouva o inzerci ze dne 9.1.2019 s přílohami ).

50. Obdobně byla uzavřena pro období 1.1.2020 až 31.12.2020 smlouva o inzerci ze dne 9.12.2019, která se týkala novin [Anonymizováno] – JIH a [Anonymizováno] - ZÁPAD. Cena inzerce za stejných podmínek ( barevná inzerce, strany, rubrika, 10 vydání ) jako výše uvedená ( bod 50 rozsudku ) činila částku 4 810 Kč + DPH za jedno otištění v mutaci [Anonymizováno] – JIH a částku 3 330 + DPH za jedno otištění inzerce v mutaci [Anonymizováno] - ZÁPAD ( smlouva o inzerci ze dne 9. 12. 2019 ).

51. Za inzerci dle smluv o inzerci zaplatil žalobce za rok 2019 částku ve výši 63 270 Kč a v roce 2020 částku ve výši 35 367 Kč. Tato inzerce se týkala jednotlivých dílčích objednávek k jednotlivým žalobcem nabízených kulturním akcím ( doklad o kontrole operace č. [hodnota], faktura 20201635, doklad o kontrole operace 20201624, faktura 20201624, faktura č. [hodnota], faktura 20190186, faktura 20190728, faktura 20190634, faktura 20191404, faktura 20190875, faktura 20191201, faktura 20191929, faktura 20192373, faktura 20192529, objednávka č. 321/2019, faktura 20200084, faktura 20200441, faktura č. [hodnota], faktura č. [hodnota], faktura 20201232, výpis z účtu ze dne 7. 9. 2020, 30. 6. 2020, 18. 3. 2020, 3. 2. 2020, 28. 2. 2019, 17. 4. 2019, 30. 4. 2019, 17. 5. 2019, 25. 6. 2019, 8. 7. 2019, 2. 10. 2019, 21. 11. 2019, 4. 12. 2019 - č.l. 242 až 256, inzerce ke dní 31. 1. 2019, kopie inzerce velikonočního pobytu 19-22. 4. 2019, inzerce stránky [Anonymizováno] s inzercí žalobce z 18. 6. 2019, inzerce ke dni 26. 4. 2019, inzerce ze dne 18. 6. 2019, inzerce ke dni 5. 10. 2019, inzerce vztahující se k 7. 2. 2020, inzerce vztahující se k 14. 3. 2020 na stránkách: [Anonymizováno], inzerce vztahující se k 14. 3. 2020 na stránkách [Anonymizováno], přehled faktur [právnická osoba] na č. l. 305 až 308 ).

52. Pro léta 2019 a 2020 byly současně se smlouvami o inzerci mezi žalobcem zastoupeným žalovaným a společností [právnická osoba]. uzavřeny také smlouvy o vzájemné spolupráci. pokračování - 21 - 7 C 64/2021 53. Jednalo se o smlouvy barterového typu s oceněním hodnot jednotlivých plnění a jejich vzájemným započtením. Podle první z nich uzavřené dne 10.1.2019 se společnost [právnická osoba] zavázala v 10 číslech ročníku 2019 časopisu [Anonymizováno] ( mutace JIH ) a v 10 číslech ročníku 2019 časopisu [Anonymizováno] ( mutace ZÁPAD ) publikovat propagační materiály žalobce v uvedeném rozsahu a specifikaci ( barevná inzerce dle zadání žalobce ve formátu strany, pro 10 vydání, umístěná v rubrice [Anonymizováno] ). Dále se společnost zavázala po vytištění zasílat 10 kusů obou variant ( mutací ) časopisu zdarma po celou dobu trvání spolupráce, propagovat žalobce jako partnera pořádaných a právě probíhajících soutěží – zveřejnit jeho logo na webových stránkách a propagovat žalobce jako partnera pořádaných a právě probíhajících soutěží v časopise ( textová informace a logo ). Hodnota tohoto plnění – poskytování služeb v oblasti inzerce a PR - byla oceněna na částku 76 960 Kč. Žalobce oproti tomu se zavázal poskytnout společnosti [právnická osoba] 1 x roční green fee na golfové hřiště, 28 x jednodenní green fee na golfové hřiště, 10 x ubytování v pokoji Deluxe se snídaní, privátní wellness na 50 minut pro dvě osoby, s čerpáním služeb do 31.12.2019. Dále právo využívat jeho logo v podobě jím schválené a nepoškozující jeho dobré jméno. Také hodnota služeb žalobce byla oceněna na částku 76 960 Kč. Finanční ujednání mezi stranami bylo takové ( a v tom je právě barterový charakter smlouvy ), že se dohodly na vzájemném započtení poskytnutých plnění. Tedy za přijaté plnění protistrana neplatila hotovostí, nýbrž jí poskytnutým protiplněním. Součástí finančního ujednání také bylo ustanovení čl. III bod 3, že pokud by došlo v průběhu plnění k výraznému nepoměru mezi závazky smluvních stran či poskytnutí vadného plnění jednou ze smluvních stran, smluvní strany se zavázaly řešit tento problém vzájemnou dohodou respektující účel smlouvy ( smlouva o vzájemné spolupráci č. 2406/2019-GŘ-M a č. 2228/2019 B-GŘ-M ).

54. Dle smluvních podmínek fakturovala společnost [právnická osoba] žalobci v roce 2020 dodávku služeb označenou jako „ inzerce v titulech vydavatelství [právnická osoba] v roce 2020 dle smlouvy č. 2406/2019 GŘ-M „ částkou ve výši 76 960 Kč s poznámkou neplatit – uhrazeno zápočtem. Na straně žalobce této faktuře odpovídá karta časového rozlišení ze dne 12.1.2020 dle níž bylo zaúčtováno plnění žalobce. Stejně tak tomu bylo i o rok dříve na základě smlouvy č. 2228/2019 B–GŘ-M. Obě smluvní strany tedy vystavovaly faktury na plnění ze smlouvy o vzájemné spolupráci, tyto faktury nebyly hrazeny finanční hotovostí či převodem, nýbrž zápočtem oproti fakturám druhé smluvní strany ve stejné výši ( faktura č. [hodnota] – č.l. 235, karta časového rozlišení ze dne 12. 1. 2020 – č.l. 239, faktura 911946 – č.l. 268, interní doklad č. 19IN00388, dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 19. 12. 2019, faktura č. 19FV115, interní doklad č. 19IN00075, dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 5. 3. 2019, faktura č. [tel. číslo] ( č.l. 285 až 290 ).

55. Z náhledu stránek časopisu [Anonymizováno], [Anonymizováno] 2020 byla zjištěna základní charakteristika tohoto titulu, kdy jde o bezplatné periodikum určené občanům středních [adresa], které přináší, mimojiné, informace o aktuálním dění v obcích a městských částech. Obsah je vždy zaměřen na konkrétní region, lokálnost akcí a obsahu jsou zajištěny rozdělením novin na jednotlivé mutace. Noviny jsou rozdávány zdarma do schránek občanů, firem a živnostníků středních Čech, distribuovány jsou také do stojanů na veřejně přístupných místech k volnému odběru, čtenost je uváděna přes 1 100 000. Aktuální cena inzerce pro mutaci [Anonymizováno] [adresa]- jih pro rok 2020, pro jeden výtisk a strany ( tedy té, již objednával žalobce ) činí 10 000 Kč + DPH, u mutace [Anonymizováno] [adresa] – západ rovněž 10 000 Kč + DPH. pokračování - 22 - 7 C 64/2021 56. Z náhledu stránek nasregion.cz, týkající se soutěží soud zjistil, že v roce 2023 pořádal časopis [Anonymizováno] různé čtenářské soutěže, jejichž cenami byly vstupenky do muzeí či dárkové boxy.

57. K žalobě vedené původně pod sp.zn. 7 C 172/2021 zjistil soud ze smlouvy o podmínkách vzájemné spolupráce, že byla uzavřena dne 2.1.2004 mezi žalovaným zastupujícím žalobce a občanským sdružením Ringhoffer Golg Club a jejím předmětem byla úprava vzájemných práv a povinností. Na jejím základě se žalobce zavázal umožnit členům golfového klubu golfovou hru a využívání služeb žalobce za podmínek této smlouvy. [Anonymizováno] se zavázal organizačně zajišťovat plnění podmínek této smlouvy a provádět potřebné činnosti zajišťující náležitou prezentaci, veřejné uvádění ve známost a doporučování žalobce, jeho golfového hřiště a hotelových služeb, a to formami přizpůsobenými možnostem [Anonymizováno]. Žalobce poskytoval členům [Anonymizováno] různé výhody spočívající v možnosti čerpat jeho služby se slevou, včetně poskytování bezplatného menu ve stanoveném rozsahu v jeho restauraci. Členové [Anonymizováno] platili žalobci prostřednictvím [Anonymizováno] jednorázový registrační poplatek a stanovený roční poplatek. Tyto skutečnosti nebyly ani mezi účastníky činěny spornými. Postupem času byla smlouva upravována dodatky, kdy po nástupu nového generálního ředitele byly zrušeny závazky žalobce spočívající v poskytování slev a bezplatného menu. Naposledy spolu strany jednaly o ukončení spolupráce ( dodatek ke smlouvě o spolupráci č. [hodnota] ze dne 29. 1. 2021, dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o spolupráci ze dne 15. 1. 2021, e-mailová korespondence, návrh dohody o ukončení smlouvy o podmínkách spolupráce ).

58. V období let 2017 až 2020 poskytoval žalobce v restauraci Zámku [adresa] členům [Anonymizováno] golfová menu v hodnotě 130 Kč za jedno menu. Menu byla dodávána společností [právnická osoba]., která jejich poskytnutí, spolu s dalšími službami pro žalobce vyúčtovával ( zjištěno z interního dokladu č. [hodnota] GOL 13, daňového dokladu č.5/2019, faktury VFU 19129, interního dokladu č. [hodnota] GOL 16, daňového dokladu č. 6/2019, faktury VFU 19163, interního dokladu č. [hodnota] GOL 18, daňového dokladu č. 7/2019, faktury VFU 19183, interního dokladu č. [hodnota] GOL 22, daňového dokladu č. 9/2019, faktury VFU 19218, faktury VFU19206, faktury VFU19218, kopie poukázek a ručně psané poznámky ( č.l. 198 – 200 a č.l. 204, 205 ).

59. Vzhledem k tomu, že v řízení před soudem avizoval žalobce, že pro účely řízení nezprostí JUDr. [jméno FO] mlčenlivosti, nebyl volán k výslechu jako svědek a soud provedl dokazování úředním záznamem podaným JUDr. [jméno FO] před Policií ČR, kde mlčenlivosti zproštěn byl a k věci se vyjádřil. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 12. 4. 2022 ve věci vedené pod č.j. KRPS[tel. číslo]/TČ-2021-011481-ČÍŽ-P, u PČR Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor [adresa] venkov – JIH, oddělení hospodářské kriminality) bylo zjištěno, že JUDr. [jméno FO] vypověděl, že právní služby žalobci reprezentovanému žalovaným [Jméno zainteresované osoby 0/0] poskytoval až do jeho odvolání z funkce ředitele v roce 1999. Po jeho opětovném jmenování dne 20.3.2003 prakticky ihned začal žalobci právní služby poskytovat a činil tak až do 30.5.2020. Zmínil, že v rámci poskytování právních služeb vytvořil také novou zřizovací listinu žalobce a další listiny, včetně toho, že zakotvil povinný každoroční audit žalobce. Uvedl, že žalovaný si prakticky ke všem právním jednáním žalobce, ke všem smlouvám, všem veřejným zakázkám, ke všem vnitřním předpisům, ke komunikaci se zřizovatelem, k odepisování pohledávek apod., vždy vyžadoval jeho předchozí souhlas. Významné smlouvy JUDr. [jméno FO] sám psal, jiné předkládané smluvními partnery revidoval, v závažnějších případech je upravoval. K promlčeným pohledávkám vypověděl, že všechny byly odepsány na základě jeho písemného vyjádření, že jde o nevymahatelné pohledávky pro naprostý nedostatek relevantních podkladů pro úspěšné pokračování - 23 - 7 C 64/2021 prokázání pohledávky v soudním řízení. Jde o pohledávky pocházející z doby, kdy nebyl žalovaný ředitelem žalobce, byly promlčeny před více než 15 lety. I kdyby hypoteticky šlo o vymahatelné pohledávky, hypotetická odpovědnost žalovaného za hypoteticky vzniklou škodu je rovněž dávno promlčená. K barterovým smlouvám ( zde smlouvy s A11 a [adresa] ) uvedl JUDr. [jméno FO], že šlo o kontakty vyhledávané a získávané marketingovou ředitelkou [jméno FO] s cílem propagace Zámku [adresa] a získávání komerční klientely ( v rámci tzv. jiné činnosti příspěvkové organizace, tj. v rámci podnikání žalobce ). Návrhy smluv ( myšleno obecně barterových smluv uzavíraných žalobcem ) nevypracovával, byly předkládány smluvními partnery paní [jméno FO] a ta mu je pak předkládala ke kontrole. Řadu vracel k přepracování, ale činil-li tak, bylo to z důvodů jejich právních, jazykových a stylistických nedostatků. Nikoli z důvodů cenových, protože ve smlouvách uvedené ceny směňovaných služeb a další podmínky byly podle jeho posouzení vždy výhodné pro žalobce a splňovaly podmínky zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky. Šlo o barterové obchody, což je forma obchodu, kdy dochází k výměně služeb ( nebo zboží ) za jiné služby ( nebo zboží ). Barterové obchody podle uvedených smluv žalobci poskytovaly možnost vyměnit svoji jinak nevyužitou, ( tj. reálně jinak neprodatelnou ) kapacitu jeho služeb ( hotelových, konferenčních, wellness a sportovních ) za služby, stručně řečeno, reklamní, které jsou nezbytné pro získávání klientely. Žalobce tak za tyto reklamní služby nemusel vynaložit žádné finanční prostředky, které ani neměl, protože nikdy neprodal uvedené služby v plné kapacitě. Skutečné využití kapacit Zámku [adresa] ( žalobce ) se pohybovalo na úrovni 30 % + - 15 % celkové kapacity. Ke smlouvám se společností [právnická osoba] doplnil, že za údajné dvojí plnění a tím i za škodu nemůže odpovídat žalovaný, který byl v prosinci 2019 z funkce odvolán. Pokud by skutečně bylo tvrzení o dvojím plnění pravdivé, pak by za škodu měl odpovídat ten, kdo měl a má vymáhat bezdůvodné obohacení po [právnická osoba]. K příkazním smlouvám s paní [jméno FO] vypověděl, že všechny smlouvy a jejich změny vypracovával on osobně. S paní [jméno FO] přicházel v rámci své právní služby pro žalobce do styku a může dle svých osobních poznatků dosvědčit, že své povinnosti z příkazních smluv řádně plnila. Dohodnutá odměna podle jeho posouzení plně odpovídala objemu a charakteru činnosti a kvalitě její realizace, když vyzdvihl komunikační schopnosti paní [jméno FO] a její kontakty v mediálním prostředí. Ke smlouvě s [Anonymizováno] JUDr. [jméno FO] sdělil, že i tuto smlouvu a její dodatky vypracoval on osobně, a to s ekonomickou a odborně golfovou spoluprací pana [jméno FO], bez jakékoli obsahové účasti ( vyjma podpisu ) žalovaného. Přestože bylo vždy obtížné pro kontrolní orgány pochopit obsah této smlouvy a její velkou výhodnost pro žalobce, nakonec se to vždy podařilo. Tato smlouva jím byla totiž vytvořena ( z řady důvodů ) přímo a záměrně tak, aby byla podstatně, a nejen ekonomicky, výhodnější pro žalobce, než pro [Anonymizováno]. Zmiňoval v této souvislosti více konkrétních ustanovení smlouvy, mezi nimi též povinnost členů [Anonymizováno] platit žalobci jednorázový registrační poplatek, dále každoroční poplatek a také povinnost dle svých možností veřejně uvádět ve známost a doporučovat [adresa], jeho golfové hřiště a hotelové služby.

60. Z dalších listin soud konkrétní zjištění ve věci nečinil ( potvrzení o uveřejnění smluv v registru smluv, výpis z živnostenského rejstříku [jméno FO], žádost ze dne 9.6.2023).

61. V rámci dokazování bylo žalobci dáno poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. s tím, že pokud se jedná o spor původně pod sp. zn. 7 C 172/2021 týkající se golfového klubu, byl vyzván k doplnění tvrzení, jaké plnění a v jaké hodnotě bylo poskytnuto ze strany [právnická osoba] žalobci v letech 2017 až 2020, a co bylo naopak ze strany žalobce poskytnuto a v jaké hodnotě [Anonymizováno] v daném období 2017 až 2020. Tedy, aby uvedl rozhodná tvrzení, jak pokračování - 24 - 7 C 64/2021 dospěl k výši žalované škody, a to s uvedením jednoznačných konkrétních údajů. Dále aby doplnil, z jakého důvodu má za škodu odpovídat žalovaný, i za období, kdy již nebyl generálním ředitelem. K doplněným tvrzením měl žalobce navrhnout důkazy s tím, že mu bylo dáno poučení, že pokud by tak neučinil, mohl by být stižen neúspěchem ve sporu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Žalobce k tomu vysvětlil, že škodou je částka odpovídající ceně hrazené žalobcem za bezplatné menu poskytované členům [Anonymizováno] v letech 2017 až 2020 jeho dodavateli společnosti [právnická osoba]. Neboť za tato menu nebylo poskytnuto protiplnění. Dle soudu tak nevyhověl jeho výzvě formulované v daném poučení s následky, na něž byl v rámci poučení upozorněn.

62. Takto provedené dokazování a z něho zjištěný níže uvedený skutkový stav má soud pro rozhodnutí ve věci samé za dostatečný ( i s ohledem na uplatnění ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ), další dokazování proto neprováděl.

63. Ve věci smluv uzavíraných mezi žalobcem zastoupeným žalovaným a [jméno FO] má soud za prokázané, že spolu uzavřeli smlouvu, na jejímž základě poskytovala [jméno FO] pro žalobce odborné reklamní činnosti a marketing. Smluvní spolupráce byla prodlužována, poslední smlouva byla uzavřena dne 16.12.2019 na dobu neurčitou. Předpoklad dalšího trvání smlouvy se nenaplnil, když přípisem ze dne 18.12.2019 byl žalovaný odvolán z funkce generálního ředitele a [jméno FO] již neměla na pokračování smlouvy zájem. Dne 19.12.2019 se s ní proto žalovaný zastupující žalobce ( odvolán byl až ke dni 31.12.2019 ) dohodl na ukončení smlouvy, a to ke dni 29.2.2020. Skutečnost, kdy se žalovaný o svém odvolání dozvěděl, byla mezi účastníky sporná. Žalobce tvrdil, že se tak stalo již dne 18.12.2019, tedy ještě před uzavřením dohody, žalovaný tvrdil, že se tak stalo až po Vánocích toho roku. Přesný okamžik zjištěn nebyl, pro posouzení věci to však ani nebylo nutné. Žalobce z tohoto okamžiku dovozoval ( dle soudu nesprávně ), že žalovaný vědom si svého konce ve funkci generálního ředitele, uzavřel dohodu dne 19.12.2019 s tím, že se vzdal plnění ze strany [jméno FO], přitom však zavázal žalobce k tomu, aby jí vyplatil dle smlouvy 90 000 Kč. Žalobce přitom vycházel z článku II. bod 3 dohody, kde smluvní strany „ dohodly a prohlašují, že k okamžiku ukončení příkazní smlouvy nemají a ani následně nebudou mít vůči sobě z titulu předmětné příkazní smlouvy žádná nevypořádaná práva, povinnosti závazky, pohledávky, či jiné nároky. Pokud by taková práva, povinnosti, závazky, pohledávky, či jiné nároky existovaly, uzavřením této dohody zanikají, resp. smluvní strany se jich vzdávají. „ Toto ustanovení nelze v žádném případě vyložit způsobem, jakým to činí žalobce. Tedy, že zatímco žalobce je povinen i nadále dle smlouvy plnit, [jméno FO] tak činit nemusí, [Anonymizováno] žalobce se svého nároku na plnění vzdal. Toto smluvní ustanovení se do smlouvy dostalo dle názoru soudu převzetím z jiné dříve uzavřené smlouvy, kde si strany narovnávaly vztahy z bezdůvodného obohacení a může být bráno jako pojistka, že ke dni ukončení spolupráce dne 29.2.2020 si strany vše vypořádají a nebudou po sobě nic dalšího požadovat, nikoli, že by se jedna, či druhá vzdávala plnění v období do 29.2.2020. Je zjevné, že takto smlouvu chápaly obě strany, neboť bylo prokázáno ( byť to žalobce činil sporným ), že i v lednu 2020 a únoru 2020 [jméno FO] svoji činnost pro žalobce vykonávala a žalobce ji také za tuto činnost uhradil sjednanou odměnu. Jako podstatné zjištění, které vyplynulo z dokazování, soud vidí dále skutečnost, že strany si v čl. V. bod 2 smlouvy uzavřené dne 16.12.2019 sjednaly, že „ odměna je splatná na základě faktury příkazníka, v níž bude uvedena specifikace provedených prací, jejich časový rozsah a účelně vynaložené náklady. „ Nepochybně tak splatnost faktury vázaly na to, že v ní [jméno FO] doloží specifikaci prací a bez toho nelze považovat fakturu za splatnou. Pokud čl. V. bod 4 smlouvy uvádí splatnost faktur na 14 pokračování - 25 - 7 C 64/2021 dnů, jde o ustanovení vztahující se k řádně vystavené ( tj. se specifikací prací ) faktury. Nikoli, že by samostatně, bez vazby a bez ohledu na výše v čl. V bod 2 uvedenou podmínku, stanovoval tento bod splatnost faktur. V řízení bylo prokázáno, že [jméno FO] tomuto ustanovení řádně nedostála ( specifikace byla provedena samostatně, mimo fakturu, bez vyčíslení času a nákladů ) a žalobce mohl plnění odmítnout. A to tím spíše, když tvrdí, že [jméno FO] již v roce 2020 činnosti dle smlouvy nevykonávala. Toto jeho tvrzení však považuje soud provedeným dokazováním za vyvrácené, když bylo doloženo, že ještě v roce 2020 plnila [jméno FO] pokyny marketingové ředitelky žalobce a zajišťovala PR akcí připravovaných na leden a únor. Včetně toho, že k žádosti vedení ( generálního ředitele [jméno FO] ) vyčíslila hodnotu žalobci bezplatně poskytnutých PR výstupů v médiích.

64. Ve vztahu k žalobcem uplatněnému nároku na náhradu škody v souvislosti s promlčenými pohledávkami vedenému původně pod sp.zn. 7 C 121/2021 soud uvádí, že důvodem pro jeho zamítnutí je ( pokud by existoval ) již promlčení uplatněného nároku, které žalovaný namítl. Jak bylo zjištěno, všechny žalobcem uváděné pohledávky, u nichž mělo dojít vinou neuvedených zaměstnanců žalobce k promlčení v důsledku nedostatku podkladů pro jejich vymáhání, byly splatné v období od 23.7.1999 do 26.8.2003. V důsledku plynutí objektivních promlčecích lhůt, jak jest blíže uvedeno níže v rámci právního posouzení věci ( bod 84 rozsudku ), došlo k promlčení nároku uplatněnému proti žalovanému. Soud se tak již nezabýval tímto nárokem z jiného pohledu, podotýká k tomu, že žalobce nedoplnil po poučení soudu, které konkrétní zaměstnance měl žalovaný vést k odpovědnosti za způsobenou škodu. Přitom, aby bylo možno uplatněnému nároku žalobce vyhovět, je soud přesvědčen o tom, že by bylo nutno posoudit, zda by vůbec byl žalobce ve sporu s takovým konkrétním zaměstnancem úspěšný. Až tehdy by bylo možno dospět k závěru, že žalobci nekonáním žalovaného vznikla škoda spočívající v tom, že se mu nedostalo plnění, kterého by jinak byl v soudním řízení dosáhl. Pro přijatý právní názor o promlčení nároku však soud žalobce již podrobněji nepoučoval.

65. U smluv uzavíraných mezi žalobcem a společností [právnická osoba]. ( 7 C 154/2021 ) má soud za prokázané, že šlo o v každém roce dvě odlišné smlouvy – smlouvu o inzerci a smlouvu o vzájemné spolupráci, z nichž v každé bylo poskytováno zčásti jiné plnění, a nadto byla dána specifická konstrukce úhrady poskytnutého plnění. Tvrdí-li žalobce, že ze strany [právnická osoba] bylo poskytnuto jedno plnění ( inzerce ), za které žalobce platil dvakrát, pomíjí konstrukci smluv a barterový charakter smlouvy o vzájemné spolupráci. Jak bylo zjištěno, cena inzerce sjednaná ve smlouvách o inzerci, byla významně nižší, než cena, jakou by žalobce jako běžný inzerent platil dle ceníku, když namísto 10 000 Kč + DPH za inzerát, platil u mutace JIH částku 4 810 Kč + DPH, u mutace ZÁPAD částku 3 330 Kč + DPH. Soud podotýká, že předložen byl aktuální ceník, nicméně podstatná je konstrukce smluv a jasné vyvrácení tvrzení žalobce, současně nepředpokládá, že by se během pár let ceny významně ( tak aby to mělo vliv na přijatý pohled soudu ) změnily. Z toho důvodu vyšel z aktuálního ceníku a nežádal po žalovaném, který tvrdil, že se ceny nezměnily, aby doložil ceník inzerce k letům 2019 a 2020. Za inzerci poskytovanou společností [právnická osoba] žalobci dle smlouvy o inzerci platil žalobce výrazně nižší cenu v hotovosti, přičemž část plnění ( a v tomto to zjevně mohlo zmást žalobce při kontrole smluv uzavřených za něj žalovaným ) byla plněna poskytnutím služeb, jak bylo stanoveno ve smlouvách o vzájemné spolupráci. Ve smlouvách o vzájemné spolupráci je totiž, kromě partnerství při pořádaných soutěžích a z toho vyplývající publicity žalobce ( tedy také propagace, či jinak nazýváno „ inzerce „ ), upraveno, že protiplněním [právnická osoba], oproti plnění žalobce, je také inzerce v regionálním tisku. Jinak řečeno výrazně nižší cena inzerce než ceníková ze smluv o inzerci, není čistou slevou. Ve smlouvě o vzájemné spolupráci totiž za pokračování - 26 - 7 C 64/2021 plnění službami poskytovanými žalobcem ( vouchery do probíhajících soutěží ) plní společnost [právnická osoba] nejenom propagací žalobce v rámci těchto soutěží ( nelze pominout, že i poskytnutý voucher a informace o něm je propagací žalobce ), ale také inzercí v regionálních novinách, kde inzeráty na konkrétní akce jsou zadávány již ze smlouvy o inzerci. Jak vysvětloval žalovaný, pokud byl ředitelem, byl zájem žalobce vždy ten, aby služby, které poptávali, měli zadarmo nebo skoro zadarmo, neboť neměli peníze. A za tyto služby pak nabízeli plnění svými službami. To je podstatou barterových smluv a důležité přitom je, že žalobce nebyl ani zdaleka v rámci jím poskytovaných služeb ( hotelových, konferenčních, wellness a sportovních ) využit. Skutečné využití kapacit [adresa] se pohybovalo, jak uvedl v podání vysvětlení JUDr. [jméno FO], na úrovni 30 % + - 15 % celkové kapacity. Získání reklamního prostoru, možnosti prezentace svých služeb bylo pro žalobce výhodné, neboť za poskytnutou inzerci nemusel hradit plnou cenu ( u smluv o vzájemné spolupráci byla plnění byla vzájemně započítávána ) a pro část poskytnutého plnění, tj. voucherů, neměl jiné ( placené ) využití. Nevyužité služby žalobce byly „měněny„ za reklamní prostor a možnost získávání klientely. Navíc z velké části se u plnění žalobce jednalo o green fee na golfové hřiště, tedy o přístup na golfové hřiště, vlastně umožnění hry na něm, s kteroužto službou nejsou spojeny pro žalobce náklady, resp. jiné náklady, než které už v rámci údržby hřiště stejně musí vynaložit. Smlouva byla revidována JUDr. [jméno FO], také on ji měl za výhodnou, skutečnost, že strany při jejím sjednání postupovaly uvážlivě, se dle soudu podává také z ustanovení, ve kterém si strany dohodly, že pokud by v průběhu plnění došlo k nepoměru mezi závazky smluvních stran, a to zejména nesplněním některé části nebo celého plnění, smluvní strany se zavázaly řešit tento problém vzájemnou dohodou, respektující účel této smlouvy.

66. A konečně pokud se jedná o smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a [právnická osoba] ( sp.zn. 7 C 172/2021 ) je soud přesvědčen, že žalobce přes poučení dané soudem ( srov. bod 61 rozsudku ) nedoplnil rozhodná tvrzení tak, jak byl poučen a žalobu nelze posoudit jinak, než jako nedostatečnou a chybnou. Žalobu postavil žalobce na tvrzení, že smlouvou o podmínkách spolupráce ze dne 2.1.2004 ve znění jejích dodatků, jejímž předmětem byla úprava vzájemných práv a povinností mezi smluvními stranami při poskytování služeb klientem členům [Anonymizováno], se žalobce zavázal k plnění, jež je extrémně nevyvážené, tedy absolutně neekvivalentní, a to ve prospěch [Anonymizováno], resp. jeho členů. Výše škody dle žalobce představuje rozdíl mezi skutečně poskytnutým plněním a plněním, které by jinak bylo uhrazeno v cenách v místě a čase obvyklých, což za období let 2017 až 2020 činí částku ve výši 737 620 Kč. Provedeným dokazování bylo zjištěno, že žalobce dle smlouvy poskytoval členům [Anonymizováno] v rámci jednoho roku 20 bezplatných menu ( tj. polévky a hlavního jídla v zámecké restauraci ). Výši takto poskytnutého plnění vyčíslil žalobce na částku 737 620 Kč, tj. v období let 2017 až 2020 bylo dle něho takto poskytnuto 5 674 menu za cenu 130 Kč. Bylo prokázáno, že menu v hodnotě 130 Kč žalobce hradil cateringové společnosti, částečně byly doloženy faktury, které by tvrzení žalobce o počtu poskytovaných menu odpovídaly. Ze strany žalovaného nebyl počet poskytnutých menu a uvedená částka za ně hrazená sporována. Podstatné ovšem je, že současně bylo prokázáno, že také ze strany [Anonymizováno] bylo žalobci poskytováno plnění. A to jednak jednoduše vyčíslitelné, spočívající v tom, že větší část poplatků registrovaných hráčů, členů [Anonymizováno], byla příjmem žalobce. Za druhé, již těžko vyčíslitelné, plnění spočívající v závazku členů [Anonymizováno] provádět činnosti zajišťující náležitou prezentaci, veřejné uvádění ve známost a doporučování žalobce, jeho golfového hřiště a hotelových služeb ( opět se tedy jako klíčová pro žalobce ukazuje jeho prezentace a zajištění klientely pro jeho nedostatečně naplněnou kapacitu služeb ). Dalším plněním byl rovněž přínos členů [Anonymizováno] při využití placených služeb žalobce, byť zde byly poskytovány slevy. pokračování - 27 - 7 C 64/2021 Žalovaný tvrdil ( ze strany žalobce to nebylo činěno sporným ), že počet členů [Anonymizováno] dosahoval 450, přitom jen z ročního poplatku 11 000 Kč za jednoho člena ( u právnických osob to bylo 22 000 Kč ), připadalo pro žalobce 9 000 Kč ( a 18 000 Kč u právnické osoby ). Minimálně by tedy roční příjem z poplatků ( nepočítaje v to první registraci, kdy byly poplatky vyšší ) činil částku 4 050 000 Kč, výše tohoto plnění by za uváděnou dobu let 2017 až 2020 dosáhla do výše 16 200 000 Kč. I v případě, kdy by počet členů činil 100, jak uváděl žalovaný pro dobu, kdy benefity byly zrušeny, činil by minimální příjem jen z ročních poplatků od členů [Anonymizováno] za dané období 3 600 000 Kč. Je zjevné, že vyčíslení oboustranných plnění by bylo velmi obtížné a zcela přesně je vyčíslit na straně [Anonymizováno], včetně přínosu spočívajícího v propagaci zámku a jeho hřiště, nelze. JUDr. [jméno FO] k této smlouvě vypověděl, že ji vypracoval osobně, s ekonomickou a odborně golfovou spoluprací pana [jméno FO] a přestože bylo vždy obtížné pro kontrolní orgány pochopit obsah této smlouvy a její velkou výhodnost pro žalobce, nakonec se to vždy podařilo. Tato smlouva jím byla totiž vytvořena ( z řady důvodů ) přímo a záměrně tak, aby byla podstatně, a nejen ekonomicky, výhodnější pro žalobce, než pro [Anonymizováno]. Pokud žalobce ze smluvního plnění poskytovaného žalobcem vybral pouze jednu jeho část a smluvní plnění poskytované ze strany [Anonymizováno], přestože byl poučen soudem, co jest třeba tvrdit, zcela pominul, nelze než uzavřít, že neunesl ani břemeno tvrzení, natož, aby svá tvrzení prokázal. Prokázal-li, že bylo poskytnuto bezplatné menu v určitém počtu, nesděluje tato informace nic o možné nevýhodnosti smlouvy.

67. Zjištěný skutkový stav soud posuzoval a hodnotil podle níže uvedených zákonných ustanovení.

68. Podle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákoník práce“ je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.

69. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení, jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění. Podle odstavce 5 tohoto ustanovení je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

70. Dle § 262 zákoníku práce výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel; způsobil-li škodu vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem nebo jeho zástupce, sám nebo společně s podřízeným zaměstnancem, určí výši náhrady škody ten, kdo statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo ustanovil.

71. Dle § 301 zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci; b) pokračování - 28 - 7 C 64/2021 využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly; c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni; d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

72. Podle § 38 odst. 1, písm. b) zák. práce vzniku pracovního poměru je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

73. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o majetku ČR“ majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností; jiným způsobem lze majetek použít nebo s ním naložit pouze za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem anebo tímto zákonem. Organizační složka si počíná tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku.

74. Podle § 27 odst. 1 zákona o majetku ČR hmotnou věc nebo její část, kterou organizační složka dočasně nepotřebuje k plnění funkce státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti, lze přenechat do užívání právnické nebo fyzické osoby. Obdobně lze postupovat v případě, že tak bude dosaženo účelnějšího nebo hospodárnějšího využití věci při zachování hlavního účelu, ke kterému organizační složce slouží, anebo je-li to účelné před konečným naložením s věcí, u které bylo v rámci příslušné organizační složky rozhodnuto o trvalé nepotřebnosti.

75. Dle § 27 odst. 3 zákona o majetku ČR v případě užívání podle odstavce 1 nesmí být nájemné sjednáno v nižší částce, než která jako nejvyšší možné nájemné vyplývá z regulace cen, a není-li tato regulace uplatněna, sjedná se nejméně ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá. Nevylučuje-li to zvláštní právní předpis anebo v případě věci v zahraničí rozhodné právo, sjedná se současně režim zvyšování nájemného a podle povahy věci též způsob rozúčtování cen a úhrady za veškeré poskytované plnění a služby spojené s užíváním. Bezúplatné užívání lze sjednat jen s osobami, jejichž hlavním účelem není podnikání, a pouze k zajištění výkonu státní správy v přenesené působnosti anebo pro účely sociální, humanitární, požární ochrany, ochrany obyvatelstva, integrovaného záchranného systému, vzdělávací, vědecké, kulturní, sportovní a tělovýchovné, ochrany přírody a péče o životní prostředí a práce s dětmi a mládeží; ustanovení věty druhé o sjednání způsobu rozúčtování cen a úhrady za veškeré poskytované plnění a služby spojené s užíváním se však použije obdobně.

76. Dle § 47 odst. 1 zákona o majetku ČR fyzické osoby, které z titulu svých funkcí nebo pracovního zařazení v organizačních složkách anebo z titulu pověření vykonávat za stát jeho práva akcionáře právně anebo jinak jednají ohledně majetku a plní další úkoly stanovené tímto zákonem, jsou povinny provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení osoby uvedené v odstavci 1 odpovídají za porušení stanovených povinností a za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů. Tím není dotčeno uplatňování odpovědnosti a sankcí vůči organizačním složkám podle zvláštních právních předpisů. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení smluvním přenesením výkonu činností uvedených v odstavci 1 na jinou osobu se odpovědnosti podle odstavce 2 nelze zprostit. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení organizační složka v případě vzniku škody na majetku, se kterým je příslušná hospodařit, bez zbytečného odkladu posoudí uplatnění nároku na náhradu škody vůči osobě odpovědné podle odstavce 2 a pořídí o tom záznam. pokračování - 29 - 7 C 64/2021 77. Podle § 106 odst. 1 zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákona ve znění účinné do 31.12.2013 ( dále obč. zák. ) se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

78. Podle § 106 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

79. Podle § 100 odst. 1 obč.zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

80. Podle § 3036 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1.1.2014 ( dále jen o.z. ) podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

81. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Škodou se tu rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (tj. majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. V řízení o náhradu škody podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit [srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a posléze i prokázat [srov. § 101 odst. 1 písm. b) a 120 odst. 1 o. s. ř.] všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil; není proto dána jeho odpovědnost za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele (§ 250 odst. 2, § 257 odst. 4 zák. práce), případně zaviněním jiného zaměstnance (§ 257 odst. 5 zák. práce) nebo třetích osob vně zaměstnavatele (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3555/2013, uveřejněného pod č. [hodnota] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015). Též podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2015, sp.zn. 21 Cdo 4238/2014, je pro vznik odpovědnosti zaměstnance za škodu třeba kumulativní splnění všech 4 shora uvedených podmínek. Tedy, bude-li zjištěno, že chybí, byť jediný z předpokladů odpovědnosti za škodu, aniž by bylo třeba dalšího dokazování, nelze odpovědnost za škodu u zaměstnance shledat.

82. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ( viz. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.3.2015 sp.zn. 21 Cdo 4238/2014 ) o porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním jde tehdy, jedná-li zaměstnanec ( v podobě konání nebo opomenutí) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v rozporu s povinnostmi, které mu byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Porušení pracovních povinností zaměstnancem (protiprávnost jeho jednání) vyjadřuje objektivní stav, který tu buď je, nebo není a který nastává bez ohledu na to, zda zaměstnanec ho chtěl způsobit nebo zda věděl, že může nastat. Od porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním je třeba pokračování - 30 - 7 C 64/2021 odlišovat zavinění, které vyjadřuje psychický ( vnitřní ) vztah zaměstnance ke svému jednání (konání nebo opomenutí), jímž porušil své pracovní povinnosti, a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání. O porušení pracovních povinností, které způsobilo škodu, ve formě úmyslu ( úmyslné zavinění ) jde tehdy, jestliže zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit a chtěl ji způsobit ( úmysl přímý), nebo tehdy, jestliže zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit, a jestliže v případě, že ji způsobí, s tím byl srozuměn ( úmysl nepřímý ). Zavinění zaměstnance ve formě nedbalosti (nedbalostní zavinění) je dáno tehdy, jestliže zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí ( nedbalost vědomá ), nebo tehdy, jestliže zaměstnanec nevěděl, že škodu může způsobit, ačkoliv o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl ( nedbalost nevědomá ). Protože zavinění je projevem psychického ( vnitřního ) vztahu zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání, nemůže být - stejně jako všechny projevy psychického ( vnitřního ) života lidí - samo o sobě předmětem dokazování. Způsobilým předmětem dokazování mohou být pouze skutečnosti ( jevy ) vnějšího světa; to platí i o dokazování zavinění zaměstnance jakožto předpokladu obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení § 250 zákoníku práce. Má-li být tedy v občanském soudním řízení prokázáno zavinění zaměstnance ve smyslu ustanovení HYPERLINK "https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=onrf6mrqga3f6mrwgixhazrsguya&refSource=text" § 250 odst. 3 zákoníku práce, z uvedeného vyplývá, že se tak může stát jen nepřímo, a to prokázáním takových skutečností, jejichž prostřednictvím se psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání projevuje navenek, tedy - řečeno jinak - prokázáním skutečností, z nichž lze dovodit, zda zaměstnanec chtěl svým protiprávním jednáním způsobit škodu a zda věděl, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu, popřípadě zda o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Skutečnostmi, v nichž se projevuje psychický ( vnitřní ) vztah zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání ( škodě ), jsou zejména okolnosti škodní události ( okolnosti, za nichž došlo k protiprávnímu jednání zaměstnance a ke škodě ). Spočívá-li však zavinění zaměstnance ve formě nevědomé nedbalosti, tedy nevěděl-li zaměstnanec vůbec, že by škodu mohl způsobit ( a samozřejmě škodu nechtěl způsobit ), musí být vzato v úvahu, že v tomto případě je ( z pohledu dokazování ) významné zejména to, zda zaměstnanec o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl; významné tu proto nejsou jen okolnosti škodní události, ale především jeho osobní poměry, z nichž lze dovodit, že zaměstnanec si měl a mohl být vědom toho, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu.

83. Ke smlouvám uzavřeným s [jméno FO] ( 7 C 64/2021 ) soud uzavřel, že žalobci žádná škoda nevznikla a pokud by i nějaká škoda vnikla, nebylo by možno shledat příčinnou souvislost mezi jednání žalovaného a touto škodou. Žalovaný nezavázal žalobce k plnění ve vztahu k [jméno FO], přičemž sám se měl protiplnění vzdát. Takto nelze uzavřené smlouvy, jak je výše uvedeno, vyložit. Pokud by se již měly strany plnění vzdát, tak se ho vzdávaly obě strany, ani zde nelze výklad žalobce shledat přiléhavým. Nekalé jednání, které se žalobce snaží žalovanému při uzavírání smlouvy dne 19.12.2019 přičíst, soud neshledává. Naopak soud má za to, že smluvně se žalovaný při uzavírání smluv ( resp. JUDr. [jméno FO], který pro žalobce smlouvy k podpisu žalovanému připravoval ) snažil zajistit, aby bylo možno plnění kontrolovat, když součástí faktur měla být jeho specifikace a to i včetně časového rozsahu a účelně vynaložených nákladů. To, že tak žalobce nečinil, plnění poskytované [jméno FO] nekontroloval, a bez dalšího v roce 2020 vystavené faktury uhradil, aniž by byly splatné, nelze klást k tíži žalovaného. Jinak řečeno nelze shledat příčinnou souvislost s možnou škodou ( soud podotýká, že žádnou škodu ani neshledal, když má za prokázané, že [jméno FO] v roce 2020 činnost pro žalobce vykonávala ) a jednáním žalovaného za situace, kdy o plnění rozhodlo nové vedení žalobce. Přitom dle výkladu pokračování - 31 - 7 C 64/2021 splatnosti faktur žalobce plnit nemusel, mohl si nechat dle dohody přesně specifikovat provedené práce a jejich časovou náročnost. Pokud pak žalobce vykládal ustanovení z dohody o ukončení spolupráce za vzdání se nároku, tak jak to v podané žalobě činil, nelze pominout, že by se toto vzdání se nároku vztahovalo na obě smluvní strany. V každém případě, měl-li žalobce pochybnosti o plnění poskytnutém ( či dle jeho názoru neposkytnutém ) ze strany [jméno FO], pak neměl na vystavené faktury plnit. A pokud přesto plnil, nelze úspěšně tvrdit, že za případnou vzniklou škodu je odpovědný žalovaný. Výrokem III. soud proto žalobu v této části zamítl.

84. K nároku na náhradu škody uplatněnému žalobcem ( původně pod sp.zn. 7 C 121/2021 ) soud uvádí, že podle přechodných ustanovení § 3036 o.z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle úpravy zák.č. 40/1964 Sb., obč. zák. pro promlčení práva na náhradu škody platí, že se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá ( subjektivní promlčecí doba - § 106 odst. 1 obč.zák. ), nejpozději se však právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví ( objektivní promlčecí doba - § 106 odst. 2 obč. zák. ). Vzájemný vztah těchto promlčecích dob je takový, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že by poškozenému ještě běžela i druhá promlčecí doba. Po provedeném řízení má soud za prokázáno, že bezesporu chybí úmyslné zavinění ve vztahu k potencionálně způsobené škodě. Pro účely posouzení otázky promlčení tedy vycházel v tomto případě ( 7 C 121/2021 ) z běhu 3 leté promlčecí doby. Jak bylo zjištěno, všechny žalobcem uváděné pohledávky, u nichž mělo dojít vinou neuvedených zaměstnanců žalobce k promlčení v důsledku nedostatku podkladů pro jejich vymáhání, byly splatné v období od 23.7.1999 do 26.8.2003. K promlčení nároků plynoucích ze všech neuplatněných pohledávek tak došlo nejpozději po uplynutí 3 let od jejich splatnosti, tj. v rozmezí mezi 22.7.2002 až 25.8.2006. Nejpozději do dne 25.8.2006 tak bylo žalobci známo, že jeho zaměstnanci měli v důsledku nezajištění podkladů ke smluvním vztahům způsobit škodu spočívající v tom, že pro tento nedostatek nebyly pohledávky uplatněny před soudem a nedošlo tak k plnění ze strany dlužníků. Období od 22.7.2002 do 25.8.2006 je tak období, kdy žalobci vznikla ( měla vzniknout ) škoda způsobená jeho zaměstnanci. Plynutím 3 leté promlčecí lhůty se tak v období od 22.7.2005 do 25.8.2009 promlčelo právo žalobce po těchto zaměstnancích škodu vymáhat. Toto období je tak nutno brát jako období, v němž u jednotlivých promlčených pohledávek v důsledku toho, že nebyla podána včas žaloba vůči zaměstnancům, měla vznikat škoda, kterou žalobce uplatňuje podanou žalobou. Promlčení nároku vůči zaměstnanci v důsledku nekonání žalovaného by totiž byl počátek, od kterého je možno mít za to, že by vznikla škoda, kterou by bylo možno po žalovaném u soudu uplatnit. Právo na náhradu škody vůči žalovanému se tak u daných pohledávek promlčeno uplynutím 3 leté promlčecí lhůty v období od 22.7.2008 do 25.8.2012. Žaloba byla přitom podána dne 5.3.2021, námitku promlčení žalovaný řádně uplatnil a podle § 101 odst. 1 obč.zák. tak nelze žalobci promlčené právo ( pokud by vůbec existovalo ) přiznat, neboť uplynuly objektivní promlčecí lhůty. K námitce žalobce spočívající v pohledu, že uplatnění námitky promlčení ze strany žalovaného je rozporné s dobrými mravy, uvádí soud, že tento pohled nesdílí. Ani z žalobcem předkládané judikatury nelze dle soudu tento názor přijmout. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 25 Cdo 1839/2000, dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu pokračování - 32 - 7 C 64/2021 k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Také nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 3358/20 uvádí, že promlčení je zákonným institutem přispívajícím k jistotě v právních vztazích a jeho namítnutí dobrým mravům zásadně neodporuje. Výjimkou jsou situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Žalovaný se nikterak nepodílel na tom, že došlo k opožděnému uplatnění nároku, rozpor námitky promlčení s dobrými mravy, který i dle výše uvedených rozhodnutí lze shledat zcela výjimečně, by soud shledal v případě, kdy by se žalovaný vlastní činností na uplynutí promlčecí lhůty podílel, kdy by nějakým vlastním „ nekalým „ jednáním k tomuto promlčení přispěl. Navíc nelze shledat další podmínku, jíž je nepřiměřená tvrdost uplatnění této námitky vůči žalobci, ve srovnání s důvody, pro které své právo neuplatnil. Soud podotýká, že u žalobce probíhaly pravidelné audity a nesdílí zcela pohled žalobce, že v důsledku setrvávání žalovaného ve funkci statutára bylo vyloučeno nárok uplatnit dříve. Aniž by bylo třeba se dále zabývat ve vztahu k tomuto nároku otázkou odpovědnosti žalovaného za škodu, soud žalobu v této části výrokem IV. zamítl.

85. Ke smlouvám uzavřeným mezi žalobcem a společností [právnická osoba] ( vedeno původně pod sp.zn. 7 C 154/2021 ) uvádí soud, že po provedeném dokazování považuje za vyloučené tvrzení žalobce, že žalovaný za jedno plnění poskytované mu společností [právnická osoba], a to inzerci v regionálním tisku a webu platil ze dvou smluv, dvojím plněním. Konstrukce žaloby je mylná a značí nepochopení smluvních vztahů, které je nutno posuzovat společně. Provázání obou pro rok 2019 a pro rok 2020 uzavřených smluv ( o inzerci a o vzájemné spolupráci ) je popsáno a vysvětleno shora v bodě 65 rozsudku. U těchto smluv se jednalo zčásti o tzv. barterové plnění uzavírané, mimojiné, s cílem získat reklamní prostor a přístup k prezentaci žalobce a jeho služeb ( když jejich naplněnost nedosahovala ani poloviny ) pro potencionální klientelu, aniž by za to bylo nutné hradit ( v plné výši ) finanční prostředky, jichž se právě pro nenaplněnost kapacity žalobci nedostávalo. Žalobci byly ze strany společnosti [právnická osoba] poskytovány dva druhy plnění, jednak to byla jednorázově uveřejňovaná inzerce, její obsah byl naplňován jednotlivými dílčími objednávkami, učiněnými žalobcem ( inzerentem ) a doručenými [právnická osoba] jako vydavateli. [právnická osoba] to bylo uvádění žalobce spolu s jeho logem jako partnera probíhajících soutěží a z toho vyplývající publicita žalobce. To jsou dvě odlišná plnění, přičemž cílem obou byla propagace žalobce. Část plnění žalobce ze smlouvy o vzájemné spolupráci ( šlo přitom pouze o účetní operaci, kdy nedocházelo k vlastnímu finančnímu plnění, pohledávky ve shodné výši byly započítávány ) se přitom vztahovala k jednorázově uveřejňované inzerci akcí žalobce. Tím bylo možno docílit toho, že faktické finanční plnění za tuto inzerci bylo výrazně nižší, než by tomu bylo v případě, že by smlouva o inzerci byla uzavřena samostatně, bez současně uzavírané smlouvy o spolupráci. Poskytnutá plnění ze smluv byla minimálně vzájemně odpovídající a žádná škoda žalobci nevznikla. Jak je výše uváděno za poskytnutou inzerci nemusel žalobce hradit plnou cenu ( u smluv o vzájemné spolupráci byla plnění byla vzájemně započítávána ) a pro část poskytnutého plnění, tzv. voucherů, neměl jiné ( placené ) využití. Nevyužité služby žalobce byly „měněny„ za pokračování - 33 - 7 C 64/2021 reklamní prostor a možnost získávání klientely. Navíc z velké části se u smlouvy o vzájemné spolupráci u plnění žalobce jednalo o omezené umožnění hry na golfovém hřišti, s kteroužto službou nejsou spojeny pro žalobce jiné náklady, než které stejně musí vynaložit. Strany si také dohodly, že pokud by v průběhu plnění došlo k nepoměru mezi závazky smluvních stran, a to zejména nesplněním některé části nebo celého plnění, budou řešit tento problém vzájemnou dohodou, respektující účel této smlouvy. Protože žalobci žádná škoda nevznikla, žalovaný ani neporušil žádnou pracovní povinnost, soud žalobu v této části ve výroku V. zamítl.

86. U smlouvy uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] ( [Anonymizováno] ) postavil žalobce svoji žalobu na tvrzení, že touto smlouvou, jejímž předmětem byla úprava vzájemných práv a povinností mezi smluvními stranami při poskytování služeb klientem členům [Anonymizováno], se žalobce zavázal k plnění, jež je extrémně nevyvážené, tedy absolutně neekvivalentní, a to ve prospěch [Anonymizováno], resp. jeho členů. Výše škody dle žalobce představuje rozdíl mezi skutečně poskytnutým plněním a plněním, které by jinak bylo uhrazeno v cenách v místě a čase obvyklých, což za období let 2017 až 2020 činí částku ve výši 737 620 Kč. Protože ve smlouvě bylo upraveno vícero různých plnění, jež si strany dle této smlouvy, či ve vazbě na ni, měly poskytovat a žalobcem uváděná tvrzení byla nedostatečná, byl soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Zejména byl vyzván k doplnění tvrzení, jaké plnění a v jaké hodnotě bylo poskytnuto ze strany [právnická osoba] žalobci v letech 2017 až 2020, a co bylo naopak ze strany žalobce poskytnuto a v jaké hodnotě [Anonymizováno] v daném období 2017 až 2020. Tedy, aby uvedl rozhodná tvrzení, jak dospěl k výši žalované škody, a to s uvedením jednoznačných konkrétních údajů. K doplněným tvrzením měl žalobce navrhnout důkazy s tím, že mu bylo dáno poučení, že pokud by tak neučinil, mohl by být stižen neúspěchem ve sporu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Jak je již výše uvedeno, žalobce pouze vysvětlil, že škodou je podle něho částka odpovídající ceně hrazené žalobcem za bezplatné menu poskytované členům [Anonymizováno] v letech 2017 až 2020, neboť za tato menu nebylo poskytnuto protiplnění. Dle soudu tak nevyhověl jeho výzvě formulované v daném poučení s následky, na něž byl v rámci poučení upozorněn. Soud chápe, že nebylo jednoduché dané výzvě dostát, neboť vyčíslení vzájemně si poskytovaných plnění dle smlouvy mohlo být obtížné a v části takto poskytovaného plnění ze strany [Anonymizováno] těžko proveditelné. Nicméně, pokud už se žalobce rozhodl žádat po žalovaném úhradu částky přesahující sedm set tisíc korun a vyvolat k tomu soudní řízení s tvrzením, že uzavřená smlouva je extrémně nevyvážená a poskytovaná plnění absolutně neekvivalentní, pak měl být připraven, uvést jasné vyjádření, z jakých skutečností jeho tvrzení vyplývá. Tedy měl být připraven vyjádřit se ke smlouvě, jak ve vztahu k jednotlivým plněním, tak i ve vztahu k celku a podat soudu konkrétní a ucelený obraz o tom, v čem má být spatřena extrémní nevyváženost této smlouvy a absolutní neekvivalentnost z ní vyplývajících plnění. Bez takové rozvahy není možno uzavřenou smlouvu posoudit a shledat, zda skutečně je či není plnění poskytované podle ní vzájemně srovnatelné, a činit podle toho další závěry o možné škodě a odpovědnosti za ni. Proto byl žalobce vyzván k doplnění rozhodných tvrzení. Této výzvě však žalobce nedostál. Není možno, vytrhnout z celého komplexu práv a povinností plynoucích stranám ze smlouvy jeden benefit, ostatní zcela pominout a tvrdit, že sjednáním tohoto benefitu vznikla žalobci škoda. Pokud žalobce nezvážil veškerá práva a povinnosti ze smlouvy, nemůže s úspěchem tvrdit, že je smlouva nevyvážená. Protože žalobce přes poučení dané soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neuvedl dostatečně rozhodná tvrzení a nenabídl důkazy k jejich prokázání, nevyhověl dané výzvě a soud žalobu v této části výrokem VI. zamítl. pokračování - 34 - 7 C 64/2021 87. Nadto k tomu soud dodává, že je zjevné a žalobce to ani nesporoval, že z činnosti [Anonymizováno] plynul žalobci příjem z poplatků ( který by byl jednoduše vyčíslitelný ) a další již těžko vyčíslitelné plnění ( zisk ) plynoucí žalobci z toho, že členové klubu, jejich rodiny, přátelé a známí jistě konzumovali ( a hradili ) služby ( hotelové, restaurační apod. ) nabízené žalobcem, nad rámec poskytnutého bezplatného menu. Naplňovali tak nedostatečně vytíženou kapacitu žalobce, k čemuž měl přispívat i jejich závazek uvádět ve známost žalobce a doporučovat jeho golfového hřiště a hotelové služby. Soud by měl tedy za to ( byť bez tvrzení a důkazů se jedná pouze o odhad ), že nevyváženost smlouvy a vznik škody by i po doplnění tvrzení ( tím spíše za odpovídá-li žalobcem uváděný počet členů klubu ), bylo jen obtížné shledat.

88. Výroky I. a II. jsou odůvodněny skutečností, že v daném rozsahu žalobce po podání žalob své nároky omezil. Ve věci vedené původně pod sp.zn. 7 C 169/2021 vzal tuto žalobu při jednání dne 21.4.2023 zcela zpět. Ve věci vedené původně pod sp.zn. 7 C 154/2021 vzal žalobu částečně zpět podání ze dne 2.6.2023 co do částky 30 863 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1.10.2020 do zaplacení. Žalovaný s danými zpětvzetím žaloby souhlasil a soud tak podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. řízení v části, kdy byly žaloby vzaty zpět, zastavil.

89. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ( a ve vztahu k části řízení, která byla zastavena dle § 146 odst. 2, věta prvá o.s.ř. ) a přiznal ve sporu zcela úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení.

90. Při určení jejich výše vycházel z toho, že ve věci byly původně žaloby později spojené ke společnému projednání vedeny samostatně, vycházel přitom též z vyúčtování podaného soudu zástupkyní žalovaného. Do spojení věcí ke společnému projednání účtovala zástupkyně žalovaného vždy 2 úkony právní služby v každé věci, a to převzetí a přípravu zastoupení - § 11 odst. 1, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ( dále jen A.T. ) a vyjádření k žalobě - § 11 odst. 1, písm. d) A.T., za které jí přísluší odměna dle § 7 a § 8 odst. 1 A.T., a to z tarifní hodnoty 90 000 Kč ( původní řízení sp.zn. 7 C 64/2021 ), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 4 700 Kč, za dva úkony pak odměna činí 9 400 Kč; z tarifní hodnoty 739 448,20 Kč (původní řízení sp.zn. 7 C 121/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 11 260 Kč, za dva úkony pak odměna činí 22 520 Kč; z tarifní hodnoty 129 500 Kč (původní řízení sp.zn. 7 C 154/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 6 300 Kč, za dva úkony pak odměna činí 12 600 Kč; z tarifní hodnoty 28 400 Kč (původní řízení sp.zn. 7 C 169/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 2 260 Kč, za dva úkony pak odměna činí 4 520 Kč; a z tarifní hodnoty 737 620 Kč (původní řízení sp.zn. 7 C 172/2021), výše odměny za jeden úkon právní služby činí 11 260 Kč, za dva úkony pak odměna činí 22 520 Kč; celková výše odměny za tuto fázi řízení činí 71 560 Kč.

91. Po spojení věcí ke společnému projednání byla přiznána odměna z tarifní hodnoty spojených řízení (dle § 12 odst. 3 A.T.), která činila výši 1 724 968,20 Kč, a to ve výši 15 220 Kč (dle § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu) za každý ze dvou úkonů právní služby ( vyjádření ve věci samé ze dne 1.3.2023 - § 11 odst. 1, písm. d) A.T., a účast na jednání soudu dne 31.1.2023 přesahující dvě hodiny a tedy za dvojnásobnou odměnu ) - § 11 odst. 1, písm. g) A.T., celkem tedy odměna ve výši 45 660 Kč. pokračování - 35 - 7 C 64/2021 92. Po částečném zpětvzetí žaloby při jednání dne 21.4.2023 se předmětem řízení stal nárok na zaplacení částky 1 696 568,20 Kč a odměna za úkony právní služby, jež byla počítána z této tarifní hodnoty, činí 15 100 Kč a byla přiznána za jeden úkon právní služby: účast na jednání soudu dne 21.4.2023, celkem tedy odměna ve výši 15 100 Kč.

93. A po částečném zpětvzetí žaloby podáním ze dne 2.6.2023 se předmětem řízení stal nárok na zaplacení částky 1 665 705,20 Kč a odměna za úkony právní služby, jež byla počítána z této tarifní hodnoty, činí 14 980 Kč a byla přiznána za dva úkony právní služby: podání ze dne 15.6.2023 a účast na jednání soudu dne 16.6.2023 přesahující dvě hodiny a tedy za dvojnásobnou odměnu, celkem tedy odměna ve výši 44 940 Kč. Celková výše odměny za celé řízení byla přiznána v částce 177 260 Kč.

94. K tomu nutno připočíst přiznanou paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 [právnická osoba].) za 15 shora uvedených úkonů právní služby, tj. částku 4 500 Kč a 21% DPH jak z odměny, tak paušální náhrady hotových výdajů, tj. částku ve výši 38 169,60 Kč.

95. Celková výše přiznané náhrady nákladů řízení tak činí 219 929,60 Kč. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůty ( § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).