7 C 65/2017-135

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] o zaplacení částky 57 884 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 57 884 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 542 Kč od 15. 9. 2016 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 342 Kč od 15. 10. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 50 339,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 21. 3. 2017 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 57 884 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že účastníci dne 1. 10. 2015 uzavřeli smlouvu o pronájmu majetku, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytovat žalované k dočasnému užívání komunikační zařízení, a to k technickému zajištění výkladu průvodců při zájezdech pořádaných žalovanou. Účastníci spolupracovali dlouhodobě, přičemž žalobkyně vždy na základě předchozí objednávky poskytovala žalované potřebný počet komunikačních zařízení a žalovaná za tyto služby platila ujednanou cenu za nájem jednotlivých zařízení dle celkového počtu. Žalovaná však neuhradila ničeho za měsíc srpen a září 2016, přičemž za srpen 2016 žalovaná použila celkem 1 041 ks, na základě čehož žalobkyně vystavila fakturu č. [rok] na částku 31 542 Kč, splatnou ke dni 14. 9. 2016, a dále za září 2016 žalovaná použila celkem 924 ks, na základě čehož žalobkyně vystavila fakturu č. [rok] na částku 26 342 Kč, splatnou ke dni 14. 10. 2016. Žalovaná i přes výzvy neuhradila ničeho.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, nárok žalobkyně zcela neuznala. Žalovaná zpochybnila, že by došlo k platnému uzavření smlouvy o pronájmu majetku ve smyslu ust. § 164 o. z., neboť tuto smlouvu podepsal pan [příjmení] [příjmení], který dne 1. 10. 2015 nebyl jednatelem, zaměstnancem ani obchodním partnerem žalované, neboť byl do funkce jednatele jmenován až na základě rozhodnutí jediného společníka žalované dne [datum]. Žalobkyně tak nemohla být v dobré víře ve smyslu ust. § 430 odst. 2 o. z. ohledně oprávnění pana [příjmení] uzavřít předmětnou smlouvu. Podle názoru žalované je na místě aplikovat ust. § 440 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Žalovaná proto uzavřela, že ve věci není pasivně legitimována a žalobkyně by se tak svého nároku měla domáhat právě po panu [příjmení]. Navíc zdůraznila, že žalobkyní tvrzené objednávky měly být za žalovanou činěny paní [jméno] [příjmení], přičemž žalované není nic známo o tom, na základě jakého oprávnění uvedená osoba v zastoupení žalované tyto objednávky činila. Rovněž postup, jakým měly být tyto objednávky činěny, neodpovídá ujednáním obsaženým ve smlouvě. Dle čl. 2 odst. 2.7. smlouvy měly být objednávky činěny zplnomocněným zástupcem žalované prostřednictvím e-mailové adresy [email]. Žalobkyně přitom nedoložila oprávnění paní [příjmení] činit tyto objednávky ani skutečnost, že tyto objednávky byly činěny prostřednictvím uvedené e-mailové adresy. Žalovaná dále sporovala samotné poskytnutí komunikačních zařízení, když nebylo prokázáno, že žalovaná by si předmětné služby objednala a žalobkyně tyto skutečně poskytla. Poskytnutí plnění přitom bylo vyvráceno i svědectvím pana [příjmení], který uvedl, že v rozhodném období roku 2016 pracoval jako kurýr komunikačního zařízení na základě smlouvy se žalobkyní, kdy dodával dle pokynů žalobkyně komunikační zařízení zákazníkům žalobkyně. K rozhodnému období srpna a září 2016 tento svědek výslovně uvedl, že komunikační zařízení dodával společnosti„ [anonymizována dvě slova]“ O tom, že by mělo v této době být dodáno komunikační zařízení také žalované, nevypověděl svědek ničeho. Nadto v předmětném období (srpen a září 2016), kdy měly být jednotlivé objednávky v rámci údajného trvání smlouvy činěny, se paní [příjmení] nacházela v pracovní neschopnosti, a to v době od [datum] do [datum]. Minimálně objednávky za září 2016 tak nemohla paní [příjmení] podepsat a její podpis na nich je tak prokazatelně zfalšovaný, popř. tyto objednávky byly vystaveny až dodatečně. Žalovaná taktéž zpochybnila věrohodnost výpovědi svědka pana [příjmení], když tuto považuje za nevěrohodnou, neboť jeho současná podnikatelská činnost je konkurenčního charakteru k žalované, jeho výpověď tak byla motivována snahou co nejvíce poškodit žalovanou. Mimo to aktuálně je zaměstnankyní pana [příjmení] paní [příjmení]. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobkyně k tvrzením žalované uvedla, že byla v dobré víře ohledně oprávnění pana [příjmení] zastupovat žalovanou, neboť tento se vždy prezentoval jako zástupce žalované, nadto v rámci svého výslechu potvrdil, že uvedenou smlouvu uzavíral na pokyn pana [příjmení] (pozn. soudu: [jméno] [příjmení] je od [datum] jediným společníkem žalované). Žalovaná rovněž nerozporovala poskytnutí služeb dle smlouvy, účastníci vždy jednali v souladu se smlouvou popř. obchodní zvyklostí mezi nimi. Žalobkyně přitom zdůraznila, že žalované poskytovala plnění od října 2015 do září 2016, když všechny faktury až do července 2016 byly uhrazeny. Žalobkyně upřesnila, že přesné místo a čas předání přístrojů bylo standardně domlouváno s žalovanou většinou telefonicky prostřednictvím kurýrů žalobkyně. Předání přístrojů zajišťovali kurýři, kteří zákazníkům vždy předali zásilku se všemi objednanými zařízeními, která vždy obsahovala i dodací list. Dodací list byl podepsán přebírajícím - většinou průvodcem. Přístroje se vracely na předem smluveném místě, kurýrům byla průvodcem předána zásilka s přístroji a podepsaným dodacím listem, kurýr na dodací list potvrdil svým podpisem převzetí zásilky a zásilku vrátil žalobkyni, jak bylo doloženo. Rovněž faktury byly žalované doručovány prostřednictvím e-mailové adresy [email], která je oficiální e-mailovou adresou žalované, a dále i poštou. Žalobkyně přitom zdůraznila, že proces doručování faktur byl od roku 2015 stejný, když opakovaně docházelo k pronájmu zařízení podle smlouvy, jakož i k zaplacení za tyto služby, a to za trvání funkce [příjmení] [příjmení], jakožto jednatele žalované.

4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

5. Z notářského zápisu ze dne 14. 10. 2015, sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], soud zjistila, že jediný společník žalované rozhodl o změně názvu obchodní firmy a jmenoval pana [příjmení] [příjmení] jednatelem žalované.

6. Ze smlouvy o pronájmu majetku ze dne 1. 10. 2015 soud zjistil, že za žalovanou smlouvu podepsal„ jednatel [příjmení] [příjmení]“, přičemž předmětem smlouvy byl pronájem souprav komunikačních zařízení pro jejich používání průvodcem a účastníky výletu během provádění skupinových prohlídek. Cena za pronájem přístroje na 1 den činila 16 Kč bez DPH, služba delegáta pak 100 Kč hod. bez DPH. Dále bylo ujednáno, že dodání kurýrem na zákazníkem uvedené místo a sběr souprav po skončení prohlídky pro skupiny od 10 osob je v ceně pronájmu, u prohlídek do 9 osob pak 100 Kč bez DPH. Objednávku zadává zplnomocněný zástupce nájemce prostřednictvím e-mailu [email].

7. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované soud zjistil, že pan [příjmení] [příjmení] byl jednatelem žalované od 14. 10. 2015 do 7. 9. 2016 (zapsáno 19. 10. 2015, vymazáno 8. 10. 2016). Před a po uvedeném období byl jednatelem žalované pan [jméno] [příjmení].

8. Ze svazku„ [anonymizována dvě slova]“ za měsíc srpen a září 2016 má soud za prokázané, že na těchto dodacích listech je vždy uveden počet komunikačních zařízení, které byly připraveny a které byly reálně použity, rovněž je zde výslovně uvedeno označení obchodní firmy žalobkyně i žalované. Každý dodací list rovněž obsahuje označení průvodce a kurýra, který komunikační zařízení předával průvodci a následně je po skončení prohlídky opět od něj vybíral zpět. V levém horním rohu je rovněž odkaz na webovou stránku [webová adresa], což koresponduje se smlouvou.

9. Ze svazku objednávek služeb v období srpna až září 2016 soud zjistil, že v souladu s uzavřenou smlouvou o pronájmu byly opakovaně objednány komunikační soupravy, přičemž za žalovanou (nájemce) byly písemné objednávky podepsány paní [jméno] [příjmení], která ke svému jménu a podpisu rovněž připojila název obchodní firmy žalované.

10. Z přehledu vydaných faktur a ze svazku faktur za období říjen 2015 až červenec 2016 má soud za prokázané, že žalobkyně vystavila žalované celkem 12 faktur v celkové částce 257 769 Kč.

11. Z faktury č. [rok] ze dne 31. 8. 2016, na částku 31 542 Kč splatnou dne 14. 9. 2016, a faktury č. [rok] ze dne 30. 9. 2016, na částku 26 342 Kč splatnou dne 14. 10. 2016, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované za poskytnuté služby za měsíc srpen a září 2016 uvedené částky.

12. Z výpisů z účtu žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná poskytnuté služby uhradila za všechny předcházející měsíce od počátku uzavření smlouvy, tj. za služby poskytnuté za období říjen 2015 až červenec 2016, tedy celkem 10 plateb.

13. Z e-mailové historie soud zjistil, že„ [anonymizována dvě slova] [rok]“ (pozn. soudu: jedná se o fakturu č. [rok] na částku 31 542 Kč – viz shora), byla zaslána žalované dne 5. 9. 2016 na e-mail [email] (pozn. soudu: dle print screenu ze dne 17. 12. 2018 se jedná o oficiální e-mail žalované) a [email]. Na uvedené adresy byla rovněž doručena„ [anonymizována dvě slova] [rok]“ (pozn. soudu: jedná se o fakturu č. [rok] na částku 26 342 Kč – viz shora)

14. Z potvrzení o pracovní neschopnosti paní [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato byla v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum].

15. Z výslechu svědka [příjmení] [příjmení] vyplynulo, že smlouvu o pronájmu komunikačních zařízení podepsal na pokyn pana [příjmení] (pozn. soudu – společník žalované), neboť se tou dobou stal jednatelem žalované, v době podpisu smlouvy už bylo zřejmé, že bude jednatelem. Svědek byl původně zaměstnancem [právnická osoba] [anonymizováno], když vedení těchto společností se domluvilo na spolupráci při pořádání výletů, když tyto výlety se objednávaly právě u [právnická osoba] [anonymizováno]. Následně se domluvilo, že [právnická osoba] [anonymizováno] bude dodávek klienty a žalovaná bude pořádat samotné výlety. Pro potřeby těchto výletů dodávala právě žalobkyně uvedená komunikační zařízení. Objednávky se prováděly buď e-mailem nebo telefonicky, a to různými zaměstnanci včetně paní [příjmení]. Poté byla objednávka stejným způsobem potvrzena. Následně byly tyto služby vyúčtovány žalované prostřednictvím faktur, přičemž pokyn k proplacení dával pan [příjmení]. Svědek faktury neproplácel.

16. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že pracuje pro žalobkyni na smlouvu o dílo, přičemž občasně zajišťovala dodání komunikačních zařízení, a to i v roce 2016 pro žalovanou. Objednávky žalované byly buď prostřednictvím e-mailu, SMS nebo dokonce telefonicky. S žalovanou jednala prostřednictvím pana [příjmení] [příjmení], jejího jednatele. Takto jí byl i představen jednatelem žalobkyně.

17. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že v roce 2016 vykonával kurýra v [obec], vše sjednával s panem [příjmení] (pozn. soudu: jednatel žalobkyně). Od žalobkyně dostával objednávky, zadavatelé se střídali, komunikační přístroje pak předával jednotlivým průvodcům, po skončení výletu je opět od průvodců vybíral zpět. Svědek uvedl, že občas byl v kontaktu s paní [příjmení] z firmy„ [anonymizována dvě slova]“, stejně tak s paní [příjmení], která mu občas dávala objednávky od žalobkyně, rovněž si vybavil jméno [příjmení] [příjmení] spjatého s firmou„ [anonymizována dvě slova]“. Dále uvedl, že má za to, že„ [anonymizována dvě slova]“ se poté jmenovala„ [anonymizována dvě slova]“.

18. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 16. 2. 2017 včetně dodejky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě žalovaného dluhu.

19. Z dalších předložených listin soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení této věci.

20. Po zhodnocení předložených listin má zdejší soud má za prokázané, že účastníci dne 1. 10. 2015 uzavřeli smlouvu o pronájmu majetku (komunikačních zařízení), přičemž za žalovanou byla podepsána panem [příjmení] [příjmení], který se stal jednatele žalované až dne 14. 10. 2015, tj. v době uzavření smlouvy nebyl jednatelem žalované. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně poskytovala žalované služby (komunikační zařízení) od října 2015, přičemž žalobkyně v návaznosti na poskytnuté služby žalované vystavila celkem 12 faktur (za každý měsíc). Žalovaná přitom zaplatila prvních 10 faktur za poskytnuté služby od října 2015 do července 2016, naopak neuhradila faktury za měsíc srpen a září 2016, když poskytnuté služby za toto období rozporovala. Pro úplnost soud uvádí, že jednatelem žalované od 8. 10. 2016 je pan [jméno] [příjmení]. Soud má rovněž za prokázané, a to zejména na základě shodných výpovědí svědků, že služby byly poskytovány následovně. Žalovaná (prostřednictvím různých osob, vč. paní [příjmení]) obvykle e-mailem, telefonicky či SMS provedla objednávku komunikačních zařízení u žalobkyně, která následně poslala kurýra s komunikačními přístroji na sjednané místo, kde byly oproti podpisu na„ [anonymizována čtyři slova]“ předány průvodcům, kteří je po skončení exkurze následně opět vrátily kurýrovi oproti podpisu. Zdejší soud považuje za rozhodující právě tyto dodací listy, které jsou podepsány různými kurýry, je na nich výslovně uvedeno označení žalobkyně i žalované a dále jsou zde konkrétní počty předaných a použitých komunikačních zařízení. Zdejší soud neměl důvod pochybovat o pravosti těchto dodacích listů, když proces poskytování komunikačních zařízení koresponduje s tím, co v řízení vypovědělo vícero svědků, o jejichž věrohodnosti neměl soud důvod pochybovat. Tvrzení žalované, že svědci, a to zejm. pan [příjmení] a paní [příjmení], uvedli nepravdivé informace, aby poškodili žalovanou, neboť aktuálně působí u konkurence, soud považuje za účelové a ničím nepodložené. Nadto další svědek, pan [příjmení], který působil jako kurýr, vypověděl skutečnosti, které korespondují s výpověďmi pana [příjmení] a paní [příjmení]. Soud nepopírá, že objednávky činěné paní [příjmení] v době její pracovní neschopnosti mohly být zpětně antedatovány, avšak toto nepovažuje za rozhodující, neboť o poskytnutých službách svědčí zejména listiny„ [anonymizována čtyři slova]“, které potvrzují, že uvedené služby byly žalované poskytnuty, když z žádného důkazu neplyne opak. Stejně tak provedeným důkazům odpovídá i skutečnost, že při domlouvání exkurzí spolupracovala společnost žalované se společností„ [anonymizována dvě slova]“, která poskytovala seznamy účastníků exkurzí, které žalovaná pořádala. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že služby byly žalované poskytovány od října 2015 až do září 2016, tedy za období 12 měsíců, přičemž žalovaná uhradila toliko prvních 10 faktur, když faktury za poskytnuté služby za měsíc srpen a září 2016 zůstaly neuhrazeny. V této souvislosti soud považuje za rozhodnou i tu skutečnost, jak vyplynulo z výslechu pana [příjmení], že pokyn k proplacení faktur dostával od vlastníka společnosti, pana [příjmení], který se následně dne 8. 10. 2016 stal jednatelem. Soud má přitom z historie e-mailové komunikace prokázáno, že (nezaplacené) faktury byly žalované doručeny na oficiální e-mailovou adresu, a to faktura za srpen 2016 ještě v době (konkrétně dne 5. 9. 2016), kdy byl pan [příjmení] jednatelem, přesto už ani tato faktura uhrazena nebyla. Uvedené tak odpovídá procesu, jak byl popsán panem [příjmení] při svém výslechu, a to tomu, že faktury byly hrazeny na pokyn pana [příjmení], který se stal jednatele až dne 8. 10. 2016. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že uvedené služby byly žalované poskytnuty.

21. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

22. Podle ust. § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

23. Podle ust. § 164 odst. 1 o. z. a ust. § 44 odst. 5 z. o. k., člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech. Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je každý jednatel, ledaže společenská smlouva určí, že více jednatelů tvoří kolektivní orgán.

24. Podle ust. § 436 o. z., kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem. Je-li zástupce v dobré víře nebo musel-li vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zastoupeného; to neplatí, jedná-li se o okolnost, o které se zástupce dozvěděl před vznikem zastoupení. Není-li zastoupený v dobré víře, nemůže se dovolat dobré víry zástupce.

25. Podle ust. § 431 o. z., překročí-li zástupce podnikatele zástupčí oprávnění, podnikatele právní jednání zavazuje; to neplatí, věděla-li třetí osoba o překročení nebo musela-li o něm vědět vzhledem k okolnostem případu.

26. Podle ust. § 440 o. z., překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

27. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017, platí, že„ Překročí-li člen statutárního orgánu právnické osoby zástupčí oprávnění, anebo zastoupí-li právnickou osobu, ačkoliv k tomu není podle zakladatelského právního jednání oprávněn, může právnická osoba takové jednání dodatečně schválit. Jelikož člen statutárního orgánu není smluvním zástupcem, budou se pravidla pro dodatečné schválení řídit ustanovením § 440 o. z., nikoliv (i) ustanovením § 446 o. z. (výjimku může představovat situace, kdy člen statutárního orgánu bude jednat jako zmocněnec v souladu s § 164 odst. 2 in fineo. z. a překročí plnou moc). Ust. § 431 o. z. nelze na překročení zástupčího oprávnění členem statutárního orgánu právnické osoby aplikovat.“ 28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2494/2016, platí (analogicky podle ust. § 440 o. z.), že„ Dodatečné schválení právního úkonu ve smyslu ustanovení § 33 odst. 2 obč. zák. je možné učinit jak výslovně (písemně nebo ústně), tak i jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit; uvedené platí i tehdy, vyžaduje-li právní předpis pro dodatečně schvalovaný právní úkon písemnou formu.“ 29. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 760/2019, platí (analogicky), že„ Dodatečné schválení (ratihabice) je projevem vůle zastoupeného být vázán jednáním učiněným neoprávněným zástupcem (osobou, jež jednala bez zástupčího oprávnění, popř. jež své zástupčí oprávnění překročila); jako takové je právním úkonem zastoupeného. K analogické aplikaci právní úpravy zastoupení na jednání členů statutárních orgánů srov. obdobně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 29 Cdo 910/2009, a ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2314/2010 (…) Obchodní společnost může postupem podle § 33 odst. 2 obč. zák. dodatečně schválit právní úkon učiněný takovým neoprávněným„ zástupcem“ (členem statutárního orgánu) i tehdy, nebyla-li třetí osoba (adresát právního úkonu) v dobré víře, že jednajícímu svědčí zástupčí oprávnění. Jinak řečeno, dobrá víra třetí osoby v zástupčí oprávnění jednajícího není podmínkou ratihabice podle § 33 odst. 2 obč. zák. Pravidlo upravené v § 33 odst. 3 obč. zák.„ pouze“ znamená, že dodatečně neschválený právní úkon neoprávněného„ zástupce“ (člena statutárního orgánu) učiněný vůči třetí osobě, která o nedostatku zmocnění věděla, neváže ani zastoupeného (obchodní společnost), ani neoprávněného„ zástupce“ (jednajícího člena statutárního orgánu). K tomu – v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 – srovnej obdobně závěry R 37/2020 (pozn. soudu: jedná se o shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017).“ 30. Podle ust. § 577 o. z., na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

31. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2531/2005, platí, že„ Základním principem výkladu smluv, jejichž výklad umožňuje dovodit jak platnost, tak neplatnost smlouvy, je priorita výkladu, který dovozuje platnost smlouvy.“ 32. S ohledem na shora uvedené se soud nejprve zabýval posouzením platnosti smlouvy o pronájmu komunikačních zařízení vzhledem k tomu, že smlouvu podepsal pan [příjmení] [příjmení] za žalovanou, ačkoliv jednatelem žalované se stal až o 14 dní později, tedy v době podpisu nebyl oprávněn smlouvu uzavřít. Soud je toho názoru, že ačkoliv pan [příjmení] [příjmení] nebyl oprávněn smlouvu uzavřít, neboť v době podpisu nebyl oprávněným zástupcem společnosti, došlo v souladu s ust. § 440 o. z. k dodatečnému schválení právního jednání (smlouvy o nájmu), neboť následně se pan [příjmení] stal jednatelem a smluvní strany si vzájemně plnily, resp. žalobkyně poskytovala žalované komunikační zařízení a žalovaná za toto hradila sjednanou odměnu, a to bez jakéhokoliv problému od října 2015 až do července 2016. Problém nastal až po odvolání pana [příjmení] z pozice jednatele. Uvedenou skutečnost však nelze klást k tíži žalobkyně, která ujednané služby žalované poskytla, po celou dobu byla v dobré víře (když opak nebyl v řízení prokázán – viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 623/20-2). Zdejší soud má tak za prokázané, že mezi smluvními stranami byla platně sjednána smlouva o nájmu komunikačních zařízení, dle které následně smluvní strany jednaly.

33. Pro úplnost soud uvádí, že i kdyby dospěl k závěru, že písemná smlouva nebyla platně sjednána pro nedostatek zástupčího oprávnění pana [příjmení], tak z uvedených důkazů vyplývá, že smluvní strany jednaly podle podmínek uvedených ve smlouvě a poskytovaly si plnění podle ní, nic by se tak nezměnilo na shora uvedeném závěru o oprávněnosti nároku žalobkyně. Nadto soud již během řízení poučil účastníky, že nárok by bylo možno případně právně posoudit i jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení.

34. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 339,10 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 895 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 57 884 Kč sestávající z částky 3 420 Kč za každý z 10 úkonů dle § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, 4x vyjádření ze dne 24. 7. 2018, 2. 11. 2018, 19. 12. 2018 a 25. 10. 2019, 3x účast na jednání dne 5. 11. 2018, 24. 7. 2019 a 24. 2. 2021, závěrečný návrh) a z částky 1 710 Kč za 1 úkon dle § 11 odst. 2 a. t. (výzva k plnění) včetně 11 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH 21 %.

Poučení