7 C 66/2022 - 183

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Malého a přísedících Ing. Jany Babuské a Mgr. Lenky Stejskalové v právní věci žalobce: [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] 72 [Anonymizováno] advokátem Ing. Mgr. Bc. Václavem Holýmse sídlem AK Petrská 1168/29, 110 00 Praha 1 proti žalované: [Anonymizováno] s.[Anonymizováno].o., IČO [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] 00 [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupený advokátem Mgr. Petrem Valentou, LL.M.se sídlem AK Plzeňská 3350/18, 150 00 Praha 5 o neplatnost rozvázání pracovního poměru, takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že rozvázání pracovního poměru žalované s žalobcem okamžitým zrušením ze dne [datum], je neplatné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalované [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhá proti žalované určení, že rozvázání pracovního poměru, které vůči němu provedla žalovaná okamžitým zrušením ze dne [datum] je neplatné. Žalobu pak odůvodňuje tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracoval u žalované na pozici „strojník ramenného nakladače“, okamžité zrušení bylo žalobci dáno dne [datum] z důvodu ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, ač pro to nebyly splněny důvody. Dne [datum] žalobce žalované dopisem písemně oznámil, že trvá na tom, aby jej nadále zaměstnávala, to však žalovaná odmítá. Proto se domáhá, aby soud určil, že takové rozvázání pracovního poměru je neplatné.

2. Žalobce se o práci u žalované dozvěděl z inzerátu, který byl určen přímo pro lokalitu [adresa]. Též na provozovně v [adresa] pracovní smlouvu podepisoval, nyní je provozovna žalovanou již zrušena. Při podpisu pracovní smlouvy se dotazoval, proč je zde uvedeno jako místo výkonu [adresa], když reaguje na inzerát s místem výkonu v [adresa] a pracoval zde již i brigádně asi 2 měsíce a bylo mu sděleno vedoucím zaměstnancem [jméno FO], že to ničemu nevadí, že to tak mají všichni. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo zdůvodněno tím, že se žalobce údajně bez omluvy od [datum] nedostavil do zaměstnání, čímž mu měla vzniknout neomluvená absence. Toto tvrzení žalované však není pravdivé. Žalobce se do zaměstnání dostavovat chtěl, nicméně nemohl, když žalovaná danou provozovnu, kde se nacházelo místo výkonu práce, zrušila. Nemohlo tedy dojít k neomluvené absenci, a tedy ani k porušení pracovních povinností žalobcem.

3. Žalovaná pak s žalobou v plném rozsahu nesouhlasila Učinila nesporným, že žalovaný s ní uzavřel pracovní smlouvu dne [datum], pracoval jako strojník ramenného nakladače a jako místo výkonu práce byla sjednána [adresa]. Dne [datum] bylo žalobci oznámeno, že práce mu bude přidělována v rámci nového týdenního rozvrhu pracovní doby s platností od [datum], kdy práce bude žalobci přidělena vždy ad-hoc v rámci konkrétních požadavků zaměstnavatele v rámci dané pracovní doby, a to v Praze. Počínaje [datum] však žalobce do práce nenastoupil a svoji nepřítomnost ani nijak neomluvil. Jeho nepřítomnost v práci po dobu 10ti dní bez jakékoli omluvy je dostatečným důvodem pro rozvázání pracovního poměru, a to i jeho okamžitým zrušením. Žalobce uzavřel pracovní smlouvu s místem výkonu práce [adresa] a nemůže jít k tíži žalované, že po něm výkon práce v tomto místě požadovala.

4. Žalovaná namítala, že její podnikání je založeno na tom, že má autodopravu, a to specificky zaměřenou na dřevo, takže nakládá a vykládá vlaky, převáží dřevo. To probíhá vlastně po celé republice, nakládá v [adresa], pracuje i v Rakousku,. Z tohoto důvodu je v pracovních smlouvách standardně souhlas s vysíláním na pracovní cesty a místo výkonu práce [adresa], neboť většinou se vlaky překládají v [adresa]. S tímto žalobce souhlasil, tak podepsal i pracovní smlouvu a vzal na vědomí, že nyní se pracuje v [adresa], pak se bude pracovat jinde. Vzhledem k tomu, že souhlasil s vysláním na pracovní cesty již v pracovní smlouvě, pak bez ohledu na to, kde práce měla být nebo neměla být sjednána, tak se měl dostavit do Prahy a vykládat dřevo v Praze, nebyl by s tím žádný problém. Někteří zaměstnanci cestovné účtovali, jiní nikoli, bylo to různé, podle toho, kde bydlí a kde pracovali. Žalobce však nikdy žádné podklady pro úhradu pracovní cesty žalované nepředložil.

5. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované má soud za to, že předmětem podnikání jsou mj. výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona a dále pak silniční motorová doprava – nákladní, provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí. Sídlo firmy je pak od [datum] na adrese [adresa] v [adresa] - Horních Počernicích.

6. Žalobcem předložený inzerát z inzertního serveru podle žalobce prokazuje, žalovaná nabízela žalovaná práci strojníka na nakladači na dřevo, jedná se o vagónování dřevní kulatiny a že místem výkonu práce je [adresa]. Tento inzerát však odmítla žalovaná potvrdit jako její vlastní aktivitu, soud podotýká, že žalobci se nepodařilo jednoznačně prokázat, že by jej podávala žalovaná, byť z textu se může zdát, že toto je pravděpodobné, nicméně na této úrovni soud tuto otázku uzavřel, když nemá ani relevanci pro zjištěný skutkový děj.

7. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum], že žalobce byl zaměstnán u žalované od tohoto dne jako strojník ramenného nakladače s tím, že místem výkonu práce je [adresa]. Pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou a zkušební doba byla dohodnuta v délce tří měsíců. V článku IV. smlouvy je jejími účastníky sjednáno, že zaměstnavatel může zaměstnance vysílat na pracovní cesty mimo sjednané místo výkonu práce, a to na dobu nezbytné potřeby. V článku V. bod 2 potvrdil žalobce jako zaměstnanec, že byl před uzavřením smlouvy seznámen s bližším určením druhu a místa výkonu práce, jakož i s dalšími předpisy. Ze mzdového výměru pak má soud za ověřené, že byla dohodnuta základní mzda ve výši [částka] hrubého s možností mimořádné měsíční odměny až [částka].

8. Z listiny žalované nazvané „Přidělení práce“ ze dne [datum], že žalobci bylo sděleno přidělení práce, a to v Praze, v sídle zaměstnavatele, kdy pracovní doba je od 6:00 do 14:30 a výkon práce bude probíhat dle určení vedoucího zaměstnance a dle potřeb zaměstnavatele v rámci této pracovní doby, toto platí od [datum]. proti tomuto rozhodnutí zaměstnavatele podal žalobce „odpor“ dne [datum].

9. Z listiny nazvané „Okamžité zrušení pracovního poměru“ ze dne [datum], že byl žalovanou žalobci zrušen s okamžitou platností pracovní poměr podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen „zák. práce“), když porušil povinnost vyplývající z právního předpisu, a to zejména ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce, vztahující se k jím vykonávané práci, a to zvlášť hrubým způsobem, který žalovaná jako zaměstnavatel spatřuje ve skutečnosti, že ode dne [datum] se bez jakékoli omluvy nedostavil do zaměstnání, čímž se dopustil série neomluvených nepřítomností v zaměstnání. Tato listina pak byla odeslána žalobci dne [datum]. Kdy byla listina žalobci doručena, není zřejmé, soud nicméně vychází z data odeslání listiny a data podání žaloby ([datum] a [datum]) a konstatoval, že lhůta dle § 72 zák. práce byla dodržena.

10. Z reakce žalobce na okamžité zrušení pracovního poměru má soud za prokázané, že svůj nesouhlas sdělil zaměstnavateli a požádal o přidělení práce na původním pracovišti dopisem ze dne [datum]. Tím dodržel i pořádkovou lhůtu stanovenou v § 69 odst. 1 zák. práce.

11. Z potvrzení o zaměstnání vydané žalobci žalovanou má soud za prokázané, že žalovaný byl zaměstnán u firmy od [datum] do [datum].

12. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobce, že ten byl práce neschopen od [datum] do [datum].

13. Dále soud provedl výslech žalobce [jméno FO], který vypověděl, že když se dozvěděl o práci v [adresa], jednal tam s vedoucí [jméno FO], smlouvu samotnou podepisoval s panem [jméno FO]. Nejdříve si práci se strojem vyzkoušel, pak se bavil s vedoucí o pracovní době, o tom, že práce je v [adresa], jaká bude mzda a další podrobnosti. Vyloučil, že by se rozhovor vedl o tom, kde bude nebo by mohl v budoucnu pracovat jinde a že práce v [adresa] je dočasná. Když mluvil s panem [jméno FO], bylo mu řečeno, že místo výkonu práce v Praze mají všichni zaměstnanci a bylo mu řečeno, že to nemusí řešit, že i p. Kropáček to má zrovna tak. Od spoluzaměstnanců také ví, že i oni měli jako místo výkonu práce Prahu. Pracovní smlouvu měl k dispozici asi den předtím, než ji přijel spolupodepsat pan Kropáček. Pracoval v červenci 2020 jako brigádník a strojník, žádnou pracovní smlouvu neměl a peníze dostával na ruku v hotovosti od vedoucí [jméno FO]. Jaká byla evidence jeho osoby v době od července do srpna 2020 neví, tuto otázku neřešil. Když bylo všem sděleno, že práce v [adresa] končí, určitě neuzavřel se zaměstnavatelem žádnou dohodu o skončení pracovního poměru, to zcela vylučuje. Kdyby tušil, že může nastat situace, že by měl pracovat v Praze, nikdy by takovou smlouvu nepodepsal, je to pro něj časově úplný nesmysl. Na telefon uvedený v inzerátu nevolal, požádal známého pana [jméno FO] o kontakt přímo do areálu a ten mu domluvil telefon s paní [jméno FO]. Se svědkem [jméno FO] nemluvil o tom, že on by měl mít vyjednáno jako místo práce [adresa] místo Prahy, vůbec se o tom nebavili.

14. Soud dále provedl výslech svědka [jméno FO], který též pracoval u žalované. Svědek vypověděl, že mu byla předložena pracovní smlouva s místem výkonu práce [adresa], nicméně na jeho žádost pracovník žalované pan Smolen to sám rukou přepsal na [adresa], byť tvrdil, že to je jenom papírové, ale není s tím žádný problém. Na konci září jej žádal pracovník vedení pan Kropáček, aby podepsal výpověď, nebo že bude propuštěn, že nechodí do práce. Následně byl areál vyklizen, odvezeny i stroje a byť měl zájem v práci pokračovat, nebylo mu to fakticky umožněno, respektive dostal nabídku pracovat v Rakousku, ale tu z rodinných důvodů odmítl. Když mu byl přivezen nějaký papír o přeposlání na jiné pracoviště do Prahy, to sice podepsal, ale nesouhlasil s tím, nebylo mu to dáno vědět dopředu. Následně i svědek dostal výpověď z důvodu hrubého porušení pracovní kázně s tím, že nenastoupil do Prahy a nechodil do práce. Pokud by se jednalo o pracoviště [adresa] a sídlo žalované, nebylo by možné vůbec práci vykonávat, nebyla tam ani železniční vlečka ani nakladače dřeva.

15. Dále soud provedl výslech svědka [jméno FO], dobově vedoucího provozu v [adresa]. Svědek pak vypověděl, že jednou za týden či 14 dní dojížděl do [adresa], který měla na starosti též paní [jméno FO], svědek sám pracoval i v [právnická osoba]. Pokud někdo projevil zájem o pracovní místo, dojel za zájemcem s již podepsanou pracovní smlouvou a buď si ji převzal okamžitě podepsanou pracovníkem nebo při další návštěvě. Protože i práce v [adresa] byla závislá svozu dřeva, ve smlouvách byla napsaná jako místo výkonu [adresa]. Podle názoru svědka pak pracovníci s místem výkonu v Praze museli počítat s tím, že práce na jiných střediscích v ČR bude jen dočasná a pak se bude výkon v jiném místě teprve řešit. Nicméně pokud jde i o ostatní pracovníky, žádný takový problém, který je nyní řešen s žalobcem, on se zaměstnanci neřešil, nebylo to třeba.

16. Dále soud provedl výslech svědkyně [jméno FO], mzdové účetní žalované. Svědkyně vypověděla, že všichni zaměstnanci mají jako místo výkonu práce Prahu, protože žalovaná nikde nemá žádnou stálou provozovnu a jsou případně vysíláni na pracovní cesty a případně dostávají i tomu odpovídající náhrady. Na starosti však tuto otázku u žalobce neměla, nemůže tedy k ní ničeho vypovědět.

17. Soud dále provedl výslech svědkyně [jméno FO], zaměstnankyně žalované do léta 2022, která jako nadřízená žalobce s ním sjednávala pracovní smlouvu. Smlouvu jí přivezl pracovník vedení pan Kropáček, byla vyhotovena už přímo na jméno a zajišťovala její podpis zaměstnancem. Práce odvisela od kůrovcové těžby po kalamitách a místo výkonu práce tak mohlo být různé a stěhovalo se podle těchto podmínek. Všichni pracovníci - včetně svědkyně - měli jako místo výkonu Prahu. Svědkyně si nebyla jistá konkrétním jednáním s žalobcem, podle ní se obecně vědělo všemi pracovníky, že i když je místo výkonu uvedena [adresa], nyní probíhá práce v [adresa] a třeba se po několika letech může přestěhovat tam, kde je potřeba.

18. Dále soud provedl výslech jednatele žalované [jméno FO]. Ten vypověděl, že v pracovních smlouvách mají všichni standardně jako místo výkonu práce uvedenu Prahu, protože mj. jsou mezinárodní kamionová doprava plus překládka dřeva, vlaků a podobně. Pracoviště jsou různá, v Praze je sídlo firmy a ve smlouvách je uvedeno, že mohou být vysíláni a že souhlasí s vysíláním na pracovní cesty. V době, kdy žalobce skončil v [adresa], měla firma sjednánu překládku dřeva v [adresa], nicméně nikdo neměl zájem zde pracovat, proto nebyla věc dále řešena a zakázka byla odmítnuta. Pokud zaměstnanci nechtějí jít za prací do Prahy, snaží se s nimi firma domluvit, třeba i na dohodě o ukončení pracovního poměru. Kdyby pracovník projevil nesouhlas s tím, že má ve smlouvě napsánu Prahu a chce smlouvu do [adresa], tak by jí patrně dostal na dobu určitou, třeba na rok, firma uzavírá i dohody o provedení práce a pracovník nemusí nutně nastoupit na hlavní pracovní poměr se smlouvou, kde je napsána [adresa]. Žalobce však poté, co byl vyzván k nástupu do Prahy, okamžitě nastoupil na neschopenku, poté firma sjednanou práci odřekla. V tu chvíli nebyla možnost sehnat někoho jiného, protože všeobecně je nedostatek, jak řidičů, tak i strojníků, jako je práce žalobce.

19. Po takto provedeném řízení na základě shora vyložených důkazů (pokud nebyly některé důkazy nebo tvrzení stran sporu zde vyloženy, nemají pro posouzení věci a rozhodnutí relevanci), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu.

20. Žalobce nastoupil u žalované po letní brigádě v roce 2020 bez uzavřené písemné smlouvy či jakékoli jiné písemné dohody do pracovního poměru od [datum] na pozici strojníka ramenného nakladače. V pracovní smlouvě dále bylo sjednáno jako místo výkonu práce [adresa], současně bylo mezi účastníky ujednáno, že žalobce souhlasí s tím, že jej žalovaná může vysílat na pracovní cesty mimo sjednané místo výkonu práce, a to na dobu nezbytné potřeby. V průběhu letních měsíců roku 2021 došlo k útlumu činnosti žalované v pronajatém areálu v [adresa] a potřeba žalované využít žalobce jako pracovníka v tomto místě přestala být aktuální. Byl mu nabízen výkon obdobné práce v Rakousku, to žalobce odmítl a dne [datum] mu bylo sděleno, že je přidělen k výkonu práce do Prahy do sídla zaměstnavatele. Toto žalobce také odmítl a žalovaná svým dopisem ze dne [datum], daným na poštu dne [datum], s ním okamžitě zrušila pracovní poměr podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, když se od [datum] bez jakékoli omluvy nedostavil do zaměstnání, dopustil se tedy série neomluvených nepřítomností v zaměstnání. Žalovaná mu sdělila, že jeho pracovní poměr končí dnem doručení tohoto oznámení. Dnem [datum] byl žalobce uznán lékařem dočasně pracovně neschopným, tato pracovní neschopnost trvala až do [datum]. Dopisem ze dne [datum] sdělil žalobce žalované, že s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí a žádá o přidělení práce na původním pracovišti. Jak vyplývá z provedeného dokazování, tato práce mu přidělována nebyla, vstup do areálu mu byl posléze zamezen. Žalovaná zde navíc kompletně svou činnost ukončila, pronajaté prostory v areálu i vyklidila a přestala zde tedy provozovat jakoukoli svou činnost. Jak vyplývá z výslechu žalobce, jednatele žalované i svědků, ve všech pracovních smlouvách je uvedeno jako místo výkonu práce [adresa]. Je to z toho důvodu, že činnost žalované závisí na možnostech nakládat, překládat a rozvážet (zejména kalamitní) dřevo, nejedná se tedy o činnost provozovanou jen na jednom místě, ale žalovaná má provozovny na více místech v ČR, pracuje i v Rakousku. Žalobce byl, jak spolupracovníky, tak i nadřízenými, ujištěn, že místo výkonu práce nemusí řešit, že to „tak mají všichni“ a více se tedy o toto nezajímal. Když mu bylo určeno, aby vykonával další práci v Praze, toto jednoznačně odmítl, žádal nejdříve o přidělování práce v [adresa] na původním pracovišti, areál se však začal vyklízet. Žalobce následně byl nemocen, pobíral i nemocenskou, tu mu i vyplácela žalovaná. Ta jej také evidovala do [datum] jako svého zaměstnance vzhledem k tomu, že byl uznán práce dočasně neschopným. Žalobce vedle toho, že oznámil zaměstnavateli, že neuznává okamžité zrušení pracovního poměru, podal dne [datum] žalobu k soudu, kde se domáhal určení, že toto okamžité zrušení je neplatné. Jestliže žalobce tvrdí, že o zaměstnání se zajímal na základě inzerátu, o kterém se dozvěděl od známého pana [jméno FO], přičemž se nepodařilo zjistit, kdo tento inzerát uveřejnil, má soud tato tvrzení v zásadě pro spor bezvýznamná. V inzerátu je skutečně uvedeno, že místem výkonu práce je [adresa], nicméně to není skutečnost, která by měla relevanci k pozdějším pracovněprávním ujednáním a z toho důvodu soud neřešil, kdo tento inzerát podával a ani souvislost s dalšími inzeráty předloženými žalobcem. Výpověď svědka [jméno FO] i žalobce pak vyvolala přinejmenším pochybnost o pravdivosti jejich tvrzení – oba vypověděli, že se nebavili nikdy o místě výkonu práce, a to ani před uzavřením pracovní smlouvy žalobcem (ačkoli o možnosti zaměstnání se žalobce od [jméno FO] dozvěděl a ačkoli [jméno FO] si údajně „vymínil“ změnu údaje o místě výkonu práce a oba jednali společně po okamžitém zrušení prac. poměru a konečně byli i v blízkých osobních vztazích. Přitom otázka místa výkonu práce je zcela zásadní. Soud považuje žalobce za osobu svéprávnou i plnoletou, nijak neomezenou ve sjednávání zaměstnání a je jednoznačné, že přistoupil zcela vědomě na ujednání v pracovní smlouvě. Je na místě zdůraznit, co vyplývá z celého projednávání, a to sice, že žalobci nebylo místo výkonu práce zamlčeno či nějakým způsobem lstivě podstrčeno k podpisu, otázku místa výkonu práce projednával jak s budoucími nadřízenými, tak i s budoucími spolupracovníky a na tato ujednání po diskusi a vysvětlení přistoupil. To má soud za jednoznačně prokázané výslechy svědků – nadřízených žalobce. Stejně tak přistoupil i na to, že může být v případě nutné potřeby vysílán na pracovní cesty. Tvrzení žalobce, že pracovní smlouva byla od počátku podle skutečné vůle žalobce i žalované sjednána s místem výkonu práce v areálu Plom v [adresa], nemá žádný skutkový základ. Žalobci dokonce byla naopak práce přidělena, a to posléze v místě výkonu práce v Praze, soud má toto prokázané výslechem jednatele žalované. Vymezení skutku, tedy důvodu okamžitého zrušení, je podle názoru soudu také dostatečně určité, protože, jestliže se žalobce „nedostavil do zaměstnání“, neboť je zřejmé, že žalobce se skutečně na určené místo do výkonu zaměstnání nedostavil, konečně byl přidělen k výkonu práce do Prahy a již z jeho odporu proti tomuto přidělení práce v Praze je zřejmé, že do zaměstnání se skutečně nedostavil. Soud souhlasí s tvrzením žalované, že zaměstnanec se nemůže sám o sobě legálně rozhodnout, že nebude vykonávat práci ve sjednaném místě výkonu práce, neboť je to zaměstnavatel, kdo určuje, kdy zaměstnanec práci bude vykonávat. Závěr žalované s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] je podle názoru soudu přiléhavý („je-li, tedy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem ujednáno místo výkonu práce šířeji, než pouze pracovištěm (místo výkonu práce je totožné s pracovištěm), určuje pracoviště (místo, kde zaměstnanec plní podle pokynů zaměstnavatele své pracovní úkoly) v rámci místa výkonu práce vždy zaměstnavatel. To platí i za situace, že mezi smluvními stranami pracovněprávního vztahu je dohodnuto více míst výkonu práce. I v takovém případě je to zaměstnavatel, kdo určuje, ve kterém z více sjednaných míst výkonu práce (na kterém pracovišti) bude zaměstnanec konat práci; na tom nic nemění, že i jednotlivá sjednaná místa výkonu práce mohou sestávat z více pracovišť.“)

21. Pracovní poměr žalobce u žalované byl založen pracovní smlouvou podle ustanovení § 33 zák. práce. Mezi účastníky uzavřená pracovní smlouva pak splňovala i náležitosti stanovené § 34 i 36 zák. práce. Podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Judikatura se pak staví k této otázce tak, že zpravidla důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru je neomluvená absence v trvání alespoň pěti dnů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Podle ustanovení § 60 zák. práce musí zaměstnavatel i zaměstnanec v okamžitém zrušení pracovního poměru skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným a uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. Podle ustanovení § 69 platí, že dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Vzhledem k tomu, že podle názoru soudu bylo provedeným dokazováním zjištěno, že skutková verze žalobce nemá oporu v citovaných zákonných ustanoveních, žalobní návrh v plném rozsahu zamítl.

22. O povinnosti žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a přísluší jí náhrada nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.. Náklady žalované pak sestávají z nákladů právního zastoupení, jež soud stanovil podle ustanovení § 7, 9 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Tarifní hodnotou je částka [částka] podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) citovaného předpisu, hodnota úkonu pak činí [částka]. Právní zástupce žalované vykonal celkem [hodnota] úkonů právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], dále pak účast na jednání před soudem dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. K částce [částka] je dále třeba připočíst 14 režijních paušálů podle § 13 citovaného předpisu ve výši [částka]. Žalovaná dále účtovala cestovní výdaje svého právního zástupce ze sídla kanceláře ve Štěkeni k procesnímu soudu dne [datum] a [datum]. Jedná se celkem o 4 1. cesty tam a zpět v délce jedné cesty 111km a času 1:32 minut. Celkem se jedná o 444 km a 16 zameškaných půlhodin, přičemž v roce 2022 činila náhrada za 1 km jízdy částku [částka] a částku [částka] za 1 l nafty při úkonu dne [datum] a částku [částka] za 1 l nafty při úkonu dne [datum] při průměrné spotřebě 6,9 litru/100km absolvované vozidlem Volvo 2,5D, RZ [SPZ]. Za zameškané půlhodiny pak tedy náleží částka [částka] (16 × [částka]), za amortizaci vozidla celkem částka [částka] a za pohonné hmoty částka [částka] a [částka], celkem částka [částka]. S připočtením 21 % DPH ve výši [částka] činí náklady řízení procesně úspěšné žalované částku celkem [částka]. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované.

2. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.