7 C 72/2019-488

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Veroniky Hlinkové a přísedících Ing. Karla Říhy a Ilony Jirotkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená obecnou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne 13. 8. 2019, která byla žalobkyni doručena žalovaným dne 27. 8. 2019, je neplatná.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 3 náhradu nákladů řízení o žalobě v částce 2 606,87 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 30. 10. 2019 domáhala určení, že výpověď daná jí žalovaným dne 13. 8. 2019, pro neuspokojivé pracovní výsledky dle ustanovení § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), je neplatná. Tvrdila, že u žalovaného byla zaměstnána jako vedoucí oddělení filmových sbírek a dále působila jako předsedkyně [anonymizováno 6 slov]. Napětí v komunikaci s generálním ředitelem žalovaného pak vygradovala dne 18. 4. 2019, kdy žalobkyně dostala dvě výtky - dle ustanovení § 52 písm. g) a písm. f) zákoníku práce. Žalobkyně se pak proti jednotlivým výtkám vyjádřila v dopise ze dne 7. 5. 2019. Po předání výtek následovalo osm konzultací, které měly žalobkyni pomoci napravit své výsledky, kde však žalobkyni byl ředitele žalovaného naznačen zájem na ukončení jejího pracovního poměru. Z těchto jednání pořizoval ředitel žalovaného záznamy, se kterými žalobkyně nesouhlasila. Poslední konzultace proběhla dne 13. 8. 2019, toto jednání si žalobkyně nahrávala. Výtky ředitele žalovaného nespecifikovaly jedinou konkrétní povinnost, kterou žalobkyně nesplnila, přitom ředitel vyhodnotil úkoly 1,2,3,4, a 6 jako nesplněné a úkoly 5 a 7 jako částečně splněné. Generální ředitel žalovaného požádal odborovou organizaci o souhlas s výpovědi dopisem ze dne 13. 8. 2019, výkonný výbor pak podáním ze dne 26. 8. 2019 vyjádřil nesouhlas s výpovědí žalobkyně. Bez ohledu na podání odborové organizace však žalovaný dal žalobkyni výpověď s datem dne 13. 8. 2019. Žalobkyně dále ve vyjádření ze dne 16. 9. 2019 uvedla, že trvá na svém dalším zaměstnávání u žalovaného, a že tvrzené výpovědní důvody neexistují. S ohledem na ochranu odborových funkcionářů je výpověď neplatná, ledaže by byly splněny podmínky pro výpověď a zaměstnavatel prokáže, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnával. Žalobkyně byla s ředitelem žalovaného z titulu předsedkyně odborové organizace například ohledně stavby nového sídla žalovaného či nesystémových organizačních změn, které působily nejistotu či zvýšenou fluktuaci zaměstnanců. Na schůzce zaměstnanců oddělení filmových sbírek dne 3. 9. 2019 ředitel žalovaného uvedl, že nemá proti práci samotných zaměstnanců výhrady. Rovněž nový vedoucí oddělení filmových sbírek (dále rovněž jako„ OFS“) pan [příjmení] oznámil zaměstnancům, že nabídku na vedení oddělení filmových sbírek dostal již v dubnu 2019, konzultace, které měly žalobkyni pomoci, tak nebyly myšleny vážně. Co se týká samotných tvrzení výpovědních důvodů. Jako nesplněný byl označený úkol dopracování a předložení Dokumentu o periodických kontrolách a ohledem na všechny připomínky, které ředitel žalované sdělil, se zaměřením na zefektivnění logistiky filmového materiálu, ve vyjádření ze dne 19. 2. 2019 ředitel žalované uvedl, že je potřeba tento materiál po věcné stránce doťuknout. Žalobkyně nedostala konkrétní pokyn, jak má tento dokument vypadat a hodnocení bylo pouze subjektivní. Ohledně vypracování analýzy vytížení všech pracovníků oddělení filmových sbírek a zefektivnění pracovních činností v celém oddělení, tam se v průběhu měnily pokyny, i ohledně formy z odevzdání ve Wordu na odevzdání v Excelu. Navíc žalobkyně zjistila, že byla jedinou vedoucí žalovaného, kdo takový úkol zpracovával. Ohledně Návrhu dlouhodobého a systematického vzdělávání a rozvoje pracovníků v oddělení filmových sbírek v návaznosti na druhý úkol ředitel žalované obecně vyčítal, že cíle nejsou konkrétní, splnitelné a hodnotitelné. Zadání bylo obecné, a žalobkyně byla jediná, kdo takový úkol zpracovával. Další úkol spočívající ve zpracování Plánu zabezpečení nezabezpečených českých filmů, tak žalobkyně původně s ohledem na vyjádření ředitele zpracovala ambiciózní plán, následně pak se ředitel dotazoval, proč bude potřeba dvojnásobek finančních prostředků oproti původnímu plánu. Další požadované komentáře žalobkyně vždy doplnila a splnila i pokyn ke sdílení tabulek. Požadavky se však neustále měnily. Částečně splněný pátý úkol ohledně podmínek pro konání schůzek oddělení filmových sbírek a jejich výstupů byl dle žalobkyně pouze„ úkol pro úkol“, kdy ona sama schůzky organizovala podle potřeb jejího oddělení. U nesplněného úkolu ohledně práce s elektronickými nástroji dle standardů žalovaného se nedá hovořit o pracovních výsledcích, neboť forma úkolu, pokud není výslovně stanovena, není nesplněný pracovní výsledek. Sedmý úkol v podobě dodržování Etického kodexu žalované není zřejmé, zda se jedná o neuspokojivý pracovní výsledek. Celkově tak žalobkyně hodnotí zadání úkolů jako nejasná a hodnocení ředitele žalovaného za subjektivní, nemůže se tak jednat o neuspokojivé pracovní výsledky.

2. V podání ze dne 27. 1. 2020 žalobkyně uvedla, že jako odbornice v daném oboru publikuje, účastnila se projektu [anonymizována dvě slova] k digitalizaci národního filmového fondu, účastnila se i restaurování filmů. Dále uvedla, že jí zadání úkolu č. 1 oproti tvrzením žalovaného zřejmé nebylo. Hodnocení úkolů ředitelem žalovaného bylo obecně subjektivní. Žalovaný rovněž u úkolu č. 4 nedoplnil, které zaměstnankyně měly úkol splnit, jak dlouho jim splnění úkolu trvalo a jaký byl výsledek. Žalobkyně dále nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že funkci odborové předsedkyně vykonávala formálně. Dále se vyjádřila k jednotlivým hodnocením úkolů, uvedla, že u úkolu č. 1 nebylo jasné. U úkolů č. 2 a 3 byla jedinou osobou, která tyto úkoly zpracovávala. U úkolu č. 4 chybí tvrzení, kdo tabulku nakonec zpracovával a jaká byla její konečná podoba. Hodnocení úkolu č. 5 je subjektivní hodnocení ředitele žalovaného. U úkolu č. 6 je zřejmé, že po explicitním upozornění se již zadáním řídila. U úkolu č. 7 je opět pouze subjektivní hodnocení ředitele. Závěrem uvedla, že požadavky zaměstnavatele na výkon práce musí být ospravedlnitelné a přiměřené okolnostem případu, jinak by se jednalo o nepřípustnou libovůli a zneužití práva.

3. Žalobkyně dále v podání ze dne 23. 11. 2020 uváděla k plánu periodických kontrol, že jí bylo vytýkáno, že nebyla schopna rozlišit míru obecnosti a konkrétnosti, ač je to ze zadání zřejmé. Svědek [příjmení] sám uvedl, že dle zadání měl materiál sloužit lidem, které o tématu příliš nevědí, takže vypracování mělo být podrobné. Rovněž sám uvedl, že on zná pouze dvě metody měření s tím, že jedna je marginální. Dále žalobkyně zpochybnila tvrzení žalovaného, že kolegyně [příjmení] a [příjmení] dopracovaly plán nezabezpečených českých filmů, když to žalobkyně nepochopila a navíc neumí pracovat s Google tabulkami. Svědkyně [příjmení] přitom uvedla, že byla ne jednání s žalobkyní, kdy se snažily vyhovět připomínkám ředitele žalovaného. Zadání zřejmě tedy nepochopila ani kolegyně [příjmení], když ředitel nebyl stále spokojený. Dále svědkyně [příjmení] uvedla, že úkol splnily někdy koncem ledna začátkem února, což je v rozporu s tvrzením v zápise žalovaného ze srpna 2019 a vyjádření ze dne 6. 1. 2020, že tabulka je už hotová. Svědci [příjmení] a [příjmení] dále potvrdili, že se s tabulkou dosud obecně nepracuje. Zabezpečování pak popsal svědek [příjmení], kdy uvedl, že zabezpečování je vedle finančních možností žalovaného závislé na rozhodnutí zaměstnanců a z výsledku periodických kontrol. Ohledně porad oddělení sdělili svědek [příjmení] a svědkyně [příjmení], že ředitele žalovaného na porady nezvou, přitom to bylo žalobkyni vytýkáno jako pochybení. Svědek [příjmení] potvrdil, že nejsou nastavena obecná pravidla pro tvorbu zápisů.

4. V podání ze dne 6. 1. 2021 dále žalobkyně doplnila, že svědek [příjmení] zmínil pouze pro zajímavost, že mezi další metody měření patří tzv. lumierovská metoda, ale v u žalovaného se nachází takových filmů pouze 15 oproti celkovému počtu asi 250 000 kusů filmových materiálů. Není proto nutné pořizovat měřičku. Dále se vyjadřovala k ospravedltelnosti zadání úkolu [číslo]. Uvedla, že nikdy jí nebylo ředitelem žalované vysvětleno, jaký smysl mají dlouhodobější harmonogramy, neboť dle jejího tvrzení v materiálu nešlo vytvořit finanční plán na delší období s ohledem na rostoucí ceny prací a materiálu. [ulice] roku 2019 vybrali tituly. I svědek [příjmení] uvedl, že zabezpečení vychází jak z finančních možností, tak i z kolektivních rozhodnutí zaměstnanců. Při zabezpečení pak dostávaly přednost zejména filmy, u kterých byl při kontrole zjištěný špatný fyzický stav, neočekávané akvizice filmového materiálu nebo materiály kopírované na základě požadavků jiných oddělení. Ze svědeckých výpovědí navíc vyplývá, že s tabulkou Plánu nezabezpečených českých filmů dopracovanou kolegyněmi nikdo moc nepracuje. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] navíc vyplývá, že tabulku dokončily až koncem ledna 2020. Tabulka obsahuje velké množství sloupců a je přehledná.

5. V podání ze dne 22. 2. 2021 žalobkyně uvedla, že 1. verze úkolu [číslo] analýzy a zefektivnění ze dne 13. 5. 2019 – založena žalovaným jako 1. verze ze dne 13. 5. 2019 vč. příloh, byla zaslána žalobkyní jako příloha emailu dne 13. 5. 2019 ve 14:33 hodin. Tato verze obsahovala jak analýzu, ta návrhy na zefektivnění práce. Následně byly návrhy na zefektivnění práce již vyděleny do samostatného dokumentu. Při jednání s generálním ředitelem dne 28. 5. 2019 žalobkyně předložila návrh způsobu zpracování analýzy – verzi [číslo] ukazující, jak by mohla být analýza vytížení pracovníků zpracována v návaznosti na předchozí námitky generálního ředitele. Tuto ukázku žalobkyně zpracovala, aby zbytečně nevypracovávala celý dokument způsobem, s nímž by byl generální ředitel opět nespokojen. 2. verze analýzy ze dne 5. 6. 2019 - založena žalovaným jako 2. Verze ze dne 5. 6. 2019, byla zaslána žalobkyní jako příloha emailu dne 5. 6. 2019 v 16:38 hod., tento dokument obsahoval toliko analýzu pracovního vytížení a neobsahoval návrhy zefektivnění pracovních činností. 2. verze zefektivnění pracovních činností ze dne 19. 6. 2019 – založena žalovaným jako 3. Verze ze dne 19. 6. 2019 s komentářem byla žalobkyní předložena jako sdílený dokument. 3. verze analýzy ze dne 21. 6. 2019 byla žalobkyní předložena jako sdílený dokument. Na základě předchozích požadavků generálního ředitele na převedení 2. verze analýzy do excelovské tabulky byla žalobkyní odevzdána verze s tabulkami obsahujícími odhad poměru pracovních činností u jednotlivých pracovníků. 3. verze zefektivnění pracovních činností ze dne 23. 7. 2019 založena žalovaným jako 4. verze ze dne 23. 7. 2019 s komentářem byla žalobkyní předložena jako sdílený dokument. U této verze žalobkyně není schopna potvrdit to, zda byla seznámena s komentáři generálního ředitele, protože ke sdílenému dokumentu již nemá přístup.

6. Zadání ze strany generálního ředitele žalované bylo vágní a často se měnilo a generální ředitel neměl přesnou představu, jak měl dokument vypadat. Co se týká svolání schůzek oddělení filmových sbírek, porady sloužily ke koordinaci úkolů a k předávání informací zaměstnancům. Na poradách oddělení nebylo nutné zaměstnancům sdělovat informace, které jim žalobkyně už řekla, neboť se s nimi denně setkávala. Pokyn k pravidelnému vedení porad, pozvání generálního ředitele na tyto porady, jakož i pokyn„ zkvalitnit“ zápisy z porad OFS tak žalobkyně oprávněně považovala za projev šikany vůči své osobě. U žalované nebyla povinnost zvát ředitele na porady oddělení. Žalobkyně pověřila plánováním termínů porad oddělení svoji podřízenou, Mgr. [jméno] [příjmení], informace o nich byla zveřejňována dříve na nástěnce v oddělení, následně byly využívány elektronické nástroje Google. Pokyn generálního ředitele z 18. 4. 2019 byl zohledněn a ředitel se několika schůzek i zúčastnil. Výpověď [jméno] [příjmení] považovala žalobkyně za nevěrohodnou a to i z důvodu animozity mezi žalobkyní a svědkyní, kterou svědkyně přiznala. Co se týká slovního útoku na podřízené svědkyně, který se týkal volně položeného hořlavého filmu na manipulačním stole. Přestupek projednala ze svědkyní a rovněž jej vytkla zmiňovanému zaměstnanci. Žádná závažná psychická újmy u dotčeného zaměstnance nenastala. Dále obvinění žalobkyně z diskriminačního jednání na základě věku považuje žalobkyně v kontextu tohoto soudního sporu za absurdní, neboť právě jistý„ generační konflikt“ mezi generálním ředitelem a žalobkyní byl jedním z důvodů výpovědi.

7. Žalobkyně na jednání soudu dále uvedla, že jí nebyla doručená okomentovaná verze s připomínkami ředitele žalované ze dne 12. 5. 2019 u úkolu č.

1. Stejně tak žalobkyně popírá, že by jí byla doručena komentovaná verze ze dne 28. 5. 2019 a rovněž ze dne 5. 6. 2019.

8. Žalovaný v podání ze dne 6. 1. 2020 s žalobou nesouhlasil a navrhl zamítnutí žaloby. Popřel tvrzení ohledně šikany žalobkyně. Za nedoložené pak považoval tvrzení, že by byla žalobkyně uznávanou odbornicí v oboru. Rovněž neuznal tvrzení o kritice činnosti žalovaného žalobkyní, neboť i dopis, na který žalobkyně odkazuje, byl podepsaný zaměstnanci nikoli odborovou organizací. Co se týká osobního příplatku, ten byl žalobkyni odebrán, a pouze díky administrativní chybě byl žalobkyni nadále vyplácen. Stížnost žalobkyně uplatněná v reakci žalobkyně na výtku podle § 52 písm. f) zákoníku práce byla projednaná dne 4. 6. 2019. Zavádějící je tvrzení žalobkyně, že by jediná zpracovávala některé úkoly. Ostatní vedoucí oddělení nevykazovali takové neuspokojivé výsledky, například žalobkyně nebyla schopna zpracovat finanční plán v požadovaném formátu. Žalobkyně byla zcela pasivní při zpracovávání dokumentu Priority a inovace. Co se týká souhlasu odborové organizace s výpovědí žalobkyně, tento postup byl shledán odborem interního auditu Ministerstva kultury České republiky jako souladný se zákonem. Dokument o periodických kontrolách a ohledem na všechny připomínky, které ředitel žalované sdělil, se zaměřením na zefektivnění logistiky filmového materiálu byl v několika verzích, po výtce žalobkyně odevzdala dne 4. 6. 2019, termín odevzdání byl dne 1. 5. 2019. Žalobkyně nebyla schopna popsat pracovní procesy, které v jejím oddělení řadu let probíhají, v dokumentu nerozlišila míru obecnosti a konkrétnosti. U analýzy vytížení všech pracovníků oddělení filmových sbírek a zefektivnění pracovních činností v celém oddělení s termínem odevzdání dne 13. 5. 2019 žalobkyně nepochopila zadání úkolů. Poskytla neúplný seznam činností, uvedla obecně známá fakta a pouze konstatovala stav věci, místo aby uvedla případné dílčí návrhy. Návrhy na zefektivnění pocházely od kolegů nikoliv od žalobkyně. Stejně tak není součástí zadání odhad poměru pracovních činností u jednotlivých pracovníků, jak žalobkyně uvedla v poslední verzi dokumentu. Další nesplněný úkol Návrh dlouhodobého a systematického vzdělávání a rozvoje pracovníků v oddělení filmových sbírek v návaznosti na druhý úkol nesplnila proto, že nepopsala konkrétní kroky ani časové určení. Jiní vedoucí úkol nezpracovávali, protože u nich takový problém neshledal. Žalobkyni chyběly poznatky o současném stavu poznání v daném oboru, řízení oddělení bylo mechanické a žalobkyně nedokázala konkrétně plánovat profesní rozvoj podřízených. Čtvrtý úkol v podobě zpracování Plánu zabezpečení nezabezpečených českých filmů, u něj měla žalobkyně uvést tituly, příslušné filmové materiály, jejich připravenost k laboratornímu zpracování a doplnit harmonogram časový, personální a finanční. Priority měly být uvedeny dle technického stavu příslušných filmových materiálů, tento úkol měla vypracovaný zaslat do 13. 5. 2019. Zabezpečování filmů je jeden z nejvýznamnějších úkolů žalovaného, tabulka jako taková měla sloužit všem zainteresovaným osobám a žalobkyně to měla brát v potaz při zpracování obsahu a struktury tabulky. Úkol nakonec dokončily jiné zaměstnankyně. Pátý úkol týkající se organizování porad oddělení filmových sbírek a sdílení výstupů splnila žalobkyně jen částečně. Ohledně práce s nástroji elektronické komunikace dle standardů žalovaného tam žalobkyně namísto sdílení pracovních výstupů je zasílala e-mailem do okamžiku, než na to byla písemně upozorněna. Neschopnost pracovat s tabulkou jako sdíleným pracovním nástrojem měla ten důsledek, že Plán zabezpečení nezabezpečených českých filmů předal žalovaný k dopracování kolegům. Ohledně dodržování Etického kodexu žalovaného splnila žalobkyně tento úkol jen částečně, neboť jen částečně respektovala pravidla stanovená etickým kodexem.

9. Žalovaný v podání ze dne 14. 5. 2020 uvedl, že nepopírá, že by ředitel žalovaného měl názorové střety s žalobkyní jako předsedkyní odborové organizace. Ty však nebyly důvodem ukončení pracovního poměru. Dále uvedl, že porady v oddělení písemných archiválií jsou organizovány na třech úrovních jako porady všech pracovníků oddělení, pořádací porady a porady vedoucího a jeho zástupce.

10. V podání ze dne 29. 7. 2020 žalovaný uvedl, že není pravdivé tvrzení žalobkyně, že u dokumentu o periodických kontrolách se zaměřením na zefektivnění logistiky filmového materiálu nevěděla, co má zpracovat. Zadání vyplývá již z jazykového výkladu slov, navíc žalobkyně během schůzek neuvedla, že zadání není dost určité. Materiál ze dne 4. 6. 2019 je matoucí, nemá žádnou racionální strukturu, je vágní a nekonkrétní. Dále uvádí konkrétní výtky k materiálu ze dne 4. 6. 2019. Dokument Návrh dlouhodobého a systematického vzdělávání a rozvoje pracovníků je dle žalovaného obecný a nekonkrétní, ředitel žalovaného okomentoval poslední verzi dne 23. 7. 2019, další verzi žalobkyně již nepředložila. Konkrétní výtky pak byly vloženy do zápisu z jednání ze dne 29. 7. 2019.

11. V podání ze dne 13. 11. 2020 se žalovaný vyjadřoval k vedení porad. U žalovaného nebyl žádný pokyn či předpis, jak porady vést, nelze vypracovat postupy na všechny situace, které se u žalovaného odehrávají, přesto existují postupy a hodnoty, které se staly firemní standardem. Dále odkázal na výslech [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že se u žalovaného pracuje s Google nástroji a s Wordem a Excelem. Ve výzvě ze dne 18. 4. 2019 byla vyzvána, aby odevzdávala výstupy elektronickou cestou v příslušných formátech. Dále odkázal ohledně porušovaní pravidel Etického kodexu žalovaného na výpověď paní [příjmení], která popisovala schůzku ke stěhování kartoték, kdy svědkyně měla tvrdit o jednom z podřízených zaměstnanců žalobkyně, že lže. Pak na ni začala křičet a obviňovat, že lže sama svědkyně. Svědkyně [příjmení] viděla i jiné hlasité projevy žalobkyně. Žalovaný pak poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, že je na zaměstnavateli, aby stanovil morální požadavky na výkon určité práce a pokud tyto zaměstnanec nesplňuje v určité míře a po delší dobu. Pokud tyto požadavky nesplňuje, může se jednat o výpovědní důvod dle § 52 písm. f) zákoníku práce (rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 4066/2008).

12. V podání ze dne 24. 12. 2020 dále žalovaný uvedl, že při výpovědi pracovního poměru žalované zvažoval skutečnosti, zda je žalobkyně řádně zajištěna, kdy žalobkyně pobírá starobní důchod. Dále její rodinné zázemí ji nenutí hledat zaměstnání odpovídající její praxi. Co se týká doby trvání pracovního poměru u žalovaného, byla jeho dlouholetou zaměstnankyní, ale již nestačila aktuálním požadavkům na pozici vedoucího filmového archiváře. S čímž souvisí i její neochota učit se novým věcem a vycházet z nabízených konzultací či školení. Dále zvážil její neschopnost týmové práce a vztahy k ostatním kolegům, kdy zejména mladší kolegy přehlížela a pracovala spíše s kolegy, které znala několik let. Dospěl k závěru, že žalobkyně není ochotna svoji práci ve smyslu pokynů zlepšit. Žalovaný dále poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, kdy má soud přihlédnout ke všem skutečnostem (Nejvyšší soud sp.zn. 21 Cdo 938/2009 a sp.zn. 21 Cdo 1539/2008). Dále se vyjadřoval k úkolu č. 4, kdy přednostmi nově vypracované tabulky byla její vyšší přehlednost a strukturovanost (kdy údaje jsou rozčleněny do více sloupců), je sdílena s relevantními odborníky, umožňuje lepší stanovování priorit a její používání je efektivnější, protože obsahuje data z více zdrojů. Finančním harmonogramem bylo myšleno, že se ke každému titulu sepíší předpokládané náklady na zabezpečení. Připuštění argumentu, že se ceny prací mění, by znamenalo na rezignaci tvorby rozpočtů, měla cenu odhadnout v cenách v době odhadu. Harmonogram personální měl určit kolik osob a hodin práce jsou nutné k zabezpečení titulu. Bylo by tak možné kapacitně plánovat nasazení jednotlivých pracovníků. Jako účelový vidí potom argument, že jako vedoucí zaměstnankyně zadáním úkolů nerozuměla. Žalovaný rovněž žalobkyni učinil nabídku na smírné urovnání sporu, kterou žalobkyně však nepřijala.

13. V podání ze dne 24. 2. 2021 žalovaný dále uvedl, že zápis z pracovní schůzky OFS ze dne 25. 7. 2019 ([anonymizováno]) obsahoval nepřesnosti ohledně přestěhování kartoték s expedičními kartami kopií filmů. Tyto mají do denního provozu žalované a do rozdělení kompetencí mají významný dopad - například zápis“ činnost v expedici ([obec], [obec]) je od 29. 7. 2019 v pravomoci [anonymizována dvě slova] je věta zcela nepřesná, neboť [jméno] [příjmení] je zaměstnancem žalovaného na pracovní pozici řidič a skladník, svoji práci sice vykonává v místnosti, která je běžně označována za expedici, ale expedice a procesy s ní související, včetně dohledu nad expedicí, nejsou náplní práce [anonymizováno]. [příjmení]; dále zápis“ [anonymizováno]. [příjmení] bude podle zaslaných požadavků od [anonymizováno]. [příjmení] vybírat příslušné exp. karty (EK). Pro PK vyjme celé karty včetně zelených vnitřních, které pošle přímo k panu [anonymizováno] opět situaci popisuje nepřesně, neboť pan [příjmení]. [příjmení] se stará o výběr a zakládání expedičních karet v přestěhované kartotéce na základě schválených požadavků všech pracovníků, nejen [anonymizováno]. [příjmení]. V bodě 6 týkajících odměn za 2. čtvrtletí je chybně uvedeno, že usnesení vlády, na které se odkazuje, se vztahuje na platové třídy do deváté třidy nikoli správně zaměstnanců zařazených 1. až 10. platové třídě. Formální vedení schůzek ze strany žalobkyně pak spočívalo v tom, že žalobkyně nijak své podřízené nemotivovala k aktivitě. Z porad vedení poskytovala pouze omezené informace bez vysvětlení kritérií jejich výběru, zařazení do širšího kontextu, nedokázala je vysvětlit. Co se týká povinnost sdílet zpracované dokumenty, to zaznělo ve výzvě ze dne 18. 4. 2019, žalobkyně i přes tento pokyn vypracované verze úkolů posílala nadále formou příloh emailů a komentáře k těmto dokumentům. Proto bylo nutné připomínky vypořádávat přímo na konzultacích, což bylo zdlouhavé a neefektivní. Žalobkyně byla upozorněna na skutečnost, že se jí nedaří plnit úkol [číslo] právě například kvůli tomu, že úkoly nejsou sdílené, na jedné z konzultací, konkrétně dne 11. 6. 2019; po tomto upozornění žalobkyně nasdílela dokument„ Zefektivnění pracovních činností v OFS“. Nicméně nevyužila výhod sdílených dokumentů, neboť vymazala nebo nevypořádala se bez dalšího s věcnými připomínkami generálního ředitele. Na tento chybný postup byla upozorněna PhDr. [jméno] [příjmení] při konzultaci dne 29. 7. 2019.

14. Na jednání u soudu žalovaný dále uvedl, že zápisy oddělení písemných archiválií oproti zápisům z oddělení filmových sbírek vnímá, že jsou více psány heslovitě. Přijímá podněty i od řadových zaměstnanců. V zápisech oddělení filmových sbírek se řeší vybavení tužkami nebo jinými kancelářskými potřebami. Takové věci nemusí být předmětem porady oddělení, mají jít po linii vedoucího, navíc obecně zápis je psán korektně, není nic potřeba v něm uvádět na pravou míru.

15. Na to činí účastníci nesporným, že u žalovaného působí základní odborová organizace [anonymizováno 8 slov] a alespoň tři její členové jsou v zaměstnaneckém poměru u žalovaného. Dále je nesporné, že vyjádření nesouhlasu odborové organizace s výpovědí žalobkyně bylo doručeno zaměstnavateli – žalovanému – doručeno dne 26. 8. 2019. Dále je nesporné, že výpověď byla datována 13. 8. 2019, ale byla žalobkyni předána dne 27. 8. 2019.

16. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav:

17. Důkazy k trvání pracovního poměru žalobkyně 18. Z pracovní smlouvy žalobkyně ze dne 1. 6. 1981 a 31. 5. 1982, a z dodatků k nim [číslo] dne 9. 6. 2003 a [číslo] ze dne 28. 4. 2011, kdy žalobkyně byla zaměstnána původně ve [anonymizována dvě slova] na dobu určitou, později na dobu neurčitou, jako filmová historička.

19. Z kopie jmenování žalobkyně ze dne 28. 6. 1993 bylo zjištěno, že byla v rámci žalovaného jmenována vedoucí oddělení techniky filmového archivu.

20. Z výpisu z registru ekonomických subjektů ARES týkající se žalovaného bylo zjištěno, že se jedná o příspěvkovou organizaci a zabývá se činností knihoven a archivů.

21. Z upozornění na porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané páci dle § 52 písm. g) ze dne 18. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyni bylo vytknuto, že se během cest do depozitáře dopouští pomlouvání a zpochybňování svých kolegů.

22. Z výzvy k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků ze dne 18. 4. 2019 dle § 52 písm. f) zákoníku práce v platném znění, bylo zjištěno, že žalobkyni je vytýkáno, že nikdy neprojevila iniciativní přístup, že se jí nedaří plánovat profesní a odborný růst zaměstnanců v oddělení filmových sbírek, že nevede pravidelné porady v rámci oddělení filmových sbírek, podklady pro plán činnosti Národního filmového archivu neobsahovaly podněty k zefektivnění práce a neprohlubovaly činnost s ostatními odděleními, plán prací oddělení filmových sbírek odevzdala v nevyhovující podobě, že pozdě poslala objednávky nad 50 000 Kč ke zveřejnění do registru smluv, neplnila plán zabezpečování nezabezpečených českých filmů a neuvedla vysvětlení, proč plán neplní, ne navrhla ani nepodnikla další kroky k získání financí na zabezpečení filmů, nebyla schopna dopracovat pravidla periodických kontrol filmového materiálu, na podzim 2018 neprofesionálně zaslala filmový materiál laboratoři ve [obec], prezentace na workshopech vykazovaly značné nedostatky. Závěrem měla žalobkyně dopracovat dokument o periodických kontrolách, zejména o návrh na zefektivnění logistiky filmového materiálu do 1. 5. 2019, dopracovat analýzu pracovního vytížení všech pracovníků OFS a navrhnout zefektivnění pracovních činností do 13. 5. 2019, předložit návrh dlouhodobého a systematického vzdělávání a rozvoje pracovníků OFS do 17. 6. 2019, dopracovat plán zabezpečování nezabezpečených českých filmů tak, že v tabulce uvede příslušné filmové materiály, jejich připravenost k laboratornímu zpracování, personální, časový a finanční harmonogram včetně odůvodnění zabezpečení dle technického stavu materiálu do 13. 5. 2019, pracovní schůzky oddělení filmových sbírek bude organizovat jednou měsíčně před termínem sekční porady 14 dní dopředu a bude o nich informovat ředitele, bude odevzdávat požadované dokumenty elektronickou cestou v příslušných formátech, bude dodržovat etický kodex žalovaného.

23. Z reakce na výzvu k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků ze dne 18. 4. 2019 datované dne 7. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně považuje snahu žalovaného o ukončení jejího pracovního poměru za diskriminační, příplatek jí byl odebrán protiprávně. Dále uvedla, že od nástupu ředitele žalované nebyly žalobkyni vytýkány žádné nedostatky v odváděné práci, byla i pravidelně finančně odměňována. Těžiště práce oddělení filmových sbírek spočívá v péči o filmové materiály a jejich pravidelné kontroly. Pracoviště jsou postupně dovybavována, zaměstnanci používají i IT technologie. Dále se vyjádřila ke konkrétním výtkám ve výzvě, nesouhlasí s výtkami k zapojení v projektu [anonymizována dvě slova], vyslání pracovnic na [příjmení] [jméno] v [anonymizováno], spolupracuje s ostatními odděleními, vyjádřila se obsáhle k finančnímu plánu, plán kopírování nezabezpečených filmových materiálů nemohl být naplněn, protože neexistoval rozpočet pro rok 2018, přestože materiály zabezpečovala podle aktuálního stavu materiálů a neočekávaných akvizic. Výtky k odborné práci a prezentaci považuje za účelové, z jiných stran měla pozitivní ohlasy. Toto vyjádření definovala i jako stížnost zaměstnance.

24. Z oznámení o změně výše osobního příplatku a platového výměru žalobkyně ze dne 18. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyni byl s účinností od 1. 9. 2019 odňat osobní příplatek.

25. Z nesouhlasu výkonného výboru odborového svazu ze dne 26. 8. 2019 bylo zjištěno, že výkonný výbor Odborového svazu pracovníků kultury a ochrany přírody neudělil žalovanému předchozí souhlas s výpovědí žalobkyně.

26. Z výpovědi žalovaného ze dne 13. 8. 2019 dle § 52 písm. f) zákoníku práce dané žalobkyni bylo zjištěno, že odkazuje na výzvu ze dne 18. 4. 2019, dále odkazuje na 8 proběhlých konzultací a hodnotí úkoly. Úkoly k vypracování dokumentu o periodických kontrolách a zefektivnění logistiky filmového materiál, analýzy pracovního vytížení všech pracovníků OFS, návrhu dlouhodobého a systematického vzdělávání rozvoje pracovníků OFS, dopracování plánu zabezpečení nezabezpečených českých filmů, práce k nástroji elektronické komunikace dle nastavených standardů nesplnila. Částečně pak splnila úkol týkající organizování a zasílání zápisů z porad oddělení filmových sbírek a dodržování Etického kodexu. Úkol č. 1 nesplnila v tom směru, že ani po půl roce nebyla žalobkyně schopna odstranit zásadní nedostatky. U úkolu č. 2 žalobkyně nepochopila zadání, text nemá povahu analýzy a postrádá návrhy na zefektivnění. Úkol č. 3 byl zpracován pouze v obecné rovině. Úkol č. 4 nebyla schopna sestavit tak, aby vycházel z věcně podložených priorit. Tabulka neslouží širšímu okruhu pracovníků, žalobkyně nebyla schopna pracovat s tabulkou jako se sdíleným pracovním nástrojem. Úkol č. 5 žalobkyně splnila pouze částečně, není uvedeno v konkrétně v čem. Pochybení bylo shledáno v nepřesných zápisech z porad a nemotivovala podřízené na schůzkách k aktivnímu dialogu. Úkol č. 6 nesplnila, neboť nebyla schopna využívat nástroje elektronické komunikace, když až do explicitního upozornění posílala dokumenty prostřednictvím přílohy e-mailu. Funkce tabulky žalobkyně nevyužila u úkolu č.

2. Neschopnost žalobkyně používat elektronické nástroje se projevila i u úkolu č.

4. Úkol č. 7 splnila žalobkyně pouze částečně, nebylo konkrétně konstatováno jak.

27. Z dopisu žalobkyně ze dne 16. 9. 2019 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že žalobkyně považovala výpověď ze dne 13. 8. 2019 za neplatnou a trvala na dalším zaměstnávání. Neuspokojivé pracovní výsledky jsou dle ní popisovány nekonkrétně a jedná se pouze o subjektivní hodnocení úkolů, které plnila jako jediná vedoucí. Její výpověď s ohledem na výkon funkce předsedkyně odborové organizace vyžaduje souhlas odborové organizace a je tak na zaměstnavateli, aby prokázal, že nelze na něm požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnával.

28. Z dopisu ředitele žalovaného ze dne 30. 9. 2019 adresovaného žalobkyni, bylo zjištěno, že potvrzuje přijetí podání ze dne 16. 9. 2019, kde nesouhlasí s tím, co je uváděno a pracovní poměr žalobkyně má skončit ke dni 31. 10. 2019.

29. Z dopisu žalovaného – jeho ředitele, ze dne 4. 6. 2019 adresovaného žalobkyni bylo zjištěno, že se seznámil s reakcí žalobkyně ze dne 7. 5. 2019, že však nadále trvá na zaslaných výtkách a termínech k jejich odstranění. Dále nesouhlasí s tvrzeními o šikaně a diskriminaci.

30. Z e-mailu ze dne 13. 8.2019 zaslaného ředitelem žalovaného členům odborové organizace [anonymizováno] bylo zjištěno, že je žádá o udělení souhlasu s rozvázáním pracovního poměru žalobkyně dle § 61 odst. 2 zákoníku práce pro výpověď pro neuspokojivé pracovní výsledky.

31. Ze stanov Odborového svazu pracovníků kultury a ochrany přírody bylo zjištěno, že svaz sdružuje jako své řádné členy základní odborové organizace (základní organizace), které jsou právnickými osobami. Organizačními jednotkami jsou základní odborové organizace a odborné sekce. Orgány svazy jsou sjezd, výkonný výbor a revizní komise. Výkonný výbore je nejvyšším orgánem, plní roli statutárního orgánu a dle článku VIII odstavce 5. a 7. Je to výkonný výbor, který je příslušný vystupovat v právních vztazích jménem základních odborových organizací včetně udělování předchozího souhlasu dle § 61 odst. 2 zákoníku práce k výpovědi člena odborové organizace.

32. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku [anonymizováno 11 slov], zapsáno dne 13. 1. 2017, bylo zjištěno, že se jedná o odborovou organizaci založenou [anonymizováno 7 slov].

33. Z dopisu některých zaměstnanců řediteli odboru médií a audiovizí na Ministerstvu kultury ze dne 18. 12. 2017 bylo zjištěno, že je podepsán rovněž žalobkyní a další zhruba dvacítkou zaměstnanců, kdy si stěžují na opakované reorganizace žalovaného. Vedoucí ustanovení v roce 2014 již nejsou ve funkci, vedoucí místa nejsou často obsazená. Dochází k obsazování některých pozic nezkušenými pracovníky, je narušena generační spolupráce v rámci žalovaného.

34. Ze zápisu z jednání ze dne 26. 4. 2019, kterého se účastnila žalobkyně a ředitel žalovaného, bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila, že trvá na svém pracovním zařazení a pracovní smlouvě a výzvu k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků odpoví písemnou formou.

35. Důkazy k více úkolům 36. Ze zápisu z jednání ze dne 26. 4. 2019, kterého se účastnila žalobkyně a ředitel žalovaného, bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila, že trvá na svém pracovním zařazení a pracovní smlouvě a výzvu k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků odpoví písemnou formou.

37. V zápisu z jednání ze dne 13. 5. 2019, kterého se účastnila žalobkyně, ředitel žalované a [jméno] [příjmení], který vyhotovil generální ředitel žalovaného, a se kterým žalobkyně nesouhlasila, se uvádí, že text třetí verze dokumentu o periodických kontrolách je nestrukturovaný, zmatečný, jazykově terminologicky neujasněný, metodologicky nedostatečný a dále neúplný, chybí zde orientační specifikace pro systém periodických kontrol v depozitáři [obec]. Dále byla žalobkyně vyzvána k předložení analýzy pracovního vytížení všech pracovníků OFS a návrhu na zefektivnění pracovních činností v oddělení filmových sbírek, kterou měla odevzdat dle výtky ze dne 18. 4. 2019 ke dni jednání.

38. V zápisu z jednání ze dne 17. 5. 2019 pořízeném ředitelem žalovaného, kterého se účastnila žalobkyně a ředitel žalované, bylo žalobkyni vytknuto, že nereagovala na e-mail k prioritizovanému plánu zabezpečování, neboť nebyl doplněn o financování kopírování filmů. Sdílené tabulky by měly být doplněné linkem. U zápisu je uvedeno, že s ním žalobkyně nesouhlasí. Dále ředitel žalobkyni upozornil, že se jí dosud nedaří plnit úkol č. 6 z výtky ze dne 18. 4. 2019.

39. Ze zápisu ze dne 21. 5. 2019 bylo zjištěno, že jednání účastnila pouze žalobkyně a ředitel žalovaného. Bylo zjištěno, že dosavadní plán zabezpečování nezabezpečených českých filmů je nedostatečný, nesplňují zadání. Protože nebyl plán vypracován, nemůže být použitý při zadání veřejné zakázky. Ředitel požadoval doplnění v tom smyslu, že ve vhodné tabulce mají být uvedené tituly, příslušné filmové materiály, jejich připravenost k laboratornímu zpracování, bude doplněná časový, personální a finanční harmonogram. Žalobkyně uvedla, že personální a časovou náročnost doplnit nemůže. Dále v tabulce mají být zdůvodněny priority zabezpečování z hlediska technického stavu příslušných materiálů. Dále měla žalobkyně vypracovat a předložit analýzu pracovního vytížení všech pracovníků oddělení filmových sbírek a navrhnout zefektivnění pracovních činností v celém oddělení. Analýza směřuje k analýze využívání pracovního doby, což nebylo zadáním. Bylo žalobkyni vytknuto tvrzení, je obtížné stanovit časovou obtížnost jednotlivých činností v oddělení. Dle ředitele to svědčilo o tom, že pisatelka neměla utříděné činnosti ve vlastním oddělení. Materiál sice obsahuje popis některých činností, ale chybí analýza pracovního vytížení. Jedná se dle ředitele o popis nikoli analýzu. Návrhy na zefektivnění rovněž neobsahují nic nového. Rovněž odkazuje na systém základního proškolení pro práci s filmovými materiály, který však ředitel nezná. Bez analýzy nebude možné alokovat lidské zdroje. U tohoto zápisu je rukou napsáno, že žalobkyně nesouhlasí s textem.

40. Ze zápisu z jednání ze dne 21. 5. 2019 bylo zjištěno, že jednání bylo přesunuto ze dne 17. 5. 2019. Tento zápis z jednání vyhotovila oproti jiným zápisům žalobkyně a řediteli žalovaného jej předala. Jednání se účastnila žalobkyně a ředitel žalované. Důvodem setkání byl e-mail ředitele, ve kterém potvrdil, že elektronicky obdržel Analýzu pracovního vytížení pracovníků se dvěma přílohami. Odpověď na e-mail generální ředitele byla zaslána dne 20. 5. 2019, byl komentářem k dříve nasdíleným tabulkám. Bez jakéhokoliv podkladu byl do záznamu z jednání zapracován bod 6. o neplnění výzvy ze dne 18. 4. 2019. Celý bod žalobkyně odmítá, nezakládá se na pravdě. Tabulky zpracovává v Excelu, protože to vyhovuje práci žalobkyně. Školení k používání Google nástrojů již absolvovala a má dohodnuty další školení. Bylo zjištěno, že ředitel žádá o zasílání zápisů z jednání oddělení filmových sbírek jako přílohu e -mailu.

41. Ze zápisu z jednání ředitele žalovaného a žalobkyně ze dne 28. 5. 2019 bylo zjištěno, že k materiálu„ analýza pracovního vytížení všech pracovníků oddělení filmových sbírek“ bylo zjištěno, že ředitel žalovaného odporučil materiál doplnit o informace o platových třídách pracovníků, aby bylo možné lépe plánovat zvyšování kvalifikace a platový růst pracovníků, dále doporučil samostatnost či součinnost s kolegy z jiných oddělení a označit činnosti, kde jsou jednotliví pracovníci tak kvalifikovaní, že by mohli zaškolit i jiné kolegy. Dále se ředitel žalovaného vyjádřil ke čtvrté verzi dokumentu o periodických kontrolách, kdy je potřeba ji dle ředitele dále zpřesnit, má se odvíjet od obecného ke konkrétním výkonům, pokud má sloužit jako metodika. Měla by být komplexnější a výkon periodických kontrol by měl mít logiku. Základním principem činnosti by měl být plán periodických kontrol, toto však metodika neobsahuje. V části zjišťování fyzického stavu by měly být popsány konkrétní činnosti při nálezu nedostatku nebo změny včetně následných kroků, které vyplývají z jednotlivých zjištění. Novou verzi plánu periodických kontrol měla žalobkyně zaslat do 7. 6. 2019.

42. Ze zápisu z jednání ředitele žalovaného a žalobkyně ze dne 11. 6. 2019 zapsaného ředitelem žalovaného bylo zjištěno, že ředitel uvádí, že pátá verze dokumentu o periodických kontrolách vykazuje řadu nedostatků. Verze neuvádí, kdo je odpovědný za vytváření plánu periodických kontrol, namísto toho je tam konkrétní plán na třetí a čtvrté čtvrtletí roku 2019 a rok 2020. Počet periodických kontrol má vycházet z plánu nikoli záviset na stanovení priorit jednotlivých pracovních úkolů a počtu pracovníků. Stejně tak u tvrzení, proces periodických kontrol probíhá podle lokačního plánu depozitáře [anonymizováno] a [obec] nevysvětluje postup periodických kontrol. K tomuto zápisu je rukou dopsáno, že připomínky k jednotlivým textům jsou předávány ústně, nikoli písemnou formou. Dále se zápis věnuje analýze pracovního vytížení všechna pracovníků. Žalobkyně pouze procentuálně odhadla poměr činností u jednotlivých pracovníků, u méně než poloviny pracovníků označila činností, ke kterým jsou kvalifikovaní, u ostatních označila, že nelze zdůraznit takovou činnost, ke které by byli obzvlášť kvalifikovaní. Ředitel upozornil, že je potřeba to zdůraznit ve vzdělávacím plánu. Rovněž bylo žalobkyni vytknuto, že nesplňuje standardy práce s elektronickými nástroji, neodevzdává materiály v náležitém formátu – např. tabulky odevzdávat v Excelu, nikoli ve Wordu a používání sdílených nástrojů. K tomu žalobkyně uvedla, že nebylo stanoveno, v jakém formátu mají být úkoly odevzdávány.

43. Ze zápisu ze dne 20. 6. 2019 z jednání mezi ředitelem žalovaného a žalobkyní bylo zjištěno, že dle ředitele, že u úkolu č. 2 ředitel okomentoval dokument a žalobkyně neměla čas se s komentáři seznámit. Ředitel považuje druhou část úkolu č. 2 za nesplněnou. Žalobkyně uvedla, že nemá čas se jednotlivým úkolům věnovat. Dále ředitel uvedl, že lhůta k odevzdání úkolu č. 3 již utekla, ať jej odevzdá do 26. 6. 2016. Žalobkyně uvedla, že se zadáváním úkolů nesouhlasí, cítí se jimi šikanována. Rovněž nesouhlasila se zápisem.

44. Ze zápisu ze dne 29. 7. 2019 z jednání žalobkyně a ředitele žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyni byl vytknut způsob zadání úvodní výroby titulků„ Buď připraven!“. Dále bylo žalobkyni u dokumentu Zefektivnění pracovních činností vytknuto, že tento dokument postrádá základní první analýzy, není zřejmé, jakými kroky a v jakém čase se má k efektivitě dojít. Žalobkyně k tomu uvedla, že řediteli chybí objektivita, sám úkoly zadává a sám vyhodnocuje a směřuje to k ukončení jejího pracovního poměru. Žalobkyně uvedla, že dokumenty již nadále nebude přepracovávat. Ředitel dále uvedl, zda skutečně není možné práci v oddělení zefektivnit např. při přidělování či rozdělování práce, při spolupráci s ostatními odděleními, při skartaci apod. ˇúkol ředitel považoval za nesplněný. K dokumentu„ Dlouhodobé a systematické vzdělávání a rozvoj pracovníků OFS“ ředitel uvedl, že nebylo potřeba jej předělávat do tabulky, neboť s ní nelze efektivně pracovat. Svědčí to i o tom, že žalobkyně není schopna využívat elektronické nástroje. Dokument ke vzdělávání pracovníků je dle ředitele velmi obecný, chybí seznam hostů pro zamýšlená kolokvia, seznam literatury, chybí analýza předpokladů vzdělávání s ohledem na stávající jazykovou vybavenost pracovníků, chybí kroky ke zvýšení motivace pracovníků, chybí časový výhled či harmonogram. Úkol žalobkyně nesplnila dle ředitele v prodlouženém termínu. Žalobkyně k zápisu uvedla, že s ním nesouhlasí, že obsahuje nepravdy.

45. Ze zápisu z jednání ze dne 13. 8. 2019, kterého se účastnila žalobkyně, ředitel žalovaného, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že ředitel přistoupil k vyhodnocení zadaných úkolů. Úkol spočívající ve vypracování dokumentu o periodických kontrolách a návrhů na zefektivnění logistiky filmového materiálu nebyl splněn, text vykazuje nedostatky i v páté verzi. Žalobkyně s tvrzením nesouhlasila, snažila se požadavkům ředitele vyhovět, ředitel sděloval připomínky pouze ústně, měla do textu vložit plán periodických kontrol v roce 2019 a 2020, to jí bylo ale později vytknuto. Další úkol spočívající v analýze pracovního vytížení všech pracovníků OFS a návrh na zefektivnění činností nebyl splněn, nejedná se o analýzu, ale popis, který je nepodložený a postrádá návrhy na zefektivnění. Žalobkyně k tomu uvedla, že nikdy jiný u žalovaného takový materiál nezpracovával, materiál je stručný, ale vypovídající. Návrh dlouhodobého a systematického vzdělávání pracovníků OFS nebyl dle ředitele rovněž splněn, žalobkyně není dle ředitele schopna motivovat podřízené, komentáře ředitele byly ignorovány. Žalobkyně k tomu uvedla, že i u tohoto materiálu byla jedinou vedoucí žalovaného, která jej zpracovávala. Co se týká čtvrtého úkolu – plánu nezabezpečených českých filmů, úkol byl dle ředitele nesplněný, neboť tabulka obsahovala nejasné, neaktuální a neuspořádané údaje. Jiné kolegyně zadání úkolu pochopily a dopracovaly. Žalobkyně k tomu uvedla, že ona si tabulku vytvořila před 15 lety pro vlastní potřebu, měli k ní přístup všichni kolegové. Úkol týkající se organizace a zápisů ze schůzek OFS splnila žalobkyně částečně, neboť zápisy z porad obsahují nepřesnosti, žalobkyně nedodržela harmonogram svolávání schůzek. Navíc ředitel shledal pasivitu zaměstnanců na schůzkách. Žalobkyně k tomu vedla, že se zaměstnanci ředitele bojí, četnost schůzek v jiných odděleních je nižší a ředitel se jich neúčastní. Navíc zaměstnanci OFS jsou stále na pracovišti, sdělují si informace tam. O nesplnění dalšího úkolu žalobkyní svědčí převedení testu z Wordu do tabulky u vytížení jednotlivých zaměstnanců, funkce tabulky však vůbec nevyužila. U tabulky nezabezpečených českých filmů žalobkyně nevyužila sdílené nástroje. Žalobkyně s hodnocením nesouhlasila. Ohledně dodržování Etického kodexu žalovaného, tak splnila úkol dle ředitele pouze částečně, kdy nepřevedla vyzrálejší přístup.

46. Z nahrávky z jednání vedení žalovaného se zaměstnanci ze dne 3. 9. 2019 bylo zjištěno, že ředitel žalovaného uvádí, že nejsou nespokojeni s činností zaměstnanců oddělení filmových sbírek jako takového, ale pouze s jeho vedoucí.

47. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně je dlouholetou pracovnicí žalovaného od konce 70. let, kdy prošla všemi stupni práce v technickém oddělení, účastnila se i zahraničních stáží. Od roku 1992 se stala vedoucí technického oddělení. Současný ředitel žalovaného začal u žalovaného pracovat na začátku 90. let, měl stáži v USA, byl rovněž děkanem na [anonymizováno]. Nejdůležitější prací s žalobkyní bylo zabezpečení filmových materiálů. Žalobkyně v rámci své práce zpracovával i tzv. přírůstky, např. materiály z různých zrušených institucí, statisíce krabic museli zachránit. Materiál týkající se periodických kontrol je koncepční materiál, jeho součástí je i zefektivnění logistiky filmového materiálu. Na výrobu filmů se do 60. let minulého stolení používal hořlavý materiál, kdy se může samovznítit. Žalobkyně měla seznam filmů, které nebyly zabezpečeny proti shoření, bylo tam uvedeno, zda je to kopie, jestli je to negativ, jestli je to duplikační kopie. Filmový materiál se jako prevence vznícení kontroluje a dále se kontrolují různá poškození či náznaky plísně. Na tabulce nezabezpečených filmů se svědek nepodílel. Ne vždy se postupuje podle plánu periodických kontrol, některé poškozené filmy musí jít přednostně, pak mají prioritu i některé české filmy. Dle svědka žádný filmový archiv na světě nemá tolik pracovníků, aby mohl všechny filmy zkontrolovat v určitém časovém úseku. Existuje seznam, v něm jsou filmy více důležité či méně důležité. Jestliže byly peníze, zabezpečili to, co bylo v rozkladu nebo co bylo zaplísněno, tak automaticky se vždycky kurátoři, katalogizátoři a technici dohadují, co z těch věcí je nutno dělat. Taky výdělkové hledisko nebo historický význam je důležité pro výběr, které filmy se zabezpečí. Objednávku, který konkrétní film se zabezpečí, pak podepisuje ředitel. U žalovaného mají 21 000 krabic prudce hořlavých materiálů na negativech, něco přes 6 000 krabic kopií, většinou v 600 metrových krabicích jako, a 2 000 duplikačních kopií na nitrocelulózovém materiálu, což je 28 – 29 000 materiálů. Co se týká plánu periodických kontrol, na něm svědek pracoval, nevěděl ze začátku přesně, pro koho je určen, zadání bylo stručné, bylo zřejmě od ředitele. Dosud si zadání přesně nepamatuje. Plán kontrol, už byl zpracován někdy na začátku 80. let, a po určité době stanovili principy, jakým způsobem se to musí provádět. Materiály na nitrocelulózovém podkladu jsou obtížně kontrolovatelné, jsou tam často slepky, těžce se u nich stanoví nějaký harmonogram kontroly, materiál se i časem zhoršuje, nedá se předem odhadnout čas kontroly. U jiných materiálů to stanovil svědek s ředitelem, protože se ty materiály z toho bezpečného skladu budou stěhovat do nového depozitáře. [příjmení] se stěhovat materiály, které byly zkontrolovány v 11. roce a později a nesmí dojít k jednostrannému zatížení konstrukcí, tak se tam provádí takové hvězdicovité periodické kontroly, aby ta tíha těch přestěhovaných materiálů byla rozložena do celého podlaží. Měření filmového materiálu pak probíhá prostřednictvím převíjecích stolů, které mají měřičku jako, nebo máme střihací stoly, které mají měřičku Kromě měřičky, existuje ještě jeden vzácný způsob měření, tzv. lumierovský. Ohledně seznamu nezabezpečených českých filmů, ten seznam existuje dlouho. Na další tabulce pracovala kolegyně [příjmení]. Jakým způsobem byla tabulka zpřístupněna, si nepamatuje. Co se týká pana [příjmení], pamatuje si, že mu říkal, že by se měl stát vedoucím oddělení někdy v červnu 2019. Co se týká smrštění, svědek uvedl, že časem nitrocelulózové filmy i bezpečné filmy triacetátové mohou změnit rozměr. Měřičů smrštění existuje několik, jednak existují etalony, kde je kovové měřítko, kde ten film založí, v určitém momentu to zapadne.

48. Ze svědecké výpovědi Mgr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně byla přímá nadřízená svědkyně. Dle svědkyně existovala tabulka těch nezabezpečených českých filmů, kterou zpracovala žalobkyně několik let sama, byla to její pracovní tabulka. Pak měla být dle pokynů ředitele vytvořená nová tabulka, která by sloužila celému archivu. Měla mít víc údajů. Svědkyně tabulku dopracovávala s paní [příjmení]. Při dodělání tabulky vycházely přímo z materiálu žalobkyně, pokud je tam nějaký materiál navíc, bylo to přímo na pokyn. Do tabulky doplnily nová kritéria – sloupce. K tomu se konalo několik schůzek, poté doplňovala údaje z informačního systému do tabulky. V době, kdy tabulku zpracovávala žalobkyně, se svědkyně účastnila některých schůzek. Pamatuje si na jednu, kdy ředitel dával určité poznámky, co chce do textu zapracovat. Pak se se žalobkyní snažily tyto připomínky zapracovat. Co má být součástí tabulky připomínkovali pan ředitel, vedoucí kurátorů, restaurátorka a další. Z vlastní iniciativy tam přidala sloupec týkající se počtu dílů. Zpracování tabulky dostaly zadané asi v červnu 2019 a dokončily ji na začátku roku 2020. Tabulka se dosud neustále mění, svědkyně se s ní snaží pracovat. [jméno] si ji přizpůsobuje svým potřebám. I ostatní kolegové s ní někteří pracují, někteří měli výhrady. Tabulka je asi od března nebo února 2020 sdílená. Co se týká charakteru pokynů k dopracování tabulky, některé byly obecné, některé byly konkrétní. Dále uvedla, že v práci používá nástroje Googlu, Google tabulky, další ty soubory co tam jsou, určitě Word, Excel, archivní informační systém. Google kalendář je sdílený, otevřený.

49. Z dodatečné výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že schůzky oddělení filmových sbírek se konaly jednou do měsíce, zpravidla ve středu od 8:30 hodin. Asi v květnu nebo dubnu roku 2019 byla žalobkyní požádána, aby porady svolávala ona prostřednictvím Google kalendáře. Nevybavila si, kdy dostala přístup do Google kalendáře, ani kdy dostala přístup k informacím ohledně programu ředitele. Vždycky si dopředu s žalobkyní domluvily termín schůzky a pak to zadala do příslušné aplikace, ve stejném týdnu se pak schůzka konala i na [anonymizováno] a to bylo ve čtvrtek, zhruba od 10:00 hodin. Schůzky svolávaly tak týden dopředu, někdy to bylo méně. Od té doby, co byl Google kalendář, to bylo asi tak přibližně týden dopředu. V letním období v červnu, červenci si dávaly více možností termínů, rozhodně nezadávala ty schůzky 2 měsíce dopředu. Zda měla výslovný pokyn, aby zvala pana ředitele, nebo jestli to dělala automaticky, na to si již nevzpomíná, na schůzky chodil. Ví, že přišel požadavek na zohlednění jeho programu. Není si vědoma, zda v současné době někdo ředitele na schůzky zve. Na schůzkách žalobkyně informovala zaměstnance o novinkách, pak byl určitý prostor pro diskuzi. Zaměstnanci z oddělení neradi diskutovali, platí to i dosud a dodnes mají krátké schůzky. Jejich průběh je stejný, jako to probíhalo za žalobkyně. S žalobkyní měla dobrý přátelský, kolegiální vztah, bez ohledu na věkový rozdíl, sama žalobkyně jí vyzvala, aby jí napřímo vždy řekla, když se jí něco nelíbí. Ke kolegům z oddělení filmových sbírek se žalobkyně chovala obdobně, svědkyně si nevybavila, že by se chovala jinak k ostatním zaměstnancům žalovaného. Vzpomněla si na konflikty s pracovníky v expedici ohledně nitrátních hořlavých materiálů. V tom okamžiku svědkyně šla kolem, ale nesledovala podrobněji tu situaci, u toho byli pracovníci expedice, na další osoby si už nevzpomíná. Nevzpomíná si, že by žalobkyně měla problém s mladšími kolegy. Se svědkyní [příjmení] byla žalobkyně původně kamarádka, důvod zhoršení jejich vztahů svědkyně neznala. Žalobkyně je povahou extrovertní a možná občas na někoho zvýšila hlas. Nebojí se případného návratu žalobkyně, někteří zaměstnanci se možná obávají, že se vrátí konflikt mezi žalobkyní a ředitelem žalovaného.

50. Ze svědecké výpovědi PhDr. [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že jako místopředsedkyně odborového svazu pracovníků kultury a ochrany přírody a členka výkonného výboru rozhodovala o udělení předchozího souhlasu k výpovědi žalobkyně. Ze zkušenosti ví, že žalobkyně jako předsedkyně základní organizace odborové organizace plnila svoji úlohu plnohodnotně. Věnovala se zajišťování benefitů pro zaměstnance, měla dále připomínky k některým materiálům vedení řídící povahy. Co se týká zápisů ze schůzek oddělení filmových sbírek, ty posuzovali při rozhodování o výpovědi žalobkyně. V žádném případě nevykazovaly ty zápisy takové vady, že by mohly být jedním z důvodů pro výpověď z pracovního poměru. Byla rovněž přítomná projednávání stížnosti žalobkyně na zaměstnavatele. Projednávala se tam výtka zaslaná žalobkyni, kdy svědky pochopila, že žalobkyni je vytýkáno, že nezvládá nějaké nové technologie a nové nějaké postupy v řízení organizačních útvarů, svědkyně je hodnotila jako formální věci. Vážná výtka ochraně sbírek však nepadla. Dále svědkyně neměla informace ohledně vyjednávání žalobkyně s vedením ke kolektivní smlouvě. Souhlas k udělení výpovědi nedali, protože se celému výkonnému výboru jevilo, že deklarovaný cíl pomoci žalobkyni odhalit v sobě schopnosti řídit kolektiv a povzbudit, nebyl ten pravý záměr, že opravdu od začátku si pan generální ředitel spíš jako připravoval argumenty pro odvolání z funkce i proto, že jiná oddělení takové materiály nezpracovávala a proto, že ředitel neuváděl pravdivá tvrzení ohledně porad.

51. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že u žalované pracuje jako vedoucí oddělení písemných archiválií. Uvedl, že u žalovaného není dokument, který by upracoval organizování schůzek oddělení., vedoucí mají poměrně volnou ruku v tom, jakým způsobem budou své oddělení po té organizační stránce řídit. Sám se neúčastnil žádných jiných schůzek jiných oddělení. Jako vedoucí oddělení se účastní porad vedení, které se konají zpravidla jednou měsíčně. V jeho vlastním oddělení koná schůzky všech pracovníků oddělení podle provozní potřeby, což je zpravidla jednou za měsíc. Organizuje je prostřednictvím elektronické komunikace. [příjmení] mají potvrdit, že na schůzku přijdou nebo ne a mají zaslat podklady, o čem chtějí jednat, svědek přidá svoje a bod po bodu je proberou. Udělá se z toho zápis, který zkontrolují, a je potom dostupný všem kolegům z oddělení v rámci sdílených Google dokumentů. Jednou za 14 dní má zpravidla schůzky se svým zástupce. Nikdy nedostal žádný pokyn, že by měl někoho zvát. Pan ředitel na jejich schůzce nikdy nebyl. Pravidla pro zápisy ze schůzek a jejich sdílení centralizována nejsou. Nejsou ani pravidla, v jakém elektronickém formátu mají být úkoly odevzdávané, je to na domluvě. Standardně se u žalovaného používají Google dokumenty nebo případně nějaké produkty firmy Microsoft, tzn. Word, Excel. A každý s tím asi pracuje, jak umí. Když neví, tak není problém se kohokoliv zeptat. Svědkovi nikdo nezakazoval posílat v příloze e-mailu nějaký dokument. Svědek nezpracovával úkol analýza pracovního vytížení zaměstnanců. Se žalobkyní řešil jen málo odborných záležitostí. Při komunikaci s žalobkyní nepociťoval, že by se chovala nějak nestandardně. Zaznamenal však nestandardní formy komunikace při nějakých jednáních jako hlasitý projev třeba při poradách vedení. Vztah s ředitelem žalovaného měla žalobkyně napjatý, mělo to zhoršující tendenci. Co se týká koncepčních materiálů, mají kodifikována pravidla ke katalogizaci jednotlivých typů dokumentů, dále vychází z obecných pravidel nastavených odborem archivní správy. Podílel se na metodice ke katalogizaci a dozoroval přípravu toho dokumentu, který připravil kolega z oddělení, které danou sbírku spravuje. Tento materiál připomínkovali různí kolegové z oddělení, ředitelem jim materiál vrácený nebyl. Jako člen odborové organizace projednával výpověď žalobkyně. Když se k výpovědi vyjadřovali pro odbor interního auditu ministerstva kultury, zaslali společně s paní [příjmení] opačné stanovisko než ostatní členové odborové organizace, tedy že postup pana ředitele byl v pořádku. Pokud měl žalobkyni hodnotit jako předsedkyni odborové organizace, žalobkyně vykonávala tuto funkci tři roky, byla aktivnější, než předchozí předseda, ale ta jednání nebyla nikdy příjemná. Například při vyjednávání o kolektivní smlouvě v roce 2018, celá ta jednání se zasekla na bodu případného odstupného pro pracovníky, kteří pracovali delší dobu v instituci. To že někdo pracuje v instituci dlouhou dobu, ještě nevypovídá nic o tom, jakým způsobem pracuje a jestli tu práci opravdu odvádí kvalifikovaně.

52. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že u žalované pracuje jako vedoucí v oddělení správy a údržby budov. Dle svědkyně byla přítomna několikrát situace, kdy žalobkyně na ni a na kolegy z oddělení křičela, že mají v expedici nepořádek. Dělo se tak i třikrát týdně. Jednou na schůzce ke stěhování kartoték obvinila jednoho z kolegů, že lže. Žalobkyně se svědkyní se potom dostaly do střetu ohledně náplně práce jednoho z kolegů a žalobkyně na svědkyni křičela. Někteří zaměstnanci vykonávali potřebu venku, protože se báli jít dovnitř, kde by mohli potkat žalobkyni. Několikrát se svědkyni stalo, že kolegové nepřišli na ranní poradu, protože žalobkyně na ně křičela na expedici. S žalobkyní spolupracovaly v otázkách přepravy, údržby, nákupu věcí, zajišťování klimatického prostředí třeba v těch depozitářích. Pokud bylo vše dle žalobkyně, bylo to v pořádku, jinak se dostaly do sporu. Co se týká elektronických nástrojů užívaných u žalovaného, užívají nástroje Google. Běžně pracují s Wordem a Excelem. Co se týká schůzek jejího oddělení, ty mají každé ráno. Na schůzky ředitele zvát nemusí, ale mohou tak učinit, pokud by to bylo potřeba. Zápisy ze schůzek jsou sdíleny na společném uložišti a přístup k nim je i z e-mailu. Analýzu pracovního vytížení svých podřízených zaměstnanců nezpracovávala, zohledňuje vytížení svých zaměstnanců, ptala se jich, jak využívají svůj pracovní den. Svědkyně nebyla spokojená s tím, jak žalobkyně vedla odborovou organizaci. Na schůzky žalobkyně chodila nepřipravena, materiály sháněla třeba 1/2 hodiny před tím, než ta schůzka měla začít. Hájila zájmy určité skupiny našich zaměstnanců, a ne vlastně zaměstnanců všech. Například prosazovala odstupné, čtyřnásobek až pětinásobek pro zaměstnance, kteří jsou v zaměstnání 15 a více let. Nebylo to reálné z finančního hlediska. Dále měli třeba k dispozici 150 000 Kč na rekonstrukci [obec], pak přišel koronavirus a svědkyně navrhovala, že ty peníze by měly přejít na sociální výpomoc zaměstnancům, žalobkyně trvala na tom, že ty peníze se musí použít na rekonstrukci rekreačního střediska [obec]. Při auditu společně se svědkem [příjmení] napsali oponentní stanovisko k výpovědi žalobkyně.

53. Z doplňující svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že žalobkyně byla zpočátku pro svědkyni studnicí informací, činnosti jejich dvou oddělení byly hodně provázané. Nicméně postupem času došlo k tomu, že se žalobkyně nestavila pozitivně k činnostem, které potřebovala svědkyně, neulehčovala jí nijak práci, na pracovišti expedice, kde kolegové svědkyně pracovali i pro oddělení filmových sbírek, docházelo ke konfliktům. V rámci činnosti odborové organizace žalobkyně trvala na to, aby navenek hovořila jen ona nikoli svědkyně. Co se týká rozdílného zacházení s mladšími nebo staršími kolegy, vzpomíná si na konkrétní případ kolegy okolo třiceti let, který měl do zahraničí poslat nějaké materiály. Dělal to poprvé, tak nevěděl, co vše si k tomu musí zajistit a byl ze strany žalobkyně za to pokárán. Na druhou stranu kolegové z jejího oddělení nebo osoby, kterým bylo nad čtyřicet let, vzpomíná si na kolegyni, které bylo okolo čtyřiceti let, nastupovala na projekt [anonymizována dvě slova], tam žalobkyně s tím neměla problém a všechno jí vysvětlila. Dále doplnila ke konfliktní situaci, kterou zmínila ohledně expedice, kdy žalobkyně měla křičet na kolegu, že materiál nesměl zůstat na expedici, byl to asi přelom roku 2018 a 2019. Jednalo se o hořlavý materiál a nedopatřením se stalo, že jedna hořlavá várka se našla za nehořlavou až druhý den. Žalobkyně křičela na jednoho zaměstnance, že dostane hodinovou výpověď, on sám to všechno vzal na sebe, řekl, že to byla jeho chyba a nechtěl, aby to svědkyně brala na sebe. Poté, co žalobkyně dostala výpověď, žalobkyně byla častěji podrážděná, vulgárními slovy křičela na svědkyni, že podlézá generálnímu řediteli. Svědkyně si myslí, že se stala úhlavním nepřítelem žalobkyně.

54. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že od prosince 2004 pracuje u žalovaného. S žalobkyní byla těžká spolupráce, žalobkyně na ni křičela, týkalo se to způsobu restaurování jednoho českého filmu. Při sporné situaci bylo několik osob, i její přímá nadřízená v té době paní [příjmení], žalobkyně nebyla její nadřízená. Později v roce 2019 byla žalobkyně srdečnější. [příjmení] žalobkyně se někteří zaměstnanci obávají, ona sama si spolupráci se žalobkyní představit neumí. U žalobkyně nebyla vůle k nějakým inovacím, k pokroku, což bylo potřeba k mezinárodní spolupráci. Svědkyně jednou chybně vypsala dovolenku, kdy jeden z těch dní, byl den pracovního volno, nikdo jí o té chybě neřekl, její nadřízená to dokonce podepsala, pak dostala email od jednoho člena výboru odborové, že jí nemohli hájit, protože ten den tam opravdu nebyla. Přitom nikdo z nich se jí neptal, co se stalo, nikdo jí nehájil. Svědkyně si myslí, že žalobkyně byla spokojená. Práci žalobkyně jako odborové předsedkyně nemůže hodnotit.

55. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je u žalovaného zaměstnán jako řidič nákladního vozu, je podřízeným svědkyně [příjmení]. Žalobkyně je osobností impulzivní, nechá se unést, často to překročí míru, kterou ta druhá osoba je ochotna snést. Co se týká vztahu k paní [příjmení], zprvu byly velké kamarádky, pak se jejich vztah zhoršil, nebyl však přítomen žádnému konfliktu mezi nimi. Byl svědkem toho, kdy žalobkyně křičela na něj a křičela na pracovníky expedice. Nebyl schopen zhodnotit, zda se žalobkyně chovala hůř k mladším nebo ke starším kolegům. Sám byl účastníkem jedné události, kdy na expedici došlo ke konfliktu ohledně hořlavého materiálu, kdy po vykládce filmů na expedici zůstaly některé filmy na rozebrání až na druhý den. Vycházeli z toho, že všechny filmy jsou z nehořlavého materiálu, později přišla žalobkyně a snažila se na svědka přenést odpovědnost za to, že tam zůstal na stole hořlavý film na stole. Nepovažoval to za svou chybu, neboť s rozebíráním jenom pomáhal. Situace s ponecháním filmu z hořlavého materiálu na stole se opakovala vícekrát, vzpomíná si, že se to stalo na podzim v roce 2019 a pak těsně předtím, než žalobkyně odešla od žalovaného. Situace se opakovala, když přivezli filmy ze [obec] večer, večer to přebíral nějaký vrátný, a když to svědek ráno kontroloval, zjistil, že tam byl jeden hořák, žalobkyně na něj rovněž křičela. Poté, co žalobkyně odešla od žalovaného, se to již nestalo. Hořlavé filmy jsou označené červenou barvou na boku, a pokud jsou vložené v krabici, je snadné tuto značku přehlédnout.

56. Důkazy k úkolu č. 1 57. Z jednotlivých verzí dokumentu„ [anonymizováno 9 slov]“ ze dne 9. 1. 2019 (pod názvem„ Zpracování filmových materiálů“) a okomentované první verze ze dne 5. 2. 2019, 8. 2. 2019, 12. 5. 2019, 22. 5. 2019 a 4. 6. 2019 a 5. 6. 2019 s komentáři bylo zjištěno, že k prvnímu materiálu byly připomínky zapracovány přímo v textu dne 5. 2. 2019. Komentovaná verze ředitelem žalovaného textu vytýkala, že není zřejmé zkratka PC, žádá o odkaz na doporučení a konstatuje, že o pravidlech zpracování filmů byl workshop v únoru 2018. Otazníkem je označena věta, že periodická kontrola je jedním ze základních procesů při ochraně filmových materiálů. Dále je dotazováno, kdo periodické kontroly řídí, kdo je zadává, kdo je kontroluje, kdo za ně odpovídá, jaké vybavení k periodickým kontrolám potřebujeme, stačí nám, co máme? Dále se formou komentářů dotazuje na metody délky měření materiálu, metody měření smrštění. Jak se stane, že je na identifikačním listu uveden formát obrazu a co dělat pro to, aby se to nedělo. Dále se dotazuje na to,„ jak je vedena evidence, co bylo a nebylo zkontrolováno v depozitářích na [obec] a v [anonymizováno]“;„ Jaký je systém výběru filmů k periodické kontrole, aby nedošlo k jednostrannému zatížení konstrukce a podlah depozitáře“. Dále se dotazuje na rozhodování o případných výpůjčkách. Dále se dotazuje na plán zvýšení počtu periodických kontrol, kdy bude nutné zapojit dalších archiváře a restaurátory. Dále se dotazuje, kolik materiálů bylo zkontrolováno za rok v režimu systematický a kolik v režimu podle dílčích plánů pracovníků a kolik podle naplánovaných projekcí – komisí. Kolik materiálu se má v jakém čase zkontrolovat a proč. Materiál ze dne 8. 2. 2019 nijak nereaguje na výtku v podobě otazníku k větě, že periodická kontrola je jedním ze základních procesů při ochraně filmových materiálů. Nereaguje na dotazy ohledně evidence, kde a jak je vedena evidence, co bylo zkontrolováno, ani na výběr materiálu, aby nedošlo k jednostrannému zatížení konstrukce ani na plán zvýšení počtu kontrol. Dále není doplněná odpověď na dotaz, kolik materiálů bylo zkontrolováno za rok v režimu systematický a kolik v režimu podle dílčích plánů pracovníků a kolik podle naplánovaných projekcí – komisí. Ohledně verze ze dne 12. 5. 2019 strany souhlasně uvedly, že tato verze žalobkyni nebyla zaslána, sloužila řediteli jako příprava na jednání. Verze 4. ze dne 22. 5. 2019 je přejmenovaná na [anonymizováno 11 slov]. Je strukturovaná na část„ Postup práce“ skládající se z položky měření, zjišťování fyzického stavu, zpřesnění údajů, proces periodických kontrol. V okomentované verzi 4. ze dne 28. 5. 2019 došlo k předsazení testu ohledně„ procesu periodických kontrol“ na začátek textu za odstavec„ Postup práce“. Ředitel dále vytýkal žalobkyni chybějící zmínku o tom, že i ona zadává úkoly. Další připomínky jsou drobné připomínky ohledně okamžiku přípravy identifikačního štítku či přípravy expediční karty. U zjišťování fyzického stavu ředitel vytýká, že chybí metodický postup a jazykové výtky. V závěru je potom vytknuto, že by snad počátek periodické kontroly měl být počítán od nastěhování materiálu. Ve verzi 5. ze dne 4. 6. 2019 pod názvem„ Periodické kontroly v oddělení filmových sbírek Národního filmového archivu“ žalobkyně přidala časový harmonogram plánu periodických kontrol. [příjmení] výtku, kde má být ukládán disk. Dále u okomentované verze 5. ze dne 5. 6. 2019 žalobkyně uvedla, že neví, jestli jí tyto výtky byly sděleny. Žalobkyni bylo vytknuto, že nedoplnila osobu odpovědnou za plán, dále dle ředitele do materiálu nepatří aktuální stav, ale měl být obsažen princip kontrol. U nového depozitáře v [obec] bylo vytknuto, zda se kontroly nebudou provádět do úplného nastěhování. Dále u komentáře 7 je uvedeno, že systematické to je, ale dočasné, není jasné, jakým směrem se má text změnit. V bodě 2. 2. je výtka, kterou předchozí komentovaná verze neobsahovala. Na straně 5 je vytknuto, že chybí název materiálu. Obecně jsou pak vytýkány chybný spelling či gramatické chyby.

58. Z e-mailu ze dne 20. 12. 2018 od ředitele žalovaného bylo zjištěno, že ředitel uvádí, že pan [příjmení] slíbil připravit podrobný věcný popis všeho, co znamenají periodické kontroly do 15. 1. 2019. Žádá, aby do tohoto data dostal návrh dokumentu od pana [příjmení], a pak ho doladí. Z e-mailu žalobkyně ze dne 9. 1. 2019 bylo zjištěno, že zasílám řediteli vyžádaný text.

59. Z e-mailu ze dne 5. 2. 2019 od ředitele žalovaného adresovaného žalobkyni bylo zjištěno, že ředitel uvádí, že za relevantní považuje pouze část o periodické kontrole.

60. Z e-mailu ze dne 19. 2. 2019 od ředitele žalovaného adresovaného žalobkyni bylo zjištěno, že by bylo dobré plán periodických kontrol ještě doťuknout po věcné stránce na společné schůzce s panem [příjmení] a paní [příjmení]. V e-mailu ze dne 11. 2. 2019 žalobkyně sděluje řediteli žalovaného, kdy uvádí informace ohledně zapisování formátu, že došlo i k úpravě identifikačního listu a uvádí, že pro plánování periodických kontrol je zásadní, kdy se začne s přesunem archivu.

61. Z e-mailu ze dne 26. 4. 2019 od ředitele žalovaného adresovaného žalobkyni bylo zjištěno, že posouvá termín odevzdání prvního úkolu na 3. 5. 2019. Žalobkyně přeposlala odpověď dne 29. 4. 2019, kdy slíbila zaslání v požadovaném termínu.

62. Z e-mailu žalobkyně řediteli žalovaného ze dne 30. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně posílá text na základě poznámek ze schůzky. Ve sdílených tabulkách upravila dle páteční dohody plán kopírování/zabezpečování na rok 2019.

63. Z e-mailu žalobkyně řediteli žalovaného ze dne 27. 5. 2019 pod názvem periodické kontroly bylo zjištěno, že žalobkyně zasílá řediteli upravený text.

64. Z e-mailu žalobkyně řediteli žalovaného ze dne 4. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně zasílá upravený text doplněný plánem kontrol.

65. Důkazy k úkolu č. 2 66. Ohledně Analýzy pracovního vytížení všech pracovníků oddělení filmových sbírek byly předloženy verze ze dne 13. 5. 2019, ze dne 5. 6. 2019 a verze ze dne 21. 6. 2019. Z verze dokumentu„ Analýza pracovního vytížení všech pracovníků oddělení filmových sbírek“ ze dne 13. 5. 2019 bylo zjištěno, že uvádí, že je obtížné určit časovou obtížnost, neboť se nejedná o stereotypní práce. Pro příklad dokument popisuje periodickou kontrolu filmových materiálů. Poté vyjmenovává další činnosti např. katalogizaci, přírůstkování, příprava na periodické kontroly, restaurování filmů atd. U nich nelze dle pisatele určit přesnou časovou náročnost. Dále se věnuje popisu jednotlivých profesí na pracovišti [obec] [ulice], popisuje zde činnosti kurátorů sbírek, archivářů a archivářů v úseku přírůstků. Dále se zabývá profesemi v depozitáři [obec] a depozitáři [anonymizováno]. U depozitáře [obec] se uvádí, že s přípravou na stěhování do nového depozitáře stoupl podíl periodických kontrol. U depozitáře [anonymizováno] se zdůrazňuje, že produktivita je určena tím, že práce probíhají na jednoduchém zařízení s ručním pohonem. Problém je i nedostatek vody a vybavení notebook bez přístupu k systému. U návrhů na zefektivnění se vyjadřuje u pracoviště [ulice], že prioritou je výstavba nového sídla žalovaného, čímž dojde k navýšení kapacit, současné kapacity jsou zcela vyčerpány. Navíc chybí počítače s přístupem do systému. Stejně tak u depozitáře [obec] a [anonymizováno], tam dle pisatele dojde ke zlepšení při přestavbě prostor. Ohledně lidských zdrojů dále uvádí, že s ohledem na neexistující školní specializaci v daném oboru, mají vlastní systém zaškolení. Rovněž jsou informace předávány zkušenými pracovníky. Dále v oddělení filmových sbírek pracují odborníci z filmových laboratoří [anonymizováno] a [anonymizováno]. Dále pomáhá ke vzdělávání i výměna zkušeností pracovníků jiných subjektů a absolvování [příjmení] [příjmení] [jméno] v [anonymizováno]. K zefektivnění práce přispělo vybavení počítači. Používají se i nové postupy dovybavuje se novým zařízením, v úmyslu je koupě nových střihacích stolů, prosvětlovacích podložek a měřiček smrštění. V příloze je soupis jednotlivých pracovníků a popis pracovních činností. Tento dokument je ve verzi ze dne 5. 6. 2019 přepracován tak, že u jednotlivých jmenovitě určených pracovníků jsou uvedeny činnosti, které vykonávají jejich časová náročnost v procentuálních poměrech.

67. Z dokumentu„ Analýza pracovního vytížení pracovníků OFS“, který byl přílohou e-mailu ze dne 21. 6. 2019, bylo zjištěno, že pracovní činnosti jednotlivých zaměstnanců byly překopírovány do excelové tabulky, kdy jednotlivým činnostem žalobkyně přiřadila i procentuální vymezení, kolik daná činnost zaměstnanci zabere.

68. Součástí úkolu č. 2 byla příprava materiálu„ Zefektivnění pracovních činností v OFS“, které byly předložené ve verzi ze dne 19. 6. 2019 a ze dne 23. 7. 2019. Z dokumentu„ Zefektivnění pracovních činností v OFS“ s komentáři ředitele žalovaného ze dne 19. 6. 2019 bylo zjištěno, že ředitel vytýkal tomuto dokumentu, že obsahuje popis činností, když má obsahovat návrhy na zefektivnění. Stejně tak materiál nemá obsahovat určení časové náročnosti. Dále bylo ze strany ředitele kritizováno zefektivnění v podobě přestěhování do nových střižen, že to není nápad žalobkyně, modernizace technického vybavení, že není návrhem na zefektivnění, nové databáze kupovány nebudou či zvyšování odborné úrovně pracovníků, že to je součástí jiného úkolu či konstatování, že odbornému růstu napomůže spolupráce s jinými subjekty, zde bylo uváděno, že se opět nejedná o zefektivnění. Z verze ze dne 23. 7. 2019 bylo zjištěno, že dle komentátora chybí elementární analýza současné a žádoucí efektivity, jak a kdy se k takové efektivitě dopracovat. Jaké jsou v zefektivnění úskalí a náklady a zda se bude skutečně jednat o zefektivnění. Jako jeden ze způsobů zefektivnění je přístup do archivní databáze všech pracovníků oddělení filmových sbírek, komentátor se pak dotazuje, do jakých Dále navrhuje doplnění počítačů pro každého pracovníka oddělení filmových sbírek, doplnění zařízení ve střižnách a dovybavení prohlížecím stolem a vytvoření formuláře pro podrobný popis technického stavu kontrolovaných materiálů a zvyšování odborné úrovně pracovníků.

69. Z e-mailu žalobkyně generálnímu řediteli žalovaného ze dne 5. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně přílohou e-mailu měla zaslat dokument„ Analýza pracovního vytížení pracovníků OFS“ s procentuálním vymezením činností. V e-mailu generálnímu řediteli žalovaného ze dne 19. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně informuje ředitele, že část analýzy úkolu č. 2 přepracuje do excelové tabulky a část„ návrh za zefektivnění pracovních činností“ sdílí v dokumentu.

70. Z e-mailu žalobkyně generálnímu řediteli žalovaného ze dne 13. 5.2019 bylo zjištěno, že zaslala dokument„ Analýza pracovního vytížení pracovníků OFS“, v e-mailu ze dne 14. 5. 2019 ředitel potvrdil jeho přijetí.

71. Důkazy k úkolu č. 3 72. Z dokumentu„ Dlouhodobé a systematické vzdělávání pracovníků OFS“, který je dle účastníků poslední verzí tohoto dokument, na č.l. 252-253 (jednalo se o stejný materiál jako v příloze spisu označený jako úkol č. 3, verze 1), bylo zjištěno, že je rozdělen na části„ v rámci OFS“,„ v rámci [anonymizováno]“ a„ externí vzdělávání“. V rámci oddělení filmových sbírek jsou zmíněny možnosti pravidelných kolokvií dle témat pracovníků, průběžné seznamování s texty, doplňování materiálu„ Školení nových pracovníků OFS“, oživení zmechanizovaných postupů. V rámci [anonymizováno] mělo docházet k navýšení poštu [anonymizováno], aktivní účast na workshopech a na školeních, seznamování se s prací ostatních oddělení. V rámci externího vzdělávání mělo docházet k účasti na jazykových kurzech z důvodu možnosti studovat texty [anonymizováno], komunikovat s pracovníky z jiných archivů, možnost účastnit se na letní škole či stáží v zahraničních institucích. Z okomentované verze ze dne 23. 7. 2019 bylo zjištěno, že materiálu je vytýkána obecnost, chybí časový výhled či harmonogram, postrádá systematičnost a je to pouze soupis nápadů, který nijak nezohledňuje dosavadní praxi v OFS. Dále vytýká, že není jasné, jak často se bude kolokvia OFS konat, kdo se jich smí účastnit, ani jaká budou témata. Není zde rovněž odkaz na literaturu, není jasná jazyková vybavenost pracovníků OFS, nejsou zde upřesněny konkrétní postupy oživení zmechanizovaných pracovních postupů. V části vzdělávání v rámci [anonymizováno] není zřejmé. Jaký dopad četby iluminace se předpokládá na pracovníky OFS, jak se zařídí aktivní účast na workshopech. Dále není zřejmé, pro koho jsou školení. Rovněž je vytýkáno nedostatečné popsání jazykového vzdělávání v rámci externího vzdělávání a nejsou upřesněny konkrétní přednášky, stáže,„ workhospy, summmer school,“ kterých by se měli zaměstnanci účastnit.

73. Důkazy k úkolu č. 4 74. Z tabulky nezabezpečených českých filmů, jak je předložil žalovaný pod názvem 2_Nezabezpečené tituly.xlsx z podání 3ff1b42a [číslo] (soud pro velký rozsah tento soubor netiskl) v systému ISAS, bylo zjištěno, tabulka je členěna podle hraných filmů do roku 1930, pak 1931 – 1945, 1945 1960, potom černobíle 1945 – 60 a dokumentární filmy, negativy - kopie a obojí černobíle a pak barevně. Je to členěno na položky číslo, název, skutečný a katalogový, indentifikátor [příjmení] systému, kdo je režisérem, rok výroby, materiál, podložka, číslo materiálu, počet dílů, metráž, stav materiálu číslem nebo pomlčkou, plíseň, rozklad, octový syndrom, viráž, digitální přepis, jaký je stav prací, jaký je technický stav, snadno/rychlost, poznámka pro dělení filmových sbírek, potom je tam položka pro oddělení filmografie a katalogizace, odd. kurátorů, distribuční položka. Tak je to podobně u těch filmů ostatních. U dokumentárních filmů a negativů toto členění není a pouze uvádí název skutečný a název katalogový.

75. Z tabulky nezabezpečených českých filmů v systému ISAS označených I-VII (soud pro velký rozsah tento soubor netiskl) bylo zjištěno, že jsou členěny jako„ [obec] hrané filmy 1945 – 1960“,„ [obec] němé filmy“,„ [obec] hrané zvukové filmy do roku 1945“,„ [obec] zvukové filmy 1945 – 1960“,„ [obec] dokumentární filmy do roku 1960 a od roku 1960“. Je tam členění jako N jako negativ, NO jako negativ obrazu, DNA je duplikát negativního obrazu a DP je duplikační pozitiv, komb. k , metráž, poznámka nebo pouze podle názvu roku, metráže a barvy metráže 76. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a ředitelem žalovaného v období od 20. 3. 2019 do 12. 4. 2019 bylo zjištěno, že dne 20. 3. 2019 žalobkyně zasílá plány na zabezpečení českých filmů zařazených ve sbírkách [anonymizováno]. Ředitel na to dne 21. 4. 2019 odpovídá, že měl na mysli plán laboratorních prací v rámci zabezpečování nezabezpečených českých filmů do konce roku 2019. Dne 22. 3. 2019 se žalobkyně dotazuje na konkrétní představu ředitele. Dne 22. 3. 2019 ředitel uvádí, že měl na mysli seznam titulů a potřebných peněz na rok 2019. Žalobkyně dne 25. 3. 2019 odpovídá, že zasílá seznam titulů a odhad potřebných finančních zdrojů. Ředitel dne 25. 3. 2019 odpovídá, že na zaslaný plán nemá OFS alokovanou částku, že se musí jednat o uskutečnitelný plán. V dalším e-mailu se ředitel dotazuje, zda existuje harmonogram zabezpečování v roce 2019 a jak je možné, že původní požadavek na finanční zabezpečení byl ve výši 6 000 000 Kč a návrh je dvojnásobný. Dále žádá o sdílení potřebných informací v tabulkách, nikoli ve Wordu. V e-mailu ze dne 11. 4. 2019 ředitel uvádí, že dokud nebude projednaný a schválený plán zabezpečení nezabezpečených českých filmů, jsou objednávky na laboratorní práce bez podkladů ke schválení. Žalobkyně pak v e-mailu ze dne 12. 4. 2019 rekapituluje vývoj požadavků ředitele, kdy dle informací z ledna nebyly finance problém. Požadované tabulky s plánovanými tituly na rok 2019 vypracovala v lednu, objednávku na film [anonymizováno] však ředitel v březnu 2019 neschválil. Poté následuje březová výměna e-mailů, žalobkyně uvádí, že se domnívala, že finance nejsou problém. V dubnu byly soupisy nezabezpečených českých filmů zpřístupněny ve sdílených tabulkách.

77. Z e-mailu žalobkyně řediteli žalovaného ze dne 1. 4. 2019 bylo zjištěno, že zasílá řediteli pozvánku ke komentářům k materiálu tabulek s nezabezpečenými českými filmy. Uvádí, že sdílené tabulky mohou pomoct se zapojením dalších kolegů.

78. Z e-mailu žalobkyně řediteli žalovaného ze dne 20. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně zasílá tabulky s českými hranými a dokumentárními filmy, které nejsou zabezpečeny. Poslední tabulka obsahuje tituly vybrané k zabezpečení v roce 2019. Prioritou je film, ke kterému nejsou ve sbírce žádné zabezpečovací materiály. V případě špatného stavu negativu, film se stává prioritou k zabezpečení. V e-mailu ze dne 21. 5. 2019 ředitel žalovaného odpovídá, že požadavek OFS na zabezpečení byl 6 milionů Kč, z plánu pak vyplývá dvojnásobek, aniž by žalobkyně rozdíl náležitě vysvětlila. Dále uvedl, že tabulka s označením„ plán pro rok 2019“ postrádá údaje, které ředitel požadoval v dopise ze dne 18. 4. 2019. Tabulka rovněž postrádá informace o částečně rozdělaných filmech. Požadované údaje jsou roztroušeny v různých listech tabulky.

79. Z e-mailu ředitele žalovaného žalobkyni ze dne 30. 7. 2019 bylo zjištěno, že nesouhlasí s žádostí a konstatováním žalobkyně, aby v zápise z jednání ze dne 29. 7. 2019 bylo upraveno, že tabulka slouží ke spokojenosti všech, neboť k tabulce mají přístup pouze zpracovatelky. Žalobkyně dále uvádí, že to svědčí o subjektivním hodnocení úkolů ředitelem a má za cíl žalobkyni odvolat z funkce.

80. Důkazy k úkolu č. 5 81. Z pozvánky na pracovní schůzku OFS ([ulice]) dne 12. 7. 2019 bylo zjištěno, že byla zadána prostřednictvím aplikace„ Google kalendář“ [jméno] [příjmení].

82. Z e-mailu [jméno] [příjmení] ze dne 17. 5. 2019 určeného pracovníkům žalovanému bylo zjištěno, že pisatelka zaslala zápis z pracovní schůzky OFS ze dne 15. 5. 2019 a rovněž jej sdílela v aplikaci„ Google dokumenty“.

83. Ze sjetiny historie plánování schůzek v Google kalendáři bylo zjištěno, že schůzka dne 25. 7. 2019 byla plánována v termínu dovolené ředitele ve dnech 25. -. 26. 7., vytvořena byla dne 10. 5. 2019, schůzka dne 16. 5. 2019 byla naplánována na nepřítomnost ředitele dne 16. 5. 2019, vytvořena byla dne 19. 3. 2019, schůzky ve dnech 28. 8. 2019 a 29. 8. 2019 byly plánovány na nepřítomnost ředitele dne 26. 8. – 29. 8. 2019, vytvořeny byly dne 2. 7. 2019.

84. Ze zápisů z jednání oddělení filmových sbírek ze dne 15. 5. 2019, 16. 5. 2019, 12. 6. 2019, 13. 6. 2019, 24. 7. 2019 a 25. 7. 2019 na [anonymizováno] a [obec] bylo zjištěno, že se ředitel žalovaného neúčastnil svou schůzek oddělení filmových sbírek dne 13. 6. 2019 a 25. 7. 2019, obě se konaly v depozitáři v [obec], ostatních schůzek se účastnil. U zápisu ze dne 25. 7. 2019 je u čtyř informací uvedeno, že informace není pravdivá nebo je zavádějící, u jedné je vysvětlení proč. Zápisy jsou vedeny heslovitě.

85. Ze zápisů z pracovních schůzek oddělení písemných archiválií ze dne 20. 8. 2019, 28. 5. 2019, 10. 9. 2019 setkání [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] ze dne 14. 5. 2019, ze dne 28. 5. 2020, 11. 5. 2019 byl zjištěn způsob zápisu tohoto oddělení.

86. Ze zápisu oddělení filmových sbírek ze dne 20. 11. 2019 v projekční místnosti v [obec], dne 21. 11. 2019 nejprve na [obec] a poté na [anonymizováno] byl zjištěn zápis z porady vedené vedoucím [jméno] [příjmení], psáno heslovitě.

87. Z e-mailu [jméno] [příjmení] ze dne 17. 5. 2019, byla zjištěno, že posílá odkaz která posílá odkaz na zápis z porady OFS dne 15. 5. 2019 vyjmenovaným pracovníkům.

88. Z kopie ukázky pozvánky na pracovní schůzku dne 12. 6. 2019 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] zadala pozvánku prostřednictvím Google kalendáře.

89. Ze zápisu porady vedení ze dne 17. 6. 2019, byly zjištěny úkoly pana [příjmení] v rámci výběru a zakládání expedičních karet pro pracovníky žalovaného.

90. Z usnesení vlády [číslo] ze dne 14. 11. 2018 bylo zjištěno, že bylo členům vlády uloženo, aby posílily motivační složky platu zaměstnanců ve veřejných službách a správě zařazených 1. až 10. platové třidě.

91. Důkazy k tvrzení, že po žalovaném nelze zaměstnávání žalobkyně spravedlivě požadovat 92. Z návrhu rozpočtu 2018, [anonymizována tři slova] (č.l. 176), byla zjištěna struktura výdajů navržená žalobkyní. Z návrhu rozpočtu pro rok 2018 (č.l. 179) byla zjištěna struktura výdajů dle přepracování do tabulkového souboru. Z návrhu rozpočtů na rok 2018 pro oddělení kurátorů (č.l. 181) a oddělení písemných archiválií (č.l. 186) byla zjištěna struktura rozpočtu těchto oddělení.

93. Z čestného prohlášení Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jmenovaní považují žalobkyni za odbornici v oblasti znalostí a péče o filmové sbírky.

94. Z kopie zápisu z jednání ze dne 16. 10. 2017 a průvodní e-mailové komunikace mezi vedením žalovaného a odbory bylo zjištěno, že dle e-mailového vyjádření ředitele nesouhlasí se zněním zápisu, který vyplývá v jeho neprospěch. Předmětem projednávání byly organizační změny a vyjádření se k návrhu kolektivní smlouvy ze strany vedení, hlavním kritikem byla předsedkyně odborů – žalobkyně. Navrhla například odklad přijetí organizační změny, upozornila rovněž, že dosud není podepsána kolektivní smlouva. Nesouhlasila s odebíráním pravomocí zkušeným kolegům. Zastáncem změn byl generální ředitel.

95. Ze zápisu ze schůze výboru [jméno] [příjmení] [jméno] konané dne 31. 10. 2017 bylo zjištěno, že jí účastnila mimo jiné žalobkyně, ředitel žalovaného, svědci [příjmení] a [příjmení]. Předmětem jednání byly organizační změny a nové náplně práce. Žalobkyně jako předsedkyně odborové organizace uvedla, že vedení žalovaného, resp. jeho generální ředitele nemá jasnou představu o rozložení kompetencí mezi jednotlivé pracovníky.

96. Ze zápisu ze schůze výboru [jméno] [příjmení] [jméno] ze dne 6. 3. 2019 bylo zjištěno, že jí účastnila mimo jiné žalobkyně, svědci [příjmení] a [příjmení], za vedení [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], jednalo se rozvržení příspěvků FKSP a úpravy vnitřního platového předpisu.

97. Z přehledu nástupu a ukončení pracovních poměrů v letech 2016 – 2019 žalovaného bylo zjištěno, že v roce 2016 bylo nově zaměstnáno 35 lidí, ukončilo zaměstnání 20 lidí z toho žádný z důvodu výpovědi zaměstnavatele, 7 lidí dohodou nebo vlastní výpovědí, v roce 2017 bylo nově zaměstnáno 24 lidí, ukončilo zaměstnání 19 lidí z toho žádný z důvodu výpovědi zaměstnavatele, 9 lidí dohodou nebo vlastní výpovědí, v roce 2018 bylo nově zaměstnáno 14 lidí, ukončilo zaměstnání 12 lidí z toho jeden z důvodu výpovědi zaměstnavatele, 5 lidí dohodou nebo vlastní výpovědí, v roce 2019 bylo nově zaměstnáno 12 lidí, ukončilo zaměstnání 14 lidí z toho jeden z důvodu výpovědi zaměstnavatele, 5 lidí dohodou nebo vlastní výpovědí.

98. Z protokolu o kontrole [číslo] 2019 odboru interního auditu a kontroly ze dne 31. 10.2019 bylo zjištěno, že v bodu 5. 1. bylo konstatováno, že nebyly zjištěny rozpory v postupu generálního ředitele žalovaného při výpovědi žalobkyně.

99. Z čestného prohlášení paní [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 16. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně se při jejich četné spolupráci k ní chovala vždy nediskriminačně a profesionálně.

100. Soud měl z výše uvedených důkazů již dostatečně zjištěný skutkový stav a další důkazy již neprováděl. Neprovedl proto příkaz předsedy základní odborové organizace [číslo] 2018 ze dne 24. 5. 2018, neboť se týkaly rozhodnutí žalobkyně jako předsedkyně odborové organizace ohledně ochrany osobních údajů a nevztahovaly se k výpovědním důvodům. Dále neprovedl důkaz etickým kodexem žalovaného a výslechem [jméno] [příjmení], neboť k tomuto výpovědnímu důvodu s ohledem na jeho neurčitost neprováděl dokazování. Dále neprovedl důkazy výkazem zisků a ztrát a rozvahou za roky 2010, 2011, 2021, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018 a tabulkou výnosy z hlavní činnosti, neboť tyto informace se nevztahovaly k tvrzeným výpovědním důvodům ani k působení žalobkyně u žalovaného. Soud dále neprovedl výslechy [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť tvrzení, k jejichž prokázání byla jejich svědecká výpověď navržena, měl soud za prokázané z jiných skutečností. Z dokumentu Priority a inovace v roce 2018 nebyly zjištěny žádné informace důležité pro rozhodnutí sporu. Na účastnických výsleších účastníci již netrvali.

101. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav:

102. Žalovaný (původně [anonymizována dvě slova]) a žalobkyně uzavřeli dne 1. 6. 1981 pracovní smlouvu, která byla měněna dodatky ze dne 31. 5. 1982, dne 9. 6. 2003 a [číslo] ze dne 28. 4. 2011, kdy žalobkyně byla zaměstnána jako filmová historička na dobu neurčitou. Dne 28. 6. 1993 byla jmenována do funkce vedoucí oddělení techniky filmového archivu. Dne 18. 4. 2019 jí byla udělena výtka pro neuspokojivé pracovní výsledky týkající se sedmi úkolů, které jí byly zadány generálním ředitelem žalovaného. Následně jí byla dána výpověď podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce, s odůvodněním, že nesplňuje bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce, což spočívalo v neuspokojivých pracovních výsledcích, kdy ze sedmi úkolů splnila pouze dva úkoly částečně. Výpověď byla datována dne 13. 8. 2019, doručená žalobkyni byla dne 27. 8. 2019. Žalobkyně působila u žalovaného rovněž jako předsedkyně základní odborové organizace [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Vyjádření nesouhlasu odborové organizace s výpovědí žalobkyně bylo doručeno zaměstnavateli – žalovanému – doručeno dne 26. 8. 2019. Žalobkyně podáním adresovaným žalovanému dne 16. 9. 2019 sdělila, že považuje výpověď ze dne 13. 8. 2019 za neplatnou a trvala na dalším zaměstnávání.

103. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, platného a účinného do 31. 12. 2019, neboť výpověď byla žalobkyni doručena dne 27. 8. 2019.

104. Podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pokud nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil, 105. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

106. Podle ustanovení § 61 odst. 1 zákoníku práce výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizací. Podle odstavce 2 jde-li o člena orgánu odborové organizace, který působí u zaměstnavatele, v době jeho funkčního období a v době 1 roku po jeho skončení, je k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatel povinen požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas. Za předchozí souhlas se považuje též, jestliže odborová organizace písemně neodmítla udělit zaměstnavateli souhlas v době do 15 dnů ode dne, kdy byla o něj zaměstnavatelem požádána. Podle odstavce 4 jestliže odborová organizace odmítla udělit souhlas podle odstavce 2, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru z tohoto důvodu neplatné; pokud jsou však ostatní podmínky výpovědi nebo okamžitého zrušení splněny a soud ve sporu podle § 72 shledá, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru platné.

107. Podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

108. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

109. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. NS 21 Cdo 4059/2007, i když požadavky pro řádný výkon sjednané práce stanoví - jak uvedeno výše - sám zaměstnavatel, nejedná se o oprávnění neomezené; stanovené požadavky musí být ospravedlnitelné a přiměřené okolnostem případu, neboť v opačném případě by se jednalo o nepřípustnou libovůli resp. o zneužití práva. Z těchto důvodů lze sdílet názor, že je„ výhradně právem zaměstnavatele stanovit kritéria…, která hodlá u svých zaměstnanců očekávat“, jen je-li přitom splněna podmínka přiměřenosti takto stanovených požadavků. Jsou-li zaměstnavatelem stanovené požadavky na pracovní výkon zaměstnance objektivně přiměřené, je pak dalším předpokladem pro přijetí závěru o neuspokojivých pracovních výsledcích zjištění, že k pracovnímu výkonu, který byl objektivně nižší, než by odpovídalo stanoveným požadavkům, došlo„ bez zavinění zaměstnavatele“, tedy, že k neuspokojivým pracovním výsledkům nedošlo kupříkladu proto, že zaměstnavatel (jeho vedoucí zaměstnanci) nevytvořil zaměstnanci přiměřené pracovní podmínky.

110. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn 21 Cdo 1539/2008, v řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru se členem příslušného odborového orgánu (§ 59 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (nyní § 61 odst. 4 zák. práce)) musí zaměstnavatel tvrdit a prokazovat existenci skutečností, pro které po něm nelze spravedlivě požadovat, aby takového zaměstnance dále zaměstnával; musí přitom jít o jiné skutečnosti, než ty, jež naplňují použitý výpovědní důvod.

111. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn 21 Cdo 4059/2007, z žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že hodnocení dosažených pracovních výsledků náleží jedině zaměstnavateli, a že soudu v řízení podle ustanovení § 64 zák. práce nepřísluší závěr zaměstnavatele přezkoumávat.

112. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1539/2008, při hodnocení spravedlivosti požadavku na další zaměstnávání propouštěného zaměstnance – odborového funkcionáře je současně třeba mít na zřeteli, že ustanovení § 61 odst. 4 zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nejde však o úvahu zcela neomezenou, neboť právní předpis tím, že taxativně vymezuje důvody, ze kterých zaměstnavatel může se zaměstnancem jednostranně rozvázat pracovní poměr, stanoví zároveň hlediska, ke kterým je třeba přihlížet a jimiž (jejich vzájemnou návazností a kombinací) je tato úvaha usměrňována. Soud může přihlédnout rovněž k jakýmkoliv dalším skutečnostem, které mají vztah k výkonu práce dotčeného zaměstnance, zejména k jeho osobě (jeho věku, životním a pracovním zkušenostem), k jeho dosavadním pracovním výsledkům a jeho postoji k plnění pracovních úkolů, ke schopnostem týmové spolupráce a k celkovému vztahu ke spolupracovníkům, k délce jeho zaměstnání apod. Zákon ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby jeho rozhodnutí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli (ne) lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (k tomu srov. rovněž za obsahově shodné předchozí právní úpravy rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 938/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod poř. č. 111, ročník 2010).

113. Soud po zvážení všech okolností případu došel k závěru, že žaloba byla důvodná.

114. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda došlo k podání žaloby včas v zákonné dvouměsíční prekluzivní lhůtě podle § 72 zákoníku práce. Výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni doručena dne 27. 8. 2019, tedy pracovní poměr měl skončit dne 30. 10. 2019. Žalobkyně podala žalobu dne 30. 10. 2019, žaloba byla podána včas.

115. Žalobkyně dále svůj nesouhlas s výpovědí a skutečnost, že trvá na dalším zaměstnávání, oznámila žalovanému dne 16. 9. 2019, což bylo s ohledem na datum doručení výpovědi dne 27. 8. 2019 v souhlasu se lhůtou„ bez zbytečného odkladu“, kterou zákoník práce vyžaduje.

116. Soud dále zkoumal, zda v souladu s ustanovením § 61 odst. 2 zákoníku dala odborová organizace souhlas s výpovědí žalobkyně, neboť žalobkyně u žalovaného působila jako předsedkyně odborové organizace. Dle článku VIII bodu 5. Stanov [anonymizováno 7 slov] (dále jen„ stanovy“) je výkonný výbor orgánem příslušným k udělení předchozího souhlasu k výpovědi člena orgánu odborové organizace. Výkonný výbor souhlas s výpovědí žalobkyně dne 26. 8. 2018 neudělil, stejného dne doručil své stanovisko žalovanému. Soud proto dále postupoval podle ustanovení § 61 odst. 4 zákoníku práce, přezkoumával ostatní podmínky výpovědi ve sporu podle § 72 zákoníku práce.

117. Ve výtce ze dne 18. 4. 2019 bylo žalobkyni vytknuto nesplnění sedmi úkolů. Všechny úkoly byly zadány generálním ředitelem žalovaného a on byl rovněž hodnotitelem, zda byly splněny. Všechny neměly tzv. měřitelný výsledek, záleželo na subjektivním názoru hodnotitele, zda to, co je v předkládaných úkolech obsaženo, je dostačující, či zda něco chybí. Soud proto postupoval tak, že hodnotil, zda zadání úkolu je ospravedlnitelné, zda tento úkol vyplývá z činností žalovaného a dále soud hodnotil, zda je možné daný úkol považovat splněný či nikoliv (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn 21 Cdo 4059/2007). Neproblematičtějším pak bylo zjištění konkrétního zadání daného úkolu, soud v tomto ohledu žalovaného několikrát vyzýval k doplnění. Některé části zadání ředitel žalovaného sděloval ústně, výtky v samotné výzvě byly formulovány hodně obecně a příliš konkrétní nejsou ani zápisy z jednotlivých jednání mezi žalobkyní a generálním ředitelem žalovaného.

118. Vypracování dokumentu o periodických kontrolách se zaměřením na zefektivnění logistiky filmového materiálu. Dle soudu vypracování tohoto úkolu bylo ospravedlnitelné, neboť navazuje na další stěžejní dokument oddělení filmových sbírek, a to plán zabezpečování nezabezpečených českých filmů v části o periodických kontrolách, a obojí je pak stěžejní činností oddělení filmových sbírek. Co se týká zadání úkolu plánu periodických kontrol a zefektivnění filmové logistiky, úkol byl zadán velmi obecně a od počátku nebylo zřejmé, komu přesně má tento materiál sloužit, zda laické, nebo odborné veřejnosti, což vyplynulo i z výpovědi svědka [příjmení] a svědkyně [příjmení]. Rovněž to bylo prokázáno e-mailem ze dne 20. 12. 2018 („ věcný popis všeho, co znamenají periodické kontroly“). Pokud byl žalovaný soudem vyzván, aby soudu upřesnil zadání úkolu, učinil tak výkladem jazykového významu jednotlivých slov v názvu. Žalobkyně několikrát materiál přepracovala; soud měl k dispozici celkem pět verzí materiálu, a vyplývá to i z e-mailové komunikace, jak žalobkyně řediteli tyto verze postupně zasílala. V obsahu materiálu došlo při porovnání verze z 9. 1. 2019 a verze ze dne 5. 6. 2019 ke značnému posunu. Po určitých úpravách materiál dostal základní rysy časového plánu i metodiky, jak s filmovými materiály zacházet. Připomínky k materiálu obdržela žalobkyně přímo od ředitele prostřednictvím jeho komentářů v písemné i ústní formě. Některé výtky vycházely z komentářů, které si ředitel zaznamenal do textu a sdělil je žalobkyni ústně na jednání. V současné době je problematické prokázat, co přesně bylo na jednotlivých schůzkách k materiálu řečeno, zda ředitel žalobkyni sdělil všechny napsané výtky, nebo jen část. Je pravdou, že žalobkyně nereagovala na některé komentáře k doplnění – např. komentář„ kdo je odpovědný za plán“, či neopravila některé menší výtky, např.„ zda se výrobce uvádí u všeho“. Pokud žalobkyně uvedla časový harmonogram, bylo jí zase vyčteno, že to není správně, že měl plán obsahovat vyjádření k tomu, kdo je odpovědný za vytvoření plánu. Pokud materiál řediteli žalované vyvolával další otázky, které uvedl v podání ze dne 29. 7. 2020, měl je žalobkyni uvést. Pokud pak žalovaný uváděl, že nepřesná jsou tvrzení žalobkyně, že věta„ kurátor pro periodické kontroly připravuje podklady – expediční karty, identifikační karty a štítky, nepopisuje podstatu procesu, protože jmenované nejsou podklady, ale dokumenty, do nichž se získané informace zapisují“ či další –„ že kontrola se provádí na převíjecích stolech za pomocí měřičky na všech třech pracovištích, protože měřička je jen dílčí součást kontroly“, nebyly to výtky, které by soud považoval za zásadní, které by hodnoty materiálu devalvovaly. Jedná se spíše o nepřesnost v jazykovém vyjádření. Co se týká metod měření, žalovaný nebyl ani po dotazu soudu schopen upřesnit, jaké další metody měření existují. Z výslechu svědka [příjmení] vyšlo najevo, že existují dvě metody, přičemž„ lumierovská“ se používá jen u zlomku materiálů. Ve výpovědi je pak pouze obecně uvedené, že materiál nadále obsahoval závažné nedostatky, nicméně nebylo řečeno, které to jsou.

119. Materiál pak postrádá část zefektivnění logistiky filmového materiálu. Když se soud dotazoval, co přesně tato formulace znamená, vysvětlení ze strany žalovaného se opět opíralo pouze o jazykový význam jednotlivých slov. Při výslechu svědka [příjmení] se i tento svědek ptal, co přesně to znamená, přestože se jedná o dlouholetého vedoucího zaměstnance [anonymizována dvě slova], později [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Soud s ohledem na uvedené nepovažoval tuto část úkolu jako ospravedlnitelnou. Výpověď navíc postrádala konkrétní výtku k této části.

120. Analýza pracovního vytížení všech pracovníků oddělení filmových sbírek. Ohledně tohoto úkolu měl soud vážné pochybnosti, zda tento úkol je ospravedlnitelný. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně byla jediná, kdo takový úkol u žalovaného zpracovával. Další pochybnosti pak soud nabyl, když se dotázal žalovaného, co mělo být docíleno převedením tohoto dokumentu do tabulkového procesoru Excel, když žalobkyně dle výtky nebyla schopna využívat všechny funkcionality tabulky. Soud však nedostal uspokojivou odpověď. Z výpovědi jiné vedoucí žalovaného, svědkyně [jméno] [příjmení], vyplynulo, že ona učinila průzkum mezi svými podřízenými, jak tráví pracovní den, aby zjistila, které činnosti se překrývají. [příjmení] tak popis činností jejích zaměstnanců, žalobkyni však u tohoto materiálu bylo vytýkáno, že analýza není popis. Co se týká samotného textu analýzy, i u něho došlo ke značnému posunu od verze ze dne 13. 5. 2019 k verzi ze dne 21. 6. 2019, kdy materiál procentuálně určuje dobu, kolik jednotliví zaměstnanci stráví nad tou kterou činností. Co se týká výtek k zefektivnění činnosti oddělení, i tento materiál ve verzi ze dne 23. 7. 2017 došel ke značnému posunu. Pokud ředitel žalovaného měl za to, že se nejedná o nápad žalobkyně, či že se nic nového kupovat nebude, nebo že to má patřit do jiného materiálu, který musela žalobkyně zpracovávat, je toto nerozhodné. Žalobkyně svůj úkol v tomto ohledu splnila, ani výpověď neuváděla konkrétní vady tohoto materiálu.

121. Dlouhodobé a systematické vzdělávání pracovníků OFS. Stejně jako u předchozího úkolu měl soud pochybnosti, zda vypracování tohoto úkolu bylo ospravedlnitelné pro činnost žalovaného. I tento úkol žalobkyně zpracovávala v rámci žalovaného pouze ona. Obecnému zadání žalovaného odpovídalo pak obecné zpracování žalobkyně. Konkrétní výtky zazněly až v rámci porady ze dne 29. 7. 2019, přičemž úkol měl být odevzdaný dne 17. 6. 2019. Žalobkyně nemohla tyto výtky konkrétně zapracovat, a tudíž nebylo možné po žalobkyni požadovat, aby odhadla, že součástí zadání je uvedení konkrétních témat kolokvií či konkrétní literatury. Ač je úkolu v žalobě vytýkána obecnost, obecné bylo samo zadání, a nelze proto žalobkyni vytýkat nesplnění tohoto úkolu.

122. Plán zabezpečování nezabezpečených českých filmů. Zpracování tohoto úkolu bylo bezesporu ospravedlnitelné, neboť zabezpečování existence historických filmových materiálů je jedním z důvodů existence žalovaného. Soud měl k dispozici srovnání poslední verze tohoto materiálu, který žalobkyně odevzdala a verzi, kterou dokončily pracovnice žalovaného po žalobkyni. Výhodou nového materiálu mělo být dle žalovaného, že obsahuje„ sloupečky“ i pro jiná oddělení; tyto sloupečky však byly„ ve správně dokončeném materiálu“ nevyplněné. Ani dopracovaná tabulka pak neobsahovala harmonogram časový, finanční a personální. Nadto tabulky žalobkyně v barevném rozlišení obsahovaly informaci, ve kterém pololetí mají být filmy zabezpečené. Materiál tedy minimálně informaci o základním časovém harmonogramu obsahoval. Ve výpovědi bylo vytknuto, že žalobkyně nebyla schopna sestavit plán, aby pocházel z věcně podložených priorit. Žalobkyně však v materiálu uvedla pololetí, kdy by měl daný film jít na zabezpečení podle jeho stavu. Navíc z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že často potřeba zabezpečení určitého filmu vyplynula i v průběhu roku podle akvizice, aktuálního stavu filmu (např. zaplísnění) či jeho popularity, a bylo proto velmi obtížné určit závazný harmonogram. Výpověď dále obecně uváděla, že tabulka obsahuje neaktuální a neuspořádané údaje. Žalovaný přitom však konkrétní výtky neuvedl. Soud opět postrádal konkrétní zadání, a proto nehodnotil úkol žalobkyně jako nesplněný.

123. Organizace pracovních schůzek. Ze zápisů ze schůzek oddělení filmových sbírek vyplývá, že schůzky byly organizovány jednou měsíčně na pracovištích v [anonymizováno] a [obec] (dne 15. 5. 2019, 16. 5. 2019, 12. 6. 2019, 13. 6. 2019, 24. 7. 2019 a 25. 7. 2019). Bylo rovněž prokázáno ze sjetiny z Google kalendáře, že minimálně schůzky dne 25. 7. a 16. 5. byly organizované prostřednictvím této aplikace. Svědkyně [příjmení] potvrdila, že tento pokyn od žalobkyně obdržela, nebyla si však schopna vzpomenout, kdy přesně to bylo. Povinnost svolávat schůzky tímto způsobem bylo u žalovaného zvykem, který však nebyl nikde kodifikován ve vnitřním předpisu. Účelu, aby se o schůzce dozvěděli všichni zaměstnanci, dle soudu dobře poslouží zaslání e-mailu či vyvěšení na nástěnce, kam mají přístup všichni zaměstnanci. Je pravdou, že část schůzek byla svolána v termínu, kdy se ředitel žalovaného nenacházel z důvodu pracovních povinností přímo na [anonymizováno] či [obec]. Oddělení svědkyně [příjmení] a svědka [příjmení] však ředitele nemusela na svá jednání zvát, a soud tedy nepovažoval tento požadavek žalovaného, aby byl bezvýjimečně přítomen na schůzkách oddělení filmových sbírek, za ospravedlnitelný. Obsahové nepřesnosti zápisů, jako například špatný odkaz na platovou třídu v nařízení vlády či nepřesnosti v popisu činnosti některých zaměstnanců, soud považoval za marginální pochybení. Dle soudu nelze rovněž žalobkyni vyčítat, že přístup jejích zaměstnanců byl pasivní; v tomto směru lze dát za pravdu žalobkyni, že to mohlo být způsobené i přítomností generálního ředitele. Soud proto opět nehodnotil tento úkol jako nesplněný.

124. Používání příslušných nástrojů elektronické komunikace. V daném případě výzva ani výpověď neobsahovala konkrétní výtky týkající se konkrétního případu. Žalobkyně zasílala přepracovávané úkoly řediteli e-mailem, některé dokumenty jako„ Zefektivnění pracovních činností v OFS“ dne 11. 6. 2019 nasdílela. Opět u žalovaného nebylo pravidlo o sdílení dokumentů nijak kodifikováno. V případě, že je vypracovaný úkol určený pouze jednomu adresátovi, splní svůj účel i zaslání e-mailem oproti sdílení, kdy se na vypracování podílí více zpracovatelů. Soud proto opět neměl bezvýjimečný požadavek na sdílení dokumentů za ospravedlnitelný. K opodstatněnosti převodu„ Analýzy pracovního vytížení všech zaměstnanců OFS“ se soud již vyjádřil výše.

125. Porušování etického kodexu. Soud se tímto výpovědním důvodem nezabýval, neboť výzva i výpověď obsahovala jen neurčité tvrzení. Nebylo z něj jasné, kdy se žalobkyně dopustila nepřiměřeně hlasité kritiky a proč se jednalo o porušení etického kodexu žalovaného. Ve výpovědi pak bylo konstatováno, že se již zdržela hlasitých projevů. Ve výpovědi se dále uvádělo, ale nebylo žalovaným nijak upřesněno, že žalobkyně neprojevovala respekt či nevytvářela konstruktivní tvůrčí atmostéru mezi kolegy. Jednak to nebylo žalobkyni výzvou vytýkáno a jednak se jedná opět o obecné tvrzení žalovaného.

126. Důvody, pro které nelze po zaměstnavateli požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnával. Soud došel k závěru, že žalobkyně úkoly, které jí byly vytknuty výzvou ze dne 18. 4. 2019, a výpovědní důvod dle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce nebyl dán. Nad rámec výše uvedeného se soud vyjádří i k argumentaci žalovaného, že žalobkyně již pobírá starobní důchod, že má rodinné zázemí a nenutí jí to hledat zaměstnání, rovněž že žalobkyně již neměla vůli se učit novým věcem a měla problematické vztahy s mladšími kolegy. Je nesporné, že žalobkyně je již v důchodovém věku a žalobkyně ani nijak nesporovala rodinné zázemí, kdy soudu neuniklo, že na každé jednání s žalobkyní ji přišel podpořit i její manžel. Neprokázalo se však tvrzení žalovaného, že žalobkyně má problém s mladšími kolegy. [jméno] [příjmení] pouze odkázala na konfliktní situaci s mladším kolegou, kdy mu žalobkyně neporadila s odesíláním filmového materiálu. [jméno] svědkyně [příjmení], ale i svědek [příjmení] potvrdili, že se svědkyní [příjmení] měla žalobkyně konfliktní vztah. Z výpovědi [jméno] [příjmení] naopak vyplynulo, že ona a žalobkyně spolu vycházely dobře i přes více než třicetiletý věkový rozdíl. Co se týká svědka [příjmení], ač zřejmě nebyl přímo odpovědný za to, že na stole v expedici zůstal ležet film z hořlavého materiálu přes noc, reakce žalobkyně nebyla překvapující, pokud vyjádřila obavy o bezpečnost. Žalobkyně neměla ideální vztahy se všemi kolegy na pracovišti, což potvrdily vedle výpovědí svědkyně [příjmení] či svědka [příjmení], i výpovědi svědka [příjmení] a svědkyně [příjmení], která se při vzpomínce na konflikt s žalobkyní rozplakala. Jednotné názory na úlohu žalobkyně jako odborové předsedkyně nepanovaly ani v základní jednotce odborové organizace, kdy se dva členové vyjadřovali opačně než zbytek členů. Určitý prvek animozity mezi spolupracovníky na pracovišti je však obvyklý. Žalobkyně pracovala u žalovaného téměř 40 let a dá se předpokládat, že vzniknou třecí plochy mezi kolegy, ale i vedením, pokud působila i jako odborová předsedkyně. Rozhodně to však nemůže být důvodem k výpovědi. Byť splnění šesti soudem hodnocených úkolů nebylo ze strany žalobkyně úplně perfektní, nezavdávalo to příčinu k výpovědi a ani nevytvořilo situaci, kdy po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnával.

127. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, že výpovědní důvody uvedené žalovaným ve výpovědi ze dne 13. 8. 2019, doručené žalobkyni dne 27. 8. 2019 nebyly skutkově naplněny, a proto určil, že výpověď je neplatná.

128. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 100 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 5 100 Kč představující 300 Kč za každý ze sedmnácti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (žaloba ze dne 30. 10. 2019, vyjádření ze dne 27. 1. 2020, účast na jednání u soudu dne 30. 4. 2020, účast na jednání u soudu dne 21. 5. 2020 v rozsahu dvou úkonů, účast na jednání u soudu dne 20. 8. 2020 v rozsahu dvou úkonů, vyjádření ze dne 13. 11. 2020, účast na jednání u soudu dne 26. 11. 2020 v rozsahu dvou úkonů, vyjádření ze dne 6. 1. 2020, vyjádření ze dne 20. 1. 2020, účast na jednání u soudu dne 28. 1. 2021 v rozsahu dvou úkonů, vyjádření ze dne 22. 2. 2021, účast na jednání u soudu dne 28. 3. 2021, účast na jednání u soudu dne 1. 7. 2021).

129. Soud současně rozhodl i o náhradě nákladů řízení vzniklých České republice. Postupoval přitom podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a povinnost nahradit České republice vzniklé náklady řízení uložil účastníkům podle úspěchu ve věci. Náklady řízení z odměny za tlumočení PhDr. [jméno] [příjmení] ve výši 1 400 Kč, přiznaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 2. 2021, č.j. 7 C 72/2019 – 403, a dále ze svědečného přiznaného Mgr. [jméno] [příjmení] ve výši 606,87 Kč, přiznaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 8. 2020, č.j. 7 C 72/2019 – 294.

130. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody (výroky II. a III.).

Poučení