7 C 72/2025 - 61

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] se sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] se sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] se sídlem [Adresa advokáta B] o 56 478 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 54 478 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 1. 10. 2024 do 7. 11. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 110 194 Kč za dobu od 1. 10. 2024 do 24. 2. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 94 478 Kč za dobu od 25. 2. 2025 do 28. 2. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 54 478 Kč za dobu od 1 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobce na zaplacení částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 1. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 42 570 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 112 194 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od 1. 10. 2024 do 7. 11. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 112 194 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od 1. 10. 2024 do zaplacení s tím žalobce byl zaměstnancem žalované, a to nejprve v době od 9. 12. 2020 do 31. 12. 2023 a poté na základě pracovní smlouvy s datem nástupu do zaměstnání 2. 4. 2024. Ke dni 28. 6. 2024 byla z důvodu organizačních změn ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „zákoník práce“ či „z. p.“) dána žalobci ze strany žalované výpověď s tím, že po uplynutí dvouměsíční výpovědní doby došlo 31. 8. 2024 ke skončení pracovního poměru. Žalobci bylo v rámci výpovědi v souladu s platnou právní úpravou přiznáno vyplacení odstupného ve výši trojnásobku průměrného platu, tento nárok byl žalobci společně se zbylými prvky mzdy započítán do výplatní pásky za poslední odpracovaný měsíc srpen 2024, k následnému vyplacení celkové částky ve výši 122 194 Kč však v rámci její splatnosti nedošlo. Žalovaná uhradila pouze částečně částku ve výši 10 000 Kč dne 7. 11. 2024. Žalobce nesouhlasil s tím, že by částka 2 000 Kč, kterou obdržel dne 26. 9. 2024, jako přeplatek mzdových nároků za měsíc červenec 2024 měla být započtena na žalovanou částku s tím, že tuto částku přijal v dobré víře a tuto částku chápal jako finanční vyrovnání za to, že žalovaná v minulosti žalobci hradila jeho nároky s prodlením.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že sice žalobci vznikl nárok na výplatu odstupného ve výši trojnásobku průměrného platu, avšak výše tohoto odstupného nekoresponduje s údaji uvedenými ve výplatní pásce za měsíc srpen 2024 a výše tohoto odstupného tedy nečiní 109 210 Kč, ale má činit 97 059 Kč, když výše průměrného výdělku žalobce za předchozí kalendářní čtvrtletí, tj. měsíce duben, květen a červen 2024 činil 32 353 Kč. Dále žalovaná uvedla, že na požadovaný nárok žalobce již uhradila dne 26. 9. 2024 částku 2 000 Kč, když o tuto částku přeplatila mzdové nároky žalobce za měsíc červenec 2024.

3. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo řízení částečně co do požadavku žalobce na zaplacení částky 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od 1. 3. 2025 do zaplacení podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/ 1963 Sb. občanského soudního řádu ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „o. s. ř.“) zastaveno.

4. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo řízení částečně co do požadavku žalobce na zaplacení částky 15 716 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 716 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastaveno.

5. Předmětem řízení tedy zůstal požadavek žalobce na zaplacení částky 56 478 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 1. 10. 2024 do 7. 11. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 112 194 Kč za dobu od 1. 10. 2024 do 24. 2. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 96 478 Kč za dobu od 25. 2. 2025 do 28. 2. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 56 478 Kč za dobu od 1. 3. 2025 do zaplacení.

6. Účastníci učinili nesporným, že žalobce byl zaměstnancem žalované nejprve na základě pracovní smlouvy ze dne 9. 12. 2020 se dnem nástupu do práce dne[Anonymizováno]9. 12. 2020, když tento pracovní poměr byl mezi účastníky rozvázán dohodou ze dne 20. 12. 2003, ke dni 31. 12. 2023. Dále byl žalobce zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 20. 12. 2023 se dnem nástupu do práce dne 2. 4. 2024. Tento pracovní poměr byl ukončen výpovědí ze strany žalované z důvodu organizačních změn podle § 52 písm. c) zákoníku práce výpovědí ze dne 28. 6. 2024, kterou žalobce převzal dne 28. 6. 2024, s tím, že tento pracovní poměr skončil po uplynutí dvouměsíční výpovědní doby ke dni 31. 8. 2024 a v souvislosti s tímto ukončením pracovního poměru vznikl žalobci nárok na výplatu odstupného ve výši trojnásobku průměrného platu. Tyto skutečnosti též vyplynuly z předložených pracovních smluv, dohody o rozvázání pracovního poměru, výpovědi ze dne 28. 6. 2024.

7. Dále účastníci učinili nesporným, a vyplynulo též z předložených výplatních pásek za měsíce duben, květen, červen a srpen 2024, že žalobce v měsíci dubnu 2024 odpracoval u žalované 160 hodin s hrubou mzdou 32 727 Kč a čerpal 8 hodin placeného volna se mzdou 1 656 Kč a tedy celková hrubá mzda žalobce za měsíc duben 2024 činila 34 383 Kč, za měsíc květen 2024 odpracoval žalobce pro žalovanou 112 hodin se mzdou 21 913 Kč, čerpal 8 hodin placeného volna v hodnotě 1 656 Kč, 48 hodin činila nemoc žalobce a 16 hodin svátek v hodnotě 3 130 Kč, tedy žalobce odpracoval v měsíci květnu 2024 celkem 128 hodin, svátek 16 hodin, placené volno 8 hodin, dosáhl hrubé mzdy 26 699 Kč. V měsíci červnu 2024 odpracoval žalobce pro žalovanou 160 hodin a dosáhl tak hrubé mzdy 36 000 Kč. V měsíci srpnu 2024 žalobce odpracoval pro žalované 96 hodin v hodnotě 19 636 Kč, čerpal dovolenou 80 hodin v hodnotě 1 745 Kč, nevybraná dovolená činila 1 hodinu v hodnotě 209 Kč.

8. Účastníci učinili též nesporným, že dne 26. 9. 2024 obdržel žalobce přeplatek mzdy za měsíc červenec 2024 ve výši 2 000 Kč a dále obdržel žalobce od žalované dne 7. 11. 2024 10 000 Kč, dne 24. 2. 2025 15 716 Kč a dne 28. 2. 2025 40 000 Kč. Toto vyplynulo též z předložených platebních dokladů České spořitelny o zaúčtování uvedených částek v uvedených dnech.

9. Z výplatní pásky za měsíc červenec 2024 vyplynulo, že za tento měsíc vznikl žalobci nárok na zaplacení mzdy 29 605 Kč čistého.

10. Z potvrzení o zaúčtování České spořitelny za dne 25. 9. 2024 bylo zjištěno, že tohoto dne byla ze strany žalované ve prospěch účtu žalobce zaúčtována částka 11 605 Kč se zprávou „Kalivoda mzda 072024 část“. Ze zprávy o zaúčtování České spořitelny a. s. ze dne 26. 9. 2024 bylo zjištěno, že tohoto dne banka zaúčtovala z účtu žalované ve prospěch účtu žalobce částku 20 000 Kč s poznámkou „Kalivoda mzda 072025 část“.

11. Z přípisu ze dne 20. 11. 2024 se podává, že žalobce vyzýval žalovanou k úhradě žalované částky.

12. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 29. 1. 2025 se podává, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzýval žalovanou k úhradě žalované částky 112 194 Kč s příslušenstvím a nákladů právního zastoupení ve výši 14 689 Kč. Z doručenky datové zprávy ze dne 30. 1. 2025 bylo zjištěno, že předžalobní výzva k úhradě byla žalované doručena do datové schránky dne 30. 1. 2025.

13. Podle § 67 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „zákoník práce“ či „z.p.“), zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok, b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky, c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky, d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst.

4. Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.

14. Podle § 67 odst. 2 z.p. zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší.

15. Podle § 67 odst. 3 z.p. pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

16. Podle § 67 odst. 4 z.p. je odstupné zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

17. Podle § 351 z.p. má-li být v základních pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 použit průměrný výdělek, musí se postupovat při jeho zjištění jen podle této hlavy.

18. Podle § 352 z.p. průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

19. Podle § 353 odst. 1 z.p. průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle § 353 odst. 2 z.p. za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. Podle § 353 odst. 3 z.p. dojde-li ke zúčtování mzdy nebo platu za práci přesčas (§ 114 odst. 2 a § 127 odst. 2) v jiném rozhodném období než v tom, ve kterém byla tato práce vykonána, zahrnou se do odpracované doby podle odstavce 2 také hodiny práce přesčas, za kterou je mzda nebo plat poskytnuta.

20. Podle § 354 odst. 1 z.p. není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Podle § 354 odst. 2 z.p. průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období. Podle § 354 odst. 3 z.p. při vzniku zaměstnání v průběhu předchozího kalendářního čtvrtletí je rozhodným obdobím doba od vzniku zaměstnání do konce kalendářního čtvrtletí. Podle § 354 odst. 4 z.p. při uplatnění konta pracovní doby (§ 86 a 87) je rozhodným obdobím předchozích 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích před začátkem vyrovnávacího období (§ 86 odst. 3).

21. Podle § 356 odst. 1 z.p. průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

22. Podle § 356 odst. 2 z.p. má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance uplatněnou v rozhodném období a koeficientem 4,348. Dojde-li ke změně týdenní pracovní doby v rozhodném období, vypočte se týdenní pracovní doba tak, že se úhrn součinů jednotlivých týdenních pracovních dob v hodinách a kalendářních dnů, po které byly tyto týdenní pracovní doby uplatněny, vydělí celkovým počtem kalendářních dnů v rozhodném období; výsledná hodnota se zaokrouhluje na tisíciny nahoru.

23. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce pracoval u žalované nejprve na základě pracovní smlouvy ze dne 9. 12. 2020 na pozici montážního dělníka v době od 9. 12. 2020. Tento pracovní poměr byl ukončen dohodou ze dne 20. 12. 2023 ke dni 31. 12. 2023. Dále pracoval žalobce pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne 20. 12. 2023 se dnem nástupu do zaměstnání dne 2. 4. 2024 na pozici montážního dělníka. V pracovní smlouvě byla sjednána pracovní doba 40 hodin týdně s tím, že mzda je splatná po vykonání práce v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu s tím, že mzda se vyplácí do 15 dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu. Tento pracovní poměr byl ukončen výpovědí ze strany zaměstnavatele ze dne 28. 6. 2024, kterou si převzal žalobce dne 28. 6. 2024, a to z důvodu organizačních změn podle § 52 písm. c) zákoníku práce, když se žalobce stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce s tím, že pracovní poměr skončil po uplynutí dvouměsíční výpovědní doby, ke dni 31. 8. 2024. Ve výpovědi bylo charakterizováno, a mezi účastníky nebylo sporným, že žalobci v souvislosti s tímto ukončením pracovního poměru vznikl nárok na výplatu odstupného ve výši trojnásobku průměrného platu.

24. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím právním závěrům:

25. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, a mezi účastníky ani nebylo sporným, že žalobci vznikl ve smyslu § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce nárok na výplatu odstupného ve výši trojnásobku průměrného platu v souvislosti s výpovědí z pracovního poměru ze dne 28. 6. 2024 z důvodu organizačních změn podle § 52 písm. c) zákoníku práce.

26. Mezi účastníky je sporná otázka výše tohoto odstupného.

27. Ve výplatnici za měsíc srpen 2024 charakterizovala žalovaná výši tohoto odstupného částkou 109 210 Kč. Vedle tohoto odstupného vznikl žalobci nárok na úhradu za dovolenou ve výši 16 745 Kč, úkolová mzda[Anonymizováno]19 636 Kč a za nevybranou dovolenou 209 Kč. Výše mzdy a náhrad za dovolenou, úkolovou mzdu a nevybranou dovolenou mezi účastníky nebyla sporná. Spornou zůstala pouze výše odstupného, kdy žalobce vychází z této výplatnice vystavené samotnou žalovanou částkou 109 210 Kč a žalovaná tvrdí, že toto odstupné mělo být ve výši 97 059 Kč.

28. Výpočet průměrné mzdy je upraven v zákoníku práce, konkrétně v ustanoveních § 351 až § 362. Rozhodným obdobím je dle § 354 odst. 1 z.p. předchozí kalendářní čtvrtletí předcházející prvnímu dni měsíce, ve kterém vznikl nárok na použití průměrného výdělku, v daném případě měsíce duben – červen 2024 (až s účinností od 1. 6. 2025 platí, že má-li být průměrný výdělek použit po skončení pracovněprávního vztahu, použije se průměrný výdělek zjištěný naposledy v průběhu trvání pracovněprávního vztahu, vizte § 360 zákoníku práce).

29. Započítávané složky mzdy činí hrubá mzda (včetně základní mzdy, příplatků, odměn apod.), mzda za práci přesčas, ve svátek, v noci, o víkendu, prémie a bonusy, pokud byly vyplaceny za práci v rozhodném období. Započítávají se odpracované hodiny, placené volno, placený svátek, nezapočítává se náhrada mzdy např. za dočasnou pracovní neschopnost, překážky v práci, nemocenská či náhrada za dovolenou (není to odměna za práci), důležitá je zde vazba na vykonanou práci, je důležitý rozdíl mezi odpracovanou dobou a výkonem práce dle § 348 zákoníku práce.

30. Výpočet průměrného hodinového výdělku činí hrubá mzda za odpracované období děleno počet odpracovaných hodin, tento hodinový výdělek se pak přepočítá na měsíční : průměrný hodinový výdělek krát týdenní pracovní doba, krát 4,348 (koeficient 4,348 představuje průměrný počet týdnů v měsíci).

31. Tedy v daném případě se průměrný hodinový výdělek se vypočte jako celková hrubá mzda 97 082 Kč (34 383 Kč za duben 2024 + 26 699 Kč za květen 2024 + 36 000 Kč za červen 2024) děleno počtem započitatelných hodin 464 hodin (160 odpracovaných hodin + 8 hodin placeného volna (duben 2024) + 128 odpracovaných hodin vč. svátku + 8 hodin placeného volna (květen 2024) + 160 odpracovaných hodin (červen 2024)), tedy průměrný hodinový výdělek za rozhodné období činí 209,23 Kč. Průměrná měsíční mzda se vypočte jako průměrný hodinový výdělek 209,23 Kč krát 40 (týdenní pracovní doba v hodinách) krát koeficient 4, 348, tedy průměrná měsíční mzda za rozhodné období činí 36 389 Kč 32. Soud tak dospěl k závěru, že v dané věci výše odstupného představující trojnásobek průměrné měsíční mzdy žalobce činí 109 167 Kč hrubého.

33. Dále bylo mezi účastníky sporným, zda přeplatek na mzdových nárocích za měsíc červenec 2024 ve výši 2 000 Kč, který žalobce obdržel dne 26. 9. 2024, má či nemá být započten na žalovanou částku. V tomto směru dospěl soud k závěru, že částka 2 000 Kč má být započtena na žalovanou částku. Žalobce sice tuto částku přijal v dobré víře, když žalobkyně v platbě ze dne 26. 9. 2024 tuto platbu označila jako částečnou úhradu mzdy za měsíc červenec 2024. Nicméně žalobci muselo být zřejmé, že se jedná o přeplatek mzdových nároků, když platba dne 26. 9. 2024 činila 20 000 Kč, předchozí platba ve výši 11 605 Kč byla vyplacena dne 25. 9. 2024 a jak se podává z předložené výplatnice za měsíc červenec 2024, vznikl žalobci nárok na náhradu mzdy ve výši 29 605 Kč. Soud v tomto směru se nepřiklonil k tvrzení žalobce, že částka 2 000 Kč byla vyjádřením žalované jako náhrada za to, že v dřívějším období žalovaná vyplácela žalobci mzdové nároky se zpožděním, takto platba nebyla označena, platba byla označena jako částečná úhrada mzdy za měsíc červenec 2024. Žalobci tak muselo být zřejmé, že žalovaná mzdové nároky žalobce o 2 000 Kč přeplatila. Je sice pravdou, že Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 496/2022 charakterizoval, že zaměstnanec, který obdržel mzdu v dobré víře, že mu náleží, není povinen ji vracet, pokud by to bylo v rozporu s principem dobrých mravů. Avšak žalobci muselo být jasné, že částka 2 000 Kč je přeplatkem jeho mzdových nároků za měsíc červenec 2024, když nekorespondovala s výší mzdy stanovené ve výplatnici a není tak v rozporu s principem dobrých mravů, když tato částka ve výši 2 000 Kč, bude započtena na dlužnou částku žalované.

34. Podle § 331 zákoníku práce vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do tří let od jejich výplaty. V daném případě musel žalobce vědět či z okolností předpokládat, že částka 2 000 Kč vyplacená dne 26. 9. 2024, je neprávem vyplacená částka, když z výplatnice za měsíc červenec 2024 mu byla známa výše jeho nároku na výplatu mzdy ve výši 29 605 Kč a muselo mu být tedy známo a musel vědět, že částka 2 000 Kč je přeplatkem těchto mzdových nároků na základě výše uvedeného, proto soud dospěl k závěru, že částku 2 000 Kč je třeba započítat na dluh žalované vůči žalobci a tedy částku 2 000 Kč, kterou žalobce přijal dne 26. 9. 2024 považovat za částečnou úhradu nároků žalobce za měsíc srpen 2024 a tedy žalované částky.

35. Žalobci bylo tedy zřejmé, že částka 2 000 Kč mu nenáleží. Soud tak na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že je na místě žalobu co do částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 1. 10. 2024 do zaplacení, jako nedůvodnou zamítnout (výrok II.).

36. Žalobce měl obdržet do 15. září 2024 za měsíc srpen 2024 náhradu dovolené ve výši 16 745 Kč, mzdu 19 636 Kč, náhradu za nevybranou dovolenou 209 Kč, tj. 36 590 Kč hrubého plus odstupné ve výši 109 167 Kč hrubého, tedy celkem 145 757 Kč hrubého. S ohledem na to, že žalobce požaduje částku 112 194 Kč bylo žalobě jako důvodné, co do požadavku na zaplacení částky 110 194 Kč (112 194 Kč - 2 000 Kč s příslušenstvím, jak uvedeno výše) s příslušenstvím, vyhověno, a to po započtení plateb provedených ze strany žalobkyně. Žalobkyně (kromě částky 2 000 Kč dne 26. 9. 2024, tedy ještě před podáním žaloby, uhradila žalobci částku 10 000 Kč dne 7. 11. 2024, částku[Anonymizováno]15 716 Kč dne 24. 2. 2025 a částku 40 000 Kč dne 28. 2. 2025. Splatnost mzdy a odstupného byla do 15. dne následujícího měsíce, a to dle ujednání v pracovní smlouvě uzavřené mezi účastníky a ustanovení § 67 odst. 4 zákoníku práce, tj. do 15. 9. 2024, a od 16. 9. 2024 byla žalovaná s úhradou v prodlení a žalobce má od 16. 9. 2024 též dle ustanovení § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, tj. ve výši 12,75 % ročně.

37. Co se týče započtení žalovanou provedených plateb, pak s ohledem na to, že zákoník práce nemá v tomto směru speciální úpravu, použije se subsidiárně občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb., který ve svém § 1932 odst. 1 stanoví, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí. Co se týče výkladu pojmu „náklady spojené s uplatněním pohledávky“, pak tento pojem není v zákoně výslovně definován. Soud však dospěl k závěru, že v daném případě, kdy mezi účastníky probíhá soudní řízení, pak náklady spojené s uplatněním pohledávky v tomto řízení budou určeny až v konečném rozhodnutí o věci samé, nepostačuje pouhé vyčíslení těchto nákladů ze strany žalobce, byť konkrétně vyčíslené a v žalobě přesně specifikované. Nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem procesním, který vzniká až pravomocným rozhodnutím soudu a jedná se o příslušenství pohledávky, jak též charakterizoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 5406/2007. V občanském soudním řízení platí zásada, že náklady řízení, které vznikají účastníku řízení i jeho zástupci, si každý účastník platí ze svého (§ 140 odst. 1 o. s. ř.), přičemž o povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodne (s výjimkou náhrady nákladů řízení dle § 147 a § 148 odst. 2 o. s. ř.) až v rozhodnutí, jímž řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Soud tak v daném případě dospěl k závěru, že platby provedené žalovanou je nejprve třeba započíst na požadované zákonné úroky z prodlení a posléze na jistinu. V úkonu žalobce, který zaplacené částky započetl nejprve na jistinu, soud shledává souhlas věřitele s plněním žalované nejprve na jistinu; pokud tedy žalobce po provedených úhradách ze strany žalované požadoval zaplacení částky 54 478 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 1. 10. 2024 do 7. 11. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 110 194 Kč za dobu od 1. 10. 2024 do 24. 2. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 94 478 Kč za dobu od 25. 2. 2025 do 28. 2. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 54 478 Kč za dobu od 1. 3. 2025 do zaplacení, soud žalobě jako důvodné vyhověl (výrok I.), když žalobci vznikl nárok na zaplacení částky na odstupném, včetně mzdových nároků za měsíc srpen 2024 v celkové výši 145 757 Kč hrubého spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 16. 9. 2024 do zaplacení, tj. v době podání žaloby (po započtení částky 2 000 Kč uhrazené dne 26. 9. 2024 a 10 000 Kč dne 7. 11. 2024) na zaplacení částky 143 757 Kč hrubého, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně za dobu od 16. 9. 2024 do 7. 11. 2024, 133 757 Kč hrubého se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 8. 11. 2024 do 24. 2. 2025, 118 041 Kč hrubého se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně za dobu od 25. 2. 2025 do 28. 2. 2025, 78 041 Kč hrubého se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně za dobu od 1. 3. 2025 do zaplacení.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce měl ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části a má tak nárok na plnou náhradu řízení, když i dle ustanovení § 146 odst. 2, věty druhé o. s. ř. přísluší žalobci právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s částečnými zpětvzetími žaloby, když procesně zastavení řízení v tomto rozsahu zavinila žalovaná tím, že uvedené částky, pro které došlo ke zpětvzetí žaloby, zaplatila až po podání žaloby (částku 15 716 Kč dne 24. 2. 2025 a částku 40 000 Kč dne 28. 2. 2025).

39. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 488 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 112 194 Kč sestávající z částky 5 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 29. 4. 2025 za úkon dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. (když tarifní hodnotou u zpětvzetí žaloby je částka, ohledně které je žaloba vzata zpět, a ostatní úkon nad rámec částečného zpětvzetí žaloby, tj. vyjádření k odporu žalované soud nepovažuje za účelně vynaložený úkon, neboť veškerá tvrzení již měla obsahovat samotná žaloba, a pokud žalobce dotvrzuje nějaká další tvrzení, nelze tento úkon považovat za účelně vynaložený, žalovaná ve svém vyjádření neuváděla taková obsáhlá či zásadní tvrzení, která by vyžadovala takové vyjádření žalobce, které by byly novými zásadními tvrzeními, které žalobce nemohl uvést již v žalobě) náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, §7 a.t. ve výši 2 700 Kč, z tarifní hodnoty ve výši 72 194 Kč za účast na jednání soudu dne 30. 6. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, §7 a.t. ve výši 4 020 Kč, za účast na vyhlášení rozhodnutí dne 9. 7. 2025 dle § 11 odst. 2 písm. f) a.t. z tarifní hodnoty ve výši 56 478 Kč ve výši , tj. z 3 380 Kč, tj. 1 690 Kč, včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 502,34 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 6. 2025 náhrada 1 751,17 Kč za 138 ujetých km v částce 1 151,17 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 7. 2025 náhrada 1 751,17 Kč za 138 ujetých km v částce 1 151,17 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 472,34 Kč (16 860 Kč + 2 700 Kč + 4 020 Kč + 1 690 Kč + 2 700 Kč + 3 502,34 Kč) ve výši 6 609,19 Kč.

40. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce, lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení