7 C 73/2023 - 89

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČ: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalovaným: ad 1) [Anonymizováno] s.r.o., IČ: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] ad 2) [Anonymizováno]. s r.o., IČ: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupené advokátkou Mgr. [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o určení neplatnosti smlouvy takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 4. 2022 uzavřená mezi společností [právnická osoba]., IČO: [IČO] a společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], je neplatná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované ad 1) na náhradu nákladů řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované ad 2) na náhradu nákladů řízení částku ve výši 147 840 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované ad 2). pokračování - 2 - 7 C 73/2023

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 15.2.2023 domáhala určení, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 4. 2022 uzavřená mezi společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], sídlem [adresa], a společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], sídlem [adresa], je neplatná.

2. Žalobkyně tvrdila, že žalobou napadenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.4.2022 mělo dojít k postoupení pohledávky ve výši 11 700 000 Kč, přičemž tuto pohledávku měla údajně mít společnost [právnická osoba]. za žalobkyní. Podle žalobkyně jde o postupní smlouvu absolutně neplatnou, neboť postupitel postoupil pohledávku, která ještě před postoupením zanikla započtením, současně se jedná o simulované ( fiktivní ) právní jednání. Svoji aktivní věcnou legitimaci ve sporu a naléhavý právní zájem na požadovaném určení opírala žalobkyně, jako tzv. třetí osoba, která není účastníkem dotčené smlouvy, o závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 2 Cdon 1690/97, a tvrdila, že vyhovění podané žalobě by mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení. Podle uvedeného rozhodnutí naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není ( § 80 písm. c ) o.s.ř. ) nemá jen ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde. Aktivně legitimována k žalobě na určení neplatnosti smlouvy je i osoba, která není účastníkem této smlouvy, jestliže by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení. Obdobně věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, nemají jen osoby, které jsou účastníky sporného právního vztahu nebo o jejichž sporné právo jde, přípustné je i určení právního vztahu nebo práva, jichž se žalobce z pohledu hmotného práva neúčastnil, jestliže se takový právní vztah nebo právo přímo dotýká jeho právní sféry a jím požadované určení může ovlivnit jeho právní postavení ( zde žalobkyně poukazovala na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.6.2019, sp.zn. 28 Cdo 4660/2018 ). Obdobně zmiňovala též další rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, konkrétně sp.zn. 26 Cdo 260/2008.

3. Podle žalobkyně postoupení pohledávek ze společnosti [právnická osoba]. jako postupitele na ostatní subjekty, zde konkrétně na druhou žalovanou, je totiž využíváno k zahajování šikanózních insolvenčních řízení. Kromě postoupení na společnost druhé žalované byla totiž pohledávka postoupena též na společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], sídlem [adresa] a na pana [jméno FO], IČ: [IČO], sídlem [adresa]. Druhá žalovaná neúspěšně zahájila proti žalobkyni insolvenční řízení a její návrh byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č.j. [spisová značka], odmítnut. Z tohoto rozhodnutí se podává, že insolvenční návrh indikuje i možný šikanózní úmysl navrhujícího věřitele. Insolvenční soud v rozhodnutí zmiňoval, že shledává naprostou účelovost jednání ( a jednání ve shodě ) dotčených subjektů, společný postup postupníků indikuje jednání koncernově propojených osob, kdy postupníkem je fyzická osoba [jméno FO] a jmenovaný je jednatelem [právnická osoba] a jednatelem společnosti [právnická osoba]., coby další inzerovaní věřitelé dlužníka a postoupení jediné pohledávky postupitelem na tři další postupníky se zákazem dalšího postoupení na třetí osoby indikuje, že postoupené pohledávky „ slouží “ pro zahájení insolvenčního řízení ze strany insolvenčního věřitele. Po prvním neúspěšném insolvenčním řízení podala insolvenční podala insolvenční návrh další ze skupiny koncernově propojených osob, a to společnost [právnická osoba]., přičemž tento insolvenční návrh je projednáván u Krajského soudu v [adresa] pod sp.zn [spisová značka], později k tomuto návrhu přistoupil osobně i sám [jméno FO]. pokračování - 3 - 7 C 73/2023 4. Žalobkyně podávala žalobu s ohledem na ochranu svých práv do budoucna a jistotu svého právního postavení, zejména aby bylo zabráněno dalším ( šikanózním a nepřípustným ) insolvenčním návrhům této koncernové skupiny, nebo dalšímu štěpení pohledávek dalšími postoupeními na ostatní společnosti koncernové skupiny, když považovala za nutné prostřednictvím této určovací žaloby ochránit své právní postavení do budoucna. K tomu žalobkyně odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle níž určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající úpravě nelze dospět jinak, v případech, v nichž účinněji než jiné prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnou úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení ( právu ) žalobkyně dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva ( NS ČR sp.zn. 26 Cdo 1391/2004 a sp.zn. 32 Odo 425/2004 ).

5. Pokud jde o důvody neplatnosti napadeného právního jednání, měla žalobkyně za to, že postoupení pohledávky je fiktivní a současně se jedná o postoupení ze zaniklé ( neexistující ) pohledávky. K fiktivnosti namítala žalobkyně, že první žalovaná společnost [právnická osoba]. je evidována jako nespolehlivá osoba v rámci daňového práva, tedy subjekt, který neplní své daňové povinnosti, zjištěno bylo též, že je proti ní vedeno exekuční řízení. Přitom jednatel společnosti v procesním postavení svědka dne 18.1.2023 uvedl, že za postoupení pohledávek společnost [právnická osoba]. obdržela od jednotlivých postupníků úplatu dosahující částky 32 000 000 Kč. Je s podivem, že do podání žaloby společnost neuhradila ani exekučně vymáhané dluhy, ani své závazky vůči správci daně. Existuje tedy pochybnost, zda vůbec bylo uhrazeno a zda se nejedná o simulované ( fiktivní ) jednání, jehož účelem je pouze zahajování insolvenčního řízení. K neexistenci pohledávky jako překážce k tomu, aby mohlo dojít k jejímu postoupení, zmiňovala žalobkyně Dohodu o splatnosti zápůjčky a o započtení vzájemných pohledávek ze dne 7.6.2021, kterou uzavřela s první žalovanou společností [právnická osoba]. Podle čl. 3.1. této dohody se strany dohodly na zápočtu deklarovaných pohledávek a jejich zániku.

6. První žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a ve svém vyjádření uvedla, že žalobkyně ze své pozice dlužníka není oprávněna namítat neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalovanými dne 6.4.2022, neboť není účastníkem této smlouvy, což vyplývá i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, konkrétně 31 Cdo 1328/2007. Žalobkyní uváděný rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 2 Cdon 1690/97, na věc nedopadá, je zcela nepřiléhavý. Navíc nedošlo ke změně postavení žalobkyně jako dlužníka. Žalobkyně také není schopna přes výzvy v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. [spisová značka] prokázat neexistenci svého závazku a že by poskytla první žalované jakékoli plnění a pohledávka zanikla. Předložila sice dohodu o splatnosti zápůjčky a započtení vzájemných pohledávek ze dne 7.6.2021, opomněla však již sdělit, že od této dohody bylo ze strany první žalované platně odstoupeno, neboť podle ní nemohlo být plněno, když žalobkyně výrobek jí deklarovaný nikdy nevyráběla, nevyrábí a vyrábět nemůže. Podle první žalované se žalobkyně snaží vytvořit dubiózní řízení, námitky, jichž se dovolává, jsou již posuzovány v insolvenčním řízení.

7. Druhá žalovaná rovněž s podanou žalobou nesouhlasila a namítla nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k podání takové žaloby. Shodně jako první žalovaná namítala, že žalobkyně není smluvní stranou smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6.4.2022, přičemž domáhat se neplatnosti této smlouvy mohou pouze její smluvní strany. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že pokud bylo dlužníkovi ze strany postupitele oznámeno pokračování - 4 - 7 C 73/2023 postoupení pohledávky, nemůže se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení, tedy nemůže ani namítat neplatnost postupní smlouvy před soudem. Otázku, zda pohledávka byla postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem ( např. NS ČR, sp.zn. 31 Cdo 1328/2007 ). To platí i v podmínkách úpravy nového občanského zákoníku a v případě platného oznámení o postoupení pohledávky postupitelem námitka platnosti postupní smlouvy, s výjimkou případů, ve kterým by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu ( zhoršení ) jeho právního postavení, dlužníkovi vůči postupníkovi nepřísluší. Žalobkyni však bylo postoupení pohledávky platně oznámeno dne 7.4.2022, což žalobkyně ani nepopírá. Současně ani netvrdí a neprokazuje, že by v důsledku postoupení pohledávky nastalo ve smyslu § 1881 odst. 2 o.z. zhoršení jejího právního postavení co do povinnosti plnit druhé žalované.

8. Dle druhé žalované žalobkyně ani neosvědčila existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Jedná se o zbytečné řízení zahájené žalobkyní, které jí nemůže poskytnout účinnou ochranu jejích práv. Případné určení neplatnosti nebo platnosti smlouvy o postoupení pohledávek není právním prostředkem způsobilým odstranit nejistotu v právním postavení žalobkyně jako dlužníka nebo zamezit ohrožení jejích práv. Žalobkyně netvrdí a ani neprokazuje, jaké právo nebo právní vztah, na kterém je účastna, by bez tohoto určení bylo ohroženo, popřípadě by se bez tohoto určení její postavení stalo nejistým. Eventuální vyhovění žalobě nemůže mít příznivý dopad na právní postavení žalobkyně, když příznivé ovlivnění by mělo spočívat v tom, že by jí zakládalo či umožňovalo s poukazem na tuto deklaraci uplatnit vlastní ( vynutitelná ) práva s předmětem neplatné smlouvy související. I pokud by bylo podané žalobě vyhověno, nic by to nezměnilo na postavení žalobkyně, která by stále byla dlužníkem, pouze by musela plnit první žalované namísto druhé žalované. Žalobkyně rozhodně nemůže naléhavý právní zájem dovozovat ze svého postavení insolvenčního dlužníka v insolvenčním řízení zahájeném na návrh společnosti [právnická osoba]., když právě v předmětném insolvenčním řízení v rámci incidenčního sporu má možnost sporovat pohledávku druhé žalované a namítat neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek.

9. Přestože měla druhá žalovaná za to, že žaloba by měla být zamítnuta již pro nedostatek aktivní věcné legitimace a nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, vyjádřila se i k dalším tvrzením žalobkyně. Nesouhlasila s tím, že by její předchozí insolvenční návrh měl být šikanózní. Soudem byl odmítnut z důvodu pouhých pochybností soudu o opodstatněnosti podaného návrhu, neboť druhá žalovaná nesplnila svoji povinnost dle § 105 odst. 1, věta za středníkem zák.č. 182/2006 Sb. Ostatní závěry učiněné soudem v usnesení ze dne 17.10.2022, č.j. [spisová značka], jsou pouhými spekulacemi nemající podklad v listinných důkazech. Společnost [právnická osoba]. již při podání svého insolvenčního návrhu povinnost dle § 105 odst. 1, věta za středníkem zák.č. 182/2006 Sb. splnila, když předložila potvrzení daňového poradce, že o pohledávce účtuje. Z opatrnosti předložila také čestné prohlášení o skutečném majiteli společnosti a částečný výpis platných údajů z evidence skutečných majitelů společnosti. Nelze souhlasit ani s tvrzením žalobkyně, že by postoupení pohledávky mělo být fiktivním jednáním. O pohledávce za žalobkyní ve výši 11 700 000 Kč druhá žalovaná účtuje, a přestože není rozhodné, zda a kdy došlo k úhradě za postoupení pohledávky, úplata byla v souladu se samostatnou dohodou uzavřenou mezi žalovanými a se smlouvou o postoupení pohledávek v celé výši uhrazena, což je připravena doložit. Není také pravdivé tvrzení žalobkyně, že by pohledávka, která je předmětem smlouvy o postoupení pohledávek, měla zaniknout. První žalovaná dne 25.3.2022 od Rámcové smlouvy i od Dohody o splatnosti a započtení odstoupila. Na základě odstoupení od těchto smluv zanikly veškeré jejich účinky a opětovně se obnovil původní charakter Smlouvy o zápůjčce. Přijetí bezhotovostních plateb, kterými došlo k poskytnutí pokračování - 5 - 7 C 73/2023 zápůjčky žalobkyni ze strany první žalované na základě Smlouvy o zápůjčce žalobkyně nepopírá, již však není schopna doložit, jaké protiplnění měla za ně první žalované poskytnout.

10. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jako o.s.ř.) Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení a svoji věcnou legitimaci k podání žaloby spatřovala žalobkyně ( jak vyplývá i z odkazovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ) v tom, že požadovaným rozhodnutím soudu lze eliminovat její právní nejistotu, a určovací žaloba dle ní účinněji, než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Konkrétně zmiňovala šikanózní návrhy na insolvenční řízení podávané proti ní osobami, na něž byla postupována její údajná pohledávka za první žalovanou. S ohledem na ochranu svých práv do budoucna a jistotu svého právního postavení, zejména aby bylo zabráněno dalším ( šikanózním a nepřípustným ) insolvenčním návrhům této koncernové skupiny, nebo dalšímu štěpení pohledávek dalšími postoupeními na ostatní společnosti koncernové skupiny, považovala za nutné prostřednictvím této určovací žaloby ochránit své právní postavení do budoucna.

12. Žaloba na určení je preventivního charakteru a má obecně místo jednak tam, kde lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a kde k odpovídající nápravě nelze dospět jinak. Jednak v případech, v nichž účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout stavu, tvořící určitý právní rámec, který bude zárukou odvrácení budoucích sporů mezi účastníky. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že tyto funkce bude určovací žaloba plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu. Platí přitom, že takový závěr se neváže pouze k určovací žalobě jako takové, ale je logicky podmíněn též tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá.

13. Z dokazování bylo ve věci zjištěno, že mezi první a druhou žalovanou byla dne 6.4.2022 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, ve které první žalovaná prohlásila, že má za žalobkyní pohledávku v celkové výši 11 700 000 Kč z titul zápůjčky poskytnuté žalobkyni ve třech bezhotovostních platbách ve výši 3 900 000 Kč ve dnech 4.3.2021, 9.3.2021 a 15.3.2021 na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 15.1.2021 na celkovou částku 32 000 000 Kč. Podpisem smlouvy postoupila první žalovaná pohledávku ve výši 11 700 000 Kč s příslušenstvím druhé žalované, a to za úplatu, jejíž výše a splatnost měla být sjednána v samostatné dohodě uzavřené společně se smlouvou o postoupení pohledávek ( smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6.4.2022 ). Zástupkyní druhé žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno sdělením ze dne 6.4.2022 spolu s doloženo plnou mocí, kteréžto listiny byly žalobkyni doručeny dne 7.6.2022 do datové schránky ( oznámení o postoupení pohledávky, detail odeslané zprávy do datové schránky ).

14. Druhá žalovaná se následně návrhem ze dne 12.10.2022 domáhala u soudu vydání rozhodnutí, kterým by byl zjištěn úpadek žalobkyně. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17.10.2022, č.j. [spisová značka], byl podaný návrh odmítnut. V odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že společný postup postupníků indikuje jednání koncernově propojených osob, kdy postupníkem je fyzická osoba [jméno FO] a jmenovaný je jednatelem [právnická osoba] a jednatelem společnosti [právnická osoba]., coby další inzerovaní věřitelé dlužníka a postoupení jediné pohledávky postupitelem na tři další postupníky se zákazem dalšího postoupení na třetí osoby indikuje, že postoupené pohledávky „ slouží “ pro zahájení pokračování - 6 - 7 C 73/2023 insolvenčního řízení ze strany insolvenčního věřitele, což by podezření bylo vyvráceno, pokud by insolvenční věřitel splnil povinnost podle § 105 odst. 1, věta za středníkem zák.č. 182/2006 Sb. Soud shledal naprostou účelovost jednání ( a jednání ve shodě ) dotčených subjektů, zejména insolvenčního věřitele, šikanózní úmysl tohoto věřitele, a návrh odmítl ( usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17.10.2022, č.j. [spisová značka] ).

15. Obdobná smlouva o postoupení pohledávek jako mezi žalovanými byla téhož dne, tedy 6.4.2022, uzavřena rovněž mezi první žalovanou a společností [právnická osoba]., přičemž postupována byla pohledávka v celkové výši 11 700 000 Kč z titul zápůjčky poskytnuté žalobkyni ve třech bezhotovostních platbách ve výši 3 900 000 Kč ve dnech 17.2.2021, 22.2.2021 a 26.2.2021 na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 15.1.2021 na celkovou částku 32 000 000 Kč ( smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6.4.2022 ).

16. Z vlastní činnosti soudu v rámci zjišťování možné insolvence účastníků bylo potvrzeno tvrzení žalobkyně, že také společnost [právnická osoba]., podala insolvenční návrh, který byl projednáván u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn [spisová značka], věc je vedena jako ukončená od 20.9.2023 a u žalobkyně není vedeno žádné další insolvenční řízení.

17. Další dokazování s ohledem na jeho nadbytečnost vzhledem k přijatému právnímu závěru soud neprováděl.

18. Ve věci se žalobkyně domáhala určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek, tedy jako tzv. třetí osoba se domáhala určení neplatnosti právního jednání, jehož nebyla účastníkem. Z konstantní judikatury se podává, že není vyloučeno, aby aktivně věcně legitimována byla a naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy měla i osoba, která není účastníkem takové smlouvy. Je tomu tak, ale v případech, jestliže by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na právní postavení takové osoby. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 2 Cdon 1690/97, o které opírala žalobkyně svůj pohled důvodnost podané žaloby, soud vyslovil závěr, že naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není nemá jen ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde. Aktivně legitimována k žalobě na určení neplatnosti smlouvy je i osoba, která není účastníkem této smlouvy, jestliže by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení. Takový závěr však přijímá pro případy, jestliže by vyslovení neplatnosti smlouvy zakládalo takové třetí osobě zakládalo možnost, či umožňovalo s odkazem na danou deklaraci uplatnit vlastní ( vynutitelná ) práva s předmětem neplatné smlouvy související. Svůj závěr tak soud stanovil obecně, v samotném sporu řešeném Nejvyšším soudem naléhavý právní zájem shledán ani nebyl.

19. Příkladem, kde byl takový naléhavý právní zájem shledán, je rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 26 Cdo 360/2008, kde soud s odkazem na sp.zn. 2 Cdon 1690/97 přiznal žalobcům naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy, jejímiž nebyli účastníky. Bylo tomu tak ale proto, že určením neplatnosti smluv by se vytvořil pevní základ pro další jednání účastníků restituentů a zemědělského družstva, což by umožnilo žalobcům získat stroje, které byly danou smlouvou převedeny na třetí osobu. Šlo tedy o případ, kdy by vyslovení neplatnosti smlouvy dalo žalobcům možnost uplatnit jejich práva s neplatnou smlouvou spojená. Pokud žalobkyně poukazovala na toto rozhodnutí, je nutno zmínit, že není na posuzovanou věc uplatnitelné, žalobkyně není v pozici, kdy by vyhovění podané žalobě jí založilo nějaké právo, jež by bez tohoto určení neměla. Také ostatní žalobkyní zmiňovaná soudní rozhodnutí ( NS ČR sp.zn. 26 Cdo 1391/2004, sp.zn. 32 Odo 425/2004 a 28 Cdo 2521/2008 ) nebyla pro daný spor použitelná. Jednalo se o spory, kdy žalobci byli buď účastni hmotněprávního vztahu, o nějž šlo, pokračování - 7 - 7 C 73/2023 nebo jim dané určení dávalo možnost uplatnit práva se vztahem spojená, která by jinak uplatnit nemohli, případně v konkrétním posuzovaném případě nebyl naléhavý právní zájem shledán a uváděný závěr tak byl činěn obecně.

20. Příznivý dopad do jejího právního postavení a jeho zlepšení spatřovala žalobkyně v tom, že v situaci, kdy druhá žalovaná a s ní i další osoby ( [právnická osoba]. a [jméno FO] ) šikanózním způsobem vůči ní uplatňují insolvenční návrhy, podanou žalobou by mělo být tomuto do budoucna zabráněno. Na základě vyhovění takové žalobě by byla její práva chráněna a její právní postavení by bylo jistější. Zlepšení právního postavení ve světle judikatury Nejvyššího soudu ČR však má spočívat ve změně postavení žalujícího, kterému vyhovění takové žaloby přináší nové možnosti k uplatnění jeho práv. O takový případ se zde nejedná, vyhovění žalobě by právní postavení žalobkyně nikterak nezměnilo, nedošlo by k jeho zlepšení, stále by zůstávala dlužníkem. Dle soudu zde není ani naplněn předpoklad preventivnosti určovací žaloby a její schopnosti eliminovat stav ohrožení a zabránit porušení práv žalobkyně. V okamžiku soudního rozhodnutí zde není ani žádná naléhavost, nehrozí bezprostřední ohrožení žalobkyně, porušení jejích práv, k jejichž ochraně by měl návrh směřovat. V dané chvíli osoby, které mohly s ohledem na postoupené pohledávky uplatňovat proti žalobkyni návrhy na zahájení insolvenčního řízení, tak již učinily ( případně se dle žalobkyně k návrhu připojily ) a tato řízení byla ukončena. Případné rozhodnutí o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalovanými ( tedy jedné ze smluv uzavíraných mezi účastníky ) není ani způsobilé dosáhnout stavu, tvořícího určitý právní rámec, který by byl zárukou odvrácení budoucích sporů mezi účastníky. Nad rámec věci lze zmínit i druhou žalovanou předložené rozhodnutí ve věci žalobkyní vedeného řízení u Obvodního soudu pro Prahu 8, kde se domáhala určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek mezi první žalovanou a společností [právnická osoba]., kde žaloba byla vzata zpět z důvodu zániku právního zájmu ve věci a řízení bylo zastaveno.

21. Soud proto s ohledem na shora uvedené, pro nedostatek aktivní věcné legitimace ve sporu a nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení na straně žalobkyně, žalobu zamítl.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud přiznal ve věci úspěšné první žalované jako nezastoupenému účastníku, který nedoložil náklady řízení na náhradu nákladů řízení částku ve výši 300 Kč za vyjádření k žalobě podle § 2 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb.

23. Druhé žalované, která rovněž měla ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů řízení ve výši 147 840 Kč. Náklady řízení se skládají z odměny ve výši 48 980 Kč za jeden úkon právní služby podle § 8, odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále také jako „AT“), přičemž druhé žalované náleží odměna celkem za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) AT ( převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne 13.2.2024 ), tj. částka ve výši 146 940 Kč. Dále soud přiznal druhé žalované náhradu za hotové výdaje ( režijní paušál ) za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 AT ve výši 900 Kč.

24. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalobkyni uložena povinnost uhradit náhradu nákladů řízení druhému žalovanému k rukám jeho právní zástupkyně, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1, věta před středníkem o.s.ř. pokračování - 8 - 7 C 73/2023

Poučení